Místopředseda dr Soukup (zvoní). Další slovo uděluji panu sen. Thořovi.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Velké dílo, o jehož uskutečnění bylo po celá desetiletí, tedy již za bývalého Rakouska, usilováno, na které čekalo veškeré poplatnictvo, ale zejména živnostnictvo, stává se konečně skutkem.

Dnes je nám dána příležitost, abychom tento zákon projednali a po každé stránce posoudili. Toto velké dílo má velký národohospodářský význam, a i když ve všech částech nás plně neuspokojuje, přece přináší ve značné míře, po čem bylo voláno a co bylo žádáno: Uvolnění nynějších nesnesitelných daňových břemen na jedné straně a zjednodušení ukládacího řízení a stanovení přesných směrnic jak pro poplatníka, tak i pro příslušné úřady na straně druhé.

Jestliže nebylo možno pro tuto dobu uskutečniti takovou daňovou reformu, která by odpovídala starým požadavkům živnostnictva, nebylo tak možno učiniti proto, že zde nejsou dosud všechny předpoklady, aby uskutečněna býti mohla. Ale tato daňová reforma učinila již po této stránce značný krok kupředu a dává možnost, v budoucnu takovou daňovou reformu, po které živnostnictvo dlouhá léta volalo, uskutečniti.

Naším požadavkem byla a zůstává nadále jednotná vzestupná daň, která jedině může býti nejspravedlivější daní vůbec a která svou jednoduchostí bude jak poplatnictvu, tak i státu nejlépe vyhovovati.

Živnostnictvo bylo první, které již před mnoha lety volalo po upravení daňových zákonů, a jestliže cítilo nespravedlivé zdaňování již za Rakouska, pak zkomplikováním daňových zákonů v naší republice mělo k tomu tím větší příčiny, poněvadž k té komplikovanosti přistoupila daňová anarchie některých berních správ, které při vyměřování daní neměly žádného měřítka a velmi často řídily se nesprávnými, zhusta naprosto pochybnými informacemi, jichž pramen pocházel od osob neodpovědných. A jen tak se mohlo státi, že jsme byli svědky v mnoha případech nemyslitelně vysokého zdanění.

Volalo-li tedy živnostnictvo po daňové reformě, nemělo na mysli pouze administrativní stránku daňových zákonů, nešlo mu jen o spojení a sloučení stávajících zákonů, nýbrž, a to hlavně, o snížení daňových sazeb, jakož i — a to ještě ve větší míře — o snížení přirážek samosprávných svazků. Neboť zatěžovalo-li něco poplatnictvo, platící daň výdělkovou, velkou měrou, pak musíme přiznati, že to nebyly tak sazby daně, jako přirážky k ní připočítáme, které se zvyšovaly bez ohledu na únosnost poplatníků. Po této stránce má daňová reforma nedocenitelné výhody, poněvadž bude v budoucnu poplatník, platící přirážky samosprávných svazků, chráněn před libovolným zvyšováním. Jestliže tedy vedle snížení daňových sazeb došlo k limitování přirážet samosprávných svazků, je to nejcennější vymožeností celého zákona. Bez této vymoženosti neměl by celý zákon takové ceny, jaká se od něho očekávala, ježto sazby nemají tak účinného vlivu na výši daňového předpisu jako právě dotčené přirážky.

Generální referent této daňové reformy poslanecké sněmovny pan posl. dr Hnídek kladl důraz, aby se tato daňová reforma stala podkladem ke sblížení poplatníků s příslušnými úřady tak, aby berní úředník neviděl v poplatníkovi defraudanta a zase poplatník aby neviděl v berním úředníkovi vyssavače. To je také naším nejvřelejším přáním. Chceme a budeme působiti k tomu, aby takový poměr nastal, ale bude záležeti ve veliké míře na našich úřadech, aby opustily nynější názor o mentalitě poplatníků o rychle se přizpůsobily duchu nového zákona. Z toho důvodu je nanejvýše nutno, aby v podobném smyslu bylo se strany ministerstva financí působeno na berní správy a berní úřady, aby se podle přání zákonodárce řídily. Neboť z nabytých zkušeností, získaných z případů, jsme měli příležitost se přesvědčiti, že přes některé chyby jednotlivých poplatníků nebyla berní morálka ničím více zničena, než naprostým ignorováním přiznání vyměřujícími úřady.

Nejde jen o některé jednotlivé případy, kdy v popřevratové době někteří se povinnosti vyhýbali. nýbrž o veliké množství těch, kteří přiznávali poctivě a přece neušli výměrům, přesahujícím výši celého jejich majetku. Pak ovšem není se co diviti, že nastalo zklamání a rozhořčení, které vedlo k tomu, že se poplatníci vzhledem k naprosté nejistotě uchylovali v zájmu svých existencí z obavy před daňovým přeceněním k přiznáním odchylným, předpokládajíce již předem, že přiznávají-li poctivě, berní správa stejně věřiti nebude a upraví si příjem pro vyměření daní, jak sama bude chtíti. Má-li tedy dojíti ke sblížení poplatníků s příslušnými úřady, má-li tak pokleslá berní morálka býti pozvednuta a napravena, je nanejvýše nutno, aby se postup úřadů při vyměřování daní děl se zřetelem k platební schopnosti poplatníka, aby se přihlíželo k jeho přiznání více, než dosud. Jen tak možno pozvednouti berní morálku.

Projednávaný zákon má pro každý postup určité a jasné směrnice a bude záležeti jen na těch, kdo se podle něho mají říditi, aby přesně jeho ustanovení zachovávali. Jinak sebe lepší zákon stal by se zákonem špatným a proto je nutno, aby prováděcím nařízením bylo na to pamatováno a případné špatné provádění zákona bylo předem zamezeno. Při stanovení sazeb všeobecné daně výdělkové dosáhli jsme oproti stávajícím sazbám pozoruhodných zlepšení, která jsou k dobru malým a středním podnikatelům. Tyto sazby byly odstupňováním přizpůsobeny povaze toho kterého podniku, a jsou nižší sazeb dnešních. Toto snížení je odůvodněno potřebou odbourání daní a sazby stanoveny jsou s ohledem na činitele na výnosu podniku zúčastněné a tak došlo se k určitým stupnicím.

Šlo nám zvláště o to, aby malý živnostník nebyl nucen se doprošovati patřičné slevy, jak bylo v původním vládním návrhu v §u 54 uvedeno, nýbrž aby byly zákonem pevně stanoveny stupnice, počínaje nejmenším až k největšímu podnikateli, aby nebyly možný žádné úchylky, a toho jsme také dosáhli. U malých a středních podniků musil se vzíti zřetel k tomu, že je zde zdanění buď úplné, nebo z větší části pouhé podnikavosti, tedy bez účasti kapitálu, kterážto podnikavost je velice nejistá, často spojena s risikem celé existence, nepřinášející velikého zisku. Jak zkušenost učí, stává se často v řadách malých podniků, že majitel věnuje svému podniku veškerou energii, všechnu píli, nezná oddechu, nezná dne ani hodiny pracovní, a přes všechny tyto dobré vlastnosti těžce se životem zápasí. Proto bylo potřebí, aby účast práce na výnosu podniku byla zdaněna co možná nejmírněji. Jestli jsme však dosáhli podstatného snížení sazeb všeobecné daně výdělkové pro malé a střední živnostníky, neb,l nám dán žádný dar, tím méně dar dobrovolný, nýbrž byla to námi vybojovaná nutná spravedlnost, kterou nejen živnostnictvo praveni žádalo, nýbrž která mu plným právem náležela. Proto jsme za žádných okolností nemohli ustoupiti od svého požadavku již také z toho důvodu, že všeobecná daň výdělková proti jiným daním od převratu nepoměrné stoupala a stala se, spolupočítaje s přirážkou, skutečným břemenem. Napravili jsme jen staré křivdy na živnostnictvu spáchané a také jen z toho hlediska popuzujeme tuto daňovou reformu, zvláště dosažené úspěchy při všeobecné dani výdělkové. Jestliže další naše oprávněné požadavky nedoznaly přijetí, ačkoliv byly potřebné, nezbývá živnostnictvu, než pracovati dále, neboř dostává zde naučení z případů kladných, či záporných, že politických úspěchů dosahuje se zase jen politickou mocí a politickou silou.

Bylo zde se strany jednoto řečníka řečeno, že prý daň výdělková nepřináší ulehčení malým a středním poplatníkům, že se to téměř rovná daním předešlým, a aby to udělal horší, než to ve skutečnosti je, přidal k tomu, že na př. vzal si venkovského ševče se 7.000 korunovým příjmem, který sice — to přiznal sám — bude zdaněn méně, ale bude-li míti baráček nebo kousek pole, bude zdaněn více. Já myslím, že si ten kolega zákon nepřečetl, poněvadž, kdyby si byl přečetl § 55, byl by se dověděl, že základem pro vyměření daně je ryzí výtěžek, dosažený v podniku dani podrobeném. Má-li tedy některý švec nebo kterýkoliv živnostník jakékoliv pole nebo snad nějaký domovní majetek, nebude to výtěžkem z podniku, nýbrž náleží to k dani buď pozemkové, nebo domovní. Kdyby měl takový člověk z jiného podnikání, z jiného titulu, třebas z pole, 100.000 Kč příjmu a měl ze svého podniku živnostenského 7000 Kč příjmu, nemůže ho úřad zdaniti více nežli z těch 7000 Kč. Tedy to je velmi špatná informace.

Druhá věc. Týž pan kolega litoval, že prý klíč pro stanovení daně výdělkové byl poměrně spravedlivý, poněvadž měřil malému člověku výměrem menším nežli snad většímu. Vážení pánové! Právě tento klíč byl nejhroznějším zlem, byl ohromnou zbraní berních správ, kterým často velmi nespravedlivě operovaly. Máme celou řadu dokladů. Dostal jsem právě minulého týdne platební rozkaz od našeho živnostníka veskrze spravedlivého, který přiznal k dani z obratu 108.000 Kč. Má řemeslo, které mu za žádných okolností nedá 10.000 Kč čistého výtěžku příjmu. Berní správa mu vyměřila daň z 25.000 Kč! To je ten klíč, na který jsme si my stěžovali a který musí býti odstraněn. Ale k té dani z 25.000 Kč byla mu vyměřena, jak dnes ještě je podle zákona možno, zvláštní přirážka 120 Kč, takže bude platiti na dani výdělkové celkem 260 Kč. A když se k tomu připočítají přirážky, tedy bude platiti celkem asi 1.500 Kč.

Tedy živnostník, který neměl ani celých 10.000 Kč příjmu, podle toho klíče má platiti tak ohromnou daň! My jsme naopak rádi, že ten klíč zmizí, že budou zde určité směrnice a že berní správy nesmějí libovolně stanoviti pro daň výdělkovou příjem, jaký ony budou chtíti. Ale ten kolega také zapomněl na to, že odpadá ta zvláštní přirážka, o které jsem se zmínil, a ta přirážka zvláštní byla nepoměrně progresivní. Čím byla daň vyšší, tím stoupala tato zvláštní přirážka, v tomto případě, o kterém jsem se zmínil, činí celíkem 90%.

Týž kolega zmínil se také o tom, že prý strana živnostenská bojuje proti družstvům a že nebojuje proti velkokapitálu. Vážení pánové a dámy! Strana živnostenská nebojovala proti družstvům, ale bojovala proti zvláštním výhodám těmto družstvům poskytovaným. Na to měla právo a měla také právo to kritisovati. Družstva vedle nás jsou, my se jich nebojíme, víme, že soukromý podnikatel družstva vždycky přemůže, ale nám šlo o to, aby družstva nebyla na úkor podnikatelů soukromých favorisavána. Kdybych se měl tak zeptati těch pánů, kteří tvrdí, že my jsme proti tomu velkokapitálu nevystupovali, co oni udělali proti tomu velkokapitálu, myslím, že by mně musili zůstati svou odpověď dlužni. Onen kolega zmínil se o Baťovi. Myslím, že je mu známo, že ten boj, který vedeme, není proti Baťovi, nýbrž pro zachránění tisíců rodin a tisíců jednotlivců, kteří živí poctivým způsobem své rodiny. Tedy my ten boj podnikáme v zájmu všeobecné spravedlnosti. A pánové, kteří zde na nás útočí, že my proti těm velkokapitalistům nebojujeme, neudělali proti tomu velkokapitálu ani tolik, co jsme udělali my. (Výkřik: Na příklad?) Snad budeme míti, pane kolego, spolu příležitost, abychom si řekli, co budeme chtíti. Buďte bez starosti, že vám v této věci nezůstanu dlužen.

Přecházeje k dani důchodové, musím konstatovati, že doznává snad až nezaslouženého snížení. Je nesporno, že touto daní jsou postiženi všichni poplatníci, dosahující určitých příjmů, ať je to zaměstnavatel, či zaměstnanec, a že touto daní cítí se postiženi zejména lidé s malým příjmem. Pro ty, kteří mají malý příjem, bylo nutno tuto daň snížiti, a je otázka, bylo-li třeba tak velikého snížení i důchodů větších a velikých. Jsem toho názoru, že na místě značné slevy poplatníkům velikým měla býti na účet této daně odbourána jiná daň, a to daň, která postihuje každou rodinu, protože zdražuje enormním způsobem potřeby denního života, a která nejvíce postihuje naše živnostníky. Je to daň z obratu, o které se vyslovil pan ministr financí, že jest jednou z nejnemravnějších daní vůbec; a proto je potřebí starati se, aby co nejdříve zmizela ze státního rozpočtu a ze života našeho státu vůbec. (Výkřiky: Proč jste s námi nehlasovali?) Ale vy jste ji udělali, vy jste ji neměli zaváděti! — A náhrada po tu dobu, dokud se neodčiní staré hříchy, může býti nalezena jedině v dani důchodové, která každým rokem značně ve svém výnosu stoupá. R. 1920 byl výnos na této dani 220 milionů, r.1925 dosáhla již 1247 milionů, takže během 5 let vynesla o 1.027 milionů více. Kdyby její snížení bylo mírnější, zvláště u příjmů vyšších, mohla býti nalezena náhrada za daň z obratu, na jejíž odstranění čeká celá veřejnost. Strana živnostenská byla slabá, aby v tomto směru mohla na této osnově něco měniti, nechtěla-li otřásti jejími základy a tím snad daňovou reformu zmařiti. Takovou odpovědnost nemohli jsme na sebe uvaliti. Přece však je naším trvalým požadavkem. aby přispívání na státní potřeby dělo se jen na základě příjmů, ať pocházejí z jakýchkoli titulů, poněvadž je to nejzpůsobilejší forma, odpovídající jak demokratickému, tak sociálnímu stanovisku. Budeme usilovati, aby daň z obratu byla co nejdříve odstraněna.

Často jsou uváděny prameny daně z příjmu a připisuje se zásluha větším dílem nesprávně, neodpovídající pravdě, Nám nejde o žádný primát, nýbrž o prosté konstatování skutečnosti. A tu, posoudíme-li výnos všeobecné daně výdělkové bez přirážek k dani z příjmu, vidíme, že největší díl padá na bedra vrstev výrobních a obchodních. Tak podle statistiky bylo na dani výdělkové v. 1925 vybráno 197 milionů korun. Zákonitá sazba platí až dosud do 20.000 příjmu ¹/₂%, do 40.000 1% atd. Vezmeme-li za příklad poplatníka s příjmem 20.000 Kč, tedy podle zákona mohl míti na všeobecné dani výdělkové vyměřenou daň z obnosu 100 Kč, ale na dani z příjmu činila sazba z tohoto obnosu 630 Kč. Odpočítáme-li tedy tu zvláštní srážku, tedy nejméně třikráte tolik. Z tohoto jednoduchého příkladu lze snadno poznati, že i na dani z příjmu mají největší podíl poplatníci, kteří platí daň výdělkovou a pozemkovou.

Dnes dopoledne podrobil kol. Pánek daň důchodovou dosti značné kritice a zmínil se právě o tom, o čem i já jsem nyní mluvil. Uváděl, že prý zaměstnanec nemůže nic zatajiti, že mu berní správa vyměří daň podle skutečně dosaženého příjmu, a že ani o haléř nemá tu daň menší. Nemáme většího přání, než aby tomu bylo tak také u nás. Tam však berní správa nemůže také nic zvýšit, tam nemůže o haléř jíti výše. Ukázal jsem na předešlém případu. kde berní správa šla neodůvodněným způsobem vysoko, že neměla k tomu naprosto žádných podstatných důvodů, aby mohla tu daň tak zvýšiti, a přece tomu poplatníkovi vyměřila tak vysoko daň. To by bylo naším vroucím přáním, aby to bylo i u nás. Ale, vážení, došlo-li u nás k tomu, že se dnes bojí každý přiznávati, nejsou vinni poplatníci, nýbrž vinu nesou úřady. Úřady učinily poplatníka nedůvěřivým právě proto, že, když přiznal řekněme 20.000 Kč, zvýšily mu to na 40.000 Kč, když přiznal 40.000 Kč, zvýšily mu to na 60.000 Kč, atd. To je u nás to nejhorší, toho u zaměstnanců není. Jsem dalek, abych snad chtěl, aby zaměstnanci platili vysoké daně. Ukazuji na nerovnost a na nebezpečí, kterému je vysazen právě živnostník, anebo samostatný podnikatel.

Rozpočtový výbor senátu projednal tuto'daňovou reformu velmi důkladně a svědomitě a usnesl se na různých doplňcích. pro které nebylo potřebí měniti zákon, ale které budou uvedeny v prováděcím nařízení. Nebyla tedy tato svědomitá práce neúčinná, poněvadž, jak zkušenosti učí, je prováděcí nařízení praktickým vykonavatelem každého zákona, a proto dobré návrhy rozpočtového výboru i v senátu se.náležitě uplatní. A tu se vracím k tomu, co kol. Pánek uvedl na začátku své řeči, že totiž senát neměl ještě mezi sebou naprosto žádného konfliktu, až první konflikt nastal při začátku projednávání daňové reformy v rozpočtovém výboru. Myslím, že kol. Pánek je asi nesprávně informován, poněvadž nebyl důvod k odchodu oposice dán tím, že snad referent řekl, že na daňové reformě nemusí býti nic měněno. Nikoliv, oposice odešla z rozpočtového výboru proto, že neměla tam stenografa. (Hlasy: Pro nás to nebyl argument!) Pro vás to měl býti právě argument. Vy jste nechali právě pana ministra Engliše odreferovati, nechali jste odreferovati také generálního referenta. Oba dva měli věcné referáty. Ale dříve jste neměli přání, aby tam byl přítomen stenograf, až teprve potom, kdy ž došlo k debatě. V tom viděli všichni malicherné důvody, nebylo zde tedy příčiny k odchodu. My jsme ještě nikdy při žádném projednávání v rozpočtovém výboru neměli žádného stenografa (Výkřiky: To není pravda! Sen. Zimák: Při clech!), jedině při projednávání rozpočtu, při sociálním pojištění, které dotýkaly se našeho hospodářského života neméně tak hluboko, jako právě tato daňová reforma. Tam se nežádali stenografové, ale tady jste je žádali. Bylo to malicherné. (Výkřiky sen. Zimáka.) Pane kolego, redaktor z vašich řad odsoudil váš odchod. Řekl, že to bylo bezdůvodné, že jste se vyhnuli této povinnosti. Pane kolego, tak se věc má. Je chyba, že takové malicherné příčiny mohou býti.. (Sen. Píchl: Malicherní jste vy!).... z vašich řad podány a měly takové důsledky, že oposice odešla.

Při projednávání všeobecné daně výdělkové v §u 51 byl kladen důraz na to, aby finanční správa při povolování osvobození od všeobecné daně výdělkové pro podniky, které napomáhají veřejným dobročinným. nebo obecně užitečném účelům, brala vždy patřičný ohled také na zájmy poplatníků všeobecné daně výdělkové tak, aby se nedostávalo osvobození od daně podnikům, které pouze pod záminkou obecně užitečné nebo dobročinné činnosti vyvíjejí skutečně výdělečnou činnost. Toto opatření jest potřebí učiniti proto, že takové podniky při výhodách poskytnutého daňového osvobození konkurují nezřízeným způsobem s řádnými obchodníky a živnostníky daň platícími; Bylo námi poukázáno zejména jako na výstižný příklad t. zv. ťzátišíŤ, zřizovaná v jednotlivých kasárnách, ve kterých se namnoze provozuje pravidelný obchod s poživatinami, nápoji a různými předměty denní potřeby, aniž by se z obchodu toho platila daň a aniž by se v mnoha případech dalo osvobození od daně řádně odůvodniti, poněvadž se kupujícím zpravidla nedostává žádných výhod ani co do cen, ani co do kvality podávaných předmětů.

K §u 55, odst. 5. se výslovně podotýká, že ze základu pro vyměření všeobecné daně výdělkové je vyloučiti výtěžek budov podnikatelových i v tom případě, používají-li ony budovy dočasného osvobození od daně domovní z důvodu vedení stavby.

Podle §u 57, odst. 6 je námi žádáno, aby finanční správa učinila vhodná opatření, aby zmíněných ustanovení o slevě daně bylo při ukládání všeobecné daně výdělkové plně šetřeno tak, tiby se poplatníkům v každém odůvodněném případě výhod zakončím sledovaných dostalo.

Celkem vzato snažili jsme se, aby touto reformou byly odčiněny křivdy, kterými byli postiženi živnostníci a tak jako jsme, pokud naše síly stačili, spolupracovali na tomto zákoně. budeme bedlivě střežiti, aby zákonitá ustanovení byla dopodrobna plněna, aby nebyla možná žádná libovůle. Dáme rádi státu co mu právem náleží, tedy zákonitou sazbu z ryzího příjmu, ale nesmí býti opakováno to, co bylo často dnes, kdy byl konfiskován celý příjem, ano i těžce nastřádané úspory.

Proto vítáme tento nový daňový zákon jako novou změněnou etapu, vedoucí ke spravedlnosti, a budeme pro něj hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Kučera. Uděluji mu slovo.

Sen. Kučera: Slavný senáte! Dříve nežli přikročím ke své řeči, je nutno, abych se zde stručně zmínil o řeči pana kol. Thoře, v prve řadě o odchodu oposice z rozpočtového výboru. Položme si otázku: Je senát zákonodárným sborem, či není? Podle ústavy ano. Tedy rozpočtový výbor má právo zákony také dělati, a jestli se nám prohlásí kategoricky panem zpravodajem, že se na reformě berní nedá již nic měniti, že ji musí senát přijmouti tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala, tedy je senát zbytečnou institucí. Pánové, takové si sami dáváte vysvědčeni vy, ta koaliční většina, a znevažujete sami důležitost senátu, ne oposice svým odchodem. Oposice musila udělati jen to, když jste řekli, že se nedá nic změniti, že tedy jednání rozpočtového výboru byla hotová komedie. (Sen. Thoř: Měli jste své návrhy vtěliti do prováděcího nařízení!) Pane kol. Thoři, vy jistě znáte ty naše berní úřady a nebudete věřiti, že nějaká prováděcí nařízení budou pro naše berní úřady platiti. Vy jste operoval právě nejvíce s tím, že ta nová prakse berních úřadů musí přinésti ulehčení daňové. Ty naše berní úřady měly v naší republice za 8 roků dosti času, aby se odrakouštily, ale dnes jejich prakse je horší, než byla za Rakouska. Tak to dopadá. Jakou máte záruku, že reforma daňová vám přinese, nějakou úlevu pro drobné lidi, když budete vydáni na pospas pana berního úředníka? Já nesdílím ty názory pana kol. Thoře, že daňová reforma znamená uvolnění daňových břemen. Budou viděti ti vaši... (Sen. Thoř: Uvolnění nastává!) Uvolnění ještě nenastává, až jaká bude prakse, a po té praksi si teprve řekneme, zda skutečně daňová reforma znamená uvolnění břemen; ale říkati dnes, že reforma znamená uvolnění daňových břemen, je příliš předčasné.

Vládní předloha daňové reformy, kterou nynější koalice označuje jako velké dílo nynější vlády na poli národohospodářském i sociálním. není vlastně ničím jiným, než prostředkem k upevnění dosavadního režimu a systému. Přes její vychvalování a ujišťování se strany jejich obhájců zůstává daňový systém ve svých základech nezměněn, a jenom určité změny a zdánlivé snížení daňových břemen je provedeno, ale celkově nebude znamenati žádného ulehčení pro široké vrstvy lidové, a ani její provedení nebude znamenati zlepšení dnešní hospodářské krise a zlepšení situace pracujících vrstev, naopak přesunutí státních výdajů na tyto vrstvy.

Hlavním zdrojem příjmů pro stát zůstávají zase nadále daně nepřímé a spotřební, kdežto předloha upravuje pouze placení daní přímých, jež činí sotva pětinu státního příjmu v rozpočtu. Daňová reforma, jakožto dílo státní byrokracie, vůbec ani nemá úkol, aby snad těžiště daní bylo přesunuto na daně přímé tím, že by se skutečně zdaňoval příjem a majetek jednotlivců podle jejich skutečného stavu a únosnosti. Předloha je vedena v tom směru a duchu, aby bylo docíleno, co největšího počtu těch, jež mají býti postiženi daněmi, aby tím byla docílena nejširší základna pro vyměřování daní, aniž by bylo posuzováno, zda ti, jež jsou tímto daňovým břemenem postiženi, mají možnost bez ohrožení své životní existence daňové povinnosti plniti. Bylo by zajisté účelnější celý systém daňový zjednodušiti, aby různé druhy daní, a to zejména nepřímých, byly odstraněny a celý daňový systém byl vybudován na všeobecné dani z příjmů i majetku.

Nynější předloha neodstranil je dosavadní daňovou nespravedlnost a útisk, jenž je prováděn berními úřady, naopak vydává znovu dělníky, drobné zemědělce i malé živnostníky na milost berních úřadů a správ, zatím co velcí poplatníci i finanční kapitál zůstává předlohou ušetřen, ba dokonce dostává se mu i jistých úlev, aby se mohl na účet pracujících vrstev konsolidovati. Tedy s hlediska našeho nelze posuzovati předlohu tuto za nějaké sociální dílo, nýbrž za zákon, jímž by mohlo býti hospodářské postavení pracujících vrstev, nejen snad dělnických, nýbrž i z řad zemědělců a maloživnostníků, zlepšeno. Ostatně sama důvodová zpráva přiznává, že při řešení celého hospodářského systému, nebo problému státu dotýká se reforma pouze jednoho daňového, úseku, čímž nemůže přivoditi problém, jehož rámce zahrnuje řada otázek nejen hospodářských, nýbrž i mravních. Je bezesporné, že nynější, řekl bych, anarchie daňová, vlastně předpisování a vymáhání daní od berních úřadů i správ, nemůže ani u nejloyálnějších vlastenců vzbuditi důvěru v tyto úřady a tím samozřejmě i v celý dnešní státní systém.

Proto také chápeme úsilí nynější koaliční většiny, aby dostala již tuto berní reformu aspoň pod střechu, totiž dosáhla jejího schválení. aby aspoň dosáhla jistého uspokojení u nespokojených poplatníků. jichž máme o nás jistě na 99%, ale mezi něž náležejí hlavně vrstvy majetné. finanční i průmyslový kapitál. Je sice krásné, slibuje-li se poplatníkům zjednodušení berní služby a celého berního systému, ale my máme zcela odůvodněnou obavu, že pro poplatníky nebude žádného zlepšení v praksi berních správ i úřadů, a tím méně snad i zlepšení a úlev daňových.

Ostatně, vždyť i dnes za nynějšího berního systému bylo by možno učiniti sociálně slabším určité daňové úlevy, ale v praksi se to provádí opačně, že těchto úlev daňových dovedou využívati a také od berních úřadů dosáhnouti právě vrstvy majetné, placení schopné, zatím co proti sociálně slabým dovedou berní úřady postupovati bezohledně. Ostatně důvodová zpráva přiznává, že průměrný násobek důchodu nynějšího oproti předválečnému je 7kráte a naproti tomu daňová zatížení 10kráte vyšší. Ovšem, k tomu nám chybí přibližnější čísla daňového zatížení nejen daněmi přímými, nýbrž hlavně nepřímými. Sám pan ministr financí prohlásil, že bude potřebí nejprve sháněti materiál, aby bylo zjištěno zatížení daněmi spotřebními dělnických rodin a tím snad zjištěna i únosnost daňová se strany dělníků. Již to samo o sobě svědčí, že daňová reforma byla sdělávána bez ohledu na možnost existence pracujících vrstev, ale její hlavní zájem je ulehčení kruhům podnikatelským, a tím pochopitelně kruhům majetným. Přiznává se sice, že důchod stoupl oproti stavu předválečnému pouze 7 kráte, ale životní prostředky naproti tomu 9kráte. To samo o sobě již dokazuje, že postavení pracujících tříd v tomto státě je proti předválečnému stavu zhoršeno, nepřihlížeje vůbec k daňovému zatížení. Dokazuje se nám sice, že dnešní zatížení kapitálu je o 67.7% vyšší a zatížení daněmi nepřímými pouze o 56.1%. Tato čísla neodpovídají pravdě asi z důvodů, že pod pojmem kapitál se počítá ohromné množství malých zemědělců a drobných živnostníků a domkářů, jichž majetek, jenž jim žádného výnosu neposkytuje, vřazuje se zde pod pojmem kapitál, ač vlastně u mnoha z nich znamená vlastně zatížení finanční, buď zatížením dluhovým, neb náklady udržovacími. Proto je zcela odůvodněna naše nedůvěra k této berní předloze, protože ona nebrala vůbec zřetele na životní existenci pracujících vrstev a malých zemědělců i živnostníků, ale jejím hlavním úkolem je přinésti úlevy průmyslu a velkému finančnímu kapitálu, aby měl možnost na účet těchto vrstev se konsolidovati.

Nebudu se pouštěti do podrobného rozboru celé daňové reformy, ale chci se zmíniti pouze o dani domovní a činžovní a pak hlavně o vládním návrhu zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy.

Pokud jde o domovní daň třídní, nepřináší malým domkářům žádných úlev, naopak znamená jejich větší daňové zatížení. Sazba daně třídní byla již před 2 lety o 100% zvýšena a daňová reforma opětně sazbu této daně zvyšuje sazbou 5 Kč z jedné obytné místnosti, ačkoliv se platilo 1.40 Kč. Zvýšení to sice znamená oproti předválečnému zdanění 3¹/₂krát větší zdanění, ale nutno uvážiti, že ohromná většina domkářů, kteří mají 2 až 3 světničky, nemá ze svých domků žádných příjmů, naopak náklady stavební i udržování činí bydlení v těchto domcích značně drahé, a budeme-li čítati zatížení daňové i přirážkové předválečné v poměru po uzákonění této předlohy, bude to stoupnutí daňového zatížení nejméně desateronásobné, i když přirážky samosprávné jsou limitovány. Berní předloha přináší sice řadu úlev při osvobození od této daně, ale pro vlastníky malých domků, nejsou tak značné. Mimo to bylo by nutno provésti náležitou revisi daně třídní, protože máme řadu budov malých, kde jest uznána za obývací místnost i síň nebo komora. a majitel domečku má vlastně jednu místnost k obývání způsobilou, ale daň vyměřenu ze 3 místností. Takových případů vyskytuje se řada a majitelé těchto domečků nemohou se nijak tohoto vysokého daňového předpisu zbaviti, protože berní správy zásadně se proti tomu staví.

Rovněž při dani činžovní, která byla zde správně panem ministrem financí nazvána daní spotřební, což ostatně by se dalo tvrditi o řadě daní přímých, jež výrobci, nebo podnikatelé přesunují na spotřebitele. nenastává naprosto žádných úlev, naopak zhoršení dosavadního stavu tím, že daň tato napříště má.býti předpisována i v obcích, kde je pouze třetina domů pronajatých, a má se platiti ze všech domků. To přece neznamená ulehčení daňových břemen, zejména ne těm, kdož by toho nejvíce potřebovali, nemajíce bytů a pro vysoké nájemné nemohouce jich ani dosíci. Proto všeliké to mluvení o úlevách daňových, jež prý reforma daňová přináší pro široké vrstvy lidové, není ničím jiným, než klamáním lidu a zastíráním skutečné pravdy, ať již vychází z úst vládních poslanců a senátorů, či je-li nám krasořečnicky předneseno panem ministrem financí. Jedno je jisté, že, kdyby opravdu měla daňová reforma přinésti výhody a ulehčení pro pracující vrstvy, ať již dělníky, malozemědělce a maloživnostníky, a oproti tomu zvýšení daňových břemen pro vrstvy majetné, nenechala by nynější koaliční většina seděti pana ministra financí na ministerském křesle ani 24 hodiny.

Ostatně nejlepším vysvědčením a svědectvím, jak nynější vládní většina to vážně myslí s potřebami širokého lidu, s demokracií, jíž se proti nám komunistům tak často ohání a v jejímž jménu dokonce prý i vládne je vládní návrh zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků.územní samosprávy. Nemůže snad ani býti dán větší políček demokracii, anebo správně řečeno, nemůže nynější vládní většina dopustiti se větší profanace demokracie a větší urážky širokých vrstev lidových, jako předlohou tohoto zákona. U nás v republice se sice mluví krásná hesla: ťveškerá moc pochází z liduŤ, anebo ťsvobodná obec je základem svobodného státuŤ, ale ve skutečnosti se pracuje proti tomu, aby tato hesla stala se skutečností, t. j. aby lid o svých věcech sám rozhodoval a sám si své věci prováděl.

Česká buržoasie, dokud neměla svého samostatného státu, byla dříve velikou zastánkyní samosprávy ať již obcí, nebo okresů a zemí. Za starého Rakouska by byla nedopustila, aby jí vídeňská vláda nějakým způsobem sahala na její autonomní práva. Je to zcela pochopitelné. Za kuriového systému, kdy dělníci neměli volebního práva do těchto korporací a buržoasie měla lehkou možnost držeti vládu v obcích, okresích a i v zemi, byly tyto autonomní složky oporou české buržoasie proti cizácké Vídni a vládě. Po převratě se ovšem situace změnila. Česká buržoasie dosáhla svého samostatného státu a za pomoci socialistických stran podařilo se jí dobýti v tomto státě veškeré státní moci. Proto dnes česká buržoasie nepotřebuje již samosprávy obcí, okresů i zemi, naopak tato samospráva stává se překážkou její konsolidace hospodářské, protože by se mohlo státi, že za všeobecného práva hlasovacího bude její vliv v těchto korporacích zatlačen a ona, jež byla zvyklá v těchto svazcích vládnouti, musila by se dívati, jak tyto svazky jsou ovládány pracujícími vrstvami a jak provádějí hospodářskou politiku v obcích i okresích ve prospěch širokých vrstev lidových bez ohledu na přání a zájmy bohaté buržoasie, ať již průmyslové, nebo zemědělské.

Již z těchto důvodů snaží se česká buržoasie, dnes za pomoci i buržoasie německé, aby samosprávné svazky byly postupně odstraněny a zavedena jednotná státní správa, a odůvodňuji to úsporami, jež budou docíleny, a tím zjednána možnost pro majetné vrstvy docílení konsolidace a snad i staibilisace jejich hospodářské nadvlády ve státě.

Nutno si přiznati otevřeně, že samosprávu zejména obcí a okresů byla u nás soustavně odbourávána, a žel, že i socialistické strany opojeny zdánlivou samostatností národa nevěnovaly pozornost a péči zejména obecní samosprávě a pomáhaly v zešněrování a znemožnění samosprávy obcí, nestarajíce se o to, aby tyto byly po stránce finanční života schopné, aby mohly vyhověti úkolům, jež na nich nynější doba žádá. Dnes mohlo by se o obcích i okresích říci přísloví ťmouřenín vykonal svoji povinnost, může tedy jítiŤ. Je přece jasné, že po převratu byly to obce, které vlastně prováděly konsolidaci státu, ježto občanstvo nemělo tolik důvěry v bývalá okresní hejtmanství. na nichž se nezměnilo nic, než orlíci na budovách, kdežto rakouští byrokraté a duch Rakouska tam zůstal. Vezměme jenom otázku aprovisace, zásobování potravinami a různé soupisy majetku a jiné věci daňové i vojenské, jež obce po převratu svědomitě konaly. Co musilo býti vynaloženo práce, energie i finančních výloh se strany obcí, aby mohly těmto úkolům dostáti! Nebudu zde rozváděti dopodrobna různé úkoly, jež obecní samospráva po převratu vykonala, ale nutno ještě říci, že tyto samosprávné svazky, obce i okresy, mimo tyto práce musily po převratu zachraňovati finance státu upisováním státních půjček republiky.

Nynější předloha neznamená jenom znemožnění samosprávy a dalšího rozvoje obcí i okresů, nýbrž ona znamená i nemožnost jejich finančního hospodářství v nejužším a nejnutnějším měřítku pro potřeby obce. Předloha sama o sobě znamená vysvědčení nehospodárnosti a i podezírání z marnotratnosti samosprávných svazků, zejména obcí. Přes to, že obce byly již na svých finančních základech poškozeny zákonem ze dne 12. srpna 1921, o kterém se říkalo, že je to zákon na sanaci obětních financí, tedy zákon o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí, tím, že průmyslové podniky podle §u 32 byly osvobozeny platiti obecní přirážky z celého daňového předpisu daně výdělkové a platily tyto přirážky sotva ze třetiny tohoto předpisu, přece ještě dnes mluví se vážně o tom, že břemena samosprávných svazků jsou příčinou, že podnikání průmyslové i jiné je právě těmito svazky znemožňováno.

Je snad pravda, že v některých obcích jsou přirážky značně vysoké, ježto obce tyto musily splniti veliké úkoly, jež byly jejich povinností a nesnesly odkladu, ale nelze z toho všeobecně odvozovati, že ti, kdož dnes ovládají obce, což zejména se adresuje komunistům i socialistům, nemají odpovědnosti a lehkovážně snad obce i okresy přivádějí do zadlužení. Jest opravdu pro naše poměry příznačné, že na samosprávu byly a jsou kladeny velké požadavky nejen se strany občanstva, nýbrž hlavně státu, ale naproti tomu se stát vážně nestaral, aby tyto obce i okresy měly ke svým povinnostem i úkolům dostatek finančních prostředků. Naopak se strany státu bylo na obce i okresy nakladeno tolik povinností, že měly-li je skutečně provésti, musily nezbytně sáhnouti k výpůjčkám. Podívejme se blíže na finanční situaci těchto svazků po převratu. Následkem znehodnocení valuty veškeré výdaje dřívější téměř desateronásobně vzrostly, ale naproti tomu příjmy těchto svazků v tomto směru vůbec nestouply. Daňová základna obcí i okresů nedoznala velkého zvýšení, a měla-li by býti zachována rovnováha přirážek, bylo by potřebí, aby byla nejméně desetkráte větší. To ovšem se nestalo a pochopitelně obce i okresy, měly-li plniti pouze nejnutnější úkoly v témž měřítku jako dříve, potřebovaly vyšších příjmů, a protože tu nových finančních pramenů pro obce nebylo, musily ovšem sáhnouti ke zvyšování přirážek. Věc tedy tak samozřejmá, že nebylo potřebí se ani při ní nijak pozastaviti, a přesto bylo právě na to od nepřátel obecní samosprávy nejvíce poukazováno jako na nehospodárnost, marnotratnost a zbytečné zatěžování poplatníků, ač oni svoje výdělky a příjmy ve znehodnocené valutě dostávali také desateronásobně. Mimo to obce i okresy přes celou válku zastavily veškeré práce na udržování budov, silnic, cest atd. a doba poválečná vyžádala si zvýšení nákladů, jež při znehodnocení valuty přesahovaly finanční schopnost těchto svazků. Ve válce obce i okresy byly nuceny upisovati velice značné válečné půjčky a již tím se zadlužily a po převratu přišel opět samostatný stát, Československá republika, a žádal nové upisování státních půjček. Obce i okresy přes veškeré finanční nesnáze snažily se opětně, aby samostatný stát finančně založily v očekávání, že také stát postará se později o sanaci financí samosprávných svazků.

Nutno veřejně konstatovati, že stát nejen že nepřispěl k sanaci financí těchto svazků, nýbrž naopak nepohotovostí berních správ a úřadů byly obce i okresy přivedeny do dnešního finančního rozvratu. Obcím bylo odňalo právo vybírati samostatné obecní přirážky, a lína byly vydány na milost i nemilost berních úřadů i úředníků. Žádná obec, jakmile zákon tento vstoupil v platnost, nedostala jí náležející přirážky za uplynulý rok, což opakovalo se každoročně, a dnes máme většinu obcí, jež mají za berními úřady veliké pohledávky na obecních přirážkách, ale nemohou je dostati, protože berní úřady dosud proti větším poplatníkům příliš shovívavě vystupují. Sauno město Brno uvádí ve svém pamětním spise, že se mu nedostalo na přirážkách 50 milionů. Tato nepohotovost berních správ zavinila i finanční katastrofu tím, že velké podniky průmyslové dostávaly daňové předpisy za dva a také i za tři roky.

U nás na Kladensku musili jsme dělati rozpočty na r. 1921 podle samého předpisu posledního z r. 1917. Daňové předpisy r. 1917, 1918 a 1919 byly ještě dosti vysoké a tím se stalo, že obce, jež musily obecní rozpočty podle těchto předpisů sestavovati a podle nich obecní i okresní hospodářství vésti, shledaly po dvou až třech letech, že tyto předpisy neodpovídají pravdě, a lim se stalo, že obce, které si samy vybíraly obecní přirážky do konce r. 1920, měly veliké přeplatky na obecních přirážkách. Jenom v obcích okresu Kladno, Unhošť, Beroun bylo těchto přeplatků napočítáno u obcí a okresů přes 50 milionů Kč. To však nebyla vina obcí, nýbrž vina spočívala na úřadech státu.

Jak veliký pokles u předpisů daní výdělkových nastal, dokazuje tento případ obce Nučice, okres Unhošť, kde má železorudné doly Pražská železářská společnost: Tato obec byla před válkou i za války v rukou Pražskoželezářské společnosti, která svým hospodářským vlivem dosáhla, že měla v obecním zastupitelstvu sobě oddané lidi, kteří také podle jejich pokynů pracovali, nedělali totiž nic, aby obec neměla velké přirážky, aby společnost nemusila do obce přispívati. R. 1917 měla v obci Nučice předepsánu výdělkovou daň Pražsko-železářská společnost obnosem 96.070 Kč 83 h, r. 1918 byl předpis 147.022 Kč 61 h, r. 1919 byl předpis 92.637 Kč 68 h, r. 1920 15.842 Kč 59 h, r. 1921 předpis stoupl na 51.247 Kč 16 h. Teď si představte, že za tato léta musili dělat rozpočty podle předpisů dřívějších. Když dělala obec rozpočty podle předpisu na 147.022 Kč a pak to dělalo jen 15.842 Kč, musily býti ohromné přeplatky. To nebyla vina obcí, to byla vina státního aparátu. R. 1922, kdy nabyl platnosti zákon z 12. srpna 1921, č. 329, jímž se snižovala daň výdělková pro vybírání obecních přirážek, činil předpis 31.125 Kč 72 h. V tomto roce měla Pražská železářská společnost předpis výdělkové daně v okresu Slaném, Kladno, Unhošť a Beroun 2,972.818 Kč 31 h a byla snížena podle zákona z 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., na 791.228 Kč 76 h, tedy ¹/₃ příjmu byla podrobena obecním přirážkám. Z tohoto daňového předpisu přiznáno pro Prahu 293.191 Kč 30 h a na ostatních 41 ožebračených obcí a měst dostal se obnos dohromady 498.037 Kč 36 h. Takto macešsky se postupuje proti samosprávě, zejména proti samosprávě venkovské. Zde v tomto případě nejen státní úřady snižováním daní znemožňovaly obcím snížení přirážek, nýbrž i město Praha dostalo velikou kvótu daňovou na účet obcí venkovských, v nichž jsou provozovny této společnosti a tím vznikají obcím velké výlohy v oboru školském a komunálním. Předpis daňový u této společnosti stále klesal a dosáhl r. 1923 obnosu 2.041 Kč 35 h, r. 1924 obnosu 1.540 Kč 76 h, poslední předpis za r. 1925 v obnosu 6.235 Kč 01 h. Zde vidíte ohromný pokles předpisů velkým průmyslovým podnikům a z těchto číslic je zjevné, jak velkou ztrátu a finanční rozvrat utrpěly obce, že nebyla jim včas známa daňová základna velkých průmyslových podniků, aby mohly podle ní určovati výši obecních přirážek a tím samozřejmě určovati rozsah prací, jež možno v rámci obecního rozpočtu vykonati. Se vší rozhodností a rozhořčením musíme odmítati výtky činěné naší samosprávě, jež byla zejména v rukou komunistů a socialistů, že ona přivedla finance obcí i okresů do rozvratu, a je tedy nutné dáti samosprávu vůbec pod finanční kuratelu státu. Myslím, že v prvé řadě měla by státní správa sama se postarati, aby byl zaveden pořádek nejdříve ve finanční správě státu.

Chci poukázati na jednu věc. Obcím i okresům se ukládá pracovati pro soustavnou elektrisaci obcí. Zde ve středních Čechách máme elektrárenský svaz okresů středočeských, jenž má hlavní základní kapitál z podílů okresů i obcí. Stát i země jsou sice finančně zúčastněny, ale oproti samosprávě v menší míře. Úkolem svazu je vybudovati rozvodní sítě a postupně i centrály pro výrobu elektrické energie. Na řece Vltavě u Veltrus buduje se hydrocentrála za pomoci státu, jenž provede splavnění Vltavy. Tato hydrocentrála měla býti dána do provozu již r. 1925, ale podle všech známek nebude dána do provozu ani letošního roku, ač strojní zařízení bude určitě letošního roku hotovo. Komise pro splavnění Vltavy nebude totiž míti provedeny práce vodní, aby hydrocentrála mohla fungovati. V těchto stavbách bude míti stát investováno aspoň 30 milionů Kč, samosprávné svazky taktéž asi 30 milionů Kč a vinou státních úřadů, jež mají tuto věc ve svém oboru — myslím, ministerstvo veřejných prací — zůstává tento kapitál nezužitkován. Alte nejen to, jeho nezužitkování zatěžuje výrobní a prodejní cenu proudu. Mimo to budou snad se tam teprve zesilovati základní desky pod celou hydrocentrálou, poněvadž jsou obavy, že práce ta, jak byla provedena, mohla by v budoucnosti ohroziti provoz této hydrocentrály. Podotýkám, že stavby tyto byly prováděny státem za dozoru státních úřadů, a jest i zajímavé, že jeden z technických úředníků skončil sebevraždou, jež byla přiváděna v souvislost s prováděním. této stavby. Je-li tedy potřebí dávati někoho poct kuratelu jako špatného hospodáře, tedy by toho potřeboval v prvé řadě stát a jeho orgány.

Jistě, že není tento zjev v provádění státních podniků a staveb ojedinělý, a ti, kteří adresují a připisují nehospodárnost samosprávným svazkům, měli by v prvé řadě obrátiti zřetel na státní hospodářství. Ostatně jakou pozornost věnuje senát státnímu hospodářství, dokazuje to, že o účetní uzávěrce za rok 1924 nebylo vůbec žádné debaty. To je také již samo o sobě důkazem, že vlastně tomu státnímu hospodářství se nevěnuje již žádné pozornosti. Ovšem situace v mnohých obcích je taková, že tam mají většinu pracující vrstvy a drobní poplatníci, a velký kapitál ať již průmyslový, nebo zemědělský, nemůže rozhodovati, a proto se stále musí mluviti o tom, že samospráva nedovede hospodařiti a zatěžuje vysokými přirážkami vetší poplatníky. Zde jste slyšeli pana Thoře, že prý zatěžuje malé poplatníky, ač to pravda není. Mohli byste se dočísti ve zprávě statistického úřadu, že daňové zatížení samosprávnými korporacemi stouplo osmkráte, kdežto daňové zatížení státní stouplo třináctkráte. Aby napříště to bylo znemožněno, tedy ihned v §u 1 zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy stanoví se nejvyšší hranice všech samosprávných přirážek. Obcím povoluje se 200% přirážka, v níž musí býti zahrnuta i přirážka školská, t. j. vydání obcí na školy bude zahrnuto do výdajů obecních a žádná zvláštní přirážka školská se napříště nepovoluje. Obce, jež nebudou moci touto výší přirážek krýti svoje výdaje, mohou se svolením nadřízených úřadů a po revisi svých rozpočtů dostati povolení k vybírání nejvyšší přirážky 300%. Prohlašuji, že ustanovení toto je pojato do zákona lehkovážně, aniž pro to bylo statistických podkladů. Věřím, že tvůrci zákona, ani ministr financí, nemají spolehlivé statistiky, jíž by mohli dokázati, že obce mohou aspoň nejnutnější úkoly při výši této přirážky plniti. Máme ohromný počet obcí, jež potřebují fen na školské výdaje 300 až 450 a i více procení přirážek. Jak si vlastně představují tvůrci zákona a Vládní většina, že budou moci tyto obce o školství pečovati? Vždyť, pánové, možná, že se do.žijete, že obce budou vám zejména zimní doby, kdy otop škol vyžaduje zvýšených nákladů, školy zavírati, protože nebudou míti peněz, aby koupily uhlí, což se ostatně stalo již teď. Rádi o sobě říkáte, že jste národem kulturním, a zde útočíte na školství, které přece má býti kolébkou kultury, tím ze mu odepřete finančních prostředků. Máme sice v zákoně o obecním zřízení, že stát převezme věcný náklad na školství, ale nynější vládní návrh se o tom vůbec nezmiňuje a není také proto ani v ministerstvu financí nebo ve státním rozpočtu, úhrady. (Sen. Hampl: Ale to musejí býti klerikální školy, jinak na to nedají ani haléře!) Tímto ustanovením §u 1 dožijeme se, jak i obce, které za starého Rakouska křičely, že jim vídeňská vláda rdousí školství, budou samy v samostatné, demokratické Československé republice zavírati školy, poněvadž jim zákon nedovolí, aby na tyto školy směly si třeba demokratickou většinou odhlasovati přirážky a samy si je zaplatiti. Stát přesto, že na to neplatí, že si to platí občané, nedovolí, aby si občané školy mohli vydržovati.

Tak ve skutečnosti vypadá dnešní demokracie kapitalistického státu. Jsem přesvědčen, že budou tímto §em 1 ohroženo nejen školství, nýbrž i další naléhavé úkoly sociální i zdravotní. Otázka chudinská, která znamená téměř pro všechny obce značná břemena, zůstane nadále na bedrách obcí. Vždyť přece nám pan ministr financí v rozpočtovém výboru při projednávání státního rozpočtu na letošní rok prohlásil, že stát nemůže a nesmí převzíti chudinství, protože by prý potom každý byl chudý a chtěl by od státu podporu. Podle jeho názoru není přece stát k tomu, aby se staral o své chudé a zestárlé příslušníky, to musí zůstati vyhrazeno samosprávě obecní. Kapitalistický stát není přece k tomu, aby se staral o chudé a nemajetné, protože povinností kapitalistického státu je starati se p blahobyt majetných a těch, jež slouží jejich zájmům, na př. když náčelník generálního štábu Gajda, ač je mlád a mohl by pracovati, dostává skoro 50.000 roční pense. Teď budeme snad svědky, jak budou nařízené úřady škrtati obcím chudinské podpory, které jsou vlastně nepatrnými almužnami, z důvodů, aby obce vystačily s nízkou přirážkou. Jak budou obce moci obstarávati další úkoly, rovněž důvodová zpráva, ani nikdo jiný neuvádí. Stát dovede sice obcím dávati nařízení, jak mají vybaviti školství, jak mají i po stránce zdravotně-policejní míti učiněna určitá opatření, jež jsou však spojena s finančními obětmi. Teprve teď, kdy bude již pomalu předloha uzákoněna, sbírají školské úřady statistiku o vydání obcí na školství a o jejich majetku. V podobné situaci, jakou mají a budou míti obce, budou též okresy. Některé okresy, jež mají malou daňovou základnu i ty, jež mají průmyslové podniky, utrpěly veliké finanční ztráty předpisy daňovými a potřebují dnes na udržování hlavně silnic a ostatních úkolů 500 až 600% přirážek. Na příště smějí vybírati přirážku pouze 110%. To znamená, že okresy některé nebudou moci při této přirážce vyplatiti ani úřednictvo a okresní cestáře. Jak budou při zvýšené autodopravě vypadati okresní silnice, je přece otázkou a je to také otázkou státu. Ovšem mluví se o silničním fondu, ale fakt je, že silničního fondu bude v prvé řadě použito na úpravu silnic státních, které jsou dnes v horším stavu, než silnice okresní. (Hlasy: Ale pro automobily!) Ano, pro automobily buržoasie, jako na př. silnice Praha-Karlovy Vary: ta je v nejlepším pořádku. Tedy finanční úprava znamená vlastně konec samosprávy okresů, protože bez finančních prostředků jest jejich existence vyloučena. To ovšem je úkolem této předlohy, aby přivedla samosprávné svazky do úplného finančního bankrotu, aby mohlo býti přikročeno k jejich úplnému zrušení a k zavedení jednotné státně-policejní správy obcí, okresů i zemí, Namítne se, že obce i okresy budou dostávati státní příděly, čímž bude snad úbytek na přirážkách uhrazen. Ale při tom má důvodová zpráva i pan ministr financí velkou obavu, že tyto státní příděly mohou obce i okresy sváděti k marnotratnictví, že totiž obce budou zúmyslně dávati do rozpočtu položky zbytečné, jen aby nárok na státní příděly měly. Ty státní příděly si však musejí obce velice trpce zasloužiti. Berní správy v daňových věcech nařizují i dnes již obecním úřadům vyřízení různých případů, a to velice často, a kategoricky si poručejí, že to musí býti do 3 dnů vyřízeno, ne-li že se postarají, aby obci byly zastaveny státní příděly. To znamená, že vlastně již dnes obce jsou komandovány všelikými berními úředníky, kteří nemají ani nejmenších znalostí místních poměrů. Obce jsou ve věcech daňových donucovány pátrati po každém jednotlivém příjmu různých poplatníků v obci. Když si staví někdo baráček, takový obecní úřad má vyšetřiti, kolik stavebník zaplatí truhláři, zámečníkovi, staviteli, aby berní úřad dostal zprávy, aby zase živnostníci nemohli nikoho ošiditi. Tedy toto všechno musejí obecní úřady dělati, a když to nechtěly někde dělati, napíše se jim: Nebudete-li to dělati, okamžitě oznamujeme finančnímu ředitelství, aby vám zastavilo státní příděly. (Sen. Průša: Pak je ještě zavřou, až bude reforma!) Ano. pak je ještě zavřou. Já k té věci ještě přijdu, ale oni vlastně chtějí docíliti, aby žádný chudý proletář nebyl starostou, poněvadž prakse v republice je taková jako za Rakouska. Až bude starostou bohatý sedlák, nebo advokát, pokutu 5000 Kč nedostane, ten se z toho vyvlékne. Při síti rybářské, když chytají ryby, malé ryby proklouznou, ale u berní sítě je to obráceně. Maličká rybička zůstane a velká, velcí poplatníci, proklouznou.

Osnova zákona vychází průmyslovým podnikům vstříc, že zajišťuje jim nejvyšší hranici zdanění obecními přirážkami a mimo to ruší § 27 zákona č. 329 z r.1921, jímž byly průmyslové podniky nuceny přispívati obcím, v nichž sice nebylo sídlo podniku, ale v jejichž obci bydlela značná část zaměstnanců podniků, čímž obcím vznikaly výlohy na školství, komunikace a jiné. Tehdy tento paragraf některé obce proklínaly, poněvadž to trvalo 3 roky, než opravdu byli průmyslníci přinuceni na podkladě tohoto paragrafu obcím přispívati. Tedy, když se obcím podařilo většinou všude, že ty příspěvky dostaly, nyní se tento paragraf ruší, aby průmyslníci nebyli zatíženi. (Sen. dr Karas: Ale nahrazuje se v berní reformě novým paragrafem!) Ten není takový, a jestliže budou ty obce prodělávati trnitou cestu, jako prodělávaly, třeba trvalka 3 roky, když úřad řekl: Nepovolím, dokud nejvyšší soudní dvůr neudělá rozhodnutí! My si ceníme, že je tu zákon, ale nemůže nás donutiti. (Výkřiky.) To dělá pražská železářská na Kladně. Musím přiznati, že zemský výbor přesto, že nám dosti pomohl, nemohl také nic svésti. Říkal: Pražská železářská je Pražská železářská. A jinde je to totéž. (Výkřiky sen. Průši.) Naši ministři financí jsou přece všichni exponenty velkého kapitálu ať u Živnobanky, anebo u Agrární banky. Trvalo to také 3 roky, než taková společnost byla donucena přispívati. Dnes, kdy obce mají možnost podle tohoto paragrafu dostávati příspěvky, se toto ustanovení ruší. Osnova ukládá dále obcím nové finanční náklady, jichž dříve neměly. Podle §u 21 musí obce hraditi ¹/₅ nákladů za své nemajetné příslušníky, již budou léčeni ve veřejných nemocnicích, nebo jiných ústavech. Tohle je zase namířeno proti samosprávě lidové. Socialisté a komunisté, když přijde dotazník o majetku takového ubožáka, jsou jistě hodně shovívaví, kdežto příslušníci dřívější, takový statkář, měl radost, když mohl přimáčknouti chudáka, aby léčebné platil: jestliže měl domek, třeba zadlužený, napsal starosta, že to může zaplatiti, a nemocnice to vymáhala. Dnes se poukazuje, že tu a tam socialisté píší, že onen člověk má sice domek, ale platiti nemůže. Tedy, aby napříště benevolentní starostové to nemohli dělati, ukládá se obcím tímto zákonem jednu pětinu hraditi. Starosta bude vázán. Kdyby to někde provedl, obecní finanční rada řekne: ťTy chlape, on by to mohl zaplatiti, a my za něj máme platiti jednu pětinu,Ť Tak vypadá předloha po stránce humanity a lidskosti: vyždímati z chudých lidí peníze za každou cenu.

Osnova zákona usvědčuje právě tvůrce daňové reformy, že není úkolem jejím přinésti úlevy pracujícím vrstvám, protože budou obce přímo donucovány, zaváděli různé dávky, jež ovšem budou postihovati pracující třídy a chrániti zdanění majetných. Jedno z nejdrastičtějších ustanovení je v §u 8, podle něhož starosta obce, nebo úřadující náměstek může býti potrestán pořádkovou pokutou do výše 5.000 Kč, když by totiž ihned neprovedl opatření vlády, nebo úřadů přirážky povolujících, poněvadž tyto nahrazují usnesení zastupitelských sborů, a mimo to kdyby nechtěl snad zaváděti dávky a jiná povolovací řízení. Zákon totiž obcím, které nebudou moci vystačiti s 200%, dovoluje zvýšiti je na 300%, ale jejich rozpočty budou nadřízenými úřady přezkoumány. Dosud to byly okresní správní komise, které nejsou nikým voleny, a napříště to budou zase nějaké okresy a ty budou v rozpočtech nařizovati škrty, takže obecní zastupitelstva přestanou býti rozhodujícími orgány a bude o tom rozhodovati úředník. Bude záležeti na tom, jak se ten člověk vyspí. Když bude špatně naložený, nešťastná obec i s rozpočtem. Tak si představují naši měšťáci samosprávu obcí. Zde nejlépe viděti tu opravdovou demokracii dnešní vládní většiny. Snižuje samosprávu jako neschopnou hospodařiti se svým vlastním majetkem, omezuje vůbec její samostatnost a vydává ji do rukou státní byrokracie. Tak to vážně myslí česká buržoasie s demokracií a samosprávou, že má pro ni větší význam zřízení četnické stíníce, než existence obcí a obecních úřadů, vedených volenými zástupci lidu.

Nebyli jsme na pochybách, kam směřuje celý cíl daňové reformy, že cíl daňové reformy znamená utužení dosavadního režimu kapitalistického systému, a že jen pracující vrstvy mohou proti tomuto systému společným úsilím a jednotnou frontou dobýti určitého vlivu a mohou další plány české i německé buržoasie zmařiti. (Výborně! — Potlesk senátorů strany komunistické.)