Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Co se týče státního poplatku z převodu nemovitostí, podotýká se toto:

§ 58, odst. 2. přídělového zákona čís. 81/1920 Sb. z. a n. stanoví, že z přídělu půdy platí nabyvatelé jen jednu polovinu, po případě jen jednu čtvrtinu nemovitostního poplatku pravidelného. Toto ustanovení má na mysli přímo jen příděl vlastní, neboť o t. zv. přídělu zkráceném (prováděném trhovou smlouvou mezi vlastníkem velkostatku a osobami třetími za součinnosti a vlivu státního pozemkového úřadu), jehož se interpelace týká a jejž vytvořila teprve pozdější praxe, zákon se nezmiňuje. Tímto názorem se řídila původně i praxe a také na př. i nejvyšší správní soud v nálezu Bohuslav F 3272/26 té možnosti, že by § 58 mohl platiti i při přídělu zkráceném, ani se nedotkl, neboť uznal, že při převodu zabraného majetku trhovou smlouvou § 58 neplatí.

Když však nejvyšší soud usnesením uveřejněným ve sbírce Vážného pod č. 5680/26 rozhodl, že za určitých okolností je trhová smlouva přídělem zkráceným, vydalo ministerstvo financí na podkladě tohoto usnesení výnos ze dne 8. července 1927 č. 14.497, jímž nařídilo podřízeným úřadům, aby uvedenou výhodu přiznávaly i při přídělu zkráceném v případech, které nejsou ještě rozhodnuty pravoplatně.

Interpelace ukazujíc na nález nejvyššího správního soudu č. 11.702/27 Bohuslav A 6672/27, v němž byl příděl zkrácený s hlediska osvobození od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí postaven na roveň přídělu vlastnímu, vyslovuje názor, že přídělci (nevlastní), jimž byl nemovitostní poplatek státní předepsán a kteří ho ještě nezaplatili, platit jej nemusí - patrně i když nabyl již moci práva -, což podle mínění interpelace státní finanční správa vezme prostě na vědomí, a tedy patrně jej odepíše, a žádá, aby byl předepsaný, i pravoplatný, poplatek na žádost bez průtahu těm přídělcům, kteří jej zaplatili, vrácen.

Podle toho, co bylo uvedeno, mohla by se tato žádost týkati ovšem jen rozdílu mezi poplatkem plným a sníženým.

Ministr financí není však s to, aby i rozdíl u poplatků, které nabyly již moci práva, odpisoval a je-li zaplacen, vracel, protože by se to příčilo zásadám ovládajícím řízení v oboru státních dávek, když nejde o zřejmé porušení zákona, nýbrž o pouhou novou, dokonce blahovolnou interpretaci zákonného ustanovení, jehož doslovné znění přímo nutí k výkladu jinému a jež jako ustanovení výjimečně má býti vykládáno restriktivně. Co se tkne pak nálezu č. 11.702/27, nutno poznamenati, že soudní nález zjednává právo pro strany jen v určitém, soudem rozhodnutém případě a že názor v něm vyslovený nezakládá nárok na použití v případech jiných, zejména ne v případech pravoplatných, neboť kdyby tomu mělo býti jinak, musily by při každé změně výkladu zákonného ustanovení všechny dávky býti znovu upravovány a ustanovení o pravoplatnosti předpisu by nemělo účelu.

Pokud jde o obecní dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí, kterou předpisují a vybírají jednak přímo některé obce samy, jednak zemské výběrčí úřady, ustanovuje § 3 č. 3. pravidel vydaných vlád. nař. č. 143/1922 Sb. z. a n., že "od dávky jsou osvobozeny převody a sněmy nemovitostí uskutečněné na základě zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., (zákona záborového) a zákonů zákon tento provádějících a doplňujících."

Prakse sice - jak zjištěno - původně nepřiznávala na základě tohoto předpisu osvobození od dávky v případech, kde šlo o t. zv. zkrácený příděl. Po vydání shora uvedeného nálezu počala však prakse přiznávati všeobecně osvobození takovým převodům.

Co se týče odepsání pravoplatně předepsané anebo dokonce vrácení již zaplacené dávky platí obdobně to, co bylo řečeno shora o státním poplatku z převodu nemovitostí. Ostatně ministr financí nemá ani možnosti dáti pokyn k odepsání nebo vrácení dávky už proto, že dávka nebyla ani vyměřena, ani vybrána státní správou finanční, nýbrž obcemi a zemskými úřady výběrčími, jimž výhradně ve věci přísluší rozhodovati.

Konečně se poukazuje k tomu, že podle uvedených pravidel ukládací řízení bylo provedeno výhradně se zcizitelem a také na něm byla dávka vymáhána, takže tvrzení interpelace, že tisícům drobných venkovských lidí byla dávka z jejich přídělu předepsána a na nich vymáhána, nespočívá na správné informaci. Jestliže někteří drobní nabyvatelé půdy dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí platili, činili tak na místo zcizitele podle svého soukromoprávního závazku, jejž dobrovolně smlouvou na sebe převzali.