| II. volební období. | 8. zasedání. |
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 8, II., odst. 3 zákona číslo 533/1919
Sb. z. a n. mění se a zní takto:
3. kdo nápoje uvedené vyrábí, pokud
výroba tato přesahuje v roce 200 litrů u
vína, vinného a ovocného moštu a 50
litrů u jiných šťáv ovocných.
Těchto 200 litrů (50 litrů) nepodléhá
však dani jen potud, pokud spotřebováno jest
v domácnosti výrobcově.
Zákon tento nabude účinnosti dnem 1. července
1929. Jeho provedení se ukládá ministru financí.
Zákon ze dne 25. září 1919, číslo
533 Sb. z. a n., o všeobecné dani nápojové
a z něho vyplývající nařízení
vlády ze dne 31. prosince 1920, číslo 679
Sb. z. a n. stanovilo, že nejvyšší množství
výroby pro vlastní spotřebu, která
nepodléhá dani, činí pro kalendářní
rok a domácnost 200 litrů u vína, vinného
a ovocného moštu a 50 litrů u jiných
šťáv ovocných. Kdo však vyrobil více,
jest povinen platiti daň nápojovou z veškerého
vyrobeného množství, tudíž i z
onoho, jež spotřeboval ve vlastní domácnosti.
Máme tedy výrobce dvojího druhu, jedny, co
neplatí vůbec žádnou daň nápojovou
(kteří vyrobí pouze 200 litrů vína
ročně ev. 50 litrů jiných ovocných
šťáv), druhé, co musí zaplatiti
daň nápojovou z veškerého vyrobeného
množství.
Není divu, že tato výsada jedněch svádí
k porušování daňové morálky,
i když vyrobí více, tuto větší
výrobu nepřihlásí a následkem
toho také žádnou daň neplatí.
Tuto dvojí sortu výrobců chce tento návrh
odstraniti tím, že navrhuje zásadu, aby 200
litrů vína (resp. 50 litrů jiných
šťáv) bylo pro každého výrobce
daně prosto, ale jen potud, pokud by toto množství
bylo spotřebováno v domácnosti výrobcově.
Dani by pak podléhalo teprve ono množství,
jež přesahuje uvedenou hranici a z oněch 200
(50) litrů množství daně do prodeje
a tudíž v domácnosti nespotřebované.
Návrh tento jest spravedlivý už také
proto, aby výrobce v době, kdy vinařství
a ovocnářství jest různými
pohromami navštěvováno, měl alespoň
určité daně prosté množství
svého vlastního výrobku na okus, na vzorky,
a pro své dělníky k disposici.
Návrh tento, který pro státní pokladnu
neznamená žádnou patrnější
újmu, budiž přikázán výboru
iniciativnímu a pak rozpočtovému.