K tomu přistupuje ještě ta nešťastná politická legitimace. Jakmile se někomu něco nezdá, vezme legitimaci, jde nahoru a stěžuje si. A víte, jaký to má následek? Hned shora letí vyzvání k soudům, aby to vysvětlily, proč se to stalo a proč ne jinak. Kdepak máme naši neodvislost soudcovskou? To jsou následky. (Výkřiky.) Až budou, slavný senáte, jednou zpracovány výsledky judikatury ve věcech nájemních, budou trnouti nejen právníci, ale i celá veřejnost, jaká rozhodnutí byla možná podle tohoto zákona. Dám příklad: Byl jeden nájemník, který ve svém bytě prováděl pravé orgie se živými nahotinami při nezastřených oknech. To vzbudilo v ulici ohromná pohoršení, lidé si stěžovali u majitele domu toho dotčeného nájemníka.

Majitel domu podal návrh na schválení výpovědi, uváděje za důvod ono pohoršení. Ta výpověď byla zamítnuta. Proč? Protože zákon praví, že musí býti podezření vzbuzeno v témž domě, ale pohoršení v ulici zákon nezná. A ten zpustlík tam zůstal bydliti, a možná, že tam bydlí dosud.

Slavný senáte! Bytové zákony mají tendenci, a když ne tendenci, tedy jistě účinek, ubití majetku domovního a zvláště majetku domovního malých lidí, a řeknu to přímo, dělníků, kteří si na ten domek vydřeli. (Sen. Toužil: Na rodinné domky se tento zákon nevztahuje!) Počkej, s Tebou si promluvím. Že ta tendence je zde, o tom se zmínil jeden poslanec v minulé poslanecké sněmovně, k němuž přišla deputace majitelů domů a prosila ho o pomoc. Víte, co jí řekl? "Vždyť, pánové, my chceme, abyste o ty své baráky přišli. Až o ně přijdete, půjdete mezi naše řady a nás zesílíte." To bylo, slavný senáte, aspoň upřímné. A tato tendence ukazuje se také i v návrzích, které jsou podávány i slavnému senátu, a tuším, že i pan kolega Toužil je podepsán na tom iniciativním návrhu zákona domovnického, kde se praví v důvodech, že podle "prý" moderních názorů nesmí se na domy již tak pohlížeti, aby byly pramenem "prý" bezpracného důchodu, nýbrž že mají úkol sociální, aby sloužily nájemníkům k bydlení. A tato myšlenka se v tom zákoně, jak slavný senát bude svého času viděti, rozvádí tak, že zkrátka podle toho návrhu správa majetku domovního by se majitelům domů odňala a dům by spravovali nájemníci s domovníkem jako předsedou. (Veselost. - Sen. Šturc: To není špatné!) Ty jsi nepodařený domácí! (Sen. Šturc: Já jsem s tím spokojen!)

My, majitelé domů, naproti tomu neochvějně trváme na zásadě soukromého vlastnictví do důsledků, a tím lišíme se od pánů s druhé strany, kteří jsou také pro soukromé vlastnictví, jenže pro své a ne cizí soukromé vlastnictví. (Sen. Dundr: To je podivná definice!) To je pravda, pánové, když jste mne vyprovokovali. Neznám žádný případ, aby některý kolega socialista zesocialisoval svůj majetek, nebo svůj podnik, aby kolega komunista zkomunisoval svůj podnik a svůj majetek a o čistý zisk se dělil se svým personálem. (Sen. Dundr: Soukromé vlastnictví a vlastnictví výrobních statků, to je velký rozdíl!) Přečtěte si Hudce. (Sen. dr Witt: Lepšího učitele už nemáš?) Rozhodně je lepší Hudec nežli Witt! (Sen. dr Witt: Po universitě jsi přišel na Hudce! Dobře, že se za ten pramen nestydíš!) Ne! Musí se rozeznávati inteligence a studovaná inteligence.

Slavný senáte! Způsob řešení bytové otázky a stavební krise cestou, jak ji naznačuje předložený bytový zákon, jehož se pan ministr dovolával, je pro majitele domů v tom znění nepřijatelným. Majitelé domů stojí neochvějně na stanovisku, že činže patří majitelům domů právě tak, jako patří mzda dělníkovi, jako patří služné úředníkovi. My také chceme, aby nám bylo vráceno disposiční právo, a slavný senáte, právě činže, o které se neustále hlásalo, že činže nesmí býti zvýšena, protože to občanstvo naše nesnese, naopak, se má zvýšiti o 50-350%, ale nemá se dostati majitelům domů, má se, zkrátka řečeno, vyvlastnit a přivlastnit jinam. (Výkřik: S tím návrhem dr Fořta souhlasíš?) Dr Fořt je z jiného tábora.

Slavný senáte! skoro 4 miliardy - nechci říci se vyházely - vydaly se na takové účely a výsledek: rafanda kolem Prahy. Kde jsou, kde jsou? Disposiční právo, slavný senáte, má býti zase majitelům domů omezeno na 7 let, majitelé domů mají zase býti ponecháni jako občané druhého řádu, kteří ve své tiché loyalitě tiše platí daně a dost. (Výkřik: Kolik pak je válečných zbohatlíků mezi majiteli domů?) Nejdříve se musíš ohlédnouti kolem sebe.

Ale, slavný senáte, také se stanoviska celostátního je předložená osnova bytového zákona nepřijatelná, neboť mine se svým účelem právě tak, jako se minuly zákony minulé. My, majitelé domů, neustále jsme hlásali to, co se nyní uznává za jedinou příčinu bytové a stavební krise: vázané hospodářství bytové, domovní, že jen soukromý ruch může zde pomoci, ale právě takovými zákony, jako byly minulé, jako je předložená osnova, se přímo utlouká stavební ruch, neboť věčně platné zákony národohospodářské nelze ani předekretovat ani oddekretovat. Nejdůležitější složkou pro povzbuzení nutného soukromého stavebního ruchu je rentabilita majetku domovního, a sám pan ministr financí uvedl, že činže musí vzcházet z volné soutěže, že zásah se strany státu působí na jistotu ohledně rentability budoucích domů tak, že má za následek krisi živnostní i stavební a těch živností, které s tím souvisí. A tu se, slavný senáte, ptám, když tohle je správné, jako to bylo dříve, proč již ty činže se neuvolnily dávno a dávno, třeba by se byla nechala výpověď ještě omezená? Vždyť to nebylo nic nového, vždyť i Italie to provedla v r. 1923 a tam nastal takový stavební ruch jen uvolněním činže, že letos Italie se vzdala všeho vázaného hospodářství. Ovšem, slavný senáte, tam rozhoduje fašista, v Italii vidíme jenom fašism, ale nic jiného, i třeba by to bylo dobré. Tahle otázka je již ventilována a bylo to uveřejněno v našem veřejném tisku 12. ledna t. r., ale v našich kruzích vládních nebo směrodatných o tom jsme se nedočetli nic, v důvodové zprávě k této osnově bytového zákona není obsaženo rovněž nic. (Sen. Havlena: Pane kolego, zodpovězte nám otázku, co bude, když se zruší ochrana nájemníků, co bude s těmi, kteří nebudou moci platiti ty ohromné činže?) Je nesporno, že bytový zákon je zákonem třídním, jako minulé zákony, které byly sdělány pod svištěním třídního biče nad vládami i nad celou republikou. Tak, jak se řeší stavební ruch, to nepovede k výsledku a bude to s tím stavebním ruchem tak, jako s mrtvolou: Pusťte do ní elektriku, bude se vám třásti, ale ani nevstane, ani neobživne. Se stavebním ruchem to bude také tak, jenže tu elektřinu zaplatí všichni poplatníci, tedy i dělníci.

Slavný senáte! Protože nynější vláda ve svém složení a podle svého prohlášení alespoň naději skýtá majitelům domů, že stav majetku domovního bude posuzován bez svištění toho třídního biče, tedy spravedlivě, a vrátí majitelům domů a domků to, co jim bylo uzmuto, že jim vrátí plně disposiční práva, která jsou jejich majetkem, budu hlasovati pro to, aby vládní prohlášení bylo vzato na vědomí, ale zdůrazňuji: stavět se nebude!

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dále má slovo pan sen. Ant. Novák.

Sen. Ant. Novák: Slavný senáte! Debata o vládním prohlášení chýlí se ke konci. Mluvčí strany, ke které mám čest náležeti, jak kol. dr Soukup, tak kol. Dundr i Modráček, tlumočili jasně stanovisko naší strany k vládnímu prohlášení. Já mám povinnost dotknouti se pouze některých otázek, které považujeme i při této debatě za zvláště důležité. V prvé řadě je to prohlášení pana ministra financí, které bylo proneseno ve sněmovně poslanecké. Pan ministr financí mimo jiné zvláště zdůrazňuje, že rovnováha rozpočtu může býti zachována pouze tehdy, budou-li sníženy důchody válečných poškozenců, lehkým válečným poškozencům budou důchody odebrány a drahotní přirážka do určité míry odbourána. Nebudu se dnes podrobněji zaměstnávati touto otázkou, budeme míti příležitost vrátiti se k ní, až bude předloha na stole parlamentu. Ale již dnes považujeme za svou povinnost zdůrazniti, že tento postup je nespravedlivý. Snaha ministerstva financí nám není žádnou novinkou. Již před 2 lety v r. 1924 ministerstvo financí kladlo požadavek, podle kterého důchody válečných poškozenců mají býti sníženy. Je všeobecně známo, že to byli ministři socialističtí, Habrman i Winter, kteří se proti tomuto neoprávněnému požadavku postavili. Letošního roku počátkem října konal se mezinárodní sjezd válečných poškozenců v Ženevě. Na tomto sjezdu bylo zvláště zdůrazněno, že důchody válečných poškozenců v republice Československé jsou téměř na posledním místě.

Na tomto sjezdu byla přijata zvláštní resoluce týkající se Československa, kde se upozorňuje na neudržitelný stav. A právě z toho důvodu, že má býti invalida tím, který sanuje, nebo vyrovnává státní rozpočet, považujeme tento postup za nespravedlivý. Já jsem měl tu čest v poslanecké sněmovně i v tomto slavném sboru poukazovati na to, kde jsou prameny příjmů, kde je možno, aby bylo šetřeno na účet státu. Opakuji to, co řekl kol. Remeš, a proč se stal také terčem neoprávněných útoků jedné části českého tisku, že v tomto směru tam, kde by se mělo šetřiti na účet obětí světové války, nemůže býti nikoho, kdo by mohl dáti k tomu souhlasu. Váleční poškozenci republiky Československé konali řadu sjezdů. Na těchto sjezdech mluvili zástupci všech politických stran, slibovali vždy podporu pro oběti světové války. Přirozeně, že nyní také budou míti příležitost, aby tu slibovanou podporu provedli také skutkem.

Nyní budiž mi dovoleno zmíniti se o některých jiných otázkách. Již kolega Jokl v poslední schůzi senátu upozornil na neobvyklé množství katastrof v našem letectvu, kde právě letošního roku bylo to přímo, řekl bych, katastrofální. S úctou skláním se dnes před památkou všech těch obětí těžké služby vojenské a naší techniky aviatické. Ale tím smutnější je to, že vedle řady našich dobrých pilotů ztratili jsme nejstaršího a nejlepšího pilota štábního kapitána Kostrbu, ztratili jsme výborného, nadějného pilota-amatéra dr Lhotu v té době, kdy za hranicemi bojoval za čest a slávu českého jména.

Novinami prošla zpráva, že pan ministr národní obrany bude dnes v tomto slavném sboru snad i o těchto otázkách referovati. Budiž mi dovoleno, abych jen stručně poukázal na to, v čem vidím já závadu. Dokud budeme lítati, musíme počítati také s neblahým osudem, že dojde ke katastrofám. Ale otázka je, zdali vždy bylo vykonáno vše, neboť zejména právě v aviatice musí býti, řekl bych, do posledního puntíku, do poslední tečky vykonáno vše, aby se zabránilo katastrofě. Pokud jsem měl příležitost zjistiti - není dokonalých informací, dnes se nám jich přirozeně nedostává, i dříve to bylo velmi ztíženo - došlo ke katastrofám v řadě případě, kde naši piloti snad přepínali své síly, zvláště při akrobacii. Vzpomínám neblahé katastrofy, kdy hosté jugoslávské armády u nás se štábním kapitánem Kostrbou přišli o život. Kdyby bylo přísně dodržováno všech předpisů, mnohým katastrofám mohlo by se zabrániti. Specielně v tomto případě. Doufám, že i pan ministr národní obrany o těchto případech bude hovořiti.

Tedy prosím, velmi prosím, aby v naší armádě, zvláště v letectvu, co nejúzkostlivěji bylo šetřeno všech pravidel. Měl jsem příležitost letošního roku na jaře upozorniti pana ministra národní obrany na různé zjevy v našem letectvu. Kolega Šolc, tehdy přítomným, poznamenal, že výtky kolegy Nováka jsou tak závažné, že zasluhují vyšetření. Pan ministr prohlásil, že si dá referovati o těch zprávách. Konstatuji, že jsem žádné odpovědi neobdržel. To je něco, co se v poslední době v ministerstvu národní obrany opakuje, že se nedává vůbec žádné odpovědi. (Hlas: Žádná odpověď je také odpověď!) Ano, žádná odpověď je také odpověď, ale je otázka, zdali ta odpověď může uspokojiti zákonodárný sbor?

Když již hovořím o těch neblahých katastrofách leteckých, musím se zároveň znova zmíniti o našem leteckém průmyslu. Náš letecký průmysl, který z ničeho byl budován, vyšinul se na význačné místo. Naše továrny, naši konstruktéři, naši letci hlásí slávu českého jména, českého letectví za hranicemi: Francie, Italie, Belgie, Pobaltí, Jugoslavie, téměř celá Evropa. Stroje, celá serie typů byla vybudována v naprosto dokonalé formě podle posudků odborníků i z ciziny. Za takovéhoto stavu věcí dnes naše továrny prodělávají nejtěžší krisi. "Avia" nemá co dělat, "Aero" propouští dělníky. Státní letecké dílny jsou jakž takž zaměstnány, a já vzpomínám výroku francouzského poslance Gaumerda, proneseného letošního roku v červnu ve francouzské sněmovně. Doslova pravil: Nemá-li býti stát - francouzský v daném případě - okrádán kartelem, musí vybudovati vlastní letecké dílny, které zde budou jako regulátor cen.

U nás jsme měli letecké dílny od počátku. Ale kdo jim přál nejméně, bylo velmi často ministerstvo národní obrany, jednotliví jeho vlivní činitelé, kteří dělali všechno možné, aby letecké dílny existovati nemohly. A prosím dnes v nedávné době, kdy, jak jsem řekl, naše výroba vyšinula se na význačné místo - budujeme podle francouzských typů, zavádíme francouzské vzory, které v jednotlivých případech podle odborníků francouzských jsou překonány, na druhé straně dodávky těchto typů zadávají se čtvrté továrně "Škoda". Když bude u nás výroba taková, že bychom mohli čtyři továrny zaměstnávati, nikdo nebude proti tomu; samozřejmě jen to s povděkem přivítáme, ale dnes, kdy na jedné straně továrny dosud vybudovány nemáme, přece budovati čtvrtou továrnu, považuji za riskantní. Kdo ovšem v zákulisí jest, je všeobecně známo. Snad již je podepsána smlouva Škodovky s "Avií" a současně "Aero", kde tyto továrny kupuje Škodovka a tvoří jeden podnik. To je otázka dalšího vývoje a zvláště zdůrazňuji, že to, co bylo prohlášeno ve sněmovně francouzské, platí význačně pro nás a že naše letecké dílny je potřebí udržeti za všech okolností, je potřebí za všech okolností je míti vybudované na výši doby i vyzbrojené technicky, abychom se nestali tím, kde prostě kartel ze státu bude libovolně peníze mačkat.

Věřím, že dnes snad nebude té odvahy, tak jako před 3 nebo 2 lety, kdy snaha jednotlivých pánů v národní obraně směřovala k tomu, státní letecké dílny odstraniti, ale tak se mi zdá, že režim, který v posledních měsících v národní obraně zavládl, je do jisté míry velmi podezřelý.

Na počátku naší samostatnosti, v této místnosti, když jsme jednali o celé řadě otázek, kladl se důraz na to, že naše armáda nesmí a nebude nikdy po vzoru rakouském čisté vojákování, že živel občanský tam musí míti - řekl bych - určité své slovo. Co dnes vidíme? Pravý opak toho, a když bude takto pokračováno, nebude dlouho trvati a naše armáda již se úplně zbaví toho živlu občanského, jednotlivými pány krajně nenáviděného.

Ovšem zvláště bych apeloval na pana ministra národní obrany, aby také již jednou byla vyřízena otázka invalidů-státních zaměstnanců, zvláště v národní obraně. Měl jsem loňského roku příležitost, když ministerstvo národní obrany domáhalo se t. zv. certifikátů podle služební pragmatiky - kde snad se dalo mluviti i o určité oprávněnosti - tenkráte napsalo ministerstvo národní obrany zajímavá slova "Opustí-li totiž déle sloužící po 4-5letém závazku armádu, je mu 25-26 let; byl-li před nastoupením činné služby vojenské řemeslníkem jen několik málo let po vyučení, zapomene značně za 6leté služby svoji práci a ve věku právě označeném stojí před otázkou: "Co začíti?" Podepisuji. Před touto otázkou, co začíti, stojí tisíce státních zaměstnanců-invalidů ve službách ministerstva národní obrany, se kterými se v poslední době jedná způsobem nemožným. Dává se jim téměř na jevo, že zítra, pozítří vyletí. Nemají žádné závazky, žádné záruky, ba dokonce před rokem nebo dvěma lety, když mnozí z nich mohli přejíti do služeb jiné správy veřejné, ministerstvo národní obrany tehdy v jednotlivých odborech činilo jim překážky. Přirozeno, že dnes také musí býti počítáno s tím, co tito lidé mají dělati, a já bych prosil, aby záruka existencí těchto byla také nějakým způsobem vyřešena.

Já jsem si zde před chvílí stěžoval, když jsem poukazoval na vady a nedostatky v našem letectví, které v prvé řadě týkají se nedostatků mechaniků, nebylo u nás do nedávna - dnes se to podstatně zlepšilo po katastrofách - nic zvláštního, že letec byl povinen jíti nahoru se strojem, jehož motor nebyl vůbec prohlédnut, kde podle platných předpisů před každým vzestupem motoru musí býti prohlédnut mechanikem. To považuji za velmi značnou závadu, na kterou jsem upozorňoval. Ale jsem nucen dnes vznášeti písemný dotaz na pana ministra národní obrany také v jiném směru. Měli jsme neblahou katastrofu v Truhlářské ulici. O katastrofě jednal branný výbor senátu 25. června letošního roku, kdy projednávána byla odpověď pana ministra národní obrany. Já jsem proti té odpovědi vznesl řadu námitek věcného rázu. Pan ministr národní obrany vyžádal si mé námitky písemně, a že obdržím i písemnou odpověď. Do dnešního dne jsem této odpovědi neobdržel, ačkoli písemné námitky převzal ode mne pan ministerský tajemník John. Konstatuji také v tomto směru, že se prostě přes to přešlo. Domnívají se pánové, že k té věci není potřebí se vraceti? Myslím, že alespoň nyní konečně obdržím odpověď.

Slavný senáte! Jen několika málo slovy bych se také rád dotkl známé aféry pana generála Gajdy. Sledoval jsem s velkým zájmem debatu, jak ve sněmovně poslanecké, tak i v tomto slavném sboru, a čekal jsem, jakým způsobem v této otázce budou se chovati některé strany občanské, které dříve s touto otázkou nadělaly dosti značný rozruch. Byl to jediný pan posl. dr Viškovský, který v poslanecké sněmovně plným právem prohlásil, že politisující generály armáda potřebovati nemůže. Podpisuji úplně! Je ovšem, řekl bych ještě to, že se pan Gajda na místo, na které byl postaven, nehodil, což dokázal, myslím, nejlépe tím, jakmile opustil svou kancelář a ukázal se v další své činnosti. To je takový důvod, který nejlépe dokazuje, zdali pan Gajda byl na místě jako náčelník generálního štábu. Zdali tato aféra byla řešena tak, jak skutečně zasloužila a jak by si veřejnost přála, to je otázka další, a tu myslím, že konečné slovo má ještě pan ministr národní obrany. Tedy po této stránce ani my nejsme uspokojeni s tím, jakým způsobem tato otázka, týkající se armády a národní obrany byla řešena. To bych tak v hrubých rysech zdůraznil jednotlivé otázky, na kterých nám záleží.

Již v této době záleží nám samozřejmě na dalším, kdy proskakují tiskem neoficielní zprávy o prodloužení služby vojenské, o odejmutí hlasovacího práva vojákům a ještě některé jiné otázky. O těch budeme podrobně hovořiti, až budou na denním pořádku. Dnes samozřejmě jenom zdůrazňujeme, že nebudeme tak lehce, promiňte mi ten cizí výraz "diskutábl", abychom v těchto otázkách prostě mlčeli. Tyto důvody, přednesené též mými kolegy, vedou nás k tomu, že pro vládní prohlášení hlasovati nebudeme a že svůj postup zařídíme tak, jak zde byl tlumočen. (Potlesk stoupenců řečníkových.)

Místopředseda dr Brabec: Dávám slovo panu sen. dr Kovalikovi.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát! K vládnemu prehláseniu v mene našej strany prejavujem následovné: Doterajšie vlády postavily sa na úplne odmietavé stanovisko nielen voči autonomným, ale i vôbec voči národným požiadavkom slovenského národa, ktorého ani za samobytný národ uznávať nechcely, z čoho povstala na Slovensku taká nespokojnosť, ba rozhorčenosť, že ohrožované bolo konsolidovanie pomerov v republike. Program terajšej vlády obsahuje prejav, že chce nastúpiť nové cesty i v národnostnej otázke, čo dokazuje prijatie Nemcov do vlády. Tým skôr očakáva slovenský národ ako s národom českým rovnocenný a rovnoprávny, republiku zakladujúci faktor, že vláda nastúpi cestu k takému riešeniu slovenskej otázky, aby národ slovenský bol uspokojený. Nakoľko pán ministerský predseda pristupuje už i k plneniu žiadostí, ktoré strana teraz podala, táto naša strana hlasuje za prejav vlády. I z tej dôležitej príčiny, aby tým umožnila ďalšie vyjednávania našej strany s vládou ohľadne pre národ uspokojivého rešenia slovenskej otázky a autonomie. Čo sa týče iných, vo vládnom prehlásení sa nachádzajúcich otázok, hospodárskej kríze, daňových a iných záležitostí, prednesieme svoje žiadosti, sťažnosti a poznámky pri príležitosti najbližšej, pri rozpočtovej debate. (Výborně! - Hlučný potlesk.)

Místopředseda dr Brabec: Dávám slovo panu sen. Hamplovi.

Sen. Hampl: Chci obrátiti pozornost nejen členů senátu, ale zejména pozornost nejširší veřejnosti na jedno místo z řeči pana ministra Engliše, které je velmi poučné. Řekl bych, že by bylo také velmi smutné, kdyby právě toto místo z řeči pana ministra Engliše snad více, než některé jiné nedokazovalo, že pan ministr Engliš mluví a jedná jako vědomý exponent měšťácké třídy a kapitálu. A tu je stejně marno předpokládati, že by bylo lze působiti nějak na cit příslušníků této třídy, jako by bylo bláhové domnívati se, že lze rozpor třídních zájmů nějakou smírnou dohodou odstraniti. A tak zbývá tím spíše zdůrazniti onu poučnou stránku z řeči ministra Engliše tam, kde mluví o válečných poškozencích.

Pan ministr Engliš řekl přímo: Bez reformy zákona o válečných poškozencích by náš rozpočet aktivním zůstati nemohl. A proto je, jak vyplývá z jinak skromných, ale za to velmi jasných slov ministra financí, nutno odejmouti důchody válečným poškozencům až 25%ním, provésti revisi drahotních přídavků k ostatním důchodům válečných poškozenců, proto je nutno ušetřiti v příštím roce na válečných poškozencích nových 145 milionů tím, že se náklad na péči o válečné poškozence pro příští rok omezí na tutéž výši, jako v r. 1926, ačkoliv byla tato docela nedostatečná částka i při dosavadní nedostačující péči a při dosavadním šetření o 145 milionů v tomto roce překročena. Na tomto případě je s názornou jasností přímo dokumentováno, jak veškeré úsilí vládnoucí třídy v tomto státě směřuje k tomu, aby hospodářství její bylo konsolidováno právě na účet nejchudších vrstev.

Budeme míti příležitost podrobiti dokonalému rozboru a kritice tento úmysl vlády, sanovati státní hospodářství na účet válečných poškozenců, při projednávání rozpočtu v obou sněmovnách Národního shromáždění. Pokládám však za svou povinnost, abych již dnes tlumočil co nejostřejší protest všech válečných poškozenců proti těmto přímo cynickým plánům mezinárodní měšťácké koalice a její vlády, abych jménem komunistické strany v Československu vyhlásil proti nim co nejostřejší boj a abych i nejširší veřejnost a v prvé řadě všechny pracující vrstvy v tomto státě důrazně upozornil na útok, který česko-slovensko-německo-maďarská měšťácká koalice chystá na oběti světové imperialistické války. (Hlasy: Tak jest!)