Pánovia, uvedem ešte jedno. Kebysme my našu výrobu podľa ich výroby rátali, tak pracuje roľník skoro zadarmo. Sice počujte čo vám rieknem. Za 2ročnú jalovičku, keď je trebárs mizerne opatrená, sotva dostane roľník 800 Kč a za dvojročného junca 730 Kč. Porátajme, čo musí daní odviesť. Padne mu 1 Kč za tú jalovičku na každý deň za opatrení její a chov. Pýtam sa, začo ten roľník potom pracoval?

Drahí priatelia. Keby roľník bol tak cenený pri svojej práci a bol za svoju prácu platený, ako sa to platí vo fabrikách, buďme si vedomí toho, že l q žita bez cla by stál 1000 Kč, kebysme to tak počítali. A už kričíte na drahotu. Nebojte sa toľko tej drahoty, ale nech je spravodlivosť. Veď ešte není clo zavedené a už je múka zdražená. Prečo sa vedelo nám roľníkom diktovať a nie špekulantom? Nám sa umelo zakázať, zač to nesmieme dať, rieklo sa nám: Ho ho, uspokojte sa s týmto. U gazdu je to lacné, ale jakmile to dostane špekulant do rúk, tak to raste a tak sa rieka, že robí roľník drahotu. Áno pánovia, keď viete nám diktovať, teda tam zadiktujte, tam by sa mohlo ministerstvo spravedlnosti alebo obchodu o to postarať, aby títo nekeťasovali. Teraz oní kúpia od toho gazdu pšenicu za 30-40 Kč, z týchto rúk stojí potom asi 200 Kč. To však roľník nespravil.

A preto, drahí priatelia, veľmi mylné sú vaše názory, keď nám závidíte a riekate, že roľník sa má dobre. Ja bych chcel ešte zmieniť sa o poľnohospodárskych robotníkoch; na príklad sa zmieniť o tých bírešoch na veľkých statkoch. Rieka sa, že dostávajú deputát. Pýtam sa, čím majú zašatiť svoje deti? Vidíte, že ten poľnohospodársky robotník, ten bíreš, vychoval 2-3 prasiatka, abv ich predal a zašatil tak z toho svoju rodinu. A dnes, pánovia moji, keď z Poľska privezete 200-300 kusov dobytka, zač potom on môže tú sviňu predať? Prosím, 16.000 kusov z Poľska sa k nám priviezlo. Buďme si vedomí toho, že keď sme to rátali po 3.000 Kč za kus, že dáme 3 miliardy za svine, to máme 6 miliárd v Poľsku, ktoré nám nikdy neprijdú. Tu je otrasený hospodársky život i finančne. Myslite na to. A čo sa tyče tej drahoty, toho sa netreba báť. Je treba mať trochu spravedlnosti a mať pozor na špekulantov. Na pr. za 14 Kč, ba i za 12 Kč môže sa to mäso sekať. Ale hlavná vec je, aby sa to mäso tiež kupovalo. Ale i tu bolo zdôraznené, že fain sa musí krmiť. Keď to tak budeme robiť, budeme pod cenou krmiť, nedostaneme za naše krmenie ani zaplatené.

Vidíte, pánovia, to sú tie hrozitánské krivdy, ktoré sa na roľníkoch páchajú. Tomu však vy nechcete rozumet.

Ďalej fabrickí robotníci: Ja som človek ten, ktorý patrím k tej strane, ktorá nemá záujem len o jednu vrstvu. My máme v programe, že hájíme každú vrstvu národa bez rozdielu a ešte sme žiadnej krivdy neurobili.

Ale čo je jednému dovolené, nemôže byť druhému zakázané. Na tom sú veľmi dobré. Čo s tým páni zo sociálnej strany demokratickej prišli. Keď ste vy roku 1920 hlásali >proletári celého sveta, spojtesa<, ja bych dnes volal po celej republike >proletári celého sveta spojte sa<, aby vás volali k poriadku, kam ste ich vy doviedli. (Výborně! - Potlesk.) Kam ste ich doviedli, najmä na Slovensku, tam sú úplne ožobračení. Drahí moji, to som už tu riekol, nedajme robotníkom a práceschopnému ľudu žobrácku palicu do ruky, ale dajme mu prácu a za prácu plat. (Tak jest!)

Nám sa tu nadhazovalo, že sa dáva nejaká pomoc roľníkom. Sdeľujem, že sociálnym demokratom sa dalo skoro 3,5 miliardy korún podpory na nezamestnané. Keď byste boli takými milovníkmi tohoto štátu, ako sami riekate, čo by sa mohlo za 3,5 miliardy urobiť? Zregulovať by sa mohly potoky, železnice vybudovati a t. ď. Ale vy len riekate, že pre vás není motyka, lež len tá práca, ktorú vy chcete delať. Ale v Amerike, demokratickom štáte, toho niet, kto nerobí, zomrie. V Amerike je pre človeka každá práca. Keby sme tak demokraticky v našom štáte postupovali, o mnoho bysme na tom stáli lepšie než dnes.

Každá robota je pre každého človeka. Nemôžeme si vyberať to a to, musíme pracovať. Kto je milovníkom štátu, pracuje pre dobro štátu a nie na úkor štátu.

Chcel bych poukázať v krátkosti - číslice citovať nechcem, na čo, však už dva dni sa tu citujú, je to márne mlátenie slamy - na tú >dobrotu< a >výhodu<, ktorú požíva náš roľník. Chcem sa zmieniť o našich vinohradníkoch. Ti sa tiež nemajú dobre. Na pr. vinohrady naše, naši vinohradníci majú dostatok vína a pri tom veľkom zaťažení nemôžu prísť ku svojmu. Platia 400% válečnej prirážky, 200% základnej dane a 6%nú nemocenskú prirážku a ešte musia platiť 120 Kč za každý hl dorobeného vína. Ako som sa dozvedel, finančné úrady rátajú 500 Kč zaplatiť z jednoho hektolitru čistého zisku, a za 500 Kč nemôže vinohradník ani to víno predať.

Jaké to smiešne veci sa u nás prevádzajú.

Ďalej, vážení pánovia, bolo tu vzpomenuté i stavebného ruchu. Lebo všeho bolo vzpomenuté, a ja bych sa o tom tiež rád v krátkosti zmienil, lebo vidím tiež veľkú nespokojnosť. Tu chcem poukázať ozaj pánom sociálnym demokratom, ktorí to tak veľký dobrodinci boli, že také dobrodinie sa delalo, čo robia dobrého pre ten ľud, aby to poznal. Tak som si to naznačil. Všetky dosavádné zákony, riešiace poválečné pomery bytové, stretly sa s neúspechom a s nezdarom, a to preto, že riešili ste bytovú krízu politicky a podľa demagogických hesiel staronájomníkov neprirodzene a jednostranne na nemožnú predválečnú výšku árendatorov vo starých domoch. A tak zbavili ste majiteľa domu všetkých práv. Majiteľ domu nemôže vypovedať nesolidného árendatora, nesmie zvýšiť árendu podľa drahotných pomerov, ba ani sám do svojho vlastného domu sa nesmie nasťahovať, je len ako majiteľ domu zapísaný v pozemkovej knihe, aby platil daň, ale práva nemá. (Hlas: Ještě ho vyhodí!) Aj to budeme čítať. Týmito neprirodzenými zákony je otrasená dôvera v pravú bezpečnosť vlastníctva, ubiť stavebný ruch a umlčená súkromá podnikavosť, táto jedine správna a pro tisíc rokoch osvedčená práca hospodárskeho a morálneho pokroku.

Pokusný stavebný ruch stál 4 miliardy korún a tak sme na viac rokov zaťažení poplatníci nášho štátu niekoľko sto milionami ročne a účelu svojho nedosáhly; a som úplne presvedčený, že štátny rozpočet stáleho zaťaženia na tento cieľ nesnesie. Miesto činžákov, domov s mnoho bytmi a pomerne s lavným stavebným nákladom stavaly sa na štátne útraty drahé letohrádky pre osoby, ktoré zväčša domov nutne nepotrebovali, kdežto opravdovým chudobným ľudom pomožené nebolo a dľa včulajšieho systému ani pomožené nebude. Pre stá, tisíce chudobných a špatne bydliacích ľudí musí byť opatrený súkromý stavebný ruch a ten môže byť len vtedy, bude-li právne a hmotne zaručený výsledok práce a podnikavosti. Lebo nemožno si predstaviť, že opatrný podnikateľ za takýchto pomerov bude reskirovať kapitál na novostavbu, keď v podniku predválečnom bude stále hmotne poškodzovaný a o svoj krvopotný majetok okrádaný. Majitelia domov, ktoré domy budovali, alebo tým, že domy kupovali, budovať pomáhali, naše pekné mestá získali to svojou tvrdou a úmornou a sporivou prácou a odrieknutím všeliakých radovánok a lumpáctva a len takto si to mohli zadovážiť a dnes sú svojho vlastného majetku pozbavení všetkých práv a čo viac, ešte aj zo svojho domu ma vonok vyhodzení. A to sa ma u nás volať zákon? Budem vám citovať, čo sa stalo v Žiline: bytová núdza nezastihla len nájomníkov, ale v mnohých prípadoch i domových majiteľov. Je tam istá vdova, ktorá má domeček a má 240 Kč. pen-sie a táto istá bola rozsudkom u okresného súdu zo svojho domku vyhodená von a 57 korunami pokutovaná. A nasťahoval sa tam druhý. Nuž, pánovia, je to spravedlnosť? Za takýchto pomerov to není možné, aby tu spokojnosť panovala. Nechcem sa dlho rozširovať, ale preto ešte volám, netreba sa báť drahoty, keď sa pevné clá zavedú. Áno, drahota preto byť nemusí.

Ešte vážení pánovia, prial bych si tu o mnohých clách sa zmieniť. My máme u nás mnoho ciel, a tu prial bych si zmieniť sa, aby boly zavedené clá na veľký dovoz, lebo je to na úkor našich remeselníkov. Naši remeselníci sú veľmi pracovití, a vážení pánovia, o Slovákoch sa rieka, že by mali exportovať do Kanady alebo kam. To si nemôžeme dovoliť a preto by bolo potrebné na také výrobky, ktoré sa hrnú na Slovensko, clá, aby naši ľudia mali prácu.

A preto ja menom svojej strany hovorím a tvrdím to, že celkom správne je to, že bude pomožené malým ľudom, aby clá, keď sa zavedú, opatrené boly zákonom, aby špekulanti nekeťasovali, aby sa zmenšily dane, a síce obratové dane, ktoré sú zavedené, lebo len chudobný človek musí zaplatiť pri kúpe múky 8 obratových daní. Nech sa zavedie systém daňový v takej miere, ako bol v minulosti, že obchodník zaplatil daň paušálne a nebol každý zdaňovaný. A keď sa to zavedie, búde lacno. Ja tu vyslovujem, že budeme za to hlasovať. (Potlesk u stoupenců řečníkových.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má dále pan sen. Stark.

Sen. Stark (nemecky): Slavný senáte! To, co podstatného k předloženému resolučnímu návrhu máme říci, dovodil již můj přítel Polach. Mám v úmyslu jeho vývody doplniti ještě v jednom bodu.

Mezi okolnostmi, jež zastánci cel na zemědělské výrobky k odůvodnění svého názoru uvádějí, je také důvod, že cel je třeba, aby došlo k obchodním smlouvám, pro náš průmysl výhodným, s agrárními státy, tedy zvláště s Maďarskem, Rumunskem a Jugoslávií. Tento důvod zdá se míti mnoho do sebe a je tím pozoruhodnější, že i pan ministr zahraničí přijal jej za svůj. Domněle nemůžeme docíliti se jmenovanými státy žádných obchodních smluv, poněvadž ony, odvolávajíce se na naše zproštění celní pro zemědělské výrobky, odmítají povoliti výhodné podmínky pro vývoz našich průmyslových výrobků. Jestliže naproti tomu zavedeme cla na výrobky zemědělské, máme v těchto clech kompensační předmět za průmyslová cla zemědělských států. Tím bylo by umožněno uzavření obchodních smluv, našemu průmyslu nová odbytiště a tím práce otevřena. Naproti tomu uvádíme: Agrárníci domáhají se cel, aby ceny obilí udrželi na určité pro ně výhodné výši. Právě státy, o něž se jedná, zvláště Maďarsko a Rumunsko, to jsou, které kromě Ameriky a jiných zámořských zemí nejvíce obilí a mouky do Československa dovážejí. Těch soutěže se tedy agrárníci obávají. Na koho obracejí se tedy vyjednavatelé, když pro uzavření obchodních smluv potřebují nutné podklady? Na obchodní komory a na zemědělské rady, tedy na organisace, které jsou přímo na trvání vysokých dovozních cel interesovány. Tyto korporace budou vždy dbáti toho, aby při jednání cla příliš neklesla pod míru stanovenou celním tarifem. V tomto případu zde budou zemědělské rady v zájmu domněle ohroženého zemědělství požadovati, aby celní sazba na obilí, mouku, dobytek atd. nebyla příliš značně snížena. A při nesmírném vlivu, který měli dosud agrárníci na všechny vlády a ještě dlouho budou míti, podaří se jim zameziti, aby zemědělská cla byla na snesitelnou míru snížena. V nejkrajnějším případu budou, jako to již často učinili a nyní rovněž činí, sabotovati porady a schválení obchodních smluv, které jim nevyhovují. Zde se mstí těžké opomenutí všech dosavadních vlád, totiž to, že není dělnických a spotřebitelských komor, které by mohly býti protiváhou proti egoistickému postupu agrárníků.

Co se nyní stane? Celní sazby na hospodářské výrobky nebudou nebo aspoň nikoli podstatně sníženy. V důsledku toho nebude možno docíliti žádných, nebo jen nepatrných úspěchů pro náš průmysl. A výslednicí je: Vysoká cla a žádné nové odbytiště. Odpor agrárníků proti většímu snížení cel bude tím mocnější, když máme s mnohými státy smlouvy o nejvyšších výhodách a těmto státům musí se dostati automaticky všech výhod, jež poskytneme snad Maďarsku nebo Rumunsku. To vše vědí agrárníci velmi přesně a proto není tento důvod přesvědčující a slouží pouze ke klamání obyvatelstva.

Mluvilo se mnoho o nízkých cenách obilí. Pohleďme v jakém poměru jsou tyto ceny ku všeobecnému stoupnutí cen. Indexní číslo pro velkoobchod činí tou dobou asi 9-10. l q pšenice stál v r. 1914 okrouhle 20-21 K, nyní přibližně 220 Kč, tedy jedenáctkráte tolik. Platy dělnictva stouply nejvýše na šestinásobek, jsou tedy skoro o 40% za číslem indexu. To je v souhlasu také s výsledky šetření statistického úřadu, který udává pro skutečnou mzdu dělnictva v Československu cifru 60%. Bylo přece také nutno uvědomiti si zahanbující a smutnou skutečnost, že Československo, pokud jde o výši dělnických platů, stojí mezi všemi průmyslovými státy skoro na posledním místě. Jestliže pan sen. Miller dnes tvrdil, že platy dělnictva činí patnáctinásobek platů předválečných, pak mluví vědomě nebo nevědomky nepravdu a zbavil tím veškeré víry ostatní jím uváděné cifry a skutečnosti.

Ukazuje se tedy, že ceny zemědělských výrobků - a to platí ve stejné nebo zvýšené míře i o mase, vejcích, másle, mléce atd. - přesahují ještě průměrné zdražení, z čehož vychází, že požadavek zvýšených cel i s tohoto stanoviska je neoprávněný. Jestliže některé, pro zemědělství nutné výrobky průmyslové, zvláště železo, hospodářské nářadí a umělá hnojiva jsou nepoměrně dražší, tu příčina není ve vysokých mzdách dělnictva, nýbrž v tom, že některá průmyslová odvětví, chráněná prohibitivními cly před zahraniční soutěží, využitkují této okolnosti k tomu, aby v tuzemsku docílila nepoměrně vysokých zisků. Nechť se cla na tyto výrobky sníží, a ceny samočinně se zmírní. Je pikantním detailem však, že právě tato odvětví průmyslová ze značné části jsou v rukou agrárníků. V dobách, kdy hospodářská krise v průmyslu hrozí vzrůsti do nebývalých nikdy rozměrů, kdy nezaměstnanost a zvláště zkrácení doby pracovní každým dnem vzrůstá, kdy živobytí dělnictva zvýšením cukerní daně o 60 Kč, zvýšením cen jízdného o 22 nebo 33% je ohrožováno, kdy znovu žádají se 3-4 miliardy pro vojsko, je odvaha ještě i k tomu, nejnutnější životní potřeby dělnictva a zaměstnanců zdražiti - a toto zdražení nastane a musí, přes všechno řečnické umění pana kolegy Böhra, v plné míře nastati - a tak zvýšiti zbídačení pracujícího člověka, uvrhnouti zemi do mzdových bojů, úředníku opět odnímati sousto, které se mu hází zákonem o úpravě úřednických platů, takže v nejbližší době budeme státi před novými, oprávněnými požadavky úřednictva.

A to vše proto, aby se několika málo beztak zámožných, z části bohatých zemědělců dostalo nových příjmů. Malému zemědělci mohou cla jen uškoditi. Říká se, že jich potřebuje pro své dobytkové hospodářství. Kdy prodává malozemědělec svůj dobytek? Když potřebuje peněz, když nadejde neúroda pícnin, nebo když kráva dává málo mléka. V každém tomto případu musí však úbytek nahraditi nákupem jiného kusu příštím jarem a dosaditi to, co v každém případu při prodeji vyzískal. Prodej obilí u malých sedláků a zvláště u mnoha tisíců domkářů v horských krajích nepřichází vůbec v úvahu.

Tento návrh není ničím jiným, leč výrazem stupňované politické moci a tím nadvědomí a chamtivosti velkoagrárníků. Že s nimi jdou křesťanští sociálové, nás nepřekvapuje při lidu nepřátelském charakteru této lidové strany. Chudý lid zaplatí svým zdravím to, čeho se dostane duchovním zvýšením kongruy. Přijímáme boj. V brzké době poznají i ti zaslepení dělníci, zaměstnanci a malodomkáři, kteří ještě dnes jdou za jejich falešnými hesly, kam náležejí. Prohlédnou demagogii, která spočívá v tom, že dnes zde hlasují pro návrh, který nikdy nedojde provedení, zatím co je již hotov kompromis, který sice přivodí jakési snížení obilních cel, ale ještě i zvýšení cel na maso i oproti tomuto návrhu. (Předseda Klofáč ujímá se předsednictví.)

My však zamítáme veškerá cla na životní potřeby, a to v zájmu veškerých pracujících vrstev národa. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena. Byly podány resoluční návrhy sen. Čipery a spol. a sen. Petříka a soudr.

Prosím, aby tyto resoluční návrhy byly přečteny.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

>Resoluční návrhy sen. Čipery a spol. k návrhuvýboru národohospodářského a rozpočtového (čís. tisku 102) o resolučním návrhusen. Donáta a spol. (čís. tisku 75).

Navrhujeme, aby se senát usnesl na těchto resolucích:

1. Vláda se vybízí, aby v době co nejkratší podalaNárodnímu shromáždění osnovu zákona o nové organisaci zemědělských rad nazákladě demokratických volebních řádů tak, aby i nejmenším zemědělcům dostalose v zemědělských radách zastoupení.

Zároveň žádáme, aby vláda učinila opatření, aby, pokud nebude vydán novýzákon o plodinových bursách a pokud nebudou zřízeny spotřebitelské komory, dostalose ve vedení plodinových burs přiměřeného zastoupení jak výrobě malozemědělské,tak i malému obchodu a spotřebitelům.

2. Při novelisaci zákona o dani z obratu a dani přepychové, který koncem tohotoroku pozbývá účinnosti, budiž pamatováno na to,aby zemědělské podniky osvobozeny byly od daně z obratu, pokud jich výměra aťvlastní či pachtované půdy nepřevyšuje 3 ha.

3. Vláda se vybízí, aby neprodleně předložila osnovu nového zákona o ochranědrobných zemědělských pachtů, ve kterém by se zajistila malozemědělcům a domkářůms výměrou vlastní nebo pachtované půdy do 5 ha pachtovní přednost k spachtovanýmpozemkům na dalších 10 let za přiměřené pachtovné.

4. Vládě se ukládá, aby předložila osnovu zákona, jímž veškerá zpustošenáa neplodná půda, ať již na základě dolování, zavezení, opuštění neb jiným způsobemladem ležící přidělena byla těm, kdož tuto půdu chtějí a dovedou zemědělskyzpracovati.

5. Vládě se ukládá, aby předložila osnovu nového zákona o myslivosti, jímž byse znemožnil dosavadní způsob zadávání myslivosti z volné ruky, a to velmi častozdarma neb za nepatrné pachtovné.

6. Vláda se vybízí, aby předložila osnovu nového zákona o rybolovu a tím vyřešiladnešní neutěšený stav, za něhož právo rybolovu vykonávají někdejší držitelévelkostatků, ač koryta říční a potoky protékají zabranou půdou, která dostala sejiž do rukou jiných majitelů.

Právo rybolovu budiž tímto zákonem upraveno tak, aby patřilo výhradně obcím,jichž katastrem vody protékají.