Návrhem, kterým se dnes zabýváme, není však ještě vyčerpán celý lístek přání podnikatelů, pokud jde o sociální pojištění. Naopak, co dnes vidíme před sebou, jest jen prvním začátkem útoků, kterými se budeme zabývati v podzimním zasedání. To také vyplývalo z resoluce, kterou pan zpravodaj navrhuje přijmouti. V sociálním pojištění stanoven byl příspěvek pro nemocenské pojištění, který znemožňuje zachovati posavadní dávky - při čemž zdůrazňuji, že mnohé nemocenské pokladny poskytují svým členům dávky daleko nad zákonitou výměru - příspěvek, který mnohé blahodárné instituce nemocenských pokladen přivádí do nebezpečí. K tomu přistupuje, že zákon proti intencím zákonodárcovým se nyní vykládá tak, že příspěvky smějí býti předpisovány jen pro pracovní dny. Tím by se způsobilo, že by příspěvek, nemocenskou pokladnou vybíraný, činil sotva 4,5 průměrné denní mzdy. (Předsednictví převzal místopředseda dr Soukup.)

V poslanecké sněmovně byl již předložen a má býti projednáván návrh, podle kterého pomocnice v domácnosti mají býti z nemocenského pojištění vyňaty. Začíná zase manévr proti pomocnicím v domácnosti. Jiný návrh chce vyloučení učňů z nemocenského pojištění. Jestliže první návrh vůči nám jest odůvodňován tím, že pomocnice v domácnosti jest pokládána za člena rodiny a že jí v případě nemoci ošetřuje lékař doma, pak musíme říci, že tomu bude věřiti jen hlupák. Ve skutečnosti má se věc tak, že se podnikatelům také zde jedná jen o to, aby ušetřili příspěvek pro nemocenské pojištění. Při svém zločinném plánu nejsou vedeni ničím jiným, nežli ohledem na svůj peněžní žok. Zákon o pomocnicích v domácnosti je vůbec bolestnou stránkou, že by podnikatelé tím také tyto nejchudší z pracujících tříd připravili o nárok na starobní a invalidní pojištění, to ovšem těmto pánům nevadí naprosto, zaměstnávati pomocnice v domácnosti. Rovněž tak reakcionářským je požadavek vyloučení učňů. Ztráta tří učňovských let znamená těžkou ztrátu pro učně, který zpravidla vojenskou služební povinností také ve svém výdělku jest zdržen. Dle toho, co jsem řekl, můžeme tedy býti připraveni, že na podzim, dojde k těžkému boji o tyto věci. Je naším přesvědčením, že každé otřásání základem sociálního pojištění musí otřásati a otřásá, celou stavbou, kterou před sebou vidíme. Při zápasu, který tedy na podzim bude potřebí podstoupiti, bude se ve skutečnosti jednati o to, zdali lze udržeti sociální pojištění, čili nic. Neoddáváme se žádnému klamu. Naší úlohou bude otevříti dělnictvu oči o této věci, poučiti je o situaci, ukázati mu, jaké účinky měl výsledek voleb z 15. listopadu a jaké snahy v tomto směru převládají, a povzbuditi je k neohroženému energickému boji proti útokům reakce na sociální pojištění. Co zde vláda navrhla, s tím nemůžeme souhlasiti a musíme to zamítnouti. (Souhlas stoupenců.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo uděluji panu sen. Hartlovi.

Sen. Hartl (německy): Dámy a pánové! Dovolte mi nejdříve, abych několika slovy reagoval na vývody váženého pana řečníka přede mnou, totiž na jeho tvrzení a podezírání, že my, kteří v otázce nemocenských pokladen zaujímáme jiné stanovisko, nežli on a jeho strana, dáváme se vésti nenávistným nepřátelstvím proti sociálnímu pojištění vůbec. Hlasovali jsme proti sociálnímu pojištění ve formě, ve které nám bylo předloženo, naprosto nikoli ze zásadního odmítnutí věci, nýbrž pro způsob, jakým toto sociální pojištění bylo vybudováno, především proto, poněvadž všechna naše národní přání při vybudování sociálního pojištění byla ignorována, a konečně také proto, poněvadž zvolen byl systém úhrady, jenž u ústředního ústavu nahromaďuje obrovské sumy, které jdou do milionů, a na jejichž použití nemůžeme míti žádného vlivu, takže jsme v tomto nahromadění miliardového jmění museli spatřovati nové posílení vládní moci, která se bohužel přece vždy obrací proti nám. Zřeknu se toho, abych obyčejná podezírání pana kol. Beutela splácel stejnou mincí, a obrátím se ihned k předmětu. Předloženým návrhem zavdává se opět příčina k pojednání o otázce rozpuštění, anebo ponechání společenstevních nemocenských pokladen. Měli bychom se domnívati, že odstranění něčeho, co zde je, žádati dlužno jen tehdy, ukázalo-li se to býti neschopným, anebo dokonce škodlivým, anebo spatřujeme-li v tom překážku pro rozvoj věci lepší. (Sen. Beutel [německy]: Se 200 nebo 300 členy nemůžete přece říci, že to je vhodný prostředek!) O tom ještě promluvím, nepřerušoval jsem vás, prosím tudíž, abyste také mne nechal mluviti. Vzhledem k případu, který máme před sebou, vyplývají dvě zásadní otázky: předně: jsou společenstevní nemocenské pokladny samy sebou absolutně špatné, anebo alespoň bezúčelné? Za druhé: jsou relativně špatné v poměru k oněm nemocenským pokladnám, kterým chcete odevzdati své pojištěnce, ve kterých se mají ztratiti jako jednotná pokladna? První z těchto obou otázek dělí se zase na dvě otázky: lze bezúčelnost společenstevních a pomocných pokladen prokázati objektivně, anebo jsou odsuzovány subjektivně od kruhů pojištěnců, které na ně jsou vázány? Pokusím se prokázati, že na obě tyto otázky dlužno odpověděti jasně a bez dvojího smyslu: nikoli. Pro objektivní posuzování přicházejí v úvahu pojistné dávky v poměru k příspěvkům a správa, pokud jde o obchodní pořádek a finanční vedení. Nemyslím, že bude někdo tvrditi, že by se u společenstevních, gremiálních a pomocných nemocenských pokladen toho, neb onoho směru byly ukázaly podstatné vady, anebo dokonce nepřístojnosti. Naopak. Vedení a správa jmenovaných pokladen byla a je vesměs výborná. Obchodnickou opatrností, především šetrností ve správě, rozmnožovaly stále své reservní fondy, a vytvořily si tím zálohu pro pokračující zvyšování pojistných dávek, které již po léta daleko převyšují úroveň zákonitých závazků. (Sen. Beutel [německy]: Na útraty dávek členům!) To ještě uvidíme.

Na druhé straně vyměřují se příspěvky průměrně jen částkou 5,4% denního výdělku, tedy pod všeobecnou sazbou 6%. Ohledně dávek budiž jen poukázáno k tomu, - kolega Beutel praví, že se hospodaří na útraty dávek pojištěným - že většina společenstevních a gremiálních pokladen zavedla volnou volbu lékaře, čítaje v to specialisty a že lékařům uložila přímo za povinnost předpisovati nejvhodnější, nikoli nejlevnější léky,... (Sen. Beutel [německy]: To ještě není všechno!)... posílati onemocnělé členy na léčení do sanatorií a léčebných ústavů pro plicní choroby a do vynikajících lázní, jako do Karlových Varů, Františkových Lázní, Teplic a Píšťan, aby měli lepší zaopatření v nemocnicích, aby pečovali o moderní pomůcky vyšetřovací a léčebné, jako roentgen, horské slunce a pod., jako na př. jablonecká gremiální pokladna, která svým členům zdarma poskytuje roční lístky pro zařízení na podporu zdraví, jako vzdušné, sluneční, parní a jiné léčebné lázně. (Sen. Beutel [německy]: To se musí zkoumati ciferně!) Vy jste dosud o cifrách nepromluvil ani slova, přineste mi cifry. Skoro všechny zavedly plné ošetřování zubů a nahrazování zubů. Péče o těhotné a šestinedělky, jakož i poskytování prémií za kojení jdou zajisté co do výše i co do trvání podpor daleko přes míru zákonem předepsanou. To všechno děje se v úmyslu naprosto vědomém, dobře promyšleném, právě v menším kruhu pojištěnců snáze proveditelném, v úmyslu, aby především zabráněno bylo onemocnění, anebo jeho zhoršení a aby dosaženo bylo pokud možno brzy porušeného zdraví. Přirozeným potěšitelným následkem této péče je relativní zmenšení výloh za nemocenské podpory.

Objektivně tedy nelze činnosti gremiálních a společenstevních nemocenských pokladen zajisté ničeho vytýkati. Ale také subjektivní oceňování těchto pokladen se strany pojištěnců je vesměs příznivé. To dokazují rozhodné protesty pojištěnců proti rozpuštění těchto pokladen.

Zbývá tedy jen ještě otázka, zdali společenstevní pokladny stojí relativně za okresními nemocenskými pokladnami. Pro zodpovědění této otázky zdá se mi z důvodů již uvedených nejvhodnějším poměr nákladů na nemocenské podpory, na jedné straně a na léčení na straně druhé. V této příčině dovolím si uvésti následující cifry, odvozené ze statistického šetření ústředny obchodních komor. Vztahují se na percentuální podíl nemocenských podpor a výloh za léčení na zbývajících výlohách po vyloučení pohřebného a správních výloh, a to u 4 největších okresních nemocenských pokladen, srovnáno se 4 různými společenstevními pokladnami; takže toto srovnání připouští také učiniti závěr o tom, zdali skutečně rozsah pokladny sám je směrodatným pro poměr kvality jejich dávek. Z těchto statistických šetření vyplývají následující percentuální podíly na nemocenském a na léčebných výlohách.

(Sen. Stark [německy]: Co pak tomu nerozumíte, co je toho příčinou, že se tam platí méně nemocenského? Protože podnikatelé dělníka hned propustí ze služby!) Přicházíte-li s takovými argumenty, pak můžete dokázati všechno. To je přece jen podezřívání nejnižšího druhu, pane kolego.

Netvoří tedy vlastní léčebné výlohy u okresních nemocenských pokladen ani polovinu nemocenského, kdežto u společenstevních pokladen značně převyšují nemocenské. Této skutečnosti musí zajisté ustoupiti theoretická argumentace, kterou jsem také včera zase slyšel, že také zde velké podniky, tedy velké okresní pokladny, mohou racionelněji pracovati.

Pro poměr kvality pokladen, jsou právě také jiné momenty velmi podstatně směrodatny, především jen u malých pokladen možná vzájemná známost mezi pojištěnci a správou pokladny, která působí, že skoro úplně odstraněno je zneužívání pokladny simulováními a umožňuje včasné a přiměřené léčení. Nemohu tedy při přísně věcném zkoumání otázky nalézti důvod, který by mohl ospravedlniti rozpuštění společenstevních a gremiálních pokladen.

Vyhnul jsem se tomu, abych nějak útočil proti okresním nemocenským pokladnám a omezil jsem se jen na to, prokázati bezpodstatnost a nevěcnost požadavku po odstranění společenstevních pokladen. Proč mají padnouti právě ty, když beze vší pochybnosti je zjištěno, že netoliko společenstva a grémia, nýbrž také jejich osoby pojištěním povinné rozhodně žádají své vlastní pokladny? Budiž mi jen ještě dovoleno poznamenati, že Německo, vedoucí stát ve všech věcech sociální péče, odmítl rozpustiti společenstevní nemocenské pokladny ve prospěch jednotné pokladny.

Ze všech přednesených důvodů žádám vás, dámy a pánové, abyste projevili souhlas s mým resolučním návrhem, který v sociálně-politickém výboru byl přijat, aby totiž vláda byla vyzvána, by vypracovala a na počátku podzimního zasedání předložila parlamentu osnovu zákona, kterým další trvání společenstevních, gremiálních a pomocných nemocenských pokladen, jakož i nové zřizování takovýchto pokladen má býti zabezpečeno. (Potlesk stoupenců. - Sen. Beutel [německy]: To jest boj proti sociálnímu pojištění!) To je zase podezřívání. (Sen. Beutel [německy]: To jest počátek boje!) Prosím, chápejte to, jak chcete. (Hluk. - Výkřiky sen. Beutela.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím, pánové, o klid!

Další slovo má pan sen. Prause.

Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Prause (německy): Slavný senáte! Chápu-li se jakožto zástupce živnostenského stavu slova k návrhu č. t. 203, činím tak proto, poněvadž obchod a živnosti pociťují zákon č. 221 z roku 1924 v §§ 27 a 29 jakožto těžkou ránu proti svým sociálně-politickým snahám, poněvadž by tímto zákonem všechny společenstevní a gremiální nemocenské pokladny musily býti zrušeny, které dne 1. ledna 1924 neměly více nežli 4000 resp. 2000 pojištěním povinných členů. Toto ustanovení mělo za následek skoro úplné vyhubení jmenovaných institucí potud, ježto jak volba rozhodného dne, tak také nejmenšího počtu členstva znamenají měřítko nad pomyšlení nepříznivé.

Co se týče rozhodného dne, dlužno poukázati na to, že byl přeložen do doby, ve které deflační krise se všemi svými důsledky co nejostřeji působila. To způsobilo mezi jiným, že se podnikatel omezil na minimum pracovních sil, což se přirozeně jevilo také v pohybu členstva pokladen způsobem nejnepříznivějším. Zejména však obrací se volba 1. ledna 1924 jakožto rozhodného dne proti oněm pokladnám, jichž členové patří k sezónním živnostem. Tak by na př., kdyby zůstalo u nynější stylisace §u 27, i nemocenská pokladna stavebních živností v Brně postavena byla před zlou katastrofu.

Ohledně nejmenšího počtu členů 4000 resp. 2000 bylo by však, nehledě vůbec k tomu, že následkem mimořádných poválečných poměrů bylo by ho lze 1. ledna 1924 dosáhnouti jen v nejřidších případech, poznamenati to, že volba tohoto počtu mohla býti jen úmyslem zastřeného odstraněni pokladen, neboť sotva lze nalézti v tomto opatření nějaký věcný moment.

Uznává se beze všeho, že pokladna nesmí sloužiti stavovským nebo stranickým zájmům, nýbrž výhradně účelům sociálně-politickým, že tedy jen tehdy má nárok na ohledy, jestliže své poslání také plní. Tomu však právě zde jmenované pokladny, které částečně poskytují dokonce lepší dávky, nežli okresní nemocenské pokladny, úplně vyhovují. Již okolnost, že se zachránily přes dobu válečnou a dobu znehodnocení peněz, mluví pro jejich prosperitu. Zajisté by tyto pokladny, které oprávněnost své existence mohly prokázati v nejtěžších krisích, nyní, když se hospodářské a valutární poměry počínají konsolidovati, mohly teprve dostáti nárokům, na ně činěným. Také poskytly vítaný popud k blahodárnému zápolení mezi jednotlivými kategoriemi pokladen, jejichž zánik zavdal buď příčinu k monopolnímu postavení, jež by budilo obavy, a jež by bylo spojeno se všemi nebezpečími takovéhoto postavení.

Nelze tedy nahlédnouti, proč vžité, velmi dobře založené a účel svůj bezvadně plnící instituce nyní najednou mají ztratiti oprávněnost své existence, ještě k tomu v okamžik, kdy se zemědělství poskytuje možnost, zříditi libovolný počet nových pokladen bez ohledu na jejich počet členů, tedy pokladen, kterým by se nedostávalo finančního založení, jakého se dostalo stávajícím pokladnám stavu obchodního a živnostenského. Jestliže se žádá zrušení pokladen, které dne 1. ledna 1924 měly 3900 resp. 1900 členů, kdežto se zemědělství povoluje udržení a znovuzřizování pokladen s asi 50 členy, pak nedalo by se to žádnými věcnými úvahami odůvodniti. V neposlední řadě z toho důvodu, který již sám sebou vyvrací odůvodnění důvodové zprávy k zákonu o sociálním pojištění pro zrušení pokladen zde zmíněných, že totiž nositelé pojištění mají představovati přiměřeně mocné a hospodářsky silné útvary, žádají oba shora jmenované stavy přibližně stejné oprávnění jako zemědělství, jehož přítomné stavění do popředí v tomto případě se stanoviska věcného nikdy nelze pochopiti. Při této příležitosti nezdá se býti bezúčelným poukázati na to, že ústavní listina z 29. února 1920, v §u 106 výslovně neuznává přednostního práva povolání, takže také z toho důvodu nelze nahlédnouti, jak se zákonodárce mohl dosud tak úplně uzavírati proti četným projevům nemocenských pokladen, jich svazů, obchodních komor, živnostenských a obchodnických korporací v zájmu pokladen zde zmíněných, kdežto zemědělství poskytl značné výhody.

Konečně nesmí zůstati beze zmínky, že udržení pokladen již vzhledem k budoucímu novému zákonu o pensijním pojištění zaměstnanců jest účelné. Poněvadž také tento způsob pojištění stejně jako sociální pojištění bude vybudován na nemocenském pojištění, bylo by jen uvítati, kdyby zde v úvahu přicházející pokladny v okamžiku počátku působnosti nového zákona o pensijním pojištění již zde byly, a pokud se nezaměstnávají pojištěním úředníků, ihned jakožto podřízené správní úřadovny pro pensijní pojištění mohly svoji činnost zahájiti.

Postaviti se proti těžkému bezpráví, stanovenému zákonem o sociálním pojištění, a proti rozpuštění cenných sociálních institucí, jest účelem tohoto návrhu zákona, který sice žádá udržení stávajících institucí, ve svém stanovisku k možnosti zřizování nových však stanoví koncesi, hodnou zmínky potud, ježto takovéto zřízení má býti dovoleno jen tehdy, jestliže činnost dotyčné pokladny s tisíci členy do tří měsíců po ohlášení může býti zahájena, čímž se dokumentuje, že také obchod a živnosti i nadále kladou důraz na to, aby vytvořovaly instituce jen takové, které slibují úspěch.

Žádáme tudíž netoliko odklad likvidace stávajících ještě živnostenských nemocenských pokladen do 31. prosince 1926, žádáme také, aby na počátku podzimního zasedání neprodleně projednávány byly předlohy obsažené v tisku 240, 212 a 472. Podal jsem v té příčině také resoluční návrh a prosím o jeho přijetí. Pan kolega Hartl žádal v sociálně-politickém výboru rovněž, aby v podzimním zasedání podána byla předloha v této příčině, i divím se velice, že on jako příslušník strany, která všude káže negaci tohoto státu, od československé vlády žádá nějakou předlohu zákona. Můžeme se z toho jen těšiti, poněvadž z toho vidíme, že také tato strana došla k poznání, že aktivní spoluprací také pro náš stav by bylo lze něčeho dosíci, a budeme proto také hlasovati pro tento resoluční návrh.

Ke konci svých vývodů chtěl bych ještě poznamenati, že jakožto parlamentární zástupcové německé strany živnostenské neopomeneme žádné příležitosti energicky vystoupiti ve prospěch sociálních a hospodářských požadavků pro náš stav živnostníků a obchodníků, těžce ohrožený a pod daňovými břemeny klesající.

Přes výtky pronášené proti naší straně s kterékoli strany půjdeme neohroženě dále po cestě, kterou jsme nastoupili, zastupujíce zájmy pracujících stavů, kterážto cesta po našem mínění sloužiti bude k blahu našeho německého stavu živnostníků a obchodníků. Budeme se v každém případě zasazovati o udržení stávajících společenstevních a gremiálních pokladen a vynaložíme vše, aby pokladny, které svého času byly zrušeny, opětně byly zřízeny. Nemocenské pokladny musí živnostenské a obchodní stránce, jakož i požadavkům našeho pomocnictva a našich zaměstnanců naprosto v sociálním směru vyhovovati. (Sen. Stark [německy]: Vždyť vy přece žádné pomocníky nemáte!) Odpusťte, máme dost pomocníků, a počet přihlášek u pokladen ukáže, kolik živnostenských a obchodních pomocníků máme. Opakuji, že v každé době s veškerou silou budeme se zasazovati o udržení stávajících a o zřizování nových pokladen. (Souhlas stoupenců.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Posledním řečníkem je pan sen. Dundr.

Prosím, aby se uchopil slova.

Sen. Dundr: Slavný senáte! Musí všeobecně překvapiti, že dříve ještě než zákon o sociálním pojištění vchází v platnost, jsou předkládány pozměňovací návrhy, podle nichž má býti provedena novelisace zákona, a musí překvapiti zvláště, že návrhy, týkající se novelisace zákona o sociálním pojištění, vztahují se na organisaci sociálního pojištění a týkají se i otázky, jejíž projednávání vyžádalo si nejenom velmi mnoho času, ale také velmi mnoho námahy a jíž zvláště pracovníci na poli sociálního pojištění věnovali mimořádnou pozornost, spatřujíce v ní základ pro řádné vybudování sociálního dělnického starobního a invalidního pojištění. Nám zdá se, že návrh, který byl předložen a jehož projednáváním na podkladě usnesení poslanecké sněmovny se zabýváme, je počátkem útoků, které podnikány jsou na stavbu celého sociálního pojištění, a to tím spíše, že již před několika měsíci usilovaly četné politické strany, nacházející se dnes v té t. zv. celně-kongruové většině, o oddálení zákona, motivujíce svoji žádost tím, že nemohou snésti náklady, které si vyžádá praktické provádění zákona o sociálním pojištění. Nám konečně zdá se to také i z dalšího podnětu politické strany živnostensko-obchodní, která domáhá se změny potud, aby ze sociálního pojištění byli vyloučeni učňové do 17. roku věku svého. Jenom z těchto malých ukázek spatřujeme, že se tu provádí plánovitý, dnes sice ještě ne ve velkém rozsahu, ale přece jen o určitých tendencích svědčící útok, jímž má býti toto veliké dílo, které vyžádalo si nejenom námahy a práce, ale kterého také potřebují miliony obyvatelstva tohoto státu, a řekl bych také, jež jest existenční potřebou státu, buďto zmařeno, nebo aspoň tak znesvářeno, aby pracující vrstvy, o něž jde, pocítily k němu přímo živelní odpor.

Ale k věci samé, slavný senáte. Je podán návrh, anebo jednáme o návrhu, jímž má býti, jak pravil pan referent, odčiněna křivda spáchaná na středním stavu. Soudím, že tento výrok je nejméně na místě, že spočívá na tragickém omylu, že se tu nestala žádná křivda na středních stavech, že se tu nestalo nic, čím by postiženy měly býti a mohly býti střední stavy, nýbrž že právě tímto návrhem mají se poškoditi ti, pro něž sociální pojišťovny podle zákona o sociálním pojištění jsou a mají býti vybudovány. Kdyby nemocenské pokladny, na jichž místo nastoupí nemocenské pojišťovny, byly institucemi pro střední stavy, pak snad by tento výrok byl opodstatněn a odůvodněn, ale okresní pokladny a pojišťovny, toť sociální instituce pro zaměstnance, pro dělnictvo, a poněvadž se kladla největší váha na soustředění nemocenských pokladen, na zrušení malých okresních nemocenských pokladen, na zrušení gremiálních a společenstevních pokladen za tím účelem, aby nejenom organisace byla lépe vybudována, ale aby také režijní náklady byly sníženy, nestalo se zde naprosto nic, čím by postiženy byly střední stavy, nýbrž bylo učiněno opatření, jímž se má prospěti zaměstnancům, zejména pojištěncům, a tím při eventuelním snížení příspěvku také zaměstnavatelům.

Slavný senáte, komu slouží nemocenské pojišťovny - abych už užíval nového termínu podle zákona o sociálním pojištění? Pojištěncům. A kdo vydržuje nemocenské pojišťovny, kdo je bude vydržovati? Zase jen pojištěnci, neboť to, co zaplatí ve formě polovice příspěvku zaměstnavatel, musí dříve z práce zaměstnance vydělati, on ze své kapsy nedává na nemocenské, anebo i úrazové i starobní a invalidní pojištění nic. Nechci ukazovati na smutné případy, vyskytující se velmi často mezi zaměstnavateli, kteří příspěvků srážených zaměstnancům na účely nemocenských pokladen neodvádějí, zpronevěřují je pro sebe a tím pochopitelně poškozují zaměstnance i pokladny.

Ale nám nejde jen o toto, řekl bych, teoretické odůvodnění našeho stanoviska, které svědčí o tom, že lpíme na ustanoveních zákona, která byla po dohodě na podkladě kompromisu sjednána a v zákon vtělena, nám jde také o to, abychom dokázali, že malé nemocenské pokladny, ať jsou to již společenstevní, nebo gremiální, nemohou nikdy splniti onoho úkolu, který od nich očekávají, ne ovšem zaměstnavatelé, ani podnikatelé, nýbrž pojištěnci, pro něž nemocenské pokladny a sociální pojištění je budováno.

Mám tu po ruce úřední statistiku vydanou ministerstvem sociální péče, ze které je patrno, jak vyhlíží nemocenské pojištění, jaké výhody skýtají okresní nemocenské pokladny a jaké výhody - mám-li už užíti toho termínu - skýtají společenstevní pokladny. Podle této statistiky ministerstva sociální péče připadalo na jednoho člena ročně v korunách na nemocenských podporách v okresních nemocenských pokladnách 211 Kč 40 hal., ve společenstevních 145,39 Kč, na podporách v šestinedělí v okresních nemocenských pokladnách 9,38 Kč, ve společenstevních 4,34 Kč; na podpoře v těhotenství v okresních nemocenských pokladnách 4,39 Kč, ve společenstevních 1,98 Kč, na podporách při kojení 8,86 Kč v okresních nemocenských pokladnách a 3,96 Kč ve společenstevních. A nyní, přesto, že tu vydávaly okresní nemocenské pokladny - připomínám, že statistika ta vztahuje se na Čechy - více na podporách, než společenstevní pokladny, mají okresní nemocenské pokladny menší správní náklady, nežli společenstevní. U okresních nemocenských pokladen připadá na jednoho člena 47,13 Kč ročně na správních nákladech, u společenstevních pokladen 53,47 Kč. A mohl bych jíti dále a uvésti ještě doklady, týkající se vydání, které vyjádřeno je v procentech příspěvků. Z tohoto důležitého přehledu seznáme, že v Čechách na podporách nemocenských vyplaceno bylo v procentech v okresních nemocenských pokladnách 52,19%, ve společenstevních 42,14%; na podporách v šestinedělí 2,32%, ve společenstevních 1,24%; na podporách v těhotenství v okresních nemocenských pokladnách 1,08%, ve společenstevních 0,60%; na prémiích při kojení 2,19% v okresních nemocenských pokladnách a 1,19% ve společenstevních; náklady na lékaře v okresních nemocenských pokladnách činí 8,84%, ve společenstevních 11,40%, tedy zde více, což ukazuje, že na menší počet členů připadá přece jen poměrně větší počet lékařů. Na léky vydáno bylo v okresních nemocenských pokladnách 6,27%, ve společenstevních 8,68%. To opět je důkazem, že okresní nemocenské pokladny, představujíce větší pojišťovací celky, mohou ve velkém nakupovati, a proto také levněji a tím i připadající procento v tomto směru jeví se menším.

Úhrnem na všech dávkách bylo členům poskytnuto v Čechách v procentech vyjádřeno 85,80% (v okresních nemocenských pokladnách a 79,38% ve společenstevních pokladnách. Celkové správní náklady činily v okresních nemocenských pokladnách 11,64%, ve společenstevních 16,09%. Tím lze si vysvětliti naše stanovisko k návrhu, stanovisko, které nemůže býti jiné než zamítavé, stanovisko, které je motivováno právě tím živým zájmem o pojištěnce, o zaměstnance, dělníky a ostatní kategorie pracovníků, jež tu zákonu o sociálním pojištění podléhají. (Sen. Časný: Ani jeden z pánů celní koalice neposlouchá a zejména ne ze živnostenské strany!) Považoval jsem za svou povinnost ukázati na tato fakta, aby bylo patrno, že u nás nerozhodují politické, anebo třídní a stavovské motivy, nýbrž že pro naše stanovisko jsou směrodatný pouze ony věcné, objektivní důvody, jimiž se také zákonodárci, zabývající se zákonem o sociálním pojištění aspoň s naší strany v každém případě řídili. My nemůžeme přehlédnouti onu skutečnost, jež se jeví v tom, že právě politické strany přicházející a uplatňující změnu zákona, neřídily; se objektivními, skutečnými důvody, ale že pro jejich stanovisko jsou směrodatné politické důvody, které ovšem doplňovány jsou třídními, nebo stavovskými aspiracemi.

Já bych řekl, že na nás také nemohou v žádném směru na změnu našeho stanoviska působiti argumenty uváděné se strany obhájců návrhu. Bylo-li ukazováno, že některé společenstevní pokladny jsou moderně zařízeny, že mají zvláštní ozdravovny, že mají specialisty lékaře, tož pánové přehlédli onen veliký počet okresních nemocenských pokladen, které mnohem dříve než mnohé společenstevní pokladny k těmto nezbytným zdravotním moderním opatřením sáhly a které zvláštními specialisty pečují v každém případě o uzdravení těch, kteří v nemocenských pokladnách jsou pojištěni.

Pro nás ovšem hlavním důvodem jest ona skutečnost, že návrh, bude-li přijat, činí průrvu do oné zásady, která byla v r. 1924 vůči všem činitelům, všem pracovníkům na díle sociálního pojištění. A my máme obavy, že při oněch soustavných útocích, které i v tomto slavném senátě velmi často slyšíme na nemocenské pokladny a zvláště na okresní nemocenské pokladny, že se půjde dále a že pánové, využívajíce této přechodné politické konstelace a snad také onoho postavení, které tu přechodně zaujímají, budou se snažiti podnikati další útoky, aby ohrozili dílo, na němž spočívá a o něž se chce opírati milionová armáda příslušníků pracujících vrstev.