Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Am 30. November 1926 wurde im sozialpolitischen Ausschusse des Abgeordnetenhauses, dann auch im Budgetausschusse und später im Abgeordnetenhause und im Senate nachfolgender Resolutionsantrag einstimmig angenommen:

"Die Regierung wird aufgefordert, das Kriegsbeschädigtengesetz ehestens zu novellisieren und hiebei vor allem die in den Initiativanträgen Druck Nr. 549, 557 und 698 dargelegten Forderungen weitgehendst zu berücksichtigen."

In diesem angenommenen Antrage wird ausdrücklich von "ehestens zu novellisieren" gesprochen. Seit der Annahme sind aber Jetzt schon über 2 Jahre und 5 Monate verstrichen, ahne daß von seiten der Regierung etwas unternommen worden wäre, diesem einstimmig angenommenen Resolutionsantrag zu genügen. Die Initiativanträge wurden schon im Juni 1926 eingebracht und haben zum Inhalte die Verlängerung der Anmeldefrist zur Ansprucherhebung auf Kriegsbeschädigtenrente, die Schaffung eines Einstellungsgesetzes für Schwerkriegsbeschädigte in öffentliche und private Dienste und eine vollkommene Novellisierung des bestehenden Versorgungsgesetzes. Seit dem Jahre 1922 wurde keine Verbesserung des bestehenden Versorgungsgesetzes mehr vorgenommen, während alle andern ehemals kriegführenden Staaten unterdessen schon bedeutende Verbesserungen vornahmen. Wir verweisen nur z. B. auf Frankreich oder Österreich, wo schon zehn Novellen herausgegeben und die elfte in Behandlung steht, oder auf Deutschland, auf Bulgarien, das erst in letzter Zeit wieder 50 Millionen Leva der Verbesserung dem Kriegsbeschädigtenfürsorge zuführte u. s. w.

Bei uns wurde aber bisher erst eine einzige Novellisierung vorgenommen, die absolut aber nicht auf die tatsächlichen Verhältnisse Rücksicht nahm und die Versorgungsansprüche nicht so regelte, wie sie von den Kriegsbeschädigten benötigt werden. Es wird auch auf die internationale vergleichende Statistik in Bezug auf die Rentenversorgung in den einzelnen ehemals kriegführenden Staaten, die vom Internationalen Arbeitsamte in Genf herausgegeben wurde, hingewiesen, nach welcher die Versorgung der Kriegsbeschädigten in der Čechoslovakei an letzter Stelle steht. Gerade diese Statistik beweist gänzlich unbeeinflußt, daß die Forderungen der Kriegsbeschädigten nach Verbesserung ihrer Lage voll begründet sind. Auch beschäftigten sich die Internationalen Konferenzen der Kriegsbeschädigten- und Kriegsteilnehmerverbände mit dem Sitz in Genf, Wien, Paris und Berlin mit dem Probleme der čsl. Kriegbeschädigtenfürsorge und der Vorstand dieser Internationalen Arbeitsgemeinschaft, der über 4 Millionen Kriegsopfer vertritt, ist zu wiederholten Malen bei der čsl. Regierung eingeschritten, um durchzussetzen, daß Verbesserungen in der Fürsorge eintreten. Bis jetzt hat es aber die Regierung unterlassen, auf alle diese Schritte zu reagieren und hat sich über die Tatsachen ganz einfach ausgeschwiegen.

Die Herren Präsidenten des Abgeordnetenhauses und des Senates gaben Vertreten der čsl. Kriegsbeschädigten verbände die bindende Erklärung, daß sie dafür Sorge tragen würden, dass die eingangs erwähnte Resolution des sozialpolitischen Ausschusses kein leerer Papierfetzen bleiben werde, sondern auf die Regierung Einfluß genommen würde, dem Wünsche und Willen der gesamten; Nationalversammlung unbedingt Rechnung zu tragen. Auch dieser Schritt führte bisher zu keinem Erfolge.

Unterdessen sind die Kriegsbeschädigten gezwungen weiter zu darben und zu hungern. Die Sterblichkeit in ihren Reihen infolge von Unterernährung, Tuberkulose usw. ist eine stets große und steigende. Es hätte können viel Unglück verhütet werden, wenn rechtzeitig eine Verbesserung der Fürsorge eingetreten wäre. Die Verhältnisse in den Reihen der Kriegsbeschädigten sind geradezu furchtbare und unhaltbare, so daß die Regierung, wenn sie noch halbwegs soziales Empfinden hat, unbedingt in kürzester Zeit eine durchgreifende Verbesserung vornehmen; muß, wenn nicht der Vorwurf erhoben werden soll, daß sie am frühzeitigen Tode Tausender von Kriegsbeschädigten die Schuld trage.

Das Gesetz über die Einkommensgrenze wird mit 30. Juni d. J. abgelaufen sein. Die Regierung hat dieses Gesetz ausdrücklich nur bis zu diesem Tage mit dem Hinweis verlängert, daß bis dahin eine Novellierung des Versorgungsgesetze der Kriegsbeschädigten vorgelegt sein würde. Bis jetzt aber liegt noch kein solchem Novellierungsantrag vor. Es ist daher höchste Zeit, wenn, bis zum 30. Juni 1929 das Problem der Kriegsbeschädigtenfürsorge in der Čsl. Republik so gelöst werden soll, wie es den Interessen der Kriegsbeschädigtem und aber auch dem Interesse und dem Ansehen des Staates entspricht.

Die Gefertigten fragen daher de Herrn Ministerpräsidenten wie auch die Gesamtregierung, wann sie gedenken, dem Resolutionsantrage des sozialpolitischen Ausschusses des Abgeordnetenhauses vom 30. November 1926, der dann auch noch vom Budgetausschuß wie auch von der gesamten Nationalversammlung einstimmig angenommen wurde, also Wunsch und Wille des gesamten Parlamentes ist, zu entsprechen.

Dne 30. listopadu 1926 byl v sociálně-politickém výboru poslanecké sněmovny, pak také v rozpočtovém výboru a později v poslanecké sněmovně a v senátě jednomyslně přijat tento resoluční návrh:

"Vláda se vybízí, aby co nejdříve novelovala zákon o válečných poškozencích a při tom především co nejvíce přihlížela k požadavkům uvedeným v iniciativních návrzích tisk č. 549, 557 a 698."

V tomto přijatém návrhu se výslovně uvádí, že se zákon má co nejdříve novelovati. Od přijetí uplynulo však nyní sice již více než 2 roky a 5 měsíců, ale vláda od té doby neučinila ničeho, aby vyhověla tomuto jednohlasně přijatému návrhu. Iniciativní návrhy byly podány již v červnu 1926 a týkají se prodloužení přihláškové lhůty pro nároky na důchod válečných poškozenců, vydání zákona o ustanovování těžkých válečných poškozenců ve veřejných a soukromých službách a úplné novelisace platného zaopatřovacího zákona. Od r. 1922 nebyl již platný zaopatřovací zákon vůbec zlepšen, zatím co všechny jiné státy, které kdysi vedly válku, mezitím provedly již značná zlepšení. Poukazujeme jen na př. na Francii nebo Rakousko, kde bylo vydáno již deset novel a jedenáctá se projednává, nebo na Německo, na Bulharsko, které právě v poslední době věnovalo zase 50 milionů lvů na zlepšení péče o válečné poškozence, atd.

Ale u nás byla dosud provedena pouze jediná novelisace, která však naprosto nepřihlížela ke skutečným poměrům a neupravila nároků na zaopatření tak, jak váleční poškozenci žádali. Poukazuje se také na mezinárodní srovnávací statistiku týkající se zaopatření v jednotlivých státech kdysi válčících, kterou vydává Mezinárodní úřad práce v Ženevě a podle které zaopatření válených poškozenců v Československu stojí na posledním místě. Právě tato statistika dokazuje zcela neovlivněně, že jsou plně odůvodněny požadavky válečných poškozenců, aby jejich postavení bylo zlepšeno. Také mezinárodní konference spolků válečných poškozenců a účastníků války se sídly v Ženevě, Vídni, Paříži a Berlíně zabývaly se otázkami československé péče a válečné poškozence a předsedá této mezinárodní pracovní společnosti, která zastupuje více než 4 miliony válečných obětí, několikráte zakročil u čsl. vlády, aby dosáhl zlepšení této péče. Dosud však vláda nedbala žádného tohoto kroku a tyto skutečnosti zcela prostě zamlčela.

Páni předsedové poslanecké sněmovny a senátu dali zástupcům čsl. svazu válečných poškozenců závazné prohlášení, že budou pečovati, aby v úvodě zmíněná resoluce sociálně-politického výboru nezůstala jen pouhým kusem papíru, nýbrž že užijí svého vlivu na vládu, aby rozhodně vyhověla přání a vůli celého Národního shromáždění. Ani tento krok neměl dosud výsledku.

Zatím váleční poškozenci musejí dále strádati a hladověti. Úmrtnost mezi nimi pro podvýživu, souchotiny atd. jest stále velká a stále stoupá. Bylo by se mohlo zabrániti mnohému neštěstí, kdyby péče byla bývala zlepšena v pravý čas. Poměry mezi válečnými poškozenci jsou přímo strašné a neudržitelné, takže vláda, má-li ještě aspoň trochu sociálního citu, musí v nejkratší době provésti pronikavé zlepšení, nemá-li se pronésti výčitka, že zavinila předčasnou smrt tisíců válečných poškozenců.

Zákon o hranici příjmu uplyne dnem 30. června t. r. Vláda výslovně prodloužila tento zákon jen do tohoto dne, poukazujíc na to, že do té doby předloží novelu zákona o zaopatření válečných poškozenců. Dosud však žádný návrh na takovou novelu předložen nebyl. Jest tedy nejvyšší čas, má-li býti do 30. června 1929 otázka péče o válečné poškozence v Čsl. republice vyřešena tak, jak to odpovídá zájmům válečných poškozenců, ale také zájmům a vážnosti státu.

Podepsaní táží se tedy pana předsedy vlády jakož i vlády, kdy zamýšlejí vyhověti resolučnímu návrhu sociálně-politického výboru poslanecké sněmovny ze dne 30. listopadu 1926, jejž pak jednomyslně přijal i rozpočtový výbor jakož i celé Národní shromáždění, jenž tedy jest přáním a vůlí celého parlamentu?