Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Od r. 1850 až do r. 1868, kdy položen byl základní kámen až přes rok 1881, kdy Národní divadlo české utrpělo první katastrofu požárem, nesla se horoucí touha celého českého národa k tomu, míti důstojný stánek pro Národní divadlo.

Toto bylo tedy výslednicí nadšené a obětavé práce celého národa a. stalo se tak jeho politickým representantem.

Stejně však znamenalo svrchovaný ústav umění a kultury. Z toho důvodu bylo, zvláště po převratu, pomýšleno na pevnější úpravu poměrů v Národním divadle, kteréžto hlasy vycházely v této době hlavně z kruhů poslaneckých, ale bez výsledku.

Konečně poměry upravily se tak, že nynější vláda, majíc na paměti, co Národní divadlo vykonalo pro národ v minulosti, zvláště před převratem, stejně jako pro rozvoj naší kultury a samostatnost samu, a chtějíc vyjádřiti, že Národní divadlo jest nejen dílem, ale i representantem celého národa, jeho státní svébytnosti a kultury, rozhodla se převzíti je ve správu státní.

K tomuto kroku rozhodla se vláda tím spíše, že pociťuje morální zodpovědnost za plnění velkých úkolů Národního divadla po stránce ideové, umělecké i politické.

Vedle těchto věcí vedly vládu k tomuto kroku i zřetele administrativní. Okolnosti, za nichž naše Národní divadlo vzniklo a se vyvíjelo, získaly mu sice velkou popularitu a daly mu uměleckou výbojnost, jež mocně působila na nejjemnější cítění národní, ale neposkytly mu potřebného klidu a bezpečné organisace, které je třeba k uměleckému pokroku a k založení umělecké tradice.

Střídající se různé správy Národního divadla, jež konečně přešly na Zemský správní výbor, nemohly vytvořiti solidní základny pro cíle výše uvedené, což bylo tím bolestněji pociťováno zvláště po převratu, kdy bylo poukazováno na obnovu našeho státního života, která postavila i Národní divadlo před nové a velké úkoly.

Aby tedy mohla býti vnesena do uměleckého tvoření i do hospodářské správy Národního divadla pevná stabilisace, klid a možnost nejnadějnějšího rozvoje, přistupuje vláda k postátnění, aby tak byla opatřena páteř, o kterou by se mohl opírati ústav s tak mimořádným celonárodním významem.

Výše uvedené důvody vedly dnešní vládu k tomu, že předložila osnovu zákona o Národním divadle v Praze, kterou výbor kulturní doporučuje poslanecké sněmovně i s 3 resolucemi ke schválení.

Podle vládního návrhu tisk č. 2035 přejímá stát správu a provozování Národního divadla v Praze, při čemž nese i veškeré s tím spojené náklady, pokud nejsou uhraženy vlastními jeho příjmy. K Národnímu divadlu patří i divadlo stavovské, dále malírna, skladiště dekorací a konečně nová dekorační truhlárna, jakož i veškerý fundus instructus, který jest rovněž státem přejímán. Otázek majetkoprávních se vládní návrh nedotýká, poněvadž řešení jejich, které bude vzhledem k neúplnosti, zvláštní formě a obsahu knihovního zápisu, obtížným právnickým problémem, vyžadovalo by značného průtahu, ač není pro věc rozhodným.

Jedním z hlavních důvodů sestátnění Národního divadla jest ta okolnost, že divadlo musí býti v prvé řadě věnováno kulturnímu a uměleckému poslání a zbaveno pokud možno veškerých hmotných starostí, které bývaly doposud příčinou, že po umělecké stránce nemohlo dosáhnouti oněch vysokých met, jak si bylo na první národní scénu přáti.

Státní rozpočet nesmí býti proto k Národnímu divadlu skoupým a musí jeho nároky a potřeby honorovati, byť tyto byly sebe vyššími. Je to v zájmu kultury národa. Sestátněním bude Národní divadlo dále zbaveno všech politických vlivů, kterýžto moment nelze také přehlížeti.

Veškerým zaměstnancům, kteří vstupují oproti státu v poměr, kterýž doposud zaujímali oproti zemskému výboru, musí sestátněné Národní divadlo poskytnouti bezpečný existenční základ a bude je honorovati tak, aby zabráněno bylo častému u nás zjevu, totiž útěku nejlepších našich divadelních sil do ciziny k divadlům národů velkých a bohatých.

Pensijní fond Národního divadla musí býti zrevidován a náležitě doplněn, aby umělci, kteří na podiu Národního divadla, v kulturní službě svému národu sestárli, neživořili, naopak, aby o jejich stáří bylo náležitě postaráno. Tím přejímá stát i řešení důležitého problému sociálního, který dotýče se více než 800 osob, které dnes ve službách Národního divadla stojí, kromě velké řady pensistů.

Jak z důvodové zprávy vládního návrhu patrno, vyžadovalo Národní divadlo v roce

Stejný přibližně schodek byl i v roce 1926 a 1928 a rovněž i pro rok 1929 nebude tomu jinak.

Touto asi cifrou, jejíž zvýšení však vzhledem ku velikému národnímu a kulturnímu významu našeho Národního divadla jest velmi pravděpodobné, bude příští státní rozpočet zatížen.

Rozpočtový výbor přijal vládní návrh tento beze změn a doporučuje jeho schválení poslanecké sněmovně Národního shromáždění.

Rovněž schváleny veškeré resoluce přijaté výborem kulturním.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Stát přejímá správu a provazování Národního divadla v Praze.

K tomuto účelu přísluší státu právo užívati budov a jiných věcí sloužících v den účinnosti tohoto zákona k účelům Národního divadla v Praze, čítajíc v to i budovu Stavovského divadla.

Náklady na správu a provozování Národního divadla v Praze pokud nejsou uhrazeny vlastními jeho příjmy, jakož i náklady na jeho udržování nese stát na svůj vrub, nemá však povinnost platiti náhradu za užívání budov a věcí, uvedených v § 2.

(1) Ve služebním poměru zaměstnanců Národního divadla v Praze vstupuje stát na místo země České.

(2) Na stát přecházejí též povinnosti a práva, vyplývající zemskému správnímu výboru v Praze pokud se týče jeho kompetentnímu nástupci podle Pensijního řádu pro zaměstnance českého zemského a Národního divadla v Praze, schváleného usnesením vlády ze dne 23. prosince 1924.

V jiných právních poměrech,.vztahujících se k Národnímu divadlu v Praze a trvajících v den účinnosti tohoto zákona, ale s výjimkou poměrů věcně právních, vstupuje stát na místo země České, pokud účinnost těchto poměrů se projevuje i za účinnosti tohoto zákona.

Podrobnosti organisace správy a provozování Národního divadla v Praze, zejména také pravomoc jednotlivých orgánů a zásady pro hospodaření tohoto ústavu stanoví ministr školství a národní osvěty v dohodě se zúčastněnými ministry.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1930. Již před tímto dnem lze provésti podle tohoto zákona opatření přechodná a opatření, jež zákon ke včasnému provedení předpokládá již v době předchozí.

(2) Zákon tento provede ministr školství a národní osvěty v dohodě se zúčastněnými ministry.

Vládě se ukládá, aby pro příště, počínajíc rozpočtem pro r. 1930 zařadila do státního rozpočtu vyšší položku na podporu stálých divadel, sledujících umělecké cíle.

Vláde sa nakladá, aby sa snažila zo štátnych prostriedkov zvýšiť subvenciu pre Slovenské národné divadlo v Bratislave.

Vláda se vyzývá, aby co nejdříve předložila osnovu divadelního zákona odpovídající jeho dnešním moderním poměrům, aby byla zrušena dávka za úřední úkony z povolení divadelních představení a kolkovné sníženo, a posléze, aby českému ochotnictvu byly poskytnuty tytéž výhody na drahách, jako mají spolky pěvecké, turistické a tělovýchovné.