Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Živnost mlynářská prohlašuje se za řemeslnou s obmezeními vytčenými v § 1, odst. 5. živnostenského řádu (živnostenského zákona).

(1) Od průkazu způsobilosti pro živnosti řemeslné jinak předepsaného (§ 14 živnostenského řádu, § 15 živnostenského zákona) jest osvobozen, kdo před účinností tohoto zákona

a) živnost mlynářskou samostatně provozoval nebo

b) byl nejméně po 5 let v živnosti mlynářské zaměstnán.

(2) Osobám, uvedeným v odst. 1., lit. b), které v den účinnosti tohoto zákona ještě nedokončily pětiletou dobu zaměstnání tam požadovanou, započítává se do tohoto pětiletí také doba ztrávená v zaměstnání po účinnosti tohoto zákona.

Ustanovení živnostenského řádu (živnostenského zákona), pokud zákonem tímto jinak se neustanovuje, zůstávají v platnosti.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

(2) Provésti jej přísluší ministru průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministrem školství a národní osvěty.

Prohlášení živnosti mlynářské za řemeslnou bylo již od mnoha let požadavkem, o jehož splnění organisace mlynářské usilovaly. Zejména v době poválečné, kdy z důvodů zištných a spekulačních pro svobodnou povahu živnosti mlynářské počet mlýnů velice vzrostl, poukazovalo se z kruhů mlynářských na to, že do živnosti této vnikly namnoze osoby bez jakýchkoliv teoretických i praktických znalostí mlynářských, čímž byl poškozen nejen stav mlynářský, ale i konsumenti.

Aby se příliv takovýchto neodborných živlů do oboru mlynářského znemožnil a tím živnost celá nebyla přivedena k úpadku, uplatnil stav mlynářský v přítomné době opětně naléhavě svůj požadavek seřemeslnění živnosti mlynářské. Požadavek tento došel příznivé odezvy i v širších kruzích, neboť jeho uskutečnění má veliký význam národohospodářský.

Tato osnova zákona, která vyhovuje požadavkům stavu mlynářského, shoduje se úplně s ustanovením platných předpisů živnostensko-právních o zařazení dosud svobodných živností mezi řemeslné, neboť živnost mlynářská předpokládá nesporně zručnosti, kterých se nabývá pouze vyučením živnosti a delším zaměstnáním při ní. V živnosti mlynářské, třebas byla dosud živností svobodnou, pečovalo se zejména v posledních letech o odborné vzdělání mlynářského dorostu jednak v pokračovacích školách všeobecných, jednak v odborné škole mlynářské v Břeclavi. K úspěšnému hájení zájmů stavu mlynářského jsou na celém území státním vybudovány odborné organisace mlynářské.

Některé z nich žádaly, aby při této zákonné úpravě byla již vyřešena mez mezi podniky továrními a řemeslnými, leč přání tomu nebylo lze vyhověti, protože jest v odporu ze zásadním a všeobecným předpisem živnostenského řádu (živnostenského zákona), jehož jest tato osnova pouze doplňkem.

S osnovou projevili jednomyslný souhlas zástupci veškerých organisací mlynářských z celého státu na poradě konané dne 27. února 1929, kdež bylo též vysloveno přání po brzkém jejím uzákonění.

Účinnost zákona dnem vyhlášení navrhuje se odchylkou od obecné účinnosti zákonů proto, aby ve vakanční lhůtě neodpovídaly živnost mlynářskou osoby, které by po účinnosti zákona živnostenského oprávnění již nenabyly a aby se tak již stejně příliš značný počet podniků mlynářských ještě nerozmnožil.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl přikázán v poslanecké sněmovně výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností a v senátě výboru živnostensko-obchodnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.