Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Revolučné Národné shromaždenie pod číslom 61 roku 1918 vynieslo takýto zákon: "Šlechtictví a řády, jakož i veškerá z nich plynoucí práva se zrušují, rovněž tak tituly, pokud byly udělovány jako pouhá vyznamenání. V platnosti zůstávají takové tituly, na které lze splněním předepsaných podmínek nabýti právního nároku (titul doktorský, inženýrský atd.), pak tituly, jež vyjadřují skutečně zastávanou úřední hodnost, a vyznamenání udělovaná vysokými školami (čestné doktoráty a pod.). Občani republiky Československé nemohou ani v cizině platně přijímati vyznamenání, pokud byla předcházejícím paragrafem zrušena."

Toto bola prvá etapa zásady o zrušenie šľachtictva, rádov a titulov, ktorá chcela previesť rovnosť občanov do najkrajnejších dôsledkov. A predsa už i tu vidíme, že úplné vylúčenie vyznamenaní zaslúžilých jednotlivcov je nemožné, preto v platnosti ponechalo vysokoškolské tituly a vyznamenanie a úradnú hodnosť vyjadrujúce tituly.

Druhá fáza tohoto vývoja je zákon č. 243 z roku 1920, ktorý v §e 1 znie takto: "Zákon ze dne 10. prosince 1918, č. 61 Sb. z. a n., nevztahuje se na čestné odznaky zavedené na paměť šťastně skončených bojů za svobodu československého národa nebo jako uznání za zásluhy a vznik a vývoj zřízení samostatného státu československého. Odznaky tyto jsou: a) československý válečný kříž; b) československá revoluční medaile; c) čestné odznaky; d) medaile vítězství."

Kým teda zákon č. 61/1918 zrušil šľachtictvo a rády úplne a ponechal iba vysokoškolské tituly a vyznamenania, ako i úradné tituly, zatiaľ zákon č. 243/1920 v §e prvom stanoví ako výnimky tieto štyri odznaky. Kým prvší zákon zabezpečoval tituly a vyznamenania pre vzdelanostnú časť civilného občianstva, zatiaľ neskorší zákon stanoví odznaky pre zaslúžilých vojakov, čím občianska a vojenská rovnováha aspoň čiastočne uvedená bola v život pre minulosť, avšak §§ 4 a 5 zákona č. 243/1920 pre budúcnosť toto dopustiť nechcely, keď vravia: "Nová vyznamenání mohou býti založena pouze pro vojíny za statečnost prokázanou před nepřítelem, nebo pro příslušníky států cizích za zásluhy, kterých získali o stát československý. Občanským osobám, které jsou příslušníky republiky Československé, nemohou býti nově uděleny ani čestné odznaky v § 1 uvedené, ani nová vyznamenání."

Podľa týchto paragrafov cudzozemec teda mohol obdržať vyznamenanie od nášho štátu, náš štátny príslušník však mohol obdržať iba vojenské vyznamenanie (odznaky). Podľa tohoto zaslúžilá práca nášho štátneho príslušníka za mier a blaho republiky je menej cenná než vojenské zásluhy.

Zákon č. 243/1920 v §e šiestom za priestupok vyhlasuje "úmyselné a verejné užívanie" ďalej "osobovanie si" a "dávanie" vyznamenaní, a tak "prijatie" týchto vyznamenaní ešte nebolo priestupkom, ba videli sme pri zájazde do bratskej Jugoslávii, že viacerí naši poslanci a senátori nosili rády sv. Sáva a tak vedome prestupovali tento zákaz.

Tieto dva zákony sú zmeniteľné jednoduchou väčšinou, keď to vyžaduje životná potreba a ohľady na medzinárodný zvyk a reciprocitu.

Teraz ale je otázkou i to, či zakladanie rádov a vyznamenaní neodporuje ústavnej listine č. 121/1920? Paragraf 106 cit. ústavnej listiny, ktorá je zmeniteľnou iba kvalifikovanou väčšinou, sluje takto: "Výsady pohlaví, rodu a povolání se neuznávají. Tituly smějí býti uděleny jen, pokud označují úřad neb povolání. Toto ustanovení netýká se akademických hodností." Teda ústavná listina prijala zásadu zrušenia rozdielu medzi pohlavím, rodom a povolaním, avšak povoľuje udeľovanie titulov úradných a titulov z povolania, taktiež akademických hodností. Nikde ani slovom nedotýka sa ústavná listina zákazu zakladania rádov a iných vyznamenaní, z čoho nasleduje a contrario, že zakladanie týchto neprieči sa ústavnej listine.

Vládny návrh zákona č. 1684 značí tretiu etapu vo vyznamenávaní zásluh o náš štát, lebo rozširuje dosavádné platné predpisy i na civilné občianstvo naše a tak uplatňuje sa parita občianstva civilného a vojenského rovnakou mierou. Podľa návrhu prezident republiky má najvyšší stupeň všetkých rádov a vyznamenaní, mimo tých, ktoré sa udeľujú za statočnosť pred nepriateľom.

Naši štátni občania môžu prijímať i cudzie rády a vyznamenania so svolením prezidenta republiky a dodatočne budú si môcť zaopatriť svolenia prezidenta k noseniu už obdržaných rádov a titulov.

Prezident republiky udeľuje rády a tituly a dáva svolenie k prijatiu cudzích rádov a vyznamenaní na návrh vlády, čím je zaručené rigorózne postupovanie. Zpod tohoto je výnimka udeľovanie rádov a vyznamenaní pre vojakov za statočnosť pred nepriateľom, lebo tieto dáva alebo prezident republiky, alebo minister národnej obrany, alebo veliteľ vojska v poli na základe zmocnenia prezidenta republiky.

Tieto rády, tituly a vyznamenania sú čiste osobné a sú neprevediteľné na dedičov.

Návrh tento diktuje medzinárodná nutnosť, lebo prezident republiky, minister zahraničných vecí a iní členovia vlády a členovia N. S. boli nútení prijať a užívať cudzie rády a vyznamenania napriek zákazu nášho zákona.

Je tento návrh potrebný i z vnútorno-štátnych potrieb, lebo naša demokratická republika vyžaduje rozsiahlou mierou spolupôsobenie občianstva v správe verejnej a v súdnictve, čo nemôže byt ináč primerane odmenené, než udelením titulov súvisiacich s touto funkciou alebo prepustením rádu alebo vyznamenania.

Dôvodová zpráva je obšírna a tak presvedčivá, že sú vylúčené odmeny a uznania, ktoré by znova mohly vytvoriť u nás privilegované triedy - ústavne-právny výbor odporúča Národnému shromaždeniu tento návrh prijať so zmenami ústavne-právnym výborom prijatými.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§§ 4, 5 a 6 zákona ze dne 10. dubna 1920, č. 243 Sb. z. a n., kterým se mění zákon o zrušení šlechtictví, řádů a titulů, mění se a budou zníti takto:

(1) Řády a jiná vyznamenání mohou býti založena pro vojíny za statečnost, prokázanou před nepřítelem nebo pro osoby občanské i vojenské za zásluhy o stát Československý. Mohou býti propůjčovány státním občanům československým i příslušníkům cizích států.

(2) Zakládá je se souhlasem presidenta republiky vláda nařízením.

(3) Řády a vyznamenání pro vojíny za statečnost prokázanou před nepřítelem propůjčuje (uděluje) president republiky, po případě ministr národní obrany nebo velitel vojska v poli, které president republiky k tomu zmocní; jiné řády a vyznamenání propůjčuje (uděluje) president republiky k návrhu vlády.

(4) Presidentu republiky příslušejí nejvyšší stupně všech řádů a vyznamenání určených pro osoby občanské i vojenské za zásluhy o stát Československý; podržuje je, i když presidentem republiky býti přestane.

(5) Státní občané českoslovenští mohou přijímati cizí řády a vyznamenání pouze, svolí-li k tomu president republiky k návrhu vlády.

(1) President republiky, vláda nebo její členové mohou projevovati uznání za vynikající činnost v zájmu veřejném. Podrobnosti určí nařízení, které vydá vláda se souhlasem presidenta republiky.

(2) Vládním nařízením mohou býti stanoveny přiměřené tituly spojené s funkcemi ve správě veřejné neb v soudnictví.

(1) Přestupku, trestného pokutou do 20.000 Kč nebo vězením do čtrnácti dnů, se dopouští, pokud nejde o čin přísněji trestný:

1. kdo úmyslně a veřejně užívá šlechtických titulů, erbů, řádů, vyznamenání, jež byly zákonem zrušeny, nebo kdo jakýmkoli způsobem hledí naznačiti své bývalé šlechtictví;

2. kdo si osobuje zdejší nebo cizí řad, čestný odznak, vyznamenání, veřejný neb akademický titul nebo hodnost, nejsa k tomu oprávněn;

3. kdo v tisku někomu úmyslně a opětovně dává zákonem zrušený titul šlechtický.

(2) Trestati tyto přestupky přísluší okresním (státním policejním) úřadům.

Za § 6 téhož zákona vsune se nový § 6 a) tohoto znění:

(1) Vyjma řády a vyznamenání pro vojíny za statečnost prokázanou před nepřítelem, jest každý, komu byl propůjčen řád nebo vyznamenání nebo komu uděleno svolení ku přijetí cizího řádu nebo vyznamenání, povinen platiti taxu ve výměře nejvýše 20.000 Kč do státní pokladny. V případech zvláštního zřetele hodných možno ji prominouti.

(2) Podrobnosti o výši, předpisování a vybírání taxy, zejména též o osvobození od ní, upraví vláda nařízením.

V §u 7 téhož zákona vypouštějí se konečná slova: "pokud mluví o řádech a čestných odznacích".

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedou jej všichni členové vlády.