Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku panu sen. Hamplovi.

Sen. Hampl: Slavný senáte! Pakli nahlédneme do předloženého nám rozpočtu, seznáme, že mimo jiných vydání je určen obnos 8 mil. Kč na t. zv. disposiční fond ministerského presidia, který není k ničemu jinému určen, než na podporu tisku, kterým klamána má býti veřejnost a rozličné čachry a korupce zakrývány. Aby se tomuto tisku a klamání veřejnosti dobře dařilo, byl vydán 30. května 1924 tiskový zákon, kterým každá oprávněná kritika jak systému, tak i osob a tisku byla znemožněna, redaktoři poháněni před soud a šmahem odsuzováni.

Tak se neděje pouze u nás, ale i ve státech, které jsou postrachem každého svobodného hnutí dělnictva, jak tomu je v Polsku a Itálii, kde svoboda tisku je také udupána a umořena. Mohu posloužiti dnes úžasným materiálem, věda, že pan ministr spravedlnosti k těmto skandálním poměrům u nás mlčí a asi nadále bude mlčeti. Ano, již i měšťáčtí žurnalisté protestují proti tomuto tiskovému zákonu, avšak pouze podle jejich způsobu polovičatě a uboze. Zákon tento vydán byl pouze k zardousení komunistického tisku, avšak dnes jsou tvrdostí tohoto zákona postiženy strany a časopisy, které svého času oběma rukama pro tento zákon hlasovaly a byly jeho tvůrci.

Uvedu několik málo příkladů zakládajících se na zkušenosti pronásledování komunistického tisku. Byl jsem svého času odpovědným redaktorem deníku "Vorwärts", který je ponejvíce rozšířen v oblasti, kterou zastupuji. Můj předchůdce Viktor Stern byl již několikráte odsouzen a mezi jiným na tři týdny tuhého vězení pro překročení tiskového zákona. Já, jako jeho nástupce jsem odpykal již jeden trest 6 dnů a druhý, k němuž jsem odsouzen, mám nastoupiti v parlamentní dovolené. Soudr. Rud. Richter, redaktor "Vorwärtsu" jest odsouzen na základě zákona na ochranu republiky za jednu řeč, kterou měl ve schůzi mládeže ve Warnsdorfu, ke 4 měsícům žaláře, který má též v nejbližších dnech nastoupiti. V přítomné době odpykává si trest 4 měsíčního vězení redaktor soudr. Paul, který si zachová svoje zkušenosti ze starého Rakouska, kdež za své patriotické smýšlení byl během války odsouzen k smrti provazem, kterýžto trest byl mu změněn v sedmiletý žalář. Nyní má čas ve vězení přemýšleti o tom, jaký rozdíl je mezi militarismem v monarchii a v demokratické republice, ovládané novou buržoasií. Je takřka neuvěřitelné, jaké příčiny si najde státní návladní, aby podati mohl žalobu pro zločiny na ochranu republiky za feuilleton, který mluvil o vojenském životě v Rakousku a v jehož obsahu bylo toto konfiskované místo, které cituji:

(Část citátu byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 13. prosince 1926 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Předseda (zvoní): Pane řečníku, citujete?

Sen. Hampl: Ano!

Předseda: Já se táži, jestli je to citát.

Sen. Hampl: Já jsem, prosím, poznamenal, že cituji.

Předseda: Tedy jsem to přeslechl.

Sen. Hampl (pokračuje):

(Další část citátu byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 13. prosince 1926 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

To napsal člověk, který prodělal hrůzy válečné a který byl odsouzen za svoje poctivé přesvědčení o militarismu k smrti provazem.

Nynější odpovědný redaktor "Vorwärtsu", Rudolf Witt, byl žalován pro urážku na cti tiskem 77 kněžími ze severních Čech a pro tuto urážku také odsouzen krajským soudem v Liberci na 14 dnů vězení. Tento proces je unikem svého druhu. Rovněž tak, jak žalovalo 77 kněží ze severních Čech, mohlo jich redaktora žalovati několik set z celé republiky, poněvadž ironická poznámka tiskem o celibátě uvedená a jeho nesmyslu a domněnka, že tak zv. zástupci Boha na zemi jsou něco jiného, než druzí lidé, pakli žaloba takové kritiky je soudem uznána, tak to neznamená nic jiného, nežli politické nadržování jisté straně a staví se úplně mimo zdravý rozum a přesvědčení lidových mas. Redaktor Rudolf Witt má mimo toho ještě dvě obžaloby v kapse podle zákona na ochranu republiky za konfiskované články a 41 žalob za deník "Vorwärts" a 6 týdeníků pro urážku na cti. Jak takové žaloby vypadají a co se dnes vše žaluje, o tom přináším několik citátů. V Jablonci n. N. vychází časopis německých národních socialistů Hakenkreuzlerů "Volkswehr", ve kterémž jistý Reinhard Riemer učeně pojednává v jednom článku o zániku českého národa. Cituji:

"Diese Erkenntnis der Tatsachen läßt folgende Entwicklung für die nächsten Jahre voraussehen. Der Nationalismus bei den Čechen wird nach der Anfeuerung im "Befreiungskampfe" binnen wenigen Jahren eine Hochkonjunktur erleben, wenige Jahre, und dann? Dann bricht das hohle Gebäude zusammen, denn ein Volk, das nicht slavischen Blutes ist, kann keine slavische Kultur hervorbringen, und ein kulturelles Mischwerk kann auch für ein Mischvolk keine Grundlage abgeben.

So also bricht das čechische Volk an einem inneren Mangel zusammen, langsam, aber sicher regt sich die Stimme des Blutes . . .

Es folgt eine Zeit, in der das Nationalbewußtsein der Čechen schwindet, für immer.

Es kommt die von den Čechen so gefürchtete "Germanisierung", d. h. die Šnajdr, Fejfar, u. s. w. sich zum deutschen Volke zurückfinden.

Verfolgen wir die Geschichte der Preußen, so kann man eine Analogie finden und die Wandlung des Sitzes der Reichshauptstadt läßt die Vermutung nicht gar so unwahrscheinlich klingen, daß in hundertfünfzig Jahren ein deutsches Prag die Hauptstadt des Deutschen Reiches sein wird."

Z uvedeného vysvítá, jak blbě se tento člověk namáhá namluviti světu, že Praha bude v dohledné době hlavním říšským německým městem ve střední Evropě. Pakli "Vorwärts" na tento rasový nesmysl řádně odpoví, jest jeho redaktor žalován pisatelem pro urážku na cti, musí podati odvolání a zaplatiti veškeré útraty se žalobou spojené. (Slyšte!)

Nejvíce se zneužívá tiskového zákona rozličnými jednotlivci, kteří žalují pouze z toho důvodu, aby jejich čest byla zrovna komunisty zachráněna, na čem těmto lidem asi obzvláště velmi mnoho záleží. Tak u jisté textilní firmy, Kratzig v Harzdorfě u Liberce vypukla stávka, která trvala po 18 týdnů. Při ukončení stávky a nástupu dělnictva do práce bylo o tom ve "Vorwärtsu" psáno a mezi jiným užito výrazu, že toto dělnictvo se bude nadále brániti proti vykořisťovacím snahám a jednotou si udrží svoji moc. I v tomto případě jsem musil podepsati odvolání, a to pro výrok "vykořisťování". Podle našeho názoru je každý továrník anebo akcionář vykořisťovatel a obzvláště to platilo u pana Kratziga, kterému bylo soudně dokázáno, že někteří dělníci u něho před stávkou pracovali nepřetržitě po dvě za sebou jdoucí směny, tedy 16 hodin denně, a mimo to zaměstnává i ženy v sobotu odpoledne až do 10 hodin večer. (Sen. Šturc: Ten dostane vyznamenání, že umí dobře vyssávat!) Ale nesmí být nazván vyssavač. Je to nezákonné a trestné jednání, avšak podle názoru libereckého krajského soudu nesmí toto jednání býti pojmenováno pravým jménem "vykořisťování". Takový továrník, který překročuje zákon a vykořisťuje dělnictvo ještě mimo zákonnou pracovní dobu, najde ještě ochranu u soudu a proto se pánové nesmí divit, že dělníci pokládají soudy za vše možné, jenom ne za instituce nestranně právní.

Jiný případ: U firmy Lichtner a Zasche v Engelsbergu u Chrastavy vypukla stávka z toho důvodu, poněvadž se firma zdráhala vejíti s organisací dělnictva ve vyjednávání o obnovení smlouvy. Dělnictvo vstoupilo do stávky až na 5 stávkokazů. Za pojmenování těchto lidí, kteří vpadli svým soudruhům vzad, "stávkokazi" byl časopis jedním z nich, a to Antonínem Dreslerem z Donisu žalován a musil podepsati odvolání, že stávkokazem není.

Minulý týden byl konfiskován státním návladním v Liberci časopis "Volnost", že přinesl ve zprávě o stávce u fmy. Sýkora v Lomnici n. Pop. tuto stať: Boj u Sýkory byl značně ztěžován stávkokazi, které jsme jmenovali již v minulém čísle tohoto listu. K nim přibyli během týdne další individua Hlaváček, Vondráčková, Černá, Kalous, Křížovy Zdeňka a Anna, vesměs z Lomnice n. Pop. Ze Žďáru Morávek a Prášil, Nosek, Briknarová, Fejfar ze Staré Paky, Dědková z Chlumu. (Další věta, byla, usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 13. prosince 1926 podle %u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Za slovo "stávkokaz" uveřejněné u jména člověka, který svým spoludělníkům při hospodářském boji vpadl vzad, může býti redaktor žalován. Má se prý užívati slova "prácechtivý". My jsme však toho názoru, že název stávkokaz se nedá ztotožňovati s názvem prácechtivý a je urážkou pro stávkující dělnictvo, které na základě toho by musilo býti pokládáno za lenochy, kteří pracovati nechtějí. Stávkující dělníci chtějí také pracovati, jsou také i během boje prácechtiví pouze s tím rozdílem, že nechtějí pracovati a prodávati svoji práci za každou zaměstnavatelem diktovanou cenu; proto nesmějí býti považováni za lenochy. Ostatně, kdo se nestydí dělati stávkokaze, nesmí se také styděti, octne-li se jeho jméno uveřejněno v časopise. S tím musí již počítati v tom okamžiku, kdy pomýšlí stávkokazem státi se.

U fmy. Kaiser v Liberci na Ruprechtické ulici vyvrtl si dělník ruku a byl uznán lékařem k práci neschopným. Druhého dne dostavil se dělník do závodu a zaměstnavatel jej žádal, aby nadále přes zranění pracoval. Dělník poukázal na to, že jest uznán lékařem k práci neschopným. Továrník telefonoval lékaři, aby jmenovaného dělníka uznal za práce schopného. Dělník upozornil lékaře dr Lissauera na onu telefonickou rozmluvu, načež mu lékař odpověděl, že se nenechá nikým ovlivňovati. Redaktor "Vorwärtsu", který toto neslýchané jednání továrníka uveřejnil, byl žalován pro slovo "ovlivňovat" a musil dáti odvolání. (Slyšte!) Tiskového zákona se využívá kdekým a také se jej nadužívá v míře největší. Velmi zhusta se stává, že z celého článku, jak již nahoře uvedeno, je žalováno jediné slovo, přesto že celý článek uvádí jen skutečnosti a věcnou nepopiratelnou kritiku, dosaženo je tímto zákonem tolik, že jistí advokáti dělají z toho zákona dobrý obchod, žalující se zpravidla k přelíčení nedostaví, to spraví jeho advokát, žalovaný se také dostaviti nemusí, neboť pojem o slově urážka tiskem je tak kaučukový, že obžalovaný takřka vždy odsouzen býti musí, obzvláště jedná-li se o tisk komunistický. Na tento tisk nevrhli se však pouze censor, továrníci a rozliční dobrodruzi, kteří pokoušejí se odvoláními v časopise zachrániti svojí domnělou čest, nýbrž i u některých sociálních demokratů se stalo sportem žalovati "Vorwärts" a týdeníky komunistické strany, aby tímto způsobem komunistický tisk poškodili a připravili mu desetitisíce soudních výloh. Zřídka se stane, že se přijde k názoru, že to obapolné žalování nemá žádné ceny a aby se od něho upustilo. Ano, já sám jsem v soudní síni u libereckého krajského soudu požádal již v r. 1924 advokáta sociálně-demokratické strany německé, aby své mandanty upozornil, neupustí-li od dalších žalob, že budeme nuceni také žalovati. Dlouho jsme se rozmýšleli, máme-li sáhnouti k týmž nečistým zbraním a reakcionářskému zákonu, jak se používá proti nám, ale když jsme se přesvědčili, že proti nám se nadále bezohledně vystupuje a že jsme žalováni pro vyložené hlouposti, žalovali jsme také. My o prohlášení nestojíme, ani si nepřejeme, aby byl někdo k vůli tiskovému zákonu trestán, poněvadž, jak jsem již pravil, prospěch mají z toho pouze advokáti a buržoasie má z toho jenom jundu. Nám se obyčejně vytýká, že užíváme v naší žurnalistice tvrdých a urážlivých výrazů, že pomlouváme a jsme s pravdou na štíru. Pravdou je, že neznáme v dělnickém tisku uhlazené měšťácké morálky, za kterou se ve skutečnosti skrývá ta největší lumpárna.

Jakých zbraní se však používá proti nám? Zde je na př. pan kolega Jokl. Tomuto pánovi, který je odpovědným redaktorem opavské "Volkspresse", přinesl komunistický tisk již 9 čestných prohlášení. Jsem toho názoru, že bychom pro příští rok navzájem tato čestná prohlášení mohli paušalovati v části insertní, neboť pan Jokl žaluje slova a maličkosti. V časopise pana sen. Jokla z 8. srpna minulého roku možno čísti, že komunisté vydali heslo, že Bubník nesmí lovit v Ostravě, že pánům nezbývalo nic jiného, než psáti o pomoc do Prahy a že Polbyro vyhovělo této žádosti a poslalo do Ostravy 30.000 ruských rudých mincí. Tyto prolhané výroky byly nazvány ve "Vorwartsu" "Faustdicke Lügen in der Volkspresse". Následek se dostavil, žaloba vydavatele časopisu "Volkspresse" pana Trenky a čestné prohlášení ve "Vorwartsu" a "Kampfu".

V masopustním čísle "Der Spottvogel" byl uveřejněn satirický inserát. Ten zavdal příčinu k žalobě panu Joklovi, přesto, že kdokoliv jiný by se mohl domnívati, že je to mířeno na něho a s tím se ztotožňovati.

V jedné místní zprávě jednoho dělníka v "Arbeiterzeitung" č. 43 stálo napsáno: "Paß auf, verehrte Tante aus Troppau" - "Dej pozor, ctěná teto z Opavy". Tento výraz zavdal vydavateli "Volkspresse" příčinu k žalobě a my musili podepsati prohlášení a zapravit s tím spojené útraty. Nepoužívají však ti sociální demokraté velmi zhusta téhož výrazu o časopisech stran druhých? Avšak na tom není dosti. Pan Jokl žaluje v témže článku ještě zvláště podanou žalobou tyto výrazy: "Senátor Jokl in Unruhe versetzt" a "für sozialdemokratische Versammlungen mit Redner III. Garnitur" a mimo to v dalším článku výraz "Nevěříte, pane senátore, že by bylo pro Vás radno vaši "zasloužilou" činnost pověsiti na hřebík?" - "Glauben Sie nicht, Herr Senátor, daß es für Sie ratsam wäre ihre "verdienstvolle" Tatigkeit an den Nagel zu hängen?" - Tedy náš názor o ceně neb bezcennosti parlamentární činnosti měšťácké demokracie je pokládán za urážku na cti panem Joklem, nemluvě ani o tom, že patří k tomu nemálo obrazotvornosti, pakli již pan redaktor Jokl žaluje shora uvedené věty.

"Vorwärts" přinesl dne 13. září 1925 lokálku, ve které je kritika řeči pana sen. Jokla, který byl tenkráte poslancem. V závěru této lokálky píše dělnický dopisovatel toto: "Wir werden den Arbeitern zeigen, daß alle jene mitschuldig sind an dem kommenden Kriege, die während des letzten Krieges Kriegspolitik betrieben und nach dem Kriege den Sturz des Kapitalismus verhinderten und heute in derart bombastischen Reden vom "zerfetzten Militarismus" gleich den Bürgerlichen nichts anderes tun, als den Arbeitern schon heute wieder die Augen auszuwischen, um beim nächsten Kriege um so besser wiederum Kriegspolitik zu betreiben und eventuell für "außerordentlich treue Dienste" zum Verwaltungsoffizier befördert zu werden".

V žalobě uvádí pan sen. Jokl, že se cítí uražený tím, že je mu vytýkáno, že dělal válečnou politiku. Jsme o tom pevně přesvědčeni, že nenamítal by ničeho proti takovéto urážce, stala-li by se během války. V jednom libereckém časopise byla uveřejněna básnička pod titulem "K volbám", kterou si dovoluji zde přednésti v originále. (Cituje):

"Sturm braust die Nacht
Volk, halte Wacht.
Licht flutet Tag,
Nun wag, Prolete, wag.

Wirf ab dein Leid
Und klage nicht.
Sturm deine Zeit,
Tat deine Pflicht.

Dein Wort, Prolet,
Ist deine Zeit,
Und deine Tat
Ist Ewigkeit.

Fritz Sturm."

K této básničce byla k vůli její kuriositě uveřejněna "Vorwartsem" druhá básnička s podpisem Ehrenbach Vorfried, který sice nežaloval, ale žaloval jistý Ehrenfried Vorbach, jenž se cítil ironisováním básně ve svém časopise uveřejněné na cti uražen. Resultát, odsouzení redaktora "Vorwartsu", uveřejnění rozsudku, zaplacení útrat. Dovolím si také tuto zironisovanou básničku přednésti. (Cituje):

"Nacht braust Sturm.
Wacht, Volk, halte.
Flutet Tag Licht?
Zittre nicht.

Ab werfe Leid
Nicht klage,
Flutet weit
Mond bei Tage?

Stammle Wort.
Schicksalswende.
Immerfort.
Schnelles Ende.

Deine Zeit,
Dein Wort.
Ewigkeit.
Fort.

Sturm braust Nacht.
Licht flutet Tag.
Wald blattert Herbst.
Nicht klag.

Herrschermächte.
Schnelles Ende.
Finstre Nächte.
Schicksalswende.

Wortgebimmel.
Lieber Himmel.
Wird euch schlecht?
Ganz recht.

Ehrenbach Vorfried."

To je báseň, k vůli které jsme byli žalováni a také odsouzeni. Ano, i doporučení, aby se upotřebilo stejnokrojů bývalého rakouského střeleckého spolku za strašáky do zelí bylo žalováno. Znělo takto:

"Jungschützen- und Schützenuniform

en groß

en detail.

sind in Hatzau zu haben. Als Käufer werden bevorzugt Maskenleihanstalten, da sich die Uniformen am besten für Fascshingsnarren eignen, da man dazu nicht einmal eine Larve braucht. Nach der Faschingszeit können diese als Krautscheuchen von Landwirten verwendet werden. Die Uniformen sind zu haben beim Kommandochef des Hatzauer Augmentationsmagazins. An Čechen und Juden wird nichts verkauft, bloß an blondlockige Germanen, die ihre deutschen Heldentaten schon als Säuglinge in den Windeln bewiesen haben. In Ermangelung der Studentenmützen eignen sich auch die Hüte glänzend."

Toto bylo žalováno z Chrastavy jistým panem Hecke a redaktor "Spottvoglu" musil podati čestné odvolání panu Kommandochefovi.

Minulého roku o volbách psala soudružka "Volnost" o jistém Slanečku s přiléhavou kritikou. Odpovědný redaktor byl žalován, avšak ne snad nějakým panem Slanečkem, nýbrž Herinkem. (Veselost.)

Krajský soud v Liberci uznal, že jméno Slaneček je totožné se jménem Herink, Herink byl jednoduše assimilován na Slanečka a redaktor byl odsouzen. Kdyby se skutečně našel nějaký občan se jménem Slaneček a kvalitami o něm uveřejněnými vztahoval to také na sebe, mohl žalovati také a redaktor byl by odsouzen pro urážku na cti Slanečka i Herinka. Je možno za takových okolností psát vůbec nějakou satiru? Za takových tiskových poměrů se to stává již úplně nemožným a je vyloučeno za tohoto tiskového zákona nějakou satiru psát. Tímtéž způsobem, jak se postupuje soudy proti tisku německému komunistické strany československé, vystupuje se i proti tisku českému. "Rudé Právo" přineslo dne 24. listopadu t. r. článek s nadpisem "Národně socialističtí dělníci, dejte pozor na své vůdce!" V tomto článku byla zabavena tato stať: Proto dal zatknouti Šaldu, finančního ministra vaši strany, a dal pokyny, aby v celé řadě vládních listů byly roztahovány a naťukávány všelijaké aféry vašich předáků, aby způsobil mezi nimi paniku a udělal je přístupnými svému diktátu: Buď budete hlasovati pro mou vládu, nebo na vás povím všechno, Švehlovi se ovšem nejedná o očistu vaší strany od špatných a zkorumpovaných vůdců. Čím jsou zkorumpovanější, tím jsou mu milejší. Tím větší prospěch z toho má buržoasie. Národně-socialističtí dělníci! Nedopusťte proto, aby vaši vůdcové hlasovali pro rozpočet, ať celý neb jednotlivé položky. S každým vaším poslancem, který by vztáhl ruku pro Švehlovu česko-německou koalici, zúčtujte po zásluze. Bude hlasovat pro rozpočet jedině proto, že se bojí Švehly, aby naň neprozradil nějakou korupci. Hlasování vašich parlamentárních zástupců při rozpočtu bude pro vás proto zkouškou, máte-li opravdu zástupce, kteří jsou neodvislí od vlády a buržoasie! Pan ministr v rozpočtovém výboru sděloval užaslému světu, že počet konfiskací v posledním roce klesl. Pakli skutečně počet konfiskací statisticky klesl, není tím však již řečeno, že klesla také hloupost a byrokratickost některých pánů censorů, kterým konfiskace dělají dobré oko u jejich představených. Co prošlo na př. v Ústí nad Labem, neprojde v Litoměřicích a my jsme toho názoru, že tam censor konfiskuje podle svého politického přesvědčení aneb nahodilé nálady a jak se vyspal, aneb jak je službou přetížen." (Sen. Šturc: Anebo jak se rozloučil se ženou!)

Soudruh Šafář byl svého času odpovědným redaktorem Večerníku "Rudého Práva". Státní návladní žaloval jmenovaného redaktora pro uveřejnění článku pod nadpisem: Zpráva o činnosti kladensko-zemědělské komuny na Kavkaze v Rusku, a to pro delikty podle § 15 a 42 zákona na ochranu republiky a článek III. zákona z 15. září 1868, č. 142 ř. z. Soudruh Šafář inkriminovaný článek nepsal a do tisku nedal. Svědkem bylo dokázáno, že v době vyjití článku byl na dovolené, byl však přes to odsouzen pro přečin zanedbání povinné péče do vězení na jeden týden, a k pokutě v obnosu 200 Kč, eventuelně na další 2 dny vězení bezpodmínečně, a mimo to ještě k náhradě nákladů ve vězení, to je za každý den pobytu v Pankrácké trestnici musil platit 12 Kč denně.

Tomuto způsobu trestání dělnických a zvláště komunistických redaktorů se říká spravedlnost a demokracie. Takové spravedlnosti rozumí pouze třídně založený měšťák, který sice si přeje odstranění třídní zášti, ale sám jí však plně holduje. Je také zajímavo, jak redaktor Bohumil Novotný znovu byl odsouzen k jednoměsíčnímu těžkému nepodmínečnému žaláři.

12. února 1925 byl krajským soudem v Mor. Ostravě odsouzen redaktor "Rudého Práva" soudr. Ivan Olbracht pro řeč na táboru lidu v Karviné proti válkám pronesenou do těžkého žaláře na 2 měsíce. O průběhu líčení přineslo "Rudé Právo" ze dne 15. února m. r. v rubrice "Soudní síň" pod nadpisem "Podle zákona na ochranu republiky" zprávu, obsahující též inkriminovaný, ve veřejném soudním líčení čtený a bezzávadně v "Dělnickém deníku" prošlý pasus z řeči Olbrachtovy, ale celý náklad listu byl úředně zajištěn a ani redakci, ani administraci přes veškeré jejich dotazy nebyla oznámena příčina tohoto, proti komunistickému tisku s gustem zhusta používaného zakročení. Tak se stalo, že týž referát přineslo příští "Rudé Právo" poznovu, aby propadlo nové konfiskaci, novému zajištění. Škoda listu, tímto nekvalifikovatelným postupem censurních a policejních orgánů způsobená, šla do desetitisíců, ale nejen to, státní návladnictví obžalovalo nakonec ještě tehdejšího odpovědného redaktora "Rudého Práva" soudr. B. Novotného - ze zločinu výzvy k trestním činům podle § 15 zákona na ochranu republiky a v důvodech žaloby uvádělo, že žalovaný po dvakráte uveřejněným soudním referátem, který ke všemu nečetl nikdo jiný, nežli censor, "veřejně podněcoval k pokusu násilím změniti ústavu republiky a ke zločinům - vojenským". Pražský trestní soud musil však obžalovaného dne 10. května m. r pro naprostý nedostatek subjektivní podstaty skutkové osvoboditi. Proti rozsudku provedl státní návladní zmateční stížnost, Nejvyšší soud jí vyhověl, osvobozující rozsudek zrušil a věc přikázal I. soudní instanci k novému projednání, a to z tak klasických důvodů, že je neváháme doslovně předložiti veřejnosti k posouzení.

Praví se v ní: "Soud I. instance obžalovaného osvobodil, uvěřiv jedině jeho tvrzení, že články uveřejnil bez zlého úmyslu, aniž by podněcoval k zločinu podle §u l zákona na ochranu republiky, anebo k zločinům vojenským, nýbrž jedině proto, aby dělnické veřejnosti jako novinář podal věrný obraz hlavního líčení o procesu u krajského soudu v Mor. Ostravě provedeného. Rozsudek je však neúplný. Opomíjí, že - článek byl uveřejněn v časopise strany, jež propaguje hesla totožná se závadným projevem. Které politické strany je ten, který periodický časopis orgánem a která hesla propaguje tu ta která politické strana, je pak skutečností notorickou, a k takovým skutečnostem, pro něž netřeba důkazů, je nalézacímu soudu zásadně přihlížeti a v rozhodovacích důvodech je zjistiti, což se v daném případě nestalo. Řádné přihlížení k této skutkové okolnosti mohlo a může vésti k jinému hodnocení obhajoby žalovaného a tím i jinému závěru, než k jakému dospěl právě soud nalézací. Pro posuzování, zda si byl obžalovaný vědom, že čtenáři budou utvrzováni v náladě právnímu řádu nebezpečné, stačí, je-li propagován stranou, jejímž orgánem je časopis, v němž je článek uveřejněný. Obžalovaný měl pouze sděliti, že Ivan Olbracht byl odsouzen pro projev uplatňující hesla stranou propagovaná, že se tak nestalo, že je ve spojení s opomenutou skutečností totožné tendence časopisu, zdá se poukazovati k závěru, že tak činil u vědomí významu a dosahu inkriminovaného projevu, to je ve zlém úmyslu §em 15 zákona na ochranu republiky předkládaném. Tedy na základě toho byl také soudruh Novotný odsouzen.

Mnou byla nyní přednesena pouze malá část materiálu, který dokazuje skandální a neudržitelné poměry vyvolané tiskovým zákonem. Shodujeme se v odsouzení tohoto zákona, jak se o něm vyslovil v "Socialdemokratu" z 22. července 1926 pan sen. Niessner, který pod dojmem naší kritiky ve "Vorwärtsu" žalob sociálně-demokratickými vůdci článek napsal. Tento tiskový zákon je československou ostudou, jako zákon na ochranu republiky a o útisku. To jsou zákony, které si upekla bývalá koalice k znemožnění dělnického revolučního hnutí a kterými chráněna býti může každá korupce a zlodějství na dělnictvu páchaném. Tyto skutečnosti mnou zde líčené jsou ohromným výkřikem bídy, svobody tisku a psaného slova v t. zv. demokratické republice. Proto pryč s touto evropskou ostudou, nazvanou tiskový zákon, a dělnictvo všech stran vyzýváme, nechť vede s námi otevřený a neutuchající boj proti tomuto zmetku měšťácké demokracie.

Z toho důvodu nemůžeme také dáti důvěru vládě, pod jejím vedením se provádí třídní politika měšťáckých a kapitalistických snah, my tuto vládu potíráme a potírati budeme až do krajnosti. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Hampl (pokračuje): Hlasování pro rozpočet neznamená nic jiného, než vyslovení důvěry vládě a stávajícímu režimu, který je protidělnický a reakcionářský. Pro dělnictvo a pracující vrstvy, jejímž protestům se vysmíváte, je pouze jedno východisko možným, to je vítězná sociální revoluce, kterou osvobozen bude pracující člověk a kterou nastolena bude, jako v Rusku, diktatura pracujících proti diktatuře vykořisťovatelů a měšťácké třídy (Potlesk stoupenců řečníkových.)

Předseda: Dalším řečníkem je pan sen. inž. Klimko, dávám jemu slovo.

Sen. inž. Klimko: Slávny senát! Každá vec, ktorá je s nejakým hospodárskym životom spojená, či už ona patrí súkromnému podnikateľovi, spoločnosti alebo verejnej korporácii, vyžaduje plánovité vedenie. Takéto vedenie obvykle určuje sa vopred tak zv. hospodárskym plánom, ktorý v štátnom organizme menuje sa štátnym rozpočtom.

Samozrejmé a prirodzené je, že štátny rozpočet veľmi citlivo siaha do života každého jedného štátneho občana; od neho závisí blahobyt, ale i núdza, kultúrne povznesenie alebo zaostanie obyvateľstva štátu a tak pre jeho ďalekosiahajúce následky každý slobodomyselný národ snažil sa v rozhodovaní o štátnom rozpočte zabezpečiť si to najkardinálnejšie suverénne právo.

Toto kardinálne právo si všetky kultúrne národy vždy a voči každému tou najväčšou húževnatosťou bránili a každému pokusu o porušenie toho vzdorovali, že aké maly následky pokusy niektorých mocnárov obmedziť alebo pozbaviť národy o svrchované ich právo na ustaľovanie rozpočtu a povoľovanie vyberania daní, eklatantným a aj školným príkladom je nám veľká anglická revolúcia, ktorej Stuart Karol I., panovník Anglie z "božského poslania" a "neobmedzený pán života a smrti" musel sprotivenie sa usneseniu anglického parlamentu, podľa ktorého neodhlasované clá, dane a poplatky vyberať bolo zakázané, 30. januára roku 1649 pred Vajthalským palácom zaplatiť hlavou katovi.

Podobným a nie menej vzorným príkladom ochrany svojej suverenity národného samourčovania bola o slobodomyselnosť vo Spojených štátoch severnej Ameriky, ktorých občania tiež pre vyberanie Anglickým parlamentom im oktrojovaných, avšak Amerikánmi nepovolených poplatkov a rôznych, hoci miernych dávok, vzbúrili sa proti materskej zemi a po úspešnom boji vo Filadelfii dňa 4. júla 1776 vyhlásili svoju neodvislosť a štátnu samostatnosť, ktorú neskoršie aj Anglia vo Versailles uzavretej mierovej smluve tiež uznať musela.

Ja s tohoto miesta, keď sa ujímam slova všeobecnej vecnej kritiky o štátnom rozpočte na rok 1927 nám predloženom, chcem tiež zastupovať, poťažne uplatňovať suverénne právo slovenského národa, aby vláda, zvlášte ale pán minister financií, utvorili si smernice ohľadom ducha ďalšej štátnej administrácie.

Po stránke technickej spomenutý návrh štátneho rozpočtu, poťažne finančného zákona, menovite však celkový jeho prehľad opravdu nosí v sebe znaky neodškriepiteľného napredovania voči predošlým rozpočtom.

Roztriedenie štátneho rozpočtu na 4 skupiny, a to: na skupinu vlastnej správy, potom na skupinu správy štátnych podnikov, ďalej na skupinu podielu samosprávnych sväzkov na štátnych daniach a poplatkoch, a konečne na skupinu správy štátneho dlhu plne svedčí o odbornej pohotovosti a vedeckosti pána ministra financií. Jednoduchý pohľad na číslice týchto skupinove sostavených výkazov poskytuje možnosť hoci komu, aby si mohol utvoriť celkový obraz o našom štátnom hospodarení v každom jeho rezortnom odvetví.

A keď ešte k tomuto pripomenem to, že osoba pána ministra financií, jeho všeobecne uznanou intaktnosťou, poskytuje nám dostatočnú záruku, že číslice nám predloženého rozpočtu sú úprimné, prostomluvné a neskrývajú v sebe žiadneho zahaľovania a nie sú nejakou záhadnou matematickou praktikou utvorené, ale pravdu a skutočnosť obsahujú, tak i v rozpočte tomto dosiahnutá rovnováha, poťažne jeho primerená aktivita mňa tiež uspokojuje.