Chceme-li skutečně vytvořiti zákon, jenž vymýtiti má vady a nedostatky národního hospodářství, pak měli byste jednati zcela jinak. Měl by býti v prvé řadě slyšen malorolník, jenž podle našeho přesvědčení nebude míti žádného prospěchu, nýbrž jen škodu z tohoto zákona. Pánové, hrajete si na zástupce malorolníků a chcete nám namluviti, že to jsou právě malorolníci, kteří tato cla žádají. Možná, je snad malá vrstva malorolníků, kteří vás ještě poslouchají, kteří dodnes jasně nevidí, kam patří, a kteří žijí v domněnce, když jejich výrobky budou lépe placeny, že již tím budou uspokojeni, kdežto ve skutečnosti ze všech těchto cel nebudou míti nejmenšího užitku.
V nejkratší době bude tento zákon vyhlášen. Dříve však, nežli bude vyhlášen, vrhá před sebou již své neblahé stíny. V rozpočtovém výboru chtěli někteří řečníci, v prvé řadě zástupce živnostenské strany, vyvrátiti naše námitky, které jsme podali, opřené o číslice, že totiž dnes již stoupají ceny potravin, jen následkem podání předlohy. Jedna kolegyně přednesla číslice, které dokazují, že již dnes jest mouka o 30 haléřů a maso až o 2 Kč za 1 kg dražší. A nyní si představte, co teprve bude, až zákon vstoupí v platnost, když lichváři budou vybírati nejen to, co celním zákonem je dovoleno, nýbrž nad to ještě využijí všech možností. Nás tím neupokojíte, že se v zákoně jedním dechem volá po státě, aby učinil opatření proti lichvě a drahotě. S tímto voláním Kasandry nevylákáte žádného psa za kamny. Obyvatelstvo ví, co si má mysliti o státní péči, o státním zasahování proti lichvě a drahotě. Víme, že při všech takových opatřeních nevyjde z toho nic jiného, nežli šikanování malých lidí, kdežto velcí lichváři se nechávají běžeti nerušeně. Neboť to, co obyvatelstvo označuje za lichvu, není ve vašich očích nic jiného, nežli t. zv. občanský zisk, a čím kdo více dovede nesvědomitě vydělávati, čím větší občanské zisky má při svých obchodech, tím je váženější a oblíbenější v dnešní měšťácké společnosti. A proto pánové, nepřicházejte nám s touto námitkou, že stát a vláda učiní vše, aby potírala lichvu, která by snad na podkladě tohoto zákona přišla.
Chtěl bych se v prvé řadě zabývati odůvodněním, jež agrárníci přednesli ohledně cel. Víte, že někteří z těchto pánů tvrdili, že cla jsou potřebná, chceme-li s jinými státy uzavírati obchodní smlouvy, a že na př. potíže při vyjednávání s Maďarskem jsou zde proto, poněvadž nemáme pevného autonomního cla. Nyní udal se zvláštní případ, že, jakmile ve veřejnosti vešlo ve známost, že se u nás projednává celní zákon, Maďarsko bylo prvním státem, který pozvedl svého hlasu proti celnímu zákonu a prohlásil, že na základě tohoto zákona je nemožno uzavříti s Československem obchodní smlouvu. K tomu přistupuje ještě něco. Stojíme na počátku ostré hospodářské krise. Přijdete-li dnes do našich severočeských vesnic, do malých průmyslových míst, shledáte, že továrny pracují 3-4 dny, anebo že celý týden nepracují a pak pracují l-2 týdny. A nyní přichází tento zákon, který podle různých výpočtů zdražuje náklad na živobytí pětičlenné dělnické rodiny ročně asi o 1500-1600 Kč. Poněvadž pak dělník nemůže více vydělávati, je nucen hladověti. Musí si přímo od úst ušetřiti to, co by si dnes po případě ještě mohl popřáti. Vzpomínám na př. na to, že u nás, v severních Čechách, domácí dělníci jsou tak špatně placeni, že žena, která po celý den je zaměstnána děláním květin až do té chvíle, kdy vaří oběd, v nejlepším případě vydělá 20-25 Kč týdně. Celý výdělek tedy padne na zdražení potravin. Počítáte s tím, že když máme letos dobrou úrodu, že bude snad možno, že se o žních drahota neukáže, aby se obyvatelstvu mohlo říci, že celý nápor proti clům byl zbytečný. Tomu však jest jen tehdy, máme-li dobrou úrodu. Ale bylo by nastalo zlevnění, kdybychom cla nebyli obdrželi. Působiti bude celní zákon však v zimních měsících a na jaře. Je věru směšno dívati se na to, jak jednotlivé měšťácké strany, které dosud byly v oposici a nyní svému voličstvu tento obrat chtějí učiniti srozumitelným, své jednání zastírají a odůvodňují. To platí v prvé řadě o německé straně křesťansko-sociální. Mám zde ústřední orgán této strany. >Deutsche Presse< ze dne 16. června, kteréhožto dne celní zákon u nás v senátě byl již projednáván a kde také již bylo jisto, že se předloha u nás stane zákonem. Neboť my si přece nenamlouváme, že by nám kdy smělo napadnouti, abychom něco měnili na zákoně, který k nám přijde z parlamentu. Tento ústřední orgán pana kolegy Böhra píše téhož dne, kdy zástupcové této strany v parlamentě hlasovali pro celní zákon, tedy pro zdražení potravin dělníkům, proti lichvě a drahotě. V tomto článku neobviňuje se nikdo jiný, že působí drahotu potravin, nežli strany, které zde a v parlamentě vystupovaly proti celnímu zákonu. Tedy nikoli křesťansko-sociální strana a ani členové svazu zemědělců obou barev, nýbrž my socialisté jsme vinni, že dělníci musí platiti dražší mouku a dražší máslo! Proč? Poněvadž lichváře upozorňujeme na to, že zde mohou něco vydělati. To je také odůvodnění, také logika! Způsob smýšlení našeho obyvatelstva se během posledních let a v době války ujasnil, a může se křesťansko-sociální straně podařiti nejvýš v nejkrajnějších a nejčernějších koutech, aby s touto argumentací chytila několik hlupáků, ale na dělníka, který ke konci týdne se svojí skromnou mzdou bude musit vydávati více za potraviny, tato argumentace již nepůsobí. Pane kolego Böhre, měl jsem včera příležitost býti přítomen demonstraci našich textilních dělníků a byl bych vám přál slyšeti, jak tito dělníci, kteří po celý týden stojí u stroje, mluví o clech a jak se o vaší straně vyjadřují. Znamenité jsou důvody zástupců této strany a pan kolega Böhr byl tak laskav, že také v rozpočtovém výboru jejich jednání odůvodňoval. Prohlásil tam: >Jsme stranou lidovou a musíme zastupovati všechny vrstvy obyvatelstva. Po celá léta pánové jiných povolání vždy souhlasili, když se dělaly pro dělníky sociální zákony, a nyní musí zase dělníci souhlasiti, když také druzí jednou něco dostanou.< Upozorňuji na to, že zástupcové křesťansko-sociální strany si ani nemohou činiti nárok na zásluhu, že při všech těchto sociálních zákonech spolupůsobili, a pokud šli se socialisticky smýšlejícími stranami, dálo se tak z čistě taktické oposice proti koaliční vládě. Ale sociální zákony, které dnes máme a které ještě dlouho nemohou činiti nárok na to, že jsou skutečnými sociálními zákony, ať již to je sociální pojištění, zákon o závodních výborech, anebo zákon o svátcích, to je pro tuto stranu již dostatečnou příčinou prohlašovati, že dělníci již jsou uspokojeni, že ničeho více nepotřebují a že se nyní jiným stavům, agrárníkům, mají poskytnouti obrovské zisky.
Myslím, že toto provolání v >Deutsche Presse< bude věru státi za to, abychom je svým dělníkům při schůzích předčítali. Není většího stupně demagogie, nežli jak je vyjádřena v těchto řádcích, a nelze vůbec také dosáhnouti většího stupně demagogie. Pane kolego Böhre, vzpomínám si, že při posledních volbách byl vydán leták, kde vypočteny byly všechny vaše zásluhy i ta, že jste to dovedl tak daleko, že musily v železničních vagónech zmizeti nemravné nápisy, a každý nový vlak na naší trati byl zásluhou kolegy Böhra. Jsem velice zvědav, zdali při nejbližších volbách budou také rozdávány letáky, ve kterých se nalezne, že klerikálové hlasovali pro cla, pro zdražení živobytí. Nám by přece tato linie, na které se dnes pohybujete, mohla býti velice vítanou, kdyby tím dělnická třída netrpěla tak obrovských škod na svém tělesném zdraví. Proto protestujeme proti tomuto atentátu na pracující třídu, který dnes podnikáte, tvoříce tento zákon.
Je tedy jisto - a my věříme spíše těm, kteří nám říkají, že tento celní zákon bude míti neblahý vliv na uzavírání obchodních smluv, nežli těm, kteří tvrdí opak - že se hospodářská politika našeho státu tímto zákonem ztěžuje. Vy, pánové, neděláte si z toho žádných výčitek svědomí - právě vy, kteří se odvažujete tvrditi, že jste ochránci tohoto státu - že pěstujete hospodářskou politiku, která v podstatě není ničím jiným, nežli podkopáváním základů tohoto státu. Vynikající národohospodář naší republiky dovodil nedávno, půjde-li to tak dále, že náš průmysl bude se musit zaříditi pro domácí potřebu. Co to znamená? To znamená, že touto nesmyslnou politikou, touto politikou vysokých ochranných cel dojde časem tak daleko, že ztratíme svůj celý zahraniční trh pro náš průmysl, neboť nesmíme přece býti tak naivními, abychom věřili, že jiným státům můžeme naložiti na jejich zboží obrovské clo, a pak snad že budeme moci jako dobře zapsané dítky s našim zbožím jít na procházku do ciziny. Zde přijde odveta, projeví se v tom, že státy, do kterých dovážíme, uloží cla na naše zboží, a že náš průmysl tím značně bude trpěti. Dojde tedy, jak řečeno, tak daleko, že se průmysl bude musit zaříditi přímo na domácí potřebu, a to znamená u nás, že 300.000 až 400.000 dělníků přijde o chleba. To bude ta bída, kterou vy jste svojí politikou přivolali na pracující obyvatelstvo.
Nehledě k tomu chceme však nyní mluviti o bezprostředních účincích tohoto celního zákona. Tento zákon je přizpůsoben tomu, že se zase jednomu stavu, který není příliš četný, zjednávají nesmírné zisky z kapes obyvatelstva. Jestliže však nás vždy znovu ubezpečujete, že se to nepotřebuje projevovati a že se to také neprojeví, že potraviny nemusí býti dražší, poněvadž meziobchod bude musit svým dílem přispěti ke clům, pak je to tvrzení, které se neosvědčí. Co tato cla budou stát konsumující obyvatelstvo, vysvítá nejlépe z opatrného odhadu, našeho ministra financí, podle něhož tato cla přinesou státu alespoň čtvrt miliardy. Připočteme-li k tomu výlohy, které obyvatelstvo bude musit platiti následkem zvýšení cen výrobků, můžeme vzíti zajisté obnos patero až šesteronásobný. Vy svedete umělecký kousek, že nám chcete dokazovati, že zákon obyvatelstvo nikterak nezatíží, na druhé straně zase svedete umělecký kousek, že státu získáváte čtvrt miliardy na clech a nepatrné vrstvě velkoagráníků, velkostatkářů, výdělek jedné miliardy. Můžete si tedy něco na to domýšleti, že dovedete státu darovati miliardy, aniž byste musili někomu jinému něco bráti. My němečtí sociální demokraté stojíme se svými sympatiemi úplně na straně pražského demonstrujícího dělnictva. Také u nás demonstruje dělnictvo ve všech městech a po stvoření tohoto zákona uvidíte hnutí, které se rozšíří po všech krajích této říše. To se vám nikdy nezapomene. Jediné dobro, jež tato akce, tato nová taktika měšťáckých tříd přinese s sebou, bude to, že třídní rozdíly, které nyní tak příkře vystupují, po našem názoru znemožní, aby stará prokletá všenárodní koalice kdy jednou zase ožila. Vítáme to, že naši členové svazu zemědělského se tolik exponují pro vládu. Nechci opakovati, co se o tom povídá, jak byli zaplaceni a čím byli koupeni. Je to jejich věcí, aby to mezi sebou vyjednali. Ale jest jasno, proč němečtí křesťanští sociálové hlasují pro tato cla. Ukázalo se jasně, že hlasovali pro to jen z té příčiny, poněvadž se kongruou splní jejich nejtajnější přání.
Myslím, že to všechno musí vyvolati nesmírnou bouři v českém dělnictvu, v tomto dělnictvu, které si po převratu namlouvalo, že v krátké době provedena bude rozluka církve od státu, rozluka církve od školy. A dnes musí totéž dělnictvo viděti opak, že totiž místo rozluky znamenati je pevnější spojení. Našim měšťáckým stranám trvá projednávání tohoto celního zákona již příliš dlouho. Viděli jsme ve výboru, že řečník celní většiny nám hned po referátu zpravodajově mírnými slovy domlouval: >Podívejte se, lidičky, nemá to žádného smyslu, dlouho o tom mluviti. Vy nemůžete přesvědčiti nás, my nepřesvědčíme vás. Nejlepší by bylo provésti rychle celní debatu a usnésti se na uzákonění návrhu. Je přece škoda času, který zde každý musí proseděti.< Neučinili jsme pánům po vůli a promluvili jsme ve výboru o věci důkladně. Také dnes a zítra ještě bude mnoho promluveno o zákonu, dříve nežli bude přijat. Nesmíte si mysliti, že důvěřujíce dnešním mocenským poměrům můžete činiti, co chcete, bez ohledu na základy hospodářství, nesmíte si mysliti, že právě konsumujícím stavům můžete ztěžovati jejich živobytí. Chcete-li tak činiti, pak budete musit také sami nésti následky. Musí dojíti a dojde k tomu, že při prvé příležitosti dělníci, kteří toto břemeno nemohou nésti, postaví se na obranu, a že tato nová cla budou míti za následek těžké hospodářské boje, stávky, snad výluky, zkrátka otřesy hospodářského života, a že konečně nezbude, nežli dělníkům dáti to, čeho nejnutněji pro živobytí potřebují. Pakli ne, jistě si to vybojují. Tážeme se, co vlastně malý sedlák, jenž prodá několik centů obilí, má z toho, když za to obdrží několik korun více, ale na druhé straně své ostatní potřeby, jež následkem požadavků pracujících tříd bezpodmínečně musí býti zdraženy, také musí dráže kupovati. Nepomůžete a nemůžete pomoci tímto zákonem malorolníkovi.
Ale kážeme zde dnes ovšem jen hluchým uším. Nic již nepomůže, celní zákon my již odvrátiti nemůžeme. Naší úlohou však bude poučovati obyvatelstvo, které si bohužel při posledních volbách dalo vaším křikem namluviti, že socialismus zbankrotoval a selhal. Tyto vrstvy obyvatelstva, které vám tehdy daly svůj hlas, dostávají dnes účet. Snad je dobře, že tak musilo přijíti, snad se nyní obyvatelstvu otevrou oči, k čemu jejich hlasů bylo zneužito.
Ruku v ruce s celním zákonem a s kongruou jde také jiná akce měšťáckých vrstev, která vypočtena je na to, aby učinila zase ilusorním všechno to, čeho jsme na malých sociálních vymoženostech od posledních let pro dělníky dosáhli. Je příznačno, že se živnostenská strana již nyní snaží a nemůže se dočkati, aby shrábla svůj podíl za služby, které poskytuje celní většině, tím, že žádá, aby učňové byli vyňati ze sociálního pojištění. Znamenité jest jejich doznání v odůvodnění tohoto návrhu. Tam můžeme alespoň jednou čísti černé na bílém, že ti pánové učňům neplatí, že učňové u živnostníků musí pracovati zcela zadarmo a že jsou vykořisťováni. Ale těmto pánům je také příliš mnoho, když za dělníka, který podle okolností se musí učiti 4 roky, mají platiti normální příspěvky do sociálního pojištění. I tomuto příspěvku chtějí se vyhnouti a tím mladistvým dělníkům vzíti také toto malé ulehčení, jež jim sociální pojištění poskytuje. Můžeme z toho souditi, že nějaké hlubší, dalekosáhlejší ujednání mezi celními stranami neexistuje, a že křesťansko-sociální strana skutečně jen za dar kongruy hlasuje pro cla a že na druhé straně živnostenská strana hlasuje pro cla proto, poněvadž jim slíbeno bylo zhoršení sociálního pojištění. Je to velmi hubený obchod, velice hubená částka, kterou za to mají obdržeti, kdežto na druhé straně obětovali mnoho tím, že ztratí svůj nimbus, kterého v posledních letech získali. Byli přece známi jakožto bojovníci proti bezpráví ve státě, alespoň se vždy za takové vydávali, po 5 nebo 6 roků nemohli bojovati dosti ostře proti pozemkovému úřadu, náhle však hlasovali pro pozemkový úřad, a dožijeme se snad toho, že budou hlasovati pro nová daňová břemena. Nám socialistům může to všechno býti jen vhod. Budeme pečovati o to, aby tento způsob jednání u obyvatelstva vešel ve známost a aby těmto pánům u obyvatelstva byla stržena škraboška.
Chtěl bych učiniti docela krátké srovnání mezi vaší politikou, kterou jste provozovali dříve v parlamentě, a vaší dnešní politikou. Dnes vidíme také ve vašich řadách, že mluvíte s despektem o parlamentarismu. Dnes není již parlamentarismus ideálem měšťáckých tříd. Před válkou, kdy jste parlamentarismem mohli uspokojiti všechna svá přání, kdy parlament byl strojem, který jste velmi dobře ovládali, tehdy byli jste nadšenými přívrženci parlamentárního života. Po převratu však vidíme, že měšťáctvo ve všech zemích počíná projevovati antipatie proti parlamentarismu. Vidíme, že tam, kde dělnictvo nějakým nemoudrým krokem dalo měšťácké třídě záminku ke zřízení diktatury, ihned se to stalo, a že se tam pokoušejí panovati prostředky zcela jinými, nežli parlamentarismem. Nalézáme u nás méšťácké projevy, při kterých se tropí přímo posměch z parlamentarismu. Celý způsob jednání a vývoj směřuje k tomu, aby parlamentarismus u obyvatelstva byl zdiskreditován. Také zde se koketuje s fašismem. Ale možná, že se vám pod touto měšťáckou diktaturou přece tak nepovede, aby všechna vaše přání byla splněna. Snad se zde později také dožijeme něčeho jako českého fašismu. Bude to snad jiné, nežli v Itálii, ale my můžeme přece již dnešní stav u nás srovnávati s fašistickým režimem. Vzpomínáme na to, že dnes u našich úřadů máme praxi, která ve starém Rakousku nebyla horší. Spolkový zákon provádí se tak přísně, že můžeme říci, že ho úřady přímo překročují. Ke každé schůzi posílá se zástupce vlády, zástupce vlády přerušuje řečníka při nejmenší poznámce, kterou činí o vládě. Schůze se rozpouštějí bez důvodů, konfiskují se časopisy, které píší něco, co se dnešnímu panstvu nelíbí, poněvadž se toto ztotožňuje se státem, ačkoli má jen přechodní vládu se zcela malou většinou.
Agrárníci nám stále říkají, že cel je potřebí proto, poněvadž nutno chrániti výrobky našeho domácího zemědělství. Ano, kdybychom v naší zemi vyráběli tolik, co obyvatelstvo potřebuje, pak by se o tom dalo mluviti. Ale existuje nebezpečí a toto nebezpečí nastane s platností tohoto zákona, poněvadž naše obyvatelstvo potřebuje mnohem více, nežli se zde vyrábí, že se totiž clem domácí výrobky nesmírně zdraží, netoliko na výši ceny světového trhu, nýbrž veškeré potíže při dovozu zahraniční mouky a obilí přispějí k tomu, že domácí výrobky budou částečně dražší, nežli na světovém trhu. Proto, myslím, že mohu říci, že tento zákon, o kterém se zde máme usnésti, je zákonem, který právě živobytí pracujících vrstev a velkých kruhů konsumentských nesmírně zdražuje. Zákon bude míti v zápětí další zbídačení pracující třídy a další velikou nezaměstnanost, a to jste učinili tím, že usnesením o tomto zákoně zjednáváte jedné vrstvě obyvatelstva, velkostatkářům a velkoagrárníkům, obrovské zisky. Naše strana nedá si to ovšem vzíti, aby k tomuto zákonu nepodala celou řadu pozměňovacích návrhů. V podrobnostech u jednotlivých sazeb prokážeme, jak nesmyslné jsou tyto celní sazby, jak nesmyslným je tento kompromis sám, jenž uzavřen byl mezi národně-demokratickou a agrární stranou. Budeme samozřejmě hlasovati proti tomuto zákonu. (Potlesk stoupenců.)
Předseda (zvoní): Uděluji prvnímu řečníku >pro< panu sen. Spiesovi slovo.
Sen. Spies (německy): Slavný senáte! Od doby více než jednoho roku zuří prudký boj o agrární cla, boj, který vášně lidu hluboce zvířil, který nepřipouští klidného úsudku a který mnohému rozhodnutí brání anebo je tak ztěžuje, že se zdá býti úplně vyloučeno, projednávati tuto tak důležitou otázku s oním klidem a věcností, jak toho tak velká hospodářská věc potřebuje. V přečetných časopisech, brožurkách, schůzích a nekonečných debatách ve výborech, jakož i v parlamentě zaujímá se stanovisko k této otázce, ba používá se dokonce ulice, aby se specielně zde v Praze vykonával nátlak na vládu a na parlament. Jen ten, jehož se tato otázka nejvíce dotýká, stojí klidně a chladnokrevně vůči této tak velké národohospodářské záležitosti, poněvadž dobře ví, že tato otázka musí nalézti řešení v tom smyslu, že výroba v zemi, ve státě, bez dostatečné ochrany nemůže existovati, a to je sedlák, zemědělec.
Jest jen litovati, že tato záležitost ochranných cel projednávána je tak demagogicky. Ale to nám nemá býti překážkou, abychom šli dále přímou cestou a přivodili řešení této otázky. Zemědělství mělo vždy kritické doby a bude je míti i nadále. Ale od trvání tohoto státu byla to obzvláště jedna krise, která zasadila nové těžké rány zemědělství, jež se ještě nevzpamatovalo z válečných škod, a to je ta krise, která začala poklesem cen na podzim roku 1922 a která teprve v létě 1923 zase polevila. Jestliže tato krise na podzim roku 1925 zase silněji se objevila a nastal katastrofální pokles cen netoliko u obilí, nýbrž také u dobytka, pak je samozřejmé, že musily býti nalezeny prostředky, aby zabráněno bylo úpadku domácí výroby a zničení zemědělství. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Spies (pokračuje): Všichni ti, kteří dnes tvoří frontu proti zemědělství, nevědí anebo nechtějí věděti, že agrární cla z roku 1906 se zastavila před vývojem, který je znamenán rychlým poklesem zemědělství, způsobeným jeho naprostou nevýnosností. Jen několik let zotavení, pak začala světová válka, která ve všech státech posunula do popředí moment zásobování a již v říjnu 1914 bylo u nás zrušeno clo na obilí, aby se tím docílilo poklesu cen všech plodin. Sedlák a čeledín musili táhnouti do pole, starci, ženy a děti musili obdělávati pole. A pak přišlo vázané hospodářství s úředně stanovenými cenami, přišly rekvisice dobytka, přišli však z města také lidé s baťohy a podloudní obchodníci, kteří na sebe naložili velikou morální vinu, kteří však také odnesli veliký materielní podíl. Ostatně tyto t. zv. papírové zisky nevydržely dlouho a ačkoli konjunktura po odpadnutí Ruska jakožto dodavatele obilí zase stoupla, počal přece již roku 1922 úpadek, kdežto výrobní náklady zemědělce, ceny hospodářských strojů a nářadí, daně a veřejné dávky, rovněž také mzdy čeledi a dělníků zůstaly stejné, ba částečně dokonce stouply. Případné zisky z dob válečných a z konjunktury poválečné doby byly brzo spotřebovány a nyní nastalo u sedláka předčasné prodávání úrody, nemohl využíti příznivé doby nejvyšších cen svých plodin, potřeboval peněz a musil prodávati za každou cenu. Aby své hospodářství udržel a zase povznesl, musil na venkově konati krušnou práci. Vidíme-li při tom, že všechno namáhání je marné, pak přejde chuť k práci. Musíme-li při nákupu nářadí a strojů platiti více nežli před válkou, jsou-li hnojiva obzvláště drahá, v žádném poměru k cenám obilí, není-li disparita mezi agrárními a průmyslovými výrobky již více v žádném poměru, zmenšuje-li se výnos každoročně, ba není-li vůbec žádného pro nepřízeň počasí, přes všechno však úroková míra ještě stoupá, pak je to přece úplně ospravedlněným požadavkem zemědělství, když sobě žádá dostatečné ochrany svých výrobků. Žádáme výrobní náklady za naše zboží s přiměřeným ziskem, požadavek to, který se splňuje v každé řádné domácnosti a v každém hospodářství, ba který splniti nutno. Žádáme stejnou celní ochranu jako před válkou. Vy však, pánové, z opačné strany, činíte si výhradný nárok na právo neuznávati cenovou kalkulaci rolníkovu a dovoláváte se jen ciziny. Spatřujete v celní předloze, které se zastáváme v zájmu zemědělce, jen čistý systém zisku, práci, námahu, rovněž také boha počasí, to všechno nevidíte, nechť se sedlák plahočí a dře sebe více, to nechcete uznati; my máme býti tahounem a na jeho útraty chce všechno žíti lacině. Bylo-li možno roku 1922 zavésti třicetinásobné průmyslové clo, proč již tehdy nebylo vyhověno oprávněným požadavkům zemědělství a zavedeno dovozní clo na obilí a dobytek? Zemědělské výrobky zůstaly bez ochrany, ačkoli ve všech jiných zemích stanoveno je vysoké dovozní clo. Žádáme tudíž úplnou rovnoprávnost s průmyslem anebo zrušení průmyslových cel. Což nejsme stejnými státními občany? Nemáme tatáž práva? Kdo dává třídě konsumentů právo, zasazovati se o průmyslová cla, kdežto zemědělství zůstává úplně bez ochrany?