Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 2 zákona číslo 114/1920 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:

K odstavci třetímu připojuje se tato věta:

Rozsah území vyňatého dle nařízení ministerstva vnitra a obchodu ze dne 27. prosince 1893 číslo 194 ř. z. dle úpravy ministerského nařízení ze dne 12. července 1906. číslo 166 ř. z. se tímto zákonem nemění.

Ministru vnitra se ukládá, aby tento zákon provedl, dohodna se se súčastněnými ministry.

Zákonem daným ze dne 26. prosince 1893 číslo 193 ř. z. upraveny byly koncesované živnosti stavební, při čemž - nehledě k živnosti mistrů kamenických, tesařských a studnařských - rozlišil zákon mezi živností mistrů stavitelských nyní obecně stavitelů zvaných, a mistrů zednických. Rozsah oprávnění mistra stavitelského vytčen jest ustanovením §u 2, uvedeného zákona, rozsah živnosti mistra zednického §em 3, uvedeného zákona při čemž rozlišuje se mezi tak zvanými místy vyňatými a nevyňatými. V místech vyňatých smí zednický mistr samostatně prováděti práce, do jeho oboru spadající, toliko na takových stavbách, které nevyžadují součinnosti rozličných stavebních živností. Přihlížíme-li k rozlišení rozsahu obou živností jeví se rozdělení míst na vyňatá a nevyňatá účelným pouze v tom směru, že práce stavební součinnosti rozličných stavebních živností vyžadující, měla býti vyhražena živností mistrů stavitelských pouze v obvodech zvlášť významných, kde zákonodárce již předem předpokládal většinou stavby důležitější, namnoze stavby uvedené v §u 3, odstavec 1, uvedeného zákona, takže jevilo se vynětí těchto obvodů účelným.

Nařízením ministerstva vnitra a obchodu ze dne 27. prosince 1893 číslo 194 ř. z. dle úpravy ministerského nařízení ze dne 12. července 1906 číslo 166 ř. z. uveden byl ve skutek zákon ze dne 26. prosince 1893 číslo 193 ř. z. a za vyňatá místa prohlášeno veškeré území královského hlavního města Prahy v rozsahu zákonem ze dne 16. dubna 1901 číslo 57 ř. z. rozšířené a městská území Smíchova, Karlína a Královských Vinohradů s bývalou osadou Volšany. Podle tohoto právního stavu až do vydání zákona ze dne 6. února 1920, kterým sousední obce a osady slučují se s Prahou, byly ve smyslu §u 3, zákona o koncesovaných živnostech stavebních zedničtí mistři oprávněni prováděti veškeré práce stavební bez omezení ve všech venkovských obcích v §u 1, zákona ze dne 6. února 1920 číslo 114 Sb. z. a n. uvedených. Tedy zejména v Bohnicích, Hloubětíně, Kobylisích, Proseku, Střížkově, Troji, Vysočanech, Hlubočepích, Jinonicích atd. § 2, zákona ze dne 6. února 1920 ustanovil, že pro celý obvod hlavního města Prahy, vytčený v §u 1, platí všechny zákony a ustanovení, platné pro hlavní město Prahu, pokud tímto zákonem jinak není stanoveno.

Přihlížíme-li k účelu zákonného ustanovení o místech vyňatých jest zřejmo, že rozšířením ustanovení o místech vyňatých na celý obvod Velké Prahy překročen byl účel tohoto zákonného ustanovení, neboť v obcím mimo vlastní území vnitřní, jehož rozsah jest vytčen ministerským nařízením ze dne 27. prosince 1893 a 12. července 1906, lze nepochybně svěřiti provádění samostatných staveb také mistru zednickému, neboť v obcích těchto běží většinou o normální domy obytné, namnoze malé domy rodinné, jichž provádění jest dole ustanovení zákona o koncesovaných živnostech vlastním oborem činností mistra zednického.

Pro dosažení účelu zákonného ustanovení o místech vyňatých, postačí proto úplně, bude-li za místo vyňaté pokládáno území označené v uvedených ministerských nařízeních čehož dociluje navržený zákon tím, že jako výminku z obecného znění §u 2, odst, 1, uvádí rozsah území vyňatého, tak jako již zákon ze dne 6. února 1920 omezil také účinnost čeledního řádu pouze na dosavadní obvod.

Provedení zákona přísluší ministru vnitra v dohodě s ostatními súčastněnými ministry.

Zákon tento nevyžaduje se strany státu žádných nákladů. Navrhuje se, aby návrh zákona odevzdán byl výboru iniciativnímu a ústavně-právnímu.