Druhou centrálou bola maďarsky zvaná "Hangya" (mravec), pre potravné spolky. Ich význam bol veľký na Slovensku preto, poneváč ony združovaly obchod do kresťanských rúk a vychovávaly dorast na budúcich samostatných obchodníkov. Potravné spolky, ústredné družstvo, po väčšine na Slovensku slabšie, zlikvidovaly pre zmenené pomery dopravné a konkurenčné. Pri tom však predsa ešte vyše 800 ich je v činnosti.

Z naznačených dôvodov žiadam, aby v záujme štátnom bola slovenskému družstevníctvu venovaná najväčšia pečlivosť a nehľadelo sa úzkostlivé na výlohy s tým spojené.

Zásluhou bývalého ministra zemedelstva dr Hodžu založené boly na Slovensku t. zv. roľnícke vzájomné pokladnice po spôsobe okresných hospodárskych záložieň v Čechách. Týchto pokladníc na Slovensku je dnes v činnosti 38 a získaly 60 miliónov vkladov. V záujme a v prospech roľníctva je nutné podporovanie a vybudovanie ďalších týchto roľníckych pokladníc, aby iniciatívu a prácu ministra Hodžu v tomto smere každé ministerstvo zemedelstva si osvojilo.

Na Slovensku je akútna otázka vysťahovalecká. O tejto sa málo píše vecne, ale často demagogicky. Ozývajú sa hlasy u nás, ktoré sa hádžu do máss ľudu o vyľudňovaní Slovenska vysťahovalectvom do Spojených štátov, Kanady a Južnej Ameriky. Treba si pripamätať v tejto veci niekoľko jednoduchých faktov. Prakticky vzaté, od niekoľko rokov vysťahovalectva zo Slovenska do Spojených Štátov temer nieto, lebo ochranné zákonodarstvo americké stanoví pre Československo tak minimálnu kvótu prisťahovaleckú, že sa vážne o nejakom vysťahovaleckom pohybe od nás do Ameriky hovoriť nemôže. Poslanci a senátori bývajú často od svojich voličov unúvaní o pasy a zákroky vyvandrovania do Ameriky za rodinou a nikdy im nebývalo a nebýva vyhovené a preto aj touto cestou dokazujem, že poslanec a senátor nie je a nesmie byť v žadnom prípade napomáhačom vysťahovalectva a zprostredkovateľom vydávania pasov a víz. Naši v Amerike, vďaku špatnej agitácie sú presvedčení, že je na Slovensku hotové peklo, hoci nie je horšie, ako bývalo, ba politicky a národnostne ovšem neporovnateľne lepšie, čo maďaróni a šomraví zloduchovia hanbia sa verejne priznať. Mnohé rodiny na Slovensku dostávajú od svojich ľudí za morom podpory a nie je v ich záujme, aby darcov v Amerike utratili preto, že sa im snáď vodí dobre, bo čím viac bedákajú, tým väčšiu nádej majú niečo dostať. Netvrdím, že máme doma hospodársky raj a že by sa naším ľuďom nezišlo tých pár dolárikov dostať od rodín v Amerike, ale zdôrazniť treba, že celá otázka slovenského vysťahovalectva vždy bola a je otázkou čiste hospodárskou, túžbou za dolárom a väčším zárobkom, hoci často nie ľahším, a že je nielen zbytočné, ale aj nie dosť seriózné, ešte aj dnes robiť z nej otázku politickej agitácie. Do Kanady a štátov pri južnej hranici Únie sťahujú sa dnes príslušníci československí len preto, že sa nazdajú touto cestou skôr či neskôr dostať sa do vytúženého raja Spojených Štátov, keďže legálnou cestou to nejde. Naše noviny by maly často podávať zprávy obecenstvu o tých útrapách, ktoré stíhajú takýchto odvážlivcov a vystríhať pred agentami švindlérskymi, ktorí ich tam vábia. V Amerike je tiež nezamestnanosť ako na celom svete a my ako jednotlivci i ako strana silne bojujeme proti vysťahovalectvu. Zaopatrenie práce vo Francii nie je vysťahovalectvom, ale požehnaním pre našich sezónnych zemedelských robotníkov, a kto z toho robí vyvandrovaleckú agitáciu, je nespratný a šomravý zloduch. Náš štát vynakladá všetku možnú pečlivosť o ľudí, ktorí sa smú vysťahovať za more a prevádza ich v novej zemi. Zostávalo by snáď ešte neriešenou otázkou sledovať osud našich ľudí vhodnou organizáciou našich zahraničních zastupiteľství, aby sme ich už v prvej generácii národnostne neztrácali a aby sa cítili vždy príslušníkmi štátu a národa, z ktorého vyšli. Dobrú službu by urobilo ministerstvo zahraničia, keby vydávalo v anglickej reči, hlavne pre mládež, noviny, ktoré by písaly o vlasti Československej a jej krásach, o jej predkoch, o jej kultúre, o zvykoch a krojoch, zkrátka o celom živote svojich predkov, aby túto zem si zamilovali, ju poznali, aby na ňu ako na zem svojich predkov vždy s láskou sa rozpomínali.

Tým vyčerpal som obsah svojich žiadostí a končím tým, že za rozpočet budem hlasovať. (Výborně!)

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má dále pan sen. Teschner.

Sen. Teschner (německy): Slavný senáte! Kdežto v dřívějších letech české koaliční strany jakožto jediní zástupcové vlády jednali při sestavování státního rozpočtu přísně podle anglické zásady "Right or wrong, my country", právo nebo bezpráví, můj národ, mohli jsme pro tuto práci v letošním roce přece předpokládati, že vstupem německých stran do vlády, za jejichž pomoci se státní rozpočet dostal pod střechu, nastane změna systému.

Při menší důvěře německých vládních stran v českou loyalitu bylo by bývalo zajisté možno získati když ne rozhodující, tož přece větší vliv. Takto však musíme bohužel konstatovati, že se v rozpočtu projevuje nejen jako ve všech předchozích letech bezohledné zanedbávání všech německých zájmů, ba že slova šéfa vlády Švehly o "rovných mezi rovnými", o kterých se mnoho mluvilo a která do omrzení často byla opětována, stojí k tomu v nejpříkřejším rozporu. Jestliže tato vychvalovaná "rovnost mezi rovnými" vypadá tak, že jedni nadále mají zůstati otroky a platiti, druzí však mají zůstati pány, jak se pan sen. Kroiher při celní debatě ráčil jednou vysloviti, pak musí se němečtí nacionalisté za takovýto druh "rovnosti" co nejlépe poděkovati.

Naším nejsvětějším kulturním statkem je vedle naší mateřské řeči naše německá škola počínaje mateřskou školou až do vysoké školy. A jak se s tímto našim nejvyšším kulturním statkem ve státním rozpočtu zachází, vylíčil můj klubovní kolega Simm v poslanecké sněmovně dostatečně, takže není třeba blíže o věci promluviti. Také já chci, ačkoli patřím k oposiční straně, opětovati jedno slovo, a přes všechnu opatrnost, pokud jde o stanovisko a posuzování vládní většiny zdůrazniti, že my si nestěžujeme, jak se nám tak často vytýkalo, a co se v cizině tak rádo rozhlašuje, že nejsme kverulanti, jimž nelze v ničem vyhověti, nýbrž že my jakožto zástupci německého lidu chceme a musíme vykonávati kritiku, kritiku systému, abychom snad - pravím snad - přivodili změnu, čímž by naše kritika působila ve státě positivně, ve prospěch německého lidu a německé myšlenky.

Činím-li však přece otázku školskou předmětem svých vývodů, má se tak státi v tom směru, že naše požadavky ohledně vysokého školství nelze dosti hlasitě a dosti často zdůrazňovati. Vidíme-li novostavby českých fakult a srovnáváme-li s tím nedostatečné místnosti naší německé university, nejstarší to a první vysoké školy v tomto státě, pak musíme otevřeně říci, že pro kulturní stát je to skandálem, kterému není rovno, žádati od profesorů a posluchačů, aby v tak nedostatečných, předpotopních posluchárnách, jaké jsou ve starém "Karolinu" konali stupňovanou duševní práci. Povážíme-li dále, že na technické vysoké škole není obsazeno 14 stolic a že je nutno je suplovati, že na 4 fakultách Karlovy university je neobsazeno 17 stolic, pak můžeme, aniž bychom chtěli ubližovati suplujícím učitelským silám, které se zajisté co nejlépe snaží, aby svým povinnostem dostály, poznati, že vážnost nejvyšších německých učilišť ve státě nesmírně trpí, že jejich pověst, která až do slavného převratu byla nad pomyšlení nejlepší, systematicky je podkopávána. Na německé technice v Praze je 11 stolic neobsazeno, u oddělení v Děčíně-Libverdě nejsou obsazeny 3. Čtyři se suplují, poněvadž ještě nebyl podán žádný návrh, resp. poněvadž pensisté ještě dále přednášejí. Bylo by tudíž považovati 7 stolic za skutečně neobsazené. Na německé universitě v Praze jsou poměry tyto: právnická fakulta: 6 stolic neobsazeno, z toho o obsazení dvou se jedná. Neobsazeno jest: obchodní a směnečné právo, dějiny středoevropského práva, to je dějiny německého práva, trestní právo - z Lipska povolán Weber - a supluje se finanční věda a národní hospodářství. Konečně není obsazena stolice pro civilní proces. Lékařská fakulta: tři stolice neobsazeny, a to: interní klinika, ušní klinika a oddělení pro nemoce hrtanu. Filosofická fakulta: 6 stolic neobsazeno. Nebyly, resp. nemohly býti ještě podány návrhy, poněvadž posavadní profesoři teprve nedávno zemřeli. Přírodní vědy: geologie neobsazena, ale teprve od 1. října t. r. Žádána však byla již častěji stolice pro přírodní filosofii - taková existuje na české universitě již dlouho - jakož i další tři stolice, a to pro farmaceutickou botaniku, nauku o kryptogamech, a pro chemii potravin. Mimo to bylo žádáno za několik mimořádných profesur, které nebyly povoleny. Theologická fakulta: všechno obsazeno; již roku 1922 bylo však žádáno o stolici pro filosofii. Dosud však povolen byl jen suplent, o kterého každoročně znovu musilo býti žádáno. Není v tom určitý úmysl? Nemá tím zhoršen býti akademický dorost, aby vyloučen byl konkurenční boj našich příštích akademických skupin povolání? Nemá se tím vůbec znemožniti existence vysokých škol? Věru herostratická to sláva, kterou si český panující národ tím buduje, za kterou se však budete musit jednou zodpovídati před soudnou stolicí dějin.

Otázka zřízení vysoké školy pro tělovýchovu podle vzoru říšskoněmeckého byla již na české straně nadhozena, ba podle novinářských zpráv je jisto, že stojíme již před jejím založením a zřízením. Dlužno zajisté uvítati, že český národ poznal cenu odborného předběžného vzdělání učiteli tělocviku a sportu, jda s duchem doby, aby snahám přítomné doby vyhověl. Musíme však již nyní slavnostně protestovati proti tomu, aby tento nový příští výchovný ústav zase měl sloužiti výhradně jen českým účelům, aniž by se bral ohled na zájmy 3¹/₂ milionu Němců, jichž tělocvičné a sportovní výkony a organisace nikterak nestojí za českými a jejichž snahy se nesou rovněž k tomu, vyhověti přání vlády, zvýšiti tělesnou zdatnost německého lidu, zachovati německý lid zdravým a silným. Ministerstvo školství a národní osvěty, ministerstvo zdravotnictví nemohou přece míti v úmyslu, zase jen české části lidu poskytnouti to, co náleží všem obyvatelům tohoto státu, neboť mají přece býti "rovní mezi rovnými", žádáme, aby při uskutečnění tohoto projektu také pro nás Němce utvořeno bylo oddělení, i poukazuji jen na zimní sport, jehož nositelé nejznámějších jmen pocházejí z německých Krkonoš a z Rudohoří a kteří na všech mezinárodních sportovních závodech v posledních letech československému státu, i když nepatří ke státnímu národu, zjednali dobré jméno.

Německý hlavní výbor pro tělovýchovu, německý svaz turnérů, velké německé sportovní jednoty stěžují si rok od roku právem, že se na jejich žádosti za státní podporu nebere vůbec zřetele, anebo jen takovou měrou, která poplatnosti a početní síle německého lidu nikterak neodpovídá. Jak to vypadá u mezinárodních svazů, které pěstují tělocvik, vymyká se mému posouzení, ale patrně nikoli lépe.

Že se sokolský svaz a Orel, jakož i ostatní české sportovní svazy těší vřelé přízni státní pokladny, o tom asi není pochyby. Přejeme jim každý způsob podpory a pomoci od vlády, těšíme se, že Sokol, u jehož kolébky stál Němec Tyrš, svému národu dává a přináší to, co my svému národu s týmž právem a se stejnou povinností chceme rovněž dáti, zdraví a sílu pro tvrdý zápas o život, avšak musíme žádati, aby miliony plynoucí také z německých kapes do státní pokladny neplynuly nazpět výhradně pro jiné, nýbrž také pro naše potřeby, a to spravedlněji než tomu dosud bylo. Jak jsem se mohl dozvěděti, obdržel Německý hlavní výbor pro tělovýchovu od svého trvání, a trvá dnes již celou řadu let, na subvencích celých 60.000 Kč a jsou přece v něm sjednoceny všechny velké německé svazy turnérské a sportovní. Německý svaz turnérů, s počtem členů skoro 200.000, obdržel - prosím nesmějte se, je to spíše k pláči - knížecí dar z milosti celých 6.000 Kč na konání kursů cvičitelských. Na podporu k zakládání hřišť, budování tělocvičen, opatření nářadí pro tělocvik a pro hry, pro návštěvu cizích, to je německých vysokých škol pro tělovýchovu, ani haléře z milionů, ba miliard, jež německý lid od osmi let českému státu odvedl na daních a dávkách. Toto nepodporování, ba namnoze utlačování svazů německého lidu, pěstujících tělovýchovu, jakož i opětné šikanování turnérských spolků dokazuje - připomínám zastavení tělocviku četnickým strážmistrem dne 28. října t. r. ve Výprtech, kteréhožto dne však v Praze pořádaly české footballové spolky veliké zápasy bez poškození státního svátku, připomínám odnětí poštovní dopravy a zrušení zdejšího poštovního šekového konta rakouskému časopisu "Bundesturnzeitung" - že nevraživý boj proti německému lidu řádí ve všech směrech dále.

Celý systém ve státním rozpočtu skrývá také v sobě nepopiratelnou tendenci, použíti zcela nesociální zpátečnické snahy, která se v tom projevuje také proti největším ubožákům všech národů ve státě, proti nezaměstnaným, pensistům a na konec a nikoli v nejmenší míře proti obětem války, žádá přece pan ministr financí Engliš, aby zejména u rozpočtové položky pro válečné poškozence nastalo značné omezení, má-li býti udržena rovnováha ve státním hospodářství. Jak to přece praví veliký Jan Komenský, kterého český národ jinak hrdě nazývá svým, který však jako Amos Comenius patří veškerému kulturnímu lidstvu? Nemluví často a opět o "lidskosti jakožto nejkrásnější a nejchvalitebnější vlastnosti jednotlivce i celých národů"? Nestydí se vláda a její strany, v době největší hospodářské tísně, v době počínajících již mzdových bojů, vztáhnouti ruku na skrovné ubohé důchody nešťastných obětí války? Nemá stát žádných mravních povinností více, necítí jednotliví pánové z vládních stran žádného lidského hnutí ve svých srdcích právě před vánocemi, že jako již tak často těmto ubožákům berou poslední zbytek naděje, že v příštím roce obdrží alespoň zase to, co dostávají dnes? Nerdí se studem, pohlížejí-li na návrh berního zákona a čtou nejen tamní číslice, nýbrž uvažují o jejich významu, ony sumy, které zase mají býti vydřeny? A vzhledem k tomuto počínání chcete ubohým válečným poškozencům zkrátiti jejich důchody? Mohu vám v této příčině posloužiti číslicemi. Invalidní důchod obnáší nyní, a to základní důchod a drahotní přídavek denně při 20-24%ní invaliditě 1,47 Kč, při 85-94%ní invaliditě 9,85 Kč a 50%ní důchod osob bez pomoci stojících 13,14 Kč; vdovský důchod 1 dítě anebo 30%ní zmenšení výdělečné schopnosti 2,49 Kč denně, dvě děti pod 16 let anebo 50%ní zmenšení výdělečné schopnosti 3,69 Kč, tři děti pod 16 let anebo 85-100%ní zmenšení výdělečné schopnosti anebo stáří 55 let 4,50 Kč; sirotčí důchod: poloviční sirotek obdrží 1,64 Kč, čtvrtý poloviční sirotek v rodině 1,25 Kč, pátý poloviční sirotek nedostane vůbec ani haléře. Důchod rodičů, starého bezmocného otce anebo matky, jichž jediný syn zůstal na bojišti, činí žebrácký obnos 1,54 Kč denně, úplný válečný sirotek má tedy v československém státě vystačiti s denním důchodem 1,46 Kč, resp. s 50%ním drahotním přídavkem, který však nyní má býti škrtnut, se 2.49 Kč denně, kdežto válečný pes v armádě stojí ročně 1200 Kč, zločinec, který se svým počínáním postavil mimo kulturní lidské společenství, přijde státu denně na 10-35 Kč. Nepociťujete do nebe volajícího bezpráví, jež ani v nejmenším neodpovídá křesťanské lásce a lidskosti, jež se projevuje ve vašem počínání, že resoluční návrhy podané v poslanecké sněmovně, aby totiž pro válečné poškozence bylo dáno 100-140 milionů Kč více, vládními stranami jak na české, tak také na německé straně byly přehlasovány?

Jak si přece československý stát libuje v úloze, že patří k t. zv. vítězným státům! A víte přece všichni velmi dobře jako já, že je vlastně jen jeden takový stát, totiž Spojené Státy Americké, že všechny ostatní hospodářsky jsou poraženy a proto upadají z jedné krise do druhé. Víte však také, co činí poražení, ubohé německé Rakousko a německá říše v otázce péče o válečné poškozence? Chudé Rakousko, které se svého říšského finančního správce Zimmermanna musilo tázati o každý haléř, jež chtělo vydati, dává svým válečným obětem přepočteno na měnovou jednotku z roku 1914 zcela jiné obnosy. Zde několik příkladů: přídavek válečnému slepci obnáší v Rakousku 1.627 korun, v Československu 346,80 korun; 100%ní invalidé dostávají v Rakousku 1.032 korun, v Československu 520,23 korun; 100%ní ženatí invalidé se dvěma dětmi v Rakousku 1.183,20 korun, v Československu 624,33 korun. K výdělku neschopné vdovy se dvěma dětmi dostávají v Rakousku 573 korun, v Československu 397,4 korun.

Německá říše, která prodělala inflaci, která ročně musí platiti miliardy reparací, vydržuje cizí armády, kolem níž se všude slídí a která je stísněna, zvýšila nejen hranici příjmů svých svobodných válečných invalidů ve veřejné službě na 30.720 Kč ročně a platí i při příjmu 78.400 Kč stále ještě přídavek za zranění, vyrovnávací přídavek, přídavek pro těžce zraněné a jen vlastní základní důchod zaniká. U nás však hranice pro svobodné invalidy při samostatné výdělečné činnosti hospodářské obnáší ročně 5.000 Kč, při nesamostatné výdělečné činnosti 10.000 Kč, přestává podpora vůbec, když obě tyto hranice byly dosaženy.

Srovnejte přece jednou tyto obnosy se žebráckými obnosy, které házíte před nohy našim ubohým válečným poškozencům, vdovám a sirotkům, jako ubohou almužnu, ačkoli jste povinni těmto ubožákům poskytnouti alespoň možnost živobytí, nenechávati je hynouti, nehnati je na morální zcestí, nepodkopávati jejich beztoho otřesené zdraví, takže peníze dnes uspořené budete musiti jednou vydávati na nemocnice, chorobince, ba káznice, poněvadž dnes za všech okolností chcete spořiti na těchto ubohých obětech války.

Nemyslete, že maluji černěji nežli jaká je skutečnost, číslice, které jsem uvedl na srovnání, nejsou vzaty ze vzduchu, nejsou žádná t. zv. domovní čísla, nýbrž pocházejí od velmi vážného fora, mezinárodního spolku válečných poškozenců 26 států, které bojovaly ve světové válce, jenž má své sídlo v Ženevě, kde má své sídlo také Společnost Národů, stojící pod kontrolou Francie, se kterou český stát má tak dobré styky. Nebylo by nemístné, kdyby si tam ministr věcí zahraničních vzal soukromé hodiny, aby panu ministru financí mohl jednou podati zprávu o svých zkušenostech zahraničního hospodářství. Tento mezinárodní spolek válečných poškozenců zjistil nezvratně, že český stát co do zaopatření obětí války stojí na posledním místě. A ještě jeden důkaz chci uvésti, který snad přece pohne vaším srdcem a citem. I bez zákonitého ztenčování, i bez krutých opatření klasifikačních komisí, která často na celá léta zbavují válečné poškozence jejich zaopatřovacích požitků, náklad státu rok od roku se zmenšuje a autentické číslice o skutečném nákladu mluví tu výmluvnou řečí. Stát, jenž za všech okolností na nejchudších chce spořiti, nalezl mocného pomocníka, jenž výlohy pro nešťastné oběti války den ode dne zmenšuje, totiž všechno přemáhající smrt! Podívejte se na úmrtnost mezi válečnými poškozenci! Hlavně nejstrašnější nemoc, tuberkulosa, řádí strašně jak mezi dospělými, tak také mezi ubohými válečnými sirotky, trpícími podvýživou. Nejlepší důkaz pravdivosti mých slov podávají úmrtní pokladny, které jen v Čechách v krátké době svého trvání vydaly 221.900 Kč po 804 zemřelých válečných poškozencích. Také čas pomáhá s sebou zmenšovati státní náklad. Když sirotci dosáhnou 16. resp. 18. roku věku, zaniká státní podpora automaticky jako přídavek na děti u úředníků. A při opětném provdání válečných vdov nastává totéž. Proč nemá stát těmto beztak politování hodným lidem poskytnouti možnost, zkrácenou dobu životní ukončiti v menších starostech? Nezapomeňte také na okolnost, že naše dorůstající mládež vidí a slyší, jaká odměna se dostává těm, kteří kdysi svou povinnost vůči vlasti brali vážně, kteří ji plnili. Jen se neoddávejte ilusím, že tyto dojmy pominou beze stop u těch, kteří dnes slouží v armádě, kteří se dnes připravují a jsou předurčeni, aby kdysi sdíleli osud těch, kteří dnes hladovíce a mrznouce musí žebrati, aby bídně živořili. Poukázal jsem také ve svých dřívějších řečech na duši člověka, kterou při vydávání zákonů patrně vždy přehlížíte. Mýlíte se velice, domníváte-li se, že tento činitel na konec přece jen není mocným. Neboť duše člověka dnes není více duší před 10 a 20 lety.

Pečuje-li stát mateřsky o své legionáře, pak musí - a podškrtávám toto musí, poněvadž to jest jeho morální povinností - pečovati také o ubohé oběti světové války, které se staly jeho občany, ať již chtěly či nikoli. Jest ještě čas, ještě lze usnesením senátu napraviti to, co v poslanecké sněmovně bylo zanedbáno, nechci říci ze zlého úmyslu, ačkoli se také tam ozývaly důtklivé hlasy, nepřepínati protisociální zpátečnická opatření. Nálada mezi válečnými poškozenci je krajně podrážděná. Pokud vím, je 800.000 válečných poškozenců organisováno, a to pánové, jest již armáda, i když to jsou váleční poškozenci. Podali jsme resoluční návrhy, abychom vyzkoušeli dobrou vůli vládních stran. Míní-li to vláda vážně, byla-li slova presidentova, která jsme slyšeli z interviewu, uveřejněného dne 30. listopadu 1926, slyšena také od vládních stran, má-li skutečně býti nastoupena cesta, také německému lidu poskytnouti spravedlnost, pak upusťte také od nesociálních zpátečnických opatření, pak splňte naše oprávněné a spravedlivé požadavky, naše národně-politické, kulturní a hospodářské požadavky. Avšak rozpočet, který všech našich spravedlivých požadavků nedbá, který naše požadavky opomíjí, ačkoli od mnoha let vždy znovu jsou kladeny, nemůže nikdy dojíti našeho souhlasu a my hlasovati budeme proti němu. (Souhlas stoupenců.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má dále pan sen. dr Baxa.

Sen. dr Baxa: Slavný senáte! Byl jsem svým klubem pověřen úkolem, abych promluvil v této rozpravě o zprávě kulturní. Rád jsem se podjal tohoto úkolu, neboť pokládám školství za jednu z nejdůležitějších složek celého zřízení státního. Kultura celého národa je nerozlučně spjata s úrovní školství a také touto úrovní podmíněna. Proto zajisté je význačnou povinností státní správy, aby všemožnou péči věnovala tomuto oboru a po vzoru ostatních kulturně vyspělých národů nešetřila nákladu na úspěšné a zdárné vybudování školství. A v tomto směru lze proti správě státní vznésti mnohé a oprávněné výtky, jak v otázce, jakou měrou se správa státu stará o ty, kdož jménem státu o výchovu mládeže pečují, tak i v tom, jak je státem postaráno o zařízení školské v nejširším slova smyslu.

V otázce první zajisté nelze přehlížeti, že o výchovu mládeže, jak obecno-školské, tak i středoškolské a vysokoškolské může býti zdárně postaráno jen tehdy, jestliže ti, kdož touto výchovou jsou pověřeni, to jest učitelé bez rozdílu kategorie škol, pracují ve svém povolání s láskou a jemu věnují nejlepší své síly. Ale tomu může býti jen tehdy, když stát honoruje tyto vychovatele mládeže tak, aby zbaveni starostí o vezdejší chléb mohli skutečně svému úkolu věnovati plné své síly a upřímnou lásku.

Zdá se to býti samozřejmé. Když národ svěřuje učitelům - mluvím zde o učitelstvu povšechně, bez rozdílu kategorie škol jak obecno- tak středo- a vysokoškolském - nejdražší svůj klenot, svou mládež, aby z ní vychovali příští zdatné státní občany, tedy zajisté tuto jejich činnost náležitě hodnotí a také odměňuje. Ale, bohužel, u nás to není samozřejmé; ba lze vším právem tvrditi, že u nás je toho pravý opak. Při letošní úpravě platové vyšlo učitelstvo z toho nejhůře. Platy učitelů, jak obecno-školských, tak i středo- a vysokoškolských jsou naprosto nedostatečné. Plat jejich není nijakým ekvivalentem, ani jejich práce, ani jejich veliké odpovědnosti. Jen příkladmo uvádím platy profesorů vysokoškolských, kteří proti platovému zákonu z r. 1919 byli vrženi zpět. A mohu říci, že náš stát je jeden z těch, kdož právě vysokoškolské profesory platí nejhůře. Ba ani spravedlivého požadavku učitelstva vysokoškolského o t. zv. studijní přídavek na knihy a pomůcky atd. nebylo dbáno.

Stejně bídně jsou na tom vysokoškolští asistenti. I ti mají svoje bolesti a oprávněné jich požadavky se týkají celkem tří bodů, které jsou: 1. osobní přídavky pro asistenty - soukromé docenty, počínajíc devátým služebním rokem, 2. započtení služby asistentské při přechodu do jiné státní služby, 3. železniční legitimace pro vysokoškolské asistenty.

Ale stejné výtky jsou i v otázce zařízení školského. Nemohu pro naprostý nedostatek času přednášeti zde všechny tyto výtky a přihlížím zde takřka výhradně k školským poměrům na Moravě, ačkoli zajisté sotva lze pochybovati o tom, že ani v jiných, ani v ostatních zemích poměry nejsou lepší.

A) Vysoké školy. Zde sluší zejména vytknouti: 1. neobsazovaní uprázdněných stolic. Návrhy na jmenování profesorů, podané příslušnými profesorskými sbory se nechávají v častých případech prostě ležeti, ač jsou pro to stolice zřízeny. Zvláště křiklavé jsou poměry na české technice v Brně a na fakultách filosofické a přírodovědecké v Brně, kde návrhy na jmenování mimořádných profesorů řádnými leží již několik let nevyřízeny. Při tom ministerstvo školství a národní osvěty nikterak nedbá toho, že je zde vážné nebezpečí, že někteří profesoři, přirozeně právě ti nejlepší, vyhoví povolání do ciziny a universita, resp. fakulta tím o výborně kvalifikovanou sílu přijde. A na ostatních fakultách Masarykovy university a vysokých školách brněnských není tomu lépe. Na právnické fakultě v Brně na příklad nebylo lze ve třetím semestru čísti římské právo, protože ministerstvo návrh na jmenování profesora římského práva dosud nevyřídilo, ačkoliv návrh ten byl podán nejméně před rokem, 2. nedostatek místností jak co do počtu, tak co do rozměru. To se týká zejména fakult lékařské, právnické a filosofické, které se v pravém slova smyslu tísní v místnostech nedostatečných. Je to smutný pohled, když učitel vysokoškolský musí čísti v posluchárně, kde se tísní posluchači sedící na židlích, oknech atd., aby si mohli učiniti záznamy o přednáškách, 3. nedostatečné vybudování ústavů vědeckých. Jen příkladmo poukazuji na nutnost zřízení všeobecné a universitní botanické zahrady pro Velké Brno, 4. nedostatečné dotace. Vědecké ústavy vysokoškolské v Brně jsou ve vývoji a nutno tedy zvláště jim napomáhati dostatečnými dotacemi, jak řádnými, tak i mimořádnými.

Při této příležitosti nutno poukázati na jeden zjev, který se ovšem netýká jen vysokého školství moravského. V dosavadních rozpočtech byla totiž až dosud zařazena zvláštní položka na přímořskou biologickou stanici. Tato položka nyní zmizela, ač je této stanice nutně potřebí pro všechny vysoké školy mající směr přírodovědný. Jak dlužno tomu rozuměti? A ještě něco k vysokému školství mimomoravskému. V Praze se začalo se stavbou ústřední budovy universitní; do konce roku 1925 byly dokončeny betonové základy uložené na dřevěných pilotech. Ve schůzi užší stavební komise konané dne 7. května 1926 byl vypracován program další práce a zároveň bylo určeno, z jakých hmot je provésti jednotlivé práce na tuto stavbu. Ale k pracím přece jenom nedošlo, poněvadž stavba byla v létě roku 1926 ministerstvem veřejných prací zastavena. Táži se, proč se tak stalo. (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.)

Při vysokém školství dlužno se také zmíniti o zemské a universitní knihovně v Brně. Je to největší knihovna na Moravě a vedle olomoucké knihovny jediná vědecká knihovna v této zemi. Srovnáme-li však systemisovaná místa úřednická při ní se systemisovanými místy universitní knihovny v Praze, vidíme, jak přímo macešsky je o ní postaráno. V Praze je jeden ředitel v V. hodnostní třídě, 7 vrchních knihovníků v 2/VI. třídy, 2/VII. třídy, 6 knihovníků I. třídy v VIII. hodnostní třídě, 8 knihovníků II. třídy v IX. hodnostní třídě, 12 asistentů v X. hodnostní třídě, 4 kancelářští úředníci v XI. hodnostní třídě. Naproti tomu v Brně je jen jeden ředitel v VI. hodnostní třídě, 2 vrchní knihovníci v VII. hodnostní třídě, 2 knihovníci I. tř. v VIII. hodnostní třídě, 2 knihovníci II. tř. IX., 3 asistenti X., 1 kancelářský úředník XI. Zde nesmí býti činěno rozdílu mezi Prahou a Brnem, a systemisovaná místa ředitelů a vrchních knihovníků musí býti v téže třídě v Brně, jako v Praze. Totéž platí přirozeně i o universitní knihovně v Bratislavě. A ještě něco o zemské a universitní knihovně v Brně. V Olomouci je stará universitní knihovna. Je zajisté slušné a spravedlivé, aby aspoň ty knihy, kterých cyrilo-methodějská fakulta bohoslovecká v Olomouci nepotřebuje, byly přeneseny do Brna a aby zemská a universitní knihovna v Brně dostávala povinné výtisky, což se neděje.

Nelze konečně pominouti mlčením četné spolky studentské. Zde zejména nutno se zmíniti o spolku "pre postavenie a vydržovanie koleje a akademickej menzy v Bratislavě," která nutně potřebuje státní podpory, za kterou se vřele přimlouvám.

B) Střední školství. Za celých osm let od převratu nebyla postavena na Moravě ani jedna budova pro střední školu, ačkoliv některé nově zřízené české školy střední jsou umístěny způsobem, který nevyhovuje ani nejprimitivnějším požadavkům.

Příkladmo uvádím: Státní reálka v Šumperku je umístěna v jednom křídle zemské robotárny, tedy v sousedství pro mravní výchovu žactva naprosto nevhodném, české státní reálné gymnasium v Brně je umístěno ve 4 budovách, což škodí i oběma českým ústavům učitelským v Brně, poněvadž reálné gymnasium jejich budovy z části zabírá. Třetí česká státní reálka v Brně-Husovicích je umístěna ve dvou budovách, IV. česká státní reálka v Brně ve vnitřním městě je umístěna rovněž ve dvou budovách, při čemž místnosti v hlavní budově jsou tmavé a tím zdravotně závadné. Státní reformní reálné gymnasium v Brně-Králově Poli je umístěno ve třech budovách. Státní reálné gymnasium v Hustopeči je umístěno ve dvou budovách. Skoro všechny tyto ústavy nemají vlastních tělocvičen, chybějí jim i potřebné vedlejší místnosti, kabinety a pod., takže o zdárném vyučování, zejména předmětům přírodovědným, nemůže býti na takových ústavech ani při nejlepší snaze učitelstva řeči. Povážlivý nedostatek učitelských sil na Moravě je stejným nebezpečím pro střední školy, právě tak jako v ostatních zemích republiky.