Chci nyní připomenouti pamětní spis, který zemský poradní sbor pro zemědělské dělníky 7. května podal všem parlamentním klubům. Tento pamětní spis měl by býti pokládán za důležitý dokument a brán velmi vážně, poněvadž uvádí, že přes pokles cen obilních zůstaly vlastně ceny chleba a masa nezměněny. A tu se táži: Jak projevil se rozdíl v cenách? Myslím, že pouze v kapsách nesvědomitých spekulantů, bursovních lichvářů a nereelních obchodníků, kteří rolníkům obilí a dobytek lacino odnímají a řetězovým obchodem a pro nesvědomité obohacování životní potřeby zdražují. Bylo by vysoce mravní úlohou vlády, aby učinila neškodnými tyto příživníky na těle všech vrstev národa. Všechny poctivé strany měly by se spojiti, rolníci i dělníci měli by společně bojovati proti všem těmto výstřelkům a pak snad bychom vystačili bez zvýšení cel.

Kdosi z předchozích řečníků, myslím, že to byl pan sen. Polach, poukázal na důležitý argument, t. j. na roztrhání hospodářských území evropských znovuzřízením států, které se proti sobě navzájem neprodyšně uzavřely vzájemnou nedůvěrou, čímž válečné zbrojení jednotlivých států stoupá do nedozírna a miliardy výtěžků daní, miliardy národního jmění jsou obráceny na věci neproduktivní. Myslím, že by bylo mnohem důležitější a nutnější, docíliti zde nějakého vyrovnání, odstraniti celní hranice, protože jest jeden stát - jak jinak ani býti nemůže - hospodářsky odkázán na druhý. Trochou důvěry jednoho ke druhému daly by se jistě sklenouti mosty. Vojenská břemena musila by se bezpodmínečně omeziti a pak uvolnily by se miliardy pro hospodářské snahy národů.

Jménem své strany prohlašuji, že bezpodmínečně jsme nuceni odříci své hlasy pro každý návrh, který směřuje ke zvýšení cel. Volám však k vám: Pomozte nám, jestliže to poctivě myslíte se strádajícím, s tvůrčím lidem, aby výstřelky kulturního a hospodářského života v tomto státě zmizely, aby nežila v tomto státě jen malá skupina jako uchvatitelé, zatím co veliké množství pracujících smí za nepříznivých poměrů jen přinášeti oběti. Tím získáte si díků všech ušlechtile a poctivě smýšlejících lidí. (Potlesk a souhlas na levici.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má dále pan sen. Thoř.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Otázka zemědělských cel vyvolala velikou diskusi jak novinářskou, tak i slovní a vyvolala také dnešní velikou debatu. Byla zde celá řada řečníků, všechny strany objasnily jich prostřednictvím své stanovisko, a promiňte, že se nemohu zhostiti toho dojmu, že přes všechnu snahu se nepodařilo, převésti tuto debatu z kolejí politických do kolejí hospodářských, a že konec konců celá otázka řeší se výhradně jenom se stanoviska politického. (Zcela správně!) Při objektivním posuzování zdá se mi nemožné, aby tato otázka vyvolala takovou do jisté míry disharmonii, dva takové tábory proti sobě, poněvadž se jedná o otázku čistě hospodářskou. Mám ten dojem, že zde je boj dvou světů. Dva světové názory se zde měří. Totiž soukromé vlastnictví se soukromým podnikáním, se socialistickými ideami. (Sen. Plamínková: Tak je to politické a ne hospodářské!) Proto říkám, že se to řeší z politického stanoviska. Vy to řešíte také tak. Naše stanovisko je známé, stojíme za soukromým vlastnictvím a proto stanovisko předloženého návrhu je nám samo sebou dáno.

Ale přes to chci několika slovy odůvodniti, proč zaujímáme v otázce pevných cel kladné stanovisko. Musím předem podotknouti, že živnostnictvo není přítelem zvyšování cel. Kdyby bylo možno, aby celní šranky byly odstraněny vůbec, tedy my bychom byly pro to, avšak již z toho důvodu, že všechny státy chrání se před záplavami cizího zboží, že úzkostlivě střeží své hranice před volným dovozem, případně vývozem, jsme nuceni, tak činiti i my, u nás. Není to vždy jen důvod fiskální, který vede stát k uzavření volného dovozu anebo vývozu, nýbrž, a to hlavně, je to důvod hospodářský. Je více než jisté, že tím okamžikem, jakmile by se otevřely hranice dovozu a vývozu, bylo by celé naše hospodářství zničeno a většina dělnictva byla by bez zaměstnání. (Výborně!)

V každém státě jsou poměry odlišné a naše poměry nenechají se srovnávati s poměry jiných států. A státy hraničící s mořem mají vždy značné výhody oproti státům obklopeným pevnou zemí. Nemůže se nám proto dávati za příklad ten či onen stát, poněvadž má každý jiné životní podmínky, podle nichž musí své hospodářské otázky řešiti. Tak je to i ve státě našem. Je nám známa řada předmětů, které v cizině jsou mnohem levnější, než u nás. Na př. automobily, které i při vyčlení přes tak vysoké clo, obnášející 60%, jsou zde levnější, než výrobek místní, a kdyby měly býti zvednuty celní šranky, je výroba automobilů u nás ihned zničena. A domněnka, jako by výrobci zahraniční se spokojovali s nepatrným ziskem, je mylná již proto, že výše cla znamená takovou sumu, o které se jako o výdělku u nás nedá naprosto mluviti. (Sen. Dundr: Kolik stojí automobil v cifrách?) Zač automobil koupíte, 60% cla, ať dáte cokoliv. (Sen. Dundr: Tak tomu není!)

Jsou známy závody, které při největší snaze a námaze živoří a těžce zápasí o existenci. Tedy zájem hospodářský nutí státy k zavádění cel, by chránily svůj průmysl. Má-li však hospodářský život v republice Československé zdravě se vyvinouti, musí býti proti poškozování chráněn každý stav a každá třída lidí stejně a spravedlivě. Nesmí se chrániti jen jeden činitel a druhý nechati na pospas osudu, nýbrž spravedlivě měřiti jednomu jako druhému, poněvadž má oproti státu každý stejné nároky. Bylo by nesprávnou logikou tvrditi, že ponechání zemědělských a mlýnských výrobků bez cel bude poslouženo chudým vrstvám našeho lidu. Dá se předem vypočítati, že ochuzení zemědělců mělo by veliký vliv na koupěschopnost zemědělského obyvatelstva, což by ucítil v prvé řadě náš průmysl, živnostnictvo a obchodnictvo. Chráníme-li tedy tento důležitý stav, chráníme tím celý hospodářský život našeho státu. Ale posuzujeme-li tuto důležitou otázku s hlediska hospodářského, je potřebí dobře uvážiti, že při ponechání osudu jednoho stavu při zmenšení tuzemské koupěschopnosti a tím zmenšené výrobě průmyslových výrobků octne se řada lidí v nezaměstnanosti a v důsledku toho nebudou míti peněz ani na ty levnější životní potřeby. (Sen. Dundr: Oni jsou bez zaměstnání už nyní! Pak budou teprve! - Hlas: Živnostník si nepomůže, nebude-li míti práci.) Já na to ještě odpovím.

Snahou naší musí býti, aby bylo umožněno každému zaopatřiti si to, co ke své existenci potřebuje, a je úkolem politiky otázku tuto rozřešiti. Nevěříme, že by nastalo zdražení tak veliké, o jakém se dnes mluví. Spíše se kloníme k názoru, že cla budou-li míti vliv na zvýšení cen mouky, projeví se toto zvýšení v nepatrné míře podle propočítání některých národohospodářů cca 50 hal. na osobu týdně. Ovšem, každé zvyšování cen životních potřeb je nepříjemné a nastati nemá. A tu by se doporučovalo dozírati na několik jednotlivců, kteří vedou obchod na burse. Jestliže ceny pšenice v době nejlevnější ... (Hluk.)

Místopředseda Donát /zvoní): Prosím o klid!

Sen. Thoř (pokračuje): ... na burse téměř neklesly, nebo jen nepatrně, pak zisky shráblo několik jednotlivců a celek z toho nic nemá. (Hluk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Thoř (pokračuje): Musíme se však ohraditi proti všem útokům na malé a střední živnostnictvo, kterému se z naprosté neinformovanosti vytýká, že ono shráblo zisky ze zlevnění obilnin. Když živnostník je nucen draze podle bursovních cen nakupovat, pak nikdo nemůže a nesmí od něho žádat, aby lacino prodával. (Hluk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Thoř (pokračuje): Vliv na ceny mouky má trh zahraniční, na který jsme se svým nákupem odkázáni. Je zejména nutno odstraniti termínový obchod, který má vliv na zdražování. Rozhodně však láci nedělají lichevní orgány, které bohužel chodí chikanovati malé živnostníky, kde každou maličkost vypichují, ale na lichváře si netroufají. (Souhlas.) Pravý lichvář nemá doma ani za l Kč zboží, ten také neprodává na kila, nýbrž ze své kanceláře diriguje obchod a jeho ceny. Zde by lichevní orgány měly zakročiti a ne chodit týrat živnostníky.

Bylo zde řečeno se strany sociálně-demokratické, že živnostník neodnese důsledky zdražení, poněvadž si to na ceně zboží připočítá. To není pravda. Předně není lehko zvyšovati ceny, poněvadž je zde ostrá konkurence, a na druhé straně je tak málo koupěschopnosti, že se každý bojí zvýšiti ceny svého zboží. Rozhodně vsak není správné tvrzení, které zde bylo právě se strany sociálnědemokratické uvedeno, že živnostnictvo zdražuje dělnictvu jeho životní potřeby. Vážené shromáždění, dělníci si zařídili své konsumy. Byl to právě kolega Dundr, který v předešlé schůzi vybízel, abych tak řekl, tu veřejnost, aby si zařídila družstva a konsumy a žádal ji, aby tam kupovala. A dnes prosím nám vytýká tentýž pán, že jim zdražujeme životní potřeby. Oni kupují v konsumu, nám téměř nic nedají, my na jejich konsumy ještě musíme připlácet, oni neplatí žádných daní v konsumech, ale přes to v těch konsumech nemají nic levnějšího nežli u každého jiného obchodníka. (Sen. Dundr: Vaši příslušníci jsou členy konsumních spolků!) Dokažte to. Já bych to rád viděl. (Sen. Dundr: Sta jich je!)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím, nevyrušujte řečníka!

Sen. Thoř (pokračuje): Vážení, ten, kdo živnostnictvu vytýká, že je zdražovatelem, ten buď nechce viděti, anebo nevidí na dosah ruky. Od roku 1919 jsou ceny všech životních potřeb mnohem levnější, ale v ničem neslevil stát, neslevily obce na přirážkách a dávkách, neslevily nemocenské pokladny, neslevily úrazové pojišťovny, neslevily jiné pensijní ústavy, všechny ty blahodárné instituce se drží stále ve stejné výši. Daně, nejsou-li vyšší, tedy nejsou rozhodně nižší. Také v žádném státě není poplatnictvo tak zatíženo velkou režií, jako je tomu u nás. (Sen. Dundr: To jsme slyšeli od průmyslníků!) To je vaším přičiněním, pane kolego, na vás si můžeme stěžovati. Není nikde tak veliká režie jako ve státě našem. A když stát, samosprávné svazky, jakož i různé sociální instituce neslevily v ničem, jak může živnostník sleviti?

Vážení! Nejlépe je to viděti také na těch konsumech. Tam by se měla ta láce projeviti. (Sen. Dundr: Také se projevuje!) Prosím, já jsem toho svědkem, že právě tam se to neprojevuje přes to, že konsumy neplatí žádných daní vůbec. (Odpor sen. Dundra.) Vy máte různé výhody, ale přes to nedáváte konsumentu nic levněji, nežli jiný soukromník. (Sen. Sechtr: A když prodělají, sanuje je stát!) Ano, dali jsme celou řadu milionů z našich mozolů na sanaci těchto konsumů.

Vážení! Většinou útočí se proti stavu řeznickému. A tu dovolte, abych několika slovy objasnil ten blahobyt těch řezníků. Co se týče stížnosti některých kolegů, že řezníci a uzenáři kupují živý dobytek za 4 Kč a prodávají maso za 14 Kč, dovoluji si podotknouti toto: Na trzích kupuje se dobytek od 4 do 8 Kč. Je to rozdíl v jakosti. Stojí-li živý dobytek 4 až 8 Kč živá váha, pak se musí počítati s tím, že kráva vážící 600 kg na živu posílaná z Polska, ztratí při porážce 64% na váze, takže má jenom 36% podřadného masa, který by si málokterý stěžovatel koupil. (Hluk. - Výkřiky sen. Sechtra.) Já nemohu takto mluviti.

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím kolegu Sechtra, aby zachoval klid!

Sen. Thoř (pokračuje): Tedy to se jedná o druh masa jen k výřezu a je z takového kusu neobyčejně vysoké procento kostí. Dobytče pro řezníka k výseku v krámě musí býti lepší jakosti. Takový kus na živou váhu stojí 6 až 8 Kč za l kg a pak je zcela odůvodněno, prodává-li se takové maso v krámě za 14 až 16 Kč, když na jeden kus dobytka dopraveného z Polska je 784 Kč útrat, z nichž většina jsou poplatky státní a obecní. Uvážíme-li, že v roce 1919 a 1920 stálo hovězí maso1 kg 26 Kč, vepřové 28 Kč, telecího vůbec tenkráte nebylo, poněvadž bylo chráněno, aby se získal dochov, a že dnes se prodává totéž maso hovězí třetí jakosti 10 až 11 Kč, druhé jakosti 11 až 13 Kč, první jakosti 13 až 16 Kč, vepřové maso 12 až 16 Kč a 14 až 17 Kč, tedy to znamená, že od roku 1920 kleslo maso hovězí o 53%, maso vepřové o 46%, a telecího, kterého tehdy vůbec nebylo, leda jen pro nemocné, je dnes ve výběru všech jakostí dostatek. Je jen rozdíl v tom, že v roce 1919 a 1920 brali konsumenti maso, ať bylo jakékoliv. Tenkráte si nikdo nevybíral, dnes však žádá každý, jak to také sen. Plamínková zde dokazovala, svíčkovou, rost-beef, z kýty ne tlusté vepřové kotlety, pečínky, telecí řízky, ledvinky, vše bez přívažku a nesmí to býti tlusté. Takové jsou dnes požadavky. (Sen. Sechtr: To ovšem venkov takové věci nezná! Ten zná jen brambory!)

Mám zde, vážení, výpis všech poplatků ze včerejšího dne z porážky vykonané na ústředních jatkách v Hradci Králové, co všechno takový řezník musí zaplatiti a co na takovém kuse vydělá. A tu je zajímavo, že to byl těžký kus, vůl 950 kg. Než ho řezník zabil, tedy měl už jen 900 kg, a z toho bylo, což je to zvláštní výjimka, 512 kg masa, Zkrátka a dobře nebudu to tady vypočítávati, drštky, hlava, játra atd., všechno dohromady mělo 895 kg, 5 kg se ztratilo, a utržil za to 7.618 Kč. Dal za něj 6.887,50 Kč, tedy vydělává 384,30 Kč. A jak takový blahobyt řezníků vypadá, mohu ukázati na dělnickém družstvu řezníků v Hradci Králové. Tam měli svůj závod, ale neměli ho dlouho, ani ne 2 léta, a všechno to zkrachovalo. Tedy, jestliže se útočí na naše živnostníky, pak je to neprávem, poněvadž se mohou ti pánové podívati jen do vlastních řad a viděli by, že nemluví pravdu.

Naše strana dokázala již několikráte, že má pochopení pro všechny stavy bez výjimky, a má také právo žádati ohled pro živnostnictvo. Protiživnostenský režim nemohl ovšem za krátkého trvání naši účasti ve vládě býti úplně vymýcen a v některé části trvá ještě dále. Je to zejména v otázce daňové, kde trvá stále drsný protiživnostenský směr, a jsou předpisovány daně v nemyslitelné výši. Tak jistý střední řezník zaplatil na daních za poslední dvě léta přes 60.000 Kč a nyní byly mu vyúčtovány nedoplatky ve výši přes 78.000 Kč, obnos, jaký není s to zaplatiti. Tento řezník prodává také párky a k nim housky. Je zajímavo, že jen na dani z obratu z prodaných housek a hořčice má za r. 1925 zaplatiti 1.800 Kč, tedy tolik, kolik dal vůbec za všechno to zboží.

Berní úřady napořád živnostnictvo exekvují, takže jsou obce, kde mají téměř všichni na krku toto břemeno. Když jsme osobně panu ministru financí vyslovili podiv a rozhořčení živnostnictva, byl velice překvapen a prohlásil, že nevydal žádné tak ostré nařízení, které by opravňovalo berní úřady k hromadnému a bezohlednému postupu. Poznali jsme, že není úmyslem pana ministra financí proti živnostnictvu vystupovati bezohledně, a že za jeho zády je někdo, komu záleží, aby ministru financí ztížil jeho postavení a znepřátelil ho se živnostnictvem. Jsou zde jistí političtí činitelé, kteří by ho rádi odstranili, poněvadž zasahuje tam, kam předešlí ministři nezasáhli a zasáhnouti nechtěli. Proto proti němu pomocí svých přátel revoltují.

Živnostnictvo nežádá žádné výhody před jinými, nežádá žádné nezasloužené podpory, žádné subvence, ale žádá stejná práva, žádá to, co každý občan v demokratické republice žádati má právo, to je spravedlnost a na základě této spravedlnosti dochází k přesvědčení, že ochrana tomu kterému stavu má býti poskytnuta včas, aby mohla vykonati svou povinnost.

Řekl jsem již v rozpočtovém výboru, že bylo to živnostnictvo, které před 25-30 léty v době stávek dělnických, tedy v době, kdy ještě nebylo konsumů, podepřelo dělnictvo v jeho boji poskytnutím životních potřeb na úvěr, podporujeme dnes státní a jiné zaměstnanectvo v jeho spravedlivých požadavcích a proto z uvedených důvodů jsme povinni v zájmu celostátním, v zájmu udržení a zesílení tuzemské koupěschopnosti, na níž je závislý průmysl, obchod i živnosti, vysloviti se pro podaný návrh již také proto, že návrh sám není zákonem, a bude po svém podání podroben, - doufejme, - náležité kritice, a bude jistě upraven do té míry, aby na široké vrstvy lidové nedolehl tak, jak černě je dnes líčen.

Budeme hlasovati pro návrh. (Potlesk.)

Místopředseda Donát: Slovo má pan sen. Dúrčanský.

Sen. Dúrčanský: Slávny senát! Už druhý deň trvá debata o pevných clách. Strana sociálne-demokratická zaujala úplne správné stanovisko, že chce brániť svojich a já myslím, že my tiež celkom správné stanovisko zaujímame, keď bráníme tiež svojich ľudí.

Bolo tu mnoho hovorené o tom, jak veľmi veľké výhody majú roľníci a čo všetko pre ne sa vykonalo. Musím povedať, že keď sa volá v demokratickom štáte po spravodlivosti, že je to zaiste príznakom vnútornej choroby v organizme štátnom. A tu je povinnosťou tých, ktorý majú odpovednosť za vnútorný stav republiky, aby sa presvedčili o príčinách vnútornej choroby nášho štátu a zjednali čím skorej nezbytnú nápravu v tejto veci.

Po tejto náprave volá náš roľnícky ľud už 8 rokov, ale bohužiaľ dnes zdá sa, že cit pre spravedlivosť je potlačený u příslušných vládnych činiteľov; ich utkvelou myšlienkou je šetriť za každú cenu, ale len na roľníkovi. Takí činitelia vidia len svoj vlastný záujem a tak prehliadajú dôsledky tejto nemiestnej šetrnosti. Kto nechce vidieť tieto zjavy, ktoré sa javia medzi našim roľníckym ľudom a kto nepýta sa po príčinách a dôsledkoch, tomu neleží na srdci ani záujem národa, ani záujem štátu.

Slávny senát, ako Slovák tvrdím, že slovenský národ skoro zo 70% zaoberá sa obrábaním pôdy, ale pri tom tvrdím i to, že so žiadnym stavom nezachádza tak macošsky ako práve so stavom roľníckym. Vy, pánovia, často spievate nám Slovákom, že sme boli tisíc rokov pod maďarským tútorstvom utlačení. Ale tážem sa vás, či je tomu stavu roľníckému o niečo lepšie dnes? Nie. Ten slovenský rolnický stav má sa dnes horšie než roku 1702. Áno, v r. 1702 slavný mnich augustiniánsky Santa Clara plakal a kvíľal nad otroctvom roľníkov. A ja vám hovorím: podívajte sa na toho roľníka, čo je to tá robota, jak sa hrdlačí od pondelka ráno až do soboty večera a při tom všom nemôže si ani na nedelu podovážiť 0,5 kg masa pre svoju rodinu, lebo všetko je sobrané na dane. A keď si vychová t. zv. bravčové, čili jak sa u nás rieka ošípané, aj to musí z núdze predať, aby mohol zaplatiť dane a musí sa spokojiť s jedlom nemastným. Kto má kravu, ktorá mu dáva mlieko, musí z toho platiť daň jako dôchod od svojej kravy. To má byť to veľké pohodlie, ktoré u nás roľník požíva od prevratu. Vážení pánovia, čo si len myslíte o tej veľkej dobrote nášho roľníka? Prvé, čo ste urobili, sobrali ste jeho biedne usporené peniaze pri okolkovaní, ktoré si snáď pod maďarským tútorstvom zašetril.. . Keď prišiel domov z vojny, sobrali ste mu tie peniaze, on musí platiť bankám veľké úroky a vy mu nevrátite ani krajcara. To má byť svoboda toho roľníka?

Pánovia, najmä zo sociálnej demokracie, pamätujete sa na to, že ste to boli vy, ktorí ste na nás uvalili rekvizicie, že roľník nebol pánom svojej vlastnej výroby, že musel byť zlodejom svojej výroby, aby si zadovážil aspoň toľko, čo pre svoju rodinu a čeliadku potrebuje. Pánovia zo sociálneho tábora, nezapomínajte na to, že ste u roľníka lacno rekvirovali a on musel vám doplácať na múku, Čo ste od neho brali! Ale buďme uprimní. Keď hlásate demokraciu a sociálné smýšľanie, pýtam sa vás, či je to demokratické a sociálné, jak ste robili s nami? Není a nikdy to nemôže byť sociálné, dokiaľ v jednom štáte chce jedna vrstva na úkor druhej panovať. To není sociálné, to je jedným slovom rabstvo. (Výkřiky sen. Zimáka.) Ja som viace za války podstúpil a válka viace mňa stála než Vás, pane kolego. Pamätujete sa, pánovia, jak sa zachádzalo s roľníckym stavom a jak sa zachádza ešte dnes a pýtam sa vás, či ozaj bol pánom svojej výroby roľník? Nebol. A pýtam sa vás, čo ďalej ste mu dali? Dali ste mu dávku z majetku a z prírastku na majetku. A čo narástlo mne a čo narástlo roľníkovi na majetku? Za války bola diktatúra a rekvizicie, musel som dať kone a voz, musel som narukovať a keď som prišiel z vojny, vyšiel zákon, ktorý nemôže byť menovaný zákonom, ale ožobračením roľníctva v pravom slova smysle. Dali ste dávku z majetku a z prírastku. Čo mi na tom majetku narástlo? Nemám ani toľko, čo mi pred 26 rokmi otec zanechal. To je tá vaša svoboda, ktorú ste užívali na úkor roľníkov. (Výkřiky sen. Zimáka.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid!

Sen Dúrčanský (pokračuje): Odpusťte, pánovia, Zimák není Slovák. (Hlas: To je Čechoslovák!) Buďme si vedomí, že prírastok na majetku môže byť niečo fiktivné, čím nám není pomožené, môže to byť hodnota, ale čo je do toho, keď to nemôžem zhodnotiť, keď mi ten dom šacujú na 2 milióny, ale není to ani toľko, akú mal cenu, keď mi ho otec zanechal? To je hodnota fiktivná. Domkár jedine poznáva, že nemôže dane platiť, lebo tak nespravedlivé, nečestným a nesvedomitým spôsobom, ako sú dane vyrubované, ako sa dávka z prírastka na majetku a z majetku vyrubuje, ani za času Tatarov nebola vyrubená. Náš ľud je si vedomý, že dane musí platiť a tiež rád dane zaplatí, ale musí vedeť, za čo ich platí.

Pamätujte, že na stavebný ruch tiež ste dali 4 miliardy a čo sa stavalo za to? Vidíme a zkusili sme, že nestavaly sa činžáky s viac byty, ale letohrádky pre niektorých pánov, takže náš ľud a hlavne my sme zaťažení na viac rokov platením pár sto miliónov ročne. Pri takých pomeroch není možné, aby roľník mohol platiť.

Vážení pánovia, ľen pozrime na tú dobrotu roľníka! Som človek z venkova a môj celý majetok je 13 jutár, viac nič. Vím, ako si roľník musí pomáhať. Náš vonkovský roľník si vie pomáhať jedine zo statku. Tým vyplatí svoje dane. Uvediem vám štatistiku z nášho mestečka. U nás bývajú trhy na dobytok. Uvediem tiež štatistiku 2 minulých rokov. Pred válkou a po válke predalo sa za pol roka 2400 kusov. Viete, koľko je predané dnes na celých trhoch? 450 kusov. Kde ubohý ľud vezme krejcar? Idete sa podívať na ten slovenský vonkov, na ubohého sedliaka; chodí roztrhaný a jeho deti bosé. Stále od neho žiadate dane a nedáte mu možnosť žiť. Pánovia, to je to, čo nás bolí a čo nám stále páni sociálni demokrati vykrikujú, že sa nám v našom štáte dobre vedie. Kto prežíval diktatúru, sotva ju prežíval ako od počiatku vojny dodnes roľník. Preto svätou povinnosťou bolo, aby sa postavili na ich ochranu, aby sa státní orgánovia raz postaraly, aby ten roľník bol zachránený, lebo keď chráníme roľníka, nechráníme len jeho, ale v prvom rade i štát. (Výborně.) Pánovia, podívajme sa na minulosť, keď ešte nebolo industrie a štáty vynikaly bohatstvom, poneváč boly hospodársky založené. V hospodárskom živote je základ štátu, toho si buďte vedomí. Preto není dobre, abv sa tento stav ožobračoval, pred roľníkom sa má každý pokoriť. Ja bych tým pánom, ktorí to tomu roľníkovi tak závidia prial, aby o 4. hodine vstali, vzali motyku do ruky a šli do práce, alebo aby niektorý ten pán, keď je dažď a zima, trebárs keď sa repa kone, alebo keď sa bremeno robí, keď je horký čas, musel ako ten roľník sedeť na slnku. Nech sa porovná tento život. Prial by mu len, aby si nakopal zemiakov a odviezol si ich, jak bude pri tom vypadať, že ani nohy z blata nevytiahne. Alebo aby si uvedomili to, čo riekol Santa Clara, potom by na nás tak nekričali. Môj jeden predrečník, profesor z Brna, sa tu zmienil, keď sa zvýšia clá roľnické, že vraj roľníci nebudú tak pracovať. Smiešna vec, čím sa roľníkovi lepšie vedie, tým radšie pracuje, práca ho znechutí, keď nemá výsledku. To bolo veľmi smiešne, že to ten profesor tak vvbuchnul do sveta. (Veselost. - Potlesk.) Vážený pánovia! Neriekam, že náš ľud má jedinú oporu v tom, keď statok odpredá, ale odpredať ho nemôže. Prečo ten strach, že neodpredá! Četníci mu ho odpredajú, keď nemá dane zaplatené. Na Oravu sa idete podívať, tam exekútor prijde rovno na pole a vypriahne tomu roľníkovi kravičku, abv tým zaplatil dane. Tážem sa sociálnych demokratov, koľko im tých kravičiek bolo zabavené? Buďte si vedomí toho, že sa nám nevedie tak dobre a že nám neprávom závidíte. Tážem sa, koľko rokov pracuje ten roľník a koľko ten sociálny demokrat? (Potlesk.) Potom budeme videť tú rovnoprávnosť a blahobyt, ktorý prežíva ten roľník.