Vážený senáte! Bylo zde bývalým panem ministrem Habrmanem mluveno o rozejití bývalé koalice. Slyšeli jsme mnoho výtek a mnoho stesků, ale ta pravá příčina se neřekla, ta zůstala skryta. (Sen. Jaroš: Tak ji povězte!) Povím vám ji, pánové, poněvadž jsem ji slyšel od vašeho předáka, a zdá se mi neupřímností, jestliže se vina svádí na stávající občanskou většinu, jako by jedině ona byla příčinou rozbití bývalé koalice, ačkoliv každému politikovi je známo, že se tak děje jenom proto, aby veřejnost byla svedena s pravé cesty.

Naše strana sice s nikým nic neujednávala, také žádnou smlouvu nepodepisovala, která dnes se nám ukazovala, ale v poslední národní koalici byla zastoupena a zná tedy konce jejího života.

Počátek konce nastal tím okamžikem, když zástupci strany sociálně-demokratické do schůzí se nedostavili. Je pravda, v prvé schůzi se omluvili, ale za to do druhé schůze již nepřišli a také své vystoupení ani neohlásili, prostě přestali chodit. (Sen Jaroš: Tady v senátě!) A poněvadž čeští socialisté z taktických důvodů chtěli dělati tutéž politiku jako sociální demokraté; nastal rozklad koalice. Samo sebou se rozumí, bez jakékoliv úmluvy a bez jakékoliv dohody.

Myslím, že rozbití koalice má hlubší význam, než se mu nyní dává, a zejména v budoucnu bude se jistě na tento okamžik z různých důvodů a s různými pocity vzpomínat. Proto je potřebí tento moment dobře si zapamatovat. Myslím, že se k němu velice často vrátíme, a lze si jen přát, abychom toho vzpomínali bez jakékoli trpkosti.

Řekl jsem již, že příčiny rozbití koalice jsou jiné, než které se zde uvádějí, a my můžeme zcela otevřeně říci, že příčiny jsou rázu stranického. Byly nám nejpřednějšími činiteli strany sociálně-demokratické soukromě sděleny a řekl to nepřímo pan dr Meissner na jedné pražské schůzi veřejně. Podle toho strana sociálně-demokratická potřebuje býti pro tuto dobu v oposici, poněvadž dělnictvo bylo za její trvání ve vládní většině proti ní popuzováno komunisty, kteří následkem toho stranicky získávali, zatím co sociální demokracie ztrácela. To je ten hlavní důvod, pánové.

Je to tedy politika s jejich stanoviska takticky správná, nikdo jim nemůže v tom zabraňovat, ale pak, i když navenek je potřebí míti určitou zásluhu, za kterou se jejich taktika kryje, nemusejí být útoky proti stranám občanským tak ostré, že se zvrhují až v násilí. A prosím, já to opakuji, že ty útoky proti občanským stranám nemusejí býti tak ostré, že se zvrhují až v násilí. Stačí ukázat na Králové Dvůr, Českou Skalici, Vamberk, Jaroměř, Chrudim atd., kde strany socialistické závodí, aby veřejné projevy druhých stran byly násilím umlčeny. To myslím, není ani demokratické, ani svobodomyslné. Pan dr Klouda při poslední své řeči v senátě vytýkal českým občanským stranám, že tvoří většinu s Němci. Myslím, že bychom byli v první řadě oprávněni my k takovým výtkám, poněvadž rozbitím koalice, tedy vyhnutím se konání povinností bývalou koalici spojujících musila býti utvořena koalice jiná. Já tím nechci říci, že by byla - alespoň pro tuto dobu - ta nová koalice tak špatná, poněvadž v řadách německých kolegů je velmi mnoho dobrých národohospodářů, kteří svou schopností přispějí k řešení naléhavých a zanedbávaných hospodářských otázek. Ale jsem nucen konstatovat: Nikdo a nikdy strany socialistické z vládní většiny nevytlačoval, nikdo nikde neřekl, že by s nimi společně pracovat nechtěl, a proto je překvapující, jestliže se takovými argumenty pracuje. (Výborně!) Zde by při spravedlivém posuzování věci měly strany socialistické říci: "Moje vina, moje největší vina!" Poťouchlé dotazy a různé domněnky, jak a čím se tato koalice vykoupila, svědčí o tom, že i nejlepší informace, které strany socialistické mají, nemohly uvést nic, a jistě byly by rády uvedly, kdyby co věděly, což tedy dokazuje, že se žádné koncese za konání povinností nyní ani v budoucnu dělati nebudou. Je-li zde něco, co přivedlo . . . (Hluk. - Výkřiky na straně sociálních demokratů.) . . . K nám přišli s německé strany ti pánové sami, ale vy jste Němce vyhledávali, aby s vámi stvořili oposici. (Sen. Dundr: To je vyložená nepravda.) Je to pravda, vy to nemůžete oddiskutovati. Je-li zde něco, co přivedlo německé kolegy do vládní většiny, pak je to čím dále tím více stížená hospodářská situace, přivoděná špatným, více jak 7 roků trvajícím hospodářstvím, kterým trpěli nejen občané národnosti české, ale také i občané národnosti německé a maďarské. To je ten nejdůležitější důvod vstupu německých kolegů do aktivní vládní politiky. V našem státě dělala se chyba za chybou a nelze říci, která byla větší, poněvadž byly všechny veliké. Bylo zde ustáleno přesvědčení, že v prvé řadě je potřebí řešiti otázky rázu sociálního, aby lid byl uspokojen, a Hospodářské otázky stály při tom stranou. Dnes je minimální program stran socialistických splněn plnými 100%. (Hlas: Oho!) Pane kolego, co vám ještě chybí? Ale na místě spokojenosti, je rozháranost. Ty tam jsou naděje klidu. Stal se veliký omyl v řízení tohoto státu, že všechny otázky sociální neřešily se úměrně s poplatní silou občanstva. Netvrdíme, že by neměli býti, ale tvrdíme, že k většímu vydání je potřebí větších příjmů. A právě ta druhá otázka zůstala úhorem, úmyslně zůstala neobdělána, jen aby nepřinesla jich majitelům úrodu, aby t. zv. kapitalistické vrstvy byly co nejvíce oslabeny. Strana živnostenská na tento úhor upozorňovala hned při vstupu do Národního shromáždění a za to byla označena jako krajně zpátečnická, mající na zřeteli zájem soukromokapitalistický, který je na úkor pracujících vrstev dělnických. Dnes, vážení přátelé, dáváte nám sami satisfakci. "Právo Lidu" ze dne 30. srpna z péra pana posl. Bechyně přineslo článek, kde tvrdí, že zájem o prosperitu zemědělství, průmyslu a obchodu musí míti nejen snad kapitál velkoobchodu a velkoprůmyslu, nýbrž i dělník a spotřebitel. Z toho je viděti, že zkušenosti živnostnictva a obchodnictva jsou tak bohaté, že počítají se zítřkem a že měly býti více respektovány.

Rozhodně však protestujeme proti tomu, abychom byli označováni jako nepřátelé dělného lidu. Neprotestujeme jen proto, že by nám šlo o zalichocení dělnictvu, nebo že by nás k tomu dělnické hnutí nutilo. K tomu bychom se nenechali donutiti žádnými prostředky, ale činíme tak prostě z vnitřního přesvědčení, ze sociálního cítění, k čemu nás nutí naše bohatá zkušenost. My máme úctu před dělným lidem, my máme také zájem na zlepšení jeho poměrů a nelákáme ho do řad našich tím, když tvrdíme, že se budeme starati, aby jeho poměry byly co nejlépe upraveny. Bylo by dobře, kdyby zájmy dělnictva byly opatřovány nestranně bez stranických a bohužel často i osobních zájmů, kdyby byly řešeny k celkovému stavu státu, ale pak si řekněme upřímně, že by mu musil býti podán obraz struktury hospodářského života našeho státu nezkresleně. Pak se také nesmíte báti žádné vivisekce, žádné pitvy a bez bázně a nepřátelství ji vykonati. Dnes pouhá zmínka o prozkoumání zákona o sociálním pojištění nazývá se útokem a každý, kdo se o ní zmíní, je označován jako nepřítel dělnictva. V tom je veliký omyl. Chceme-li novelisaci, pak máme na zřeteli právě také zájmy dělnictva. My nechceme dělnictvo naprosto v jeho právech poškoditi, naopak jemu prospěti. Jdem ovšem za tím, aby sociální pojištění sloužilo dělnictvu, ale nemůžeme se spřáteliti s opatřováním některých jeho předáků, nemůžeme se spřáteliti s tím, aby pojištění sloužilo více administrativnímu vedení, než pojištěncům samotným. Jen v tom se rozcházíme. (Sen. Jarolim [německy]: To je velmi staré haraburdí!) No, vy máte jiné důvody a tak to tou otřepanou frází chcete odbýt! Slouží-li nám jiné státy v této otázce jako vzor, pak nechápeme, proč se také podle toho to pojištění nezařídilo. Nejvíce zde bylo ukazováno na Německo, ale ani zdaleka se sociální pojištění k tomu nepřizpůsobilo. Tam platební rozkazy sociálních pojišťoven vůbec neexistují, nýbrž prostě zaměstnavatel koupí známky na poště či berním úřadě a nalepí je do knížky, k tomu účelu zvláště vydané. Proč se takové jednoduché zařízení nezavedlo u nás a proč má býti spojeno s tak ohromnými výlohami, to nechápeme. Pak by zde nebylo sporů o to, aby již od 14. roku musilo se přispívati na starobní a invalidní pojištění, tedy aby plných 51 roků platil, a pak, když Pán Bůh dá, aby byl tak dlouho živ, bral v 65. roce nějakou tu rentu. To je to vaše sociální pojištění! (Sen. Jarolim [německy]: Dozajista!) V tom není nic protidělnického, nanejvýše mohli by se cítiti dotčeni ti, jimž jde o to, aby se v těchto pojišťovnách udrželi. Dnes také právě zaměstnanci pojišťoven nejvíce křičí, zatím co dělnictvo na tyto pojišťovny naříká. Letošním rozpočtem nejsme ještě tam, kam bezpodmínečně musíme dojíti, ježto zatížení finanční je, jak sám pan ministr financí zde uvedl, nepoměrně vysoké, a musí proto postupně býti snižováno. Ale nynější rozpočet je snížen v největší míře na účet investic a ne na účet výdajů administrativních. A v tom je ještě chyba. Neboť snížením rozpočtu na účet investic musí se stát omeziti na nákup potřeb nejnutnějších a výsledek těchto úspor bude cítiti ve všech odvětvích naší výroby. Zde je potřebí do budoucna určité nápravy.

Po zjednodušení administrativy voláme již léta. Vláda již před léty slibovala tak učiniti, ale dosud se nestalo v té věci nic. Dostává se nám plno stížností z řad poplatníků, jakými malichernostmi se centrální úřady zabývají, a děje se tak jistě jen proto, aby bylo hodně zbytečné práce. Nebudu pro krátkost času zde uváděti některé doklady, ale jsme přesvědčeni, že by se v tomto směru dalo ušetřiti nejvíce.

Pokud se rozpočtu samého a zejména finančního zákona týče, nás těší, že zmizel bývalý, tuším 7. článek z finančního zákona, který opravňoval ministerstvo financí, aby dělalo nové dluhy. Těch máme již více jak dost, a je dobře, že se nové dělati již nesmí.

Posoudíme-li nynější rozpočet s rozpočty dřívějšími, vidíme, že vedou dnes vládu lidé, kteří počítají také se zítřkem. A proto také s nynějším rozpočtem souhlasíme a budeme pro tento rozpočet hlasovati. (Potlesk stoupenců.)

Místopředseda Böhr: Budeme nyní jednati o skupině druhé, t. j. skupina kulturní a sociální. Slovo má pan sen. Čipera.

Sen. Čipera: Slavný senáte! Při prohlížení rozpočtu shledal jsem některé položky, které neodpovídají demokratickému duchu a potřebám našeho národa. Zdá se, že stále kopírujeme rozpočty podle vzoru staré rakouské monarchie a nesnažíme se, nebo nechceme se přizpůsobiti potřebám širokých vrstev pracujícího lidu bez ohledu, pracuje-li rukama, či hlavou, ať již za mzdu, nebo jako samostatný činovník.

Začnu tím, co mne v rozpočtu nejvíce zajímá. Jsem domkářem a proto věnoval jsem největší pozornost rozpočtu ministerstva zemědělství a našel jsme hned v titulu "zemědělské vyučování a výzkumnictví" velmi slušné položky. Pro zemědělské vyučování v §u 1 je položka 32,533.109 Kč a pro výzkumnictví v § 2 17,749.011 Kč, tedy položky ne zrovna nejmenší. A přece my domkáři a malozemědělci musíme si stěžovati, že stát náš až do poslední chvíle nevěnuje těmto nejširším vrstvám zemědělského lidu pro výchovu a vzdělání téměř žádné pozornosti. Postrádáme nejen odborných škol pro malozemědělce a domkáře, ale nedostává se nám ani těch nejnutnějších kursů a propagace o rozpoznání složení půdy a vyčerpávání půdních živin jednotlivými rostlinami.

Tisíce, ba desetitisíce, ne-li statisíce malozemědělců nemá ještě dnes ani ponětí, jak ta která rostlina odnímá z půdy živiny a čím nutno je nahraditi. Oč zvýšil by se výnos půdy, kdyby toto primitivní hospodaření odbornými kursy, přednáškami, náležitou propagací a kočujícím zemědělským vyučováním bylo zdokonalováno a přivedeno na takovou výši, jak by to bylo potřebí.

Stále máme ještě zemědělské školství starého vzoru, pro střední a velké zemědělce, zařizujeme pro tyto školy statky až o 60 ha půdy, na kterých by se pak malozemědělcům a domkářům, i kdyby se školství tomu mohli věnovati, těžko znázorňovaly vzory, jak měli by ve svých živnostech hospodařiti. Toto zemědělské školství však pro svoji nákladnost a příliš dlouhou učební dobu je pro dorost malozemědělský a domkářský nedostupný.

V novinách proskočila v poslední době zpráva, že ministerstvo zemědělství pomýšlí na zřízení zemědělské školy pro dorost domkářů a snad i zemědělských dělníků. Upozorňuji již předem na to, že školy takové jsou jen tehdy účelné, když bude možná co největší návštěva, a to se umožní bezplatným vyučováním a nejmenším ztrávením denního drahého času. V důvodové zprávě tvrdí sice ministerstvo zemědělství, že poskytují se dotace zemědělským radám a ústředním odborovým organisacím na pořádání přednášek a kursů pro malozemědělce i zemědělské dělníky. Máme však vybudovánu velmi silnou ústřední odborovou organisaci zemědělskou, ale není mi známo, že by se nám dostalo publikací nebo zemědělské literatury, a o nějaké subvenci již vůbec mluviti nelze. A zemědělské rady, že ty by se staraly o výchovu a vzdělání malozemědělců a domkářů? Kdo to by chtěl tvrditi, ten by musil míti notnou porci odvahy. Slavný senáte! Je potřebí jen nahlédnouti do složení zemědělských rad. Vždyť delegáty do zemědělských rad volí jen hospodářské spolky, a všimněme si, kolik takových hospodářských spolků má vybudováno na př. republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu. Až dosud tato strana má v zemědělské radě české přes 90% svých delegátů. Jak to vypadá s těmi kursy a kočovným vyučováním malozemědělců, domkářů a zemědělského dělnictva, lze si pak lehce představiti a domysliti. Malozemědělci z tisíce obcí ani nevědí, že by o něco podobného mohli zažádati a také nevědí, kam zažádati. Nemůže býti zastaralejší a nespravedlivěji složené instituce, než jsou zemědělské rady. Uvažte, že jednotlivci mají možnost až 4 nebo vícekráte vykonati do zemědělské rady volební akci. Oni mohou voliti v hospodářské organisaci obecní, mohou se zúčastniti voleb hospodářské organisace v okrese, župě, zemi i ve státě, zatím co ti, kdo tuto ošemetnou hru neprohlédli, jsou zbaveni volebního práva. Podle takové volební pragmatiky má býti vykonána volba do zemědělských rad také v příštím roce, snad již v měsíci březnu. To je jistě znamení doby, nebo chcete-li, kus programu nynější vlády celně-kongruové a česko-německo-maďarské. Tím jsem chtěl jen ukázati, jak to s těmi zemědělskými školami u nás vypadá, že z těch velkých milionů malých zemědělců, domkářů a zemědělského dělnictva, které se poskytují zemědělské radě nebo jiným zájmovým korporacím, o nichž zde bylo mluveno, nemá téměř ničeho. A s výzkumnictvím je to totéž. Z pozemkové reformy získalo ministerstvo zemědělství několik zbytkových statků, na nichž se má prováděti, nebo již provádí výzkumnictví. Vedle těchto ústavů státních podporují se i ústavy ostatní. Kolik z těch podpor obdrželi malozemědělci, dalo by se spočítati na prstech. Ale výzkumnictví proto přeci vítáme a očekáváme z něho velký pokrok pro zemědělství, avšak nemohu se ubrániti výtce, že snad nevěnuje se tolik pozornosti některým rostlinným chorobám, kolik by bylo potřebí. Chci upozorniti na pšeničnou rez. Tato zhoubná choroba nadělala nám už tolik hospodářských škod, že to jde až do miliard, a jak tomu čeliti?

Snad každý rok napadeny jsou některé kraje v Čechách touto zhoubnou chorobou, jejíž následky jsou asi 30% sklizeň zrna velmi špatné kvality. Tato choroba velmi zaviňuje, že k nám musíme dovážeti tak velká kvanta pšenice a mouky. Nutno též upozorniti na nákup originelního osiva a sadby. K tomu účelu ministerstvo zemědělství věnuje 600.000 Kč. Zdali v tomto případě se zkoumá klíčivost, nebo jiné choroby klíčivost umrtvující, dá se pochybovati. Byl mi zaslán přípis z Horní Lukavice u Přeštic, kde si tamní zemědělci stěžují, že si vyměnili u hospodářského družstva v Přešticích žito k setí, na které musili hodně přidati. Na každých 100 kg musili odvésti 135 kg. Tedy jistě je to slušný zisk. Jistě že si hospodářské družstvo v Přešticích to seťové žito dalo dobře zaplatiti. Jakého se však tamní zemědělci dočkali zklamání? Ze zasetého žita nevyklíčilo ani 40%. Vynořuje se otázka, kdo má nahraditi tuto škodu. Chci jen upozorniti, že ti, kteří se zabývají nákupem a prodejem osiva, mají také býti odpovědni za způsobené škody, zvláště, když ministerstvo zemědělství je subvencuje.

Zvláštní pozornost nutno věnovati položce na chov hovězího dobytka.

Zatím co je v rozpočtu ministerstva zemědělství na chov koní položka Kč 22,501.855, na chov hovězího dobytka určena je položka pouze 2,600.000 Kč, tudíž málo více než 10% z toho, co se věnuje na chov koní a přece nikdo nebude upírati, že chov hovězího dobytka je pro Československou republiku důležitější než chov koní. Také několikráte více se chová hovězího dobytka nežli koní. Nejdůležitější však ze všeho je, že pro chov krav ministerstvo zemědělství nevěnuje ani haléře. Uvážíme-li, že více nežli polovina zemědělců obdělává svoji půdu potahem kravským, máme hned rozluštěnou otázku, proč chov krav uznáváme za tak důležitý. Jedná se nám o to, abychom vypěstovali takový materiál, aby vedle tahu poskytoval dost mléka a při tom byl způsobilý k jatečnému výkrmu. Nestačí proto jenom zakládání býčích stanic, udělování podpor a prémií, nýbrž chovu způsobilých krav, jako matek s vlastnostmi zpředu zmíněnými, měla by býti v prvé řadě věnována náležitá pozornost, pro níž, jak jsem již uvedl, není v rozpočtu ministerstva zemědělství ani haléře.

Jak z rozpočtu ministerstva zemědělství je zjevno, také v r. 1927 nebude započato s úpravou vodních toků v takovém měřítku, jak by bylo žádoucno. Se všech stran je voláno po regulaci a úpravách vodních toků. Všechny tyto práce daly by se výhodně prováděti teď v době nezaměstnanosti. Položky na tyto účely zařazené v rozpočtu ministerstva zemědělství jsou nedostatečné, a tím můžeme očekávati, že dravé vodní toky budou řáditi dále.

Poukázal jsem na tyto nesrovnalosti proto, abych upozornil, že právě ti, kteří neustále tvrdí, že venkov je jedna rodina, a kteří mají ministerstvo zemědělství v držení od prohlášení naší samostatnosti, měří docela jiným loktem domkářům a malozemědělcům a jiným loktem těm, kteří mohou pořádati selská banderia a vypravovati selské jízdy. Těm se věnují ohromné sumy na chov koní, aby se jimi mohli chlubiti sedláci a jejich představitelé.

Československé straně národních socialistů připadá úkol, aby s celou vervou ujala se malozemědělců a domkářů a dopomohla jim k rovnoprávnosti i po této stránce.

Ke konci své řeči apeluji na vládu Československé republiky, aby, nechce-li zbaviti tisíce malozemědělců a domkářů důvěry ve spravedlnost a nestrannost vlády, dříve nežli budou vypsány volby do zemědělských rad, cestou zákona upravila a zdemokratisovala volební řády do nich, neboť dosavadní volební řády do zemědělských rad jsou monstrum, které se mohlo udržeti až do doby dnešní snad jenom proto, aby nespravedlivé rozdělování subvencí bylo pro příslušníky určité strany zajištěno, avšak pro Československou republiku, která svou ústavou a volebními řády do zákonodárných a samosprávných sborů je republikou demokratickou, jsou staré volební řády do zemědělských rad, řekl bych, ostudou. (Potlesk)

Místopředseda Böhr: Slovo má pán sen. Roháček.

Sen. Roháček: Slávny senát! Pri tohoročnej rozpočtovej debate dovolím si, slávny senát, vo všeobecnosti predniesť niektoré žiadosti a sťažnosti z môjho okresu, nakoľko sa dotýkajú rozpočtových položiek a nakoľko ich môže vláda ponapraviť. Moji voličia majú ako Slováci úplnú dôveru k svojej československej vláde a preto ja, ako ich zástupca túto dôveru vláde tlumočím a popredku vyhlasujem menom svojím a svojho klubu, že hlasovať budeme za rozpočet.

Hlavnou položkou našich župných rozpočtov sú výdavky na stavbu a udržovanie ciest. Bolo by potrebné, aby štát prevzal do svojej správy všetky hlavné cesty na Slovensku a župám aby sa ponechala starosť o cesty skutočne len župného významu. Preto vysoké procento prirážkové zaťažuje hlavne roľníkov. Cesty samy sa síce hodne zlepšily, len prispievanie na cesty by malo byť predpisované nie podľa počtu kusov dobytka u roľníka, ale podľa nákladu, ktorý Je po cestách dopravovaný, lebo naše cesty kazia nie ľahké vozy roľníkov, ale ťažké nákladné a osobné autá. Pre pokazené cesty máme aj zlú dopravu.

Autodoprava bola sľubovaná na mnohých tratiach, ale sa neuskutočnila. Pomer autodopravy medzi zemiami historickými a Slovenskom je priamo smiešny. Stačí porovnať, koľko vozov a koľko kilometrov jazdy štátnej autodopravy je na Slovensku a koľko v Čechách a na Morave. Je mnoho krajov na Slovensku, t. zv. mrtvych krajov, kde neskoro môžeme sa dočkať toho, aby tam bola stavaná železnica. Pre tieto kraje je nevyhnuteľne potreba, aby vláda postarala sa o autodopravu v miere ďaleko väčšej než v historických zemiach. Na Slovensku sú kraje bez dopravy a nemajú ani pošty a telefónov. Môj okres modrokameňský a šahský a iné okresy na Slovensku celé roky volajú po sriadení telegrafu. Keď je treba svolať na úradnú poradu notárov alebo starostov, ani za týždeň sa im nedá pozvánka doručiť a vždy ich treba svolávať len cestou súkromných poslov, čo je naďalej trpieť a prevádzať nemožné, lebo je to aj nákladné. Nedostatočná doprava, zlé spojenie a nemožnosť zpravodajstva javí sa tiež v živote hospodárskom.

Naše obce na južnom Slovensku a tiež aj na západnom Slovensku sú kraje bohato ovocinárske, kde pestuje sa výtečné ovocie od včasných čerešní až do najlepších kvalít jabĺčiek a hrušiek zimných. Dopravné prekážky a nové hranice na južnom Slovensku znemožňujú predaj úrody a ľud v dobe dobrej úrody je priamo hnaný do trestov a do pokút tajného vypaľovania.

Vo vypaľovaní vidia odľahlé kraje slovenské jediný spôsob zpeňaženia svojho ovocia. Tento stav zasluhuje veľkej pozornosti. Roľník svoju úrodu zpeňažiť nemôže, roľníckym páleniciam na nátlak veľkopáleníc robia sa ťažkosti a prekážky, dane sú privysoké, výroba nedokonalá, a tak vedľa spracovania cestou legálnou vzmáha sa pálenie tajné a jeho prenasledovanie dôchodkovou kontrolou robí priamo vzbúrenie celých krajov.

"Slovenský Denník" z 2. decembra tohoto roku prináša zprávu, že roľník Horňáček z ľubinských kopaníc za tajné pálenie slivovice položil život. Ministerstvo financií a jeho páni referenti musia raz otvoriť uši a srdce a umožniť slovenským roľníkom zúžitkovanie ovocia vypaľovaním v takom spôsobe, aby za to neboli na živote ohrozovaní. Je nutné, aby vláda v najkratšom čase zjednala možnosť snadnejšieho zúžitkovania ovocia vypaľovaním na Slovensku. Keďže na Morave môže vláda trpieť staré výsady paušálneho pálenia sedliackeho až do 30 litrov, keďže je tam možné páliť na živnostenskom podklade, teda nech rozšíri tieto výhody i na Slovensko. Dnes stáva sa tak, že moravskí židia a ich agenti skupujú na Slovensku lacno slivky a z týchto slivák potom konkurujú výrobkom t. zv. "vůní Moravy" - slivovicou proti naším páleniciam a tento dvojaký lokeť ženie ľudí do tajného a často odvážneho a životom riskujúceho pálenia, ako najnovší prípad ľubinský nám ukazuje. Sú obce, ktoré majú platiť až pol milióna pokút a sú prípady, že sú jednotlivci pokutovaní na 15-20.000 Kč a často aj starci alebo ženy, nemajúc peňazí, sedia v sedriálnych žalároch po troch, štyroch a viac týždňoch. Tento stav je priamo žalostný a štatistika priestupkov, pokút a trestov bola by najlepším dokladom o tom, že tejto otázke treba venovať náležitú pozornosť, a to nielen z dôvodov hospodárskych, ale aj z dôvodov pokoja a konsolidácie pomerov na Slovensku vôbec. Preto žiadam a navrhujem, aby pán minister financií venoval otázke tejto okamžite najväčšiu pozornosť, nariadil rýchle vybavenie podaných apelát a povolil sníženie alebo odpustenie starých trestov z prvých rokov poprevratových, ktoré teraz len prichádzajú k uplatneniu a vymáhaniu.

V otázke hospodárskej dovolím si obrátiť pozornosť na slovenské pasienkárstvo. Pasienky sú základom roľníckej existencie v hornatých krajoch. V štátnom rozpočte na r. 1925 bolo pre pasienkárstvo venované 5¹/₂ mil. Kč., na r. 1926 bola táto položka snížená na 4 mil. Kč a prítomný rozpočet na r. 1927 má už len obnos 2,400.000 Kč, ktorý bude celkom nedostatočný. Zemedelská expozitúra v Bratislave a jej predstavitelia konajú síce v tomto ohľade chvályhodnú činnosť. Mnoho katastrálnych jutár hlavne v Liptove pripravili na užitočné pasienky. Lesné riaditeľstvá maly by nútiť obce a využitkovateľov lesov tam, kde sa pôda stávala krasom, kamenitou a neúrodnou, aby na ten istý čas pripravená bola na pasienky a tak spôsobená k ďalšej kultúre lesnej. Dnes úprava každého katastrálneho jutra na pasienok stojí jedon tisíc korún, a preto obnos 2,400.000 Kč javí sa úplne nedostatočným a tu mi dajú za pravdu i páni odborníci. Ja si držím za povinnosť na tento stav p. ministra zemedelstva upozorniť a prosím, aby chudobným krajom horským, bolo pomožené nie tým, že sa im pridelia holé plochy, ale aby bolo pámätané na to, že ľud potrebuje pôdu produktívnu. Jestli sa mu oddáva pôda mrtvá, musí byť našou povinnosťou nie vyťažené peniaze za drevo shrábnuť do vačku, ale obrátiť ich k dobru tej pôdy, z ktorej pochodia a vrátiť tým, ktorí z nich narobia chleba, pre ubiedenú horskú chudobu, ktorá dnes pre krízu v priemysle vracia sa k motyke a hľadá na holých rúbaniskách svoj ťažký chlieb.

Pri upravených a zväčšených pasienkoch možno chovať i väčší počet oviec, a tu vieme, že využitkovať neprístupné pasienky možno najlepšie chovaním oviec. Slovenské ovčiarstvo bolo známe nielen po stránke vlnárskej, ale i preto, že z ovčieho mlieka vyrába sa ovčí syr, ktorý ide do obchodu upravený pod označením bryndza, tu v Prahe nesprávne menovaný liptavským syrom (preklad z nemeckého Liptauerkäse). Počas vojny i po prevrate neseriózni obchodníci falšovali bryndzu kravským tvarohom, čím sa jakosť snížila. Poneváč najväčšia čiastka bryndze sa predáva za hranicami našej republiky (do Maďarska), nemožno dosiahnuť, dokiaľ nie je zaručená dobrá jakosť, totiž bez pridávania kravského tvarohu. Zpeňaženie bryndzy doplnilo veľkú rentabilitu chovu ovcí na Slovensku hlavne v horských krajoch, kde je ovca jediným majetkom našich horalov. V posledných dvoch-troch rokoch vykupuje sa na Slovensku nespracovaný ovčí syr, vyváža sa za hranice, kde z neho spracúvajú bryndzu a odtiaľ prichádza na trhy zahraničné pod označením bryndze liptovsko-slovenskej. Vývoz nespracovaného ovčieho syra poškodzuje záujmy chovateľov oviec, a preto je treba, aby ovčí syr bol spracovaný doma na bryndzu a aby bryndza zpeňažovaná bola podľa jakosti. To je možné, keď bryndziarne či družstevné, či súkromné, budú pod kontrolou a bryndza označovaná bude podľa obsahu tuku a vody, aby hodnotný, zaručene nefalšovaný tovar bol na trhu lepšie zpeňažený. Kontrolou výroby bryndze a označovaním tovaru prichádzajúceho do obchodu pod určitým menom s ktorým spojená bude zaistená jakosť, zlepší sa zpeňazenie bryndze a tým aj ovčieho syra. Je žiaducné, aby kontrola výroby bryndze bola čím skôr zavedená cestou zákonnou v záujme zaistenia rentability chovu oviec na Slovensku.

Kraje pohraničné volajú po úprave pozemkových kníh a katastrov, lebo tieto po dnes sú z našeho pohraničia v Maďarsku, následkom čoho v otázke knihovného poriadku je tu hotová anarchia, ktorú treba čím skôr ministrovi zahraničia odstrániť. A pri tejto príležitosti dovolím si upozorniť, že naše obce dožadujú sa komasácie, ktorej treba venovať plnú pozornosť a podporu, lebo sa stane pravým dobrodiním slovenskému maloroľníkovi.

Keď žiadajú úpravu obce, hlásia sa o svoje práva i mestá. Čo je pre dedinu komasácia, regulácia a meliorácia, to je pre mesto vodovod, kanalizácia a dlažba. Slovenské mestá potrebujú vodovody, potrebujú úpravy po stránke hygienickej, sú veľmi slabo opatrené a preto sa často vyskytujú v nich epidemické choroby. Tak to bolo tento rok v Turčianskom Sv. Martine pred samými slávnosťami. V Čechách bolo od r. 1918 do 1924 postavené 67 nových vodovodov, na ktoré vláda dala 18 miliónov subvencií. U nás na Slovensku za tú istú dobu boly prevedené dva vodovody a dve malé čerpadlá pre vonkovské obce. Na toto dostalo Slovensko 250.480 Kč. V novšom čase nebolo vykonané v tomto smere nič, často vinou miest a ich obyvateľstva. Nespomínam toto ako krivdu, poneváč vinu nesie i samo Slovensko, lebo sa nedožaduje subvencií a nepracuje k tomu, aby vo svojich mestách malo tak sriadené zdravotné inštitúcie, ako mestá české. Žiadam ministerstvo verejných prác, aby venovalo slovenským mestám po tejto stránke bedlivú pozornosť, aby nabádalo k podporovaniu, k budovaniu týchto prepotrebných zdravotných potrieb slovenských mestečiek.

A teraz niekoľko slov o slovenskom družstevníctve. Družstvá na Slovensku až do prevratu sústredené boly vo dvoch centrálach. Centrála družstiev úverných v Budapešti bola ústavom, ktorý bol spravovaný maďarskou vládou a úverné družstvá boly nútené podľa svojich stanov ukladať u tejto centrály svoje prebytky, ktoré pri štátnom prevrate našom činily od 239 družstiev na Slovensku s 35,908.859,90 Kč kapitálom, ktoré sú dnes ešte v rukách maďarských v Budapešti.

Preto sanácia úverných družstiev na Slovensku je veľmi naliehavá a hlavne tým ospravedlnená, že ztraty úverných družstiev neboly zapríčinené ľahkomyselným povoľovaním úveru, ale tým, že úverné družstvá plnily svoje povinnosti podľa predpisu stanov, ukladajúc svoje peňažné prebytky u bývalej centrály v Budapešti, ktoré, ako bolo hore povedané, obnášajú skoro 36 mil. Kč. Odlúčenie družstiev od ich centrály a tým vzniklé ztraty privodil prevrat roku 1918. Ztraty nevznikly tedy vinou družstiev. Je potrebné, aby vláda načisto zrealizovala zákon čís. 253 z r. 1920, ktorým zákonom bola družstvám poskytnutá záloha 30 mil. Kč a dodnes naša vláda vyplatila len polovičku, 15 mil. Kč. Preto úverné družstvá stále laborujú.