Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1929.

II. volební období.8. zasedání.


2275.

Naléhavá interpelace

poslanců dra O. Klapky, F. Zeminové, F. Langra, Em. Špatného a druhů

vládě

o zárukách a příspěvcích, povolených dle zákonů o finanční podpoře stavebního ruchu.

Zákonem ze dne 23. května 1919, č. 281 Sb. z. a n., byla zmocněna vláda, aby podporovala stavby domů s malými byty a to dvojím způsobem: jednak měla poskytovati státní záruku za zápůjčky, které byly poskytnuty na novostavby, jednak měla udělovati peněžité příspěvky k úhradě úroků a úmoru. Tato cesta, nastoupená v r. 1919, sledována byla dalšími zákony, tak zákonem ze dne 6. űnora 1920, č. 92 Sb. z. a n., dále zákonem ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n. atd. Jak plyne zejména z posléze citovaného zákona, měl býti umožněn stavební ruch tím způsobem, že stát přejímal na sebe část úrokové a amortisační služby a že takto umožňoval provádění staveb v těch dobách, kdy bez veřejné podpory nebylo možno očekávati zmírnění bytové tísně. V § 32 zákona č. 100 z roku 1921 se zdůrazňuje, že se stát zaručí věřiteli za zápůjčky, za jejich zúrokování, umořování, vedlejší platy a za jejich splácení, zcela jasně byla vyslovena forma příspěvku a to tím způsobem, že stát se zavázal přispívati od 4 do 2 a 1/2% stavebního nákladu na úrokování a úmor kontrahovaných dluhů. Stavebníci, kteří obdrželi záruku a příspěvek dle uvedených a pozdějších zákonů, stavěli v přesvědčení, že k jejich tíži připadne toliko ta část nákladu stavebního, za kterou stát záruky nepřevzal, nebo na kterou přispívati se nezavázal. V tom smyslu vydána byla také prováděcí nařízení k zákonům o stavebním ruchu.

Dle zpráv, které se vyskytly v tisku, má prý nyní dojíti k revisi poskytnutých záruk a příspěvků a vláda prý má úmysl prohlásiti, že stavebníci musí převzíti bud celý peníz státem zaručený, nebo část jeho jako svůj vlastní dluh.

Tímto opatřením, které po stránce právní jistoty znamená otřesení důvěry v právní řád, nebyli by ovšem postiženi lidé bohatí, kterým se podařilo postaviti domy se státními zárukami a příspěvky, ale byla by postižena celá řada lidí nemajetných, kteří ztěží sehnali kapitál základní, t. j. část stavebního nákladu státem nezaručenou. U těchto stavebníků, jakož i u celé řady družstev, která postavila obývací domy s malými byty pro lidi nezámožné, znamenalo by toto stanovisko. úplné finanční zhroucení a existenční úpadek.

Táží se proto podepsaní:

1. Jest vláda republiky Československé ochotna k uklidnění tisíců těchto malých stavebníků prohlásiti, že nebude změněna prakse dosavadní, a že záruky za zápůjčky stavební nebudou měněny ve břemena stavebníků?

2. Jest vláda republiky Československé ochotna prohlásiti, že výplata úroků a úmorů ze zápůjček státem převzatých a výplata příspěvků na zúročení a umoření zápůjček stavebníků bude se nerušeně dále díti státem ve smyslu zákonů o stavebním ruchu a prováděcích nařízení?

Žádáme, aby této interpelaci byla přiznána pilnost dle § 69 jednacího řádu.

V Praze dne 23. května 1929.

Dr. Klapka, Zeminová, Langr, Špatný,

Pechmanová, dr. Franke, inž. Záhorský, Tučný, Mikuláš, Netolický, Lanc, Vlček, Buříval, Moudrý, dr. Uhlíř, Prášek, Chvojka, Sladký, Riedl, Červinka, Knejzlík, Bergmann.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP