Proto přímočará rovnoprávnost jest omyl, - ale ještě hrubším omylem je vykládati důsledky zdravého života žen, jako jejich nadpráví!

I pan ministerský předseda řekl, že ženy jsou drahé, - mysle na veřejnou službu. Můj Bože, muži jsou také drazí - myslím-li na obranu státu. A obého: i to mateřství i ta obrana státu, jsou nutně potřebné a obé znamená oběti od těch, kdo těmto potřebám státu slouží.

Slavný senáte! Věřím, že není mezi vámi jediného člena, který by si nepřál, aby slova ústavy, již jsme četli s chvějícími se rty, nestala se skutkem. Byl by to prostě podle mého názoru cynism. Proto musíte se mnou žádat, aby v právu na veřejnou službu se nečinil rozdíl mezi dívkou a jinochem, aby rozhodnou byla jen osobní zdatnost, která není vázána na pohlaví, jakož důkazem jsou ty vynikající královny a císařovny, když nestačí důkaz vašich matek, jež vás dovedly často za poměrů nelidských vychovati v řádné, ba vynikající muže. Je naprostým předsudkem, hromadně prohlašovati způsobilost nebo nezpůsobilost všech žen k určité práci, předsudek nedůstojný průměrného muže, tím více zákonodárce, který má býti v úsudku vždy velmi opatrný. Jistě jste nikdy neslyšeli, že by někdo byl předem od žen očekával dobrou práci, od muže vždy, od žen nikdy! Naopak: ženy se nikdy k ničemu nehodily, a na konec svoji práci vykonaly, "až překvapila", jako vás ženy vůbec velmi často překvapují.

Prohlašuji za naprosté porušování ústavy, když se nepřijímají ženy právnicky do služby justiční a do konceptní státní služby. Jak nazvati povzdech odpovědného ministra v rozpočtovém výboru, že je nedostatek těchto konceptních sil, když řada výborně kvalifikovaných žen není buď vůbec přijata, nebo jako bezplatná síla? Představte si, že jedna u soudu v Praze slouží již tak ⁵/₄ roku zadarmo, a to ještě bez nároku na jmenování. - Na to jsem dostala odpověď: "A budou sloužiti zase 3 roky zadarmo!" Jeden právník řekl, že sloužil - nepamatuji se již - jeden rok, nebo 1¹/₂ roku zadarmo. - Ale dnes neslouží v republice jediný muž zadarmo; to jsou jen ženy a část těchto žen je z tak chudých poměrů, že z toho jsou souchotiny. Zadarmo jsou tyto ženy v soudní službě dobré, za plat ne.

Při tom prohlásil pan ministr v rozpočtovém výboru, že "každý bude rád přijat do konceptní politické služby, kdo se přihlásí". U nás ženy se zase asi nehodí k této službě, zatím co Anglie má ženy policistky, a mohu vás, vážení pánové, ubezpečiti z vlastní zkušenosti, že jsou to dámy "comme il faut". (Sen. Šturc: My je máme také! - ženských špiclů zde máme dost!) Ale prosím, to není policejní služba oficielní. (Sen. Šturc: To je policejní služba!) Možná - k tomu se hodí, ale k veřejné službě se nepřipustí. Právě nyní zvyšuje se zase v Anglii počet žen policistek, podobně i jinde.

Ženských policejních asistentek používá řada států s velikým úspěchem. A my, kteří jsme měli kdysi husitské ženy - nemyslím ty z poslední doby - (Veselost.), bojíme se vzíti ženu, plnoprávnou politickou občanku, která se také velmi živě účastní politického i stranického života, do politické služby demokratického státu. Je ten náš stát tak málo kulturní, že tam nemůžeme tu ženu do politické služby pustit, či skutečně naše ženy jsou tak zaostalé?

Vážení pánové! Náš smysl pro rovnoprávnost jde dále, než abychom vám dokazovali, že výborně kvalifikovaná doktorka práv je způsobilá nahraditi podprůměrného konceptního úředníka. Vy ovšem ani této náhrady si zatím nežádáte, ale my budeme o to usilovati, a jen tehdy to bude rovnoprávnost, aby i žena směla býti průměrná a podprůměrná a měla při tom právo na život. Neboť to bude, jak pánbůh zrovna dá. Přála bych vám ovšem všem ze srdce, aby vaše dcerky a vnučky byly těmi prvotřídními, poněvadž, když je to ve vlastní rodině, a dcerka je nezaměstnaná, pak se teprve vidí, jak je to nepříjemné.

Kde je kořen těchto nepochopitelných zlořádů? Neboť to je zlořád, když jsou síly a dobré a nepřijmou se, a naříká se na jich nedostatek. Mám souditi, že naši vedoucí činitelé žijí ve starých církevních předsudcích vůči ženě? Nebo je to stavovská pýcha vyšší byrokracie, nebo její nepřejícnost vůči ženě?

Lituji, že zrovna soudnictví je nejpevnější bašta protifeministická, soudnictví, v němž v Americe i v Anglii a jinde se uplatňuje žena přímo blahodárně. Z jejich jednání ať jako soudců, soudních vyšetřujících orgánů, nebo vedoucích kancelářských sil mám sama nejlepší dojmy, ba dojmy nezapomenutelné.

U nás jde ta nerovnoprávnost až k těm pomocným silám: Jen mužské pomocné kancelářské síly podle starého rakouského nařízení jsou připuštěny k přípravné službě pro první kancelářskou zkoušku a tím ovšem ke zkoušce samé. A toto nejsou "výsady pohlaví?" A takové nařízení může obnovovati v r. 1922 ministerstvo spravedlnosti? Jaká ironie! Od nejposlednějšího občana právem žádáme, aby ctil a dodržoval zákon - ministerstvo, které má nad tím bdíti, smí beztrestně samo ústavu porušovati! Zmiňuji se již jen o nařízení čís. 113 z r. 1926, které, ač má býti podle §u 210 platového zákona čís. 103/1926 zbudováno na zásadách tohoto tak již k ženám macešského zákona, jak svého času kol. sen. Reichstädterová vyložila, ještě přitlačilo a tichoučce zavedlo pro ženy v pomocné službě kancelářské tak mravný, zdravý a skutečně dodržovaný celibát!

Vážení pánové! My ženy československé jsme velmi úporně a úspěšně bojovaly se starým Rakouskem o zrovnoprávnění ženy. Kolik drahé energie bylo vydáno na tyto zápasy, energie, která mohla sloužiti positivní práci kulturní, sociální, nebo národohospodářské. Jsme o desetiletí dál, jsme ve svobodném státě československém, jehož listy nejslavnější historie jsou znamenány rovnoprávností žen - ať žen v době husitské, ať v době českobratrské. Dovolte, ať vám cituji Komenského, jehož slov zajisté i vy rádi vzpomínáte: "Nemůže se také příčiny žádné ukázati, proč by ženské pohlaví od umění jazyků a moudrosti - vykládané latině nebo jazykem otcovským - odměňováno býti mělo. Nebo rovně lidé jsou, boží obraz jako i my, rovně účastnice milosti a království věku budoucího, rovně myslí k chápání moudrosti způsobnou obdařené, nýbrž vtipu jemnosti častěji nad nás poctěné, rovně jich k velikým věcem někdy - jako zpravování lidí, panství i celých království, též k dávání králům i knížatům rad zvláštních, také k umění lékařskému a spomáhání lidem, nýbrž i k úřadu prorockému, poučování a vytrestávání skrze ně kněží a biskupů atd. - užívá Pán Bůh. Proč je tedy abecedou samou odbývati a dále potom od knih odháněti máme? Bojíme se všetečnosti? Čím více je do prací myslí zavedena, tím méně všetečnost - kteráž z prázdnosti mysli plyne - místa při nich nalezne." A uznal-li k učení Komenský způsobilost žen i jejich vtip, proč Československá republika neužije po 300 letech těchto sil svých dcer? V názoru na ženu jsme se patrně ještě neodrakouštili a jsme ještě daleko za názory Komenského!

Vybrala jsem si, pánové, věci, které mi leží velmi na srdci a které považuji za povinnost, aby demokratická republika odstranila. Vím, že je řada věcí jiných, které se nás všech dnes přímo živelně bolestně dotýkají, vím, že třeba ode mne i mojí voličové očekávali řeč jinou. Zdůrazňuji znovu, že jsem o těch životních věcech mluvila v rozpočtovém výboru, ale přece jen musím se i zde dotknouti aspoň jedné, a to proto, že řečník přede mnou, pan sen. Sechtr, tak důkladně pustil se do ministerstva zásobování. Já budu to ministerstvo hájiti. Je zajímavo, jaká je tu logika. Pan kol. Sechtr nám tu vykládal, jak ministerstvo obchodu musí se starati o malé živnostníky - docela správně, to uznávám - jak ministerstvo zemědělství musí se starati o zemědělce a co všechno ještě. Jen ten konsument má státi ve mrazu na ulici a má s něho každý rváti co může, jako listí s lípy. Kdyby domyslil, uvidí, že skutečně je potřebí orgánu, který by se na výrobu podíval s hlediska konsumenta. Ministr obchodu řekl v rozpočtovém výboru, že ministerstvo obchodu hájí vždy zájmy výroby a obchodu. Ministr zemědělství řekl skoro tutéž větu, že hájí zájmy výroby zemědělské. Kdo hájí zájmy konsumentské? Já nesouhlasím s tím a protestuji proti tomu, co řekl pan ministerský předseda v rozpočtovém výboru, že jsme se dívali na výrobu dosud s hlediska fiskálního, mzdového a konsumentského. Myslím, že toho pohledu konsumentského bylo velmi málo, a že byl velmi křivý, byl-li nějaký. Vidíme, že je a bude vždy potřebí nějakého sboru, který se bude dívati na věci výroby, distribuce atd., co s tím je spojeno, s hlediska konsumentského, a tedy zas ministerstvo se svými poradními sbory, s anketou spotřebitelů atd. (Předseda dr Hruban ujímá se předsednictví.)

Ukázala bych ráda, že to bude také prospěchem výroby a obchodu, tedy toho, co vás všecky zajímá, jestliže budeme se dívati na věci s tohoto hlediska, co potřebuje konsument. Je to na př. otázka standardisace, jak jsem se o ní zmínila v rozpočtovém výboru, která nám umožní, když se právě s konsumentského hlediska budeme dívati, aby se vyrábělo levně, aby si každý mohl věc opatřiti, aby jí nikdo neschovával, aby ji spotřeboval, aby si mohl zas brzo koupiti novou. Prostě to je otázka ohromná a nemáme nikoho, kdo by po této stránce věci řešil. To není jen otázka konsumentů, to je i otázka výnosnosti výroby a obchodu. Když by nebylo ministerstva zásobování, rozhodně bude musiti býti něco jiného; to jsou ty komory spotřeby. Víte všichni, že byl připraven návrh zákona o nich, ale nic se s ním neděje. Je nutno dříve, než by se došlo k tomu, aby se likvidovalo ministerstvo zásobování, aby komory spotřeby byly, a je potřebí i druhé věci, aby tu byl státní úřad národohospodářský. Chtěla bych aspoň stručně naznačiti jeho kompetenci: Záležitosti spotřeby a ochrana spotřebitelů, zjišťování a určování cen - cenové zkušebny - v čemž pojato je právo zkoumati výrobní náklady, výrobní zisky a podle toho určiti ceny, zakročovati v případě zásobovacích poruch, potírání lichvy a jiných, nedovolených způsobů obchodu, dozor na kartely, trusty, syndikáty a soukromé monopoly, jakož i jim podobné jiné útvary hospodářského života, studium výrobních a odbytových otázek, příprava a organisace zásobování obyvatelstva za mimořádných poměrů - mobilisace a války - a vůbec řešení a úprava hospodářských otázek, jež nespadají do kompetence jiného ministerstva.

Z tohoto pouhého náčrtu obsahu kompetence, kterou by měl míti státní národohospodářský úřad, vidíte, že to nejsou otázky, které se mohou řešiti jen tak jednoduše po kousku v různých resortech. K tomu je potřebí statistického materiálu, sledovati výrobu a pohyby cen i situaci obchodu atd. v cizině, tedy úřad, úřad, úřad. Dnes se nelze jen obouvati do toho nešťastného ministerstva zásobování, které chudák má ten rozpočet minimální a je zase o 2¹/₂ mil. chudší proti loňskému roku. Při tom lichvy neubývá. To jsme se přesvědčili právě ze statistik o lichvě. Na př. r. 1925 v samé Praze bylo udání 16.183, v Bratislavě 8.903, celkem bylo prohlídek 49.590 a udání roku 1925 v celé republice 39.747. Kdo tohle to bude dělati, když tu nebude ministerstvo zásobování a žádný orgán, který by to dělal na místě jeho? (Sen. Šturc: Chce se, aby to nikdo neudával!) Právě proto. Musím ukázati, že při tom klesl preliminář pro potírání lichvy, orgánů kontrolních ubývá rok od roku, ale počet lichevních případů stoupá. Kdybychom to rozečetli, r. 1925 bylo 170 kontrolorů a měli 49.000 prohlídek. Co připadá na jednu osobu? Ti lidé jistě chlebíček nejedí darmo a kromě toho prohlídky vynášejí, také na sebe vydělávají zabavováním a pokutami.

Mluví-li se o lichvě, je potřebí, aby byl lichevní zákon novelisován. Předposlední ministr zásobování dr Hausmann uznal, že lichevní zákon není správný a musí býti novelisován. Nic se neděje.

Jinou důležitou věcí ministerstva zásobování je zlevňovací akce. I zde je velký pokles nákladu od roku 1923: 5¹/₂ mil., 4 mil., 2 mil., 1¹/₂ mil. a letos pouze ¹/₂ mil. dostala zlevňovací akce. Co dělá? Pomáhá zřizovati chladírny a mrazírny, na př. v Praze, v Děčíně, v Užhorodu. Podporovala zlevňování, vydržovala kuchyně pro děti a obyvatelstvo v horských krajích. Za málo peněz dovede tento odbor udělati veliké dílo. Viděl by to každý, ovšem kdo by viděti chtěl, a to je to!

Dále je tu jiná věc. Právě zápas o ceny cukru ukázal, jak důležitý by byl dozor nad kartely, aby tu byl zákon, který by nerušil kartelů - to je vývoj a těžko se proti němu stavěti - ale který by je podřizoval státnímu dozoru. Zákon je připraven v ministerstvu zásobování. Neděje se zase nic.

Jen tak načrtla jsem několik momentů, které tu stojí a čekají na řešení zásadové věci a není tedy možno jen krátce říci: ministerstvo zásobování ať jen běží. Teď bych ukázala vzhledem ke své kdysi pronesené řeči o clech něco o cenách. Kdysi páni nám tu vykládali, že cly zdražení nenastane. Několik málo cifer - již jsem přeskočila svou lhůtu o dvě minuty. V únoru byla pšenice za 190, v červenci za 230, v září za 225. To je po žních, to má znamenati opravdu pokles a ten byl o 5 Kč! V prosinci za 245, tedy od jara ze 190 jsme došli až na 245. To není tak zlé při té nezaměstnanosti, to přece sneseme, je-li pravda? A žito bylo v únoru za 128, v červenci 155, v září 165 a dnes jsme na 210. (Sen. Časný: Dnes je žito za 238!) Řekla jsem dnes, ale ono je to 7. prosince. Tak je možno, že máš pravdu. Toto je 7. prosince.

A teď mouka. Pšeničná mouka byla v únoru za 3,40, v červenci za 4 Kč, v září 4,20 a v prosinci 4,20 Kč. Ono to k vánocům půjde kapánek výše, ale zase to snad vydržíme! A pšeničná pečivá mouka byla v únoru za 3,20, v červenci 3,50, v září 3,70 a v prosinci 3,70 Kč; hovězí maso v únoru 18 Kč, hovězí zadní v červenci 16 Kč, v září 16 Kč, v prosinci 18 Kč; vepřové maso v únoru 16 Kč, v červenci, v září 15 Kč, v prosinci 18 Kč! To není vlastně žádné zdražení. (Sen. Hlávka: Máslo 32 Kč!) Já jen ty cifřičky.

Máte jinou zajímavou věc, to jsem si nechala na konec: jednomletá mouka, která má ušetřit, co cla natropila. Ona bude dojemně jednomletá, ono se do ní semele všecko. Velmi by mě zajímalo, jak v praxi vypadá nařízení ministerstva zásobování o jednomleté mouce žitné. Každý z nás by byl očekával, že jednomleté mouky žitné použije se ku snížení cen mouky vůbec; zatím však vidíme, že ve skutečnosti jmenovaným nařízením má býti stabilisována drahota mouky, otevřeny dveře spekulaci a konsument poškozován měrou daleko větší, než tomu bylo dříve.

Uvedu malý příkladek: Dne 2. prosince t. r. bylo v Ústí n. L. ze skladiště Teodora Glässnera povozníkem Bachmannem odváženo na nádraží 121 pytlů mouky uskladněné v únoru 1925, Mouka byla v takovém stavu, že tisíce a tisíce červů pokrývalo povrch pytlů, až to budilo hnus. Mouka tato určena byla do mlýna Adolfa Donnera v Jílovém u Podmokel a určena ke smísení do jiné jednomleté mouky žitné.

Případ tento nebude ojedinělý a slouží k ilustraci, jak spekulace využívá nařízení o jednomleté mouce a konsumentu nejenom mouku zdražuje, ale i dodává potraviny ve stavu odpor budícím. (Sen. Časný: Ministerstvo si vyžádalo vzorky jednomleté mouky, takže může dozírati a mělo by!) Doufám, že bude dozírati. Fakt je tento a budu sledovati, co se stalo se strany úřadů v uvedeném případě.

Já jsem se zmínila o tom zásobování, které jest jednou z našich nejživotnějších otázek dneška. Nebyla bych o tom mluvila, poněvadž se mi to do rámce řeči nehodilo, ale p. sen. Sechtr nás k tomu vyprovokoval a bylo by bývalo správné, aby byl počkal, abychom mu byli odpověděli. Ale ono je to velmi pěkné; naházeti výtky někomu na hlavu a jíti.

Děkuji vám srdečně za pozornost, se kterou jste mne vyslechli. (Potlesk.)

Předseda: Dalším řečníkem je pan sen. Lukeš.

Sen. Lukeš: Slavný senáte! K rozpočtu na r. 1927 třeba uvésti, že vyniká jasností, přesností a systematikou. Srovnáme-li rozpočet tento s dřívějšími rozpočty a zároveň skutečné výdaje a příjmy ve všech letech, shledáme, že první roky byly rozpočty od skutečných příjmů a výdajů rozdílny, naproti tomu však že se nový rozpočet skutečným výdajům a příjmům přibližuje, že se stabilisují. To je důležité proto, že přicházíme do doby, kdy nám bude počítati s určitými trvalými výdaji, pro něž bude třeba nalézti jistou úhradu.

Ještě r. 1924 měli jsme podle účetní uzávěrky větší příjmy, než byly stanoveny rozpočtem okrouhle o 1.616,500.000 Kč a r. 1925 1.634,750.000 Kč. Je potřebí, aby byla v rozpočtu rovnováha, avšak ta nesmí býti získána nepřiměřeným daňovým tlakem, ale zvýšenou daňovou schopností poplatnictva, a to zracionalisováním výroby. Potěšitelno je, že rozpočet pro r. 1927 jako všechny dřívější je definitivní a stanovený na celý rok, což nebylo a není ve všech jiných státech, na př. dříve v Rakousku, ve Francii, kde bývají a jsou rozpočty provisorní, nebo v Maďarsku, kde některé roky bývají i bez rozpočtu, a kdy ani rozpočet řádný na r. 1905 a 1910 nebyl vládou vůbec vypracován.

Je důležito, že rozpočet i letos je aktivní, i když toliko obnosem 27 milionů Kč. Jsouť do něho pojaty též investice. Jestli v naší republice zatěžuje státní rozpočet na rok 1927 jednotlivce 740 Kč a r. 1913 v Rakousku 116 zlatými K a v Maďarsku 116 zlatými K, tedy to znamená při znehodnocené kupní ceně naší československé koruny, že se náš rozpočet přibližuje normálním poměrům a že zatížení rozpočtové té doby rovná se zatížení předválečnému. Jestli se fakticky u jednotlivců stejně neprojevuje, tedy jsou toho jiné příčiny.

Výška úroků a amortisací na státní dluh při státním rozpočtu necelých 10 miliard, obnosem 2¹/₂ miliardy stanovená, je značná, avšak jiné státy mají poměrně ještě větší dluhy, hlavně způsobené válkou, než máme my.

K vůli zajímavosti třeba vyzvednouti, pokud se řešení sociálních otázek týče, že je náš stát podle rozpočtových výdajových položek rozpočtu mezi prvními státy světa. I pokud se týče vychvalovaného v tomto směru Německa, dává náš stát dvakrát tolik, to je 8,48% rozpočtových výdajů na sociální účely než Německo, jež dává pouze 4,31% celého rozpočtu.

Ježto budou další řečníci strany též reagovati na různé výtky se strany dřívějších řečníků, tedy bych si dovolil reagovat pouze na některé. Kol. Plamínková řekla, že cla byla diktát, že jsme stranu národně socialistickou vytlačili z vlády a rovněž že ji neuspokojuje spolupráce vládních stran s Němci. Na konec se také zmínila o vysokých cenách poživatin.

Pokud se týká cel, tedy to nebyl žádný diktát, byla to část programu vládní národní koalice, byl to požadavek spravedlnosti, požadavek rovnocennosti producentů a požadavek stejné ochrany výroby průmyslové a zemědělské. Tento požadavek zcela dobře uznal sám ministr strany národně socialistické dr Beneš na sjezdu brněnském, kde výslovně řekl, že cla jsou nutností státní, že je zejména potřebujeme pro dělání obchodních smluv, abychom mohli uplatniti určité kompensace. A právě proto, poněvadž jsme dříve cel neměli, uzavírali jsme tak nesnadno obchodní smlouvy s cizími státy a proto též někdy málo příznivě pro nás vypadly. Jen ta okolnost, že jsme neměli cel, umožnila Maďarům a jiným státům dělati obtíže a průtahy při uzavírání obchodních smluv. Tedy nelze zde mluviti o žádném diktátu.

Pokud se týká vytlačení stran socialistických, zejména strany národně socialistické z vlády, tedy musím říci kol. Plamínkové, že je to naprostá nepravda, neboť národní socialisté vystoupili z vládní koalice sami, a to tehdy, když začali provozovat ve sněmovně obstrukci proti provádění starého vládního programu; bylať cla v programu vlády od počátku. Tedy sami se z vládní součinnosti vyloučili, a nemůže se mluviti o žádném vytlačení z vládní majority. Tedy buď není správně paní kolegyně informována, anebo se správně nevyjádřila.

Pokud se týká výtky naší spolupráce s Němci, tedy zapomíná paní kol. Plamínková, že žijeme v demokratické republice. V demokratické republice nemohou býti žádní občané vytlačováni ze spolupráce ve státě, když stojí na půdě státu a na vládním programu. Tedy tím samým, když sa postavila určitá skupina Němců na půdu státu a uznala též vládní program, nabyla právo, aby byla pojata do majority, a to jak v Národním shromáždění, tak ve vládě. (Výkřik: Masaryk!) Oprávnění toto vyplývá z ústavy naší demokratické republiky. A když již se jeden kolega zmiňuje o výroku našeho pana presidenta, tedy pan president sám se vyjádřil, že mu to bylo vítáno, že je to historickou událostí a v zájmu státu, můžeme říci, že tomu tak je, tím jaksi se znemožňuje irredenta doma i za hranicemi a mimo to jsou občané němečtí dobrými organisátory i správními činiteli. Tedy když není důvodů, nesmíme je ani ze spolučinnosti ve státní správě chtíti vylučovati.

Pokud se týká těch vyšších cen zemědělských produktů, nesmí paní kolegyně zapomínati, že byla světová neúroda, a když je světová neúroda, že ceny stoupají, a to nejen u nás, nýbrž na celém světovém trhu; důsledek toho se objevuje též u nás, že neúroda byla, hlavně následkem trvalých dešťů, myslím, že o tom nemusím dlouho vykládat, neboť to každý letos viděl. Chybou podle mého zdání je, že někteří konsumenti kladou tak velkou váhu na cizí mouky a zejména na dovoz bílené mouky, která v Americe na domácích trzích není trpěna, a u nás jaksi se zvláštní oblibou vyhledávána. Tato cizí mouka žene u nás ceny do vrchu. Tedy, jestli chceme docíliti u nás snížení těchto cen, nesmíme stále jen žádati cizí výrobky, často i špatnější, zejména jako je bílená, vlastně falšovaná mouka.

Pokud se týče kol. dr Brunnara, pochopuji, že se nemůže cítiti v naší republice šťastným. Avšak mohl by si též uvědomiti, že k vůli němu nebudou se dělati nové války, ani nové světové převraty. Němci přece mají své dva suverénní státy, v nichž jsou domácími pány a kde se mohou též plně národnostně vyžíti. Avšak tato republika Československá je stát národní, ale při tom je ke všem jiným národnostem krajně spravedlivou, umožňujíc plně jejich kulturní a politický rozvoj. Není také potřebí, aby nám pan dr Brunnar vyhrožoval velikým Německem, s nímž žijeme ostatně v dobrých stycích, jako my jim nechceme vyhrožovati panslavismem nebo Ruskem, které též již nadlouho nebude vyřazeno ze spolurozhodování o světových, a hlavně evropských velikých otázkách a záležitostech.

Pan kol. dr Kovalik vytýkal nám, vlastně vládě, že země historické dostávají z rozpočtu poměrně více než Slovensko, a že na Slovensko se pouze pamatovalo mimořádně, pokud se týká četnictva. Avšak tu mu musím říci, že se velice mýlí. Jeho statistika a čísla, které tu uvedl, byly nesprávné, a pokud se týká četnictva, zapomíná, že proto je v rozpočtu větší položka na Slovensku, že u nás určité výlohy, a to ubytování, nesou země, kdežto na Slovensku to platí stát. Proto tam platí stát poměrně více na četnictvo. Tedy za to by měl býti spíše vděčným vládě, a ne jí ještě za to chtíti dělati výtku.

Komunisté si stěžovali během debaty u nás na všechno, ač přece mají v tomto státě ze všech jiných největší svobodu, a myslím, že by nám nemohli dávati nikterak za vzor Rusko s komunistickou vládou. Nositelem našeho státu jsou politické strany. Jim odpovídají volební řády. Je tedy význam politických stran v našem státě mimořádný. Proto je zejména v zájmu veřejném nutno, aby programy všech politických stran byly jasné, aby z nich bylo zřejmo, zdali politické strany stojí též skutečně na půdě republiky. Strany politické, jež nestojí na půdě republiky, neměly by býti jako iredentistické trpěny, a zejména nemělo by jim býti dovoleno stavěti vlastní kandidátky při volbách. V tom směru by se snad doporučovalo volební řády pozměniti.

Rovněž nelze nikterak trpěti ve veřejných službách někoho, kdo se hlásí ke straně, jejíž program je negací státu.

Má-li tedy nastati u nás zlepšení veřejných a politických poměrů, bude potřebí tuto otázku co nejdříve vyřešiti. Též občanstvo má na to právo přesně věděti, jaký program má ta která strana, aby podle toho se organisovalo a při volbách volilo. Pak nebylo by možno tolik omylů, zmatků, ani odevzdaných prázdných lístků.

Dnes jsou programy některých politických stran ne dosti jasny, a podle postupu příslušníků některých politických stran lze míti za to, že programy jich směřují často proti demokratické, Československé republice. Jadrné a jasné programy stran alespoň v několika větách, měly by býti co nejvíce známy a neměly by chyběti ani na volebních lístcích.

Veřejný a politický život mohla by též podstatně zlepšiti naše žurnalistika. Tu má ještě organisace žurnalistů mnoho práce, ale je též potřebí, aby konečně vláda zabývala se brzy již akutními otázkami tohoto stavu, jehož význam pro stát a veřejnost je nesporně veliký. Posud nebyl pro žurnalisty žádný z jejich hlavních požadavků splněn, nebyl upraven ani jejich pracovní poměr vzhledem k jich obtížným výkonům vůči vydavatelstvu, ani nebylo uskutečněno jejich zajištění pro případ invalidity a stáří, kdy životní energie rychlou a často vzrušující a nepřetržitou prací za dne i v noci více se vyčerpává, než v jiných stavech.

Po zabezpečení právním a hmotném mohlo by se na žurnalistech žádati zvýšení úrovně tisku, jež často trpí málo sice odpovědnými, za to ale někdy vlivnými dopisovateli. Novinářské organisace či komory, které by měly býti co nejdříve zřízeny, měly by urychleně vyříditi otázku kvalifikace žurnalistů a netrpěti, aby byli jako dosud za odpovědné redaktory namnoze trpěny pouhé figury, jež na toto místo nepatří. Tím jistě úroveň tisku trpí a proto množí se hlavně žaloby proti novinářům.

Jisté obtíže ve veřejné správě působí, že veřejná správa není jednotná, ani unifikována. Všechny zákony upravují se na župní zřízení, ale toto je provedeno toliko na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, a to ještě ne úplně, kdežto v zemích historických zastavili jsme se ani ne v polovině cesty. Zrušili jsme autonomní sněmy a zemské výbory, jichž činnost částečně přešla na zemské správní výbory, částečně na vládu, avšak zemské správní výbory nelze pokládati ani za instituce samosprávné, neboť členové její jsou vládou jmenováni, ani je nelze pokládati za úřad státní. Jsouce závislí v mnohých věcech, zejména pokud se týče financí a rozhodování dříve sněmovního, úplně od vlády, resp. od příslušných ministerstev, nejsou plně autonomními.

Stávající dvojí kolej zemské správy politické a zemských správních výborů s úřednictvem těchže kategorií pro vyřizování těchže či obdobných věcí, ať zdravotních, regulací, silnic, věcí školských, obecných a jiných, měla by co nejdříve přestati a bylo by to též v zájmu financí státu, když už jsme povinni v každém směru šetřiti. Po vyřešení této otázky zjednoduší se správa veřejná a na tom mají jistě zájem všichni občané. Dokud se tak nestane, nelze provésti v určitých oborech ani řádnou systemisaci míst, zejména vyšších, ani nelze dobře vyřešiti politický problém Slovenska a unifikaci správy. Usnadnilo by se tím též obtížné řešení bytové otázky v Praze a v Brně, neboť určitá část správy přešla by do jiných župních sídel a uvolnila tak větší počet bytů a úředních místností.