Místopředseda dr. Krčméry: Nasledujúci rečník je pán sen. Prause. Dávam mu slovo.

Sen. Prause (německy): Slavný senáte! Ačkoli nás nová předloha zákona o stavebním ruchu uspokojuje jen částečně a bytovou nouzi tím nikterak neřeší, nemůžeme se stanoviska své strany, i kdybychom byli ještě v oposici, odepříti svůj souhlas, poněvadž z několikerých důvodů pozorovati lze pokroky a poněvadž se odstraňuje bezzákonný stav, který od roku 1925 přinesl nepřehledné škody. Byli bychom zajisté rádi viděli, aby otázka stavební a bytové politiky řešena byla zákonem důkladně a na delší dobu, neboť při provisoriu s dvouletou platností zůstává odůvodněná obava, že jen příliš brzy nastoupiti zase může stav, který trval od roku 1925.

Oddáváme se však naději, že zkušenosti učiněné na základě tohoto zákona sloužiti budou k tomu, aby do roku 1928 vypracován byl nový zákon, který by byl s to státními podporami a dalekosáhlým osvobozením od poplatků podporovati stavební činnost, takže by se účinně mohlo čeliti bytové nouzi.

Mluvil-li jsem ze začátku o pokroku, chtěl jsem tím projeviti naději, že na základě tohoto zákona nastane čilejší stavební ruch, čímž stavební živnosti naleznou zase zaměstnání a tisíce nezaměstnaných bude míti zase výdělek.

Stavební živnosti, které mají za sebou těžké dny, zase poněkud oživnou, krise v průmyslu stavebního materiálu bude z části odstraněna; a i když zřízen bude jen omezený počet obytných budov, bude tím přece částečně odstraněna bytová nouze.

Důvod, proč nás tento předložený zákon uspokojuje jen částečně, leží především v tom, že nebyly do něho pojaty oprávněné požadavky stavebních živnostníků, od mnoha let kladené. Tak postrádáme v zákoně ustanovení, že provedené stavební práce a dodávky stavebních živnostníků zůstávají tak dlouho jejich vlastnictvím, až jsou úplně zaplaceny.

Poukazuji k tomu, že pro nedostatek postačitelné zákonité ochrany požadavků stavebních živnostníků vznikly v posledních letech nesmírné hospodářské škody. Mnozí kapitálově slabí lidé prováděli stavby doufajíce, že stát přiměřeným zákonem o stavebním ruchu jim poskytne podpory. Ježto k očekávanému zákonu nedošlo, byl úpadek mnohých stavebních podniků nevyhnutelný, a hlavními truchlícími byli především naši stavební řemeslníci.

Tyto ztráty přivedly mnohé stavební živnostníky, kteří mimo vlastních úspor používali také vypůjčených peněz k zakoupení materiálu a k placení mzdy, přímo na okraj obchodního úpadku. Již z tohoto důvodu dlužno tyto politováníhodné lidi před takovýmito škodami chrániti, tím spíše, že často stavební spekulanti úmyslně stavby domů rychle po jejich provedení prodávají, aby stavební živnostníky poškodili.

Považujeme tudíž za správné, že stavebníci musí míti alespoň 20% stavební sumy vlastního kapitálu.

Zajisté vykazuje zákon také v různých jiných směrech vady, tak na příklad bylo by podle §u 5, odstavec 5, hlavy I. vlastníkovi vyvlastňovaného pozemku prodloužiti lhůtu k vlastnímu zastavění pozemku ze 3 na 6 měsíců, poněvadž při vyvlastňovacím řízení na počátku zimy bylo by nemožno dodržeti tuto krátkou lhůtu.

Totéž platí také o odstavci 6 téhož paragrafu, kde by se stavebníkovi rovněž měla poskytnouti lhůta 6 měsíců od doby vyvlastnění až do zahájení stavby.

Do §u 6, odst. 1, mělo by se pojmouti ustanovení, že náhradu za vyvlastněné pozemky měla by stanoviti obec přiměřeně k místním poměrům.

K II. hlavě dovoluji si poznamenati, že by se mzdové rozhodčí soudy, které se mají zříditi k úpravě pracovních a služebních poměrů, měly zřizovati pokud možno v sídle každého krajského soudu, že by však alespoň takovýto soud měl býti zřízen v zemském hlavním městě Opavě.

Státní záruka pro stavební ruch, přislíbená v V. hlavě, je po mém soudu zajisté jen trochu hubeným dobrodiním, hubeným ne proto, poněvadž nepřekročuje 75 nebo 80%, nýbrž proto, poněvadž celková suma záruky činí jen 120 milionů a bude bohužel v krátké době vyčerpána. Neboť účastny jí mohou přece býti jen stavby v ceně asi 266 milionů.

Bylo by potřebí uvažovati o tom, zdali by nebylo lze za účelem podpory stavebního ruchu pro zvýšení státní záruky opatřiti kapitály z ústředního ústavu pro sociální péči, aby bylo lze přiměřeně zvýšiti počet malých bytů, kterých v celém státním území jest asi 7000.

Pokrok v ustanoveních V. hlavy shledávám v tom, že nyní také malé provozovny a obchodní místnosti požívají stejných výhod jako malé byty.

Těžiště předlohy o stavebním ruchu leží však především v nikoli nepatrných daňových úlevách, které se pro malé byty se státní zárukou poskytují na 35 let.

Oproti původnímu znění vládní předlohy zaznamenati je pokrok potud, že osvobození od daně pro všechny jiné stavby zvýšeno bylo z 20 na 25 let a že s tímto osvobozením od daně jest spojeno také ještě osvobození od placení všech obecních, okresních a zemských přirážek, a že všechny převodní poplatky a poplatky z přírůstku na ceně odpadají, dále že zákon působí zpětně na všechny stavby, které započaty byly roku 1925 a později.

Seznávajíce tento stav věcí přicházíme při rozumném posuzování zajisté k tomu, že stavební ruch již těmito ustanoveními je podporován.

Také stálá delegace německých stavitelů stojí na stanovisku, že výhoda osvobození od daní a poplatků musí míti za následek značné oživení stavebního ruchu.

Ačkoli, jak v úvodě zmíněno, nový provisorní stavební zákon nebéře ještě zřetele na mnohá oprávněná přání, znamená přece podstatný pokrok proti bezzákonnému stavu, který trval od dvou let, a oproti původní předloze, z kterýchžto důvodů, jsouce sobě vědomi své plné odpovědnosti, hlasovati budeme pro tento zákon. (Souhlas a potlesk stoupenců.)

Místopředseda dr. Krčméry: Dávám slovo panu sen. Hartlovi.

Sen. Hartl (německy): Dámy a pánové! Předložená osnova zákona má v míře časově a finančně úzce omezené spolupracovati na řešení problému, jenž opsán je slovy bytová nouze, stavební ruch a ochrana nájemníků. Ale nám jeví se býti pokusem s neschopnými, poněvadž nedostatečnými prostředky, a ježto již po uplynutí roku 1928 má býti vystřídán novým zákonem, nechci zabíhati příliš hluboce do kritiky jednotlivých ustanovení předlohy, nýbrž chci se omeziti na podání a krátké odůvodnění několika návrhů, kterými do jisté míry rozšířen býti má rozsah opatření v zákoně obsažených. Tak navrhuji, aby v §u 36 státní záruka za zápůjčky rozšířena byla až do 70% místo 45% a aby celková suma státem garantovaných zápůjček v §u 39 zvýšena byla ze 120 milionů na 600 milionů Kč. Bude-li toto zvýšení provedeno, pak, ale jen tehdy, lze počítati se skutečně podstatným zmírněním bytové nouze. V §u 5 nalézáme ohledně vyvlastnění pozemků pro zřizování obytných domů ustanovení, podle našeho názoru naprosto nespravedlivé a proto neudržitelné. Chceme ostatně hned zdůrazniti, že my Němci jsme právem nedůvěřivými, jakmile slyšíme slovo vyvlastnění. Neboť zkušenost nám ukázala, že jsme vždy vyvlastňovanými, a že stát, anebo příslušníci státního národa jsou vyvlastňovateli. Nyní stanoví § 5 odst. 5, že vlastník má do 3 měsíců začíti se stavbou, a stanoví na druhé straně, že vlastník pozemku může zabrániti vyvlastnění, zaváže-li se, že na příslušném pozemku do 3 měsíců zřídí obytný dům. Je beze vší pochybnosti nespravedlivo odpírati majiteli pozemku přednostní právo ohledně jeho majetku. Vlastník má přece již předem úmysl stavěti a mohl k tomu nutné předběžné práce, plány, opatření peněz atd. provésti již dříve. Majitel požadovaného pozemku však, který přece vůbec na stavbu nepomýšlel a neučinil tudíž žádných příprav, který se nedobrovolně, jen aby zabránil ztrátě svého pozemku, musí odhodlat stavěti, nemůže naprosto za čtvrt roku vyříditi předběžné práce. Tímto ustanovením dostávalo by se vyvlastňovateli oproti pravoplatnému vlastníkovi mimořádných výhod, vlastníkovi byla by ochrana jeho majetku podstatně ztížena, ne-li zcela znemožněna. Navrhl jsem tudíž, aby v odstavci 5 §u 5 lhůta stavěti prodloužena byla pro vlastníka pozemku na 1 rok. Vláda slíbila, že ještě před uplynutím platnosti této předlohy podá osnovu zákona o definitivní úpravě stavebního ruchu a ochraně nájemníků. Tento zákon ve své podstatě bude zajisté jen modifikací osnovy zákona, kterou podala ještě poslední úřednická vláda, a která později byla odvolána. K tomuto odvolání muselo dojíti, poněvadž návrh co nejrozhodněji zamítli jak majitelé domů, tak nájemníci. Majitelé domů proto, poněvadž by jim byl nepřinesl vůbec žádné, anebo jen nepatrné zmírnění jejich nepříznivé situace, nájemníci proto, poněvadž tento zákon jim stavebními příspěvky ukládal obrovské zatížení, jehož výnos většinou měl plynouti do státního bytového fondu. Nájemníci měli mimo již stávající zvýšené nájemné v letech 1928 - 1934 sehnati dohromady čtrnáctinásobný obnos "základního nájemného" z roku 1914 ve formě stavebních příspěvků. Ale majitel domu, který rovněž by měl poskytovati, třeba menší stavební příspěvky, obdržel by z příspěvků nájemníků jen velmi nepatrný podíl, anebo musel by dokonce na to dopláceti, podle toho, činila-li nájemní cena místností, kterých sám používá, méně anebo více nežli tři pětiny nájemného, jež platí nájemníci.

Podle této konstrukce byl by ovšem býval vytvořen miliardový fond, který vláda odhadovala na 28 miliard, který však na základě velmi opatrných odhadů cením mnohem výše. Vycházím při tom z města Liberce, které čítá 35.000 obyvatelů, kteří podle výkazů o dani z nájemného v roce 1914, ležících u berního úřadu v Liberci, podle ustanovení odvolané předlohy o stavebním ruchu byli by museli v letech 1928 - 1934 odvésti asi padesát milionů korun do státního bytového fondu. Předpokládám nyní, že z deseti milionů obyvatel v sudetských zemích bydlí jeden milion za stejné nájemné, dva miliony za poloviční nájemné a tři miliony za třetinu nájemného jako v Liberci a zbývající 4 miliony nechávám úplně stranou. Tak musíme počítati dohromady se třemi miliony osob žijících za stejných nájemních poměrů. Peníz x, plynoucí do státního bytového fondu, a vyplývající z těchto zajisté nikoli tendenčně postavených předpokladů, vyplývá pak z poměru x : 50,000.000 = 3,000.000 : 35 tisícům, z čehož se vypočte x cifrou 4.286 milionů, tedy okrouhle 33 miliardy a nikoli 28 miliardy, jak činí odhad vlády pro celý stát. Jedná se tedy zase o miliardový fond a všechny zkušenosti, které jsme dosud s takovýmito fondy učinili, které se zdánlivě nestranně vyberou od veškerého obyvatelstva, které se však potom dají pod českou správu a jichž tato správa způsobem nejvýš stranickým používá, ospravedlňují to, že utvoření takovýchto společných fondů zásadně zamítáme. Jako zvláště obrovský příklad pro naznačenou methodu takovéto fondové politiky stojí před námi pozemková reforma a také v sociálním pojištění vidíme povážlivé známky takovéhoto tvoření fondů. Přece však odvolaná vládní předloha poskytovala v ustanoveních o stavebních příspěvcích podklad pro vyjednávání a pro možnost kompromisu, který by bylo lze vypracovati snad dle těchto bodů: 1. navrhované zvyšované stavební příspěvky měly by se vztahovati na menší počet let, 2. ze stavebních příspěvků nájemníků měla by polovice připadnouti bezprostředně majiteli domu, druhá polovice místnímu (obecnímu anebo okresnímu) stavebnímu fondu, 3. stavební příspěvky majitele domu měly by odpadnouti. Kdyby se na příklad stavební příspěvky nájemníků (50, 100, 150, 200% základního nájemného) vybíraly jen ve 4 letech, muselo by se v těchto 4 letech celkem vybrati 500% základního nájemného, z čehož by po 250%, tedy průměrně po 62.5% ročně, připadalo majiteli domu a místnímu bytovému fondu. Příspěvky odvolané předlohy s rozdělením na 7 let v prvé řadě jednoduše by nemohli sehnati majitelé malých důchodů a lidé s pevným platem, mezi nimi také veřejní úředníci. S touto otázkou se tvůrcové předlohy patrně málo zabývali. Jinak přece byli by se museli tázati, jak státní úředník zapraviti má zvýšené nájemné, po sedmi letech dosažené a pak trvalé, činící pěti až šestinásobný obnos základního nájemného z roku 1914 anebo průměrně trojnásob dnešního nájemného, dosaženého dovoleným jeho zvyšováním. Ještě hůře projevuje se věc ovšem pro pensisty a mezi těmi nejhůře pro nešťastné staropensisty. Jestliže takový pensista roku 1914 na příklad dáti musel 15% své pense na nájemné, pak musel by dle zmíněné předlohy od roku 1935 dáti za byt neméně než 36% své pense, neboť jeho požitky sotva stouply 2¹/₂ násobně, kdežto nájemné mělo býti zvýšeno na šestinásobek základního nájemného. Myslím, že není zbytečno vládu upozorniti již nyní na tyto věci.

Na jeden nedostatek, který jako následek restrikce úředníků se právě zhusta projevuje, chtěl bych ještě upozorniti. Úředníci, kteří měli služební byt, mysleme na příklad na pensionované správce škol, ztrácejí byt při pensionování a stojí zde bez bytu. Mnozí z nich snažili se předejíti s použitím svých úspor této tísni tím, že si vystavěli anebo koupili nějaký domek. Toto opatření však prokázalo se bezúčinným v takových případech, ve kterých dotyčným nájemníkům nelze opatřiti náhradní byt. Majitel domu stojí zde pak bez bytu, poněvadž svého služebního bytu pozbyl a do vlastního domu se nastěhovati nemůže. Také takovéto nikoli ojedinělé případy vyžadují spravedlivé úpravy.

Chtěl jsem jen svými vývody již nyní upozorniti na možnost zlepšení odvolané předlohy, poněvadž tato zajisté tvoří východisko pro vypracování nové osnovy. Ohledně provisoria, které jest předmětem jednání, prosím, abyste přijali podané pozměňovací návrhy.

Místopředseda dr. Krčméry: Nasledujúci rečník je pán sen. dr. Herz. Dávam mu slovo.

Sen. dr. Herz (maďarsky): Slávny senát! Predložený návrh zákona nás neuspokojuje. Nepokladáme ho za spôsobilý k tomu, aby účinne zahájil a podporoval stavebný ruch a preto nemožno od tohoto zákona očakávať, že by veľkú bytovú mizériu zmiernil a ešte menej, že by ju zažehnal.

Sme si istí v tom, že bytovú otázku nemožno uspokojivo vyriešiť v kapitalistickom výrobnom poriadku. Vás, pánovia a dámy, bude veľmi málo zaujímať, medzi akými pomery bydlia v tejto zemi tisíce a tisíce ľudí. Bohužiaľ, nemám pri ruke štatistické dáta a preto nemožno mi presne zistiť, koľko rodín bydlí v 4 až 5 izbových bytoch, koľko v trojizbových, koľko v dvojizbových, v jednoizbových a koľko ich bydlí v jednom byte preplnenom, koľko v barakoch, vo vagónoch, v šopách na drevo, v klozetoch a v podzemných dierach. Vy možná nemáte ani pojmu o tom, za akých ukrutných pomerov trávia tisíce a desaťtisíce rodín prevažnú časť svojho života v dierach, ktorým sa nadáva byty. A títo nešťastníci ešte musia byť radi, že maj ú kam hlavu položiť, ač za tieto nezdravé diery vo veľa prípadoch platia o veľa väčšiu činžu, ako mnohý z tých, ktorí môžu bydlieť v bytoch pohodlnejších.

Štatistické dáta mám len z Lučenca, zo stredného to priemyslového mesta na Slovensku, kde úrady len roku 1920 zistily domy, ktoré sú na sborenie a mimo toho 97 nezdravých a nebezpečných bytov, ďalej viac ako 300 preplnených a nezdravých bytov. Lučenec má 16.000 obyvateľov. Keďže po dobu dlhej vojny nestavalo sa ani inde, a už hodne dlho pred vojnou pauzovaly stavby vo veľa mestách, je pravdepodobné, že bytové pomery boly vo všetkých väčších mestách podobné ako v Lučenci. Ba čo viac, vo veľkých mestách sú pomery ešte horšie a počet preplnených, nezdravých a protizdravotných bytov je v nich nepomerne väčší. Vo veľkých mestách a v ich okolí vidíme nielen byty barakové, ktoré v lete sú horúce a v zime chladné, tak že sotva je možno v nich vydržať, ale vidíme tam ešte horšie byty vagónové, ba tiež byty podzemné, ako na pr. v Bratislave.

Len tí, čo bydleli v bytoch preplnených, majú pojem o tom, čo a aké muky a utrpenia musia títo nešťastníci vytrpieť. Predstavte si izbu 3 metry dlhú a 4 metry širokú, ktorá je zároveň kuchyňou, izbou dennou a tiež spálňou, v ktorej spí 6 až 8 ľudí. Aký hrozný vzduch môže byť v takejto miestnosti už za niekoľko hodín. Takýto byt nemôže byť udržovaný v čistote, a akokoľvek by bol dotyčný nájomník čistotný, nieto spôsobu, aby ho mohol udržovať v čistote i pri najlepšej vôli. Takýto byt je parenišťom chorobonosných baktérii a ak zahniezdily sa tieto v ňom, možno ich vykántriť len tak, ak vyhorie celý byt. Človek bydliaci v nezdravom byte však sám ľahko onemocnie následkom kleslej vzdorovitosti. Špatný vzduch, ktorého sa cez noc nadýcha, otrávi jeho organizmus a snižuje jeho vzdorovitosť proti ochoreniu.

Teraz si predstavte, aké nebezpečie a nepohodlie znamená chorý v takomto byte svojím spolubydliacim. Či je div, že 1,udia hromadne ochorej ú bledničkou, reumatizmom, škrofulózou, tuberkulózou, pohlavnými chorobami, nehladiac ani na akútne epidémie, ako je spala, záškrt, týfus atď.?

Je prirodzené, že u tých, ktorí bydlia hromadne v nezdravom byte, je vydané nebezpečenstvu nielen telesné zdravie, ale i nervy. Ľudia zavadzaj ú si jeden druhému, zľahka nastanú kontroverzie, rozpory, z toho potom pranice, ťažké telesné ublíženia, ba čo viac, i vraždy. Príčinou týchto zločinov však nie sú oni, dámy a pánovia, ale vy, ktorí sa nepostaráte o to, aby ľudia mohli bydlieť v slušnom, zdravom byte. Akým právom rozhorľujete sa vy nad mravnou sošlosťou nižších tried ľudových, keď vy sami bytovou núdzou dochovávate nemravnosť, ktorú s falošnou stydlivosťou natoľko perhoreskujete. Ako keby ste nevedeli, že vyžitie životom pohlavným je práve takou prirodzenou životnou potrebou, ako stravovanie a uspokojovanie iných telesných potrieb.

Narodenie každého nového dieťaťa v takýchto bytoch neznamená zväčšenie slastí rodinného života, ako by to bolo prirodzené za zdravých okolností, ale znamená zväčšenie bremien, starostí, mizérie a utrpení, znamená zdroj a zárodok nových rozbrojov, a novorodzeňa už od prvého momentu svojho narodenia soznámi sa s pekelnými stránkami života. Je len prirodzené, že za takýchto okolností zahynie prevažný počet novorodzeniat už v prvom roku života a nedosiahne veku, v ktorom by sa mohlo zavďačiť užitočnou prácou svojím rodičom za ich láskavosť a výchovu.

Podľa zprávy "Hamburger Korrespondenz" udáva ministerský radca dr. Wölz vo svoj ej prednáške, konanej 8. januára 1927 v Berlíne, že nedostatok bytov koncom vojny činil 600.000 a ročná potreba nových bytov činí 150.000. Roku 1924 postavené bolo 95.000, r. 1925 166.000 a r. 1926 180.000 bytov.

Z tohoto výkazu vysvitá, že ač v Nemecku stavebná akcia zahájená bola vo veľkých rozmeroch, predsa bytová núdza sa nezmiernila, alebo len veľmi málo zmiernila.

U nás sú pomery ešte horšie. Populácia v Československej republike je takmer rovnaká ako v Nemecku. Ak srovnáme našu bytovú núdzu s Nemeckom, činil u nás úbytok bytov koncom vojny 130.000 a ročná potreba bytov činí najmenej 30.000.

Podľa úradného výkazu žiadalo sa od doby platnosti zákona o stavebnom ruchu (teda od r. 1921) o štátnu podporu ku stavbe 28.000 obytných domov so 65.300 byty. Stavebné náklady týchto domov činily 480 miliónov korún a štát prevzal ručenie za 3150 miliónov korún. Ak rozvrhneme tieto sumy na 6 rokov, hneď vidíme, ako nedostatočný bol stavebný ruch v Československej republike a ako málo sa z miernila bytová núdza od r. 1921. Dnešný zákon preliminuje štátnu podporu 120 miliónov korún, čo je naprosto nedostatočné ku zveľadeniu chuti ku stavbám. Pre podporu stavebného ruchu nieto dosť peňazí, naproti tomu ku sanácii špatne hospodáriacich a špekulačných bánk sriaďujú obrovské fondy. Na to je peňazí dosť, lebo z toho má osoh buržoázia.

Zákon o ochrane nájomníkov však bol takmer naprosto odbúraný a triedne súdnictvo, ktoré je v službách buržoázie a je vraj neodvislé, rad - radom vynáša usnesenía o vyprataní z bytov, nestará sa o to, kam a za akých okolností položí hlavu rodina, muž, žena, deti, či sú zdravé a či nie, bez ohľadu na ročné obdobie, bez ohľadu na počasie, a nemá smyslu pre zúfalé položenie týchto nešťastníkov, ale len pre to, aby bol zaistený profit, plynúci na základe posvätnosti súkromného majetku. Po tejto stránke úrad nezná žartu. Ajhľa, tu je jeden z tých veľa krikľavých prípadov:

Povozníci, zamestnaní na vychýrenom panstve Koburgovskom v Muráni, poneváč už tri mesiace nedostali mzdu za prácu, zahájili 19. decembra 1927 stávku a ku svojej ochrane, aby sa nevyskytli stávkokazi, postavili stávkovú stráž, ktorá konala službu vo dne i v noci. Chytrá správa panstva však počiatkom februára našla spôsob, aby okabátila svojich povozníkov, ktorým až dosiaľ nevyplatila mzdu, a to tak, že našla štromana, ktorý sa podujal ďalšieho vykonávania dopravy. Odpor povozníkov chceli zlomiť četníckou provokáciou a v noci s 2. na 3. februára napadlo stávkovú stráž četníctvo muránske bez akejkoľvek príčiny, niekoľko z nich bodákmi poranilo a mnohých zbilo. Poranení boli: Pavel Beňo, bodnou ranou na ľavom ramene, bodnutý bol zo zadu, František Krivuš, bodnou ranou do brucha, Pavel Ondrík-Haluška starší, poranený bol bodákom cez ucho a málo schádzalo, že mu nevypichli oko. Štefan Kiuš z Muránskej Lehoty dostal bodnú ranu do chrbta a bol zbitý. Zbití boli ešte: Pavel Hajduk, Jozef Senko, Ján Haluška, Ján Vrbiar, povrazník, Ján Kiub a Juraj Kriuš, povozníci.

Ajhľa! Štátni orgánovia stojací nad stranami nechránili oprávnené mzdy povozníkov, ale profitové záujmy veľkokapitalistov. Nie je div, že stá a tisíce ľudí utekajú z tejto krajiny do cudziny hľadať si živobytie. Avšak utiecť môžu len tí, ktorí môžu si zadovážiť útraty na cestu.

Tá hriešna sabotáž, ktorú prevádza buržoázia a jej utlačovací orgán, kapitalistický štát, na poli stavebnom, ukazuje na hlúpu krátkozrakosť. Byt je jednou z najdôležitejších životných potrieb. Mimo stravovania musí človek predovšetkým bydlieť, aby mohol ukojiť tiež svoje podstatné životné potreby. Z prevažnej väčšiny tiež priemysel úzko súvisí z bytovými pomery. Hromadné stavanie bytov pohne všetkými priemyselnými odvetviami, ktoré so stavbou priamo alebo nepriamo súvisia, ako sú tehelne, cementárne, priemysel vápenný, pieskárne, priemysel drevený, remeslá tesárske a stavebné, priemysel železnícky, zámočnícky, klampiarsky, keramický, sklenársky, kachliarsky, kanalizačný a vodovodný, maliarsky, nábytkový, textilný, kožný atď. atď. Všetky tieto priemysly sú viac - menej v úzkej konexii so stavbami. Sem treba počítať tiež priemysel strojný, ktorý vyrába stroje slúžiace k výrobe náčinia pri stavbách používaného. Stupňovanie stavebného ruchu má vliv aj na uhoľné bane, rudobane, na výrobu svetelných hmôt, ba aj na spotrebu papiera a kníh, a vôbec zvyšuje všeobecnú úroveň kultúry.

Vy, následkom vašej obmedzenej krátkozrakosti, nie ste schopní tak ďaleko myslieť. Vy máte na zreteli len okamžitý zisk a od toho upustíte len vtedy, keď ukojujete vaše chúťky po luxuse a pôžitkárstve. Avšak zväčša i vtedy slučujete vašu honbu za pôžitkárstvom so kšeftom a profitom. Keď vyhadzujete tisíce a desaťtisíce na karty, koňské dostihy, na ruletu a keď prehrávate bez mihnutia oka za jednu minútu také sumy, z ktorých by mohlo byť veľa rodín živo celé mesiace, činíte to v nádeji, že práve tak vysoké obnosy môžete vyhrať bez akejkoľvek námahy a nepríde vám ani na vterinu v pamäť, že nabývanie takýchto peňazí možno kvalifikovať za lúpež. Vy i ženy pokladáte za tovar, a za vlastníctvo takej krásnej ženy hotoví ste vyhodiť neslýchané obnosy, a keď ste sa jej už nabažili, vyhodíte ju do najväčšej biedy.

Zákony vynášané v štátoch kapitalistických neslúžily nikdy blahobytu pracujúcich, ale vždy záujmom kapitalistov a panujúcej triedy. Ani Československá republika nie je v tomto ohľade výnimkou. Stavebný zákon sám je tiež v službách panujúcej triedy. Ak srovnáme štátnu podporu podľa jednotlivých krajín, obdržíme podľa úradných dát tieto číslice. Od roku 1921 dostalo štátnu podporu v Čechách 2623 činžákov s 26.200 byty a 14.343 rodinných domkov so 16.127 byty. Na Morave a v Sliezsku 867 činžákov so 7248 byty a 7083 rodinných domkov s 8076 byty. Na Slovensku a v Podkarpatskej Ukrajine 288 činžákov s 3219 byty a 2272 rodinných domkov s 2321 byty.

Z týchto dát vysvitá, že ačkoľvek na Slovensku bola práve tak veľká bytová núdza, ako v zemiach historických, bolo i v tomto ohľade veľmi macošsky nakladané s obyvateľstvom na Slovensku. I z toho vysvitá, nakoľko pokladala panujúca česká buržoázia Slovensko za kolóniu.

Ak uvážime ešte, že štátnu podporu získali tiež vilové stavby boháčov a že tieto vily množily sa v okoliach veľkých miesť ako huby po daždi, tak vidíme i to, že smotánku štátnej podpory sobrali boháči. Pracujúca trieda musela vždy len cestou bojovnou a energickým požadovaním vydobývať si nepatrné ústupky od panujúcej triedy ku zlepšeniu svojho položenia. V dobe revolúcie bola buržoázia ustrašená a pomerne ľahko povoľovala ústupky pracujúcim, aby mohla si udržať svoju nadvládu. Tak sa stal zákonom tiež zákon o ochrane nájomníkov, tak sa stal zákonom tiež zákon o stavebnom ruchu. Avšak do tej miery, do ktorej vidí buržoázia svoju moc zaistenú, odvoláva a odoberá všetky tie ústupky, ku ktorým sa vo svojej tiesni odhodlala. V takomto prípade je schopná siahnuť po tých najneľudskejších prostriedkoch, len aby sa zbavila tých, ktorí jej nadvládu ohrozujú.

V Maďarsku je buržoázia ochotná vydať katovi 53 robotníkov, ktorí iného hriechu nemali, len to, že chceli ustavovať účinnejšie robotnícke organizácie, než aké sú pod vedením podlých a zradných vodcov sociálnodemokratických, slúžiacich buržoázii. Nemôžu im nič iného dokázať, len to, že vo svojich schôdzach čítali knihy Marxove, Engelsove a Leninove. Možno dúfať, že všeobecné rozhorčenie na celom svete zachráni proti podlým úmyslom maďarskej buržoázie a jej hanobných biričov životy statočných 53 maďarských robotníkov, ktorí v záujme svojich druhov kládli odpor tomu najväčšiemu nebezpečenstvu, ešte i životy chrabro žertvovali a tak chceli zorganizovať sily maďarských pracovníkov proti hroznému vykorisťovaniu maďarskej buržoázie. Použijem tejto príležitosti, aby som s tohoto miesta vyslovil solidárne spolucítenie a obdiv pracovníkov Československa v oči maďarským pracovníkom, bojujúcim chrabro proti maďarskej buržoázii a použijem tejto príležitosti, aby som vyslovil protest, rozhorčenie a opovrženie v oči podlému, zbabelému, krvilačnému a neľudskému chovaniu sa buržoázie v Maďarsku, ktoré prejavuje proti pracovníkom v Maďarsku.

Avšak povaha buržoázie je všade rovnaká. Skvelým príkladom toho je anglická buržoázia, tak náramne pyšná na svoju európsku kultúru a civilizáciu; táto buržoázia však hneď odhodila masku, keď v Šanghaji, Vanksienu a Nankingu podlým a zbabelým spôsobom dala strieľať do bezbranných robotníkov a dala zpustošiť robotnícke štvrte len preto, že bola obmedzovaná v jej lúpežných imperialistických pudoch. Zdravím s tohoto miesta snahu o oslobodenie čínskych pracovníkov a vyslovujem spolucítenie a solidaritu československých pracovníkov v oči pracovníkom čínskym a protest proti lúpežníckym snahám anglických a iných imperialistov v Číne. Ruky preč od Číny! (Předseda dr. Hruban ujímá se předsednictví.)

Buržoázia v Československu je v oči pracovníkom vedená rovnakými snahami, ako v každom inom štáte a nie je ani o máčik lepšia, než v Maďarsku alebo v Anglii. Avšak tu ešte sila pracovníkov nie je tak zlomená, ako v Maďarsku alebo v Bulharsku. Medzinárodné spojenie československej buržoázie vyvoláva stupňovaný útok v oči pracovníkom a rad-radom odbúrava všetky vymoženosti, ktorých si tunajší pracovníci v revolúcii vydobyli. Reakcia sa vždy viac vzmáha a odstraňujúc všetky protivy shromažďuje sa do jednotného bloku proti najhlavnejšiemu praporečníkovi revolúcie: proti Sovietskej únii a strane komunistickej. Zákony, ktoré nám terajšia vláda predkladá, slúžia všetky tomuto jednému účelu; je to príprava vojny proti Sovietskej únii. Avšak všetky tieto výpočty buržoázie preškrtne náhly vzrast hospodárskej a politickej moci pracovníkov Sovietskej únie a svetové rozmery jednotnosti strany komunistickej ako aj vzrast jej vlivu na všetky vrstvy pracovníkov vo všetkých krajinách, konečne i sympatie utlačovaných a vykorisťovaných národov so Sovietskou úniou, ktoré nemožno utlmiť žiadnym terorom a táto Sovietska únia vybuduje úspešne systém komunistický, v ktorom nieto vykorisťovaného ani vykorisťovateľa, ale len pomocných druhov. Výrobný poriadok kapitalistický sa prežil a ztratí sa za krátko i napriek šialenému úsiliu buržoázie, aby urobil miesto pokrokovejšiemu výrobnému poriadku komunistickému, ktorý jedine je schopný zveľadiť a zaistiť všeobecný blahobyt pracovníkov.

Tiež bytovú núdzu odstrániť budeme v stave len my, keď sriadime vládu robotníkov a sedliakov a vyrveme vám štátnu moc z ruky.