Ke konci dovolte, velectění pánové, abych na konec také k rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty promluvil několik slov. Z celkové položky 213,350.000 Kč na národní školství určeno je na zřízení, budování, opravy a zařízení škol národních a příspěvky k témuž účelu obnos zvýšený na 1,500.000 Kč, což vděčně kvitujeme. Národní školství, jež zprostředkuje elementární vzdělání nejširším vrstvám lidovým je základem vzdělání národa. Jsou však celé kraje naší republiky, kde jest o obecné školy velmi špatně postaráno. Budovy školní jsou ve velmi špatném stavu, takže trpí zdraví dítek i vyučování. Školní obce, zvláště v chudých horských krajích, jichž daňová základna je nepatrná, nejsou s to vlastními silami zbudovati školní budovy, jež by svému účelu odpovídaly. Daňová jejich základna obnáší často 500-1000 Kč. Zemská subvence, kterou udílí zemská školní rada, činí v nejlepším případě 10 až 50.000 Kč. Stavební náklad činí na jednotřídky 100-250.000 Kč. Při nízké daňové základně činila by školní přirážka na stavbu nové školy 10.000% i více. Takového nákladu nemohou se finančně slabé obce odvážiti a proto školní mládež mučí se v nezdravých, tmavých a těsných mučírnách dále. Ministerstvo školství a národní osvěty připomenulo správně okresním školním výborům, aby nenutily chudé obce ke stavbě nových škol, které jsou nad jejich síly. Tím se však nedostatku školních budov neodpomůže. Je povinností státu, aby svou pomocí přispěl k odstranění křiklavých nedostatků. Na doklad toho, co jsem uvedl, připojuji konkretní případy. Ve školním okresu vsetínském má 12 obcí špatné nebo nedostatečné budovy školní a třeba vystavěti, případně rozšířiti 16 škol. Školní obec Nový Hrozenkov, která platí všech přímých daní 12.000 Kč, má nově stavěti nebo přistavovati 4 školy - jediná obec čtyři školy! - nákladem 1,420.000 Kč. Přirážek platí již nyní 1000%. Obec Velké Karlovice, která má dvě školy o 10 třídách, z nichž tři jsou stěhovavé, má stavěti dvě školní budovy nákladem 650.000 Kč. Platí všech přímých daní 5.000 Kč, přirážky pak, jež vybírá, obnáší 700%. Hošťálková má stavěti novou pětitřídní školu nákladem 900.000 Kč. Přímých daní platí 3.000 Kč. Podobné poměry jsou v ostatních obcích okresu vsetínského. Ve školním okresu Uherské-Hradiště má obec Bohuslavice 4třídní školu ve třech učírnách. Řídící učitel bydlí v maličké jizbičce. Celá škola je na spadnutí. V Malenovicích u Zlína jsou 4 třídy obecné školy v bývalé hospodě. Učírny jsou tak tmavé, že většina dětí utrpěla újmu na zraku a musí nositi brýle. Ve školním okresu uhersko-brodském v Bánově je škola o osmi třídách, kde se učí ve třech učírnách a v kabinetě. Ve školním okresu hodonínském v obci Dubňanech chybí tři třídy. Učí se proto polodenně. Namátkou uvádím těchto několik dokladů, abych dokumentoval nutnost, aby státní dotace, z níž by se podporovaly stavby obecných škol, byla na přiměřenou výši uvedena. Neslouží nám nikterak ke cti, že máme tolik školních budov, v nichž se náš dorost, naše naděje, mrzačí nejen na těle, ale i na duchu.

Náš státní rozpočet, velectění pánové, jest, jak pan ministr financí správně uvedl, důkazem finanční konsolidace našeho státu. Proto tím ochotněji dáme státu, což jeho jest, a dáme výraz této ochotě hlasováním pro rozpočet na rok 1927. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Jarolim.

Sen. Jarolim (německy): Slavný senáte! V poslední den debaty o státním rozpočtu v rozpočtovém výboru slavného senátu pronesl ministerský předseda řeč, která v různém ohledu nabádá k odporu. Řeč ministerského předsedy dává jasně poznati, že bez výhrady akceptoval směr měšťáckých stran proti sociálnímu zákonodárství. Smysl řeči ministerského předsedy je ten, že další vývoj sociálně-politického zákonodárství a udržení stávajících sociálně-politických zákonů jest jen tehdy možno, bude-li pečováno o produktivitu a rentabilitu různých podnikatelských forem. Měšťácké listy s velikým uspokojením komentovaly dotyčné řečnické obraty pana ministerského předsedy. Stejně jako měšťácké noviny, budou také malé a velké podniky s povděkem kvitovati vývody ministerského předsedy. Tak jak známe podnikatele, agrárníky nevyjímaje, nebude jim zajisté působiti zvláštních potíží dokazovati, že se podniky nevyplácejí a že následkem toho útraty nemocenského, úrazového, invalidního a starobního pojištění jsou pro československé národní hospodářství nesnesitelny. Kdo ovšem otázku klade tak, jak ji položil ministerský předseda, musí také zodpověděti otázku, jakým způsobem se rozděluje prací dělníků získaný národní důchod mezi různé sociální vrstvy obyvatelstva ve státě. Toho však ministerský předseda neučinil a následkem toho mluvil jen poloviční pravdu, když další vývoj a trvání sociálního zákonodárství činil odvislým od výtěžku práce. Tedy: celou pravdu byli bychom se mohli dozvěděti teprve tehdy, kdyby se byl pan ministerský předseda pokusil, analysovati do jisté míry národní důchod, jaký ministr financí Engliš udal.

Ve schůzi slavného senátu ze dne 14. října cenil ministr financí ve svém exposé ke státnímu rozpočtu národní důchod Československa na 60 miliard. Oproti tomu můžeme na základě úředních dat o nemocenském a úrazovém pojištění odhadovati mzdový příjem dělníků a zaměstnanců podléhajících pojistné povinnosti asi na 20 miliard ročně. Tento odhad shoduje se nápadně s údaji, jež učinil dr Schönbaum v důvodové zprávě k zákonu o sociálním pojištění, kde praví, že mzdový podíl dělníků činí asi jednu třetinu ceny toho, co bylo vyrobeno. Od těchto 20 miliard mzdového příjmu dlužno odečísti ovšem daň z příjmu a spotřební daně, jak daně pro stát, tak také pro samosprávné korporace. Nedopouštíme se zajisté žádné nadsázky, tvrdíme-li, že z asi 15¹/₂ miliard státních a obecních dávek připadá 6 miliard na mzdový příjem pojištěním povinných osob. Vzhledem k tomu snižuje se mzdový příjem ze 20 na 14 miliard. Ze 60 miliard národního důchodu vypadá tedy na přibližně 3 miliony dělníků a zaměstnanců, kteří se svými rodinami činí přes polovinu obyvatelstva, 14 miliard, to jest 23,3% národního důchodu. Ze zbývajících 46 miliard dlužno nyní ještě odečísti sociální břemena.

Polské ministerstvo veřejných prací, které před nedávnem sestavilo sociální břemena některých států, vypočítává sociální břemena Československa asi na 2 miliardy.

Zde chtěl bych mimochodem podotknouti, že řečník přede mnou tvrdil, že v Československu máme největší sociální břemena. Čas mně nedovoluje pouštěti se do podrobností, které obsaženy jsou v brožurce polského ministerstva veřejných prací. Žádám ty, kdož neustále poukazují na vysoká sociální břemena, aby sobě přečetli tuto brožurku. Shledají, že Československo naprosto nestojí na prvém místě, nýbrž že mezi státy, které jsou právě tak zprůmyslněny jako Československo, stojí dokonce na místě posledním.

Přezkoumání dat polského ministerstva veřejných prací ukazuje, že toto skutečně na nic nezapomnělo. U nás obnášejí tedy sociální břemena 3,3% národního důchodu. Tím sám sebou se vyřizuje nářek o domněle nesnesitelně vysokých sociálních břemenech.

Poněvadž mzdový příjem dělníků a zaměstnanců pojištěním povinných včetně sociálních břemen činí jen 26,6%, je více nežli opovážlivé, chce-li někdo stále znovu tvrditi, že mzdy dělníků a sociální břemena skoro úplně absorbují výtěžek práce. Vzhledem k tomu možno zajisté říci, že se pan ministerský předseda obrátil na falešnou adresu, když mzdový příjem dělníků a sociální břemena uváděl v souvislost s výtěžkem práce. Při objektivním zkoumání skutečností byl by ministerský předseda zajisté přišel na to, že z národního důchodu, jenž převyšuje mzdy dělníků a sociální břemena, velmi značná část vypadá na různé daně a dávky státu jakož i na zisk podnikatelů.

Vezmeme-li do rukou rozpočty státních uhelných dolů v Mostě, můžeme z nich vyjmouti tyto skutečnosti: roku 1913 vypadá z provozních příjmů, docílených v uhelném obchodě, na mzdy dělníků 34,65% a na daně a dávky 7,01%, a roku 1925 na mzdy 27,84% a na daně a dávky 20,36%. Oproti době předválečné klesl tedy podíl mzdy na výrobě okrouhle o 9%, proti čemuž podíl daní a dávek stoupl okrouhle o 13%. Tento poměr pohybu na státních dolech můžeme také, aniž bychom se dopouštěli zvláštní chyby, přenésti na jiné uhelné doly. Jak stát, tak také majitelé dolů rozuměli tomu tedy znamenitě, dostati zpět daň z uhlí a z obratu na útraty mzdy dělníků.

Tato okolnost projevuje se také velmi srozumitelně ve stoupajícím zisku majitelů dolů. To, co platí o hornictví, platí všeobecně také o ostatním průmyslu.

Pokud jde o kupní sílu, nalézají se mzdy dělníků a převážné části zaměstnanců daleko pod mírovou úrovní. To je také jednou z hlavních příčin naší chronické hospodářské krise. Ale neděje se také nic, aby zlevněním potravin kupní síla mzdy byla zlepšena. Naopak, od té doby, kdy celní a kongruová většina se usnesla o posledním celním zákoně, zdražuje se cena dovezených potravin asi o jednu pětinu. Tomuto vzestupu přizpůsobují se také domácí ceny. Dalším následkem toho je ztížené uzavírání obchodních smluv a další vzestup nezaměstnanosti.

A jak se vede nezaměstnaným v tomto státě? Jsou poukázáni na podporu v nezaměstnanosti podle gentského systému. Tento stav je neudržitelný. Musíme trvati na tom, aby v brzku zavedeno bylo nucené pojištění nezaměstnaných, poněvadž dnešní stav, jak řečeno, je neudržitelný. S gentským systémem, jak se u nás praktikuje, mohli bychom jakž takž vyjíti, kdyby nezaměstnanost nebyla chronickou. Upřímně řečeno, zavedením gentského systému udělala státní pokladna velmi dobrý obchod.

Podle dřívějších ustanovení o podpoře v nezaměstnanosti zaplatilo ministerstvo sociální péče roku 1924 143,2 milionů Kč na podporách v nezaměstnanosti a od 1. ledna 1925 do března 1925 činila vyplacená suma pro podpory v nezaměstnanosti 35,5 milionů Kč. Kdyby nebyl býval zaveden gentský systém, byl by obnos roku 1925 býval právě tak vysoký nebo dokonce vyšší než roku předešlého. Stát uspořil tudíž zavedením gentského systému přes 100 milionů Kč v jednom roce na obětech kapitalistické anarchie. Nyní je v rozpočtu na rok 1927 pro podpory v nezaměstnanosti zařaděno 10,500.000 Kč. Jakkoli směšně nízkou je tato částka, zajisté ještě z toho zůstane nějaká částka nevyplacena.

Především nemohou dělníci, kteří nejsou v žádné organisaci, obdržeti státní příspěvek; mimo to není organisacím možno vybírati od svých členů tak vysoké příspěvky, aby tím způsobem státní pokladna pozoruhodně byla zatížena. V Holandsku, Belgii a Dánsku existují ovšem také státní příspěvky k odborové podpoře v nezaměstnanosti. Ale tam poskytují se při silnější nezaměstnanosti státní příspěvky zcela neodvisle od odborové podpory v nezaměstnanosti. U nás trvá vláda na tom, že státní příspěvek bezpodmínečně zůstává odvislým od odborové podpory. Bylo-li některému dělníku placeno po 13 týdnů a zůstane i nadále nezaměstnán, nechá ho vláda upadnouti v bídu. To je nevídaná bezohlednost. K této bezohlednosti druží se však ještě vyslovený skandál správních úřadů. Nikdo nebude chtít věřiti, jest to však smutná pravda, že organisace musí státu 6 měsíců a ještě déle kreditovati státní příspěvek, který samy vyplatily. Stát v pravém slova smyslu vzal si u organisací několik milionů na křídu. V tomto ohledu spokojuji se jen poukazem na to, že stát jen Unii textilních dělníků dluhuje 868.262 Kč. Všechny snahy, zjednati v tomto směru nápravu, rozbíjejí se o tvrdošíjnost ministra sociální péče a ministra financí.

Oba ministři považují tedy za slučitelné s důstojností státu, když tento si dovoluje připraviti dělnické organisace o úroky za zapůjčené peníze, jejichž ztráta jde do tisíců. Rovněž neslýchané je, že organisace jsou nuceny nésti správní výdaje, spojené s gentským systémem. Organisace musily především vydati desetitisíce korun za kartotéky, tiskopisy atd., aby vyhověly požadavkům, kladeným ohledně gentského systému. Za to jim stát nenahradil ani haléře, ačkoli skutečně bylo potřebí vyplatiti mnohé desetitisíce Kč. Mimo to obdrží organisace za každý vyřízený případ podpory nahrazeno jen 5 Kč jakožto správní výlohy. Nahrazené správní výlohy nečiní tedy ani 1% vyplaceného státního příspěvku. Naproti tomu se na jiné straně používá milionových obnosů pro účely velice pochybné. Následkem zavedení gentského systému zůstala také naše statistika o nezaměstnanosti velikým torsem, poněvadž se dělníci, kteří z podpory v nezaměstnanosti jsou vyloučeni, vyhýbají ústavům pro zprostředkování práce, neboť se zavedením gentského systému přestala pro podnikatele povinnost oznamovati uprázdněná místa. Všechny tyto nedostatky jsou to tedy, jež vládě umožňují klamati veřejnost o stupni nezaměstnanosti.

Vybízíme tudíž vládu opětně, aby předložila upotřebitelný zákon o obligatorních ústavech pro zprostředkování práce.

Pokud jde o dodržování osmihodinové doby pracovní, chtěl bych poukázati na skutečnost, že se tato doba neustále velice hojným povolováním hodin přes čas prodlužuje. Roku 1925, pro kterýžto rok máme před sebou ukončené zprávy živnostenských inspektorátů, povolily živnostenské úřady 14,505.292 hodin přes čas. Přepočteme-li tyto hodiny na 300 pracovních dnů po 8 hodinách, pak odpovídá to zaměstnání 6.040 dělníků v roce. Kdo nyní zná praktický účinek povolení hodin přes čas, ten může také potvrditi, že hodiny přes čas, povolené pro některé části závodu, jsou znamenitou záminkou rozšířiti hodiny přes čas na celá osazenstva a továrny.

Povolováním hodin přes čas pečuje tedy vláda sama o to, aby se nezaměstnanost nezmírnila, nýbrž naopak ještě zostřila. Jest tedy jen slušno a spravedlivo, když opětně žádáme, aby vláda odstranila nešvar, pokud jde o povolování hodin přes čas.

Při nynějším stavu naší živnostenské inspekce není živnostenským inspektorům vůbec možno bdíti nad dodržováním povolených hodin přes čas. Totéž platí o dohledu k jiným předpisům, jež vydány jsou na ochranu dělníků. Částka pro živnostenskou inspekci určená jeví se v rozpočtu na rok 1927 obnosem 4,238.514 Kč, zařaděno je tudíž o 18,285.000 Kč méně nežli roku 1926. Při tom se při kap. "Živnostenská inspekce" dociluje ještě přebytků. Ubohost naší živnostenské inspekce můžeme si nejpádněji představiti, když konstatujeme, že naši živnostenskou inspekci provádí jen 131 úředníků. V tom je také již obsažen ústřední inspektorát při ministerstvu sociální péče. Věc má se tedy tak, že asi na 9.200 osob proti úrazu pojištěných, resp. na 17.000 osob podléhajících nemocenskému pojištění připadne 1 úředník inspekce. Při tom však na 1.000 obyvatelů připadá 1 četník. Při nynějším stavu živnostenské inspekce potřebují živnostenští inspektoři v jednotlivých úředních okresech 3-7 let, nežli mohou v každém závodě provésti jednou inspekci. (Předsednictví převzal místopředseda Böhr.) Náklad na živnostenskou inspekci musí tedy býti značně zvýšen. Proto podáváme také příslušný návrh.

Totéž platí také o důlní inspekci. Od trvání státu nevíme již vůbec ani, jak inspekční služba báňských úřadů funguje, poněvadž se neuveřejňují zprávy o jejich činnosti. Od osmi let neví tedy nikdo, jak naše důlní inspekce vypadá. Podle toho, co se tak oklikami dozvídáme, se říká, že pro nedostatek peněz není prý možno dáti vytisknouti zprávy důlní inspekce. Mohli bychom věru zvolati: ubohý stát! Dokud však vládě pro "Prager Presse" zbývá ročně 5 milionů Kč a další miliony pro jinou tiskovou chamraď, dotud je zajisté nestydaté také jen naznačovati, že nelze sehnati 30.000 Kč pro vytisknutí zpráv důlní inspekce. Avšak chtěl bych také ještě konstatovati, že vláda asi před 3 lety slíbila, že v nejkratší době předloží Národnímu shromáždění návrh o zavedení hornických inspektorů. Tento slib vláda dosud nesplnila. Zase ukázka toho, jak se ministerská slova dodržují a provádějí.

A nyní ke konci ještě několik slov. Během této debaty němečtí a čeští řečníci velmi ostře vystupovali proti vládní většině, stojící na hliněných nohách, proti sociálně-politickému zákonodárství. Ví bůh, že máme mnoho vytýkati invalidnímu a starobnímu pojištění. Nedopadlo to příliš skvěle. Můžeme leccos vytýkati, poněvadž dává dělníku jen velmi skrovnou míru toho, co musí požadovati. Kdyby tedy tito pánové počali prováděti zlepšení sociálního pojištění, pak bychom s nimi zajisté souhlasili. Ale o to se nejedná. Nový výbor, který byl utvořen, není zde k tomu, aby sociální pojištění zlepšil, nýbrž byl, řekl bych, utvořen za výslovným účelem, aby sociální pojištění zhoršil. Pánové z většiny mohou býti ujištěni, že dělníci, stejně dobře jako dovedli po celá léta bojovati za invalidní a starobní pojištění, právě tak budou na stráži a pečovati o to, aby se tak snadno nepodařily úklady, jež vládní většina strojí.

Moje strana nemá k vládě nejmenší důvěry. Že budeme hlasovati proti státnímu rozpočtu, řekl již můj soudruh Niessner, takže se o tom nemusím obzvláště zmiňovati, poněvadž to je zcela samozřejmé. (Souhlas a potlesk německých sociálně-demokratických senátorů.)

Místopředseda Böhr: Slovo má dále pan sen. Kotrba.

Sen. Kotrba: Slavný senáte! K předloženému státnímu rozpočtu považuji za svoji povinnost, abych za stranu, kterou mám zde zastupovati, pojednal o některých kapitolách, které se úzce dotýkají zájmů a potřeb stavů živnostenských a obchodních.

V prvé řadě mám na zřeteli živnostenské školství, podléhající dnes resortu ministerstva kultu a vyučování.

Zdůrazňuji, že živnostnictvo má zájem na kulturní práci, směřující k jeho vzdělání i k prohloubení znalostí a vzdělání jeho dorostu. Pečuje o to usilovně, ale litovati je, že nesetkává se s dostatečným porozuměním u kruhů, nad jeho školstvím rozhodujících, a že je nuceno podnikati boje o prosazení nejnutnějších alespoň požadavků, tohoto vzdělávacího programu se životně týkajících.

Uvádím zde jen z těchto požadavků nezbytnost zákonité úpravy živnostenského školství pokračovacího a zavedení praktického vyučování dílenského tak, aby žáci nabyli ve škole nejen poznatků teoretických, ale mohli i viděti a sami se cvičiti pro praxi řemeslnou a životní v tom, co základem jim dalo vyučování teoretické, z knih a jiných pomůcek.

Zavedení tohoto dílenského vyučování, pokud by ovšem v těch neb oněch oborech výrobních bylo možno a uskutečnitelno, podmiňovalo by samozřejmě i nutnost existenčního zabezpečení vyučujících živnostníků. Žádoucna byla by i úprava platů ostatního učitelstva neboť toto požívá za svou těžkou a odpovědnou práci odměn nedostatečných.

S otázkami těmito souvisí také i potřeba vhodných a účelných školních budov, neboť je neudržitelné, aby živnostenské školy byly stále jen jaksi trpěny ve školách obecných a měšťanských, kde ke zdárnému rozvoji postrádají nutných podmínek. Rovněž vyžadují úpravy i učebné osnovy, které od převratu zůstaly téměř beze změny a utkvěly na mrtvém bodu. Rádi ovšem uznáváme, že v lecčems se školám živnostenským vyšlo vstříc: je to služba lékařská, do škol těchto zavedená, která je velké důležitosti pro dorost řemeslný, zařízení a účelné vedení učňovských besídek, jakož i poskytnutí vhodných učebnic.

Má-li však škola živnostenská vykázati se dobrými výsledky, musí býti případnými cestami - na př. zřizováním poboček zamezeno přeplňování tříd. Při menším počtu žactva v jednotlivých třídách podpoří se snahy učitelských sil, neboť posílí se vnímavost žactva i jeho zájem o vyučování samé. Samozřejmě výsledky vyučování dají se snadněji u jednotlivých žáků zkouškami kontrolovati, aby byl ustavičný přehled o tom, že práce učitelova nemíjí se s výsledkem. Tento prospěch svého školství živnostnictvo viděti chce a přeje si, aby odpovídal nákladům, které na ně ochotně a rádo poskytuje.

Nemohu opomenouti, abych vytýčil i spravedlivý požadavek, by inspektory živnostenských škol byli jmenováni i jednotlivci ze řad učitelstva těchto škol, případně i vynikající živnostníci na školách těch vyučující, neboť i to jest jednou z důležitých podmínek zdárného rozvoje škol živnostenských.

Rozvoj tento však dále podmíněn jest i onou nezbytností, by živnostenské školství bylo vyňato z pravomoci ministerstva kultu a vyučování a postoupeno pod správu ministerstva obchodu. Lépe zajisté bude vyhověno potřebám a požadavkům živnostenského školství, když pečovati bude o ně ministerstvo, jemuž zájmy obchodu a živností jsou svěřeny.

Již roku 1921 při projednávání státního rozpočtu jsem žádal, aby do příštího rozpočtu byla zařazena položka alespoň 50 milionů Kč k vybudování živnostenského a obchodního školství. Může-li býti na různé, mnohdy i neúčelné instituce pamatováno na účet poplatnictva velikými obnosy, nesmí se ani zde státní správa uzavírati před touto nezbytností, kde jde o duševní statky jedné z nejdůležitějších vrstev národa. Žádaných 50 milionů Kč má sloužiti jako finanční základ, z něhož by se podle potřeby používalo prostředků k zvelebení živnostenského školství, zejména na stavbu budov, opatřování školních pomůcek, zřizování vzorných dílen a j.

Co se týče učňovských škol na Slovensku, jsou tyto v bídném stavu. V mnohých případech závisí od ochoty patřičných udržovatelů, jako jsou: živnostenská společenstva, obce a jiné živnostensko-obchodnické korporace, taktéž od ochoty učitelů.

Toto se vztahuje zvláště na ty obce, kde není sídlo živnostenského společenstva.

Je svrchovaný čas, aby učňovské školy na Slovensku a jich zřízení a udržování vzal stát do svých rukou, aby takto dorost živnostenský vyšel z nich jak teoreticky, tak i prakticky dostatečně vyškolený pro další boj o svoji existenci.

K resortu ministerstva financí připomínám, že těžce se dotýkají vrstev živnostenských a obchodních nadměrné dávky za úřední a správní výkony. A nyní zákonné předpisy, kterými se tyto dávky upravují, mají býti ve své platnosti prodlouženy, aniž by dávky ony byly zmírněny. Táži se, proč má tyto horentní dávky živnostnictvo a obchodnictvo platit, když jest již beztak daněmi, jimiž na státní správu přispívá, do krajnosti přetíženo?

Důrazně zde poukazuji na zřejmou nesprávnost, po mém názoru přímo nepřístojnost, jevící se v tom, že občané, plnící svou zákonnou povinnost, jsou nuceni za to platit ještě veliké dávky, které jsou na nich ostře vymáhány. Jedná se o opověď řemeslné nebo svobodné živnosti, ke které je živnostník podle znění řádu živnostenského bezpodmínečně povinen. Že však živnostník tuto svou zákonnou povinnost plní, musí zaplatiti v ohledu tom naprosto neodůvodněnou krutou dávku za správní výkon. Na to by se mělo přihlédnouti při nastávající úpravě dosud platných předpisů, s nimiž se živnostnictvo a obchodnictvo vůbec nikdy nespřátelilo.

Proto žádám naléhavě, aby při této revisi nebylo nikde prováděno zvýšení dávek, naopak, aby dávky tyto byly ve všech případech co nejvíce sníženy, případně podle možnosti zcela odstraněny.

Kromě předcházejícího upozorňuji na zvláštní praxi, kterou provádí magistrát hlavního města Prahy, když se jedná o změnu stanoviště živnosti. Velká Praha je přece nyní jen jedinou obcí. A přece žádá se o kolek 20 Kč, když se překládá stanoviště živnosti na př. z Vinohrad do vnitřní Prahy. Vždyť se zde nejedná o přeložení živnosti z obce jedné do obce druhé, aby to snad opravňovalo k takovému vyhánění peněz poplatníkům z kapsy. Jsem proto povděčen tomu, že od Nového roku 1927 dojde konečně k rozšíření pravomoci pražského magistrátu na celý obvod Velké Prahy, a projevuji jen podiv nad tím, že nadřízené úřady, zemská správa politická, resp. ministerstvo vnitra nezakročily tu již dávno, aby zvláštní poměry ty upravily. Jakoby živnostnictvo nemělo nadbytek daní a jiných dávek a musilo býti ještě zatěžováno těmito nespravedlivými poplatky!

Přecházím k otázce pro živnostnictvo a jeho společenstevní organisace velmi důležité. Jedná se o volební řád do živnostenských korporací ze dne 6. prosince 1923, č. 233 Sb. z. a n. V praxi ukázalo se plně, že volební řád tento, týkající se živnostenských společenstev a společenstevních jednot, jest jednak nejasný, jednak nedostatečný, jak dále ještě podrobněji odůvodním, a nemluvím ani o tom, že naprosto nesplnil očekávání, které v něj kladly směrodatné kruhy.

Vládnímu nařízení onomu mohli bychom přiznati oprávněnost jen tehdy, kdyby jednalo se o ochranu menšin národnostních, ve společenstvech a jednotách, které se vztahují na území národně smíšené; taková ochrana menšin je zcela na místě. Ale zásady poměrných voleb, vztahující se na menšiny politické, individuelní, náboženské a pod. se naprosto do stavovských organisací nehodí. Nemluvím-li přímo, že by nikterak nebylo na škodu řádné práci společenstevní jeho zrušení, musím důrazně při nejmenším žádati, aby byl tento volební řád opraven, neboť obsahuje celou řadu nesrovnalostí a nedostatků.

Ukázalo se poznovu, že práce kvapná bývá málo platná. Příkaz p. ministra Nováka, který byl initiátorem tohoto návrhu, aby nařízení bylo téměř přes noc hotovo, musil zklamati. A přece byly zde již zkušenosti získané při volbách do obcí a do Národního shromáždění. Že nebyl na ně vzat náležitý zřetel a že stavělo se při koncepci tohoto volebního řádu na písku, toho je litovati.

Chci poukázati alespoň na některé nedostatky jeho, které ostatně mohly býti již dávno odstraněny, a divím se, že ministerstvo obchodu již nepřikročilo k náležité novelisaci tohoto volebního řádu, když dávno již obdrželo v tomto směru četná vyjádření podřízených úřadů a zúčastněných orgánů a korporací. Ústředny obchodních komor, zemské rady živnostenské, říšské rady živnostenské, zemské jednoty živnostenských společenstev pro Čechy. Všechny takřka odborové jednoty řemeslnicko-živnostenské, a můžeme říci právem z 90-95%, všechny tyto korporace vyslovují se jednotně proti tomuto volebnímu řádu do společenstev a přece nebyl slyšán tento hlas a přece tento volební řád trvá, aniž by se objevila dosti malá zmínka o tom, že má býti upraven tak, aby zájmům těchto korporací aspoň přibližně odpovídal.

Podle II. článku volebního řádu, který odkazuje na příslušné předpisy řádu živnostenského §u 118, může býti z aktivního a pasivního práva volebního vyloučen ten, za kým váznou nedoplatky společenstevních příspěvků. S podobným předpisem nesetkáváme se ani při volbách do obcí, ani při volbách do zákonodárných sborů. Je to tedy předpis nedemokratický, toto nařízení výše zmíněného paragrafu řádu živnostenského, na které se II. článek volebního řádu odvolává, a měl by býti zrušen.

Volební řád měl by k zamezení zbytečných zmatků upraviti otázku, zda aktivní volební právo se řídí ode dne vypsání voleb, či ode dne před volbou, nebo do dne voleb. Je to velice důležité jmenovitě pro počet delegátů u společenstevních jednot, jichž stanovy obsahují předpisy o včasném zaplacení členských příspěvků společenstvy jednotám.

Nemůže nás vůbec uspokojiti ustanovení IV. článku volebního řádu, upravující nejvyšší počet funkcionářů pevným číslem k poměru členstva. To se týká zejména společenstevních jednot. Členy jich jsou společenstva a podle § 130e ř. ž. má se přihlížeti k tomu, aby jednotlivá společenstva byla ve výboru jednotenském přiměřeně zastoupena. Přihlédneme-li příkladem k odborové zemské jednotě, která sdružuje padesát společenstev i více, ale podle volebního řádu, poněvadž má jen 95 delegátů do hromady jednotenské, nesmí voliti více nežli 7 členů výboru, vidíme ten veliký rozpor, který se zde vyskytuje mezi ustanovením §u 130e řádu živnostenského a zněním článku IV. volebního řádu, a nevím, nalezl-li by se nějaký čaroděj, který by tento rozpor vyrovnal, aniž by řešení to dotklo se jednoho nebo druhého ustanovení. Nestane-li se v tomto nemožném příkazu změna, vyvolá to nutnost opravy jednotenských stanov.