Středa 30. června 1926

Nutno do ohľadu brať, že pri tejto smlúve nemáme žiadné politické tendencie, čo istotne v Turecku obchodníci a vôbec celý národ musí honorovať. Náš Musil chcel vytvoriť bližšie spojenie s východom zavedením Orientálneho ústavu, ktorý musíme v každom ohľade podporovať. Konečne sa musíme sblížiť s mosulským svetom a hlavne s tou krajinou, ktorá vedie kultúrny vývoj, a to je práve Turecká republika.

Preto náš výbor zahraničný doporučuje slávnemu senátu prijatie tejto smlúvy a schvaľovacieho usnesenia, ktoré znie:

"Národní shromáždení republiky Československé projevuje souhlas s prozatímní úpravou obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou, sjednanou v Angoře dne 11. dubna 1926 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 21. května 1926, čís. 77 Sb. z. a n."

Predseda: K slovu je přihlášen zpravodaj za výbor národohospodářský pan sen. Miller.

Zpravodaj sen. Miller: Slavný senáte! Výměnou not ze dne 6. srpna 1925 byla sjednána úmluva o prozatímní úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou, jež byla u nás uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 19. srpna 1925, čís. 180 Sb. z. a n. Turecká ministerská rada schválila sice tuto prozatímní úmluvu, avšak schválení tureckého Národního Shromáždění dosaženo nebylo, neboť toto mezi tím dne 20. prosince 1925 zákonem určilo, že se všeobecně státům nesmluvním koeficienty celní zvýšují z 5 na 8. Toto zvýšení nebylo užito při zboží z oněch státu, jichž definitivní obchodní smlouvy s Tureckem to vylučují, jakož i při zboží z oněch států, které mají s Tureckem prozatímní obchodní úmluvy, jichž trvání není delší 6 měsíců.

Jelikož obsah naší prozatímní úmluvy s Tureckem neodpovídal tomuto zákonu, hrozil dnem 20. února okamžitý bezesmluvní stav, bez ohledu na 3měsíční výpovědní lhůtu, která byla dříve smluvena. Tím by byly naše obchodní styky s Orientem značně poškozeny.

Ihned na to zahájeným jednáním o obchodní smlouvu trvalou a o úmluvu osidlovací podařilo se udržeti smluvní stav podle prozatímní obchodní smlouvy ze dne 6./8. 1925 až do dne 11./4. 1926, kdy bylo nutno na nátlak turecké vlády tuto úmluvu nahraditi novou, touto přiloženou, která odpovídá jednak zmíněnému tureckému zákonu, jinak má stejné znění se smlouvami, jež Turecko uzavřelo s radou jiných států. Jsou to na př.: Nizozemsko, Belgie, Dánsko a Egypt. Nynější prozatímní úprava našich obchodních styků s Tureckem zaručuje v oboru obchodních styků s naší strany Turecku zacházení podle zásady nejvyšších výhod, začež Turecko nám zaručuje, že bude nakládati s naším zbožím tak, jako nakládá se zbožím přicházejícím z území signatárních mocností obchodní úmluvy uzavřené v Lausane dne 24. července 1923, což ale prakticky znamená zásadu nejvyšších výhod, takže tato nová úmluva na dosavadním věcném stavu smluvním ničeho nemění.

Připojuji několik dat, abych znázornil rozsah našich obchodních styků s Tureckem alespoň v hrubých obrysech, a to za rok 1925 činil náš vývoz do Turecka zboží v ceně 167,149.694 Kč, dovoz k nám z Turecka 43,894.668 Kč a za rok 1924 s podrobnostmi:

Vývoz do Turecka od nás v celku 15,765.352 kg (kusů 2,707.763) v ceně 126,865.479 Kč. toho nejhlavnější položky jsou:

Cukr rafinovaný 93.788 q v ceně 37,495.976 Kč; bavlněné zboží 393.471 q v ceně 16,226.893 Kč; lněné zboží 741.865 q v ceně 7,438.658 Kč; vlněné zboží 174.360 q v ceně 12,434.608 Kč; plstěné zboží, fezy 2,705.050 kusů v ceně 20,925.790 Kč; železo a železné zboží 1,184.658 v ceně 7,497.186 Kč.

Dovoz z Turecka k nám 1,328.817 kg (kusů) v ceně 30,778.757 Kč. Z toho nejhlavnější položky byly:

Tabák 735.969 kg v ceně 23,852.984 Kč; lískové ořechy 169.544 kg v ceně 2,577.939 Kč; kůže jehněčí 78.093 kg v ceně 1,693.758 Kč; hrozinky 188.652 kg v ceně 1,532.606 Kč.

Jak je z těchto dat vidno, byla naše obchodní bilance s Tureckem v r. 1924 aktivní cca 96 mil. Kč, a za r. 1925 aktivní 123 mil. Kč, a tudíž úprava našich obchodních styků s touto zemí velmi potřebna.

Výbor národohospodářský navrhuje:

Slavný senáte, račiž se usnésti:

"Národní shromáždění republiky Československé projevuje souhlas s prozatímní úpravou obchodních styků mezi republikou Československou a Tureckou, sjednanou v Angoře dne 11. dubna 1926 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 21. května 1926, čís. 77 Sb. z. a n.

Předseda: Nikdo není ke slovu přihlášen. Táži se pánů zpravodajů, zdali si přejí doslovu.

Zpravodaj sen. Stodola: Nikoli.

Zpravodaj sen. Miller: Nikoli.

Předseda: Páni zpravodajové nemají žádného doslovu. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové tisk 182 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se ve znění vytištěném ve zprávě výborové tisk 182 ve čtení prvém.

Dále je na denním pořadu:

5. Zpráva I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o vládním návrhu (tisk 166), kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou, sjednaná a podepsaná ve Varšavě dne 23. dubna 1925, s dodatky ze dne 3. července 1925 a 21. dubna 1926. Tisk 183.

Zpravodajové jsou: za výbor zahraniční sen. Lukeš, za výbor národohospodářský sen. dr Rozkošný.

Uděluji slovo panu sen. Lukešovi.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Ačkoliv s jinými velkými státy i vzdálenějšími máme již uzavřeny definitivní smlouvy, pokud se Polska týče, nemáme dosud obchodní úmluvy definitivní. Byly tu různé překážky hlavně povahy politické, že k obchodní smlouvě dříve nedošlo; zejména byl to připravovaný plebiscit a otázka Javoriny, které jednání s Polskem na nějakou dobu ztížily, a konečně i pokles polské marky. Všechny tyto okolnosti čilejší styky naše s Polskem, zejména pokud se týká úpravy obchodně politických styků, brzdily. Tím není řečeno, že by se o úpravu definitivní, pokud se týká obchodní smlouvy, nebylo jednalo. Jednalo se již po několik roků, avšak podařilo se teprve 7. dubna 1925 uzavříti aspoň prozatímní úpravu obchodních styků pro dovoz a vývoz zboží podle zásady o nejvyšších výhodách a toto provisorium trvá dosud.

Naše obchodní bilance s Polskem byla až do roku 1922 aktivní a to roku 1921 obnosem 1.040 milionů Kč, avšak od roku 1923 jest náš vývoz do Polska značně menší, než dovoz k nám, obchodní bilance naše se stává pasivní a tato pasivita stále stoupá.

Tak jsme r. 1924 dovezli z Polska - uvádím jen miliony - za 723 mil. zboží, avšak vyvezli do Polska pouze za 558 mil. R. 1925 přivezli jsme z Polska za 1.238 mil., vyvezli pouze za 658 mil. I v tomto roce vidíme velkou nerovnost, pokud se týče vývozu a dovozu. Uvedu-li první měsíce t. r., vidíme, že jest zase mnohem větší dovoz k nám, než vývoz do Polska. Tak v měsíci lednu přivezli jsme z Polska za 113 mil., vyvezli jen za 17 mil., v únoru jsme přivezli za 121 mil. a vyvezli za 18 mil., v březnu přivezli za 128 mil., vyvezli za 17 mil., v měsíci dubnu jsme dovezli za 85 mil. a vyvezli za 25 mil. Tyto číslice, pokud se týče našich obchodních styků s Polskem, nejsou potěšitelné a je si přáti, aby v tomto směru nastala náprava a zlepšení ve prospěch naší obchodní bilance. Pokud se týče Polska, dováží se k nám hlavně nafta, uhlí, dobytek, obilí, zinek a něco textilního zboží, naproti tomu vyváží se od nás do Polska hlavně textilie, kůže, zboží kožené, hliněné, železné, papír a stroje.

Pokud se týče zhoršení bilance naší s Polskem, zaviněno to bylo hlavně připojením horního Slezska k Polsku. Jest známo, že horní Slezsko je, pokud se týče přírodnin i průmyslu, hodně bohaté, mohli tedy Poláci vyvážeti snadno k nám jak uhlí, tak i průmyslové výrobky, jež v horním Slezsku získali. Dále to bylo urychlené uplatňování hospodářské soběstačnosti Polska v zájmu sanace polské marky, která opětně poklesla. Než s poklesem marky klesla i kupní schopnost Polska, dále byl tu též bezesmluvní stav, který nám škodil, a konečně důsledky celního konfliktu s Německem, při kteréžto příležitosti Polsko zvýšilo značně celní sazby, jež postihly i náš hospodářský život.

Přesto však nemůžeme říci, že by nebylo po více roků snahy, odstraniti překážky obchodních styků mezi námi a Polskem. Po delším jednání získali jsme provisorní úmluvu a nyní definitivní úmluvu, ze dne 23. dubna 1925, jíž se upravují všechny otázky, které se normálními obchodními smlouvami regulují, vyřizuje se též otázka opatření proti nekalé soutěži, stanoví se svoboda transitu, parita dopravy osob i zboží.

Úmluva obchodní obsahuje též celně tarifní část, ve které si obě strany přiznávají ve vzájemném styku důležité celně-tarifní slevy.

K obchodní úmluvě je připojena a tvoří s ní integrující součást veterinární úmluva s příslušným závěrečným protokolem.

S obchodní úmluvou souvisí dále nerozlučně pozdější dodatky k ní a to: Dodatkový protokol ze dne 3. července 1925, II. dodatkový protokol ze dne 21. dubna 1926, oboustranná prohlášení ze dne 21. dubna 1926 o vázání některých celních sazeb polského a některých celních sazeb československého celního sazebníku. Republika Polská váže nám svoje základní cla pro 135 hlavních vývozních druhů československého zboží a umožňuje tím našim vývozcům pevnou kalkulační basi.

V připojených protokolech dostalo se československému zboží, postiženému hlavně zvýšením polských celních sazeb ze dne 19. května 1925 a 1. ledna 1926 - nových celních slev.

Tato obchodní úmluva ovšem netýká se otázky dovozu uhlí a dobytka k nám, kteréžto věci jako zboží jsou upraveny zvláštními administrativními dohodami. Myslím, že by si bylo přáti, aby tak důležité předměty obchodu, jež mají veliký vliv na naše národohospodářství, byly též pojaty do obchodní smlouvy a byly též schváleny Národním shromážděním. Že se to stalo mimo tuto obchodní smlouvu, vysvětluji si pouze tím, že je počet různého zboží asi veliký, takže by byla vláda nucena předstupovati častěji před Národní shromáždění, a proto vyřizuje tyto otázky cestou administrativní. (Místopředseda dr Soukup převzal předsednictví.)

Pokud se týká uhelné úmluvy, uzavřena byla zahraničními ministry polským a československým dne 23. dubna 1925, tedy pouze asi 14 dní po uzavření této provisorní úmluvy obchodní. Platiti má tato úmluva uhelná nepřetržitě po dobu trvání obchodní smlouvy a vstupuje v platnost téhož dne jako obchodní smlouva. Podle této uhelné úmluvy povoluje se Polsku dovážeti k nám 720.000 tun kamenného uhlí, to je měsíčně 60.000 tun. To má, jak jsem již řekl, neblahý vliv na těžení uhlí v naší republice, zejména na Ostravsku, kde povstává tím, můžeme říci, přímo nezaměstnanost, neboť na vytěžení tohoto množství musí ročně pracovati 9000 horníků. Víme, že v Polsku není tolik sociálních opatření, kolik v naší republice, jsou tam též menší mzdy, a protože jsou tam též ložiska uhlí silnější, může Polská republika snadněji uhlím u nás konkurovati, neboť může stanoviti nižší ceny. To všechno má ovšem za následek, že se těžba uhlí u nás stlačuje v neprospěch nejen zdejšího uhelného těžařstva, avšak též dělnictva tam zaměstnaného a všech těch, kteří z výtěžku jich jako obchodníci a živnostnicí žijí.

I dovoz dobytka jest upraven cestou administrativní. Přes to, že počet hovězího dobytka byl kontingentován, překročuje se povolený kontingent mnohonásobně. Na př. minulý rok bylo dovoleno přivézti z Polska 16.000 kusů hovězího dobytka, ve skutečnosti však bylo dovezeno 90.000 kusů. Pokud se týká vepřů, je v úmluvě obsaženo, že se má postupovati vůči Polsku blahovolně. Minulého roku bylo dovezeno 296.000 vepřů, tedy počet zase příliš veliký. Ceny uhlí i dobytka v Polsku, poněvadž se tam poměrně laciněji tyto věci produkují, mají neblahý vliv na ceny těchto produktů na našem trhu. Jinak však bylo nutno, abychom definitivní obchodní smlouvu konečně s Polskem měli. Bude-li schválena, myslím, že se naše obchodní styky s Polskem ještě zlepší, a zejména že se zvýší vývoz našeho zboží do Polska, který, jak jsem číselně dokázal, v posledních letech značně poklesl.

Úmluva tato přispěje jistě ke zlepšení obchodních i politických styků mezi naším státem a Polskem. Dřívější politická i hospodářská nejistota přestala, a může tedy tato smlouva přispěti k ještě většímu utužení přátelského poměru naší republiky k republice Polské.

Zahraniční výbor projednav tuto úmluvu i s dodatky, navrhuje slavnému senátu, aby obchodní úmluvu mezi republikou Československou a republikou Polskou tak, jak je obsažena v tisku senátu č. 183, z důvodů, které jsem uvedl, schválil. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Referentem za výbor národohospodářský je pan sen. dr Rozkošný, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Slavný senáte! Pan referent výboru rozpočtového poukázal již na to, že jednání s Polskem o tuto obchodní smlouvu bylo velmi obtížné. Obtížnost ta záležela v prvé řadě v tom, že polská valuta je neustálená, což zajisté ztěžuje všeliké jednání, poněvadž není pevné base, ze které by se vycházelo. Byly však ještě jiné obtíže, které zde stály v cestě. Musí nám jistě záležeti na tom, abychom s Polskem, poněvadž je to náš sousední stát a stát přátelský a slovanský, byli na dobré noze, pokud je to možné, jak v ohledu hospodářském, tak i politickém; a z tohoto ohledu má zajisté uzavřená smlouva s Polskem pro náš stát veliký význam.

Smlouva, která byla uzavřena, nemůže býti nazvána ideální. Jistě bychom potřebovali, aby tato smlouva pro naši potřebu byla ještě výhodnější. Když se však o smlouvu vyjednává, patří k tomu také dorozumění s druhou stranou, a poněvadž to za okolností nynějších dále nešlo, musíme se zatím spokojiti jednak tím, co bylo možno za nynějších poměrů smluvit, jednak ustanovením, že smlouva ta platí prozatím na jeden rok a že po uplynutí jednoho roku bude možno s obou stran dáti tříměsíční výpověď ze smlouvy, takže po případě, kdyby se tato smlouva v některých bodech neosvědčila, bude možno vypověděti smlouvu a zavésti nové jednání, aby se tak poměry, které se neosvědčily, pro budoucnost napravily.

Pan referent rozpočtového výboru sdělil, že nám záleží hlavně na uhlí, naftě, a dobytku, kteréžto věci my dovážíme odtamtud. Pokud se týče uhlí, sdělil také dopodrobna příčiny, že tam je snadnější výroba a že konkurence naše v tom ohledu je obtížná. S naftou je to poněkud jinak, poněvadž my nafty doma máme velmi málo, takže ji odtamtud musíme dovážet a jsme na ni odkázáni. Pokud se týká dobytka, říká se, že také nejsme úplně soběstační a že nějaký dobytek potřebujeme dovážeti. Je však potřebí, aby veterinární smlouva, která je součástí této smlouvy, byla nejen uzavřena, ale také přísně dodržována, poněvadž je obava, že bychom jinak utrpěli při dovozu dobytka jak hovězího, tak vepřového škodu, ježto v Polsku panují často nakažlivé nemoci, které by se k nám mohly snadno přenášet a tím naše zemědělství poškozovat.

Jak bylo již řečeno, měli jsme r. 1921 výsledek vývozu velmi příznivý, poněvadž naše obchodní bilance byla o 1040 mil. aktivní. To ovšem nemůže býti všechno počítáno na účet potřeby zboží, nýbrž hlavně z ohledů valutárních. Tenkrát byla naše koruna velmi nízko, a následkem toho ceny vysoké. A proto asi naše aktivum bylo tak veliké, jak se vykazuje. R. 1924 byli jsme však již pasivní 171 mil., což dokazuje, že potřebujeme nevyhnutelně, abychom poměry tyto urovnali, a aby nesrovnalosti, které posud panovaly, byly odstraněny.

Úmluva jako každá obchodní smlouva upravuje především styky obchodně-politické, pak právní postavení příslušníků obou států navzájem, upravuje poměry, pokud se týče nabývání majetků našich příslušníků v Polsku a polských u nás, upravuje provozování obchodu a živností v těchto státech našimi příslušníky v Polsku a navzájem polskými příslušníky u nás; pak upravuje postavení osob právnických, placení daní, zastupování před soudy a úřady, tedy právní poměry osob, které by se v druhém státě usadily a tam chtěly jakýmkoliv způsobem nabývati majetek, nebo provozovati obchod.

To jsou základní potřeby každé obchodní smlouvy, která jest v tomto případě uzavřena na základě nejvyšších výhod.

Dále upravuje smlouva naše celně tarifní poměry, zaručuje svobodu transitní, svobodu dopravy a průvozu zboží obou států i pro případ války, ve shodě s právy a povinnostmi obou smluvních stran jako členů Společnosti národů.

Co se týče jednotlivých položek, nebo jednotlivého zboží, které u nás padá na váhu, byly sníženy tarify polské pro naše zboží, které se vyváží do Polska, pokud se týče hospodářských výrobků, hlavně u zeleniny, potom u ovoce, cukrovinek, droždí a piva. V těchto položkách jsou dosti značné slevy, takže v tom ohledu smlouva může nám snad prospěti. Dále u koženého zboží a obuvi jsou značně polské tarify sníženy, i u různých jiných průmyslových výrobků, na příklad u kameninových rour o 57% atd.

Pokud se týče dovozu k nám, poskytujeme také Polsku některé výhody, které jsou ovšem také dosti značné, ale jistě při vyjednávání bylo stanovisko naší republiky pokud možno nejlépe obhájeno, a kdyby nebyly bývaly s naší strany poskytnuty výhody, nebyla by asi smlouva přišla k místu.

Pokud se týče úmluvy veterinární, musím podotknouti, že na její dodržování musíme klásti váhu, poněvadž, jak jsem již řekl na začátku, v Polsku nejsou veterinární předpisy tak dodržovány jako u nás, a následkem toho by byla veliká obava, že by se k nám z Polska dovážely nakažlivé nemoci.

Tato veterinární smlouva obsahuje ustanovení, že pro dovoz masa a masných výrobků platí pouze zákony a nařízení platná v zemi dovážející; tedy naše opatření předepsaná pro domácí zboží, platí také pro zboží, které se z Polska doveze. Zásilky masné musejí býti opatřeny osvědčením zvěrolékaře a razítkem úředním od úředního zvěrolékaře; suroviny zvířecí musí býti zvěrolékařsky taktéž prohlíženy a řádně kontrolovány, aby se s nimi nakažlivé nemoci nepřivezly. To platí také u suchých koží divokých zvířat, králíků atd.

To jsou věci, které jsou pro naše poměry velice důležité. Nechci je dopodrobna uváděti, poněvadž jsou všeobecně známy, a mám za to, že v této veterinární smlouvě jsou naše potřeby, pokud jich od Polska potřebujeme, řádně obhájeny a že můžeme za těchto poměrů prozatímní smlouvu, jak byla vládou smluvena, schváliti.

Závěrečný protokol ustanovuje dále, že v příslušných pohraničních místech budou učiněna opatření, aby zvěrolékařská služba byla prováděna rychle a bez průtahu. Na tom jistě také záleží. Potom je dále ustanovení, že dříve, než tato úmluva nabude působnosti, že budou pohraniční místa, určená pro přechod zvířat, stanovena po společné dohodě obou stran a nebudou moci býti změněna, než opětnou dohodou těchto stran.

Tedy mám za to, že ta veterinární smlouva postačí pro naše poměry a že bude záležeti jen na tom, aby byla řádně dodržována. Já jako zpravodaj jménem výboru národohospodářského činím návrh: "Senát Národního shromáždění republiky Československé souhlasí s obchodní úmluvou mezi republikou Československou a republikou Polskou, podepsanou ve Varšavě dne 23. dubna 1925, s dodatkovým protokolem, podepsaným v Praze dne 3. července 1925, s II. dodatkovým protokolem, podepsaným v Praze dne 21. dubna 1926 a s prohlášeními ze dne 21. dubna 1926 o vázání některých celních sazeb."

Doufám, když se strany polské bude tato smlouva řádně dodržována, že vzájemným poměrům našim, jakož i naší výrobě jak zemědělské, tak i průmyslové bude lépe sloužiti k duhu, než dosavadní postup. Doporučuji návrh slavnému senátu ke schválení.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Zahajuji debatu. Jsou přihlášeni páni sen. Jokl a Stodola. Uděluji slovo panu sen. Joklovi.

Sen. Jokl (německy): Slavný senáte! Nynější předloha uvádí nám zase jednou na paměť naši celou národohospodářskou bídu, bídu, která má své kořeny již v hodině založení tohoto státu. Když svého času vytyčovány byly hranice tohoto státu, tu byli to zástupcové Československé republiky, kteří prohlašovali, že je potřebí za všech okolností trvati na zabrání německých okrajových území do českého státu, poněvadž stát bez průmyslových území není schopen života. Víme přece, že skutečně československý stát převzal podle jednotlivých průmyslových odvětví 40-80% rakouského průmyslu. Nesmírně bohaté to dědictví; ale jak spravoval stát toto dědictví? Takovým způsobem, že nikterak nebylo dbáno potřeb průmyslu. V době, kdy na celém světě byl přímo hlad po zboží, kdy po zkázách války lehce bylo lze si zabezpečiti stará odbytiště a nabýti nových, pěstovali jsme hospodářskou politiku soběstačnosti. Byli jsme prvním státem, jenž clem způsobil stejné účinky u jiných států, a tím jsme svému průmyslu zasadili první těžkou ránu. Když jsme začali s celními hranicemi, následovaly jiné státy, a následek cel byl pak ten, že jen za nesmírných obtíží došlo vůbec k uzavření několika málo obchodních smluv. Máme jen málo obchodních smluv a také ty musily velmi dlouho čekati na svoji ratifikaci. Víme přece všichni velmi dobře, z jakých důvodů se to dálo. Dálo se to z politických důvodů. Tak zvané státotvorné strany, čeští agrárníci, sabotovaly ratifikaci obchodních smluv, aby s nimi provozovaly vydírání. V budoucnosti bude ovšem uzavírání obchodních smluv následkem nového celního tarifu ještě mnohem obtížnější. Postižen bude v prvé řadě německý lid, jenž je průmyslovým lidem tohoto státu, a německé strany, které to svedly, aby hlasovaly pro celní tarif, budou musit nésti dvojnásob těžkou odpovědnost za to. Předložená nyní k ratifikaci obchodní smlouva s Polskem je špatnou smlouvou - špatnou je vlastně ještě příliš mírný výraz. - Je dokonce velmi špatnou a ministr věcí zahraničních dr Beneš musil to sám doznati a uvedl na omluvu, že právě nebylo lze více dosáhnouti. Při zkoumání jednotlivých položek této smlouvy vychází na jevo, jak špatně celá smlouva dopadla pro naše národní hospodářství a jak se zde vlastně měřilo nestejnou měrou. Daleko větší úspěch mohlo si při této smlouvě zajisté odnésti Polsko. Máme jen málo položek, kde sleva jde nad 50%, máme důležité položky, kde sleva je takřka bez významu. Při obuvi a koženém zboží činí sleva 25%, při broušeném skleněném zboží 20%, při jídelních příborech 20%, při železném a bronzovém zboží 10 až 20%, při strojích a motorech 15-30% a při vlněném zboží 20-25%. To vlastně nejsou vůbec žádné výhody, které se zde oproti všeobecným celním sazbám poskytují v polské smlouvě. Dva předměty to jsou, na kterých Polsko mělo obzvláště a dnes ještě má zájem: je to uhlí a dobytek. Polsko při jednání o smlouvě kladlo požadavek, povoliti vývoz jednoho milionu tun uhlí do Československa. V obchodu uhlím došlo v posledních letech k obrovskému přesunu. Ještě roku 1919 činil náš vývoz kamenného uhlí do Polska 636.723 tun, roku 1920 570.000, 1921 jen 121.000, 1922 5.500, 1923 2.600 a 1924 až 1925 náš vývoz kamenného uhlí do Polska úplně přestal. Naopak byl dovoz polského uhlí do Československa: do roku 1921 vůbec nebylo ničeho dovezeno, 1922 29.000 tun, 1923 700.000 tun, 1924 560.000 tun, 1925 627.000 a roku 1926 v prvých pěti měsících vyvezlo Polsko k nám již 209.000 tun kamenného uhlí. Toto nesmírné množství k nám dováženého polského uhlí je příčinou vzrůstu krise v hornictví, obzvláště v moravsko-ostravské pánvi, a příčinou omezení výroby a nezaměstnanosti v této pánvi. Je však také příčinou, že v druhém největším městě státu, v Moravské Ostravě, vysoko vyvinutý obchod a živnosti leží úplně ladem, poněvadž, jak později uslyšíte, nejen nesmírně veliký počet horníků následkem této uhelné krise byl propuštěn, nýbrž také rovněž tak veliký počet má dnes omezené směny. Nezaměstnaní dělníci, jejichž počet je veliký a dosahuje s příslušníky rodin počtu 10.000, pochopí ztěžka vyšší státní stanovisko pana ministra zahraničí při obchodní smlouvě s Polskem, když ostravské obyvatelstvo musí nésti útraty tohoto daru pro Polsko. Polsko sice nedosáhlo svého požadavku dovozu kamenného uhlí ve výši 1 milionu tun, bylo mu přiznáno jen 700.000 tun. Ale 700.000 tun znamená roční těžbu 9.000 dělníků ostravské pánve, kteří uzavřením této obchodní smlouvy přicházejí o výdělek. Ba ještě více. Dlužno ještě obzvláště poukázati na to, že Polsku mimo dovoz uhlí do Československa dostává se výhod, obzvláště pokud jde o jeho průvoz Československem. Polsku totiž přiznány byly při dovozu uhlí přes Československo do Rakouska a do jiných jižních států veliké dopravní výhody. Polsko veze z Bohumína do Břeclavy metrický cent uhlí o 30 hal. levněji, než tomu jest u českého uhlí. Při dopravě hnědého uhlí povolilo ministerstvo železnic 50%ní slevu dopravného, naše ostravské uhlí však této slevy neobdrželo, a to s poukazem na polskou smlouvu. Prohlašuje se, kdyby ostravskému uhlí povolena byla jakákoli sleva, že by tato sleva pak následkem smlouvy uzavřené s Polskem musila býti povolena také polskému uhlí. My musíme platiti plné dopravní sazby, kdežto Polsku při transitním provozu přiznána je zvláštní výhoda, která mu umožňuje také v jiných státech lehčeji konkurovati s naším uhlím. Z těchto smluv, které zde byly uzavřeny, vyplývá nyní tento obraz: kdežto roku 1924 bylo zaměstnáno v hornictví a koksárnách v moravsko-ostravské pánvi 44.213 dělníků, klesl v květnu 1926 tento počet již na 37.465. Myslím, že se ve zprávě také velmi správně poukazuje na to, že naši nepříznivou posici v uhelném obchodu vůči Polsku odůvodniti je rozdělením horního Slezska. Chtěl bych však při tom přece podtrhnouti, že toto rozdělení horního Slezska značnou měrou bylo dílem našeho ministra věcí zahraničních. (Výkřiky [německy]: Slyšte! Slyšte!) Kdežto s Německem máme dobrou aktivní obchodní bilanci, je náš obchod s Polskem úplně pasivní. Ještě roku 1921 vykazovala naše obchodní bilance s Polskem aktivum asi 1040 milionů korun. Toto aktivum kleslo roku 1922 na 230 milionů, 1923 proměňuje se aktivum v pasivum, a to ve výši asi 18 milionů, kteréžto pasivum roku 1924 stouplo na 170 milionů, a také zprávy za rok 1926 dávají poznati, že také roku 1926 budeme míti pasivní obchodní bilanci s Polskem. Polsko nestojí na prvém místě mezi státy, pokud jde o náš vývoz, nýbrž na osmém místě. Roku 1924 vyvezli jsme do Polska bavlněného zboží za 107 milionů, lněného zboží za 10, vlněného za 74, konfekčního za 20, papírového za 7, kůže a kožených výrobků za 47, skleněného zboží za 11, hliněného zboží za 17 milionů korun. Vedle toho velká řada druhů zboží z jiných odvětví průmyslu a odvětví zemědělské výroby. Tak tomu bylo roku 1924. Dnes má se věc již tak, že Polsko k nám ve velkém množství může dovážeti stroje a textilní zboží. Příčinou tohoto přesunu je dumping v Polsku, znehodnocení měny v Polsku, ale obzvláště dumping ohledně pracovní doby, sociálního zákonodárství a v neposlední řadě také dopravních úlev, které Polsko tak vynikajícím způsobem poskytuje svému průmyslu. Skromným pokrokem oproti dřívějšímu systému je, že se pro řadu položek stanoví pevné sazby, kdežto dříve všeobecně byly jen percentuelní slevy, jež Polsko paralysovalo tím, že zcela jednoduše - byla to věru zvláštní kupecká morálka - byly zvýšeny tarifní položky.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP