Já se tou věcí déle zabývati nemohu. (Sen. Ant. Novák: Ale v generálské uniformě jezdí na agitační schůze! - Proneste o tom svůj úsudek!) Pánové, toho odsoudím, beze všeho. (Sen. dr Soukup: Anebo v generálské uniformě jíti před okresní soud pro urážku na cti!) Nebylo potřeba o tom mluviti a mohl býti odstraněn prostě škrtnutím péra. K čemu ten tendenční pokřik v těch zahraničních listech, kde nám to skutečně udělalo jen plno ostudy a nedůvěry? (Výkřiky.) To je to, co popírám a co nechci. (Výkřiky.) Já za žurnalistiku žádnou nepřijímám ručení. (Sen. Toužil: Takové názory o Redlovi byly také!) Pánové, s tím to udělali velmi krátce, vy víte jak, to byly jiné poměry.

Ale ještě o jednom momentu se zmíním, který dává přemýšleti. Mne zajímalo, co a jak bylo s Krakowieckim, který byl bývalým ruským ministrem a plukovníkem. Aby mně nebylo vytýkáno, že se snad stavím za osobu, řeknu to s tou největší reservou, poněvadž zase mám před sebou jen tvrzení, a nikoli důkazy. A já to proto uvádím, abychom to tvrzení hleděli dokázati nebo odmítnouti pro nedostatek důkazů. Generál Gajda byl sám generálem ruské služby. (Hlas: Se Syrovým! - Sen. dr Witt: Tenkráte byl v legiích!) O tom nevím, to nemohu říci, to jsem nezkoumal. Byl generálem ruské služby a měl mnoho styků s ruskými lidmi, kteří jej vyhledávali i zde, zejména když nebyl ve službě a když bydlil v Říčanech. Tak se k němu přiblížil také plukovník Krakowiecki, o němž nemohl dobře předpokládati, poněvadž na Sibiři se docela za jiných poměrů s nim stýkal, že slouží tajně sovětské vládě nebo bolševikům. A také jej přátelsky hostil, docela prý i s jeho rodinou. K němu dostavili se také bolševičtí provokatéři, které však brzy rozpoznal a odmítl. Byl to plukovník Solodovníkov a Štěpánov. O tomto posledním zjistil, když jej dal sledovati, že se stýká s bolševickou missí.

Z těchto několika poznámek vidíte, jaká je to spleť intrik a protitahů. A když si k tomu přimyslíme všechny ty hrůzy revoluce na Rusi a Sibiři, musíme si při nejmenším říci, že je nutna určitá reserva a největší snaha po nestrannosti, ale zároveň - co znovu opakuji a kladu na to důraz - důkladné vyšetření a projednání celé věci bez ohledu na osobu za tím účelem, aby se zbytečně nekřivdilo, a kdo je skutečně vinen, aby byl odsouzen, když už to nebylo možno soudně, tedy aspoň morálně. (Správně!) A tak bych myslil, že by náš veřejný život se ozdravěl. Považoval bych to za těžký hřích na státu, kdybychom zapomínali, že základem státu je spravedlnost pro všechny a proti všem. (Výborně!)

A nyní budiž mi dovoleno ještě několik slov o našem poměru k socialistickým stranám, které zejména na národní demokracii všude tolik útočí a docela snad jsou přesvědčeny, že na rozbití dřívější koalice jsme vinni my a ne ony. Já se o tom ovšem nemíním hádat, ale řekl bych jednu věc: není možno dělati sociální reformy takovým tempem, jako se to dálo dosud, že jsme předstihli všechny státy Evropy. (Odpor. - Hlasy: Kde pak!) Já na faktech nic nezměním, pánové, ale v žádném státě Evropy není sociální pojištění uzákoněno v takovém rozsahu, jako je u nás. (Výkřiky.) To je další otázka. - Prosím, pánové, vždyť budete moci proti mně i polemisovat a mne přesvědčiti, a vy mně to jistě nedarujete. Já říkám, že není možno dělati sociální reformy takovým tempem, jak se to u nás dělo. (Výkřik.) Právě proto. To je v mých očích neprozíravé vůči státu i vůči lidu a to proto, poněvadž se může dostaviti nepříjemné zklamání, že se nedají pak ty reformy prováděti, jak to lid očekával a jak měl právo to očekávati, a za druhé, já jsem názoru, že je nutno, konati sociální reformy jen pro dělníky a pro jiné hospodářsky nejslabší, a při tom že se ale také musí dbáti té nutné hospodárnosti v administrativě a v investicích.

To tedy bude jistě naše linie občanských stran, jak doufám, do budoucnosti. V našem parlamentu se vytvořily dvě skupiny parlamentní, které zápasí dnes o většinu, tak zvané dva bloky a to jeden socialistický, který byl našimi politickými odpůrci ohlašován již brzy na jaře letošního roku - a vlastně musím říci, jeho možnost byla připomínána, kdykoliv dřívější všenárodní koalice byla v nějakých nesnázích. Pánové se rozpomenou snad, že já to byl v důvěrných poradách, který jsem před tím varoval a upozorňoval, že utvoření bloku socialistického znamená v zápětí vytvoření protibloku stran nesocialistických a tedy boj mezi námi, kteří jsme byli dříve v koaliční většině tehdejší. (Sen. Toužil: To je důsledek třídních rozdílů!) Snad, ale já s tím názorem vašim nesouhlasím. (Sen. Toužil: Může býti!) Já také vyložím na to své názory. Chápu, že mezi těmi dvěma skupinami je nutnou konkurence, závodění ve výkonu vlivu na správu státu, ale neuznávám nutnost ničivého třídního boje. (Výborně! - Sen. Toužil: To jest u vás teď! Vy užíváte třídní boj ve svůj třídní zájem!) To snad nemyslíte vážně! (Sen. dr Soukup: Třídní boj je historický fakt, my ho neprovokujeme, to je fakt!) Promiňte, já měl na mysli říci ještě některé jiné věci, ale nechci se vás dotýkati. Nechci tvrditi, že někdo úmyslně, nebo uměle třídní boj vyvolává . . . (Sen. dr Soukup: My ho chceme odstraniti demokracií hospodářskou!) Neříkám, že jste to vy, ale musím říci, že jsou jisté vlivy, které se uplatňují co možná na zesílení toho třídního boje a které ho chtějí vésti ničivě.

Prosím, velectění pánové, vždyť jsme toho byli svědky ve velké revoluci francouzské a jsme toho svědky v nedávné revoluci ruské. To jsou dějinná fakta, ale co my musíme dělati, je proti tomuto třídnímu boji se brániti a vésti ho co možná na jiné koleje. (Hlas: Ano u nás, ale na jiné straně to mohou dělat!) Jak to "u nás", my jsme tu v československém státě a já mluvím k vám, státním občanům československým a nedělám rozdílu. Připouštím, je to věc nazírání, ale my musíme i tyhle věci dovésti mezi sebou klidně disputovati, názor postaviti proti názoru - a myslím, že mi nezazlíte, když to zrovna v tomto okamžiku dělám, když jsem řekl, že jsme u přelomu našeho politického života. (Výkřiky.) Dnes jsme ve většině my, zítra to můžete býti vy. (Sen. dr Witt: To je vývoj demokracie!) To mějte na paměti. Mám to na paměti a proto to říkám docela otevřeně. Nezapomínám a nebojím se ničeho, ale přál bych si, aby tento zápas mezi těmi dvěma skupinami byl veden loyálně a zbraněmi, které neničí, nýbrž které, abych tak řekl, vybízejí ke konkurenci, k vyšší činnosti ve prospěch státu. (Sen. Havlena: Ale, pane kolego, to nemusíte říkati nám, ale do vašich řad!) Pardon, já to říkám senátu republiky Československé, a tam nejste jenom vy. Já bych nerad byl zlomyslným a proto tu vaší poznámku nezdvihnu. Tedy, já se k tomu otevřeně hlásím, pánové: Já jsem buržoa a já se za to nestydím. Já jsem z té pracující buržoasie a ne z té lenošivé. (Sen. dr Soukup: Pane kolego, proto prosím o jedno: Kažte té buržoasii nepracující a tam adresujte své velmi prudké výroky!) Já na veřejných schůzích mluvím úplně stejným způsobem, o tom se můžete velmi lehko přesvědčiti. Tedy, z oné buržoasie, která pracuje, stejně pilně, jako kterýkoliv dělník. (Hlas: V jejich prospěch!) Promiňte, já vím, co jsem od mládí dělal. (Sen. Toužil: Výsledek práce buržoasie a výsledek práce proletariátu, račte to laskavě porovnati!) Má býti spravedlivě oceněn, pane kolego! (Sen. Toužil: Nejedná se tak o ocenění, jedná se o odměňování!) O odměňování, souhlasím s vámi, a mohu vám ze své veřejné činnosti jako bývalý starosta průmyslového města říci, že jsem měl mnoho co činiti s chudinou, s dělníky, a že si nikdy nestěžovali, naopak, že ke mně chodili s uznáním. Tedy je viděti, že bych pro to porozumění měl, a jestli mluvím tak, jak mluvím, mám k tomu jistě morální právo. (Sen. Jaroš: On byl také Karlín výjimkou, pane doktore!) Bohužel, já bych si to byl přál jinak. (Sen. Jaroš: K jeho cti budiž řečeno, že na něho, jako na starostu, si dělníci nestěžovali, když byl starostou!)

Pánové, chtěl bych však říci toto: Ona buržoasie, o které mluvím, ta pracující buržoasie, má a ve vlastním zájmu musí míti smysl pro sociální reformy. To přesvědčení jsem měl již dávno před válkou, že musíme sociální reformy dělati a o ně se starati. (Sen. Toužil: Baťa také říká, že má smysl pro sociální reformy, a dělník béře 40 hal. týdně! - Hluk. - Odpor. - Sen. Toužil: Vezměte si noviny! Tam jest výplatní listina!)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr Brabec (pokračuje): Pane kolego Toužile, nebojím se říci a doznati i takové zjevy. Nedávno jsem měl veřejnou schůzi v Hořovicích, na které téměř polovina lidí byla jiného politického smýšlení, socialistického i komunistického a věřím jim, když mně tam vykřikovali, že mnozí si nevydělají týdně ani 40 Kč. (Sen. Sechtr: A ne 40 haléřů!) To nevím, ono jest na světě leccos možné, ale přes to vám musím říci, že ti lidé mne nepřerušovali a neodmítali, co jsem jím říkal, a když nahodilým konfliktem, který docela nahodile vznikl s našimi lidmi, schůze byla rozpuštěna, že se kolem mě seskupili a říkali, že by byli chtěli slyšeti, co já odpovím jejich řečníkům a já jsem slíbil, že tam přijedu mezi ně ještě na jednu veřejnou schůzi, abych měl příležitost jim to říci. Proč to povídám? Poněvadž jsem přesvědčen, že ten náš československý lid je dobrý, ale že potřebuje slyšeti informace s obou stran. Já nepodezřívám vedení dělnické, ono chce jistě tomu lidu prospěti, ale jestli mu vždycky prospěje, to je otázka jiná. Abych pokračoval. Já na tom trvám, že my musíme dělati a chtíti všichni sociální reformy. Ale my se díváme poněkud méně zaujatě, resp. střízlivěji na tu celou věc. Také nejsme, abych tak řekl, puzeni, hnáni zrovna. Já musím říci, že dříve, dokud jsem měl příležitost s pány ze socialistického tábora v té druhé všenárodní koalici spolupracovati, že to tak na mne dělalo dojem, že i oni tento názor alespoň částečně, když ne sdíleli - chápali, že to tak všechno překotně nejde. Měli jsme přece společný program všenárodní koalice, ve které mimo různé sociální reformy předložených zákonů byl také návrh na úpravu požitkového systému státních zaměstnanců a jeho úhrada. (Sen. Sochor: Ten je vypráskán!) Ani nám se nelíbí, ale je to aspoň něco. Promiňte mi, vy také odsuzujete sociální pojištění, já slyším plno nespokojenosti mezi dělníky proti němu. Co potom? My musíme hleděti věci pokud možno opraviti. My jsme měli návrh daňové reformy, my jsme měli návrh na podporu stavebního ruchu, na nové, jiné řešení bytové krise a jiný návrh rovněž byl také státní rozpočet. To jsou problémy, o kterých je možno míti různé mínění, to uznávám, ale zároveň je nutno míti hodně dobré vůle a vzájemného porozumění a uznání. Promiňte, nechtějte tomu rozuměti jako výtce, ale já říkám, že my jsme přece hlasováním a spoluprací na těch sociálně-reformních zákonech při nejmenším se snažili ukázati porozumění pro ty vaše požadavky. (Sen. dr Witt: Ale víte, mnoho-li bylo bojů, nežli se ty požadavky v život uvedly, a co se musilo vykoupiti?) Pane kolego, já vám řeknu, že by to bylo snad těmto zákonům prospělo, kdyby těch bojů bylo více, možná, že jsme je dělali důkladněji a že jsme byli po těch bojích snad lépe spokojeni. To je jisté, že si toho můžeme pro budoucnost ještě dopřáti. Já říkám, že máme právo žádati také i od vás jisté protislužby, abyste neříkali ne a ne, když my přicházíme s těmi hospodářskými předlohami, které považujeme za důležité pro stát a pro provedení těch sociálně-reformních zákonů. (Sen. dr Witt: Nesmí býti takové, aby anulovaly ty vymoženosti!) Vy nám je budete, pánové, přísně kritisovati, nebo nám budete dělati oposici, abyste dokázali, že to umíte, tady já nemám strach, že tyto zákony tak lehce projdou. Možná, že pod vaším odporem ta občanská většina se bude hodně kroutiti a otřásat. (Výkřik: Vždyť nemáte žádnou koalici!) Žádná starost, nechtě to být. (Sen. Sechtr: Petřík to nebude dávat dohromady.) Pánové tak zvané občanské strany - a tu musím říci, že to pojmenování docela nepřiléhá, ale nemáme žádné lepší, měly na př. ten dojem na jaře, že tehdejší vláda Švehlova ztroskotala obtížemi vznikajícími právě na straně socialistů. Ale nevzdávaly se proto vší naděje. Ale došlo k nepřipravené a na rychlo aktivované vládě úřednické, která neměla za sebou žádné parlamentární většiny, která by ji politicky vedla (Hlas: Ale osvědčená!) Myslím, že jste s ní nebyli tak příliš spokojeni! Na rozdíl od té dřívější úřednické vlády, která byla dosti chválena, a myslím jen proto, poněvadž to politické vedení měla, třeba té nenáviděné "pětky". (Sen. dr Witt: To byla jen kulisa!) Můžete míti pravdu, ale rozhodně končila s lepším výsledkem, než ta nynější.

Tedy ta úřednická vláda mohla pouze administrovati stát a politické strany v parlamentě pak měly na vůli dělati politiku. A nebude popřeno a to je důležité pro nás a pro naše stanovisko, prosím, když republikáni v senátu přišli s iniciativou celní úpravy pro zemědělské výrobky, že my, národní demokraté, a já osobně, jsme udržovali styk se socialisty a zejména s československými socialisty a že jsme se snažili je získati, alespoň pro věcnou spolupráci, ale bohužel marně. (Sen. dr Witt. Tak jsme měli cla odhlasovat!) Ne cla, pánové, vy jste proti clům nestáli na tak naprosto odmítavém zásadním stanovisku. Sociální demokracie ano, ta to má v programu a prohlašovala to. Ale čeští socialisté připouštěli za jistých okolností cla zemědělská. (Sen. Hrejsa: Beneš je chtěl!) Ano, právě a sedí dnes ve vládě. (Sen. dr Witt: Ale jako odborník snad! - Veselost.) Já nevím, jak, ale nechme to, já nerad se někoho osobně dotýkám. Poněvadž naše snažení bylo marno, tedy občanské strany byly odkázány samy na sebe, aby pokračovaly - a to je pánové skutečně zajímavé - strany občanské byly samy na sebe odkázány, aby pokračovaly v programu Všenárodní koalice, a v tom se jim dostalo podpory od německých kolegů zemědělců, živnostníků a křesťanských sociálů, jakož i od maďarských kolegů stejného smýšlení. (Sen. Toužil: Strany měšťanské, kapitalistické, se srazili, ano!)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr Brabec (pokračuje): Pánové, když vy mně namítáte a říkáte, že se v tom zračí hospodářské zájmy, prosím vás řekněte mně, co vy v politice vůbec hájíte. (Veselost. - Sen. Toužil: Tak nesmíte popírati třídní boj a třídní rozdíly!) Pardon, já jsem nepopíral ani třídní rozdíly, ani třídní boj. Já jen říkal, že ten třídní boj nemusí býti veden ničivě. Nic více, prosím, a to chci a pro to mluvím. (Sen. dr Heller, [německy]: Proto jste dělali cla, to byla cesta k tomu!) Pane kolego Hellere, jestli najdete nějakou lepší cestu, buďte ubezpečen, já půjdu s vámi (Veselost.) a nebudu se nic na to ohlížeti, že vy jste kolega německé národnosti a německý sociální demokrat! (Sen. Jaroš: Vy jste ze zásady koaličník!)

A nyní musím říci, že se nám s některých stran vytýká tato spolupráce s německými a maďarskými kolegy a že se nám to vytýká se strany, která se sama o podobnou kooperaci namáhala. (Sen. dr Witt: Pane kolego, ten fakt se vám nebéře za zlé, jenom že jste předstírali před krátkou dobou ne vy, ale vaše strana něco jiného! Co řekl dr Kramář, to se zazlívá!) Pane kolego, dovolte, abych vás v té věci jinak orientoval eufemisticky řečeno. Dr Kramář nebyl nikdy toho šovinistického nacionalismu, o mně to také sám doznáváte. (Sen. dr Witt: To netvrdím!) Já jsem řekl, jak já a my nacionalismu rozumíme, a buďte ubezpečen, že je to mínění celé strany. Jestli jednotlivec ve straně v nějakém řečnickém zápalu řekne něco, co vypadá z této definice nacionalismu . . . (Sen. dr Klouda: Nevypadá, je! - Sen. dr Witt: A jejich stoupenci jim to věří!) Odpusťte, pánové, pak jsou tam také takoví lidé jako já, kteří říkají něco jiného, a kterým, mohu říci, většina stoupenců věří. Myslím, že bychom to našli ve všech politických stranách takové.

Tedy prosím já se bráním proti tomu, že se nám to vytýká. (Sen. dr Witt: To jest inkonsekvence!) Není to inkonsekvence ve straně, pane kolego, to je všechno také věc dějinného vývoje. Já jsem řekl, že jsme na tu spolupráci nespěchali. Já jsem myslil, že to bude déle trvati. Konečně žádné neštěstí, to je fakt, a my jakožto rozumní politici se s tím faktem musíme vypořádati. (Sen dr Witt: Aniž byste byli příjemně dotčeni! - Sen. Kroiher: Ale vás to mrzí! - Veselost. - Výkřiky odporu. - Ale já jsem nemluvil proti Němcům jako vy! Nemluvil jsem proti Němcům, kteří jsou s námi, ale proti těm, kteří dělali velezradu. Proti dr Hellerovi na příklad!)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Neznemožňujte panu řečníkovi slovo!

Sen. dr Brabec (pokračuje): Já bych jenom řekl, že v politice se téměř nejedná o žádné příjemnosti. A teď, pánové, řeknu ještě něco. Musím se vrátiti. Poněvadž ten nacionalismus se nám, naší straně, strašně vytýkal, a proto jsem se ho pokoušel správně formulovati. Patrně vy máte víru v internacionalismus. (Sen. dr Witt: Jak vy jste to říkal, ano, to můžeme akceptovati, ale ne to, co říkají druzí!) Na to budu hrdý, pane kolego, na tento váš výrok. Já naproti tomu věřím v ten nacionalismus, jak jsem ho já definoval, a jsem rád, že se v té věci s vámi shoduji. Ostatně já se přiznám, když kdysi před válkou bylo ve zvyku vyhazovati sociální demokraty z národu, vždycky jsem říkal, že je to nesmysl, že ti sociální demokrati jsou zrovna tak národními, jako všichni ti ostatní, poněvadž ani nemohou nic jiného býti, a že spíše by mohl býti internacionálním člověk, který zná několik jazyků a toulá se světem. Tak prosím, bych se já na to díval. Nacionalismus je pro mne něco přirozeného. Je to takový zdravý egoismus národa, národů vůbec, a ten nacionalismus je vlastně předpokladem pro internacionalismus ve smyslu mezinárodní vzájemnosti a přátelského soužití národů. Tedy já, - proti tomu budete snad protestovati, ale pro mne ne třídy jednotlivých národů budou kooperovati, nýbrž národy samy, národy, které zanechají nenávisti a ničivého nepřátelství, poněvadž s tím udělali nedávno velmi smutné zkušenosti ve světové válce. Nacionalismus pro mne není překážkou dorozumění se národů a třídní nacionalismus není pro mne prostředkem k rozřešení mezinárodních sporů.

Občanské strany v našem státě, anebo říkáme jim nesocialistické, po mém soudu musí tedy pracovati na hospodářském rozvoji k zesílení a stabilisaci našeho státu, aby potřebná sociální reforma mohla býti skutečně prováděna, po případě zdokonalována, poněvadž pánové, - promiňte, to já také vím, že, až ten náš dělník tu pensi dostane v 65. letech, nebude věděti, co s tím dělati. (Hlas: Bude toho míti moc! - Půjde s tím do Živnobanky!) Tam se restringuje. (Veselost.)

Důležité je, aby ty sociální reformy nezůstaly pouhou literou zákona. Očekávám zejména od českých stran občanských, že budou ovšem ve směru nacionálním trvati jistě na dodržení a provádění ústavy, zákonu a vládních nařízení, tedy že zůstanou na půdě zákonné a budou se snažiti loyálně a poctivě spolupracovati a řešiti naskytnuvší se otázky rázu národního tak, aby ať už národu starému, nebo občanům příslušejícím některé národnostní menšině se nedála křivda, aby mezinárodní smlouvy byly přesně dodržovány a aby náš národní československý stát těmito smlouvami znovu založený a uznaný, byl co nejvíce zabezpečen. Jsme právě přesvědčeni, že k zabezpečení národního československého státu je zabezpečení i prosperita občanů národností menšinových, jak ostatně myslím i přítomný stav toho je dokladem, poněvadž, jak víme, u nás se jim vede v leckterém ohledu lépe, než v sousedním státě.

Řekl jsem, že to očekávám od českých občanských stran. Já nemám práva nic prohlašovati za německé kolegy, kteří se přidružili k naší právě přítomné většině a skupině. Ale řeknu upřímně, že mám víru v jejich loyálnost a v jejich poctivost, poněvadž nás o tom ubezpečili otevřeně svým prohlášením na začátku společných našich porad, a já nemám příčiny je podezřívati a jim nevěřiti. Ostatní, myslím, že musíme ponechati dalšímu vývoji a spoléhám na zdravý politický úsudek našeho lidu . . . (Sen. Šturc: Spoléháme na pomoc pána boha!) Když bude, myslím, že ji přijmete také. (Veselost.) A že spoléháme na zdravý rozum.

A teď bych ještě řekl jednu věc, aby bylo mezi tou většinou parlamentní a mezi tou právě stávající menšinou parlamentní, která se může tou většinou každou chvíli státi, docela jasno. A to je věc našeho nového předsednictví senátu, která souvisí také s předsednictvím poslanecké sněmovny.

Velectění pánové! Já bych velmi litoval, kdyby kolegové z oposice a ze socialistických stran chtěli a viděli v tom něco bezohledného, abych řekl, něco jako pýchu vítězů.

Velectění, račte laskavě uvážiti, že ta většina parlamentní, která se má postarati o projednání a odhlasování určitých předloh, ta většina, o kterou se opírá vláda a na níž spoléhá, má mimo ta práva také velkou odpovědnost a velké povinnosti. Přece uznáte, že není možno, aby zůstalo při tom, jak je to dosud, aby totiž předsednictvo senátu mělo většinu, která jest v oposici. (Výkřiky.) Promiňte tedy - ostatní nebudu rozebírati - jednali jsme přesně podle jednacího řádu, my musili již teď, ačkoliv nás to bolelo, podati tuto věc. Bolelo nás to, poněvadž šlo právě o kol. Klofáče, o kterém řeknu upřímně, že nám nedělal nikdy nic proti mysli a který byl teď stižen těžkými ranami. Na začátku sezení musila býti podána žádost a my jsme tuto věc musili provésti. (Sen. dr Witt: Proč musela být podána na začátku sezení?) Poněvadž je to předepsáno jednacím řádem, pane kolego. Vy, který jste právník a starší parlamentník než já - já vám to připouštím - vy myslíte, že můžeme jíti s předsednictvem, v němž má většinu oposice, do projednávání státního rozpočtu, jemuž vy ohlašujete oposici, do projednávání daňové reformy a všech těch zákonů, na jejichž projednání my naléháme? To přece není myslitelné. (Sen. dr Witt: Porušovali jsme my jednací řád?) Ale odpusťte, tehdy jste byli ve většině s námi, dneska jste v oposici. Já bych vám to neměl ani za zlé, kdybychom my byli tak neprozíravými a tu zbraň vám nechali v ruce, kdybyste ji proti nám použili. (Sen. dr Witt: To loyální člověk nedělá!) Když dojde na takovéto bojovné akce mezi dvěma parlamentními skupinami, nejsou v tom směru žádné ohledy. (Sen. dr Witt: Ale ve clech jste to snesli, pane kolego! - Hluk. - Místopředseda dr Hruban zvoní.) Co se týče cel, řeknu vám, že ty věci tehdy ještě nebyly tak jasné; my jsme si tehdy ještě stále myslili, že snad se s vámi sejdeme, čekali jsme, ale teď už čekati nemůžeme, poněvadž jste nám tu oposici docela formálně ohlásili. (Tak jest!) Říkám to proto, že vím, že byly v tom směru proneseny stesky, a poněvadž by na nás mohl padati stín, že jsme chtěli jednati bezohledně. Jednali jsme podle světových parlamentních tradic (Sen. dr Witt: Německo!), že většina parlamentní musí míti také ten aparát parlamentní v ruce, poněvadž má za jeho chod odpovědnost.

To jsem chtěl říci k této věci. Tím svůj výklad končím. (Výborně! - Hlučný potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Klouda. Dávám mu slovo. (Hluk.- Různé výkřiky.)

Prosím o klid!

Sen. dr Klouda: Slavný senáte! Když naše veřejnost asi před půldruhým měsícem překvapena byla interviewem našeho pana presidenta v pražském časopise "Prager Tagblattu", nenadáli jsme se, že vývoj událostí půjde tak rychle kupředu a že dá názorům pana presidenta za pravdu. Pan president, byv otázán na svůj názor o problému Němců v našem státě, prohlásil, že Němci v našem státě mají nejenom právo, ale i povinnost, aby se účastnili vlády, a při tom označil za nejdůležitější otázku, zda voličstvo schválí vstup těch vůdců německých do vlády a zda tito vůdcové důvěry svého voličstva neztratí.

Dnes jsme tak daleko, že máme německé ministry ve vládě, dnes jsme tak daleko, že konservativní strany německé uznaly dobu za vhodnou, aby vstoupily do vlády. Slyšeli jsme dokonce, že tato událost, vstup Němců, prvních Němců do československé vlády, jest označována za historickou událost. Nemůže nám tedy býti zazlíváno, zeptáme-li se, je-li v tom pokrok. Můžeme prohlásiti, že lze v jistém směru označiti za pokrok i odhodlání Němců jíti do vlády i odhodlání československých stran přijmouti zástupce německého národa do vlády.

Ovšem, jak my už jsme zvyklí - u nás se všechno přehání, nadsazuje - vidí se v tom, jak jsem řekl, historická událost. Dobře si rozvažme, je-li ta událost toho dosahu, aby mohla býti označována za historickou, aby mohla býti označován, jak kolega Brabec zde řekl, za mezník, za historický přelom ve vývoji našeho státu.

Bylo by bláhovostí odpírati význam tomuto prvnímu kroku, jehož jsme zde svědky. Nemůže býti o tom pochybnosti, že povinností novodobého státu, který má ve svém obyvatelstvu menšiny, jest, řešiti problém, jak se má menšinová národnost, nebo je-li jich více, menšinové národnosti zúčastniti na spoluvládě státu. Nelze také upírati, že technicky a režijně spočívá v tom pokrok, když stát má možnost několika kombinací vlád, když stát má možnost střídání režimů vládních. To byl do jisté míry nedostatek našich politických poměrů, jestliže v prvních letech našeho státu vytvořila se jedna jediná formace, jedna jediná kombinace, která musila vládnouti za každých poměrů, při tom kombinace, která byla odkázána, řekl bych, jenom na různorodé skupiny jedné a téže, byť i státní národnosti. Vždyť my jsme se musili obávat, že jednou při tom drobení, při té tendenci k drobivosti, která zejména v politických poměrech v našem státě a vůbec v dnešní době je, se může tato jediná kombinace octnouti v menšině. My jsme se musili starat, aby pořád bylo zachováno těch nejméně 51 % většiny státního národa, aby správa věcí státních mohla býti udržována v řádném chodu. Tedy opakuji: technicky a režijně lze spatřovati v tom pokrok, jestliže jsme se dostali tak daleko, že dnes se vytvořila druhá kombinace, možnost druhého režimu, který ve státě vládne a který konečně rýsuje i další možnost, třetí a snad i čtvrtou a další kombinace správy věcí státních.

Ale i když toto uznáváme, nevadí nám to, abychom se podívali na jádro a kořen věci a abychom si řekli, zdali věcně zaslouží takového vychvalování a takové nadsázky právě tato přítomná, dočasná kombinace, právě tento dočasný režim, který se vytvořil.