Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

1. Pojištěncům, kteří získali příspěvkovou dobu podle zákona ze dne 16. prosince 1906 čís. 1 ř. z. z roku 1907 ve znění upraveném cís. nař. ze dne 2. června 1914 čís. 138 ř. z. a zákonem ze dne 5. února 1920 čís. 89 Sb. z. a n., jakož i podle zákona ze dne 21. prosince 1921 čís. 484 Sb. z. a n. zvyšují se důchody příslušející podle zákona ze dne 21. února 1929 čís. 26 Sb. z. a n. (§§ 17 až 38) tím, že se celá nepojištěná služební doba těchto pojištěnců považuje bez ohledu na provedený zákup podle § 31 zákona ze dne 16. prosince 1906 čís. 1 ř. z. z roku 1907, podle §u 31 zákona ze dne 5. února 1920, čís. 9 Sb. z. a n. a podle § 61 zákona ze dne 21. února 1929 čís. 26 Sb. z. a n., za příspěvkovou dobu získanou ve třídě služného, v níž byl pojištěnec zařazen před účinností zákona ze dne 21. února 1929 čís. 26 Sb. z. a n. Nepojištěná služební doba pojištěnců, kteří vstoupí po prvé do pensijního pojištění po účinnosti uvedeného zákona, započte se jako příspěvková doba ve třídě, do níž byl pojištěnec zařazen po 1. lednu 1929.

2. Za započitatelnou dobu služební počítá se též vojenská služba za československé mobilisace, doba zákonné presenční služby nebo dvanáctinedělního vojenského výcviku a dále služba vojenská ve smyslu § 176 zákona ze dne 21. února 1929 čís. 26 Sb. z. a n. pokud nebyla již započítána podle ustanovení §§ 13 a 176 uvedeného zákona.

3. Služba vojenská započítaná podle § 176 zákona z dne 21. února 1929 čís. 26 Sb. z. a n. počítá se také jako doba příspěvková.

4. U důchodců je pro započítání rozhodnou třída služného, v níž byli zařazeni v posledním měsíci před nastoupením pojistného případu. Za příspěvkové měsíce takto započtené zvyšuje se invalidní (starobní) důchod o částky uvedené v §u 177 odst. 1 zákona ze dne 21. února 1929, čís. 26 Sb. z. a n.

5. Zvýšení důchodů odpovídající tomuto započtení nepojištěné doby (státní příspěvek) hradí Všeobecnému pensijnímu ústavu stát. Způsob vyúčtování starobního příspěvku upraví na návrh Všeobecného pensijního ústavu ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí.

6. Zvýšení ostatních dávek odpovídajících tomuto započtení nepojištěné služební doby nese Všeobecný pensijní ústav ze svého.

7. Cizí státní příslušníci mají nárok na státní příspěvek podle odst. 1 až 5 jen tehdy, je-li v jejich zemích rovněž provedeno pensijní pojištění a je-li tam poskytován státním občanům československým státní příspěvek k jejich důchodům.

8. Nárok na započtení nepojištěné služební doby pro vyměření dávek jest uplatniti u Všeobecného pensijního ústavu do 18ti měsíců po vyhlášení tohoto zákona; žádost jest doložiti potřebnými průkazy nepojištěné doby, jež blíže určí Všeobecný pensijní ústav.

9. Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně pro náhradní ústavy a pro pozůstalé po pojištěncích a důchodcích.

Tento zákon nabývá účinnosti 1. ledna 1929.

Ministru sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedl, dohodna se se zúčastněnými ministry.

Ministerská komise pro reformu pensijního pojištění soukromých zaměstnanců předala dne 16. března 1928 panu ministru sociální péče výsledek 4¹/₂leté své činnosti. Jádro návrhu zákona o pensijním pojištění tvořilo dohodu zúčastněných zájemců a mezi jednomyslně přijatými návrhy nalézáme také § 194 elaborátu, který vyřešil důmyslným způsobem započítání nepojištěné služební doby pomocí státního příspěvku. Ministerská komise řídila se při tom jedině správným výkladem a poslání pensijního pojištění, které má poskytnouti důchody a dávky opřené a celou dobu zaměstnání. Značný počet pojištěnců postrádá tuto nezbytnost proto, poněvadž původní zákon vešel v účinnost 1. ledna 1909, takže služební doba před tímto termínem není do pojištění zachycena. Ve větší míře jeví se naznačený nedostatek v praxi zákona, ježto do 1. července 1920, v kterýžto den vešla v účinnost první novela v republice, byla veliká část soukromých zaměstnanců jednak podmínkami §u 1 zákona a četnou judikaturou, jednak také vinou zaměstnavatelů z pojištění vyloučena. Proto ministerská komise stála před otázkou, jakým způsobem má se tato křivda odčiniti.

Vládní návrh zákona o pensijním pojištění tisk čís. 1706 z roku 1928 vynechal citované ustanovení §u 194 elaborátu ministerské komise, aniž by tuto okolnost náležitě odůvodnil. Četné zásahy poslanců, kteří se věci ujali, přiměly sociálně politický výbor i rozpočtový výbor poslanecké sněmovny k jednání o státním příspěvku, načež byly zástupci ministerstva sociální péče předloženy námitky i rozpočty, o nichž v několika schůzích provedena rozprava. Nejhlavnější argument proti státnímu příspěvku vyzněl v obavě, že by obdobné respektování nepojištěné služební doby žádali také dělnici, kteří podléhají sociálnímu pojištění a že by stát byl zatížen více jak 4 miliardami Kč.

Je známo, že podle platných zákonů ze dne 10. června 1925 čís. 148 Sb. z. a n. a pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří a ze dne 9. října 1924 čís. 221 Sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928 čís. 184 Sb. z. a n. a sociálním pojištění dělníků přispívá stát k zákonným důchodům příspěvky, které obnášejí ročně u důchodu invalidního a starobního Kč 500.-, u důchodu vdovského a vdoveckého Kč 250.-, u důchodu jednostranně osiřelého dítěte Kč 100.- a u důchodu oboustranně osiřelého dítěte Kč 200.-.

Je samozřejmé, že byl požadován státní příspěvek i pro pensijní pojištění soukromozaměstnanecké, ovšem s jinou funkcí. Nebylo třeba pevně ohraničených, stále plynoucích státních příspěvků k důchodům, ježto konstrukce nového pensijního zákona, která; ukládá značná břemena ve formě zvýšení měsíčních příspěvků jak zaměstnavatelům, tak i zaměstnancům umožňuje resultující vyšší důchody a proto mělo se užít státního příspěvku k započítání nepojištěné služební doby. Stát má možnost zaceliti sociální nemoc hořeji již líčenou a to za peníz, který úhrnně je nižší než to, co relativně vyplácí stát na jiné druhy důchodů. Důvodová zpráva k zákonu čís. 221 z roku 1924 potvrzuje tento fakt, neboť úhrn státních příspěvků bude obnášeti po 5ti letech 6,664.000.- Kč a po 50ti letech už 508.529.000.- Kč. Podle elaborátu odborníků k novele sociálního pojištění je navrhován přechod do systému zákupu nepojištěné doby a konečný efekt: menší zatížení státu, jež se ovšem projeví později. Odkaz na toto tak zvané nebezpečí není tudíž rozhodující.

Nositel pojištění nemůže bez risika zabezpečení budoucí existence ze svého hraditi toto břemeno, neboť použil pro nový finanční systém všech zdrojů, jež byly mu k disposici a vyšel dokonce vstříc i této partii pensijního pojištění tím, že zvýšení ostatních dávek - výbavné, odbytné, pohřebné -, které odpovídá započtení nepojištěné služební doby, hradí ze svého. Pokud jedná se o obdobu výhod pro pojištěnce u náhradních ústavů, jedná se vzhledem k menšímu počtu přímo interesovaných o nepatrné zatížení.

Poslanecká sněmovna neuzavřela tuto kapitolu a projevila ochotu o věci dále jednati. Náš návrh je příležitostní, aby se zákonodárné sbory znova rozhodly, zda a v jaké formě míní nahraditi soukromým zaměstnancům, jich nepojištěnou dobu.

Z našich četných dokladů, s nimiž jsme prokazovali oprávněnost požadavků, připomínáme zatím další a sice onen, který se týká starší generace pojištěnecké. Podle tabulky čís. 21 důvodové zprávy k číslu tisku 1706 zjištěno podle stavu z roku 1925 9.578 mužů pojištěnců ve stáří mezi 56. a 70. rokem a sice takto:

Žen pojištěnců ve stáří mezi 51 a 65 let zjištěno podle tabulky čís. 22 celkem 530 a sice:

Jedná se tudíž o více jak 10.000 přestárlých osob, které právem očekávají náležité zhodnocení své bývalé pracovní činnosti, aby mohly v tomto vysokém stáří odejíti s určitým zabezpečením na zasloužilý od!očinek. Avšak nejen tato spravedlnost, dosud neuznaná, volá po řešení, také mladší generace žádá své právo nejen ve formě započítání, nepojištěné doby služební, nýbrž také proto, aby nastupovala na místa starších.

Vedle staropojištěnců jsou to však starodůchodci kteří nejživěji pociťují slabinu nového zákona vynecháním ustanovení o státním příspěvku a proto senát přijal jednomyslně resoluci, podle které doporučuje vládě, aby znova uvažovala o vhodných opatřeních, která by aspoň u starších pojištěnců umožnila zvýšení důchodů částečným započtením služebních let před vstupem do pojištění.

Dlužno ovšem zdůrazniti že námi předložený návrh má také napravit velké škody, jež vznikly zaměstnancům na Slovensku a Podkarpatské Rusi, ježto pensijní pojištění na území těchto částí republiky vešlo v platnost až 1. ledna 1922. Konečně znova připomínáme, že do materielní části elaborátu, která je dnes obsažena v zákoně, náleží nesporně státní příspěvek a bez něho je pak valorisace důchodů naprosto nedostatečná, neboť podstatný počet dnešních důchodců nemá svůj osud zlepšen.

Náš návrh opírá se v podstatě o tendenci §u 194 elaborátu ministerské komise, žádá však, aby byla plně uznána nepojištěná, služební doba kdekoliv a jakkoliv ztrávená, žádá dále a uznání veškeré vojanské služby tak jak se usnesla sněmovna při projednávání zákona čís. 89 z raku 1920, tisk 2305 z roku 1920 a roku 1921 při projednávání státního rozpočtu. Pokud zákup nepojištěné doby provedený na účet pojištěnců je kombinován s naším návrhem, znamená plus, neboť dlužno uvážiti, že pojištěnci, kteří zakupovali nepojištěnou dobu, činili tak za mimořádně obtížných hospodářských okolností a nezaplatili pouhou premii, nýbrž veškeré vyplývající úroky i úroky z úroků.

Očekáváme, že poslanecká sněmovna i senát neodepřou souhlasu tomuto návrhu a sice také proto, poněvadž obdobná zákonodárství v jiných státech provedla určitou reparaci nepojištěné služební doby tak ku př. poslední rakouská novela ze dne 12. července roku 1928. Českoslovenští soukromí zaměstnanci s pochopitelným protestem přijali zprávu o zamítnutí všech návrhů, které jsme při projednávání zákona ze dne 21. února 1929 čís. 26 Sb. z. a n. ve věci státního příspěvku předložili. Otázka, proč stát nechce poskytnouti potřebný peníz k pojištění soukromých zaměstnanců, proměnila se okolnostmi také na požadavek morálního uznání práce, kterou soukromý zaměstnanec v celém výrobním a distribučním procesu hospodářství státu věnuje. Soukromý zaměstnanec má veliké pochopení pro finanční nosnost státu, vychází však z toho správného předpokladu, že národní a světové hospodářství, život národa i národů, jest jen tehdy zdravý, je-li náležitě pamatováno na ty, kteří positivně tvoří a blahobyt všeobecný zvyšují. Soukromý zaměstnanec velmi bedlivě sleduje účinky sociálních břemen zejména také ve státech, s nimiž republika obchodně-politicky konkuruje. Jako je republika rakouská a republika německá, v níž ku př. bylo vydáno v roce 1925 na sociální pojištění 183,000.000.- M, v roce 1926 248 milionů M a v roce 1927 276,000.000.- M.

Podle § 41 ústavního zákona konstatujeme, že náklad na započítání nepojištěné služební doby poroste z počátečního obnosu 16,000.000.- Kč do nejvyšší výše 70,000.000.- Kč po 20ti letech, po kteréžto době bude vydání prudce klesati. Celkové zatížení státu bude obnášeti kol 2 miliard Kč, jež možno účelným finančním plánem uhraditi z přebytků státního hospodářství.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému a výboru rozpočtovému k nejrychlejšímu projednání.