Pánové, tyto otázky musí býti předmětem uvážení a rozhodně každé vlády. Jestliže myslí česko-německé občanské strany, že v tom je jejich přednost, že v této chvíli se postaví proti překotnému řešení sociálních otázek a sociálních reforem, pak musíme toho hluboce litovati, litovati v zájmu našeho státu a v zájmu, řeknu, také té nové česko-německé většiny, která, myslím, zasluhuje jiného osudu, než aby před takovými věcmi zavírala oči.

Pan kol. Brabec mluvil ještě o důležitosti dalších hospodářských otázek. Ano, jsou to nutné otázky, týkající se našich dělníků. Dnes se vede útok na zákon o našem sociálním pojištění a zase nikdo nepomýšlí na to, že jsou zde tisíce a tisíce přestárlých dělníků, kteří se nedočkají toho dobrodiní sociálního pojištění, a nikde neslyšíme, že má býti vydán zákon o zabezpečení přestárlých dělníků, kteří jsou vyňati z dobrodiní sociálního pojištění. Socialistické strany ještě ve starém složení staré koalice a ještě nyní znova a znova volají k svědomí společnosti, aby těmto veteránům a invalidům práce hleděla zabezpečiti aspoň poněkud snesitelné stáří. Také toto volání budeme i za nového vládního režimu opakovati a zdůrazňovati, ať je to komukoliv vhod, nebo ne.

Požadavky úřednické. Mluvilo se zde o požitkovém zákoně. Přirozeně, že vady nového zákonodárství naší republiky jsou četné a všeobecná známé. Bylo by zbytečné zastírati si je, ale je potřebí, aby aspoň platné zákony byly plněny. A tu budeme v příčině požadavků úřednických požadovati od vlády, aby byla konečně provedena systematisace míst do konce tohoto roku s přeřazením zaměstnanců do vyšších platových stupnic s platností k 1. lednu 1926. Budeme naléhati na to, co jsme již ve svých návrzích a interpelacích učinili, aby byla provedena změna vládního nařízení o oficiantech v kancelářské službě podle našeho iniciativního návrhu, aby byla provedena obnova nařízení o prodloužení výpovědních lhůt pro soukromé úředníky vzhledem k těžké hospodářské krisi, aby byl zaveden nový pensijní zákon pro soukromé úředníky, aby byla provedena novela k zákonu o nemocenském pojištění soukromých úředníků a aby byla provedena úprava hmotných poměrů staropensistů, neboť jestliže je těžká bída dělníků, je stejně těžká bída pracovníků duchem.

Pan kol. Brabec mluvil zde dále o tom, že naléhavě musí býti řešena otázka daňová. Ano, je potřebí, abychom se připravili. Reforma daňová byla na programu dřívější vlády, byla předmětem dlouhoměsíčních jednání r. 1924 a 1925. Zúčastnili jsme se jako členové tehdejší vládní většiny prací na této daňové reformě. My, zástupcové obou stran socialistických, usilovali jsme v těchto přípravných pracech, abychom se aspoň přiblížili duchu spravedlnosti daňové, která je také důsledkem té hospodářské demokracie, o niž se snažíme. Tu je, pánové, zajímavo, že také v tomto svém usilování naráželi jsme stále a stále na odpor zase jedné třídy, jednoho stavu. Bylo to jednání o daň pozemkovou, o daň zemědělskou, které bylo příčinou uváznutí celé kodifikace daňové reformy. Dnes konečně pan ministr financí dr Engliš přichází s hotovým plánem. Nestačí býti na stráži, nestačí upozorňovati, že nemůže býti dílo nutné unifikace daňové, že nemůže býti dílo nutného vyrovnávání nesrovnalostí daňových, že nemůže a nesmí býti provedeno ve prospěch jedné třídy, jednoho stavu, nemá-li vzrůsti nespokojenost, která ve věcech daňových trvá. Jestliže se předpokládá, že dr Hodža, jako vůdce strany agrární za nepřítomnosti pana ministerského předsedy Švehly přinesl agrární straně zemědělská cla, že musí nyní šéf nové koaliční většiny česko-německé přinésti agrárníkům daň pozemkovou, zachovanou na stejné výši, odvrácení valorisace daně pozemkové, pak myslím, není to ten spravedlivý základ, na kterém má býti vybudována nová česko-německá většina, není to ten spravedlivý ohled, který musí býti ke všem složkám česko-německé většiny, tedy také ke složce neagrární, a ke všem složkám celé společnosti státní a celé společnosti národní projevován.

A, pánové, nejenom tyto hospodářské věci, také v kulturních věcech najednou vidíme, že jsou representanti této nové česko-německé občanské většiny velmi zamlklí. My, kteří jsme sledovali s napětím každé slůvko nového programu vládního, najednou postrádáme tam jakékoliv zmínky o upravení poměru mezi církvemi a státem. Pánové, to, co bylo úhelným kamenem při prohlášení naší neodvislosti, to, oč jsme usilovali ve své ústavě, ve svém Revolučním Národním shromáždění, a to, co měly v programu všechny vlády dosavadní všenárodní koalice, to najednou suchou cestou mizí z vládního programu. Ale oč zamlklejší je vládní prohlášení, o to mnohomluvnější jsou orgány československé strany katolické, lidové: odluka církví od státu musí zmizeti z denního pořadu republiky Československé.

Tedy, pánové, to znamená, že základní program jediné svrchovanosti ve státě, svrchovanost státu, je opouštěn, je dnes opouštěn i těmi, kteří do nedávna patřili mezi zanícené jeho zastánce. Zmínil jsem se již s dostatek o našem poměru k českoněmecké vládě, k nové koalici, jež tvoří základ a oporu této vlády. Není pochybnosti, že náš poměr je diktován zřeteli čistě věcnými, ne osobními. Vytýká se nám, kterak že můžeme kritisovati tuto vládu, stavěti se do oposice proti této vládě, když příslušník československé strany národně-socialistické dr Beneš je v této vládě. Nevyhýbáme se žádné výtce, nevyhýbáme se žádné otázce. Ano, je tam dr Beneš jako příslušník československé strany socialistické. Ale, ten je rozdíl mezi naším příslušníkem ve vládě a mezi příslušníky ostatních stran: Nás se nikdo neptal na to, chceme-li vyslati dr Beneše do vlády, anebo nechceme. My víme, pánové, jaké lásce se těší tento náš příslušník u různých stran v Československé republice. My víme, jaké lásce se těší také u stran této česko-německé nové koalice.

Ale dr Beneš - a to je zase kus naší hrdosti a kus naší pýchy - je v této vládě, jako byl v osmi vládách předcházejících, je ve všech vládách od převratu jako uznaný a osvědčený pracovník, jako uznaný a osvědčený odborník pro záležitosti zahraniční. My jsme v té situaci jako strana socialistická, že můžeme propůjčiti svého příslušníka k této tak důležité práci pro stát a pro náš národ.

Tedy v tom směru není potřebí a nedáme si vytýkati ničeho. Jestliže ovšem náš poměr k vládě diktován je a bude jenom zřetely věcnými, tedy, prosím, aby nová koalice česko-německá vzala na vědomí, že my, i když zůstáváme ve státotvorné oposici, když neodepřeme státu, což jeho je, budeme se vždy a při každém svém rozhodování a v celém svém postupu říditi jenom potřebami státu, a ne potřebami koalice anebo potřebami jednotlivých složek této koalice. V tom směru samozřejmě vyhrazujeme si naprosto volné ruce.

My v této příčině máme docela jiný poměr než strana národní demokracie, za kterou zde mluvil p. dr Brabec. My nepotřebujeme zakrývati tohoto svého stanoviska, ale strana národně-demokratická, jak slyšeli jsme dnes a jak čteme v jejích časopisech, má mnoho příčin, aby vykládala své stanovisko. Strana národně-demokratická, abych tak řekl, postavila se do této většiny jaksi šejdrem, ona neví: má býti v té většině, nebo nemá v ní býti? Ve vládě zatím není, ale v té česko-německé koalici je. Ona hlasuje pro vládní program, ona udržuje tuto vládu. Pánové, polovičatost se nikdy nevyplácí. Také v tomto směru polovičatost nemůže se setkati s výsledkem. Pan dr Brabec jenom tak letmo dotkl se poměru strany národnědemokratické k menšinám. Já jsem zde o něm mluvil zřetelněji. Ty naše menšiny, bohužel, menšiny české ve smíšeném území, to je to živé svědomí, a to je ten zkušební kámen pro každou českou stranu, jak si má upravovati svůj poměr k nové české vládě. Já jsem zde již s dostatek odůvodnil, že my jsme se se svými německými občany vyrovnali ve své ústavě, vyrovnali jsme se s nimi politicky, občansky, ústavně, vyrovnali jsme se s nimi dokonce kulturně. Ve směru práv občanských, politických, kulturních nemohou si naříkati příslušníci menšinových národností a také Němci ne, že by jim bylo měřeno jinak, než se měřilo a měří národu státnímu. Naopak můžeme říci, že v tomto směru jsme nejenom plně dostáli závazkům mírových smluv, nejen plně jsme dostáli závazkům, které jsme si sami uložili ve své washingtonské deklaraci i ve své ústavě, ale že jsme šli nad to a že jsme dali německým spoluobčanům více, než jsme podle mírových smluv a svých vlastních zákonů byli povinni dáti.

Ale jedno zůstává: My jsme se nevyrovnali dosud s Němci hospodářsky a sociálně. Ještě dodnes je ten veliký útlak německého kapitalismu na našeho malého českého člověka, ještě dodnes rozhodujícími činiteli tam v tom smíšeném území jsou němečtí továrníci, majitelé německých hutí, německých dolů atd., atd. Tedy jestliže my, jako strana národní a jako strana socialistická připomínáme tyto okolnosti, pak prosím, připomínáme je velmi důvodně, poněvadž víme, že to byl ten malý český člověk, ať sociální demokrat, ať československý socialista, ať konečně i český komunista, kteří tam všichni drží naše menšiny. Oni je drží proto, že je musí držet, poněvadž také oni byli vychováni česky, také oni jsou odkojeni mlékem české matky, také oni vyrostli v české škole, a nemohou býti jinými, než česky nacionálními - v tom ušlechtilém smyslu slova nacionální, jak je vykládáme my, a jak je formuloval president Masaryk.

Když už jsme u té jistě velmi choulostivé otázky českých menšin, dovolte, abych se zde zase zmínil o jednom zjevu, který je názorným vyučováním, jakého smýšlení je ta česko-německá občanská koalice, resp. jakého smýšlení jsou německé občanské složky této koalice se zřetelem k našemu národnostnímu snažení a se zřetelem k našim národním právům.

V poslanecké sněmovně podal pan post. Hodina interpelaci na vládu po událostech, které se přiběhly při slavnosti otevření české občanské školy v Brodku, kde v nadpisu interpelace se praví, "že ozbrojení účastníci slavnosti otevření české občanské školy v Brodku zavraždili Němce".

Interpelace tato obšírně líčí události, které se přihodily v Brodku, prý obci to čistě německé, ačkoli jedná se o území a obec od pradávna českou, která průběhem doby germanisačním úsilím dostala německý nátěr, stejně jako tisíce a tisíce obcí v našem smíšeném území.

Abych jenom ukázal, jakým duchem nese se tato interpelace, přečtu jenom závěr dotazu pánů interpelantů:

"Tím se tedy šťastně podle zvyku českého šovinismu ze zločinu, jejž Češi spáchali na Němcích, zkonstruoval zločin Němců na českém řediteli školy a lze vesele zase dále pronásledovati Němce.

Přihlížeje k tomu, dovolují si nyní tázati se:

"Bude vláda dále trpěti dlouho provozované vyzývavosti vůči Němcům při slavnostech otevření menšinových a státních občanských škol v německém a čistě německém území?" Tedy máme dvojí území, německé a čistě německé.

"Bude pan ministr financí, ač finanční stav státu je nepříznivý, i dále poskytovati nesmírné peníze, jež pohlcuje stavba těchto set nepotřebných menšinových škol?"

Tedy školy pro české děti prý jsou nepotřebné.

"Bude pan ministr vnitra ještě dále klidně přihlížeti k tak svévolně vyvolávaným počešťovacím akcím, nedbaje konečně také práv německých obyvatelů státu?

Zamýšlí pan ministr vnitra ihned naříditi, aby se tento případ přísně vyšetřil, a pohnati k odpovědnosti a dáti potrestati odpovědné činitele, tedy také duševní původce této vraždy?

Potrestá pan ministr vnitra co nejpřísněji tento neomluvitelný postup četnictva? Požene pan ministr vnitra k odpovědnosti také litovelskou okresní politickou správu za zcela jednostranný postup při uvalení trestních sankcí nad Brodkem?

Je pan ministr vnitra ochoten naříditi, aby rodině zavražděného bylo poskytnuto pokud možno největší odškodnění?

Zruší pan ministr školství a národní osvěty menšinové školy, jež nejsou schopny života, a ponechá je jen tehdy, budou-li míti tolik žáků, kolik se jich vyžaduje pro německé školy?

Zamýšlí pan ministr školství a národní osvěty ještě dále pokračovati v úředním počešťování stavbou státních občanských škol v čistě německých obcích a vesnicích, nebo jest ochoten konečně vyhověti přání českých obcí a tyto občanské školy, viz Želešice, Šilperk atd. zříditi v českém území?"

Je pan ministr školství a národní osvěty ochoten předložiti poslanecké sněmovně výkaz, kolik státních peněz krylo již vydáno na stavby menšinových škola poskytnouti přiměřené procento také na zřízení německých menšinových nebo soukromých škol?"

To je dotaz, který podává pan posl. Hodina a tento dotaz hned za ním, za posl. Hodinou, podpisuje pan dr Spina, nynější ministr česko-německé vlády. (Sen. d Hilgenreiner [německy]: Zády byla tato interpelace podána?)

Dne 17. září 1926 je tato interpelace podána, a kdyby byla podána 17. září 1925, nebo 17.října 1926, pánové, pro nás je rozhodující duch, kterým je tato interpelace nesena, pro nás je rozhodující znění této interpelace.

Tak mluví příslušník dnešní česko-německé vlády ke svému kolegovi v ministerstvu školství.

A jak se věci ve skutečnosti mají?

Povím vám pravdivé vylíčení celé věci, jak jest obsažena v interpelaci, kterou podal náš klub. Je potřebí, aby byla slyšána pravda dnes, když skutečnost byla znešvařena tolika násilnými výpady a urážkami naproti našemu státu, naproti naší vládě a naproti naším občanům českým. (Čte):

Na ostrůvku konickém jest důstatek obcí dříve českých, které byly poněmčeny a uhajují všemožným způsobem svůj německý ráz. Někdy děje se to i násilím a protikulturním štvaním. Klidní a chudí horalé byli zfanatisováni a poměry, zejména v Brodku u Konice, po té stránce stávají se přímo neudržitelnými. Upozorňujeme zavčas na důsledky, které by mohly míti. V Brodku u Konice konána 5. září 1926 veliká kulturní slavnost, otevření státní školy měšťanské. Zúčastnilo se jí české obyvatelstvo z celého dalekého okolí. Promluvili zástupcové jednotlivých korporací, i za ministerstvo školství správce okresní politické správy, a to způsobem takovým, že nemohl býti nikdo jiné národnosti provokován. Po slavnostním otevření konána lidová slavnost a k večeru rozcházela se masa českého lidu do okolních obcí.

Po celý den Němci v Brodku nevycházeli ze svých příbytků. Demonstrativně jevili neúčast. Nyní však, když poslední opozdilí chodcové opouštěli Brodek, změnila se neúčast tato v ofensivu a jednotliví hosté byli přepadáni kamením. Stalo se tak panu Dostálovi ze Suchdola, panu Bitnerovi z Lipové, četným školním dětem, mezi nimi i 9tiletému děvčátku Grulichové z Jednova, která musila utéci do školy zpět a zůstati zde na noc. Kamením poházeno také jevičské auto. Na samém konci obce přepadeni byli 3 čeští dělníci z Nových Dvorů a Jaroměřic. Mezi útočníky nacházel se také jistý pan Fišer, který házel po dělnících polena dříví. V sebeobraně byli útočníci českými dělníky odraženi, při čemž Fišer, Němec, byl poraněn. Zranění tomu podlehl den na to v nemocnici prostějovské. Němci vypravili v Brodku pohřeb, na němž němečtí řečníci štvali proti Čechům, česká škola a učitelstvo kryli přímo označováni za příčinu neklidu v Brodku.

Němci snažili se překaziti i českou mši téhož dne konanou. Německá mládež obsadila vchod k varhanům, aby se nemohlo hráti. Téhož dne 9. září vyprovázel správce školy pan Hynek Smékal svého kolegu pana Jemelku i jeho paní kousek cesty obcí. Na zpáteční cestě bylo na něj směrem od zahrady německé školy hozeno několik kamenů, z nichž jeden zranil jej značně vzadu na hlavě. Jinému členu učitelského sboru panu Bouchalovi bylo veřejně hloučkem německých výrostků vyhrožováno slovy: "Sie werden das auch kriegen" Jinak i němečtí inteligenti se vyjadřovali: "To je za neděli." České děti pak byly na cestě do školy ohrožovány kamením. Žák Švancara a Pinkava byl poplván a bit dělníkem zaměstnaným při stavbě německé mateřské školky. Tímto terorem má se znemožniti pravidelný chod české školy a čeští rodičové i děti mají býti zastrašováni. Do státní školy chodí děti z celého okolí českého. Toto okolí chováním Němců jest krajně roztrpčeno.

Pan post. Hodina interpeluje události v Brodku způsobem zarážejícím.

Upozorňujeme, že německá škola v Brodku má pro 215 dětí 7 tříd, kdežto česká měšťanská škola státní má pro 181 žáků pouze 4 třídy. Pro diferenci 35 žáků je tedy na německé škole o 3 třídy více. A mezi tím jsou děti české, i takové, které byly pro českou školu již vyreklamovány a které přes výslovné nařízení ministerstva školství německá škola letos znovu protizákonně přijala. Vedoucí činitelé němečtí v tomto kraji před válkou se bránili, zejména továrníci, proti zřízení německé měšťanky. Nyní pak, když za změněných poměrů vybudována byla škola pro chudý a zapadlý kraj, obrací se jejich zášť proti českému zdroji kulturnímu, který má přinésti obrodu mravní i sociální.

Od otevření české školy v Brodku uplynulo již přes 5 týdnů, ale zášť proti českým dětem se dosud neuklidnila. Jak nám dnes sděleno, byl zatčen právě syn obecního posla, který českého žáka na cestě do školy udeřil motykou. Zjištěn pak dále výrok jednoho Němce, učiněný v Konici: "Pořádek v Brodku si uděláme sami. Jeden už na hlavu dostal, teď dostane ještě jeden a pan farář s nimi."

(Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To píše jedna strana, ale slyšte také, co říká druhá!) Já jsem přečetl tyto dotazy a já jsem přečetl vylíčení skutečnosti.

Tedy, pánové, ukázal jsem na důsledky a praktické provádění zásad, které má česko-německá koalice ve svém programu. My nemůžeme přirozeně nic, než spokojiti se se stavem věcí, jak vytvářen byl bez nás a proti nám, ale nám nemůže býti bráněno, jestliže podrobíme kritice každý počin, který neshledáme správným.

Pánové, byli jsme a jsme dalecí toho, abychom se stavěli proti spoluobčanům německé národnosti ve státě i ve vládě. Já jsem to zdůraznil již s dostatek a byli bychom poslední, kteří by nechtěli, aby to, co s Němci a menšinovými národnostmi bylo sjednáno, nebylo loyálně dodržáno. Naopak, když už učiněn byl pakt, ujednání, třeba jen určitých složek naší národní společnosti se složkami německé společnosti a menšinových národností, přijímáme tento pakt a jen žádáme, aby ujednání byla dodržána. Bylo by nenapravitelnou chybou, kdyby slovo jednou dané nemělo býti dodržáno. To je jedno varovné slovo, které bych chtěl, aby bylo hodně slyšeno napravo i nalevo, v řadách našich, ale také v řadách německých. Choroba, kterou trpí náš politický život, nesmí býti rozšířena. Když jednou slovo je dáno, nechť je dodrženo, když jednou v závazek a povinnost se vstoupí, nechť tento závazek a povinnost jsou loyálně splněny vůči každému, vůči nám, jako příslušníkům národa státního, ale také vůči příslušníkům druhých národností ve státě. (Výborně!)

A jestliže to říkám hlasitě na venek, říkám to také hlasitě do vnitřních řad našich samotných. My se domáháme tohoto splnění slova, já jsem ukázal na to, proč a ve kterých případech se ho domáháme při celé koalici, a my se domáháme také při určitém ujednání zvláštním. Není nic zaslepenějšího a nic škodlivějšího pro poměry politické a veřejné vůbec, než jestliže se provádí jednostranná politika odvety a historie, řekl bych, roztávání se všenárodní koalice, a historie tvoření nové českoněmecké koalice je zřetelnou ukázkou toho, jak se politika dělati nemá. Já jsem na to poukázal již v úvodu své řeči, když jsem mluvil o t. zv. vině na rozchodu koalice, a musím zde poukázati na to také nyní. Zaslepená politika odvety to byla, která k tomu diktátu třídnímu a stavovskému diktátu cel a kongruy ještě přinášela důsledky, řekl bych, kárné. Ta veliká výprava proti poslancům, kteří poslaneckou sněmovnou byli vydáni trestnímu soudu, je nepotěšitelným úkazem nové tradice, která se zavádí v našem státě. Každá většina má své právo, ale také každá menšina má své právo, a jestliže pánové voláte a přejete si slušného parlamentního soužití, pak musí toto vědomí míti a projevovati především většina. V rukou většiny je osud parlamentárního soužití dnes, a jak tato většina toto parlamentární soužití pojímá a provádí, tak bude vypadati náš parlamentární život v budoucnosti, tak bude vypadati tradice, kterou tvoříme a po které teď voláme. Případ vydání posl. Háruse, Knejzlíka a ostatních soudruhů komunistů a československého socialisty, případ ponechání rozhodnutí proti určitým poslancům v zásuvce imunitního výboru není dokladem zdravých poměrů, jako stejně nebyla dokladem zdravých poměrů rychlost, se kterou měl býti soudní případ komunistických poslanců a jednoho národně-socialistického přiveden na soud.

Budeme míti ještě příležitost v soudní síni hovořiti o těchto věcech. Československá veřejnost a nejen naše, také veřejnost celé ciziny - bude míti to potěšení, že celý parlament, celá poslanecká sněmovna octne se v soudní síni a tam před divadlem našeho celého domácího světa budou defilovati jednotlivé zjevy, jednotliví svědkové. (Výkřiky.) Pánové, jen nechte soud té veřejnosti a potom historii, ta vás poučí, co bylo krásného a co nebylo. Chci jen konstatovati ten neobvyklý spěch v tomto případě. Jeden den uplynula lhůta k podání námitek a druhý den byly již obsílky v rukou obžalovaných, kteří jsou až na Moravě a Slovensku. S takovou rychlostí hnala správa justiční neodvislé soudce, aby urychleně projednali celý případ.

A když už mluvím o té jednostrannosti a o té krátkozrakosti, kterou určité zjevy jsou provázeny, dovolte, abych reagoval na slova kol. Brabce, která zde přednesl o předsednictvu senátu. Pan kol. Brabec nám zde říkal, že nemůžeme žádati od většiny, aby ponechali v předsednictvu senátu zástupce oposice a aby ponechala dokonce oposici většinu členů předsednictva. Jenže takhle otázka se stavěti nemůže. Otázka předsednictva senátu je zvláštní kapitolou pro sebe. Dokud jsme ještě byli v koalici, my, obě strany socialistické se čtyřmi občanskými stranami československými, dohodli jsme se - přiznávám, že po dlouhém a úmorném vyjednávání, ve kterém už ocitl se, řekl bych, názvuk otázky těch dvou bloků socialistického a občanského, jak o něm mluvil kol. Brabec - tedy po dlouhém vyjednávání dohodli jsme se 16. února 1926 na úmluvě, která byla uzavřena mezi koaličními stranami o volbě předsedů sněmovny poslanecké a senátu na dobu tří let. Bylo ujednáno, že ve sněmovně poslanecké nastane určité pořadí a že v senátu bude volen pro jeden rok, t. j. od 1. února 1926 do 1. února 1927 člen strany československých socialistů, roku 1927 člen strany lidové a v roce 1928 člen strany československých sociálních demokratů. Pan kol. Kroiher poukazuje na to, že to byla úmluva mezi koaličními stranami. Já zase poukazuji na to, že konečný pasus této úmluvy zní takto: "Podepsaní zástupci souhlasí s touto úmluvou jako definitivní." (Sen. dr Procházka: Jak zní začátek?) Přečetl jsem to celé, pane kolego Procházko. Na začátku se praví, že byla sjednána úmluva mezi koaličními stranami, a konec je: "Podepsaní zástupci souhlasí s touto úmluvou jako definitivní." Nevyhýbám se žádnému slůvku. Na tomto případě chci vám demonstrovati, jak se mají plniti závazky, jak se má držeti dané slovo a jak se nemá zaslepeně a jednostranně prováděti politika odvety. Není pochybnosti, že touto smlouvou nabyly strany, které ve smlouvu vešly, určitých práv a vzaly navzájem zase na sebe určité povinnosti a závazky. (Sen. Kroiher: Hic Rhodus! Povinnosti!)

Pánové, předseda senátu není věc, která by byla omezena na dočasnou konstelaci politickou, jako jím není předseda poslanecké sněmovny, tedy předsedové zákonodárných sborů vůbec. Zdá se mi, že jsme si příliš zvykli podceňovati význam předsedů, tedy nejvyšších volených hlav v našich parlamentárních sborech. Zdá se, že při podceňování tohoto významu zase příliš přeceňujeme význam dočasných vlád, a že zase přeceňujeme význam dočasných kombinací politických. Pánové, o tom nemůže býti pochybnosti, že volený předseda zákonodárného sboru je vedle presidenta státu nejvyšší hodnost, které občanstvo a zvolení jeho zástupci mohou svému spoluobčanu poskytnouti. Na tuto hodnost, na tento úřad je potřebí se dívati s tohoto hlediska. Ne dočasná kombinace politická, která vytvořuje dočasnou vládu, nýbrž vůle zástupců lidu, projevená při aktu volebním, má býti rozhodující pro posuzování této otázky a významu této funkce. Proto stavěli jsme se, pánové, za to, aby tento závazek byl dodržen, poněvadž vlády přicházejí a odcházejí, většiny přicházejí a odcházejí, ale parlament zůstává, zůstává aspoň na tu dobu, na kterou byl zvolen a na kterou podle ústavních zákonů je vymezena jeho činnost.

Jestliže dnes strany většiny přenášejí se přes tento závazek, pak nejsou v právu. Tento závazek, podepsaný odpovědnými a vedoucími činiteli jednotlivých stran, nebyl dosud rozvázán. Ukázal jsem vám již na příkladě koalice, jak je nebezpečno říci "koalice přestala", když formální náležitosti tohoto zrušení smlouvy mezi jednotlivými zúčastněnými stranami dosud nebyly provedeny. Také zde nebyl učiněn ani pokus, aby tato úmluva byla zrušena. Je pravda, pánové, že nová českoněmecká koalice nevešla v tento závazek, ale my nemáme co dělati s českoněmeckou koalicí, my od nové českoněmecké koalice ničeho nechceme, my žádáme splnění závazků od těch čtyř stran, které tento závazek podepsaly a které se jej dnes zdráhají splniti. Podepsala jej strana národně-demokratická, strana agrární, strana středostavovsko-živnostenská a strana katolická-lidová. Tyto strany se toho závazku nezbavily a nemohou se ho vzdáti, pokud nebude docíleno dohody mezi námi, jako druhou stranou smluvní, a mezi nimi. Této dohody dosud docíleno nebylo, o tuto dohodu se pokus nestal.

Pánové, chcete-li dedukovati, že by bylo jaksi protismyslné, aby člen oposice byl předsedou senátu, když většina je jiná, mohu vám uvésti příklady v celé řadě jiných států, a konečně i v tom nenáviděném Rakousku náš bývalý kolega ze senátu dr Vetter byl přece předsedou rakouské sněmovny, - svědek p. dr Hruban - ačkoliv byl členem jenom tříčlenné strany. (Sen. Krojher: To nic nedělá, ale vládní!) On jim zůstal i při této menšině. Já vám dám hned jeden příklad i nevládní. I při této mizivé menšině zůstal předsedou poslanecké sněmovny.

Pánové, nyní uvedu příklad z nevládních stran. V Německu president říšského sněmu německého Löbe, sociální demokrat, jehož strana dávno a dávno už není ve vládě, dávno a dávno německá sociální demokracie v říši je v oposici, zůstává presidentem. (Sen. Krojher: Ale jeho kolegové nerozbíjejí pulty a také neznásilňují předsednictvo!) Pane kolego, vy jste při tom nebyl, když se pulty rozbíjely, a kolegové naši je také nerozbíjeli jen tak zbůhdarma, měli patrně k tomu své důvody. (Ironické: Výborně! - Smích!) Ale nerozbíjel ty pulty náš kolega Klofáč, o kterém sami jste musili vydati svědectví, že osobně proti němu ničeho nemáte, a který dovedl jako oposiční předseda převésti vás přes úskalí hlasování celní i kongruové předlohy se vzácnou objektivností, jak to také vámi bylo konstatováno. Konečně tyto věci byly konstatovány i posl. Tomáškem v poslanecké sněmovně a kol. Soukupem zde v senátě a já nevidím příčiny, proč bych jim nevzdal dík za vystižení celé situace a za vystižení úkolu předsedova ve sněmovně poslanecké i v senátě. Ostatně, když už tak mluvíte o těch vládních a oposičních stranách, tedy vám přečtu případ, který se odehrál v jiné zemi, která snad by vám mohla tak trochu sloužiti za vzor tradice konstituční a parlamentarismu, protože je klasickou zemí parlamentarismu a konstituce. Je to Anglie. V anglické sněmovně před r. 1905, když konservativci měli ve sněmovně naprostou převahu proti liberálům, Irčanům a byli tam snad již dělničtí poslanci, byl zvolen speakerem konservativec Lowther. Většina, která jej zvolila, byla smetena v r. 1905. Liberálové a jejich výše zmínění spojenci, dosáhli v dolní sněmovně většiny. Lowther byl znovu zvolen speakerem a ve sněmovní funkci přečkal různé vládní periody: vládní většinu konservativní, liberální, a zůstává i přes válku až do konce roku 1921, a teprve když již byl unaven vykonáváním funkce předsednické, vzdal se uprostřed zasedání ještě před novými volbami s odůvodněním, že nové volby přivedou do parlamentu mnoho nových poslanců, funkce předsednická že bude pak těžká a že proto novému předsedovi nutno dáti možnost zaučiti se ještě ve sněmovně staré. Speakerem byl zvolen liberál Whitley. Tento liberál přečkal konservativní většinu Bonar Lawowu, resp. Baldwinovu, další parlament s většinou dělnickou, éru Mac Donaldovu, a zastává svou funkci nerušeně i za dnešní nové většiny konservativní. (Sen. Kroiher: Kdy byla v Anglii dělnická vláda konservativní?) Snad za Mac-Donalda.