Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Vládě se ukládá, aby město Rumburk přeřadila vzhledem k mimořádným poměrům drahotním do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců podle u 12, odst. 7. zákona ze dne 24. června 1926 čís. 103 Sb. z. a n.

Když projednán byl zákon čís. 103/1926, chovali státní a veřejní zaměstnanci v Rumburku naději, že bude k zvláštním drahotním poměrům v Rumburku přihlíženo, a že město Rumburk bude zařazeno do vyšší skupiny činovného, než dle počtu obyvatelstva.

Tím větší bylo překvapení, když poznali, že se při zařazování jednotlivých míst do různých skupin činovného na Rumburk jak v zákoně čís. 103 z roku 1926 tak i v nař. čís. 163 z roku 1928 zapomnělo.

Již dříve vládly v okresích Rumburku a Varnsdorfu, ležících v nejzazším severu Čech, zcela zvláštní poměry, co se týče cen všech nutných životních potřeb. Příčinou toho je zeměpisná poloha a tak se tyto poměry nemohou nikdy obrátiti k lepšímu. Nejzazší kout Čech, ve kterém Rumburk leží, hraničí na třech stranách s cizinou; jen na jedné straně souvisí s ostatním státním územím a právě tato strana je vysokým horským hřbetem, který každé spojení ztěžuje a zdražuje dovozní náklady.

Jako středisko tohoto území vykazuje Rumburk tak četný příliv cizinců, že bez tohoto cizineckého ruchu neměla by většina místních obchodů možnost existence. Obzvláště velký je příliv ze sousedního Saska.

Stále více než dříve rozšiřuje se příliv cizinců do města; jsou to cizinci, kteří se svým vyšším příjmem a větším výdělkem (všichni i státní zaměstnanci jsou tam daleko lépe placeni než u nás) a při větší kupní síle své valuty jsou s to vystupovati zde jako kupci. Následek toho jest všeobecná drahota, která počíná u přepychových předmětů a sahá až k těm nejnutnějším potřebám životním, neboť i tyto jsou zde obyvatelstvem s druhé strany hranic kupovány, protože hranice jsou na dvou stranách vzdáleny jen 2 km a tato vzdálenost je ještě zkrácena dvěma stálými autobusovými spojeními pro platebně silné cizozemce.

Dalším faktem, který má za následek zdražování všech potřeb, jsou dopravní výlohy, způsobené zvláštní polohou města a tím, že není dostatek zemědělství.

Rumburk leží ve středu vysloveně průmyslového kraje; zemědělství nehraje zde nijaké úlohy. Rolník, kterému patři 10 ha, platí zde takřka za velkostatkáře. Všeobecně pak je zemědělský majetek rozkouskován a v majetku domkářů. Tento zemědělský majetek není s to produkovati ani tolik, kolik potřebuje domácnost samotného majitele; tak vystupují také ještě majitelé pozemků jako kupci na trhu potravin. Jest statisticky dokázáno, že zemědělská produkce zdejšího kraje umožňuje zásobování obyvatelstva jen po dobu 6 týdnů v roce a že jsme zde po 42 týdnů v roce odkázáni na cizí dovoz.

Klimatické poměry vylučují zde každou orbu, jaká je na venkově. Na příklad pšenice se v Rumburku vůbec neosívá, protože se jí zde nedaří. Převážně sestává zemědělský majetek z lesů, zničených mniškou a z lučních kultur. Musí proto nejnutnější potraviny a obilí, resp. mouka, býti dovážena z vnitra země a spotřebitelé musí hraditi vysoké dopravní náklady. Jak zdražuje doprava, resp. vzdálenost výrobního místa od místního spotřebitelského území, budiž ukázáno jen na jediném příkladu: Uhlí stojí zde dvakráte tolik, než v duchcovské nebo ústecké krajině. Při tom nutno přihlížeti k tomu, že otopné období trvá v této krajině nejméně 8 měsíců, což potvrzuje i spotřeba uhlí v místních úřadech. Před válkou byly potraviny, obzvláště zelenina, dováženy ze sousedního Saska (Žitavy). Za války změnilo se i to ze základů. Jakýkoliv dovoz je nemožný a zelenina musí býti dovážena z daleka, z krajiny okolo Dubé a Všetat.

Poučný příklad, odkud jsou dováženy potraviny, dává místní trh: prodavači jsou vesměs z kraje daleko na jih od horského hřbetu, který odděluje nejsevernější okresy od venkova.

Těmito vývody mělo býti jen ukázáno že vysoké ceny, které tu stávají, nejsou náhodou, nýbrž že jejich příčinou je geografická poloha a klimatické poměry krajiny a že tudíž budou vždy trvati. Obzvláště nápadně působí drahota u oněch zaměstnanců (a není jích málo), kteří za své služební doby jsou do Rumburka přeloženi; dokonce i ti, kteří jsou sem přeloženi ze známých a do třídy B činovného zařazených míst; jsou překvapeni vysokými cenami oproti svému dřívějšímu služebnímu místu a snaží se jen jedině o to, aby mohli zase co možná nejdříve opustiti tuto krajinu. Snahy těchto zaměstnanců v tomto směru jsou na vyšších místech známy a není neznáma také jejich příčina.

Již za časů dřívější vlády byla uznána oprávněná přání státních zaměstnanců v Rumburku, aby byl přeřazen do vyšší skupiny činovného a následkem toho byl Rumburk zařazen do 2. třídy činovného. Od té doby nezměnily se poměry ani v nejmenším, naopak pro státní zaměstnance se velmi zhoršily.

Všem, kteří v důsledku svého služebního přidělení jsou nuceni ubytovati se v Rumburku, vtírá se ihned starostlivá otázka: Jak mám a mohu vyjíti se svými skrovnými požitky?

Že tato myšlenka, která doprovází zaměstnance do úřadu a nikde ho neopouští, nikterak nepovzbuzuje k práci, je na bíledni. Tím více obětování pak vyžaduje svědomité zastávání úřadu.

Možnost, aby zaměstnancům státu a jim rovným bylo ulehčeno, byť i tak málo, ale přece znatelně, má slavná vláda v daném jí zmocnění, aby mohla přeřaditi místa, která trpí obzvláštními drahotními poměry, do vyšší třídy činovného.

Jsou proto dány podmínky pro mimořádné přeřazení tohoto města do vyšší skupiny míst činovného státních zaměstnanců. Po stránce formální navrhují podepsaní, aby návrh tento přikázán byl výboru sociálně-politickému a rozpočtovému k ústavnímu projednání.