Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Koncem února 1929 prošla tiskem zpráva, že sanace hornického pojištění má býti provedena podle návrhu ministerstva veřejných prací z roku 1927.

Tato zpráva vyvolala mezi horníky pravé zděšení. Zvláště rozrušila hornické pensisty, vdovy a sirotky po hornicích, jimž mají býti nedostatečné důchody návrhem ministerstva veřejných prací ještě o jednu třetinu sníženy. Nejen že mají býti zákonné důchody o jednu třetinu sníženy, ale také zákonné nároky aktivních horníků, vyplývající z členské doby u bratrských pokladen, mají býti o jednu třetinu sníženy. Bezpodmínečné poskytování vdovských důchodů má býti zachováno pouze pro dosavadní členy placením zvláštního příplatku.

Na sanaci hornického pojištění, které podle návrhu ministerstva veřejných prací má býti zrušeno a vřazeno do sociálního pojištění, má přispěti stát částkou 64,000.000 Kč ročně, konsumenti zvláštní nezdanitelnou přirážkou k cenám uhlí, která má vynésti 34,000.000 Kč ročně, majitelé dolů částkou 49,000.000 Kč ročně, která má však každoročně klesati, a horníci snížením zákonných nároků mají přispěti na sanaci hornického pojištěni částkou převyšující jednu miliardu Kč.

Již v roce 1927 upozornili jsme vládu na katastrofální důsledky, které by se určitě projevily, kdyby sanace hornického pojištění měla se řešiti na účet těch nejubožejších, na účet hornických pensistů, vdov a sirotků.

Nebude snad nikoho, kdo by chtěl tvrditi, že lze ještě o jednu třetinu snížiti nedostatečný denní důchod 9.16 Kč, který dnes hornický pensista dostává za 30letou nebezpečnou a namáhavou práci v dolech. Zrovna tak nebude snad nikoho, kdo by chtěl tvrditi, že lze ještě o jednu třetinu snížiti denní vdovský důchod 4.58 Kč, který dostává vdova po horníku, jenž 30 roků v dole pracoval. Rovněž tak nebude jistě nikoho, kdo by si přál, aby byl ještě o jednu třetinu snížen denní sirotčí důchod 2.29 Kč, který se vyplácí sirotku po horníku, jenž 30 let v dole pracoval.

Předpokládáme, že neutěšeného finančního stavu Ústřední bratrské pokladny a bídy hornických pensistů, vdov a sirotků po hornících nesmí býti zneužíváno různými vlivy ve prospěch majitelů dolů. Že milionové zisky majitelů dolů mají býti návrhem ministerstva veřejných prací ještě zvýšeny, dokazuje přehled příjmů a vydání Ústřední bratrské pokladny za měsíc srpen 1928, doložený propočítáním podle návrhu ministerstva veřejných prací z roku 1927.

Ústřední bratrská pokladna v Praze má 133.547 členů a členů udržujících si čekatelství 4.159, celkem 137.706 členů.

Podle zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n., platí zaměstnavatelé do bratrské pokladny zvýšený příspěvek 54 Kč měsíčně za každého zaměstnance a horníci platí 33 Kč měsíčně, což činí celkem 87 Kč měsíčně.

jichž zákonné nároky činí 160,964.778.24 Kč ročně. Již podle tohoto provisorního propočítaní jeví se Ústřední bratrská pokladna pasivn&ialute; částkou 21,541.710.24 Kč ročně mimo správní výlohy. Připočítáme-li k této částce správní výlohy a závazky Ústřední bratrské pokladny, jeví se pasivita 30,000.000 Kč ročně.

Podle návrhu ministerstva veřejných prací z roku 1927, který vřazuje hornické pojištění do všeobecného sociálního pojištění, bylo by zařazení zaměstnanců do příspěvkových tříd provedeno takto:

společně se zaměstnavateli. Z této částky zaplatili by zaměstnavatelé pouze 25,879.765.60 Kč ročně, tedy o 60,658.690.40 Kč ročně méně než platějí dnes a horníci by zaplatili 25,879.765.60 Kč ročně, čili o 27,004.846.40 Kč ročně méně než dosud platějí. Sanace hornického pojištění provedená takto znamenala by snížení zákonných nároků o jednu třetinu a současně také snížení příspěvkové kvoty o 87,663.536.80 Kč ročně.

Takto sanace hornického pojištění provedena býti nemůže a nesmí: Nikdy nepřipustíme, by na bídě hornických pensistů, vdov a sirotků vydělávali majitelé dolů 60,658.690.40 Kč ročně. Toto řešení odporuje zásadám demokratického státu jak s hlediska sociálního, tak také s hlediska právního.

Připomínáme, že již v říjnu 1920 předložili jsme návrh tisk č. 22, aby z výnosu daně z uhlí odvádělo se 5% Ústřednímu fondu bratrských pokladen na zvýšení hornických důchodů. Počítáme-li, že výnos daně z uhlí v roce 192 činil 1.510,141.000 Kč ročně, tedy vidíme, že těchto námi navrhovaných pět procent činilo 75,507.050 Kč ročně. Kdyby se byla tato částka počínaje rokem 1921 Ústřední bratrské pokladně odváděla, měla by dnes Ústřední bratrská pokladna reservní fond asi 800,000.000 Kč. Tímto způsobem mohlo býti provedeno zhodnocení předválečného jmění bratrských pokladen.

V dnešní době, kdy majitelé dolů vydělávají stamiliony, jak jsme dokázali interpelací tisk 1846 ze dne 23. října 1928, kdy státní pokladna má příjem na dani z uhlí 200,000.000 Kč ročně, kdy upraveny byly kongruou pense kněží, kdy upraveny byly pensijní požitky státních a veřejných zaměstnanců, kdy zvýšeny byly o desetitisíce pense generálů, kdy upraveny byly pensijní požitky soukromých zaměstnanců, nelze přece snižovati nedostatečné důchody hornických pensistů, vdov a sirotků po hornících.

Má-li býti sanace hornického pojištění spravedlivě provedena, pak musí zůstati zákon ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n., až na nutné změny a doplňky v podstatě nezměněn. To znamená, že zaměstnavatelé musí i nadále přispívati zvýšeným příspěvkem 54 Kč a horníci 33 Kč měsíčně a mimo to musí stát přispívati ještě určitou částkou nejen na úhradu poskytovaných důchodů, ale také na vybudování reservního fondu.

V tom případě doplnil by se pouze § 82 zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n., takto:

"Na úhradu invalidních a starobních, vdovských a sirotčích důchodů poskytuje stát Ústřední bratrské pokladně příspěvek v té výši, jako poskytuje důchodcům sociální pojišťovny podle § 123 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., a to:

500 Kč na každý invalidní a starobní důchod ročně,

250 Kč na každý vdovský důchod ročně,

100 Kč na každý sirotčí důchod ročně,

200 Kč na každý sirotčí důchod oboustranného sirotka ročně.

Mimo státní příspěvek na úhradu napadlých důchodů poskytuje stát Ústřední bratrské pokladně příspěvek 30,000.000 Kč na vybudování reservního fondu."

Příjem Ústřední bratrské pokladny podle tohoto rozvrhu by činil:

Takto bylo by možno zachovati dosavadní důchody a samostatnost hornického pojištění jako v Německu a v mnoha jiných státech.

Podepsaní se proto táží:

1. Jest vláda ochotna provésti sanaci Hornického pojištění tím způsobem, že poskytne z výnosu uhelné daně "Ústřední bratrské pokladně" na úhradu důchodů státní příspěvek v téže výši, jako se poskytuje důchodcům sociální pojišťovny podle § 123 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., a mimo to ještě příspěvek 30,000.000 Kč ročně na vybudování reservního fondu Ústřední bratrské pokladny?

2. Jest vláda ochotna s ohledem na obrovské risiko hornického povolání zachovati samostatnost hornického pojištění - jako učinila republika Německá?