Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Státní péče o válečné poškozence upravena byla v Československé republice zákonem č. 199/1919, vládním nařízením č. 561/1919, zákonem č. 142/1920, vládním nařízením č. 436/1920, zákonem č. 310/1921, zákonem č. 39/1922, zákonem č. 41/1922, vládním nařízením č. 181/1922, vládním nařízením č. 363/1922, zákonem č. 395/1922, zákonem č. 396/1922, zákonem č. 146/1923, zákonem č. 79/1924, vládním nařízením č. 110/1924, zákonem č. 297/1924, vládním nařízením č. 222/1925, zákonem č. 74 a 236/1926, zákonem č. 179/1927 a zákonem č. 119/1928.

K provádění této péče zařazovány jsou do státního rozpočtu každoročně částky, které dosáhly koncem roku 1928 celkové výše Kč 5.175,374.108 pro oblast celého československého státu. Do konce r. 1928 bylo vyplaceno celkem 4.678,353.751 Kč.

Válečným poškozencům vypláceny j sou podle uvedených zákonů jednak renty v pevných měsíčních částkách, jednak poskytuje se válečným invalidům léčení na státní náklad, opatřují se ortopedické pomůcky na náklad státní, všem válečným poškozencům pak poskytovány jsou jednak dary, jednak zápůjčky bezúročné způsobem, jak dále bude uvedeno.

Provádění shora uvedených zákonů svěřeno jest zemským úřadům pro péči o válečné poškozence pro teritoriální obvody Československé republiky.

Invalidů ubývá úmrtím a osamostatněním. Úmrtnost u invalidů není však vyšší než 4 až 5%ní. U vdov jeví se úbytek ponejvíce provdáním. V roce 1925 se provdalo 6000 vdov, v roce 1926 téměř 5000 vdov, v roce 1927 3500 a v roce 1928 - 1630 vdov. Tento úbytek provdáním bude však v příštích letech stále menší, poněvadž vdovy stárnou. Sirotků ubývá dosažením hranice věkové. Nejmenší úmrtnost byla dosud u předků-důchodců. Vzestup počtu předků v letech 1924 a 1925 jest vysvětliti tím, že důchody předků byly v těchto letech z valné části teprve vyměřovány.

Od. počátku účinnosti shora uvedených zákonů bylo z titulu péče a válečné poškozence až do 31. prosince 1928 vyplaceno 4.678,353.751 Kč.

Zvláště budiž upozorněno, že náklady administrativní na provádění péče o válečné poškozence jsou velice nízké, neboť dosahují jen 3¹/₄% celkového nákladu.

Jen na zákonitých požitcích bylo do 31. prosince 1928 vyplaceno:

Úřady provádějící péči o válečné poškozence počaly nejprve se školením válečných poškozenců podle intencí, jimiž jest vedena celá péče o válečné poškozence, aby totiž váleční poškozenci vráceni byli v prvé řadě hospodářskému životu, tedy práci.

Léčení válečných invalidů stoupalo až do roku 1925, v dalších letech pak již nepostupuje, avšak udržuje se na stejné výši. Již v roce 1924 bylo léčeno ambulantně přes 10.000 invalidů, tento počet dosud neklesl. Celkový náklad na léčení činil za uplynulých 10 let okrouhle 170,000.000 Kč. Stejná péče byla věnována choromyslným a slepcům.

Válečným slepcům bylo přiděleno dosud asi 50 hlavních skladů tabákových a téměř 300 tabákových prodejen.

Z důvodů osamostatnění, pomoci v nouzi a pod. byly a jsou povolovány válečným poškozencům dary a zápůjčky, k osamostatnění pak povolují se invalidům kapitalisace důchodů. Dary poskytují se na výpomoc v nouzi, na výživu, na zaplacení dluhů, na zařízení domácnosti, na zaplacení nájemného, na cestovné, na ošacení, na léčení rodiny, na stěhování, na pohřebné, na opravy domků a na různé jiné účely.

Zápůjčky byly a jsou povolovány z největší části do trafik, do živností, do obchodů, na pozemkovou reformu a ještě na jiné podobné účely. Jen zápůjček do trafik bylo povoleno téměř v 5000 případech částkou přibližně 20,000.000 Kč. V celé republice bylo obsazeno asi 25.000 trafik válečnými poškozenci.

Na darech a zápůjčkách bylo do konce roku 1928 vyplaceno 83,188.033 Kč.

Kapitalisací bylo dosud povoleno asi 2400. Náklad na tyto kapitalisace činí asi 20,000.000 Kč. Kapitalisace povolují se na zařízení živností, na zvelebení živností, na postavení domku, na opravu domku, na zakoupení realit, strojů, živnostenského inventáře a na dokončení studií.

Jak kapitalisace, tak zápůjčky povolovány jsou z největší části na osamostatnění válečných invalidů a možno tvrditi, že v mnohých případech se tento způsob řešení otázky invalidní osvědčil a že řádní váleční poškozenci použili skutečně povolených jim kapitalisací a zápůjček na zařízení živností, obchodu a vůbec k svému osamostatnění tak, že ubyli z péče zákonné.

Zvláštní kapitolou jest invalidní družstevnictví. Ihned po převratu tvořila se invalidní družstva s horečnou rychlostí a právě tak, jak se tvořila, tak rychle upadala. Dokladem toho jest, že v Čechách bylo utvořeno v roce 1920 invalidních družstev 161 a v roce 1924 jich zbylo pouze 82 a tento počet klesá stále. Vinu hledati jest převážně ve členech družstev samotných a to ponejvíce proto, že členové družstev nechápali důležitosti a účelu družstevnictví, jakož i v hospodářských poměrech samotných.

Pokud se týká hranice příjmové, neděje se touto osnovou ničeho v neprospěch válečných poškozenců, nebol, kdyby osnova nebyla přijata, činila by hranice příjmová podle zákona č. 142/1920 u samostatně výdělečných 4000 Kč, u nesamostatně výdělečně činných 8000 Kč.

Jak z uvedeného jest patrno, věnoval stát československý v mezích svých finančních schopností a příslušných zákonů velkou péči válečným poškozencům a vybudoval hlavně péči o nemocné a amputované válečné invalidy tak, že se výsledky jejími může pochlubiti i před státy cizími.

Sociálně-politický výbor doporučuje poslanecké sněmovně vládní osnovu zákona ke schválení.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Působnost §u 2, odst. 1 zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., se změnou stanovenou zákonem ze dne 10. dubna 1924, č. 79 Sb. z. a n., prodlužuje se až do nové úpravy.

(1) Zákon tento nabude účinnosti dnem 1. července 1929.

(2) Provésti jej ukládá se ministru sociální péče v dohodě s ministry financí, vnitra, zahraničních věcí a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

Rozpočtový výbor projednal vládní návrh (tisk 2314) ve schůzích dne 14. a 18. června, připojil se k návrhu, jak byl přijat v sociálně-politickém výboru, a navrhuje v tomto znění vládní návrh ku přijetí.