Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Když v r. 1919 Národní shromáždění jednalo o záborovém zákonu a šlo o to, které majetky se zřetelem k subjektu, jemuž náležejí, mají býti z okruhu pozemkové reformy vyloučeny, zněl návrh výboru pro pozemkovou reformu takto: "Ze záboru jsou vyloučeny: bod b) majetek zemský, okresní a obecní (jmění i statek), majetek urbární a kuriální obecné komposessoráty, s výhradou zvláštních zákonných ustanovení o jejich úpravě."

V plenu byla slova "majetek urbární a kuriální obecné komposessoráty" škrtnuta a pojat do zákona zvláštní odstavec tohoto znění: "O majetku urbariálních obcí a kuriálních komposessorátech bude rozhodnuto zvláštním zákonem." Tu myslelo se na rozhodnutí s hlediska pozemkové reformy a výhrada se stala patrně proto, že v době uzákonění záborového zákona nebylo zcela jasno, jak s těmito útvary se stanoviska pozemkové reformy naložiti.

Důvod ten nyní odpadl a nutno otázku tuto zlikvidovati. To činí vládní návrh zákona, který majetek urbariálních obcí, správněji řečeno "společný majetek býv. urbarialistů" zařazuje mezi majetky ze záboru vyloučené; o kuriálních komposessorátech se nemluví v osnově, následkem čehož budou podrobeny záboru, stejně jak mu podléhá podle § 2 zábor. zák. majetek náležející týmž spoluvlastníkům, arci za předpokladu, že má záborovou výměru.

Oba tyto útvary, komposessoráty i poměr bývalých urbarialistů se vyskytují jen na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Komposessorátem jest rozuměti celky oněch podílníků, kteří co do požívání povahy šlechtické byly ve společenství (compossessio). Komposessorátu přiznává se pravovědou povaha právnické osoby. Není důvodu, proč by na tento majetek mělo býti s hlediska pozemkové reformy pohlíženo jinak než na majetek náležející týmž spoluvlastníkům.

Jinak se má věc, pokud jde o tak zv. majetek urbariální. Tento majetek jest výronem dřívějšího poddanského poměru. Při zrušení poddanského poměru obdrželi bývalí poddaní budovy, role a louky do individuelního vlastnictví, zato však v náhradu za užitky, které jim dříve náležely co do braní dříví z panských lesů a co do pasení dobytka na panské půdě, byly jim vyděleny t. zv. příslušnosti (pertinence) a to pastviny a lesy, jenže tento majetek se nedostal a z důvodů hospodářských ani nemohl dostati do individuelního vlastnictví zájemníků, nýbrž zůstal společný, aby ho bylo užíváno v nerozděleném stavu. Majetek tento náleží malým a středním zemědělcům jako nutný doplněk jejich hospodářské existence a odpovídá jen duchu naší pozemkové reformy, která si mezi jiným vytkla za cíl tvořiti ve formě rolnických nedílů soběstačné hospodářské celly, když příslušná výhrada záborového zákona bude nahrazena ustanovením, že majetek ten je vyloučen ze záboru. Rčení "majetek urbariálních obcí" není dosti přesné, proto návrh užívá správnější dikce "společný majetek bývalých urbarialistů", poněvadž obcím jakožto takovým majetek ten nenáleží, nýbrž jednotlivým podílníkům a v mnohých obcích se vyskytují i jednotlivé skupiny podílníkű, zejména byl-li v jejich obvodě majetek několika rodin panských.

Navrhuje se přijetí vládního návrhu zákona beze změny.

Vládní osnovou, jež se předkládá k projednání sněmovně, má býti vyhověno ustanovení platného zákona v § 3, odst. 2., že o majetku urbariálních obcí a kuriálních komposessorátech bude rozhodnuto zvláštním zákonem.

Je pochopitelno, že k této úpravě přichází teprve nyní. V době, kdy byl projednáván zákon záborový, nebyly známy a vyjasněny poměry t. zv. kuriálních komposessorátů, jak naznačuje citovaný už § 3 platného zákona. V této době je už jasno, že při komposessorátech jde o poměrně malý počet případů, při nichž mají platiti ustanovení zákona záborového. Není také důvodu, aby komposessoráty byly vyňaty z účinků záborového zákona, když jsou při nich všechny podmínky stanovené platným záborovým zákonem.

Osnovou mají býti doplněny a unifikovány právní poměry týkající se velkého majetku pozemkového a lesního a má býti dosaženo důslednosti pro zavedení stejnoměrné úpravy právních poměrů, neboť podle § 2 záborového zákona je zabrán společný majetek, který je ve spoluvlastnictví, pokud není vyloučen ze záboru podle odst. prvního § 3 záborového zákona bez ohledu na to, jaká je právní povaha tohoto majetku. Proto pro dobu příští nemá ani majetek pozemkový t. zv. kuriálních komposessorátů činiti výjimku.

Nutno upozorniti také na to, že označení dosud platného zákona "majetek urbariálních obcí" se pozměňuje a osnova mluví o "společném majetku bývalých urbarialistů". Je zřejmo, že zákonodárce už při sdělávání platného zákona měl na mysli tentýž poměr majetkový, který je vyjádřen v předložené osnově.

Tento majetek se vylučuje ze záboru a vede k tomu důvod ten, aby nebyla ohrožena existence hospodářská osob, jež nabyly tohoto majetku jako bývalí poddaní při zrušení poměru poddanského. To je také intence platných zákonů o pozemkové reformě a souhlasí s dosavadní praxí.

Konečně jest připomenouti, což je samozřejmé, že zákonem tímto nejsou dotčena plnění povinností, jež plynu z církevních patronátů a váznou na příslušných souborech majetkových.

Ústavně-právní výbor doporučuje poslanecké sněmovně přijetí osnovy zákona ve znění vládou navrženém.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 3 zák. č. 215/1919 Sb. z. a n. mění se takto:

1. k prvnímu odstavci tohoto paragrafu se připojují jakožto bod c) slova "společný majetek bývalých urbarialistů";

2. dosavadní druhý odstavec téhož paragrafu se ruší.

Zákon tento nabývá účinnosti 15. dnem po vyhlášení.

Provedou jej všichni členové vlády.