Zdůrazňuji to proto, že sice pan ministr dr Dolanský vyhověl našemu volání, tomu slibu, že předloží návrh, ale ne parlamentu, nýbrž zúčastněným stranám zaměstnavatelů a zaměstnanců, a dosud není tato zákonná předloha ještě předložena. Jistě, že by bylo v zájmu důvěry k parlamentu a vládě a bylo by žádoucno, aby tato otázka byla co nejdříve řešena, a do té doby, než bude moci býti vyřešena, aby se sáhlo k tomu opatření. Sám předešlý ministr sociální péče dr Schieszl uznal nutnost prodloužení výpovědní lhůty a slíbit, že ji předloží ministerské radě. Bohužel změnily se poměry, přišla vláda parlamentní a otázka tato zase usnula.

Stejně naléhavá je otázka soukromého úřednictva, které volá o nový pensijní zákon. Mám za to, že by bylo zbytečno, abych mluvil o nedostatcích toho pensijního zákona o pojištění soukromých úředníků. Tato otázka bude snad také co nejdříve řešena, ale žádám, aby jednalo se také s námi, abychom k této věcí mohli zaujmouti své stanovisko, a mám za to, že při dobré vůli tato otázka, která je velmi ožehavá a naléhavá, bude vyřešena.

Stejně také ohledně nemocenského pojištění soukromých úředníků chtěl bych říci, že i tato otázka musí býti řešena v nejbližší době. Slibovalo se, že to bude ještě tento měsíc, bohužel, nestalo se tak, ačkoliv se tak mělo státi k 1. červenci 1926. Tehdy jsme musili zvláštním zákonem prodloužiti dosavadní stav, jinak by bylo nemocenské pojištění soukromých úředníků vlastně mimo zákon, soukromí úředníci byli by zařazeni do všeobecného nemocenského pojištění, což není dosud dobře možné a ani žádoucí.

Pan ministr financí dotkl se také ve svém exposé možnosti snížení invalidních rent. Já bych varoval před podobným činem, a stejně pokládám za nehospodárné, jestliže v největší hospodářské krisi odebrali jsme hornickým pensistům, vdovám a sirotkům drahotní přídavek. Jsem aspoň rád, že pan ministr veřejných prací dr Spina této otázce věnuje svoji pozornost a jestliže toto opatření, které bylo v neprospěch vdov a sirotků po hornících, slibuje zmírniti.

A nyní mi dovolte, abych se dotkl ještě několika slovy státních zaměstnanců. Je tu velmi naléhavá a akutní otázka, která měla býti již vyřešena. Je to otázka systemisace míst. Řeknu, že aktivem předešlé koaliční vlády i předešlé vlády úřednické byl rozhodně požitkový systém. Ať se díváme naň s kteréhokoliv hlediska, jisto je, že znamená požitkový systém určitý pokrok, neboť přináší právní jistotu, kterou jsme porušili různými předchozími zákony.

Měl jsem příležitost oceniti s tohoto místa velmi vřele tento zákon, ukázal jsem na veliké dílo, které zde provedly předchozí vlády koaliční společně s parlamentem a ministerskou komisí, ocenil jsem přednosti a nedostatky, které tu jsou, a které nechce nikdo popírati a které budeme musiti odstraniti, a mohu říci, že ta směnka, kterou svého času ministerský předseda státním zaměstnancům vydal, byla směnkou dobrou. Ale jde o to, aby tomuto velikému dílu byla posazena koruna. Ta má býti posazena příznivou systemisací míst, od které závisí zdar celého díla, bude-li posuzována příznivě v řadách státních zaměstnanců, nebo budeme-li zase svědky žádostí, memorand, petic státních zaměstnanců, kteří budou volati po novele k tomuto zákonu. Chceme-li tomu čeliti, musí býti systemisace míst co nejrychleji provedena a já lituji, že není provedena již dnes. Tehdejší pan ministerský předseda Černý sice řekl, že systemisace míst do 2-3 měsíců bude provedena. Bohužel, nestalo se tak. Uznávám velikou práci, uznávám, že není možno vybudovati tak veliké dílo okamžitě, ale slovu se mělo dostáti, a nebylo-li to možné, musí k tomu dojíti v době nejbližší.

Chtěl bych ještě říci několik slov o zpětné platnosti této systemisace. Politicky zpětná platnost systemisace byla domluvena s vládou úřednickou a musí býti také splněna, nemá-li býti úplně podlomena důvěra ve vládu a parlament a sliby vlády. Dnes se o tom nechce slyšeti, ačkoliv to bylo domluveno, ale my uvedeme onoho činitele vlády, který ten slib dal a který řekl, že se tak musí státi. Dnes ovšem se říká, že to nebude možno, aby snad zpětně působila systemisace k 1. lednu 1926, dokonce se i uvádí, že snad bude míti platnost až od 1. ledna 1927. Varuji před tím stejně, jako před tím, aby dnes před systemisací míst byli dáváni úředníci do pense, jako se to stalo v politické správě. To není "nobl", vždyť systemisace míst je součást požitkového zákona. To by nebylo "fair" a "nobl", abychom je dnes vyhazovali do pense a aby nebyli účastni snad těch výhod, které jim měl požitkový zákon přinésti. Vždyť je dobře známo, že všichni zaměstnanci byli o jednu hodnostní třídu, o jeden stupeň přeřazeni níže a nyní mají býti přeřazeni výše alespoň ti, kteří vykonávají určité odpovědné práce. A nyní se přichází s možností, aby se starší úředníci dali do pense, aby se ušetřilo několik set tisíc korun. To by tedy nebylo správné.

Chtěl bych také mluviti o služebním řádu oněch zaměstnanců, kteří nespadají přímo do požitkového zákona. Je to služební řád pro zaměstnance železniční, zaměstnance poštovní, pro zaměstnance tabákové režie, krátce podniků, kde se zmáhá netrpělivost v řadách zaměstnanců. Bylo by proto žádoucno, aby také tato otázka byla co nejdříve vyřešena.

Při této příležitosti chtěl bych také se dotknouti otázky, která se ventiluje v poslední době. Je to prodej nebo pronájem našich železnic. Vím, velmi dobře, proč to vzniklo, a dobře tomu rozumím. Před dvěma nebo třemi roky se ve finanční komisi vážně o tom hovořilo a jeden čelný politik český řekl výslovně, že na železnicích nikdo jiný neudělá pořádek, nežli třetí osoba. To by bylo jistě velmi smutné vysvědčení, které bychom si vydávali, kdybychom musili dělati na železnicích nebo v našich podnicích pořádek prostřednictvím někoho cizího. Tehdy to jistou podstatu mělo, a když se o tom hovořilo, výslovně se řeklo, možná dost, - že by bylo potřebí, abychom snad si pozvali někoho z ciziny, který by nám dal naše železnice do pořádku. Mám za to, že si je dáme do pořádku sami a nepotřebujeme k tomu nikoho. (Souhlas.)

Chtěl bych několik slov věnovati pensistům. Mám za to, že i tato otázka se musí vyříditi. Velmi rád jsem slyšel z úst pana ministra financí, že alespoň těm pensistům, kteří byli nejvíce postiženi - to jsou ti, kteří se v aktivitě nedočkali propočítání let - chce zvýšiti požitky. Mám za to, že se nevyhneme té otázce, abychom unifikovali staro- a novopensisty. Ovšem zde narážíme na restrikční zákon. Vím, že to dnes není dobře možno proto, poněvadž jsme restrikčním zákonem dali do pense celou řadu zaměstnanců, kteří nevyhovovali ve službě po stránce jazykové, nebo i jinak a nyní bychom jim dávali present ve způsobě nového zvýšení pensí. Tedy v té věci budeme jistě musiti opatrně postupovati, ale k unifikaci staro- a novopensistů dojíti musí.

Také bych se chtěl dotknouti otázky slovenského a podkarpatoruského zvláštního drahotního přídavku. Tato věc také ještě není vyřešena. Měl jsem za to, že v ministerské radě bude již vyřešena, ale ministerstvo vnitra aspoň sdělilo názor, že dnes tento přídavek není možno odbourati, a pouze ministerstvo financí činí určité překážky. Prosil bych, aby tato otázka byla v zájmu pořádku a klidu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi co nejdříve vyřešena, aby stále zaměstnanectvo, jež je jediným - a to zdůrazňuji - státotvorným elementem v Podkarpatské Rusi, nebylo zbytečně drážděno a štváno.

Také ohledně oficiantů bych se jenom chtěl dotknouti toho, že nařízení je zklamalo, požitky jsou nepatrné, ale dá se to nahraditi vydatnou systemisací míst. Od toho bude záviseti také i uspokojení v těchto řadách, a mám za to, že se to státi může. Aspoň některé úřady chtějí opravdu otázku tuto řešiti tím způsobem, že chtějí zavésti vydatnou systemisaci míst.

Také jsme slibovali hraničářům celý rok, když jsme projednávali požitkový systém, že se jim dostane zvláštních přídavků pohraničních za to, že musí pracovati v území, kde jsou mimořádné drahotní poměry. Bohužel, nestalo se tak, a dnes se tak asi sotva stane. Ale zde má velkou vinu tehdejší většina, která nepřistoupila na to, aby se tato otázka řešila, a která zde v senátě příslušný návrh zavrhla. (Sen. Sochor: Vy jste hlasovali proti!) Ano, ačkoliv jsme to stále a stále slibovali těm ubožákům, nedodrželi jsme slova.

Slavný senáte! Pokud se týče formální stránky rozpočtu, vítám jeho změnu, vítám, že zde byly odděleny podniky. Ale nerozumím jedné věci. Jestliže fixujeme pevnými ciframi náklady a příjmy podniků, je to jakási nesrovnalost. Jestliže pevnými ciframi fixujeme náklady a příjmy správních úřadů, tomu rozumím, poněvadž ty se nemění, ale abych chtěl zde vtěsnati do přesných a neměnitelných cifer také náklady podniků, to přece není možno. Vždyť ty se musí říditi podle konjunktury, vždyť podniky státní máme pro to, aby vydělaly peníze a tedy nemůžeme je vtěsnati do žádných přesných cifer. Vím, proč se tak děje. Děje se tak proto, aby se snad nedávala velká moc do rukou podniků, aby šetřily úvěry. Ale to není správné stanovisko. Raději bych viděl, kdyby zde byla poskytnuta větší volnost podnikům, aby se mohly spíše vyvíjeti a aby si mohly třebas i zahraničními půjčkami umožniti investice anebo vydáním priorit a pod., ale ne aby se s nimi nakládalo jako se správními úřady.

Jinak souhlasím s formální stránkou rozpočtu v jeho nové úpravě. Je jistě přehlednější a jasnější, než byly rozpočty předchozí. Jen jedno ještě by bylo žádoucí; aby v rozpočtu byly celkové cifry, pokud se týče výdajů na státní zaměstnance, abychom konečně už také snad vyvrátili ty stesky nebo obavy a pochybnosti, které tu jsou, že snad na státní zaměstnance se vydává méně, než ve skutečnosti je ve státním rozpočtu rozpočteno, abychom to viděli skutečně jasně, abychom mohli říci, jak se věci mají. Dnes jsme stále v pochybnostech, zdali skutečně na státní zaměstnance se tolik vydává, jak skutečně v státním rozpočtu je uvedeno.

Jak viděti, práce bude po rozpočtu dosti, a právě proto, že se chceme zúčastniti kladné práce při všech těch předlohách, jež jsem zde naznačil, samo sebou se rozumí, že musíme zjednati také předpoklad pro tuto kladnou práci, a tím předpokladem je také povolení rozpočtu. Povolujeme tedy vládě a státu rozpočet, až na některé výjimky, proto, poněvadž se chceme té positivní práce zúčastniti, ale tím nikterak neříkáme, že bychom dnešní většině a dnešní vládě vyslovovali tím důvěru.

Tím končím. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr Franciscy.

Sen. dr Franciscy (maďarsky): Vážený senát! Pojednávanie o rozpočte poskytuje možnost a príležitosť k posudzovaniu celej politiky vlády. U tejto príležitosti katolíci Slovenska nemôžu zamlčať svoje oprávnené požiadavky a krivdy. Československá pápežská nunciatura už od dvoch rokov postráda tu svojho zástupcu. Demonstrativné oslavy sviatku Husového v r. 1925 donutily nuncia Marmaggiho k odchodu a od tých čias neučinila vláda vážneho kroku ku restaurácii diplomatických vzťahov ku svätej stolici, ač po tejto stránke postačilo by proste garantovať, že úradné kruhy nebudú brať účasť na oslavách sviatku Husového, proti Rímu tak príkre priostreného, avšak ani tomuto minimálnemu požiadavku nechcú zadostučiniť a tým vláda stavia neprekonateľnú prekážku vybaveniu tejto veci.

Pre katolíkov na Slovensku nie je ľahostajným, či svätá stolica má u pražskej vlády svojho reprezentanta a či nie, lebo tu zákonodarstvo a vláda sledujú nepretržite také smery, ktoré donucujú církev ku stálej právnej obrane a v tejto právnej obrane poskytuje církvi oporu nuncius, ktorý svojou osobnosťou a zkúsenosťmi je vstave po každej stránke informovať hlavu církvi o tunajších pomeroch a pomocou svojich konnexií môže uplatňovať u vlády váhu svojho vlivu. Pre katolikov na Slovensku je dvojnásobne závažným, aby nuncius bol na svojom mieste. U nás celý rad neupravených otázok pôsobí rušive a zabraňuje konsolidácii cirkevnopolitických pomerov a s poľutovaním musím zistiť, že od tých čias, čo nuncius opustil svoje miesto, dostaly sa na celej čiare na mrtvý bod otázky, ktoré si vyžiadujú riešenia.

Žiadame teda a trváme na tom, aby vláda súrne odstránila prekážky, ktoré stoja v ceste obnove diplomatických stykov so svätou stolicou.

Katolické gymnáziá na Slovensku sú už od 8 rokov zabrané a vláda neprejavuje ani najmenšej ochoty ku vráteniu týchto ústavov. V 18 stredných školách, kde práca vyučovania a vychovávania diala sa ešte v duchu katolíckom, vychováva sa indiferentne, ba čo viac, v duchu protikatolickom. Medzi profesormi týchto ústavov boli už kňazi-apostati, jednotlivci bez náboženstva, proti pôsobeniu ktorých vzniesli katolickí rodičia už veľa sťažností a pri pojednávaní rozpočtu v poslaneckej snemovni poukázali už niektorí rečníci strany ľudovej na to, že neverectvo zavliekli do Slovenska českí profesori a učitelia, a zároveň konštatovali, že táto okolnosť je jednou z hlavných príčin nespokojnosti na Slovensku. Bárskoľkokrát žiadame, aby nám boly vrátené zabrané stredné školy, vždy nám odpovie vláda, že i tak by sme nemohli tieto ústavy vydržovať. Nuž prirodzene, vlastnou silou a z vlastných prostriedkov neboli by sme vstave naše stredné školy vydržiavať, ale veď cirkev ani pred tým nevydržiavala tieto ústavy z vlastných prostriedkov, ale žiadala od štátu podporu, ktorú i dostala. Keby československý štát valorisoval tie podpory, ktoré dával uhorský štát týmto ústavom, mohla by ich cirkev vydržiavať ešte i dnes.

Činia-li katolíci nároky na štátnu podporu, vtedy nežiadajú o žiadnu milosť, ale požadujú túto podporu na podklade striktného práva. Povinnosťou štátu je starať sa o kulturálné potreby svojich občanov a teda i o kulturálné potreby štátnych občanov náboženstva katolického, a to s takou štátnou dotáciou, ktorá odpovedá ich početnému pomeru. Protestantské stredné školy ponechané boly v rukách ich vlastníkov a požívajú i štátnu podporu. My katolíci nič proti tomu nenamietame ani im to nezávidíme, avšak požadujeme, aby aj s nami bolo rovnako zachádzané.

V rade naších krivd staviame vedľa našich stredných škôľ neprávom zabraných ešte cirkevné statky taktiež neprávom zabrané. V r. 1919 zabrala československá vláda prevážnú časť cirkevných statkov na Slovensku pod zámienkou, že požívatelia týchto statkov buďto sa zdržujú v cudzozemsku, alebo zomreli. Ku správe statkov takto zabraných menovala vláda s naprostým preterovaním všetkých ustanovení práva cirkevného komisiu so sídlom v Bratislave. Jednu časť týchto statkov, a to statkové komplexy biskupstva nitrianskeho, banskobystrického a spišského odovzdala medzitým táto komisia velekňazom, menovaným na tieto biskupstvá, avšak najväčšiu časť statkov drží v rukách až do dnes. Od dvoch rokov funguje toto ústredné riaditeľstvo ako komisia likvidačná a spravuje tieto statky, avšak ani jej nenapadne likvidovať, lebo veď vtedy by musela vyúčtovať prijmy z týchto statkov, čo by pre komisiu z jej stanoviska bolo nesnadnou a nevďačnou úlohou. Na základe práva vlastníckeho požadujeme, aby statky tie vrátené boly ich oprávneným vlastníkom, bez akéhokoľvek ohľadu na to, či sa tito zdržujú na území republiky a či v cudzine, lebo neznáme takého zákona, ktorý by dovoľoval zábor alebo vnútenú správu statkov cudzozemských vlastníkov.

Vláda, resp. likvidačná komisia manipuluje bez akéhokoľvek zákonitého právneho titulu so statkami osrihomského arcibiskupstva, rádu sv. Beňadika a katolických fondov na Slovensku. Určitú čiastku dôchodkov týchto statkov používajú tiež k účelom cirkevným, avšak k tomu práva nemajú. O rozdelení týchto statkov bude rozhodovať, vyslyšiac poživateľov týchto statkov, apoštolská svätá stolica, prv však treba statky tie vrátiť ich oprávneným poživateľom, lebo "res clamat ad dominum", každá vec kričí za svojim vlastníkom.

Pre katolíkov maďarskej národnosti na Slovensku je obzvlášte dôležitým, aby zabrané imanie súrne bolo vrátené oprávneným vlastníkom a aby tým umožnené bolo ich rozdelenie, lebo len takéto zákonité ustanovenie môže byť podkladom k tomu, aby na Slovensku mohlo byť zriadené zvláštné biskupstvo pre maďarských katolikov, ktoré biskupstvo pozostávalo by z části ostrihomskej diecese na Slovensku, resp. z maďarských farností vikariátu trnavského. Na území 137 farností žije 352.000 maďarských katolických veriacich v obvode vikariátu trnavského, čo je 30% všetkých katolíkov vikariátu. Týchto polštvrtastotisíc katolíkov mohlo by tvoriť význačnú diecesu, bez toho, že by sa bolo čoho obávať, že by sa obvod trnavského vikariátu bezúčelne a bez potreby rozkúskoval. O jeho rozkúskovaní pri takom veľkom počte farností a pri tak obrovskej mase veriacich nemôže byť ani reči, účel a nutnosť zriadenia maďarskej diecese je však veľmi zrejmý. Každý národ snaží sa uplatňovat svoje práva národné tiež na poli života náboženského, vo svojom jazyku chce slyšať slovo božie, pod vedením kňazov zo svojej vlastnej krve chce žiť svojim náboženským životom a cirkev aj chce vždy a všade vyhovieť tomuto prianiu národov.

Povstanú-li v ďalekých dieloch sveta nové misionárske osady alebo nové diecese, vychováva cirkev pre ne kňazov a biskupov z odvekého obyvateľstva. Slovenský ľud katolický na Slovensku po prevrate žiadal si tiež biskupov zo svej krve a toto prianie bolo i splnené a stejným právom požaduje maďarských kňazov, maďarských biskupov a maďarskú diecesu tiež maďarské katolíctvo na Slovensku. Svoje cirkevné a školské záujmy, výchovu svojej mládeže, výchovu kňažského dorastu vidí maďarské katolíctvo zabezpečené len v rámci maďarskej diecese. Je nesporné, že sriadenie maďarskej diecese nepatrí do oboru príslušnosti štátnej alebo vládnej a ja ani neprednášam túto vec na tomto mieste preto, že bych snáď v tomto smere od vlády očakával iniciativné kroky alebo organisačné opatrenia, ale chcel som iba dať výraz nášmu oprávnenému očakávaniu, aby vláda z úskoprsých národných dôvodov nestaviala prekážky sriadeniu maďarskej diecese vtedy, keď apoštolská svätá stolica vyplní toto prianie maďarských katolíkov.

Prechádzajúc ku kritike rozpočtu s poľutovaním musím zistiť, že má vypuklý ráz centralistického vládneho režimu. V rozpočte tomto nenachádzame ani stopy, že by vláda bola brala zreteľ na snahu obyvateľstva Slovenska po uskutočnení autonomie. Po tejto stránke je príznačným fakt, že ministerstvo pre Slovensko, ministerstvo v Bratislave nemá v tomto rozpočte zvláštneho rozpočtu. Zdá sa, že vláda toto ministerstvo ani nepovažuje za ministerstvo samostatné, ale len za akýsi sprostredkovací úrad, ktorému neprináleží ani jediné attributum samostatnosti a aj fakticky toto ministerstvo nie je samostatným orgánom, ale len akýmsi sprostredkovacím úradom Slovenska, abych sa tak vyjadril, akousi jeho poštou, ktorá sprostredkuje naše veci s Prahou. A veru obyvateľstvo Slovenska predstavovalo si toto ministerstvo docela ináč a chce ho mať docela inakším. Prevážne veľká väčšina obyvateľstva Slovenska stojí na podklade autonomie.

Požadujeme autonomiu kulturálnu, aby sme voľne mohli náš jazyk uplatňovať vo školách, úradoch a na celom poli života verejného. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Požadujeme autonomiu hospodársku, aby sme mohli udržať naše priemyselné závody, naše poľné hospodárstvo, náš obchod a tým nášmu ľudu zaistili živobitie na odvekej dedovizni.

Požadujeme autonomiu administrativnú, aby do slovenských úradov dostali sa predovšetkým synovia obyvateľstva Slovenska, tito aby sa tam dostali ku chlebu a tým aby bol učinený koniec úžasnému vzrastu proletariátu na Slovensku.

A jako korunu všeho toho požadujeme autonomiu politickú s orgánom nadaným mocou zákonodárnou, ktorý orgán by samostatne disponoval vo zmienených veciach vnútorných a riaďoval i zveľaďoval institucie primerané pomerom Slovenska.

Verili sme dlho, že prípravným orgánom tejto tak vrúcne želanej autonomie slovenskej bude ministerstvo v Bratislave, a toto ministerstvo bolo by sa ním aj opravdu stalo, keby ho vláda bola vystrojila plnou mocou na každom poli vládnej správy. To sa však dosiaľ nestalo a že ako ďaleko je toto ministerstvo od úplnosti moci exekutivnej, na to ukazuje práve ten zmienený fakt, že v 8. roku republiky nemá toto ministerstvo ani samostatného rozpočtu. Vláda nakladá s týmto ministerstvom tak, ako keby bolo ono jedným odborom ministerstva vnútra. Nuž je to krásny, ale veľmi neutešený rozkvet pražského centralizmu.

Investicie ukazujú v každom rozpočte na to, ako sa stará vláda o hospodárske a kulturálné záujmy krajiny. V rozpočte nám predloženom nezamýšľa vláda uhradiť investicie pôžičkou cudzozemskou, ako v rokoch predošlých, lež čistým príjmom závodov, ktoré investície potrebujú. K tomu účelu podržia si závody svoje prijmy, aby ich použily k investiciám. Tak podržia si čisté prijmy železnice, ktoré obdržia mimo toho 20% z dávky dopravnej, aby mohly svoje investicie hradiť. Čisté prijmy ponechajú si pošty a stejným spôsobom postarala sa vláda tiež o úhradu investičných nákladov štátnych baní a hutí, 400 milionov činí obnos, ktorý zamýšľa vláda vynaložiť na účele investičné u rôznych závodov z ich čistého prijmu.

Nie je isté, ako sa zdarí tento investičný plán vlády; to však už teraz vidíme, že na Slovensko pripadne z plánovaných investicií veľmi málo. Najvýznamnejšie dielo, ktoré má mimoriadne veľkú významnosť hospodársku i sociálnu, t. j. výstavba dráhy Handlová-Štubňa je z rozpočtu naprosto vynechané, ba jako sa chýri, táto významná položka nebude ani do rozpočtu r. 1928 pojatá.

O nedostatočnej dotácii Slovenska odznelo už veľa sťažností u rôznych príležitostiach. V rozpočtovom výbore poslaneckej snemovne slyšali sme prejav, že Slovensko nemá nároky na privilegiá a preto ani nie je možné, aby bolo lepšie dotované, ako krajiny historické. Skutok je oproti tomu ten, že nikto si nepraje a nechce pre Slovensko privilegiá, ale len rovnaké a spravedlivé zachádzanie. Slyšíme už od rokov, že Praha dopláca na Slovensko. Boli by sme ochotní uveriť to len vtedy, keby tí, čo to tvrdia, to aj dokázali. V rozpočtovom výbore snemovne poslaneckej vyskytlo sa prianie, - a prianie to osvojujem si aj ja, - aby pre Slovensko sostavený bol zvláštny rozpočet a v tomto rozpočte aby presnými dátami vykázané boly prijmy a výdaje tejto krajiny, aby o finančných pomeroch tejto krajiny predložené boly zákonodarstvu riadné záverečné účty a potom uvidíme, či je pravdou, že Praha živí a kojí Slovensko a či práve nie z naších hospodárskych síl rozkvietlo veľa priemyslových odvetví Československa a či nie práve dôchodky z našich zdrojov činia aktivnou rozvahu československej domácnosti. Jestliže historické krajiny Československa doplácajú na Slovensko, vtedy by veru bolo veľmi v záujme vlády dokázať to, lebo tento hmotný silový pomer mohol by byť veľmi účinnou zbraňou v rukách centralistickej vlády proti autonomii Slovenska. Krajina, ktorá nie je v stave vydržovať sa zo svojich vlastných prijmov, nemôže dostať autonomiu. Avšak nespatrujeme u vládnucich mužov ani najmenšej chuti dokazovať toto domnelé doplácanie. Bolo by tiež veľmi zaujímavé vedieť, aké dôchodky plynú do štátnej pokladne z obratu trhového na Slovensku. Abych vzpomenúl len niektoré položky, - dane z piva, cukru a liehu z potreby na Slovensku vykazujú také položky, ktoré by veľmi zväčšily prijmy Slovenska, keby boly zaradené medzi položky tamojších poplatníkov.

Vážený senát! Odhlasovanie štátneho rozpočtu je otázkou dôvery a dôvery si táto vláda nezasluhuje, lebo ani jediným skutkom svojim nedokazuje, že sa riadí zásadou spravedlnosti voči občanom štátu bez rozdielu národnosti. S národnými menšinami nakladá vláda ako s druhotriednymi občany, ich práva, kde len môže, naštrbuje, ich kulturálné snahy uťahuje. Maďarské a nemecké národné menšiny nemajú dostatočny počet ľudových škôl. Početný stav Maďarov v území republiky podľa udajov úradného sčítania ľudu, ktoré udaje však sú veľmi vzdialené od skutočnosti činí 745.431, t. j. 5.57% celej krajiny, kdežto počet maďarských ľudových škôl odpovedá len 4.4%. Pre menšinové školy zaradené je v rozpočte 64,012.000 korún. To by odpovedalo úmernému číslu menšín, keby v tejto položke neboly zahrnuté tie veľké obnosy, ktorých vláda použije pre české, resp. československé menšinové školy v Československu a na Slovensku.

Poslanci nemeckej národnej menšiny pri prejednávaní rozpočtu v poslaneckej snemovni poukázali na to, že dotácia nemeckého školstva činí 15% celej školskej dotácie, kdežto nemecké obyvateľstvo činí 24% obyvateľstva krajiny. U menšiny maďarskej je tento pomer ešte neprajnejší, lebo, ako je všeobecne známé, maďarská národná menšina nemá ani jednej vysokej školy, ani jedného učiteľského ústavu. Je to v najprikrejšej protive s povinnosťou, ktorej sa štát podujal v mierových smluvách a ktorá ručí za to, že vláda uspokojí kulturálné práva a kulturálné potreby národných menšín na celej čiare.

Z pozemkovej reformy sú maďarské a nemecké národné menšiny takmer naprosto vylúčené, avšak ani ľud slovenský nezúčastní sa jej v pomere, ktorý by vyhovoval jeho oprávneným požiadavkom. Pozemkovú reformu prevádza pozemkový úrad od r. 1922. Hodnota zabraných statkov idie na miliardy a tiež ich ročný obrat činí veľké miliony. Tieto veľké obnosy a ich použitie pozemkový úrad dosial ešte ani voči vláde, ani voči parlamentu ani voči širokej verejnosti nevyúčtoval. A predsa snáď by len zaujímalo obyvateľstvo obzvlášte obecenstvo hospodárské, koľko pozemkov, koľko statkov prevzal pozemkový úrad, koľko a za jakú cenu z nich pridelil, koľko dostali z rozdelených statkov Slováci, koľko Maďari a koľko Nemci? Koľko zbytkových statkov bolo utvorené, v akom rozsahu a kto tieto statky dostal? Podľa dát istej súkromej statistiky bolo v historických zemiach rozdelené dosiaľ 990.000 hektarov. Z toho nemecké obyvateľstvo dostalo 5.000 hektarov, t. j. 0.5% rozdelenej pôdy.

O parceláciach na Slovensku nemáme ani súkromej statistiky, ale faktom je, že z cca 180.000 hektarov nedostal slovenský ľud to, na čo mal oprávnené nároky a preto si toľko sťažuje jak vo svojich novinách, tak prostredníctvom svojich poslancov na nespravedlivosti pozemkovej reformy. Národné menšiny maďarské a nemecké boly však z parcelácie proste vynulované. Na najmaďarskejšie vidieky, kde maďarstvo bydlí v jednej mase a na jednotnom území, dovážajú kolonistov z cudziny a na domácich náročníkov neberú zreteľ. Na prstoch jednej ruky mohli by sme spočítať tie rozdelené veľkostatky, z ktorých sa maďarskému a nemeckému obyvateľstvu na Slovensku niečo málo dostalo, nezmieňujúc sa ani o tom, že zbytkových statkov na Slovensku maďarský alebo nemecký gazda vôbec nedostal.

Pri takej mentalite, akou sú teraz vedení českí a československí politici, ani nemožno pozemkovú reformu previesť ináč, než ako bola prevedená. Terajší president pozemkového úradu napísal v č. 12. roč. 1925 úradného listu "Pozemková reforma", že v nemeckých, slovenských a maďarských územiach Československa nemá pozemková reforma významu hospodárskopolitického, ale len národného, čo je nie iné, ako počeščenie týchto území.

Zaiste každý sa bude diviť tomuto úsudku, kto zná poľnohospodárske plochy nemeckých vidiekov v Čechách a maďarských vidiekov na Slovensku, avšak úsudok ten ukazuje cele zrejme na to, že v okoliach týchto bola pozemková reforma naprosto zbavená hospodárskopolitického charakteru a postavená bola do služieb cieľov národných nespravedlne, proti intenciám a duchu zákona. (Místopředseda dr Brabec převzal předsednictví.)

Dávnou sťažnosťou živnostníkov a obchodníkov na Slovensku je, že sa neberie na nich dostatočný zretel pri štátnych dodávkach a prácach, ač je tu nariadenie, že ich oferty treba v úvahu brať i vtedy, keď sú o 5% dražšie než oferty uchadzačov z Čiech a Moravy. Obchodné a živnostenské komory slovenské na konferencii, konanej pred niekoľko týždňami v Žiline, zabývaly sa touto otázkou zovrubne a sa usniesly, že budú žiadať a trvať na tom, aby dostaly 15% zmienených štátnych dodávok a prác. Žiadosť táto je spravedlivá a oprávnená a zasluhuje si tým väčšieho povšimnutia, lebo priemysel a obchod Slovenska, ktorý je dosavádnym centralisticky provodzovaným hospodarením zbiedačený, len pomocou týchto výhod môže sa zachrániť pred osudom zničenia.

Neudržiteľné pomery boly v priemyselnom a obchodnom živote Slovenska vytvorené i tým, že u nás dopravné tarify sú o veľa vyššie, než v krajinách historických. Ani vysloviť nemožno, nakoľko postihujú tieto tarify svojimi sadzbami náš priemysel a obchod. Pri nesnesiteľnej ťarche českej konkurencie sú tieto tarifálné rozdiele hlavnou príčinou našej hospodárskej stagnácie.

Na Slovensku ostatne nielen na poli verejného hospodárstva ale i na veľa iných poliach života úradného vytvorila planá administrativa neudržiteľné pomery. Vydali sme zákon o štátnej príslušnosti, avšak obyvateľstvo je i naďalej sužované vecmi štátneho občianstva; tuto vec najprv skomplikovali a potom položili ju novým štátnoobčianskym zákonom na podklad veľmi vrtkavý. Používanie jazyka menšinového obmedzujú úrady i v podnikoch súkromých. Nitrianský župán pred dvoma mesiacmi zakázal biografom používať na filmoch texty v jazyku maďarskom, a poneváč filmy sú zhotovené i s textom maďarským, treba pri predstavení tieto texty zakryť, lebo ináč by predstavenie nepovolili, ačkoľvek ²/₃ návštevníkov biografov v Nitre žiada si maďarských textov, lebo týmto snadnejšie porozumie, ako textu českému a ostatne mesto Nitra je sídlom veľžupy nitrianskej, ktorá má národnostnú menšinu presahujúcu 30%. V celom vzdelanom svete nieto príkladu, že by úrady, administrativa ešte i podniky pre zábavu obecenstva určené napájaly jedom národnostnej nenávisti.