Je bolestí viděti však, že nepřátelství v socialismu, podporované u některých stran též úspěchem, neb porážkou v posledních volbách zavedlo řadu českých stran tak daleko, že jsou jim politicky bližší strany státu nepřátelské, než české strany, o vytvoření i dosavadní vybudování našeho státu velmi zasloužilé. Zdá se, že české strany nynější majority velmi rády by uviděly i naší stranu v jedné frontě s komunisty. Jsme sice s nimi okamžitě v oposici, ale v oposici jen proti nynější majoritě, nikdy v oposici proti státu. Nedáme se na cesty komunistů a na jejich metody. Proto, že jsme byli odstrčeni, okamžitě snad i poraženi, proto nebudeme rozbíjeti stát, neboť je nám jasno, že právě nyní tím více náš stát naší spolupráce bude potřebovati. Budeme se snažiti o to, abychom, případně i v oposici jsouce, využili oposice ne jako ničivé, ale jako tvořivé pracovní metody, neboť vidíme v politické straně pouhou organisaci pro práci, a to pro práci pro celek, třeba s určitého ideového hlediska. Připomínáme jen českým stranám nynější majority, že opustily zásadu o nutnosti národní vlády u nás, že opustily princip demokracie, neboť demokracie je vláda většiny uvědomělé, a nikoliv většiny koupené (Tak jest! - Výborně!) a že dají za nedlouho prvou těžkou ránu kulturnímu našemu vývoji přijetím předlohy kongruové. A straně agrární specielně budiž připomenuto, že hlavní odpovědnost padá na ni jako na stranu největší. Je nutno býti velkým ne počtem, ale činem. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan sen. dr Heller.
Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Celní strany uvádějí celou řadu důvodů pro nutnost zavedení cel na potraviny. Bylo by přece přiměřené podívati se jednou blíže na tyto důvody a zkoumati je co do jejich přesvědčivosti.
Především odůvodňuje se nutnost cel na potraviny hospodářskou situací zemědělství. Stejně jako nelze sloučiti průmysl pod jeden pojem a mluviti o hospodářské situaci veškerého průmyslu - může se jednomu oboru průmyslu vésti dobře, druhému špatně, a tak jest tomu obyčejně - stejně tak nelze mluviti o hospodářské situaci veškerého zemědělství. Poukazovali jsme již opětovně při první debatě o clech, když se jednalo o návrhu Donátově, že cla účinkují různě, podle toho, jedná-li se o malé rolníky, anebo větší sedláky a velkostatkáře. Jste nám dosud dlužni důkaz o tom, že naše údaje jsou nesprávny. Nikdo z vás nemohl dokázati, že někdo, kdo musí nakupovati více potravin, nežli vyrobí surovin, na clech vydělává, anebo že jen na tom má nějaký zájem. Je to arithmetický problém, který nemůžete změniti vším počtářským uměním, veškerým uměním demagogie a překrucování. Všichni ti zemědělci - a těch je daleko převážná část, - kteří méně obilí, cukrovky atd. vypěstují, nežli čeho potřebují na hotových potravinách, na mouce, cukru, rýži a zkrátka všech domácích potřebách, jsou zavedením cel poškozováni a nemají z nich žádného prospěchu. To si může každý, kdo má dobrou vůli, vypočítati na papíře, a jest již příznačno, že ani v jediné z mnohých zpráv, které jsme zde již četli o clech, ani v důvodové zprávě k návrhu Mašatově v poslanecké sněmovně, ani ve výborové zprávě poslanecké sněmovny, ani ve výborové zprávě senátu nebyl učiněn ani pokus, ciferně dokazovati, že skutečně také malorolníci, kteří mají 4, 5 a 6 ha půdy, mají ze zavedení cel zisk, nýbrž spokojili jste se tím, že jste to zkrátka tvrdili, aniž by byl podán o tom nejmenší důkaz. Ano jedna část zemědělství, toho jsme nikdy nepopírali, vydělá zavedením cel, a to je ta část zemědělství, která zde zastoupena jest agrárními stranami obou národností, to jsou velkoagrárníci, část středních sedláků, to jsou rolníci, kteří se beztak nalézají v dobrých majetkových poměrech. Ti také nadále budou vydělávati na clech, druzí však nikoli. Ale ve zprávě senátu činí se na druhé stránce pozoruhodné srovnání, tím že se tam zkrátka a jednoduše tvrdí: >Pro konsumenty nemusí zavedení zemědělských cel znamenati žádné zvýšení cen potravin v maloobchodu proti loňskému a letošnímu roku, poněvadž ceny obilí a dobytka, které od loňského roku stouply o 30-40 % při zavedení cel nestoupnou o tolik.< K tomuto výsledku 30 % - jak se došlo k výsledku 46 %, nevím - se došlo tím, že srovnávána byla nejvyšší cena předešlého roku s nejnižší cenou roku letošního. Tedy jakýsi druh statistiky, která je zvláštností pánů agrárníků, kterou však žádný vážný statistik nepěstuje; dlužno přece vzíti průměr letošního roku a průměr loňského roku a pak přijdeme k docela jiným cifrám. Vyšetřili jsme, že ceny pšenice v září až říjnu 1924 činily asi 215-220 Kč, stejná částka vykazuje se za listopad 1924, pak stoupá cena pšenice až v prosinci na 252, v červenci 1925 na 292 a klesla pak od srpna 1925 do května 1926 asi na 210 Kč a stoupá od května zase na 220 až 230 Kč. Vezmete-li průměr těchto cen, uvidíte, že průměrná cena pšenice v této době, tedy od září 1924 do května 1926 činí asi 240-250 Kč. Dnes činí 220-230 Kč. Vypočítejte si nyní pokles ceny o 30 %! Ale při tom dlužno poukázati na to, že pšenice v srpnu 1923 stála 156 Kč, tedy o 70 Kč méně, nežli dnes. Co platí o pšenici, platí stejnou měrou o pšeničné mouce. Omezil jsem se na tyto dvě kategorie, poněvadž pro výživu obyvatelstva jsou nejdůležitější. Také zde neukazuje se naprosto žádný pokles cen mouky v průměru let 1924, 1925 a 1926 o 30, nebo dokonce 40 %, nýbrž pokles o 5-8 %. Vidíte z toho, jaké závěry dlužno činiti ze spolehlivosti údajů pánů agrárníků a také ze spolehlivosti údajů pánů zpravodajů ve výborech, kteréžto údaje agrárníci bez rozmýšlení jednoduše přejímají, aniž by je prozkoumávali.
Praví se dále: cel je potřebí k zintensivnění zemědělství. Již můj přítel Polach poukázal ve své řeči, kterou pronesl předešle o této otázce, k tomu, že to jednoduše není pravda, neboť cla nikdy nevedla k intensivnějšímu hospodaření na půdě. Potřebuji zde poukázati jen zcela krátce na 2 příklady: Dánsko nezná zemědělských cel a má nejintensivnější zemědělství. Německo které v éře Bismarckově 1878 zavedlo cla a potom v éře Caprivi´ho, tedy kol roku 1891 až 1892, cla na potraviny zase snížilo na nejmenší míru, vykazuje největší intensitu svého zemědělství v éře Caprivi´ho, když nebylo žádných cel, anebo jen velice mírná cla, kdežto v době, kdy zemědělství bylo chráněno vysokými ochrannými cly, o nějakém zintensivnění vůbec nemůže býti řeči. To bylo zejména v době Bismarckově 1878 až 1880 a pak v době 1900 až 1901, když Bülow stal se německým říšským kancléřem. V této době nemůže býti řeči o vzestupu výtěžku německé půdy, nýbrž to spadá do posledního desetiletí předešlého století, když cla na potraviny byla snížena a částečně úplně zrušena. Známe také dějiny cla ve starém Rakousku. Nemíním zde obilní cla. Také zde není možno mluviti o větší intensivnosti našeho zemědělství roku 1906, od kdy máme vysoká obilní cla. A průmyslová cla? Proč zůstal rakouský průmysl tak pozadu v technickém zařízení proti průmyslu jiných zemí? Poukazuji zde opětně na železářský průmysl, jenž chráněn byl vysokými ochrannými cly, prohibičními cly proti každému cizímu dovozu, jenž mohl diktovati ceny, jak chtěl, při tom ve svém technickém zařízení zůstal oproti cizině úplně pozadu a při tom učinil pokroky co nejmenší. Nikde, ani v průmyslu, ani v zemědělství nepřispěla cla ke zintensivnění. Mluvil-li můj přítel Polach o lenošce cel, pak nemínil tím, že jednotlivý rolník je líný a nic nepracuje, jak jistí pánové mu chtěli při této příležitosti imputovati, nýbrž on konstatoval jednoduše skutečnost, že všude tam, kde se zavádějí cla, ať na potraviny, ať průmyslová cla, průmysl anebo zemědělství se spoléhá na cla a nejde s pokrokem doby. To je zkušenost, kterou neodstraníte jakýmikoli řečmi. Řekli jste dále, že cel je potřebí, aby se naše obchodní bilance lépe utvářila omezením dovozu. To je, velice dvojsečný meč. Dovolím si vrátiti se ještě během svých vývodů k otázce obchodní bilance. Ale není nejbohatší ta země, nemá ta země největší blahobyt svých obyvatelů, která má nejmenší dovoz. To je takový chybný závěr, taková hospodářská anomálie, a taková národohospodářská nepravda, že si příkřejší nemůžeme mysleti. Anglie platila až do války za nejbohatší zemi v Evropě a měla velice pasivní obchodní bilanci, dovážela mnohem více, nežli vyvážela. Nemohu přece v krátké době, kterou mám k disposici, pořádati zde národohospodářskou přednášku. Ale svědčí o národohospodářském analfabetství, když sem někdo přijde a omezení dovozu označuje za žádoucí. Copak znamená omezení dovozu potravin? (Vykřiky.) Nedováží se přece potravin více, nežli co obyvatelstvo pro sebe potřebuje. Nenapadne přece nikoho, aby dovážel potraviny nad potřebu obyvatelstva. Omezení dovozu potravin cly znamená omezení životní míry pracujících lidí v tomto státě. (Výkřiky.) A tento úspěch budete míti. Tím, že zavedete cla a zdražíte potraviny, docílíte zajisté toho že dovoz potravin bude omezen. Ale tím zároveň způsobíte, že pracující lidé v tomto státě, dělníci, zaměstnanci, malorolníci, řemeslníci, nebudou moci více spotřebovati pro své živobytí tolik, takže budou fysicky oslabení, a označovati tento zjev za žádoucí je přece jen trochu silné. Ale to platí tím více, ježto cla zvyšujete nejen na ty výrobky, které se vyrábějí doma, tedy snad na obilí, nýbrž že zvyšujete cla také na výrobky, které doma nevyrábíme, na rýži, ryby, slanečky. Není mi známo, že by se v Československu pěstovala rýže, není mi také známo, že bychom zde měli slanečky, anebo že bychom měli tolik ryb, že by to stálo za zmínku, kde přece hlavně přicházejí v úvahu mořské ryby, anebo že by se zde nakládalo zmrzlé maso. To vše se neděje. Přes to zvyšujete na to cla. Jedná se také zde o to, aby se pomohlo nouzí trpícímu zemědělství? Nikoli, zde se, vám jedná o to, abyste clem konsum tohoto zboží omezili, abyste dosáhli většího konsumu druhu obilí, které se zde pěstuje. Tedy tím, že také zvyšujete ryzí finanční cla, jako právě zmíněná, dokazujete, že se vám nejedná o to, abyste tím jen pomohli zemědělství, abyste zvýšili ceny domácích výrobků, nýbrž že chcete zvýšiti všechny ceny, aby nedej bůh takový dělník připadl na odvážnou myšlenku, jísti místo mouky, anebo masa snad rýži, nebo ryby, nebo slanečky.
Tvrdíte dále, že cla jsou potřebná, aby umožněno bylo uzavříti obchodní smlouvy s cizinou. Nuže, kohout ještě třikráte nezakokrhal a vaše tvrzení již bylo vyvráceno. Poukazuji zde na Maďarsko, které ihned prohlásilo, že při těchto clech nemůže uzavříti žádné obchodní smlouvy. Nechť smýšlíme o Maďarsku jakkoli, a vy se nebudete o mně domnívati, že já o nynější vládě v Uhrách smýšlím obzvláště přátelsky; že však Maďarsko své hospodářské potřeby hájí, jak se domnívá, že je hájiti musí, je samozřejmo a jest jeho dobrým právem. Zavádějí-li se zde cla, která ani smlouvou nelze snížiti, jak to článek V. předlohy předpisuje, znemožňuje se tím obchodní smlouva s Maďarskem. Četli jsme včera v novinách, že Německo vzhledem na celní předlohu přerušilo vyjednávání o obchodní smlouvě. Prokáži vám také během svých vývodů, že také Spojené státy severoamerické vyvodí důsledky z této celní předlohy, a že již také pro některá cla, která v této předloze jsou obsažena, hrozí represaliemi. Vidíte, že neusnadníte uzavírání obchodních smluv, nýbrž zcela podstatně je znesnadníte.
Nyní přichází pátý a poslední argument: zvýšení kupní síly obyvatelstva. S tím jste obzvláště chodili po domech. Chcete-li tvrditi, že se cly, tedy zdražením potravin, kupní síla obyvatelstva zvýší, máte s tímto tvrzením pravdu, pokud se týče oněch kruhů obyvatelstva, které na clech vydělají. To jest těch 8-10 % obyvatelstva, jež tvoří velkoagrárníci a velkostatkáři. 90 % obyvatelstva bude ve své kupní síle omezeno, bude moci méně kupovati, nežli dosud a vaše tvrzení, že tato cla určena jsou v zájmu průmyslu, pro který přece naši agrárníci vždy prokazovali tak příliš vřelé srdce, pokud sami nejsou při průmyslu zúčastněni, je právě tak nesprávné a nepravdivé, jako všechno to ostatní tvrzení, jež jste přednášeli, abyste svoji celní předlohu podporovali. A těchto 90 % obyvatelstva, dělníci, zaměstnanci, úředníci, řemeslníci a. malorolníci těmito cly jsou ve své kupní síle oslabeni a nikoli posilněni. A nyní zase zcela jednoduchý arithmetický příklad, zdali se kupní síla veškerého obyvatelstva posiluje, když se kupní síla 90 % oslabuje a 10 % zvyšuje! Tento příklad dovedete snad dokonce i vy rozřešiti.
Ve zprávě národohospodářského výboru poslanecké sněmovny nalézáme také srovnání cel se cly, která na potraviny jsou zavedena v cizích státech, především srovnání s Německem a pak s Maďarskem. Maďarsko zde při clech na potraviny nepřichází vůbec v úvahu, poněvadž Maďarsko potraviny toho druhu, obilí a mouku, nedováží, nýbrž vyváží. Tam tato cla na tyto druhy potravin nemají praktického významu. Německo zavedlo asi před rokem cla na potraviny a zvyšuje tato cla nyní ještě od 1. srpna 1926 na obnos zcela exorbitantní, který se rovná asi tomu, jenž obsažen je ve článku l předlohy, který obsahuje maximální cla, za odporu veškerého konsumujícího obyvatelstva, a jak jsem zde již jednou řekl, veliká bída německého obyvatelstva pochází od zavedení těchto cel. Vy však nezmínili jste se o tom, jaká cla zavádějí země, ze kterých odebíráme mouku. Jsme zemí, která dováží mouku a obilí, zejména pšenici, a dlužno tudíž učiniti srovnání s takovými zeměmi, které rovněž dovážejí mouku a pšenici, nikoli však s takovými, které ji vyvážejí, anebo kde stejně jako vy měšťácká většina neodpovědným způsobem zatěžuje lid clem. Tu shledáte, že Rakousko, Švýcarsko, tedy země, které obilí a mouku dovážejí, mají mnohem nižší cla, nežli my, že se nevybírá zlomek cel jako u nás. Proto je také údaj národohospodářského výboru poslanecké sněmovny vypočten jen na to, aby sypal písek do očí těm, kteří věcem nerozumějí.
Kolega Luksch zde bohužel není. (Výkřiky.) Ale jako gramofon, který má jen jednu desku, běhal zde při celní debatě před lavicemi a stále křičel: >Odstraňte průmyslová cla, pak zřekneme se obilních cel. Vy sociální demokraté nechcete odstraniti průmyslová cla.< Odkud tuto moudrost má, nevím. S vědou to u pana kolegy Luksche vůbec není tak zlé. Ale toto tvrzení, tato bajka o paritě, na které celý zápas dřívějších vládních stran spočívá, tato bajka, která se vždy opakuje, vedla přece k prazvláštnímu výsledku. Zde musím se trochu zabývati s dějinami celní předlohy v posledních týdnech. Celá akce byla zahájena zde v senátě. Byli jsme jeden čas střediskem událostí v této republice. Návrh Donátův sem vpadl jako puma, šéstinásobná mírová cla byla žádána. Nebyli jsme dlouho střediskem událostí. Když jsme návrh odhlasovali, měl přece jíti do poslanecké sněmovny a poslanecká sněmovna musí se o návrhu Donátově usnésti, jinak jde věc ústavní cestou: neučiní-li poslanecká sněmovna žádné usnesení, předloží se návrh Donátův presidentovi, a když ten ho podepíše, stane se zákonem. Ale návrh Donátův zmizel v propadlišti. Senát poklesl zase nazpět do své nicoty. Nedbajíce naprosto toho, o čem se senát usnesl, sedli si pánové v poslanecké sněmovně dohromady a podali novou celní předlohu. Nyní však při tom byli nejen přátelé strany pana Donáta, nyní se k panu dr Hodžovi přidružil ing. Dvořáček, zástupce bankovního kapitálu v této republice, a msgr. Šrámek, vůdce lidové strany. A ti řekli: ano, bodejť, agrární cla, to by bylo hezké! Agrární cla, ale jen když já, Dvořáček, dostanu průmyslová cla, a já, Šrámek, kongruu. A obchod byl uzavřen. Mezi těmi třemi, mezi zástupcem agrárníků, velkoprůmyslu a bankovního kapitálu a katolické církve byl návrh Mašatův sjednán. Kde zůstalo všechno to povídání o žádném zvýšení průmyslových cel! V návrhu Mašatově se celá řada průmyslových cel jednak znovu zavádí, jednak podstatně zvyšuje. O dřívějším povídání o snížení průmyslových cel již ničeho neslyšíme. Na místo hesla o snížení průmyslových cel nastoupilo společné loupežné tažení všech měšťáckých stran proti pracujícímu lidu. (Výkřiky. - Souhlas.)
Pánové, podívejme se přece jednou na tato průmyslová cla, o kterých se zde ještě nemluvilo, a o kterých se také v poslanecké sněmovně, vyjímaje posl. ing. Dvořáčka, sotva mluvilo. Této věci jste se vyhnuli, myslím však, že právě průmyslová cla potřebují nějakého výkladu. Důvodová zpráva k návrhu, zpráva národohospodářského výboru v poslanecké sněmovně a zdejší výborová zpráva o clech vykazují zdrženlivost přímo obdivuhodnou. Podíváte-li se na věci v návrhu Mašatově, nenaleznete o průmyslových clech nic více, nežli toto: >S úpravou zemědělských cel, které mají za účel jednak spravedlivou ochranu zemědělské výroby, jednak usnadnění obchodní politiky, upravena byla některá průmyslová cla, zejména ta, při nichž posavadní celní ochrana vykazovala vady se stanoviska nynějšího vývoje zemědělské výroby. Tak na př. jest u nás bez celní ochrany vápno, umělé hedvábí, superfosfát atd., kdežto v jiných státech tyto výrobky jsou chráněny clem. V této příčině byl ve většině případů recipován vládní návrh, který svého času byl předložen Národnímu shromáždění. Poukazuje se dále na celní sazby č. 553 a 554: posavadní ustanovení československého zákona o clech na automobily a automobilové motory ze dne 12. srpna 1921 se mění, pozbývají platnosti a nahrazují se tímto zákonem. To je vše. O účincích tohoto zákona, o předpokladech toho všeho, co by bylo samozřejmé, když se průmyslová cla nově zavádějí, resp. podstatně zvyšují, o tom ani slova. Podíváte-li se na zprávu národohospodářského výboru poslanecké sněmovny, tu nenaleznete o průmyslových clech nic jiného, než toto: >Také posavadní ustanovení zákona o clech na automobily ze dne 12. srpna 1921 pozbývají účinnosti, zákon nahrazuje posavadní cla podle ceny cly podle váhy, při čemž se na traktory a motory zavádí clo, jež částečně posavadní stav snižuje.< To je všechno. A nyní dokonce ubohou zprávu našeho výboru! V této zprávě není řečeno nic jiného, skoro doslova opisuje kolega Sáblík to, co druzí zpravodajové naproti psali: >Mimo úpravu zemědělských cel mají upravena býti také některá průmyslová cla, kde posavadní celní ochrana< - doslova z návrhu Mašatova - >vykazuje vady vzhledem k posavadním hospodářským poměrům dotyčných oborů, pro které v sousedních státech průmyslová cla již jsou zavedena. Přijetím tohoto zákona pozbývá též platnosti zákon o clech na automobily ze dne 12. srpna 1921.< to je všechno, co kolega Sáblík dovede říci o této kapitole. A kolega dr Procházka si věc také usnadňuje. Vypočítává nám, mnoho-li nesou obilní cla, o průmyslových clech mlčí. (Zpravodaj sen. dr Procházka: Superfosfáty jsou tam i umělé hedvábí!) Nic z toho všeho tam není! Při tom jedná se o věc nejen velmi důležitou, nýbrž také velmi obtížnou. Není přece tak jednoduché opatřiti si materiál. Vezměme jednou umělé hedvábí. Na umělé hedvábí, pro které při dovozu přichází v úvahu umělé hedvábí surové, zpředené a nebarvené, má býti zavedeno clo asi 24 Kč z 1 kg. Ostatní ustanovení ohledně umělého hedvábí nemají významu, poněvadž se barvené surové hedvábí nedováží; barví se v tuzemsku, také surové zboží nepřichází v úvahu, nýbrž jen zpředené. Zkoumejme jednou stav naší výroby umělého hedvábí v Československu. Roku 1922 vystavěna byla česká továrna na lesklé látky v Lovosicích. Akciový kapitál obnáší 50 milionů Kč. Nyní se - každý, kdo jede kolem, může to viděti - zase provádí veliká stavba. Ačkoli tato továrna stavěna byla v letech 1921/22, tedy v nejdražší době, vykazuje bilance z roku 1924 již zisk 4,3 milionu při odpisu 3,1 milionu, tedy již v prvém nebo druhém obchodním roce při 50 milionech akciového kapitálu zisk 7,5 milionu. Tato továrna byla založena sdruženými továrnami na lesklé látky v Elberfeldu, Živnostenskou bankou, Ústeckou chemickou továrnou, která je v koncernu Živnostenské banky, Ústavem pro pozemkový úvěr ve Vídni, který správu svých obchodů v Československu přenesl na Živnostenskou banku, a Českou eskomptní bankou, o které známo, že se většina akcií nalézá v rukou Živnostenské banky. Můžeme tedy říci, že při tomto podniku je Živnostenská banka silně zúčastněna. Předsedou správní rady této továrny v Lovosicích je pan dr Preis a správními rady jsou páni dr Horák od Živnostenské banky a Feilchenfeld, ředitel České eskomptní banky. Aby kytice byla úplná, generální zastoupení má firma Pollaco a syn v Praze a ve Vídni, abyste přesně byli informováni, kdo má zájem na zdaru továrny v Lovosicích. Druhá továrna na umělé hedvábí je První česká továrna na umělé hedvábí v Theresienthalu, kterou založila firma Liebig v Liberci společně s Českou bankou Union a s Pražskou úvěrní bankou, a která má akciový kapitál 20 milionů. Tato továrna byla stavěna teprve v letech 1921/22 a tato továrna, která neplatí žádné dividendy, vystavěla koncem roku 1925 vlastní filtrační zařízení, vlastní elektrárnu a novou krásnou správní budovu. Vidíte tedy, že se také této továrně nemůže dařiti tak špatně - která ostatně s druhými není za dobře, nýbrž vedla pro patenty, licence atd. proces a prohrála ho proti lovosické továrně - jestliže může prováděti tak obrovské investice. Třetí továrna nalézá se v Senici na Slovensku, které prý se nedaří dobře, na které zase Živnostenská banka má živý zájem. V Lovosicích bylo roku 1924 vyrobeno 4.000 q umělého hedvábí, roku 1925 bylo vyrobeno mnohem více. V Theresienthalu bylo vyrobeno 7.500 q. Dovoz umělého hedvábí z ciziny stoupl ze 2.535 q v roce 1920 na 15.844 q v roce 1924, tedy asi šesti až sedminásobně. Vývoz umělého hedvábí stoupl z 20 q v roce 1920 na 6.328 q v roce 1924, tedy asi třistanásobně. Vidíte tedy, že již dosud mohly tyto továrny velmi dobře konkurovati s cizinou, jinak by nebyly mohly vyvézti do ciziny roku 1924 více než 6.000 q umělého hedvábí, to jest asi třetinu své celé výroby. l kg umělého hedvábí - abych vám ukázal účinky cel - stojí v cizině asi 80 Kč. Umělé hedvábí dováží se hlavně z Belgie, odkud přicházejí lepší kvality, které jsou lepší, než naše, a belgický výrobek stojí jen 70 Kč, a z Itálie, která vyrábí asi stejnou kvalitu a která má cenu mezi 70 až 75 Kč. Tedy u nás 80 Kč, lepší belgické umělé hedvábí 70 Kč a italské umělé hedvábí stejné ceny 70-75 Kč. Nyní se zavádí clo 24 Kč za 1 kg, takže umělé hedvábí, které se dováží z Belgie a z Itálie stojí nyní asi 94-95 Kč. Následkem toho zvýší nyní zdejší továrny své ceny umělého hedvábí z 80 asi na 90-92 Kč, aby mohly zůstati schopnými konkurence, to jest zvýšení asi 10-12 Kč na 1 kg a při nesmírné spotřebě umělého hedvábí, které dnes je hromadným zbožím, můžete si představiti zatížení průmyslu a zatížení obyvatelstva. Umělého hedvábí užívá se hlavně k výrobě punčoch, látek a zefírových košil, které se vyrábějí ve velkém množství. Nyní se všechno toto zboží, jehož výroba u nás jde do sta milionů, zdraží o 10-12 Kč na l kg. Nuže pánové, jak má náš zpracující průmysl nadále konkurovati s cizinou, když belgické umělé hedvábí stojí 70 Kč a československé umělé hedvábí bude státi 90-92 Kč? Těmito cly pomáháte snad jen částečně tuzemským továrnám, obzvláště na Slovensku, ale poškozujete těmito cly nesčetné tuzemské továrny, které vyrábějí punčochy, látky a košile, v jejich konkurenci s cizinou, a zdražujete zároveň ovšem veškerý domácí konsum o mnohé miliony. To je patrně politika snižování cen, kterou jste po léta pěstovali! Nuže, pánové, co se stane? Všechna tato odvětví průmyslu, která zpracují umělé hedvábí, přirozeně přijdou a řeknou: Ano, jak máme nyní konkurovati s cizinou netoliko pro dovoz, nýbrž také doma, když tak draho vyrábíme. Když se nám těmito cly suroviny zdražují o 24 Kč na l kg, pak se poškozuje také naše konkurenční schopnost v cizině, budeme dostávati z ciziny ještě více hotových výrobků, punčoch, košilí a látek nežli dosud, nejsme více konkurence schopni; a nyní přijdou tato odvětví průmyslu a budou také žádati zvýšení cel pro sebe. To je ten nekonečný šroub, který stále pozorujeme: jedno žene druhé, továrníci surovin zvyšují cla, tím se zdražuje zušlechťovací řízení, pak přijdou továrníci, kteří zpracují suroviny, žádají zvýšení cel a tak to jde do nekonečna. A útraty nese obyvatelstvo, jež všechno toto zboží potřebuje. To je celní politika v Československém státě, to je celní politika pro Živnostenskou banku a celní politika proti obyvatelstvu ve státě. (Výkřiky.)