Čo sa však spôsobu sostavenia rozpočtu jednotlivých odvetví štátneho hospodárstva - aby som použil rozpočtového názvu - oddielu ostatných štátnych podnikov týka, musím poznamenať, že detailné účty týchto podnikov pri ich všetkej obšírnosti predsa sú len textove málomluvné, počtovedne a prehľadove trochu ťažkopádné, preto nebolo by od veci, keby pán minister financií bol láskavý tieto účty v budúcnosti tak dať sostaviť, aby z príhodného podsumára boly patrné všetky administratívné jednotky - správy riaditeľstvá atď. - toho istého druhu s výkazy ich detailného rozpočtu osobných, vecných, prevodných a hospodárskych, ďalej bremenných a investičných nákladov a s výkazy detailného rozpočtu manipulačných, prevodných a hospodárskych príjmov, lebo len touto pomôckou dá sa určite posúdiť výnosnosť a účtovanie hospodárstva týchto podnikov.

Samosebou sa rozumie, že do týchto výkazov veľmi snadno môžu byť pojaté i dáta pri podniku zamestnaného personálu, čo v predloženom rozpočte je vo zvláštnych soznamoch uvedené, a tak v budúcnosti tieto soznamy mohly by odpadnúť.

Čo sa teraz predloženého rozpočtu s hľadiska slovenského týka, bôlne musím konštatovať, že som nenašiel v ňom to, čo som hľadal, totiž osobitný rozpočet slovenskej krajiny, a tak nemôžem si utvoriť ani len celkový obraz o jej hospodárskom živote, o jej kultúrnych, administratívnych a sociálnych potrebách alebo nedostatkoch.

Neviem, čo donášajú naše národné majetky, závody, podniky a rôzne inštitúcie, ako sa s nimi hospodári atď.?

Neviem, koľko vynášajú u nás dane, clá a iné poplatky?

Neviem, koľko je potrebné k zaokrytiu administratívnych a iných nákladov a preto neviem ani to, čo by som si mohol pre Slovensko k jeho povzneseniu, bez újmy druhého, právne požadovať od vlády. Neviem, či je to Slovensko skutočne pasívné, ako sa hovorí, alebo či je aktívné, ako sa predpokladať dá a kto požíva jeho prípadné aktívy. Na to, aby finančný zákon osobitne obsahoval rozpočet Slovenska, má suverénny slovenský národ, ako som to zprvu uviedol, nielen prirodzené a kardinálné, ale aj zákonom zabezpečené právo.

XX. zákonný článok z roku 1897 o vedení štátnych účtov a k nemu patriace pravádzajúce vládné nariadenia sú ešte aj dnes platným zákonom, poťažne záväznými predpisy na Slovensku.

Tento zákon a spomenuté inštrukcie v I. časti dišponujú o rozpočte, dávajú zásadné pokyny u sostavení prelimináru, určujú položky a rozčlenenie preliminárov, taktiež stanovujú predmety riadneho a mimoriadneho hospodárenia, priechodnych výdajov a investícií, opisujú mimoriadne príjmy, ďalej kapitole, titule, rubriky, podrubriky a položky ako aj zovňajšie účtovné zariadenie preliminárov, dávajú pokyny k odôvodneniu jednotlivých preliminárov, ku sostaveniu rozpočtu a návrhu finančného zákona.

II. časť obsahuje pravidlá o prevádzaní rozpočtového zákona, o dodatočnom a mimoriadnom úvere, o väčšom a nepreliminovanom výdaji, o poukazovacom práve a spôsoboch jeho použitia, o poukazovaní výdajov zvlašte, o zaviazaní stavebných a iných úverov, o zastavení a prenesení rozpočtového úveru - vírement - o výkone poukazovania, súčtovania a použitie prienosného práva všeobecne a zvlášte, o priechodnej manipulácii a indemnite.

III. Časť dáva pokyny ku spravovaniu štátneho nemovitého majetku a k sostaveniu základnej knihy tohože majetku, dáva pokyny ku založeniu inventárov štátneho movitého a nemovitého majetku, smernice o uzavieraní štátnych smlúv, dohôd atď., pokyny o scudzení štátneho majetku cestou verejnej súťaže, o použití štátnej prokuratúry v obchodno-právnych záležitostiach a určuje pravidlá ohľadom inkompatiblity vedľajšieho zamestnania štátneho úradníctva.

IV. časť obsahuje pravidlá o organizácii, služobnom pomere a pôsobnosti štátnych pokladníc a hmoty spravujúcich úradov.

V. časť uvádza pravidlá o službe účtovných úradov, menovite o organizácii a služobnom pomere, o právomoci o oprávnenosti týchže, dáva pravidlá o administratívnej účtovnej pomocnej službe, o administratívnom likvidovaní, o preznačení a kontrasignovaní poukazov, o vedení poukazovacích, zastavovacích a pohľadávkových soznamov, o evidencii zaviazaných úverov, o pokladničnom likvidovaní a o prevzatí účtov, ďalej o založení katastru účtov, o cenzúre poukazov, o protisúčtovaní, o knihovaní, potom o ustáľovacích výkazoch, o cenzúrnych a knihovacích klauzulách, o revízii cenzúry a knihovania, a vypožičaní účtovných dokladov, o výkazoch peňažnej správy a o prílohách celoročnej peňažnej správy a o predložení podrobných ročných preliminárov.

VI. časť dišponuje o správe štátnych dlhov.

VII. časť obsahuje jednací poriadok o výkone prezatýmnej účtovnej revízii.

Spomenutý zákon má 144 a prevádzajúce vládne nariadenie 400 paragrafov.

Podrobný obsah tohoto zákona a jeho prevádzajúceho vládneho nariadenia - ktorý nijako nevylučuje uplatnenie múdreho rozčlenenia finančného zákona pánom ministrom financií v predloženom rozpočte inaugurovaného - neuviedol som len preto, aby som opätovne zdôraznil, že rozpočet pre Slovensko bol by mal byť podľa týchto právnicky platných zásad zvlášte sostavený a do celoštátneho rozpočtu pojatý, ale oboznámil som jeho obsah tu i preto, aby som mohol, ako štátny úradník z bývalého režimu, poukazovať i na to, že bývalé štátne hospodárenie, vedené prísne predpisami tohoto zákona a prevádzajúceho nariadenia, bolo o mnoho lacnejšie, ako je dnes i pri valutovej diferencii, lebo nevyžadovalo iba polovicu, v niektorom odvetví len jednu tretinu toho úradníctva a zamestnanectva, aké vyžaduje dneskajšie štátné hospodárenie. (Tak jest!)

No, ale v čas prevratu prišla na Slovensko záplava rôznych socialistických strán spoza Moravy, ktoré uchvátily všetky úrady do svojej moci, starých zapracovavaných a čestne slúžiacich úradníkov, i keď by títo boli chceli nášmu štátu ďalej slúžiť, z úradov vo veľkom počte povyhadzovali a miesta ich svojimi neodbornými a zákonite nekvalifikovanými prívržencami obsadily. (Tak jest!) Takto sa mohlo stať to, o čom len tieto dni písali noviny, že odkopnutím jedného, na Slovensku a Podkarpatskej Rusi ešte tiež platného zákona, a to zákonného článku I. z roku 1883, "o kvalifikácii verejných úradníkov", postavený bol Karol Finger, bývalý kuchár generála Kuzmáneka v dobe svetovej vojny, za hlavného účtovníka mesta Mukačeva, ktorý mimo jeho úradného povolania má i vedľajšie zamestnanie, ako direktor pri mukačevskom biografe, a tak nie div, že noviny rozpisujú sa nariekave o smutnom hospodárení tohoto mesta.

Takýchto prípadov stalo sa v nesčíselnom počte i na Slovensku, no ale nechcem ich rekriminovať, keďže sa dal postupu tomuto zastrený název, že sú to "poválečné pomery" alebo že sú to "detské choroby nášho mladého štátu". Pri tom všetkom však nemôžem ďalej pokračovať v mojej reči bez toho aby som snažne nepožiadal pána ministra financií o to, aby bol tak láskavý a všímal si spomenutých zákonov a nariadení i z celoštátneho hľadiska a pričinil sa u vlády nielen o to, aby ony na Slovensku boly presne dodržiavané, ale i u zákonodarneho sboru, aby prípadne, keď aj s účelnými zmenami v platnosť boly uvedené i v ostatných zemiach tohoto štátu.

Na odôvodnenie svojej žiadosti uvediem len jeden krátky príklad. Podľa spomenutého XX. zákonného článku z r. 1897, "o vedení štátnych účtov", prednosta učtárne povinný je pri konaní administratívnej účtovnej pomocnej služby dozerať, či poukázaný obnos má úhradu vo schválenom rozpočte a jestliže by poukaz obsahoval väčší výdaj, ako je úver štátneho rozpočtu, alebo že by bol výdaj nepreliminovaný ku preneseniu úveru nepovolený, alebo keď by poukaz odporoval platným predpisom, povinný je na referátniku na to prednostu úradu upozorniť a jestliže by prednosta úradu vzdor tomuto upozorneniu výdaj predsa nariadil a proti náhľadu účtovného prednostu pokračoval, prednosta učtárne povinný je síce platobný rozkaz kontrasignovať, ale ku položke týmto spôsobom poukázanej v poznámkovom stĺpci musí zapísať slová: "Na rozkaz", aby i týmto jednaním vyzvaná bola pozornosť najvyššieho kontrolného úradu pri pozatýmnej revízii účtov. Táto povinnosť prednostu učtárne má veľký význam vo štátnom hospodárení; to môžem tvrdiť z praksi, ale len do tých čias, pokiaľ sú i ostatné nariadenia, vyplývajúce zo zákona o vedení štátnych účtov v platnosti podržané.

Podľa týchto nariadení učtáreň je do istej miery samostatná a administratívnemu úradu len pridelená a nie podriadená. Prednostu učtárne nekvalifikuje prednosta administratívneho úradu, lež účtovný riaditeľ a v páde disciplinárneho priestupku prednosta učtárne podlieha zvláštnej, zákonom určenej disciplinárnej komisii, ktorá nezávisí ani od administratívneho úradu, ani od toho rezortu, ktorému je administratívny úrad podriadený.

Nakoľko však v našej štátnej administrácii teraz uvedené zákonité predpisy nie sú dodržiavané vzdor platným zákonom ani na Slovensku a nakoľko prednostu učtárne nateraz kvalifikuje prednosta úradu a i disciplinárne jemu podlieha, tedy nie div, že staly sa prípady, keď prednosta učtárne snažil sa plniť svoju zákonitú povinnosť, prednosta administratívneho úradu si to od neho "raz na vždy vyprosil" a mu "špatnou" kvalifikáciou pohrozil.

Takéto prípady vedel by som konkrétne citovať i z dejín ostatných tých úradov na Slovensku, ktoré sú štátnym administratívnym úradom s istou samostatnosťou ako odborné dozorčie orgány k prevodu štátnych podnikov podľa spomenutého zákona a sprevádzajúcich nariadení pridelené. Od tohoto ale upustím.

Avšak nemôžem mlčaním pominúť tú skutočnosť, že scudzenie štátnych movitostí na Slovensku, ako sú na príklad rôzne, ohromnej ceny hmoty, nedeje sa podľa uvedených predpisov cestou verejnej súťaže a nedodržiavajú sa ani bývalým režimom podľa spomenutého zákona vydané a teda i dnes platné inštrukcie, ale všetok odpredaj koná sa buď pod rukou alebo istou miešaninou, složenou s verejnej súťaže a voľného odpredaju s vylúčením verejného dozoru a negligovaním súťažiacich reflektantov mnohokrát nie na malú škodu i štátnej pokladnice, a preto nie je div, že i v predloženom nám rozpočte položky štátnych podnikov, vyjmúc tabakovú réžiu, loteriu a mincovne, nevykazujú také príjmy, poťažne prebytky, aké by sa vzhľadom ku ich objemu právom daly očakávať, ba dokonca niektoré z nich sú i pasívne.

Inaugurované uvedené metody sú teda protipravidelné, neprípustné a nekontrolovateľné a preto nie div, že v našom štáte veľmi často vynorujú sa odhalené korupčné aféry a pribúda počet záhadných poválečných zbohatlíkov, lebo veď "príležitosť robí človeka zlodejom", čo opravdu neslúži nám k úcte ani doma, ani v zahraničí.

A preto úctive prosím pána ministra financií, ako požívateľa zvláštneho postavenia v ministerskej rade voči ostatným rezortom a ako najvyššieho direktora "bonorum reipublicae", aby bol láskavý v platnosť uviesť spomenuté zákony, predpisy, nariadenia a inštrukcie, aby urobil kroky ku zjednodušeniu štátno-hospodárskej administrácie ku zdokonaleniu pevnej kontroly štátneho a aj iného verejno-právneho hospodárenia nielen na Slovensku, ale i v iných zemiach tohoto štátu. Prosím ho zároveň aj o to, aby rozpočtové výdaje v budúcnosti na tú najnútnejšiu a neodložiteľnú potrebu zmenšoval, lebo bremenná únosnosť daňujucich občanov u nás na Slovensku je už tak vysilená, že tak vysoké rozpočty, ako aj nám predložený, dlho už nevydrží.

Slávny senát! Mal by som ešte malú poznámku o dôkladnom dozeraní na štátne hospodárenie. Všeobecne je známe, že v každom ústavnom štáte najvyšší dozor nad štátnym majetkom, nad rozpočtom, nad parlamentom odhlasovanými príjmami, poťažne výdajami, ako aj na spravovaní štátneho dlhu, všeobecne rečeno dozor nad štátnym účtovaním prináleží parlamentu.

Avšak všetky parlamenty túto dozornú moc vykonávajú pomocou k tomuto účelu zvlášte sriadeného organa, ktorý vo svojej pôsobnosti požíva voči vláde a jej úradom tú najväčšiu neodvislosť a suverenitu, je výlučne len parlamentu zodpovedný a menuje sa najvyšším účtovným kontrolným úradom. (Předseda dr Hruban ujímá se předsednictví.)

O takúto najvyššiu kontrolnú ustanovizeň snažil sa postarať v našom štáte i revolučný parlament, keď 20. marca 1919 usniesol sa na zákone o sriadení a pôsobnosti najvyššieho kontrolného úradu, č. 175 Sb. z. a n. Myslím však, že citovanému zákonu nepodarilo sa vznesenej podmienke, aby totiž najvyšší kontrolný úrad bol voči vláde a jej úradom úplne neodvislý a suverénny, celkom vyhovieť, ako aj nie sú v ňom dostatočne presne určené a popísané všetky tie povinnosti, ktoré by voči parlamentu ako jedinému prameňu jeho moci cestou predloženia obdobných zpráv mal konať.

§ 12 tohoto zákona síce hovorí, že: "Najvyšší účtovný kontrolný úrad vypracuje podľa tohoto zákona jednací poriadok pre svoju činnosť, dohodne sa s vládou a predloží ho Národnému shromaždeniu, aby rozhodlo, či ho berie na vedomie. Ten jednací poriadok bude uverejnený v Sb. z. a n."

Toto vypracovanie jednacieho poriadku, slávny senát, ako som informovaný, do dnes sa ešte nestalo a pri tom však XVIII. zákonný článok z r. 1870, znejúci "o sriadení a o účinkujúcom kruhu štátnej stolice", ako aj LXVI. zákonný článok z r. 1880, poťažne XXIII. zákonný článok z r. 1902, znejúce oba "o vnútornej organizácii, vecnom spravovaní a dozornej moci nad štátnym dlhom, štátnej účtovnej stolice", ktoré články spoločne všetky sú ešte i dnes platné na Slovensku, ani doposiaľ, ani nateraz nie sú s hľadiska Slovenska všímané a dodržiavané. Keď na túto okolnosť dovoľujem si pána ministra financií, ako aj celú vládu upozorniť, zároveň držím si za povinnosť žiadať, aby kontinuita platnosti týchto zákonných článkov čím prv bola na Slovensku zase v život uvedená.

Slávny senát! Veľmi mi je ľúto, že pán minister financií, súc úradne zamestnaný, nebol tu prítomný, lebo z mojej reči, ktorá sa na koľajach vecných pohybovala a ktorou som len chcel docieliť nápravy, lebo úplnú dôveru mám k našemu pánu ministrovi financií. Chcel by som, ako povedám, mojou rečou isté osobné styky s ním napriasť, aby som sa presvedčil, že o tých veciach, o ktorých som sa zmienil i o tých, o ktorých som sa nezmienil alebo zmieniť nemohol, ktoré však by mu ako podklad slúžily, som bol úplne oprávnený hovoriť. Tento styk aby nastal, prosil by som preto slávné predsedníctvo, keby láskave moju reč mu úradne sdelilo, aby takto pán minister financií mohol osobný styk so mnou naviazať.

Ku koncu mojej reči musím sa ešte zmieniť o jednej nádejnej udalosti tohoto parlamentu, o tom, že predložený rozpočet bude prvým, ktorý všetky národy tohoto štátu, zastúpené väčšinou občianskych strán, prijaly a odhlasovaly. Týmto činom stane sa finančný zákon na r. 1927 prvým prísne ústavným zákonom, k čomu vláde a zvláště pánu ministrovi financií vrele gratulujem a v tom predpoklade, že vláda všetky štátné problémy, zvlášte ale problém Slovenska, ktorý mám česť ako člen slovenskej ľudovej strany hájiť a zastupovať, bude sa snažiť uspokojive riešiť, rozpočet odhlasujem. (Potlesk).

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Thoř, dávám jemu slovo.

Sen. Thoř: (Sen. Jarolim: Připravte se na vládní řeč, žádnou oposiční!) To nechám Vám, pane kolego.

Vážený senáte! Klub, který mám tu čest zastupovat, pověřil mně úkolem, abych promluvil několik slov k předloženému rozpočtu (Hluk. - Předseda zvoní.) a abych objasnil stanovisko strany, jakož i živnostnictva vůbec. Připomínám, že téměř plně souhlasíme (Hluk. - Předseda zvoní.) se zásadami a směrnicemi, které pan ministr financí při obhajování rozpočtu, jednak v poslanecké sněmovně, dále v rozpočtovém výboru, jakož i při debatě o vládním prohlášení zaujal, poněvadž to byly zdravé a jedině správné myšlenky. (Hluk.)

Předseda (zvoní). Pánové, prosím o klid!

Sen. Thoř (pokračuje): Dobře zde vylíčil a vyložil strukturu hospodářského života našeho státu a ukázal, jakým směrem do budoucna je možno postupovat, směrem, od kterého podle našeho názoru, nemá-li stát být poškozen, nesmí býti také úchylek.

Též jeho úvod při odůvodnění tohoto rozpočtu, v němž prohlásil, že státní rozpočet, jakožto plán a podklad finačního hospodářství státu musí býti, má-li splniti svůj úkol, přizpůsoben konstrukci tohoto hospodářství, je značnou odchylkou od bývalého hospodářství a od bývalých tendencí dřívějších vlád. V těchto slovech nalézám nejen dobrou vůli, ale i zdravé zásady nynější vlády, která chce s majetkem občanů co nejšetrněji a nejhospodárněji zacházeti. Ale tomuto zdravému názoru, tedy nutné potřebě hospodárnosti a šetrnosti, je nevyhnutelně potřebí přizpůsobiti všechny otázky, týkající se hospodářského podnikání, aby výdaje byly vždy úměrný s jeho příjmy. To se, bohužel, dosud nedělo. Když strana živnostenská po prvých volbách roku 1920 vstoupila se svými zástupci do Národního shromáždění, hned upozorňovala, zejména na neekonomické vedení státu a zvláště na vysoké rozpočty, které se tehdáž pohybovaly kolem 20 miliard a jichž důsledek přirozeně byl nezměrné zatížení poplatnictva, najmě živnostnictva. Žádali jsme, aby poplatnictvo nebylo vyčerpáváno a přečerpáváno . . . (Výborně! - Hluk.)

Předseda (zvoní): Pánové, prosím o klid!

Sen. Thoř (pokračuje): . . . daněmi a dávkami a tak jeho poplatnost zachována pro budoucí léta. (Výborně!) Za tuto rozumnou a jistě dobrou radu byli jsme označováni jako nepřátelé státu, kteří odpírají republice to, co ke své existenci potřebuje, a kteří se staví proti placení daní. My jsme již tehdáž věděli, že přijde a přijíti musí doba, která dá naší politice plně za pravdu, poněvadž zatížení poplatnictva bylo neúměrné jeho příjmům, a že tedy takové hospodářství do budoucna se udržet nedá.

Více než 5 roků volali jsme po změně režimu, po snížení rozpočtu a teprve volby rozhodly, že musilo se přikročiti k obratu politiky ve státě. Straně živnostenské dostalo se tak plného zadostiučinění, které však mělo přijíti dříve, ježto živnostnictvo za vedení dřívějšího hospodářství, resp. nehospodářství velice mnoho zaplatilo. Dřívější rozpočty sdělávaly se podle diktovaného vydání bez ohledu na poplatní schopnost obyvatelstva. My jsme tedy již po prvních volbách do Národního shromáždění žádali, aby bylo přihlíženo při sdělávání rozpočtu k hospodářské konstrukci, aby nebylo vydáváno více než je možný příjem. Kdyby dřívější vlády se byly podle toho řídily, mohla býti udržena náležitá solventnost poplatníků pro příští dobu, mohla býti zachována větší odolnost proti různým hospodářským nesnázím, které mnohé odvětví dnes prodělává, nebo prodělávati může. Ale šetrnějším hospodařením mohla býti zabezpečena i větší tuzemská koupěschopnost, která v každém státě, zejména ve státě průmyslovém, jakým je náš stát, pro odbyt tuzemských výrobků bude čím dále, tím více hledanější, poněvadž je také nejjistějším a nejspolehlivějším odběratelem. Proto, jestliže s některých stran se tvrdí, že hospodářská krise, nezaměstnanost, drahota a podobné účiny jsou zaviněny nynější občanskou vládou, pak je to tvrzení neodůvodněné a nesprávné proto, že největší vina spočívá v poválečném nehospodářství ve kterém se penězi poplatníků plýtvalo na zbytečnosti! A tehdejší vedení státu nebylo v občanských rukou, pánové! (Sen. Jaroš: Podle toho ministr Engliš byl tedy špatným finančním ministrem!) To bylo hospodářstvím všech těch, kteří byli ve vládě zúčastněni, a vy jste na tom brali tehdy ten největší podíl. Stačí ukázati, pokud jsme měli příležitost projednati uzávěrky rozpočtu, že vybralo se na daních a poplatcích každým rokem o miliardy více, než bylo preliminováno. Tak na př. za rok 1921 bylo vybráno o 3 miliardy více. Před krátkou dobou projednávali jsme uzávěrku účtů za r. 1924 a shledali jsme, že bylo za r. 1924 vybráno na daních o jednu miliardu více. Ale to se všechno rozplynulo jako sníh, všechno se spotřebovalo, ale ani to nestačilo a za rok 1921 udělali se ještě 3 miliardy dluhů. (Sen. Jaroš: Všechny státy měly tehdy vysoké rozpočty!) A největší jsme měli my. Na těchto příkladech je nejlépe viděti, kdo oslabil stát a kdo přivodil neurovnané hospodářské poměry. Dokud byly státní pokladny plny, dokud byla naděje, že z těch poplatníků dá se ještě hodně vymačkati, nebylo uměním vésti stát, ale svědčí to - nechci říci o neodpovědnosti - ale o velmi malé lásce k tomuto státu, když od tažení státní káry někdo ve vážném okamžiku uteče. (Sen. Jaroš: Tak to řekněte panu ministrpresidentovi, on to tehdy vedl!) Vy jste měli tehdy hlavní slovo. Bylo by nyní potřebí, abychom bez vášně a stranickosti zaujali k různým otázkám, které jsou společné, své stanovisko a abychom řešili otázky, které budou čím dále tím palčivější a které se budou samy sebou vyřešení domáhati. Je to zejména otázka nezaměstnanosti. Tato důležitá otázka sociální i hospodářská není jen otázkou dělnickou, ale je také otázkou státu. Já bych řekl, že na ní závisí i zaměstnanost živnostnictva. Prosím předem, abych nebyl snad pokládán za nepřítele pokroku a technických vymožeností, ale chci prostě o věci, která dnes na náš stát tak kardinálně doléhá, o nezaměstnanosti, referovati. Našemu průmyslu velmi často se vytýká, že jeho konkurenční neschopnost spočívá v nedokonalosti technické, že se nepřizpůsobuje pokroku. Ale podíváte-li se na účin těchto vymožeností s druhé strany, shledáte, že každým zdokonalením ubírá se desítkám, stům a tisícům dělnictva zaměstnání. Tak v jistém dělnickém časopise četl jsem, že elektrické podniky v Berlíně po zdokonalení svých strojů propustily jednu třetinu dělnictva a výroba nejen že neklesla, naopak ještě stoupla. Tyto dni jsem četl, že staré Pražské plynárny zaměstnávaly na 450 dělníků; v nové, daleko větší plynárně bude zaměstnáno pouze 86 dělníků. Přijde tedy téměř 400 dělníků o práci.

Byl jsem letos v kampani v jistém cukrovaru, kde je současně i rafinerie a tedy, kde se zboží také balí i na export. Došli jsme až do oddělení, kde vyrábějí bedny. Průvodčí mi sdělil, že před zavedením strojů bylo zaměstnáno na dvě směny - to bylo ještě před válkou - po 26 dělnících, tedy celkem 52 dělníků. Dnes je zaměstnáno na tři směny pouze po 3 dělnících, tedy celkem devět, takže zase téměř 50 dělníků ztrácí práci.

Zde vidíme, že vyrůstá nám velmi vážný problém, který zasluhuje velké pozornosti. (Sen. Jarolim [německy]: Ale v tom smyslu, že v stejném směru musí býti také práce zkrácena!) Ono je také něco jiného, než jen snížení pracovní doby. Zkoumáme-li příčiny snahy po stálém zdokonalování, pak myslím, že příčina této snahy spočívá v hodné míře v dnešním vedení dělnictva. Fakt je, že není žádným štěstím zejména pro náš stát, ať po stránce finanční, sociální či národohospodářské, hromadí-li se kapitál a soustřeďují-li se podniky v několika málo rukách. Zájem státu musí býti, aby práce byla rozdělena na více jednotek, aby našlo větší množství lidí samostatné zaměstnání. To je také program strany živnostenské. Proto by se doporučovala větší péče o střední a malý stav. (Výkřiky.) Pan ministerský předseda řekl v rozpočtovém výboru senátu mnoho velice významných slov o rentabilitě podnikání, z nichž některá musím zde uvésti. Na př.: Musíme pečovati o rentabilitu podnikání, o zachování výrobní zdatnosti . . . a dále: Často přezírali jsme hledisko rentability, obchodního a výrobního podnikání. To jsme ponechávali jen soukromému interesu. Tak nesmíme napříště postupovati.

Tato slova je zvláště potřebí vyzvednouti. Přiznávají se zde staré chyby, které na podnikání byly učiněny a které v budoucnu nesmí býti opakovány. Má-li se však podle těchto směrnic napříště postupovati, je nutno odstraniti dřívější mentalitu, která sešněrovala volnost a znemožnila rozpětí a tím i rentabilitu podnikání a ohrožuje životaschopnost poplatníků. Mám tu na mysli nucený nedělní klid pro zaměstnavatele, který zemská politická správa, prosycena tímto duchem, proti vůli zaměstnavatelů, proti dobrozdání obchodních grémií, živnostenských společenstev a obchodních komor zavádí.

Není snad druhého státu, aby volnost prospěšné práce byla tak okleštěná, jako je to v našem státě. (Výkřiky sen. Jaroše, Jarolima a j.: Vy jste snad nikdy nic nedělal, tak vám je i ta neděle protivná!) Myslím, že není také v žádném státě tolik starostí, aby se někdo nepřepracoval, jako u nás. U nás jde se v tomto směru tak daleko, že se zakazuje práce lidem, jímž je práce největším štěstím života, bez níž je pro ně život bezúčelný. Dokonce zakazováním práce ničí se existence řady vdov a sirotků, kteří přicházejí tím do bídy a do nedostatku. Ale musí každého nestranného člověka zaraziti, že zemská politická správa . . . (Výkřiky sen. Jaroše.) Pekárny? Pekárny pekou celé noci. (Výkřiky.) My jsme sem o tom dali doklady. To jest to vaše sociální cítění. Když máte ten socialismus v ústech, mějte ho také k práci. (Sen. Jaroš: Ať se to trestá!) Je smutné, že socialistické podniky musí býti zákonem doháněny k tomu, aby zákon respektovaly. (Sen. Jaroš: Vy nerespektujete ani jeden!) My respektujeme všechny, ale vy ani jeden!

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Thoř (pokračuje): Ale musí každého nestranného člověka zaraziti, že zemská politická správa za souhlasu ministerstva sociální péče § 75 živn. řádu ignoruje a jedná docela libovolně, nutí k zahálce samostatného živnostníka. Podle této praxe nesmí živnostník pracovati, když mu zákazník práci dává, když mu ji přinese, on ji musí odmítnouti a je mu dovoleno pracovati v době, kdy mu práce utekla. Je přece veliké množství živnostnictva, které je odkázáno téměř výhradně na nedělní prodej, na nedělní tržbu, a nemá-li ji, nemá na potřeby denního života. Nechápeme, proč tito lidé, jsou hnáni do bídy a béře se jim možnost poctivě se živiti. Taková politika nekryje se s názorem ani pana ministerského předsedy, ani ministra financí a my se také krajně proti ní postavíme. A stavíme-li se proti takové politice, pak je tento směr naší politiky nám diktován obavou o existenci tisíců malých živnostníků, vdov a sirotků, kterým by byla odňata možnost opatřiti si prostředky k životu.

Ale tato otázka je právě v našem státě velikého dosahu. Zde nejde pouze o poškození živnostníků, nýbrž také o poškození státu a samosprávných svazků, neboť zmenšením počtu živnostníků zmenší se i obrat, což nepopiratelně ucítí jak pokladna státu, tak i pokladny všech ostatních samosprávných svazků.

Zemská správa politická jedná tak, jakoby jí nezáleželo na hospodářském životě státu. Na místě, aby se řídila potřebami státu, vyhovuje ochotně přání několika jednotlivců a pomáhá ubíjeti daně platící živnostníky.

Paragraf 75 živnostenského řádu dává zemské politické správě nejen práva, ale ukládá jí také jisté povinnosti a zemská politická správa vykonává pouze své právo, to právo, které ji ten paragraf dává, ale na druhé nebere žádného zřetele. Tak v článku šestém tohoto paragrafu se m. j. praví, že se má přihlížeti ke každodenním, a v neděli zvláště vystupujícím potřebám obecenstva. Zde nejde pouze o obecenstvo městské, nýbrž zejména o obecenstvo venkovské. Dosud není nám znám případ, že by zemská politická správa v okolí toho kterého města, v němž nedělní klid nařízením zavedla, vyšetřila přání venkovského lidu, souhlasí-li se zavedením klidu, nebo ne. Vždyť města jsou zásobárnami celého okolí a venkov je většinou odkázán se svými nákupy na města. Nejsou tedy města celek sám pro sebe, který nemá žádných povinností oproti mimoměstskému obyvatelstvu, nýbrž jsou opatřovnami potřeb pro obyvatelstvo celého okolí. Činí zemská politická správa v okolí toho kterého města, kde se nedělní klid nařizuje, šetření, jakým způsobem bude krýti obecenstvo své potřeby? To se týká nejen zemědělského obyvatelstva, ale i dělnictva továrního, jehož potřeby nalézají se mimo města. Je možno, aby v době kterékoliv sklizně, kdy rozhoduje počasí, mohlo zemědělské obyvatelstvo vyjíti si na nákup ve všední den? či venkovské obyvatelstvo nesmí činiti nároků na libovolný výběr a nákup zboží a má býti přinuceno omezit se na venkovské konsumy a družstva, pro něž se tímto způsobem pracuje? Kdo nahradí ztrátu volnosti a svobody při nákupu na jedné straně a kdo nahradí ztráty finanční, které zničením tisíce živnostníků utrpí státní i jiné pokladny?

Argument zemské politické správy, že zde ta potřeba obecenstva zůstane a tedy že ztráty zde býti nemohou, je argumentem pánů u zelených stolů, jimž chybí tvrdá škola života a kteří tyto otázky řeší pouze se stanoviska teoretického.

Vážený senáte! Nedělní klid bude míti také vliv na ceny životních potřeb. Je omylem, domnívá-li se někdo, že se dojde ke zlevnění, bude-li živnostnictvo odstraněno. Již dnes nelze nalézti úhrady na potřeby státní, zemské i obecní. Jak by to vypadalo při zmenšeném obratu po zničení sta a sta existencí, dá se snadno vypočítat. Přenesením prodeje na konsumy a družstva, která mimochodem řečeno mají miliardové obraty, ale která na daních jistě nezaplatila ještě tolik, kolik si dala vyplatit na subvencích a jiných podporách na své často umělé vydržování, se ztráty příjmu nenahradí. (Sen. Jaroš: To je obehraná písnička!) Ale bohužel, je to pravda. Musím to opakovati, ale je to pravda. To nemůžete zapříti, živnostnictvo se různými opatřeními ničí, zemědělství jde do let hubených, průmysl prožívá krisi a daňově se vyrovnává a tak perspektiva pro ministerstvo financí a tím celý stát je do budoucna šedá. Zemská správa politická jistě tyto okolnosti neposoudila. Jaký finanční efekt ukázal by se při zavedení nedělního klidu ve státě vůbec, ukáži na několika číslicích. Podle našeho rozpočtu zaplatí živnostníci na dani výdělkové 220 mil. Kč. Při minimálním počtu bylo by přímo i nepřímo zasaženo celkem 50.000 živnostníků, takže na dani výdělkové byla by zde číslice přibližně 220 mil. Kč, ale poněvadž s přirážkami se tato daň zdesateronásobní, činí ztráta pro stát a samosprávné svazky 200 mil. Kč. K tomu je třeba připočísti daň z příjmu, daň z obratu a z přepychu opět přibližně 200 mil. Kč, takže objevuje se nám zde ztráta při nejmenším 400 mil. Kč. A nyní se, vážení přátelé, ptám, kdo tuto ztrátu nahradí? Důsledek bude ten, že se budou tyto peníze opatřovati různým zvýšením daní a dávek, které konec konců objeví se ve zvýšených cenách životních potřeb. Přihlédneme-li blíže k §u 75 říšského zákona, vidíme, že podle čl. 9. téhož paragrafu rozhodují o zavedení nedělního klidu také obchodní komory, obchodní grémia a společenstva. Až dosud téměř veškerá společenstva, obchodní grémia a obchodní komory vyslovily se proti zavedení nedělního klidu, a přesto nedělní klid je zaveden. Vážení přátelé! Zavedením nedělního klidu bylo by připraveno o existenci mnoho živnostníků a zejména vdovy i jejich děti, které byly odkázány téměř na nedělní prodej, a takových případů máme na sta, že vdova čekala na náměstí na nedělní prodej, aby tak týden mohla býti živa. Ty budou v budoucnosti odkázány na podporu veřejnosti a již dnes jsou případy, že v obcích, kde byl zaveden nedělní klid, přišly vdovy žádati o podporu. Co se stane s těmito chudáky, až vinou nepromyšleného jednání budou připraveni o chleba, to si, pánové, pak zodpovězte sami. Na nedělní klid jsou vzhledem ke stranickému rozvrstvení různé názory. (Sen. Jaroš: Prodávání cukroví!) Přirozeně, pane kolego, že vy to musíte obhajovati, poněvadž zastupujete stranu, která si to přeje. Ale ať jsou tyto názory jakékoliv, jedno je jisto, že poctivá a potřebná práce nemá býti zakazována. Kdo pracovati nechce, dobře, když nemusí, ať nepracuje, ale ten, kdo k udržení své existence, k uživení sebe a své rodiny pracovati musí, pak je zájmem státu a celé veřejnosti, aby se mu nečinily překážky. Zde se nejedná o nedělní klid obchodních pomocníků, kterým konečně nedělní klid rádi dopřejeme, ale jde o důležitou hospodářskou složku, o živnostnictvo, které tímto způsobem by nesmírně utrpělo. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)