Čtvrtek 16. prosince 1926

Nebudu se pouštěti do vědecké diskuse, poněvadž není k tomu místa. Jen tolik připomínám, že jsem nečetl ještě v jednom odborném díle finančním, pokud to mohu sledovati, jméno odborníka, který by daň z obratu zařadil do daní majetkových, obchodových. Pokud vím, je všude zařazována do daní spotřebních, pokud ovšem tyto finanční autority o ní vůbec věděly. Musíte si představiti, že ještě před válkou daň z obratu byla neznámým pojmem. Ještě jsou na slovo vzaté finanční autority z let devadesátých a z prvních desítiletí tohoto století, které o dani z obratu nic nevědí. Ale jisto je, že tam, kde se na ni naráží, si nikde netroufají zařaditi ji do daně obchodové, respektive majetkové, všude se počítá do daní spotřebních. (Hlas: Toto stanovisko zaujímal již dr Engliš!) Já pravím, v tom ohledu dr Engliš prodělal metamorfosu, že ve své zprávě z roku 1919 uznává obratovou daň za generální daň spotřební a najednou ji vyřazuje z daní spotřebních a zařazuje ji do jiné skupiny tak zvaných daní obchodových.

Ale pravým poplatníkům je to hrozně jedno, jmenuje-li se daň obratová daní spotřební či obchodovou. Jim záleží prostě na placení. Nám politikům na tom něco záleží, ale poplatníkům je to jedno, poněvadž to platí stejně, ať se to jmenuje tak či onak. Ale tu se ptám, škoda že tu není finanční ministr - jak to přišlo, že zaspal to, co sliboval jako zpravodaj roku 1919, že do zákona o dani z obratu mají přijíti opatření, která by dala naději, že tato daň obratová bude odstraňována. On mluví o tom, že daň z obratu má býti nahrazena - ve své zprávě - zvýšením na příklad daně výdělkové. (Sen. Dundr: Tehdá nebyl ještě ministrem financí!) My vidíme v jeho návrhu berní reformy, že spíše se sníží příjem daně výdělkové.

Ale jedna věc je zajímavá, On praví ve své zprávě, že možno nahraditi daň obratovou jinou vhodnou daní, na př. zvýšením daně výdělkové a p., >a p.< co tam je, to znamená mnoho! Víte, co to znamená? On chtěl k tomu ještě něco říci a tady přestal psáti. On chtěl říci: >Zvýšením daně výdělkové a daně pozemkové.< To už tam nenapsal, to bylo nebezpečné.

Tedy, pánové, zde jsme u bodu, kde můžeme zcela vážně o tom mluviti, jestli, jak pan referent nadhodil, není zde žádná možnost nějakým způsobem odbourati daň z obratu a zjednati jinde náhradu. Já ho na to upozorňuji, že je to možné u daně pozemkové. A je to možno u daně pozemkové. Prosím vás, když daň pozemková nám nehradí ani polovinu resortu ministerstva zemědělství, to přestává všechno - to přestává všechno!

Prosím vás, v rozpočtu na rok 1926 je vedena 97 miliony. Pravda, je zde ještě zvláštní příplatek, zvláštní obnos k ní náleží, který přináleží samosprávným svazkům 44,960.000 dohromady asi 141,990.000. Ale, prosím, ministerstvo zemědělství činí 186 milionů; i s tou částkou, která připadá samosprávným svazkům, nevynáší pozemková daň ten obnos, který vyžaduje ministerstvo zemědělství. To, myslím, že přece jen je podivné. Když čteme důvodovou zprávu, resp. vysvětlivky k osnově vládní o reformě přímých daní, dovídáme se tam úžasná čísla. tak mezi řádky o pozemkové dani se nacházející, aby to nebylo nápadné, my se tam dovídáme, že katastrální ryzí výnos, podle něhož se vyměřuje pozemková daň, je 18krát nižší než odhad důchodu zemědělského u nás, v republice. (Slyšte!) Prosím vás, je možno držeti ještě takovýto berní systém, který zdaňuje podle zásady, která je 18krát nižší, než skutečný čistý důchod? Kdybychom tak žádali u dělníka, aby dělnický důchod byl zdaněn na 18krát nižší základně, než skutečné je, co byste nám pánové řekli? To by neplatil dělník žádné daně, že ano? Ale, prosím, když taková věc je nesmyslná u jiných stavů, pak musí býti nesmyslná také u zemědělského stavu. Nebudu mluviti, jak je toto zatížení rozděleno, jestli jsou zatíženi malí zemědělci mnoho, nebo málo, to prozatím ponechám stranou, mně běží o konstatování, že skutečně pozemková daň není vyměřována spravedlivě, a že kdybychom ji vyměřovali spravedlivě, našli bychom každý rok jistou částku, kterou bychom mohli pomalu odbourati s jinými ještě příjmy, s příjmy za jiné daně, mohli bychom odbourati touto pozemkovou daní právě projednávanou daň z obratu.

Poslouchal jsem zde předevčírem pana děkana Kroihera, který s velikou emfásí nám vykládal, nebo vlastně se ohrazoval proti výtce, že by jeho strana, nebo snad slavná koalice -nechci bráti nadarmo - byla nepokroková. Dokazoval nám tady, že oni, zejména jeho strana je pokroková, že stojí na principu pokroku, že vede stát k pokroku atd. Nebudu se zde zabývati politikou, nebudu ukazovati na konkordát, nebudu ukazovati ani na tamto pravé křídlo, které patří ke koalici a které jistě sotva představuje symbol pokroku. Ale, pánové, já ukazuji jenom na daňový systém od té doby, co je tato koalice na světě, tato koalice, která roztáhla před našima očima v celé nádheře národnostní mír v Československu, jehož motivy všichni známe. (Sen. Dundr: Navzájem se nezklameme!) Tedy, prosím, jak ten pokrok vypadá, pokud se týče daňového systému v republice od té doby, co je koalice? Já vás nebudu unavovati čísly, ale k ilustraci je toho potřebí. V rozpočtu na rok 1926 činí přímé daně v celkových příjmech finančního ministerstva 29 %. Na rok 1927 činí pouze 26 %. Pokud se týká daní spotřebních a cel, ty obnášely v rozpočtu na rok 1926 3.914 milionů, čili 33 % všech příjmů finančního ministerstva. Spotřební daně a cla r. 1927 v tomto rozpočtu, sdělaném touto koalicí, činily 58 % všech příjmů finančního ministerstva, čili 4.908 mil. Kč. Prosím, za jedem rok náš státní rozpočet vzrostl o jednu miliardu spotřebních daní. (Slyšte!) Jestli toto je, pánové pokrokem, pak prosím, budeme-li takto pokračovati ještě 5 let, kde budeme? Dnes činí spotřební daně skoro 5 miliard, pak budou činiti 10 miliard a přímé daně budou snad činiti 10% státních příjmů. Prosím toto je pokrokem? Je to také pokrokem, ale v jednom směru, který nám není příjemný a který si nedáme líbiti, že ano! Je to pokrok jako u moderních tanců. U moderních tanců se dnes charleston vyvíjí, je to dnes jiný tanec, ale motivy jsou odkoukány čarodějům, kteří takovým způsobem tancovali před lidskými obětmi, které byly obětovány k snědění. To je ten pokrok. Přijde ovšem na to, jak ten pokrok vypadá, jaká má kvality, může to býti pokrok napravo, nebo nalevo, pokrok rozumný, nebo nerozumný. Jisto je, že Condoset, slavný filosof francouzský, který prvně označil pojem lidského pokroku, byl by se zhrozil nad tím pokrokem, který se zde jeví, kdyby se ho byl dožil. To stačí pánové k důkazu, že nynější vývoj berního systému u nás je, nepravím, politicky špatný, ale on je národohospodářsky nezdravý, on je vzhledem k lidu, k národu a obyvatelstvu nemožný. Jestliže pan referent dnes zde uvádí, že se tomu diví, aspoň v tom smyslu se vyjádřil, že se přichází se snížením daní, když na druhé straně se přichází s různými požadavky, které znamenají zvýšení státních výdajů, ponechávám stranou, hodí-li se to dohromady, nebo ne. Ale je jisto, že máme právo dožadovati se toho, aby s touto generální daní spotřební byl učiněn již jednou konec, aby byla důkladným způsobem odbourána, poněvadž vzrostla o 1 miliardu. Není možno tuto daň držeti dále, když se vedle toho neustále házejí nové a nové spotřební daně na široké vrstvy lidové.

Pánové, nechci zdržovati tuto debatu, nechci uváděti žádné jiné důvody pro svůj názor, že daň obratová se přežila, že se nehodí do naší doby, že je zatěžováním celého státu, zatěžováním konsumentů i výrobců.

Upozorňuji jenom na to, že podáváme návrh, pro všechny strany přijatelný, aby do §u 10 daně z obratu a daně přepychové z r. 1923 byl dán dodatek, jenž praví, že daň 2 % z obratu se každým rokem snižuje o 1/2 % a daň 1 % že se každým rokem snižuje o 1/4 % tak, aby tímto způsobem jednou tato daň zmizela z našeho berního systému.

Abych shrnul několika slovy své stanovisko k této dani, pravím: Tato daň zasluhuje, aby byla odstraněna, předně proto, že je nesmyslná, ona zdaňuje jeden předmět třeba pětkráte nebo šestkráte; za druhé, tato daň je nespravedlivá, ona zdaňuje vysoký příjem stejně jako příjem malý, nedostatečný k výživě, ačkoliv de fakto tato daň byla původně tak pojímána, aspoň jistý druh daně důchodové. Tato daň dnes již nezdražuje jen životní potřeby o 5 %, jak bylo odhadnuto v r. 1919, kdy byla pouze 1 %, dnes můžeme říci, že zdražila hladinu cenovou nejméně - nepočítám-li příliš - o 8 až 10 %. To je jistě pro každou rodinu taková ztráta, že nelze pokládati tuto daň déle za udržitelnou. Tato daň je dále destruktivní, ukládá se 1 1/2 milionu poplatníků v republice nejrůznější životní míry, nejrůznějšího zařízení kapitálového a technického, ona se ukládá statisícům podniků, živnostníků, malorolníků, kteří často vůbec nemají ponětí ani o podstatě daňové a o své povinnosti k této dani a kteří prostě, poněvadž jejich výdělek není valný, mnohdy sotva stačí k živobytí, peníze spotřebují, tuto daň zkonsumují, místo aby ji zaplatili, takže když jim najednou přijde za 3 léta předpis, jsou na bubnu, poněvadž nemohou zaplatiti těch 8 nebo 10.000 Kčs jež jim najednou berní úřad předepíše.

Člověk si prostě nedovede představiti, jak bylo možné, že jsme mohli tak dlouho držeti tuto daň, která ohrožuje několik set tisíc živnostníků a rolníků, že nejen přijdou na buben, ale i do kriminálu, poněvadž víte, jaké jsou na to tresty. Je něco jiného vkládati takovou generální daň spotřební a nějakou určitou specielní daň spotřební, na př. z cukru a z lihu, poněvadž ta se prostě ukládá jednotlivým podnikům, jichž není mnoho, kde se vybírá, tyto podniky přirozeně za ni ručí se vším, co s tím souvisí.

Ale ukládati daň tak vysokou, jako je daň z obratu, statisícům nepatrným živnostníčkům a rolníčkům? Není pochyby, že z těch lidí je málo takových, kteří si dovedou tuto věc dobře a náležitě představiti a tuto daň ušetřiti, a urvati si kus chleba od úst, aby mohli zaplatiti bernímu úřadu. Většinou upadnou do té jámy, kterou jim ta daň vykope, daň zkonsumují, aby mohli býti živi a pak přirozeně přijde na ně katastrofa. Nemluvím nikterak přehnaně pravím-li, katastrofa. Jděte k soudům, které mají co dělat s insolvencemi, a tam vám řeknou, že veliká většina katastrof je zaviněna daní z obratu. Sám jsem měl mnoho známých, kteří daní z obratu přišli na mizinu. Dokonce jeden můj dobrý přítel, který přijel z Ameriky, a chtěl se zde usaditi a založil si v republice knihařství. Ten prostě, když dostal v trojnásobné výši než očekával, první berní předpis daně obratové, protože se daň příliš prý defrauduje, obrátil se, všechno prodal a jel do Ameriky zpět.

Divím se, že zvláště živnostenská strana se o to nepřičinila, aby aspoň tato daň, když už nejde odstraniti, byla odbourána.

Velevážení pánové, jsme proti této dani, poněvadž je státu nebezpečná. To jest jasné. Když tato daň má za následek takovou destrukci, jak jsem o tom říkal a jak konečně každý, kdo trochu sleduje poměry a má s tím co činit, ví, jednak drahotou živobytí, jednak tím, že ohrožuje živnosti, není o tom pochyby, že se do obyvatelstva zavádí neklid, rozhořčení a že tato daň jest jednou z příčin smýšlení obyvatelstva, které není zrovna příznivé ne snad jen koalici, nýbrž úřadům samým. Myslí, že každý státník měl by býti pamětliv, že každé takové dané, která mu dělá nepřítele, a to z oprávněných důvodů, musí se co nejdříve zbaviti. Myslím, že právě daň z obratu je takovou daní, jíž se musíme zbaviti. Byla zavedena v době, kdy válečné poměry a zvláštní abnormální situace přivodily nezaměstnanost a zdražení, byla zavedena náhle, aby kryla vyživovací příspěvky a zkrátka důsledky, které z těchto poměrů vyplývaly - podporu nezaměstnaných atd. Víte, že se preliminovalo až 300 mil. Kč ročně na tuto podporu. Tyto poměry, pro něž byla zavedena, však odpadly a já proto prosím, aby se také tato slavná sněmovna ve smyslu našeho návrhu vyslovila, a aby učinila první krok k odbourání této daně. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Kučera. Dávám jemu slovo.

Sen. Kučera: Slavný senáte! Vládní návrh zákona, jímž se prodlužuje daň z obratu a daň přepychová, nemůže nás naprosto uspokojiti i přesto, že jsou zde jisté změny, které mají snad tuto daň aspoň v některých bodech zmírniti. Pokládáme tuto daň za jednu z daní, jež nejvíce zatěžuje naši výrobu, a nejvíce jsou jí postiženy široké vrstvy konsumentů. Sami tvůrci této daně byli si vědomi, že nelze tuto daň u nás zavésti jako stálý daňový systém, ale že měla sloužiti pouze pro dobu přechodnou, pro sanaci státních financí v době poválečné. Proto také byla původně schválena na dobu tří roků. Dnes však trvá tato daň již 6 roků a vláda opětně přichází s návrhem na její prodloužení z důvodů, že stát ještě dnes nemůže tuto daň zrušiti pro její ohromný finanční výnos téměř dvou miliard. Již toto přiznání samo o sobě svědčí, že všechny ty chvalozpěvy pana ministra financí na aktivitu a stabilitu státního rozpočtu nejsou takové, aby nás přesvědčily o tom, že spějeme u nás ke konsolidaci a finanční rovnováze státních rozpočtů, když tito rovnováha dociluje se tím, že prodlužuje se platnost daní, jež měly býti přechodnými a výpomocí pro státní finance z nouze. Mám dojem, že ani daňová předloha, jež má býti teď v krátké době projednávána, nepřinese státu tolik finančních prostředků, aby daň z obratu mohla býti vůbec odstraněna.

My stavíme se zásadně proti této dani z důvodů, že nejvíce doléhá na konsumenty z řad pracujících vrstev. Daní touto zdražují se všechny potřeby našim širokým vrstvám lidovým, poněvadž některé zboží, nežli se dostane konsumentu do rukou, projde několika obchody, což znamená, že je několikráte o tuto daň zdraženo. Daň tato však postihuje velmi těžce i naše maloživnostníky a malozemědělce. Velkovýroba je zařízena tak, že si vyrábí různé suroviny, potřebné ke zpracování hotových výrobků ve svých vlastních závodech, čímž se placení daně z obratu vyhýbá. Mimo to velkovýroba dovede také i v přiznáních k této dani stát velice obratně poškozovati nesprávnými údaji ve svém ročním obratu. Naproti tomu malý živnostník, i když by tento úmysl měl, nemůže stát nijak zkrátiti, poněvadž praxe u našich berních správ je taková, že se jeho přiznání k dani z obratu dvojnásobně, trojnásobně a také i desateronásobně zvýší.

Uvedu maličký příklady z naší obce. V naší obci žije stařenka, které je dnes 80 roků. Je to porodní babička, která provozuje sice dosud praxi, ale můžete si pomysliti, že při jejím stáří je tato praxe jistě velmi maličká. Jestliže si jí některá chudá žena vezme, děje se to vlastně jenom z útrpnosti. Tato stařena byla sice osvobozena od výdělkové daně jako živnostnice, ale berní správa neúprosně na tom trvalá, že musí udělat přiznání k dani z obratu. Poněvadž neumí číst a psát, přišla na obecní úřad, a tak jsme formálně udělali přiznání k dani z obratu. Počítali jsme, že to není ani možné, aby berní správa jí nějakou daň z obratu vyměřila, a tedy učinili jsme přiznání na 200 Kč, poněvadž měla snad všeho všudy 2 porody za rok, a u těch jistě nedostala víc, poněvadž chodí většinou k chudým ženám, které jí dají také jen 50 Kč. Přiznání udělalo se tedy na 200 Kč, ale berní správa kladenská toto přiznání zvýšila na 2.000 Kč a předepsala daň z obratu 400 Kč přesto, že jsme uvedli, že je ta žena skoro 80 let stará. Tento postup berní správy zasluhuje jistě odsouzení. Této stařeně, která by zasluhovala od státu pensi, poněvadž již 50 roků pracovala, berní správa určila daň z obratu ze 2.000 Kč, příjem to která ona dnes ani za 5 roků nemá. Je pravda, že berní správa tu nedostane nic, poněvadž je to žena nemajetná, ale již to samo svědčí o bezhlavé praksi našich berních úřadů, jak si při této dani z obratu počínají. (Místopředseda dr Krčméry převzal předsednictví.)

Ale taková prakse není snad ojedinělým zjevem. Taková prakse obyčejně přichází u malých živnostníků a ze zkušenosti mohu říci, že tato prakse se zahnízdila i u zemědělských dělníků a malých lidí, kteří si zasázejí případně u rolníků nějakých 10 řádek bramborů. Je zvykem na venkově, že deputátník dostane určitý kousek pole, aby si tam nasázel brambory. Totéž dělají naši domkáři a dělníci, kteří nemají vlastních polí, že za mrvu dostanou kousek pole, aby si nasázeli brambory. Ti všichni dostávají předpis daně z obratu a ta se na nich vymáhá. Berní správy jdou tak daleko, že za takovými zemědělskými dělníky, kteří jsou u nás jako stěhovaví ptáci, to berní správy posílají po celé republice, ačkoliv vědí, že nemohou nic dostat. Taková je prakse, pokud se týče malých lidí, ale tam, kde by bylo potřebí zachrániti, u těch velikých, kteří jsou v té věci velice šikovní, to naše berní správy nedovedou. Naše berní správy jsou takové, když ten kapacita dluží 200.000 až 300.000 Kč daní a přijdeme urgovat, že nemůžeme dostat žádné obecní přirážky, řekne se nám: Nu ano, on podává odvolání, my vám nemůžeme nic dát, on nic neplatí a nemá příčiny, proč by platil, jeho protesty nejsou vyřízeny. Takový postup je nutno odsouditi. Myslím, že by tu mělo být ustanovení, že takoví dělníci a malozemědělci nejen do 3 ha, ale do 5 ha by měli býti osvobozeni. Vždyť ti zemědělci, co sklidí na těch políčkách, zkonsumují sami pro sebe, oni to neprodávají a platí tedy vlastně daň z obratu z toho, co na svých políčkách vypěstují si pro svoji domácnost. Tento postup při dani z obratu nemusil by u nás býti tak drastický. Je samozřejmo, že my stavíme se zásadně proti této dani, a je nutno, aby už jednou tato daň zmizela, ale nevěříme, že by zmizela přesto, že pan ministr financí dr Engliš je dnes vychvalován koaličním tiskem jako na slovo vzatý odborník ve financích státních. Nevěříme, že by náš pan ministr financí byl takovým odborníkem, aby bez této daně nám opatřil rovnováhu a aktivitu v rozpočtu. Tím by prokázal jistou odbornost, kdyby v těchto věcech bylo u nás přikročeno k úplnému odbouráni této daně, jelikož páni dovedou býti tak uznalými a dovedli snížiti daň z přepychu z luxusních šampaňských vín, myslím, že by bylo daleko větší povinností, aby se postarali, aby daň z obratu byla vůbec zrušena. (Potlesk.)

Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Časný; dávám mu slovo.

Sen. Časný: Slavný senáte! Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila v 57. schůzi 10. prosince 1926 osnovu zákona, kterým se pozměňuje zákon z 21. prosince 1921, čís. 268 Sb. z. a n., o dani z obratu a dani přepychové, a prodlužuje jeho platnost. Rozpočtový výbor poslanecké sněmovny neměl dostatečné příležitosti, aby mohl prostudovati předlohu tohoto zákona, a to tisk 757 a tak se stalo, že do této předlohy byl dán - kým a jakým způsobem není mně známo - doplněk §u 5, č. 1., č. 2, který zní:

§ 5. č. 1 doplní se touto větou: Cizinci, kteří v tuzemsku udržují provozovnu - pobočku, kancelář nebo sklad - jsou povinni platiti daň také tehdy, když zdanitelná dodávka, nebo výkon se v jejich provozovně toliko zprostředkuje.

§ 5, č. 2 doplní se takto: jakož i osoby, které jménem a na účet takového cizince uzavírají v tuzemsku dodávky zboží, nalézajícího se v době uzavření dodávky v cizině.

Uskutečnil-li by se tento záměr, resp. stal-li by se zákonem, vyloučí cizí firmy naše agenty ze zprostředkování těchto obchodů, provedou je samy a tím osvobodí se od neprávem žádané daně z obratu. Platnost tohoto ustanovení je s to, vzíti většině agentů možnost výdělku a úplně je ruinovati. Proti tomuto příkoří a úmyslu, zničiti náš stav, musíme se energicky brániti, jelikož se jedná o existenci mnoha pracovitých a svědomitých lidí.

Proto náš klub podal návrh na škrtnutí §u 5, č. 1 a §u 5, č. 2. Tento náš návrh je podán z vlastní iniciativy. Obrátily se však na nás také korporace písemně a telegraficky se žádostí, abychom v té věci zakročili při rozpočtové debatě, aby nebylo možným, aby tento dodatek §u 5 byl přijat. Nebyly to korporace strany, které já přináležím a jejímž jménem mluvím. Obrátily se na nás: Svaz obchodníků obilím, zemědělský mi plodinami, mlýnskými výrobky a jinými tovary na Moravě a ve Slezsku se sídlem v Olomouci - který má svoji působnost pro celou oblast Moravy. Dále obrátil se na nás Svaz jednatelů na bratislavské burse v Bratislavě, Spolek cestujících obchodníků pro Slovensko a Podkarpatskou Rus v Bratislavě, Zemský svaz obchodních gremií pro Slovensko a Podkarpatskou Rus v Bratislavě, Živnostenská a obchodnická jednota pro Slovensko a Podkarpatskou Rus v Bratislavě a Gremium bratislavských obchodníků v Bratislavě. Tyto všechny korporace obrátily se na nás, abychom tlumočili jejich požadavek, aby tisíce dobrých pracovníků, kteří také přinášejí výhody tím, že se starají o dovoz cizozemských plodin, tímto zákonem nebyl poškozen.

Očekávám, že většina této vážené sněmovny uváží situaci, těch, o kterých jednáme, a že v poslední chvíli přistoupí na náš návrh a škrtne z této předlohy § 5, čís. 1 a 2. Žádal bych také pana referenta, aby v tom smyslu při závěrečném slovu se vyslovil. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Krčméry: Dalším rečníkom je pán sen. Thoř. Dávám mu slovo.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Jménem klubu činím toto prohlášení: Daň z obratu, o jejíž prodloužení se v právě pro jednávané osnově jedná, jest jednou z daní, která byla zavedena v době, kdy ve státě byl systém krajního nehospodářství. (Odpor.) Poněvadž všecky daně a dávky často na zbytečná vydání nestačily, byla zavedena ještě tato nová daň. (Sen. Havlena: Jaká to byla zbytečná vydání? - Sen. Časný: Jaké to bylo nehospodářství?) Vy to dobře víte! - Ale ani tato vydání nepřinesla rovnováhu do státního rozpočtu a státní pokladna byla vyčerpána. V důsledku tohoto nehospodářství je stát zatížen a zadlužen, takže nemůže bez této daně se obejíti. Proto odium dalšího zatížení touto daní nepadá na dnešní většinu, nýbrž na ty, kteří zavinili toto zatížení a zadlužení státu. (Sen. Dundr: Před rokem jste hovořili jinak!) Vy jste to tak daleko přivedli, že je stát zatížen. To je vaše vina! (Výkřiky. - Hluk.)

Žádá-li pan ministr financí prodloužení daně z obratu na 3 roky, prohlašujeme, že se budeme domáhati, aby bylo ihned přikročeno k postupnému snižování a k paušalisování této daně, poněvadž se musí konečně dojíti k spravedlivému rozdělení daní vůbec. Doporučujeme . (Sen. Čipera: Kdož jste byli n oposici, mluvili jste jinak!) Vy jste ze skupiny, pane kolego, která tenkrát hospodařila, my jsme tam nebyli! (Výkřiky.) Dovedli bychom to rozhodně lépe. (Předseda dr Hruban ujímá se předsednictví.)

Doporučujeme, aby ministerstvo financí ihned prostřednictvím berních správ dalo zjistiti, jaký výnos této daně by byl při paušalování. Jsme přesvědčeni, že státní pokladna nebude nijak poškozena, jestliže se provede paušalisace, poněvadž budou na tuto daň přispívati i kapitalisté, kteří byli dosud od daně různým způsobem osvobozeni, nebo se jí dovedli vyhnouti. (Výborně!)

Vážený senáte! Když uvážíme situaci, ve které se nalézal stát v té době, když byla zavedena tato daň, musíme si přiznati, že tato daň zavedena býti nemusila. My jsme měli celou řadu nedoměrků a nedoplatků od r. 1914 až do r. 1918 a v důsledku toho mohli jsme vystačiti s tím příjmem, který státní pokladny tehdáž měly. (Hluk. - Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím, pánové, o klid! Respektujte svobodu slova.

Sen. Thoř (pokračuje): Kdyby se bylo tehdáž náležitě hospodařilo s tím, co zde bylo, kdyby se bylo vydání řídilo podle možných příjmů, pak nebylo třeba zaváděti tuto tíživou daň z větší části dnes... (Sen. Dundr: Demagogie!) Prosím, vy jste zavedli stát do zadlužení a dnes chcete z demagogických příčin nás donutiti k tomu, abychom hlasovali proti. Vy jste to byli, kteří jste přivedli ten stát do těch kolejí, ve kterých dnes je. Proto je to jenom demagogie s vaší strany, když takovým způsobem mluvíte. Kdybyste tenkráte jinak hospodařili, pak bychom nepotřebovali dnes této daně z obratu. Jestliže dnes jsme nuceni zvednouti ruku pro tuto daň, děláme to jenom pro záchranu státu, abychom chránili stát před možným úpadkem. Odium této daně padá na nehospodáře, kteří tehdáž před zavedením a i po zavedení této daně po převratu hospodařili. Tedy, vážení přátelé, my máme čisté svědomí a hájíme jenom stát. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Pánové, rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji. (Hluk. - Výkřiky.) Prosím o klid!

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Již po třetí vystupuji na tomto místě jako zpravodaj o zákonu k dani z obratu. A přiznám se, jestli prvněkráte mně to bylo hodně za těžko pro tuto daň plaidovati, že je mně to potřetí tím obtížnější. Já jsem myslil, že během těch prvních tří, pak druhých tří let bude skutečně možno přistoupiti k citelnému redukování této daně, i kdyby snad nebylo možno úplně ji odstraniti. A zatím vidíme, jak obtížná je v daňovém systému. Daně nové lehčeji se zaváděti nežli, když se mají rušiti. (Tak jest!) Rušení daně je vždycky mnohem obtížnější, neboť již ta finanční správa si na ten zdroj pramenů zvykla, ale hlavně ta druhá ministerstva, která z tohoto zdroje příjmového pak rozdávají, ta jsou zvyklá na určité výdaje. Je těžko pak jistý výdaj, který se opakoval po jistou dobu, restringovati. Z toho plyne ta příčina, proč takovou daň jednou zavedenou je těžko odstraniti. My víme, jak těžká je na př., slavný senáte, a jak obtížná je daň dopravní a daň z uhlí, jež by měla býti v první řadě odstraněna, poněvadž silně zatěžuje naše poměry. A přece vidíme obtíže s jejím odstraněním. Zde na př. má-li se odstraniti tato daň, bylo by třeba v první řadě najíti prostředek, čím ji nahraditi.


Související odkazy