Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Vláda republiky Československé se žádá, aby zvláštním mimořádným nařízením s ohledem na neobyčejně nepříznivé poměry bytové a drahotní v České Třebové město Česká Třebová zařazeno bylo do činovného třídy B v duchu odstavce 7. § 12. zákona ze dne 24. června 1926 č. 103 Sb. z. a n.

Zaměstnanci všech státních úřadů a státních podniků, jakož i zaměstnanci samosprávných úřadů bydlící v České Třebové nejsou uspokojeni zněním zákona č. 103 ze dne 24. června 1926, jímž se §em 12. stanoví zásady pro vyměření činovného podle obcí zařazených do čtyř skupin míst (A, B, C, D) na základě poctu obyvatel toho kterého místa, aniž se béře zřetel na zvláštní neobyčejné drahotní a bytové, jakož i jiné poměry.

Zařazení města České Třebové do skupiny míst C poškozuje zaměstnance státní i samosprávné, jelikož město Česká Třebová již dlouho před válkou bylo zařazeno, pokud se zaměstnanců státních drah týče, do vyšší třídy příbytečného, což dostatečně dokazuje, že v tomto městě jsou výjimečné poměry, které se po převratu nezlepšily, nýbrž staly se ještě tísnivějšími.

Město s chudým okolím postrádá toho, co živí města ostatní s bohatým krajem, totiž dostatek půdy. Obchod se nesoustředí do města, neboť okresní město Lanškroun, pokud se týče Ústí nad Orl., kde jsou umístěny úřady, okresní, berní správa, soud, odebírá příliv venkova, který při docházkách nakupuje.

Rozvoj města jest odvislým zcela od státních drah, jež zaměstnávají ve službě staniční, ve výtopně, v dílnách, při odboru pro udržování trati v posledních letech téměř 3.000 zaměstnanců. Do tohoto počtu nejsou započítáni dělníci pracující v sezoně po přestavbě nádraží, jichž již po několik roků je zaměstnáno více než 500. Počet obyvatelů od roku 1843, kdy obnášel pouze 3.080, stoupl v roce 1928 na 10.000 občanů, při čemž nepřihlížíme k tomu, že blízké obce Parník, Lhotka, Rybník a Semanín jsou těsně spojeny s Českou Třebovou. Rozvoj města také nejlépe je patrný z přibývajícího počtu domů - co zatím v roce 1890 počet domů čítal 611 stoupl počet domů v roce 1928 na 1.380. Podle posledního sčítání z roku 1926 bylo majitelů domů ze zaměstnanců státních drah cca 600, v roce 1928 cca 650.

Kdyby byli vpočítáni pensisté státních drah mezi majitele domů, vzrostl by počet majitelů přes polovici všech v městě.

S obcí Parník, která je zcela souvislá, tvoří město Česká Třebová nyní středisko s počtem obyvatel přes 13.000 a stala se největším městem mezi Pardubicemi a Olomoucem.

Co zatím v roce 1910 bylo zaměstnáno ve službách státních drah v České Třebové 1043 zaměstnanců, stoupl počet zaměstnanců v roce 1928 na 3.000 a bude ještě větší, jakmile dojde ku dohotovení seřaďovacího nádraží v České Třebové, což se stane v září t. r.

Zaměstnanců českoslov. státních drah s pensisty a členy jejich rodin, kteří jsou závislí na svých živitelích je 53.2% všeho obyvatelstva.

Počínaje rokem 1922 bylo nutno přebudovati hospodářství obce. Požadavky nových zákonných ustanovení donutily obec Českou Třebovou, že musila zaváděti dávky ve smyslu zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 329 Sb. z. a n. a přebudovati úhradu rozpočtovou, která do té doby spočívala hlavně na výnosu daňovém.

Rozvoj města a vynucené úpravy dlažeb, jichž provedeno po převratě s chodníky na 1.000 m², stoky, jichž zřízeno na 10 km, rekonstrukce vodovodu potrubím cca 26 km, stavby obytných domů nájemných, rekonstrukce elektrovodné sítě připojením na síť Východočeského svazu v Pardubicích a zrušením vlastní výroby proudu, vyznačující novodobý směr.

Obec přikročila v roce 1923 ke zřízení městského sirotčince a vybudovala tím svoje chudinství, jež do té doby mohlo se vykázati pouze vzorně vedeným chorobincem založeným roku 1911.

Stavba obytných domů sama o sobě vyžádala si nákladu cca 13,500.000 Kč. Umístěno v obecních domech cca 200 nájemníků, v další stavbě domů obytných se pokračuje a na rok 1929 projektovaná stavba nouzových bytů v počtu 88 nákladem cca 2,900.000 Kč.

Hlavní příjmy obecní záležejí ve výnosu vlastního majetku, výnosu městských podniků, hlavně elektrárny a ze 40% ve výnose samostatných dávek a poplatků. Limitováním obecních přirážek zákonem č. 77 z roku 1927 uhradí se pouze 15% potřeby rozpočtové, ačkoli v létech dřívějších - před 30 lety - byly obecní přirážky hlavním zdrojem příjmů. Nyní význam přirážek a jejich výnos pro město značně poklesl.

Z toho všeho je patrno, že poměry v České Třebové se vyjadřují vysokými požadavky kladenými na poplatnictvo, jež je značně stísněno vysokými sazbami obecních samostatných dávek a poplatků, což se zřejmě musí projeviti jednak v činžích, jednak v drahotě bytů.

Potraviny udržují se rovněž v cenách vysokých, neboť okolí nedovede a nemůže zásobiti města.

Zeleniny v důsledcích horské polohy se vůbec nedají pěstovati a dováženy jsou drahé, většina dobytka musí se dovážeti z masného trhu pražského a pokud se týče obilí - samozřejmě - neboť v tomto směru stát náš nedostačuje s výrobou obilí - dováží se z ciziny.

Dojíždění zaměstnanců státních drah zdražuje těmto živobytí, nehledě k újmě na zdraví a výkonnost, jež tím zřejmě trpí.

Drahé byty v nových domech tíží, neboť se v nových domech platí byt o jedné místnosti až 960.- Kč ročně, z jednoho pokoje, kuchyně a příslušenství až 1240.-, v domech, postavených se státní zárukou, z jedné místnosti 860.- Kč, z kuchyně a pokoje s příslušenstvím cca Kč 1600.-. Byt dvoupokojový v domech, postavených se státní zárukou, 2.400.-, třípokojový pak 2.500.- - 3.700.- Kč podle jeho velikosti a úpravy.

Nájemné v domech, postavených bez státní záruky jest činže přiměřeně zvýšena a platí se až 4.000.- Kč ročně. Byty větší než třípokojové nejsou vůbec stavěny, neboť přesahují platební možnosti gážisty.

Počítaje, že polovina nových rodinných domků je postavena gážisty, ať se již jedná o zaměstnance drah, pošt, samosprávy, nutno vzíti za podklad, že při stavebním nákladu na rodinný domek o dvou pokojích, kuchyni a příslušenstvím se zahrádkou cca 60.000.- Kč vyžaduje úmorové služby s udržováním 8.5%, tedy cca 5.000.- Kč ročně. Domek o jednom pokoji obytném, kuchyni a příslušenstvím vyžaduje v místě nákladu nejméně 40.000.-, tedy cca 3.500.- Kč ročně.

Z toho všeho je nutno vyvoditi, že náklad na nutné životní potřeby jest v České Třebové stejně vysoký ne-li vyšší, než v městech jiných, jak jistě ze zpráv státního úřadu statistického musí býti zřejmo, neboť i pro Českou Třebovou jsou ceny potravin zjišťovány a objevují se v průměru cen, jež zjišťuje státní úřad statistický pravidelně.

Domníváme se, že jsme tímto dostatečně odůvodnili nutnost, aby zaměstnanectvu veřejnému i státnímu, bydlícímu v České Třebové bylo oprávněné žádosti a volání vyhověno a město Česká Třebová zařazeno do skupiny míst B, nejméně jak odpovídá to její početnosti, velikosti a drahotě.

Z důvodů formálních navrhujeme, aby tento návrh přikázán byl výboru sociálně-politickému a výboru rozpočtovému.