Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Následující druhy lovné zvěře užitkové nesmějí býti stíhány, ani chytány, ani usmrcovány:

(2) Při zvěři jelení, dančí a srnčí považují se mláďata za kolouchy a srnčata až do posledního dne měsíce října následujícího po vylíhnutí.

(1) Zemský úřad může pro. jednotlivé nebo všechny honitby jednoho nebo několika politických okresů nebo i pro celý svůj obvod měniti dobu hájení určitých druhů zvěře, pro které jest podle tohoto zákona nebo podle dosavadních honebních předpisů stanovena doba hájení, je-li změna ta místními, klimatickými nebo jinými poměry odůvodněna, přihlížeje zejména k tomu, aby jednak nepoměrným rozmnožením některých druhů zvěře nebylo ohroženo provozování polního, lesního a rybničního hospodářství, jednak, aby všechny druhy zvěře zůstaly zachovány. V případech zvlášť mimořádných, na př. při živelních pohromách, kterými byl stav některého druhu zvěře povážlivě ztenčen, lze takto stanoviti i celoroční dobu hájení.

(2) Opatření v předcházejícím odstavci zmíněná lze stanoviti zpravidla jen na rok a jen z důležitých důvodů na více let nebo do odvolání.

(3) Hrozí-li některému druhu zvěře, který není podle tohoto zákona nebo podle dosavadních honebních předpisů hájen, vyhubení, může zemský úřad stanoviti částečnou nebo celoroční dobu hájení takového druhu zvěře.

Výjimky ze zákazů obsažených v předpise a hájení zvěře může okresní úřad v jednotlivých případech povoliti, je-li toho třeba, aby byl zachován zdravý stav zvěře, nebo aby bylo zabráněno jejímu degenerování.

Jelení a dančí zvěř, která v honitbě převážně polní jen přebíhá, může býti, není-li pro ni ochrana podle § 2 zvýšena, zastřelena v době hájení s povolením okresního úřadu tím, kdo jest oprávněn k výkonu honebního práva, a to jen mimo les a jen tehdy, není-li půda pokryta vrstvou sněhovou.

Objeví-li se v některé honitbě potřeba, aby počet některého druhu zvěře v zájmu poškozovaného jím hospodářství polního nebo lesního byl zmenšen, může okresní úřad naříditi nebo k žádosti toho, kdo jest oprávněn k výkonu honebního práva, povoliti, aby určitý počet tohoto druhu zvěře byl v oné honitbě třeba i v době hájení odstřelen.

Ustanovení §§ 1, 2 a 4 neplatí o zvěři chované v oborách, nemůže-li přebíhati přes ohrazení obory.

(1) Chytati koroptve do sítí jest přípustné jen tehdy, dosáhne-li ten, kdo jest oprávněn výkonu honebního práva, zvláštního povolení okresního úřadu.

(2) Sbírati vejce užitkové zvěře pernaté jest dovoleno jen tehdy, činí-li tak osoba k výkonu honebního práva oprávněná pro účely vlastního chovu; jde-li o sbírání vajec těch pro jiné účely, jest k němu třeba zvláštního povolení okresního úřadu.

Ustanovení § 7 zák. čl. XX/1883 (honební zákon) o náhradě škod způsobených zvěří jelení a dančí platí v zemích Slovenské a Podkarpatoruské i co do náhrady škod způsobených černou zvěří.

(1) Přestupky tohoto zákona i dosavadních zákonů honebních, jakož i přestupky předpisů podle nich vydaných, trestá, pokud nejde o čin trestný soudem, okresní úřad pokutou až do 1000 Kč, kterážto pokuta, byl-li přestupek opětován nebo vzešla-li z něho značná škoda, může býti zvýšena až do 5000 Kč.

Nedobytné pokuty buďtež přeměněny podle míry zavinění v náhradní trest vězení, nejdéle však dvacetidenní.

(3) Jde-li o těžší přestupky, které byly po delší čas páchány nebo opětovány, nebo o případy mimořádně těžké, může na místě pokuty býti uložen trest vězení v mezích stanovených v předchozím odstavci.

(4) Pokud podle dosavadních zákonů honebních bylo přípustné stíhati některé přestupky jen na žádost poškozeného, jest je nyní stíhati z povinnosti úřední.

Pokud není v tomto zákoně jinak stanoveno, zůstávají dosavadní honební předpisy nedotčeny.

Zákon tento nabude účinnosti osmým dnem po vyhlášení a provede jej ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými ministry.

Dosavadní honební zákony nemají, pokud jde o ochranu zvěře, dosti pružná ustanovení, aby ochrana ta mohla býti zařízena tak, jak toho vyžadují zájmy myslivosti i zájmy zemědělské. Výjimku činí jedině moravský honební zákon ze dne 26. července 1912, č. 4 z. z. ai 1914, který v § 51 stanoví, že zemský úřad může odchylkou od všeobecných předpisů o hájení zvěře pro jednotlivé nebo všechny honební obvody jednoho nebo několika politických okresů dovoliti, aby doba hájení nebo střílení pro určité druhy zvěře buď později začala nebo dříve skončila, je-li to místními nebo klimatickými poměry odůvodněno. Slezský honební zákon ze dne 13. ledna 1903, č. 42 z. z., má sice v § 47 obdobné opatření, avšak jen pokud jde o zkrácení doby šetření, resp. prodloužení doby odstřelu. Naproti tomu v českém honebním zákoně ze dne 1. června 1866, č. 49 z. z., doplněném zákonem ze dne 21. února 1870, č. 15 z. z., dále v honebním zákoně platném na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (zák. čl. XX/1883) není postaráno o to, aby cestou nařizovací mohly býti předpisy o době hájení jednotlivých druhů zvěře vůbec měněny, ať již jde o prodloužení doby hájení nebo její zkrácení, jestliže by změny ty byly zvláštními poměry odůvodněny. Nejlepším východiskem pro odstranění těchto nesrovnalostí by arci bylo nahraditi dosavdní honební zákony, z nichž starší zákony i v některých jiných směrech již dosti nevyhovují dnešním poměrům, novým honebním zákonem, který by zunifikoval honební právo pro celé státní území. Referentský návrh jednotného honebního zákona jest sice již připraven, avšak osnova tato pro rozsáhlost látky a rozdílnost názorů na úpravu četných otázek honebně-policejních vyžádá si patrně ještě delšího času, jak v řízení přípravném, tak i při ústavním projednání; mimo to bude nutno některé otázky odkázati na cestu nařizovací a příslušná vládní nařízení bude možno vypracovati teprve podle znění, v jakém vyjde osnova z ústavního projednání.

Aby snad poměry nezastihly letos hlavní honební období ještě za platnosti dosavadních předpisů honebních, podle kterých až na Moravu, jak shora řečeno, nebylo by možno prodloužením doby hájení čeliti neblahým důsledkům letošní pohromy zvěř stihnuvší, rozhodla se vláda vypracovati dílčí osnovu honebního zákona, který by především sjednotil nejdůležitější ustanovení o hájení některých, pro zdejší poměry nejvýznamnějších, druhů lovné zvěře užitkové a postaral se po vzoru moravského honebního zákona, jehož ustanovení se plně osvědčila, o to, aby bylo možno dobu hájení a tím i dobu odstřelu regulovati podle skutečné potřeby, ať již máme na zřeteli ohled na žádoucí ochranu polního, lesního a rybničního hospodářství proti škodám zvěří působeným nebo opatření, aby se užitkové lovné zvěři dostalo zvýšené ochrany. Učiniti opatření ve prospěch ochrany zvěře bude zvláště letos příkazem nutnosti, aby byly všemožně odčiněny citelné ztráty, které utrpěl stav zvěře letošní pohromou povětrnostní.

Osnova řeší však i jiné důležité otázky honební, zejména odstřel přebíhavé zvěře jelení a dančí (§ 4), ochranu polního a lesního hospodářství při nadměrném rozmnožení některého druhu zvěře (§ 5), omezení majitele (nájemce) honitby, pokud jde o chytání koroptví do sítí a sbírání vajec užitkové pernaté zvěře (§ 7), náhradu škod způsobených na Slovensku a Podk. Rusi černou zvěří (§ 8), konečně sjednocení trestních sankcí na přestupky honební (§ 9): o všech těchto otázkách a důvodech, které k jich úpravě vedly, bude níže pojednáno ve zvláštní části důvodové zprávy.

V celku lze o osnově říci, že odstraňuje nejdůležitější rozdíly dosud platných honebních zákonů a že jest průpravou pro příští jednotný zákon honební.

Ustanovením tímto se především sjednocují pro nejdůležitější druhy lovné zvěře užitkové předpisy o době hájení. Rozdílné termíny, které co do hájení zvěře jelení osnova stanoví pro Slovensko a Podkarpatskou Rus ve srovnání s dobou, která o hájení zvěře jelení má platiti v ostatních zemích, jsou podle posudku Loveckého ochranného spolku pro Slovensko odůvodněny klimatickými poměry. Připustiti odstřel karpatského jelena ještě v druhé polovici měsíce října a v listopadu bylo by těžkou národohospodářskou ztrátou. Prodloužením doby hájení, zvláště u zajíců, bažantů a koroptví, vyhoví se všeobecným steskům, že se nemá odstřelovati zvěř mladá, nevyspělá a to ještě v době, kdy polní úroda nebývá namnoze sklizena. Dále se tu upravuje doba hájení pro některé druhy zvěře, které sice pro výkon myslivosti mají význam podřadný, za to však jsou důležité s hlediska ochrany přírody (na př. muflon, svišť, drop).

Textace prvé věty odstavce 1. odpovídá v celku znění § 51 mor. hon. zák. Jak již na začátku všeobecné části důvodové zprávy řečeno, praví se v předpise tomto, že zemský úřad může za určitých podmínek dovoliti, aby doba hájení nebo střílení pro určité druhy zvěře buď později začala, nebo dříve skončila. Osnova neodchyluje se sice věcně od tohoto ustanovení, mluví však všeobecně o možnosti měniti dobu hájení, nepokládajíc účelným mluviti zde vedle doby hájení o době střílení, ježto ve změně doby hájení jest obsažena i změna doby střílení; ostatně pojem "doba střílení" je tu úzkým, uváží-li se, že v době hájení není dovoleno ani zvěř stíhati a chytati.

Kromě toho rozvádí osnova blíže myšlenku, ke kterým poměrům má zemský úřad zvláště přihlížeti, činí-li výjimky ze všeobecných předpisů o hájení zvěře. Ustanovení toto se netýká jen druhů zvěře, o kterých mluví § 1, nýbrž jest povahy všeobecné a vztahuje se na všechny druhy zvěře, pro které jest podle platných předpisů stanovena doba hájení. Ustanovením druhé věty téhož odstavce má býti pamatováno na případy zvlášť mimořádné, ve kterých se nevystačí s pouhým rozšířením doby hájení, nýbrž kde bude nutno hájiti některý druh zvěře po celý rok.

Změny doby hájení; kterých si vyžádají rozhodné poměry, budou platiti zpravidla na rok a tato jednoroční úprava bude se vztahovati hlavně na druhy zvěře, jichž stav má důležitější význam jak s hlediska zemědělského, tak se stanoviska loveckého. Budou-li tu závažné důvody, bude možno takové změny stanoviti s delší dobou platnosti; v rámci tohoto ustanovení osnovy bude také možno přikročiti i k dlouhodobé úpravě zvýšené ochrany oněch druhů zvěře, již by snad v tom kterém území valně ubývalo (na př. kamzíků, dropů). Pokud jde o publikaci změn doby hájení zvěře, netřeba tuto otázku v osnově upravovati, ježto opatření zemského úřadu bude míti ráz "nařízení, obsahujícího obecně závazná pravidla právní" a bude je proto podle § 2, odst. 1., bod d) zákona ze dne 13. března 1919, čís. 139 Sb. z. a n. vyhlásiti ve Sbírce zákonů a nařízení; tím ovšem není vyloučeno, že opatření ta bude zemský úřad publikovati též v Zemském věstníku (viz § 2, odst. 2. cit. zák.).

Podle odst. 3. má býti dána možnost zachovati některé druhy vzácné a vymírající zvěře, které nejsou podle honebních předpisů hájeny (na př. orel, výr, norek). Pokud jde o publikaci takového opatření, odkazuje k obsahu předcházejícího odstavce.

V zákoně jest se postarati i o udílení výjimek ze zákonů, jež jsou nebo budou obsaženy v předpisech o hájení zvěře, aby na př. i v době hájení bylo možno připustiti odstřel poraněné nebo nemocné zvěře nebo vyrovnati v zájmu zdatnosti zvěře nepoměr mezi pohlavím toho kterého druhu zvěře. Výjimky takové bude povolovati od případu k případu okresní úřad.

Pokud jde o možnost odstřeliti v honitbách převážně polních přebíhavou jelení a dančí zvěř i v době hájení, jest ustanovení to v podstatě převzato z moravského a slezského honebního zákona. Jest odůvodněno škodami, které tato zvěř může působiti na polích. Kdežto však podle obou právě uvedených zákonů právo odstřelu přebíhavé zvěře jelení a dančí plynulo ze zákona, činí je osnova odvislým od zvláštního povolení politického úřadu a stanoví mimo to, že odstřel ten nelze prováděti v lese vůbec a na polích tehdy, je-li pokrývka sněhová. Při tomto zúžení práva odstřelu vychází osnova z této úvahy: má-li býti odstřelem docíleno ochrany polního majetku proti škodám, jež pak zpravidla musí hraditi majitel (nájemce) honitby podle místa, kde se škoda stala, dlužno odstřel přebíhavé zvěře jelení a dančí připustiti jen potud, pokud i polní majetek je touto přebíhavou zvěří ohrožen, kterýžto předpoklad není splněn, zdržuje-li se tuto zvěř v lese, anebo je-li na polích tolik sněhu, že tam přebíhavá zvěř nemůže způsobiti škody.

Tento výjimečný odstřel předpokládá dále, že nebyla pro zvěř jelení a dančí prodloužena doba hájení. Touto opravou bude zrušeno i ustanovení závěrečné věty § 46, odstavec 2. slezského honebního zákona, podle kterého mohl okresní úřad naříditi i plný odstřel přebíhavé nebo střídavé zvěře jelení a dančí.

Předpis tento jest převzat skoro úplně z moravského, resp. slezského honebního zákona. Kdežto při změnách doby hájení podle § 2 půjde zpravidla o opatření všeobecná, platná pro širší obvod, a pokud by šlo o zkrácení doby hájení, jen o poskytnutí možnosti odstřelu zvěře, týkají se odchylky, které má na zřeteli § 5, vždy jen určité honitby a určitého druhu zvěře a možno podle tohoto ustanovení přímo vynutiti redukci určitého stavu zvěře v té které honitbě, vyžaduje-li toho zřetel na zájmy polního a lesního hospodářství.

Výjimky ve prospěch obor souhlasí s dosavadním právem.

Omezení vyplývající pro majitele (zájemce) honitby z předpisů tohoto paragrafu jsou novum i proti moravskému honebnímu zákonu a pokládají se za účelné v zájmu racionelního výkonu myslivosti. Osnova nezamýšlí zavésti naprostý zákaz výkonu myslivosti chytáním koroptví do sítí, váže-li však výkon ten na povolení politického úřadu, jest v tomto řešení spatřovati jen vhodný korektiv proti tu a tam se vyskytujícím snahám, zejména na sklonku nájemního období, ztenčiti hromadným chytáním koroptví do sítí stav této, hlavně pro polní hospodářství velmi užitečné zvěře. Tím nemíní se nová úprava dotknouti legálních zájmů obchodu živými koroptvemi.

Také předpis druhého odstavce, že osoba k výkonu honebního práva oprávněná smí sbírati vejce užitkové zvěře pernaté jen pro účely vlastního chovu, vyhovuje požadavkům řádného výkonu myslivosti a zároveň zajišťuje udržení stavu užitečné pernaté zvěře, která, jak výzkumy právě poslední doby dokazují, jest i pro zemědělství tak důležitá; pro jinaké účely než právě uvedené může osoba k výkonu honebního práva oprávněná sbírati vejce užitkové zvěře pernaté jen se svolením okresního úřadu.

Obě tato opatření omezují práva majitele (nájemce) honitby. Předpisy a stíhání osob třetích, které by snad neoprávněně chytaly koroptve do sítí, nebo sbíraly vejce pernaté zvěře, zůstávají nedotčeny.

V zemi České a Moravskoslezské chová se černá zvěř jen v oborách a moravský a slezský honební zákon přímo stanoví, že jinde nemůže býti chována. Unikne-li přesto černá zvěř z obory, platí o škodách, které snad tím vzniknou, všeobecná ustanovení o náhradě škod zvěří způsobených, při čemž tomu, kdo jest k náhradě zavázán, jest vyhrazena podle všeobecných zásad občanského práva možnost postihu vůči majiteli obory. Jinak jest tomu v oboru práva platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi. V těchto zemích se vyskytuje černá zvěř i ve volné přírodě. Zák. čl. XX/1883 přímo vylučuje náhradu za škody černou zvěří způsobené. Majitel pozemku může sice černou zvěř usmrtiti, toto oprávnění má však podle nabytých zkušeností hodnotu velmi problematickou z těchto důvodů: Především stanoví zákon v § 13, že k hubení dravé a škodné zvěře, k níž se počítá i zvěř černá, děje-li se hubení po myslivecku s honci nebo s použitím honicích psů, jest třeba povolení nájemce honitby. Mimo to dlužno uvážiti, že odstřel černé zvěře jest pro zemědělský lid, který nemá zpravidla řádné zbraně a potřebných loveckých zkušeností, úkolem velmi obtížným. Také jest třeba při vydávání zbrojních lístků jisté opatrnosti, aby pod rouškou odstřelu černé zvěře nebylo provozováno pytláctví. Stesky na veliké škody, černou zvěří způsobené, častěji se opakují a jest jistě spravedlivo a účelno řešiti v této osnově i otázku náhrady škod způsobených černou zvěří, a to podle zásad, které platí v zemích mimoslovenských.

Dosud platné honební zákony mají, pokud jde o stíhání přestupků, velmi odlišné trestní sazby, a to i na přestupky stejnorodé. Osnova unifikuje a zevšeobecňuje trestní sazby v podstatě podle moravského a slezského honebního zákona, zvyšujíc se zřetelem k nynějším poměrům přiměřeně sazby ty; po vzoru jiných zákonů upouští od stanovení minimální hranice pokuty. Nejvyšší míru trestu vězení (20 dní), jak ji stanoví moravský honební zákon, ponechává i osnova.

Ustanovení odst. 3., podle kterého může úřad v případech závažných uložiti na místo pokuty hned trest vězení, jest odůvodněno zvláště se zřetelem ke Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde pytláctví se stíhá jako přestupek administrativní, kterážto disparita práva ve srovnání s právem platným v zemích mimoslovenských dá se odstraniti až při vydání jednotného trestního zákona; z téhož důvodu jest i vrchní hranice pokuty (5.000 Kč) v případech zvláště závažných trestem přiměřeným.

Pokud jde o odst. 4. jest zevšeobecnění zásady, že honební přestupky stíhají se vždy z povinnosti úřední, rovněž nutné proto, že se podle zák. čl. XX/1883 na Slovensku a v Podkarpatské Rusi přestupky honebního zákona až na přestupky § 29 (provozování honby v době hájení), § 30 (chytání mláďat a ničení hnízd) a § 31 (zastřelení zvěře v době hájení, koupě a prodej zvěře v době hájení) stíhají dosud jen na žádost poškozeného, kdežto v ostatních zemích jsou honební delikty stíhány vždy z povinnosti úřední.

Ustanovení tato nevyžadují bližšího vysvětlení, podotýká se jen k § 10, že osnovou zůstávají zejména nedotčeny předpisy, které jsou obsaženy v trestních ustanoveních dosavadních honebních zákonů o propadu předmětů a o náhradě škody, neboť, jak výše u § 9 řečeno, osnova sjednocuje jen trestní sazby. Podrobně řešiti v osnově poměr tohoto zákona k dosavadním honebním předpisům, není třeba, ježto jde jen o úpravu parcielní, poměrně nepatrného rozsahu a nad to ještě přechodnou; zařazení nových předpisů do dosavadního honebního práva nebude činiti praksi potíže.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh byl přikázán v poslanecké sněmovně výboru zemědělskému a v senátě výboru národohospodářskému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.