Tato stylisace vede k závěru, že chceme býti velikými proroky, ale je těžko věděti 11 let kupředu, jaké budou valutární poměry. Zhorší-li se valutární poměry, samozřejmě může ministerstvo za nepředvídaných okolností dožadovati se vyšší sumy, ale, co bude, zlepší-li se tyto poměry, na to zde pamatováno nebylo.

Je zde také otázka, jakým způsobem umožňuje se zde kontrola povolaných orgánů, v prvé řadě zákonodárných sborů. Ve sněmovně poslanecké pan referent poslanec David upozornil na tuto námitku, že je na to pamatováno v zákoně, a včera, pan kolega referent, také na to upozornil, že to bude vykázáno v rozpočtu částkou 315 milionů Kč. To je pravda, že to bude vykázáno částkou 315 milionů Kč v rozpočtu, ale i v těch detailovaných rozpočtech je někdy velmi těžko se vyznati, třebas jistě jednotlivci se snažili, aby některé rozpočty, kterým věnovali zvláštní pozornost, co nejdokonaleji ovládali. Nyní, prosím, v rozpočtu bude částkou 315 milionů Kč na věcné potřeby učiněno zadost zákonu. Můžeme si z toho potom vybrati, co budeme chtíti. Nikdo však z toho nebude moudrý m, poněvadž není možno sledovati, jakým způsobem těch jednotlivých položek bylo použito. Pan referent s největším klidem prohlásí: >ano, máte o to postaráno cestou zákonodárnou v rozpočtu<, ale budeme míti příležitost, dočkáme-li se toho, snad již při příštím rozpočtu, poněkud podrobněji hovořiti o těchto otázkách. Nepůjdu tedy také do podrobnosti, ačkoli aby celá řada otázek hospodářství v ministerstvu národní obrany, hlavně v otázkách dodávkových a tak dále, přímo vyžadovala, aby se jednou o nich pojednalo. Ponechám si to do výboru branného, kde je možno o těchto detailech hovořiti. Projevuji jen skromné přání, aby nejen výboru brannému, ale i tomuto slavnému sboru se strany pánů z odpovědných ministerstev byla věnována také ta pozornost, jaká parlamentnímu sboru skutečně patří, aby se neopakovalo to, co jsme prodělali dnes a včera. Předloha vyžadující do budoucna nákladu bezmála 3" miliardy, je vyřízena referátem 10minutovým. 10minutový referát má stačiti ku předloze, která by vyžadovala nejen v tomto plenu, ale ve výboru samém ne jedné, nýbrž řady schůzí, abychom si mohli pohovořiti o jednotlivých otázkách, týkajících se obrany státu, jakož i o hospodářství ministerstva národní obrany. Opakuji, že nejsme vedeni duchem, abychom chtěli stát poškoditi, ale nejsme také ochotni ke všemu mlčeti a také ne k tomu, jak dnes tento vzor se zavádí.

Považoval jsem za účelné na toto poukázati a prosím také slavný senát, aby pozměňovací návrhy, které náš klub podává, schválil. (Potlesk u sociálně-demokratických senátorů.)

Místopředseda Böhr: Slovo má nyní pan sen. dr Kovalik.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát! Ku vládnemu návrhu zákona o úprave rozpočtu vojenskej správy, v ktorom návrhu žiada ministerstvo zabezpečenie fondu pre potreby vojenské, dovolím si na krátko nasledujúce poznamenať: K tomuto návrhu je podaná aj rezolúcia, kde se žiada, aby potreby, dodávky pre vojsko boly dodávané krajom, postiženým nezamestnanosťou a že by pri realizácii programu výstrojného a stavebného v najväčšej možnej miere boto prihliadané, k nabídkam družstiev a i stredných a malých živnostníkov.

Dovolím si poznamenať to, že požadujem, aby štátné dodávky pre Slovensko odpovedajúce kvóte boly dodávané. Máme k tomu príčimu, poneváč vždy sa tak nestalo. Chcel som tu pripomenúť práve pánu ministrovi národnej obrany, ktorý práve odišiel, že intervenoval som raz u pána ministra národnej obrany, aby potreby obuvy pre vojsko boly dodávané slovenským družstvám obuvníckym. Pán minister národnej obrany vyhovel v tomto páde. Bola to však maličkost, môžeme povedať kvapka do more, lebo všeobecne je známé, že Slovensko nedostane tie štátné dodávky, ktorými by si slovenské remeselníctvo a obchodníctvo pomohlo. A tu musím pripomenúť jeden klasický prípad. Blízko Žiliny je krajčírske družstvo, ktoré podalo nabídku na zhotovení šatstva pre vojsko a dostalo následujúcu odpoveď: >V mene ministra nelzä vyhoviet žiadosti patričného družstva, poneváč pri dodávani štátnych dodávok musí byť za prvé braný ohľad na nudzné kraje, za druhé na zapracované družstvá a za tretie na také družstva, ktoré stávajú blízko vojenských skladíšť.<

Prišli ko mne s touto zápornou odpovedou a ja som hneď napísal list pánu ministrovi a osobne som bol u pána ministra s deputáciou a sdelil som, ako môže prísť odpoveď menom ministra, lebo ten, kto tú odpoveď osnoval, a takúto zápornú odpoveď dal tomuto družstvu na Slovensku, ani nevie, že 1. Kysucká dolina je najnudznejší kraj na Slovensku, prečo dať tomu najnúdznejšiemu kraju takéto odpovedi, 2. to družstvo bolo zapracované, 28 rokov dodávalo dodávky pre vojsko a za 3. že nebýva blízko skladíšť. Tak som hovoril: Pane minister, len tí remeselníci majú dostať prácu, čo blízko skladíšť bývajú a čo blízko nebývajú, tí nemajú dostať prácu? Ale keď sa dane vymáhajú, keď je třeba danea platiť, tedy nehľadia na to, zda sú zapracovaní a zda bývajú blízko skladíšť a musia platiť.

Tedy, prosím, aby som mohol byť stručný: Na Slovensku také odpovedi prísť nemôžu a nesmejú a prosíme pána ministra národnej obrany, aby Slovensku dodával štátné dodávky, a to v kvóte jemu zodpovedajúcej.

Musím ešte poznamenať to, čo som zkúsil na mojich cestách po Slovensku medzi remeselníctvom a obchodníctvom slovenským, že keď sa aj dajú niektoré dodávky alebo práce tomu slovenskému obchodníkovi a remeselníkovi, všeobecné sťažnosti sú, že sa tá vykonaná práca nezaplatí, ale musia čakať rok aj dva roky (Výkřik: Aj viac!), kým patričné medzítko zaplatí tú prácu, ale medzi tým sťahuje sa mu z tejto mzdy. Počul som, že vôbec nezaplatili za vykonanú pro štát prácu, ale podržali to na takú daň, ktorú patričný ani platiť nemal, čo sa dokázalo. To ja sám neviem, z prsta nevybieram, ale počúvam od našich ľudí: remeselníkov, podnikateľov, obchodníkov, že práce českým podnikateľom aj vopred sa zaplatí práca a keď oni dajú lacnejšiu nabídku po vyhotovení práce, patričný podnikateľ podá si žiadosť a dostane ešte doplatok.

Tedy sú to sťažnosti úplne oprávnené a odôvodnené. Preto to musím ja vzpomínať, keď sa od nás žiada, abysme odhlasovali rôzné dane, musí ten štát a tá vláda uznať, že tomu poplatníctvu musí aj vrátiť, čo vydalo, a musí dostať Slovensko tedy jemu patriace štátne dodávky.

Práve mi bylo sdelené od kolegy Melíška, ktorý tých čias bol v Banskej Bystrici, kde sú baráky vojenské, že prší na kone a na vojsko. Tak ja úfam, že tie baráky v Banskej Bystrici budú zhhotovené slovenskými stolármy, tesármi, remeslníkmi a zo slovenského materiálu a že sa nestane to, čo v Orave, že doviezli do Oravy baráky a dosky a postavili vojenské baaráky, kdežto v Orave je toľko dreava a dosiak, že by celá Orava tými doskami mohla byť vyložená. Aby som skončil moju poznámku, žiadam, aby pri tomto návrhu zákona, kde je podaná aj rezolúcia, bolo pomožené núdzoyým krajom, kde je nezamestnanosť a aby štátné dodávky boly dodávané aj stredným a malým živnostníkom. Žiadam, aby vždycky žiadostiam a nabiedkam o slovenských družstiev boly vyhovené v najväčšej miere, jako to Slovensku zodpovedá.

Aj my domáhame sa v tomto směre nám patriacich práv. Odporúčam, aby rezolúcie v tomto smysle boly prijaté. (Potlesk.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Dále je přihlášen pan senátor Hampl. Uděluji mu slovo.

Sen. Hampl: Dámy a pánové! Přijímáte teď zákon, jímž se zřizuje fond více než třímiliardový na zbrojení. Nemáte peněz na invalidy, nemáte peněz na nezaměstnané, nemáte peněz na chudé vůbec. Máte jen dost peněz, abyste mohli dělat nové mrzáky. Chcete jen, abyste byli připraveni, až bude třeba vraždit ve vašem zájmu pro dobývačné choutky vaše nebo vašich kapitalistických spojenců. Nebudu vás prosit, abyste tyto peníze nevydávali na zabíjení lidí, ale abyste je dali na udržení života těch, kteří umírají bídou. Nebudu vás prosit, protože to nemá smyslu. Vás nikdo nepřesvědčí. Vy tady v senátě také nerozhodujete, vy jen vykonáváte cizí rozkazy, a mám také dojem, že pracujete zde více rukama, (Výborně!) nežli hlavou. Vašim rukám nic dokazovati nelze. (Sen. Sochor: Loutkové divadlo! - Sen. Hlávka: Vládá má nitky a hraje s nimi loutkové divadlo!)

Řeknu vám jen toto: (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 17. prosince 1926 podle §u 9, lit. m) jednacího řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Car a jeho čeládka také kupovala zbraně, posílala ruský lid na jatka tak dlouho, až použil zbraní, které měl v rukách, proti svému vnitřnímu nepříteli, proti kapitalistům a jejich sluhům. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 17. prosince 1926 podle §u 9, lit. m) jednacího řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Vojákům jste vzali i těch pár haléřů, které dostávali jako drahotní přídavek k žoldu. (Sen. Toužil: Tam šetří!) Na jídlo, na trochu zábavu, nedostanou nic. Za to dostanou lepší zbraně. (Sen. Šturc: A hodně nadávek!) (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 17. prosince 1926 podle §u 9, lit. m) jednacího řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

To je naše stanovisko k vaší předloze. Neříkáme mír, protože s bestií nemá smyslu si vypravovati o míru. (Senátor Toužil: Zcela správně! To je bestie, která připravuje novou válku!) Víme, co je kapitalistická třída a na ni platí jen moc, jen válka.

Vy jste jen nástrojem kapitalistické třídy, máte zde zakrýti podstatu věcí. Máte dokonce odvahu konfiskovat i řeči tu pronášené a myslíte, že vám to něco pomůže. Chcete-li, dělejte si to tak dále. Konfiskovali jste moji řeč i řeč soudruha Sochora. (Sen. Toužil: To je československá demokracie!) Lidé venku vědí, že se bojíte i slov, která my tu říkáme. Právě proto se nás ptají, co je to za slova, že se jich kapitalisté bojí. Lidé přemýšlejí o všem sami, a my nepotřebujeme ani příliš podrobně vykládati. Vojáci sami i bez nás pochopí prostou věc, že se líp střílí proti těm, kteří jich táty nechali umírati hlady, než proti dělníkům jiného národa, kteří jim nic zlého neudělali. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Böhr:(zvoní): Dalším řečníkem je pan senátor Dyk.

Sen. Dyk: Vážený senáte! Kolega Novák se zde zmínil o včerejší schůzi branného výboru a o příhodě, která se tam stala a která nenadchla nikoho z přítomných. Nevím, jak se to stalo, ale skutečně při vážné předloze nebylo zastoupeno ministerstvo, o jehož předlohu šlo. Ovšem trapně mne dojala výtka kolegy Nováka, že my, kteří jsme hlasovali pro schváleni osnovy přesto, že ministerstvo zastoupeno nebylo, bychom snad nebyli citlivi k tomu, co se stalo. Považoval jsem za svou povinnost rozděliti, řekl bych, rozhodování meritorní o obsahu předlohy a jsa přes0ědčen, že předloha je správná, neváhal jsem dáti pro ni svůj souhlas, právě jako jsem učinil sám přímý návrh, aby branný výbor vyslovil podiv nad tím, že při tak vážné předloze příslušné ministerstvo zastoupeno není. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)

Myslím, že jistě ani my, kteří nenáležíme k oposici, neprojevili jsme nedostatek porozumění pro vážnost senátu a parlamentní kontrolu, nýbrž že jsme se při tomto hlasování zařídili jedině podle důvodů věcných. (Sen. Ant. Novák: Lituji, že jsem nenalezl dnes tu noticku, kterou před čtyřmi lety napsal do >Národních listů< mistr Duk!) Opakuji, že jsem nechtěl omezovati kritiku. Abych vyšel kolegovi Novákovi vstříc, řeknu přímo, že autor této zákonné osnovy neměl právě nejlepší chvíli inspirace, když psal tuto osnovu a že bude-li kdy vydána sbírka jeho nejlepších děl, tato osnova do ní patřiti nebude. Mohl bych kritisovati tuto osnovu stejně příkře jako kolega Novák, poněvadž je po mém soudu velmi nejasná, ale já bych si přál vzhledem k této nejasnosti §u 2. odst. 5, aby výklad tohoto odstavce neomezoval parlamentní kritiky. Příslušný pátý odstavec §u 2 totiž zní:

Fond spravuje a prostředky jeho nakládá ministerstvo národní obrany za součinnosti ministerstva financí podle výstrojního, výzbrojního a stavebního programu, sestaveného ministrem národní obranu v dohodě s ministrem financí. K jiným účelům prostředku fondu nesmí býti použito.

Kol. Jokl usuzoval z toho, že je zde snaha tohoto zákona, aby se vymklo ministerstvo národní obrany parlamentní kontrole, poněvadž má pouvoir společně s ministerstvem financí sestaviti program a nemluví se zde o prostředcích parlamentní kontroly.

Pro mne je se stanoviska ústavněprávního jasno, že žádný zákon nemůže porušovati ústavu a že tato ústava jasně mluví o odpovědnosti ministerstva, tedy ministerstva národní obrany i ministerstva financí také v této věci je odpovědno a že při vhodných parlamentních příležitostech může parlament žádati, aby ze svého činění i ministerstvo národní obrany i ministerstvo financí, pokud spolupracovalo, složilo počet. Fórum k tomu vhodné jest, jednak rozpočtový výbor, kde se tak může učiniti, ale také výbor branný, který jistě může žádati, aby o svém plánu ministr promluvila učinil jej předmětem parlamentní debaty. Je ovšem pravda, že branný výbor nebyl svoláván v poslední době, ale já nechci se zde šířit o tom, kdo tím vinen je. Jestliže byla vina snad u činitelů, kteří dnes tvoří většinu, tedy myslím, že by bylo snad také povinností pána předsedy branného výboru, který je klubovním kolegou pana kolegy Nováka, aby učinil příslušné kroky, aby si vynutil možnost kontroly branného výboru. Učinil-li tak, má jistě právo, aby reklamoval proti tomu, že ostatní strany neprojevily dostatečné porozumění pro kontrolní činnost výborovou a zamezily konání těchto výborů. Jestliže mu v tom však nečiněny překážky, pak jakožto předseda výboru měl se postarati, aby tento branný výbor mohl svou kontrolní činnost také vykonati. Myslím, že není možno zcela přesně omeziti pouvoir jednotlivých sborů zákonodárných. Ten pouvoir, kolego Nováku, bude se vždycky říditi pracovní energií těchto těles, jejich vnitřní hodnotou a schopností. Jestli tato parlamentární tělesa nejsou dosti energická, aby své kompetence hájila, dojde k osekávání jejich kompetencí. Budou-li míti dostatečnou morální váhu, dostatek znalostí a odborné kompetence, aby vystupovaly v těchto věcech majíce ostatně k tomu možnost i mimo výborové schůze, jistě toto vystoupení jim dodá tolik autority, že žádná většina se nebude moci stavět zamítavě k parlamentární kontrole, a já bych si v zájmu ministerstva národní obrany přál, aby se tak zrovna v této sféře nedálo a parlament praktikoval kontrolu co nejvíce. Poněvadž jsme přáteli národní obrany a soudíme, že mezinárodní situace není tak jasná, abychom se mohli oddávat chimerickému pacifismu, jsme odhodláni učiniti v tomto směru svou povinnost, ale předpokládáme, že na druhé straně pro hospodářskou tíseň dnešní a vážné obtíže, ve kterých se nalézá náš stát, nebude hospodařeno lehkomyslně a budou-li se obstarávat nutné záležitosti obrany státu, že se nebude činit nad tuto nutnost, že se nebude hospodařit špatně. Tím také bych reagoval na výtky, které byly jinými řečníky zde kladeny. Pokud se týče vývodů kolegy Hampla, který zde opětně začal mluviti svým známým způsobem o našem vraždění, tedy musím suše konstatovati, že, pokud se týče vraždění, naše Československá republika se Sověty dosud konkurovat nemůže a že pokud se vraždilo na československé půdě, že nevraždili měšťáci. Kolega Jokl namítal a zdánlivě jistě správně, že při návrhu, který je činěn na 11 roků, běží o překročeni kompetence zákonodárného sboru voleného na 6 let, který činí disposice na 11 roků a podotkl také, že je pochybno, jestli příští většina bude se krýti s tím, co zde bylo usneseno. Každý zákon se tvoří za určitých předpokladů, každá úmluva vnitřně politická i mezinárodní má svou řečenou či neřečenou formuli >rébus sic stantibus.< Bude-li jiná většina, učiní jiné disposice, žádný zákon se nečiní na věčnost a jestliže přijímáme tento zákon, nemáme ústavních možností, abychom zamezili, že za jiné většiny se neodhlasuje zrušení tohoto zákona a jiná většina neučiní disposice jiné. To je přirozené právo té příští většiny, ale právo naše jest utvořiti určitý pracovní plán na delší dobu a jsou-li tu určité hospodářské argumenty, které ani předchozí řečníci nepopírali, myslím, že nesmí tu rozhodovat určité formální pohoršení se nad tím, že se nedostavili zástupci ministerstva do schůze, poněvadž by to bylo pojímání čistě etiketní, nýbrž že ve svém hlasování se musíme říditi důvody čistě věcnými. Proto prohlašuji jménem svého klubu, že budeme hlasovati pro osnovu zákona přes to, že jsme si vědomi její nejasnosti a nedokonalosti.