Tento obnos 514 milionů Kč, určený pro válečné poškozence, činí 62 % celkového vydání ministerstva sociální péče, jež pro rok 1927 činí 838,204.611 Kč. Porovnáme-li tato vydání, určená na válečnou péči v naší republice, činí to 9,06% celkových státních vydání.

Vidíme tedy, že naše republika koná svoji povinnost vůči válečným poškozencům, k těmto obětem světové války, a zajisté by ji konala ještě více, kdyby mohla. Ale vidíme, že skoro 10% veškerých výdajů státních jest určeno pouze pro válečné poškozence.

Pokud se týká činnosti ministerstva sociální péče, uvádím stručně, že slepců, těch nejvíce postižených poškozenců, je 597, z nichž úplně je zaopatřeno 34.

Na školení válečných poškozenců bylo vydáno 9 milionů Kč, na léčení jejich 90 mil. Kč, z důvodů osamostatnění, případně pomoci y nouzi povoleny dary, půjčky, kapitalisace, a to na-darech 17 mil. Kč, na kapitalisaci důchodů 14 mil. Kč, půjček do trafik 9 mil. Kč a na jiných půjčkách 25 mil. Kč, z nichž asi polovina byla již vrácena. Na ortopedické pomůcky bylo vydáno 60 mil. Kč. Vládní návrh zákona o hranici příjmů vylučujících z nároku na důchod válečných poškozenců ponechává tuto hranici tak, jak byla stanovena pro roky předcházející, to je pro r. 1924, 1925, 1926 a 1927. Vláda vychází z toho stanoviska, že ani hospodářské, ani mzdové poměry se podstatně od tohoto roku nezměnily a proto zůstává pří dosavadní základní hranici příjmové. (Výkřik: Ale drahota stoupá!) Že ta drahota nestoupá, vykazují indexní čísla státního statistického úřadu. Tak index za r. 1924 činil 985, za rok 1925 884 a index ze září 1926 878. Z toho vidíme tedy, že index drahotní nestoupá, naopak že od r. 1924 stále klesá. Proto tedy vláda ponechává tuto hranici příjmů na stejné výši. Sociálně-politický výbor neshledává správným, že vládní předloha činí rozdíl mezi příjmy samostatně výdělečně činných a mezi příjmy nesamostatně výdělečně činných, totiž při samostatně výdělečně činných činí ta hranice, jež vylučuje z nároku na příjmy válečných poškozenců, 5 tisíc a u nesamostatných dvakrát tolik, 10 tisíc, čili že koruna toho samostatně výdělečně činného má míti dvojnásobnou cenu, 2 koruny, oproti tomu nesamostatnému. Jelikož v tom případě, kdyby tento zákon byl prodloužen na r. 1927, vstoupil by v platnost zákon z r. 1920, čís. 142, jímž byla stanovena ta hraníce na 4.000. případně na 8.000. takže tato hranice by klesla potom proti 5 či 10 tisícům na 1 tisíc, či 2 tisíce, usnést se sociálně-politický výbor doporučiti senátu, aby udělil ústavní schválení této osnově zákona, jež poslaneckou sněmovnou byla již přijata.

Zároveň usnesl se také předložiti slavnému senátu 3 resoluce a já jménem sociálně-politického výboru doporučuji je slavnému senátu ke schválení.

Především obnovujeme resoluci, která z jara t. r. byla přijata, aby při připravované novelisaci zákona dbala vláda zásady, aby hranice přijmu osob hospodářsky samostatných byla postavena naroveň hranici příjmu osob hospodářsky nesamostatných, aby to rozlišování mezi samostatně výdělečně činnými a nesamostatně výdělečně činnými přestalo.

Druhá resoluce: Vláda se vybízí, aby vracení vyplacených podpor invalidům nebylo od nich vymáháno, když jejich jmění do konce r. 1925 právoplatně zdaněné nepřesahuje 13 tisíc Kč. Je totiž celá řada případu, že úřady pro péči o válečné poškozence táží se berních správ na zdanění, resp. výši příjmů válečných poškozenců. Celá řada berních správ nevypočítává čistý příjem občanů podle předpisů zákona z r. 1886, čís. 220, resp. zákona z r. 1914, čís. 13, podle níž se má vzíti za základ zdanění skutečně dosažený čistý příjem při polním nebo lesním hospodářství, u živnostníků skutečně dosažený výnos jeho živnosti. Ale tento čistý příjem vypočítává se paušálně, libovolně. Řekne se: rolník, malorolník z každé měřice má tolik a tolik čistého příjmu, ten paušál se násobí počtem měřic a tak dochází se k výsledku, že každý občan má přes 6.000 Kč.

Berní správy sdělují zemským úřadům pro péči o válečné poškozence své výpočty a na základě toho podle litery zákona Zemský úřad pro péči o válečné poškozence tyto důchody zastavuje a případně zaplacené důchody žádá zpět, a to i od takových lidí, kteří nemají z čeho býti živi. Je vyloučeno, aby tyto poplatky mohli navrátiti. Tím se zatěžují pouze úřady, tím se dělají velké potíže a trampoty válečným poškozencům. Je nutno, aby tyto poplatky nazpět vybírány nebyly, když do konce roku 1925 právoplatně zdaněné jmění nepřesahuje 13.000 Kč.

Konečně navrhuje sociálně-politický výbor třetí resoluci:

Vládě se ukládá, aby urychleně předložila návrh novely zákona čís. 146 z roku 1923, jímž by se lhůta k přihláškám o důchod válečných poškozenců, která uplynula 31. prosince 1924, ještě jednou a naposledy prodloužila.

Je velmi mnoho válečných poškozenců, zvláště vdov anebo předků, rodičů zemřelých a padlých vojínů i sirotků po padlých vojínech, kteří z nevědomosti a neznalosti neučinili přihlášky o důchod válečných poškozenců do lhůty stanovené zákonem čís. 146 z roku 1920, t. j. do posledního prosince 1923. Úřady přirozeně musejí pozdě podané přihlášky odmítati. Je třeba, aby tato lhůta ještě jednou byla prodloužena, aby tito poškozenci, kteří trpí dnes velkou bídu, ať vdovy, sirotci, rodičové poškozenců anebo vojínů padlých nebo zemřelých ještě jednou přihlášku učiniti mohli, a pakli odpovídají poměry zákonným podmínkám, aby tyto důchody byly poškozencům přiznány.

Sociálně-politický výbor navrhuje slavnému senátu přijetí jak osnovy zákona o hranici příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců, tak také tří resolucí sociálně-politického výboru, vytištěných ve zprávě.

Předseda: Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového panu sen. dr Fáčkovi.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Jménem rozpočtového výboru připojuji se k návrhu, který učinil právě pan zpravodaj výboru sociálně-politického. Se stanovisky financí státních, které pro posouzeni věci v rozpočtovém výboru je především rozhodným, uvádím, že přijetí zákona neznamená žádné zvýšení nákladu na péči o válečné poškozence.

Na druhé straně, kdyby zákon nebyl přijat a nastoupila automaticky hranice 4000, resp. 8.000 Kč, v původním zákoně stanovená, znamenalo by to jakousi úsporu, jejíž význam by byl však nepatrný, nebyl by v poměru k práci, spojené s opětným revidováním všech těch poškozeneckých důchodů.

Ale nehledě k tomu, rozpočtový výbor také uznala nemohl neuznati, že drahotní poměry, třeba že se zlepšily proti roku 1922, přece ještě dnes se nezlepšily tak, aby byly na úrovni roku 1920. Od roku 1924 máme celkem ustálené ceny životních potřeb, a tím je odůvodněna také hranice příjmová, která platila od r. 1924, ta je o něco vyšší nežli hranice z r. 1926, která byla prodloužena i na příští rok.

Navrhuji jménem rozpočtového výboru, aby vládní návrh zákona, jak byl přijat poslaneckou sněmovnou, byl schválen.

Předseda (zvoní): K slovu jsou přihlášeni "proti" páni senátoři: Stark, Hartl, Ant. Novák, Hampl, a "pro" Fr. Scholz.

Než udělím slovo prvému řečníku, navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na 1/2 hodiny.

Není žádných námitek? (Nebylo.) Zůstává při tom, co jsem prohlásil.

Dávám slovo řečníku "proti" panu sen. Starkovi.

Sen. Stark (německy): Slavný senáte! Při žádné osnově zákona, nebo vládní předloze nepopustily německé měšťácké strany, které patří k vládě, své demagogii a svému reakcionářskému jednání tak volnou uzdu, jak tomu je při dnešní vládní předloze o hranici příjmů, vylučující nárok na důchod pro válečné poškozence. Jaké si zde německá křesťansko-sociální strana dovolila překrucování a brutální manévry na oklamání, je s dostatek známo. Aby to v širokých masách obyvatelstva a obzvláště mezi válečnými invalidy, vdovami a sirotky vešlo ve známost, o to se již postaráme.

V této předloze zákona zamýšlí vláda ještě dále zhoršiti beztak smutné postavení válečných invalidů, i naleznou se, bohužel, také zde v senátě lidé, kteří kroutíce očima, budou se snažit zakrýti svou zradu, spáchanou na ubohých lidech.

Táž vláda, která dosud poskytla více než dosti ukázek svého naprosto reakcionářského smýšlení, nebude se v nejmenším ostýchati, válečným poškozencům, vdovám a sirotkům vzíti poslední, aby se jich tímto způsobem zbavila, anebo, jak by řekli zde přítomní křesťané hubou, aby je poslali k andělům do nebes. Pan ministr národní obrany mluvil v době, ve které se pokoušíme obětem války znesnadniti živobytí, o obětech, které jest ochoten přinésti pro militarismus. Panu ministrovi bylo by zde potřebí říci, že by nejdříve měl dostáti svým povinnostem vůči nynějším obětem války, a neblouzniti již zase o nových obětech. Což pan ministr, což měšťácké strany tohoto státu neslyšeli ničeho o zahanbujícím konstatování na mezinárodním sjezdu válečných invalidů v Ženevě? Je smutné a zahanbující, že tam musilo býti konstatováno, že Československo ze všech států na světě nejhůře jedná s válečnými poškozenci. Máte-li, pánové z vládní většiny, v těle trochu cti, pak musíte toto ženevské konstatování odstraniti se světa tím, že válečným poškozencům, vdovám a sirotkům dáte to, čeho k živobytí nutně potřebují. Bohužel, provedete, jak vám povinnost káže, stejně jako s vámi smýšlející v poslanecké sněmovně, zkrácení důchodů, které pan ministr financí žádá, stejně jako chladnokrevně přehlasujete náš návrh na dosazení 145 milionů, které pan ministr financí chce válečným poškozencům vzíti. Přes to bude se v cizině dále prováděti propaganda tím, že se neznalé cizině předváděti budou potěmkinské vesnice, ale kolem hanby, konstatované v Ženevě, kráčeti budete při tom jako hrdí Španělé.

Což se domníváte, že v tomto státě vůči válečným poškozencům nemáme žádných závazků? Myslím, že mohu konstatovati, že v tomto státě více než v kterémkoli jiném měli bychom splatiti veliký dluh válečným poškozencům. Tito ubožáci nemohli právě jednati stejně jako ona sta lidí, kteří po zřízení tohoto státu bez nejmenšího studu jednali podle hesla "obohacujte se!"

Domníváte se, že lid na to vše zapomněl, anebo zapomene, ačkoli měšťácké strany bez rozdílu národností spekulují s touto zapomětlivostí? Dne 20. února 1920 přišel zákon o válečných poškozencích, který 1. květnem 1920 vstoupil v platnost a dne 25. ledna 1922 byl novelisován. Od 1. května 1920 dostávali všichni váleční poškozenci, kteří ohlásili svůj nárok na důchod, vyživovací příspěvek místo důchodu vyplácen zálohou. Důchod podle prvého zákona byl nižší, a tak vznikaly "přeplatky", které později, po stanovení důchodů, byly strhovány. Často bylo výsledkem také úplné zastavení důchodu. Ale - co jest nejhorší - dodnes ještě mnohé z těchto propočítání není vyřízeno. Ministerstvo sociální péče slíbilo spisem č. 29694/V-1922, že do 15. září 1925 bude všechno vyřízeno. Dodnes - více nežli 1 rok později - čekají ještě přemnozí na splnění slibu.

A jak nyní vypadá novelisovaný zákon o válečných poškozencích? Jak se má věc ve skutečnosti: s důchodem, který podle domnění pana ministra financí a podle názoru měšťáckých stran v tomto státě musil by válečným poškozencům poskytovati pohodlné živobytí?

Podle novelisovaného zákona o válečných poškozencích obnáší důchod se započtením drahotního přídavku měsíčně 45 Kč u osob lehce zraněných, až do 300 Kč u osob k výdělku úplně neschopných. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)

Válečný poškozenec s 50%ní výdělečnou neschopností obdrží s drahotním přídavkem měsíčně 112,50 Kč jako důchod, v Německu naproti tomu obdrží válečný poškozenec 60%ní měsíčně 700 Kč.

Jak se nyní pečuje o děti invalidy? Dítě, jehož otec je 24% k výdělku neschopný, dostává měsíčně 3 Kč, při 50%ní výdělečné neschopnosti pro 1 dítě 7,50 Kč, při 100%ní výdělečné neschopnosti pro 1 dítě 20 Kč. Obrovské to sumy, není-li pravda, pánové, které po vašem názoru bezpodmínečně nutno zmenšiti!

Podívali jste se již, pánové, někdy na takovéto těžce a velmi těžce zraněné válečné poškozence?

Představili jste si někdy smutnou existenci těchto válečných poškozenců, těchto vdov a sirotků? Kdybyste tak učinili, pak nemohli byste tak krutě postupovati proti těmto ubožákům. Podle §u 1 zákona o kongrue přísluší dítěti duchovního roční příspěvek na vychování částkou 1224 Kč, to je tedy pateronásobek toho, co obdrží dítě válečného slepce, resp. 24krát tolik, co obdrží dítě lehce zraněného.

Panu ministrovi národní obrany radíme, aby ve válce, kterou ohlašuje, přibral jen duchovní k válečným službám, neboť chudí a nemajetní budou se za těchto okolností střežiti, aby uposlechli jeho případné výzvy. Kdo potom žehnati bude zbraním, o to ať se stará pan ministr války.

Vdovám a sirotkům po obětech války nevede se lépe. Vdova dostává pří 30%ní výdělečné neschopností měsíčně 75 Kč, při 50%ní výdělečné neschopnosti měsíčně 112,50 Kč, při 75%ní výdělečné neschopnosti měsíčně 129,16 Kč; poloviční sirotci dostávají 50 Kč, úplní sirotci 75 Kč. Důchod předků činí: u rodičů až do 75%ní výdělečné neschopnosti měsíčně 50 Kč. Při tom však nesmí takovýto důchodce, koná-li nějakou práci, vydělati více než 10.000 Kč, má-li živnostenský list, ne více nežli 5000 Kč, poněvadž by se mu jinak tento skrovný důchod odňal.

O tom, jak se mnohdy zachází s válečnými invalidy, dalo by se mnoho říci, při čemž mnohdy bylo by lze uvésti věci, nad kterými vstávají vlasy. Také u úřadů bylo by si tu leccos přáti. Vzpomeneme-li si na hroznou dobu válečnou, musíme si vzpomenouti také na sliby buržoasie, jež činila zraněným, kteří se vraceli z fronty. Skoro jsme zraněným záviděli, když jsme slyšeli tehdejší sliby. Ale tyto licoměrné sliby, tento zdánlivý soucit buržoasie přestal již ve druhém roce války.

Buržoasie vynakládala pak všechnu péči o to, aby nemusila narukovati, stali se při tom dobrými stratégy a ještě lepšími vítězi v míru. Velcí sedláci na venkově pečovali o to, aby se nemajetným stáhla poslední košile s těla.

Na další zlořád dlužno ještě poukázati, o jehož odstranění se naše strana opětovně pokoušela a zase pokouší, že totiž mnoho set lidí připraveno bylo o nárok na důchod příliš brzo nastalou a nedostatečně vyhlášenou povinností přihlašovací. Mnoho válečných poškozenců, anebo jejich příslušníci, potřebující podpory, zameškali lhůtu jednak proto, poněvadž se následky války dostavily teprve později, jednak z nevědomosti. Zde prosíme o stanovení nové přihlašovací lhůty po dobu jednoho roku, aby těžké bezpráví bylo lze napraviti.

Pánové! Všude, i v nejmenších vesnicích, byly zřizovány s velikou slávou t. zv. válečné pomníky, patrně aby se tím ukázalo, jak se uctívají ti, kdož ve válce padli. Takový to způsob uctívání nikdy nenajde naší podpory, poněvadž tím naprosto ničím se neposlouží nevinným obětem a jich pozůstalým, a poněvadž se to rovná balamucení. Je to klamání, které předstírati lze jen lidu, jenž bohužel příliš rychle zapomíná na bezměrnou bídu, do které jste ho vy, pánové, vehnali.

Chcete-li tedy splatiti nepatrnou část onoho dluhu těmto ubožákem a politování hodným lidem, k čemuž byste podle našeho názoru, byli bezpodmínečně zavázáni, pak musíte přijmouti náš návrh, který příjem, až do kterého důchod musí býti placen, pro samostatné a nesamostatné stanoví částkou 12.000 Kč.

Při této příležitosti chtěl bych poukázati na zákon, který vydán byl roku 1919 a jenž rovněž vykazuje zvláštnosti, které potřebují naléhavě změn. Míním zde zákon o vyživovacích příspěvcích z 23. září 1919, podle kterého žena toho, kdo nastoupil k vojenskému cvičení, musí býti k výdělku neschopná, aby dostala povolen vyživovací příspěvek. Tato výdělečná neschopnost musí býti lékařsky konstatována a potvrzena. Že tento zákon postrádá jakékoli morálky, musíte i vy uznati. Jak lze nutiti ženu, která v takovémto případě skoro vždy bude míti malé děti, aby po dobu vojenské služby svého manžela přijala práci, anebo prokázala výdělečnou neschopnost, tomu nelze rozuměti.

Prosíme vládu, aby u tohoto zákona co nejdříve zahájila potřebnou novelisaci. (Potlesk německých sociálně-demokratických senátorů.)

Místopředseda Donát: Pan sen. Scholz František.

Sen. Fr. Scholz (německy): Slavný senáte! Je to dnes po druhé v tomto roce, co se v senátě zabýváme sociálně důležitým zákonem o válečných poškozencích, o válečných vdovách a sirotcích v tomto státě. Naše povinnosti a úmysly v oboru sociální péče se vůči právům válečných poškozenců nezměnily, i když mezitím strana vstoupila do vlády. (Výkřiky.) Jsme jako dříve poctivého mínění, že váleční poškozenci mají přirozené právo na dobré zacházení a dostatečnou podporu. Když nyní naše strana zastoupena je ve vládní většině, budeme se obzvláště snažiti, abychom na patřičném místě zastupovali spravedlivé požadavky válečných poškozenců. (Výkřiky německých sociálně-demokratických senátorů.) Nerozčilujte se tolik! Následkem toho trváme na iniciativních návrzích, které náš kolega Zajicek svého času podal poslanecké sněmovně, a nedáme se žádnými prostředky zastrašiti, abychom je ve vhodném okamžiku neprosadili. Stavu ex lex musíme se však za každých okolností vyhnouti. S tohoto jasného hlediska posuzujeme předložený zákon. Pro nás znamená tento zákon krátké provisorium. (Výkřiky.) Nikoliv tak dlouho, jako u vás, nanejvýš několik měsíců, po kteréžto době s určitostí očekáváme, že při novelisaci zákona, příznivé válečným poškozencům, jakož i vdovám a sirotkům, bude vzat zřetel k iniciativním návrhům, které naši kolegové podali v poslanecké sněmovně, a že budou uzákoněny. (Sen. Reyzl [německy] Jesovitská komedie!) Vy zas máte židovskou vrtohlavost! K tomu podal také náš kolega poslanec Zajicek v sociálněpolitickém výboru na druhé straně příslušný resoluční návrh, který zajisté nepostrádá jasnosti. (Sen. Löw [německy]: Z toho mohou invalidé žíti, z vašeho resolučního návrhu!) Z vaší práce již dávno nežili, tu by již dávno zemřeli hladem! (Sen. Löw [německy]: Dětem jste vzali poslední oblek!) K tomu jste přispěli svou taktikou. (Sen. Stark [německy]: Jděte ven do schůzí!) My také jdeme, my se neostýcháme!

Hlavní požadavek invalidů, škrtnutí přeplatků, dlužno zajisté bez velkého uvažování schváliti, zvláště u invalidů a válečných vdov s ročním příjmem pod 15.000 korun a často méně. Jsou mi známy případy, kdy prostí nádeníci při skromné týdenní mzdě 70 korun, ze které musí vydržovati četnou rodinu, byli zemským úřadem pro válečné poškozence v Brně zcela kategoricky vyzváni... (Sen. Reyzl [německy]: Vy jste jim za to dali cla!)... nevíte vůbec, co chci říci..., aby domnělé přeplacené důchody ihned vrátili. V jednom případě, jenž je mi znám, se dokonce na základě mého zakročení dodatečně ukázalo, že invalida nedostával příliš mnoho nebo příliš vysoký důchod, nýbrž že mu bylo vypláceno příliš málo, a že mu obnos nedostatečně vyplacený ještě musil být doplacen. Při tom nesmíme opomenouti, že se také v zemských a okresních úřadech, pokud jde o úředníky, nebéře na Němce vůbec žádného ohledu. V Brně u zemského úřadu je, pokud vím, mezí četnými ustanovenými úředníky pouze jediný skutečný invalida Němec. Také zde je velmi naléhavě potřebí zjednati pořádek, a právě jakožto člen většinové strany cítím se povinna na to upozorniti. Také jinak bylo by si leccos přáti, pokud jde o zacházení s invalidy, když přijdou do úřadu. Považuji za svou povinnost připomenouti na to, že se tito lidé jakožto invalidé nalézají již beztak v bídě, a že následkem toho by se s nimi mělo zacházeti s největšími ohledy.

Zlepšiti osud těžkých invalidů považujeme za spravedlivý požadavek, také v tom je československý stát proti jiným sousedním státům, které jsou mnohem chudší než tento stát, daleko pozadu. Jako příklad uvádím Rakousko, které válečnému slepci vyplácí měsíčně pětkrát tolik, eventuelně ve zvláštních případech třikrát větší důchod, nežli jaký dostává zde. V Rakousku dostává válečný slepec, přepočítáno na naši valutu, 1500 korun, kdežto zde dostává 300, resp. 500 korun. (Sen. Reyzl [německy] Proč to zde vypravujete?) Právo mluviti mám já také, nejen vy. Pokud se týče hranice příjmů, která podle stávajících zákonů obnáší 5000, případně 10.000 korun, soudím, že při brzké novelisaci zákona musí nastati aspoň na roveň postavení podle všeobecných norem daně z příjmů, to jest v jistých případech až do 13.000 korun. K tomu ovšem dlužno poznamenati, aby tento vyšší příjem, resp. hranici příjmu, berní správy ihned neoceňovaly pro vyšší daňové dávky. V těchto případech by vlastně mělo býti podle zákona umožněno, bráti při vyměřování daně ohled na invaliditu.

Také musí pro budoucnost býti zajištěna možnost bráti důchod oněm osobám, které promeškaly přihlašovací lhůtu z neznalostí věcí nebo z jakéhokoliv jiného důvodu. Těchto lidí je na tisíce, 15.000, a na ně také upozorňujeme. Proto dlužno lhůtu k podávání těchto žádostí prodloužiti. Tyto dodatečně přihlášené osoby mají míti stejný nárok na své požitky, jako kdyby se byly přihlásily včas. Rovněž ohledně propůjčování subvencí invalidům zdůrazňujeme, že se jim mají poskytovati v náležité výši, aby si těmito mimořádnými prostředky mohli zakládati přiměřenou existenci.

Největší stížnosti u invalidů slyšíme ohledně sociálně-lékařských prohlídek. Věřím také, ježto jsou mi známy četné případy, že stížnosti na sociálně-lékařské prohlídky jsou oprávněny. Znám případy, ve kterých se nemoc zhoršila, ale když to dotčený hlásil, nebo žádal za opětnou sociálně-lékařskou prohlídku, trvalo to velmi dlouho, nežli mu byla povolena a nežli byl k ní předvolán, nebo mu vůbec byla odepřena. Nálezu nebo vysvědčení obvodního nebo soukromého lékaře se nevěří, nebo když se mu již jednou uvěří, pak jen v nejřidších případech. Tak zůstane invalida často se svým zhoršeným stavem zcela bez pomoci.

Právě jakožto člen vládní strany cítím se povinna, upozorniti ministerstvo sociální péče na všechny tyto křiklavé zlořády. (Výkřiky německých sociálně-demokratických senátorů.) Je proto také naším přáním, aby při sociálně-lékařských prohlídkách platilo také vysvědčení soukromých lékařů, obzvláště pak odborných lékařů.

Ze všech těchto věcných úvah je naše strana v poctivém úmyslu pro to, aby zákon o válečných poškozencích, tak jaký je nyní, prodloužen byl jakožto provisorium jen na krátkou dobu, aby pak nahražen byl lepším, novelisovaným zákonem, který by vyhovoval spravedlivým požadavkům válečných poškozenců, vdov a sirotků. Pokud jde o tyto projednávané a uvedené požadavky, nemá pro ně býti směrodatným rozpočet před několika dny vyřízený, nýbrž zákon. Proto dlužno obzvláště uvítati, že se konečně našel ministr sociální péče, jenž se chce snažiti, aby zákon zlepšil. Budeme se všemi silami snažiti, abychom přispěli k tomuto sociálnímu zlepšení zákona. Jsme proto ochotni hlasovati pro dnešní předlohu jakožto pro provisorium. Máme za to, že se tímto zákonem válečným poškozencům neprokazuje milost, nýbrž že jim dává to, co jim právem náleží. V tomto smyslu a s tohoto hlediska bude se naše strana snažiti, aby válečným poškozencům dopomohla k jejich právu, a to mnohem dříve (obrácen k německým sociálně-demokratickým senátorům), nežli jste to učinili vy. (Souhlas a potlesk německých křesťansko-sociálních senátorů.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo dále má pan sen. Hartl.

Sen. Hartl (německy): Dámy a pánové! Vládním návrhem, jenž se projednává, má býti loni usnesené zhoršení naší péče o válečné poškozence, snížení tak zvaného existenčního maxima, prodlouženo a tím špatná pověst zaostalosti naších zákonů o válečných poškozencích znovu upevněna. Jak silnou je tato zaostalost, vyplývá dokonce z porovnání s ochuzeným Německem, ve kterémžto státě zaopatřovací požitky, stanovené již se zřetelem na tak zvaný index životních potřeb, jsou pro svobodného 100%ního invalidu o 98%, pro 80%ního ženatého invalidu se dvěmi dětmi o 107%, pro svobodného 50%ního invalida o 84%, pro vdovu neschopnou výdělku o 176%, pro takovouto vdovu se dvěmi dětmi o 171% a pro rodiče o 302% vyšší nežli v Československu. Za takovýchto poměrů nesmíme se diviti, že se mezinárodní sjezd invalidů, jenž se konal před několika týdny v Ženevě, usnesl na resoluci, ve které se mezi jiným praví: "Konference konstatuje opětně, že zákonodárství o válečných poškozencích v Československu nedoznalo žádného zlepšení, ačkoliv konference roku 1925 výslovně poukázala na nedostatečné obnosy odškodného, poskytovaného v Československa."