| II. volební období. | 8. zasedání. |
1. Dne 5. dubna 1929 konala v Olomouci Nezávislá
Jednota legionářů slavnostní večer,
na němž byl skládán členy Kruhu
přátel Nezávislé Jednoty slavnostní
slib. Ačkoli nešlo o slavnost všeobecného
významu, nýbrž o pouhou spolkovou slavnost
vnitřního, čistě organisačního
rázu, velitel divise a současně předseda
Kruhu přátel Nezávislé Jednoty, divisní
generál Weis, poslal na večer vojenskou hudbu a
frekventanty důstojnické školy, kteří
stáli hostům na schodišti čestný
špalír a uváděli je na místa.
Večer zahájil krátkým proslovem samotný
velitel divise generál Weis.
2. V Benešově u Prahy rozhodla se místní
Jednota čsl. Obce Legionářské uspořádati
dne 4. května pietní oslavu generála M. R.
Štefánika a požádala vojenskou posádku,
aby se této oslavy súčastnila, jako se súčastnila
jiných oslav podobného všeobecného významu.
Velitel posádky, plukovník Duban, nejprve účast
posádky přislíbil. Později však
přišel s požadavkem, aby na plakátech
bylo uvedeno, že spolupořadatelkou oslavy musí
býti také Nezávislá Jednota legionářů,
která samotná však o spolupořadatelství
Jednotu čsl. Obce Legionářské nežádala.
Jednota ČsOL pozvala plukovníka Dubana k poradě,
při které tento slíbil, že na uvedení
Nezávislé Jednoty po daném vysvětlení
netrvá. Druhého dne však poslal Jednotě
ČOL dopis, v němž dává jí
na vědomí, že posádka, resp. pluk 48
Jugoslavie, nemůže se účastniti pietní
oslavy generála Štefánika, prý z důvodů
zjevných a pořadatelce známých, poněvadž
prý není možno, aby pluk byl vtažen do
stranického zápasu různých korporací,
tím méně legionářských.
Nešlo však o stranický zápas, nýbrž
o oslavu prvního ministra války ČSR a o nějakém
sporu o účasti posádky nebylo lze mluviti
už proto, že ten by mohl vzniknouti teprve tehdy, kdyby
slavnost chtěly pořádati dvě korporace
na různých místech a obě žádaly
o účast vojska.
Interpelanti se táží:
Jest pan ministr ochoten sděliti, jaké předpisy
určují účast členů armády
na spolkových slavnostech?
Podepsaní navrhují, aby této interpelaci
byla přiznána pilnost a aby o ní zahájena
byla debata ve schůzi, následující
po té, v níž byla pilnost přiznána.