Místopředseda Böhr (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Polach. Dávám mu slovo.

Sen. Polach (německy): Slavný senáte! Předlohy, o kterých se dnes máme raditi a usnášeti, tvoří od svého vzniku předmět nejostřejší kritiky a nejrozhodnějšího zamítnutí u naší strany. Ani velice temperamentní způsob, kterým se ministr financí ztotožňuje se svým dílem a jeho snaha. staviti do popředí argumenty do jeho oboru spadající při hájení této předlohy, nemohou nás klamati o tom, že tato t. zv. berní reforma pochází z ducha měšťácko-kapitalistických zájmů, a že vášnivý souhlas, který zástupcové všech měšťáckých stran k této předloze vyslovili, má hlavni svůj popud v hospodářském a politickém charakteru této předlohy.

Pan ministr financí dr Engliš řekl v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny dne 20. ledna t. r., háje svoji předlohu, že žádná skupina zájemníků nedostává touto berní reformou tolik výhod jako dělnictvo a malé úřednictvo, pokud platiti mají důchodovou daň srážkou, a to proto, poněvadž berní reforma přináší největší všeobecné snížení důchodové daně a že dělník a malý úředník mají přece platiti jen tuto daň. Nejen přímé daně, řekl pak dále, nýbrž celý finanční systém že je progresivní. Myslím, podíváme-li se na všechny charakteristické známky těchto předloh, že spíše lze říci, že celá berní předloha je degresivní. Abych poukázal jen na jednu věc: celá předloha a rozprava o berním problému omezuje se na přímé daně a, což se nejvíce vždy znovu a s chválou zdůrazňuje, snižuje daně ve prospěch majetných, ve prospěch průmyslu, výroby; ale na celém komplexu, na základních myšlenkách našeho celého berního systému nemění toho nejmenšího, především nemění ničeho na poměru mezi přímými a nepřímými daňovými závazky, Z 10 miliard korun, které stát ročně na daních vybere, jsou čtyři pětiny nepřímých daní; na tom se nemění ničeho. V posledních letech přistoupilo k tomuto, z nepřímých daní pocházejícímu zatížení právě nejchudší časti obyvatelstva, úřednictva, dělnictva, malých živnostníků, malorolníků, celé množství věcí, které ukazují, že nemůžeme mluviti o progresivní finanční politice v tomto státě. Přistoupilo k tomu zavedení cel na potraviny, zvýšení stávajících cel obzvláště na průmyslové výrobky, zvýšení daně cukerní, zvýšení daně z lihu. a snižuje se vlastně v podstatě nyní jen daň z výnosů kapitálových. Ne jakoby to bylo tak naléhavou nutností. Neboť podíváte-li se na bilance a odhady dividend za uplynulá léta, shledáte, že se podnikatelé ani nyní nenalézají v postavení zrovna politování hodném, poněvadž všechny tyto odhady dividend znějí velmi optimisticky. Na druhé straně sociální barikády — na jedné nalézají se kapitalisté — nalézají se zase vrstvy velice politování hodných lidí, pro které se přes všechny snahy se strany socialistické nestalo ničeho, váleční mrzáci, nezaměstnaní, dělníci se zkrácenou dobou pracovní, staropensisté.

To je poměr zatížení přímými a nepřímými dávkami. Ale další podpora majetných daňovými předlohami záleží v tom, že pozemková daň, která jako jediná daň od převratu a v posledních letech, kdy provedena byla valorisace, nebyla valorisována, a která stále ještě činí čtyřnásobné nominále toho, co se na pozemkové dani platilo v době předválečné, těmito předlohami jest ještě snižována. Dělníkům se ovšem při snížení osobní daně z příjmů o 40% všeobecně závazek placení daně, tedy této formy placení přímých daní. přirozeně rovněž snižuje. Vezmeme-li však zase jen jednu skutečnost v úvahu, že se tato daň, dělníkům uložená, až do posledního haléře vybeře, že v zákoně dokonce jsou obsažena ustanovení, že když po část roku zde není příjmu, který zavazuje k placení daně, daň tuto dlužno zapraviti předem, a jakož i řadu jiných ustanovení, pak vidíme, jak málo také zde pozorujeme ducha progrese, sociálně-politické progrese. Srovnáno s touto skutečností, že z daňové povinnosti, která existuje pro pracujícího, vybere se 100%, je nutno poukázati s druhé strany k tomu, co ministr financí sám řekl, že totiž ze 60 miliard národního příjmu, jaký v Československu byl asi zjištěn, osobní daní z příjmu postiženo jest jen 10%. Je tedy naděje, že postiženo bude podstatně větší procento, velice nepatrná, naděje na t. zv. stejnoměrné jednání, ačkoli to od stejnoměrnosti velmi je vzdáleno, když se někomu s příjmem 7.000 korun poskytuje sleva 40% a druhému s příjmem 100.000 korun poskytuje se tatáž úleva. Praktické zrušení progrese je dáno skutečností, že se také velikému umění berních úředníků po uzákonění této reformy nepodaří, příjem bohatých a majetných, kteří mají mnohou možnost zastírati své příjmy, úplně podrobiti zdanění.

Nejen dělníkům a úředníkům nepřináší zákon ničeho, co by sociálně mělo nějakou podstatu, také malým živnostníkům a malorolníkům nepřináší ničeho. Neboť ohledně těchto dvou vrstev obyvatelstva byly marny všechny naše snahy, abychom zde prosadili daně prosté existenční minimum také pro formy daní z výnosu. Nevím, zdali dnes při hlasování o návrzích, které se k tomu vztahují, sobě věc nerozmyslíte a neprojevíte sociální porozumění pro vrstvy, které prý mnoho vašich stran zastupuje. Poukazuji dále na jednání s konsumními družstvy, jimž daň byla zdvojnásobena, kdežto na druhé straně agrární družstva zůstala od daně osvobozena. Vůči všem těmto skutečnostem zní to jako výsměch, když ministr financí nám chce své předlohy učiniti přijatelnými tím, že prohlašuje, že nepřinášejí nikomu tolik jako dělníkům a malým zaměstnancům. Také tento zákon, ať ho zkoumáme jakkoli, patří do série sociálně a politicky reakcionářských snah, ve kterých se duch a vůle nynějších vládních stran vybíjí. Mezi těmito třemi předlohami projevilo se to nejjasněji a nejostřeji v předloze, o které chci mluviti, v předloze o nové úpravě autonomního finančního hospodářství.

Vláda chce — to sloužiž k charakteristice této předlohy — panujícímu přílišnému zdanění přímými daněmi odpomoci na útraty samosprávných svazků, rdoušením toho, čeho samosprávné svazky k svému životu potřebují a co při nedostávající se daňové výsosti těchto korporací mají dostávati ve formě přídělů ze státních daní. Tento zákon, který sdělán byl na útraty samosprávných svazků, obsahuje zároveň, jak ještě později ukáži, zničení sebeurčení a samosprávy těchto korporací a je další snahou, učiniti konec kulturní a národní autonomii, která tu zbývá v posledních zbytcích v samosprávných svazcích. Musím říci, že je přímo úžasné a psychologicky nepochopitelné, s jakou horlivostí se německo-měšťáčtí účastníci, anebo podílníci na vládě dopouštějí této kulturní a národnostní sebevraždy, která jest obsažena ve zničení ubohého zbytku národnostní autonomie, existující ještě v německých městech. Podívejme se blíže na zákon, především na důvodovou zprávu. Tato svědčí o špatném svědomí vlády, téže vlády, která nám tyto tři zákony předkládá. Neboť podle toho, co vláda v důvodové zprávě praví, přiznává, že statistické podklady které nám teprve mají dáti porozumění pro tento zákon, jsou nedostatečné, že tyto statistické podklady nesahají přes rok 1922 a že nám tudíž nemohou poskytnouti správný obraz o činnosti obcí ve správě, o používání peněz, které mají k disposici. Roku 1922, o kterém máme číslice v důvodové zprávě, nemohl vůbec jeviti účinky zákon o obecních financích z roku 1921 a zákon o přikazování výtěžků daní. Dále si vzpomeňme na hospodářskou a měnové politickou povahu tohoto roku. Po valnou část roku 1921 nalézali jsme se ještě ve stavu inflace. Stabilisace měny a deflační krise, s tím související, která nastala koncem roku 1922, měla nejhorší účinky na obecní finance a úplně uvedla v nepořádek poměry v obcích a samosprávných korporacích. Proto nemůže tento úsudek o obecním hospodářství, zlý úsudek, který slyšíme, jakoby ve všech obcích bez výjimky panovala epidemie lehkomyslnosti, jakoby panovala největší nehospodárnost, tento úsudek důvodové zprávy, která také je zrozena z tohoto ducha, nemůže nám odhaliti pravé příčiny krise samosprávných korporací. Pravé příčiny spočívají naopak v tona, že opomenuto bylo zhodnotiti přirážkové základy, z nichž percentuální část se vybírá pro potřeby obcí, dále v obrovských daňových nedoměrcích a — což jest ještě horší — ve vybírání daní, což obce postavilo před největší okamžité potíže a nutilo je k tomu, aby jinde za nejnepříznivějších poměrů uzavíraly půjčky. Abych jen řekl zde něco málo, vykazují nedoplatky přímých daní, které měly tvořiti podklad pro přirážky samosprávních korporací, výši neustále stoupající. Nedoplatky činily roku 1919 577 milionů, stouply roku 1920 na 837 milionů, činily roku 1921 1347 milionů, roku 1922 1253 milionů, dosáhly roku 1923 výše 1794 milionů a činily v posledním roce, o kterém máme účetní uzávěrku, totiž roku 1924, 2513 milionů. A největší část těchto nedoplatků vypadá na daně přirážkám podrobené, kteréž pro potřeby samosprávných korporací přicházejí v úvahu. A tím vysvětluje se tedy dostatečně kritický stav obecních financí a dlužno označiti za frivolnost, budí-li se představa — představa, kterou také ministr financí svými výroky podporuje, přes odpovědnost, které podléhá — jakoby všechny samosprávné korporace pro svou nehospodárnost musily býti dány pod kuratelu. Ale jak je tomu ve skutečnosti? Jaký by byl úsudek i tehdy, kdyby všechny nedoplatky byly odstraněny, jak by tomu bylo ve skutečnosti podle skutečných hospodářských poměrů? Přirážky k přímým daním činily průměrně v Čechách 523%, na Moravě a ve Slezsku 559%. A statistika ukazuje, že nehledě k velmi málo výjimečným případům, kde se objevuje podstatně vyšší přirážka, toto procento se objevuje tak skoro ve všech obcích, okresech a zemích. Břemena.samosprávy vzrostla v době od roku 1914 do 1922 v poměru 100 : 766. Naproti tomu vzrostl index velkoobchodu, který nám podává obraz skutečných požadavků, skutečných hospodářských potřeb, v poměru 100 : 1355, a vezmeme-li za podklad index maloobchodu, který přece také pro hospodářství obcí v tak mnohém ohledu, na příklad při vydržování zaměstnanců přichází v úvahu, pak stoupl index maloobchodu ve Velké Praze na příklad v prvé skupině, ve skupině potravin, nejdůležitějších potřeb, na 1490 a ve druhé skupině na 1833. Jestliže tedy správní náklady obcí, které stouply na 766%, srovnáváme se skutečnými potřebami, s cenami zboží, potravin atd., pak musíme říci, že zcela naopak tyto samosprávné korporace hospodařily zcela mimořádně šetrně, že u nich nelze činiti výtku lehkovážného hospodaření a že se tento útok na autonomii obcí podnikl jen z politických důvodů a jedině z politických úmyslů.

Ministr financí dr Engliš prohlásil ve svém exposé v rozpočtovém výboru senátu, že bude potřebí po provedení reformy správy přemýšleti o rekonstrukci autonomních financí. A mínil, že finanční prameny samosprávy odpovídati musí její lokální povaze a její politické konstrukci, neboť finance že jsou rubem politické moci, totiž odpovědnosti. Tedy v těchto velice duchaplně řečených a na bezprostřední neporozumění namířených slovech spočívá rovněž výtka lehkomyslného hospodaření obcí. Naproti tomu bylo by nutno říci, že by k přemýšlení o rekonstrukci autonomních financí bývalo dost času po dobu posledních let, a že povinnost k tomu zde byla také již dříve. Ale mentalita vládní většiny není přece zařízena na přemýšlení, je spíše zařízena na brutální, bezohledné vykonávání moci. A míní-li pan ministr financí, že po provedení reformy správy — post hoc, propter hoc, mohlo by se v jistém smyslu říci, on tím sám vyjadřuje vnitřní morálně politické souvislosti, které tu jsou mezi berní reformou a reformou správy — po provedení reformy správy, která přece podle celé své koncepce znamená konec veškeré autonomie, bude nutno přemýšleti o rekonstrukci autonomních financí, pak pravím já, že budeme musit přemýšleti nejen o rekonstrukci, nýbrž že budeme naopak musit bojovati za znovuoživení autonomie s veškerou ostrostí a veškerou vášní.

Co se však týče skryté výtky nedostatečné odpovědnosti, kterou také v těchto slovech lze poznati, mám za to, že z voleb vyšlí ochráncové autonomních zájmů, netoliko fiskálních zájmů, řešiti mají netoliko povinnost šetrnosti, nýbrž také sociální a kulturní otázky, a že jsou odpovědni netoliko za spoření ve výdajích, nýbrž také za tvořivou práci. Je smutno, že ministr financí... (Sen. dr Heller [německy]: Ten zde není! Kdepak vězí? Nikdo z finančního ministerstva zde není! To je skandál, že mu není rovno! V žádném jiném parlamentě by to nebylo možnol To je také ta nová většina! — Předseda zvoní. — Sen. dr Heller [německy]: Ani úředníci už sem nepřicházejí; dopoledne zde byli; ti zde mají býti vždy a nemají odcházeti! Jen jeden ministr zde byl, který o tom rozumí tolik, jako o reformě správy, kterou podepsal, dříve nežli ji četl! — Výkřiky.) Nepodaří se vám projevy rozhořčení prokázati morální alibi. Svým opatrně stylisovaným, avšak v jeho kapitalisticko-fiskální povaze srozumitelným projevem, pokud jde o berní reformu, dostává se pan ministr financí do velmi podezřelé, velmi povážlivé blízkosti k profesionálním zástupcům intransigentního kapitalismu. Tak zcela podobně mluvil pan generální tajemník Hodáč. Ve valné hromadě svazu průmyslníků v dubnu t. r. pravil: ťPřed projednáním předlohy o autonomních financích protestujeme proti této nepřiměřené výši, žádáme její snížení a odstranění každé možnosti pro mimořádné překročení limituŤ. Při jiné příležitosti řekl týž dr Hodáč, který jest jedním z nejmocnějších lidí v našem státě: ťObce a samosprávné korporace musí své úkoly zmenšiti, právě tak, jako my jsme se musili v jiných oborech omeziti.Ť A dr Engliš, ten řekl, myslím, že to bylo dokonce tehdy při valné hromadě svazu průmyslníků, kdy vítal tuto vznešenou společnost: ťCo nyní chci, je taková adaptace daní, jaká ve výrobě je snesitelnou. Nejde-li to v mnohých obcích bez krisí, prokáže se na jedné straně, kde leží prámem přetížení, na druhé straně rozhodne vyšší a všeobecný zájem.Ť Ve sbírce dobrozdání, jež obchodní a živnostenské komory k této předloze podaly, vyjádřily se tyto komory k bernímu zákonu, pokud jde o samosprávné korporace, takto: Ústředí poukazuje na to, co řečeno o zatížení na jiném místě, a prohlašuje tudíž zatížení přirážkami 600% za zcela nemožné.

Nuže, kde pak leží význam této předlohy, pokud jde o novou úpravu financí samosprávných korporací? Když z množství toho, co je předmětem kritiky, vyjmeme jen hlavní hlediska, pak jsou to tři charakteristické věci, které v tomto zákoně jsou obsaženy: Především omezení práva přirážek samosprávných korporací, pak dozorčí právo nadřízených svazů nad obcemi a za třetí ustanovení o vyrovnávacím fondu, který má býti nově utvořen. Podle předlohy mají obce právo jen na přirážku do 200%, v krajním případě 300%, okresy právo na přirážky do 110%, v krajním případě 150%. a země 160%. Je tedy právo zaváděti přirážky u všech samosprávných korporací úhrnem omezeno na 470%, a při využití všech dalších možností na 610%. Je potřebí vzhledem k tomuto omezení líčiti sociální, kulturní a zdravotní nebezpečí, bude-li toto právo vybírati přirážky takovým způsobem omezeno? Musíme se již dnes ptáti: Jak vytváří se v jednotlivých obcích vývoj výdajů za kanalisaci, vodovod a osvětlení? Jak to bude vzhledem k tomuto omezení vypadati v obcích s chudobinci, s chorobinci? Jaké možnosti bude vzhledem k tomuto omezení míti obec, aby v oboru své působnosti učinila něco pro nezaměstnané? Co budou moci ještě vykonati obce vzhledem k nedostatečným prostředkům pro vybudování školství v oboru vlastní působnosti? Prostředky po ruce jsoucí budou v nejpříznivějším případě stačiti sotva k udržování obecního správního aparátu a v nejlepším případě k placení úroků z dluhů, poněvadž obcím také v budoucnosti nebude dána berní výsost a slib ministra financí stran rekonstrukce celého berního systému je slibem ad kalendas graecas, to jest na všechny věci, pro všechnu budoucnost.

Co se týče druhého charakteristického bodu, dohledu nadřízenými úřady, tu dostává se podle tohoto zákona okresním výborům netoliko formálního práva přezkoumacího, nýbrž také práva přezkoumávati výdaje podle jejich účelnosti. Slovo ťúčelnostŤ s jeho možností různého výkladu, s jeho elastičností otvírá dokořán dveře zvůli a protekci. (Místopředseda dr Krčméry převzal předsednictví.) Nadřízený úřad může sumy na straně výdajů snížiti, a když se mu to hodí, zvýšiti. Nepotřebuji říci, jaký to bude míti účinek na německé a české obce, kde se zde bude zvyšovati a kde snižovati. Existuje pak také u dozorčího úřadu možnost vyhrůžky trestem proti obecnímu starostovi, který nevyhoví nařízením nadřízeného, zdánlivě ovšem také autonomního úřadu, ba dokonce možnost sesazení. Ve všech obcích, ve kterých obecní starosta bude ochoten poctivě zastávati zájmy své obce, nebude lze zabrániti tomu, aby přicházel do věčných konfliktů. Jednak je zde jeho povinnost vůči obyvatelům obce, kteří ho vedli k nejvyššímu úřadu v obci, jednak bude neustále viděti nad sebou Damoklův meč nadřízeného úřadu. Ovšem je dozorčí úřad také autonomním úřadem, řekne se, to tedy že není namířeno proti autonomii. Ale jak dlouho bude ještě autonomním úřadem, pokud jím byl až dosud? Po přijetí reformy správy přestane autonomie okresních správ. Vůle podřízeného svazku bude nahrazena vůlí vyššího svazku. A jak velice se s touto skutečností již nyní a také u tohoto zákona operuje, dokazuje okolnost, že se původcové berních zákonů neostýchají, v četných případech předbíhati ustanovením správního zákona pro daňový zákon. V označení úřadů v osnově se již s tím operuje. Tak mluví se o moravsko-slezském zemském fondu, jakoby již reforma správy byla zákonem. Nebude-li okresní úřad své právo dozorčí vykonávati ve smyslu daném shora, je z přídělů z fondů vyloučen a ve skutečnosti bude v praxi o osudu obcí a okresů rozhodovati zemský president, předseda zemského výboru. To bude vlastní dozorčí a panující orgán, a okresním výborům připadne ušlechtilá úloha, býti náhončími ve smyslu a v duchu zemského výboru resp. jeho presidenta.

A co se týče vyrovnávacího fondu, skládá se z domovní daně z 1¹/₂% přirážek k pozemkové dani, z části přirážek k oběma výdělkovým daním a ze 160 milionů z daně z obratu, myslím, že z 10 nebo 12% veškeré daně z obratu. Celý vyrovnávací fond, srovnáme-li s celkovým obecním rozpočtem ve všech obcích republiky, bude velmi malý. Ve své řeči v rozpočtovém výboru dne 14. října 1926 vypočítal pan ministr financí dr Engliš výdaje obcí obnosem 5717 milionů Kč, tedy 52 procenty tehdejšího veškerého rozpočtu státního, při čemž od celé řady obcí výpočty vůbec nedošly, takže lze přibližně předpokládati 6 miliard. Pokud lze přibližně počítati, bude všechno to, co poplyne do vyrovnávacího fondu, obnášeti nejvýše 300 milionů Kč, tedy v okrouhlých číslicích asi 5% tohoto rozpočtu, a tím mají nyní býti uhrazeny všechny potřeby všech obcí, přesahující nejnutnější míru. Fond bude pramenem neustálých korupcí. Bude spravován zemským výborem.

§ 10 zákona o nové úpravě financí samosprávných korporací praví v odstavci 5, že při přídělech dlužno nejdříve vzíti zřetel k těm nákladům, ke kterým obce a okresy podle zákona jsou povinny, anebo jež spočívají na jiném právním titulu, a teprve ze zbytku fondu mohou se poskytovati příspěvky pro ostatní účely — ohledně účelu se praví ťse zřetelem na jejich účelnostŤ a se zřetelem na obce a okresy finančně slabé. Co to znamená v praxi? To znamená v praxi, že prostředků pocházejících z fondu použíti je především k placení dluhů obce a pak teprve snad na kanalisaci, na vodovod, nebo osvětlení, že tudíž především dlužno uspokojiti pohledávky a potřeby Hypoteční banky a pak teprve potřeby obyvatelů obce. Zvýšení závazků obce vzniká také z toho, že t. zv. třetina ošetřovacích výloh na Moravě zavádí se nyní jakožto pětina ošetřovacích výloh pro všechny země státu.

Jak vidíme, odporuje tento zákon jakémukoli pojmu autonomie. Odporuje sociálním, logickým, právnickým, politickým pojmům, a přece byla tato protisociální, protiautonomní vládní předloha ve výboru ještě zostřena. Povolovací a dohlížecí právo bylo ve výborových poradách ještě rozšířeno, svobodně volení starostové obcí postaveni pod trestní sankci, což bylo teprve úlohou z pilnosti, kterou vypracoval výbor, bylo vyhrazeno sesazením, ztíženy obci podmínky životní a možnost vývoje. Charakteristickým pro cenu předlohy je, že se všichni vážní činitelé ve státě vyslovili co nejrozhodněji proti berní reformě a obzvláště proti tomuto zákonu. Svaz německých samosprávných korporací prohlásil ve velmi zevrubném pojednání o zákonu, že osnova zákona je přímo prodchnuta nepřátelstvím proti samosprávě, a řekl tehdy, když zde byla jen vládní předloha a výbor se ještě neusnesl na jejím zostření, že tato osnova není schopna nějakého zlepšení, a že je přímo nemožno podávati byť jen pozměňovací návrhy k jednotlivým ustanovením. A druhá vážná korporace, která zasedala v posledních dinech, sjezd právníků v Liberci, vyslovil se ve svých směrnicích daňové politiky... (Sen. dr Heller [německy]: Vůbec příjemná kapitola!)... ano, ano,....proti systému přirážek a pro samostatné příjmy obcí, a tím implicite osnovu zákona odsoudil, ačkoli v čele sjezdu právníků stál a jeho vedením pověřen byl muž, který se z odpovědného místa pro tento návrh svým podpisem vyslovil již před jeho projednáváním. Ano, samotná vláda, jak jsem řekl, musí v důvodové zprávě tuto předlohu označiti jako nejslabší část berní reformy a k upokojení myslí zdůrazňovati přechodnou povahu této nové úpravy finančního hospodářství. Ale obávám se, že tato úprava nebude míti tuto provisorní povahu, že se tento špatný zákon dožije let, pokud to záviseti bude na vůli měšťáckých stran, na vůli vládní většiny.

Sociální demokraté poznali a prohlédli antisociální charakter předlohy od samého počátku, od prvého okamžiku, a přece bude tato předloha přijata; vládní strany nemohou se toho okamžiku dočkati, o celé hodiny byly by tuto lhůtu ještě zkrátily, aby již mohly hlasovati pro tuto předlohu. Vyhovuje přece všem tužbám měšťáckých tříd všech národů v tomto státě, pohybuje se úplně v linii všeobecné i hospodářské politiky, kterou pěstuje měšťácká vláda. Je článkem v řetězu reakce, jenž se kuje od vítězství měšťáckých stran, od vstupu německých stran do vlády. Platilo vždy za kriterium demokracie, že se buňce státu, totiž obci, zachovává její autonomie. Jsou mnozí, kteří se zabývali otázkou demokracie a řekli: ťDemokracie je právo samosprávy nejmenších korporacíŤ. A mohu poukázati na výrok jednoho muže, jenž pro lidstvo ve vládních stranách i mimo ně platí za autoritu, na slova presidenta republiky, jenž ve svém poselství prohlásil mezi jiným: ťStát se zakládá nejen na centralisaci, nýbrž také na autonomii. Ovšem je také novodobá autonomie jinou nežli v době absolutistického státu. V demokracii platí argument, nikoli sofistika a násilí.Ť A při jiné příležitosti, již dříve při jistém intervievu, řekl president: ťJsem se stanoviska demokratického pro autonomii, vedle přirozené centralizace. Nemusím zvláště zdůrazňovati, že autonomní snahy nechápu jakožto politickou protivu vůči státuŤ, něco, nad čímž panstvo z vládních stran bylo tolik rozhořčeno. Jedním slovem, všechno, co je seriosní, co dává se vésti potřebou, říci pravdu, říci pravé slovo, nechce ničeho věděti o této politice, jaká se také v tomto zákoně projevuje.

V obci, spravované vůlí občanů, spočíval poslední zbytek národnostní autonomie také pro německé obce, a ve snaze, učiniti byrokracii pánem a velitelem všeho, spočívá znatelně tendence, urychliti proces zřízení národního státu. A je velice smutnou kapitolou, že při tomto procesu a při této snaze spoluúčinkují a spolupracují s takovou horlivostí německé měšťácké strany. V ochotě německých stran, hlasovati pro tento zákon, spočívá nesporně politický akt vzdání se obecní autonomie a německé měšťácké strany pohybují se nadále na nakloněné ploše, na které se nelze zastaviti. A aktivismus, kterým se německé měšťácké strany snaží ospravedlniti svou politiku a kterým před svými přívrženci se pokoušejí dokázati své alibi, tento aktivismus je ve skutečnosti negativismem, to je zapřením autonomie a v tomto smyslu a v této souvislosti může nová úprava autonomního finančního hospodářství představovati důstojnou souběžnou akci k reformě politické správy.

Ministr Černý vyjádřil se před několika dny ve výboru o reformě správy a řekl — je těžko, příti se s ním o tom — že jmenování členů autonomní korporace vládou snáší se naprosto s demokracií, dále že Prügelpatent nebyl nikterak zostřen trestními ustanoveními, která jsou obsažena v předloze o reformě správy. Myslím, že tresty byly zvýšeny z 200 korun na 5.000 Kč. (Sen. dr Heller [německy]: To je ta valorizace!) Ano, kdežto ve všech věcech, které slouží sociálně-politickým účelům, tuto valorisaci musíme postrádati. Rozšíření policejní moci státních úřadů, řekl dále, že jest jejich precisováním. Musíme si tu vzpomenouti na slova velikého německého myslitele Friedricha Nietzsche, který řekl: ťČlověk lže svými ústy, ale hubou pronáší pravduŤ. Myslím, že těmito slovy, které ministr promluvil, míněno jest něco jiného, nežli co chtěl říci.

A přes to musíme konstatovati, pokud jde o reformu správy, nejužší souvislost s berní reformou, kteréžto zákony bych označil jako siamská dvojčata, takže se nemohu zříci toho, abych několik slov o tom nepromluvil. Přes tento krásný charakter zákona, jenž znamená konec autonomie, usneslo se říšské vedení křesťansko-sociální strany, souhlasiti s předlohou a zahájiti speciální debatu, za předpokladu, že zabezpečena bude rovnoprávná spolupráce Němců ve všech zastupitelských korporacích, zejména v ohledu jazykovém. To bylo řečeno v tom okamžiku, takže se musíme tázati: Je to pštrosí politika, anebo balamucení, je to sebeklam — ale tak nízko nechci oceňovati její intelekt — anebo je to klamání jiných? Členové svazu zemědělců usnesli se také v zásadě na souhlasném projevu a zakazují si při této příležitosti — spadá to podle kalendáře dohromady v jeden čas — předpisy se strany sjezdu právníků, jehož ostrý, objektivní a věcnou znalostí řízený úsudek jim ovšem je velice nepříjemný.

Při zákoně o obecních financích jde o totéž jako při reformě správy. Máme teprve ³/₄ roku spoluvlády německých měšťáckých stran, anebo aby mne nikdo nevinil z historické nepřesnosti, 7 měsíců, tedy jsou, abych tak řekl, německé měšťácké strany sedmiměsíčním dítětem. A co je bilancí této krátké spoluvlády? Série reakce, která byla zahájena ještě před vstupem Němců, ale s hlasy těchto stran, přijetím celního zákona, přijetím kongruy, která pokračovala po vstupu Němců do vlády povolením fondu pro ozbrojení, zachováním 18timěsíční služební doby a jinými zpátečnickými zákony. Tato série reakce má býti korunována berním zákonem, reformou správy, novelou sociálního pojištění, to fest ona má býti korunována zrušením finanční samostatnosti obcí. odstraněním jakékoli naděje na samosprávu, má býti korunována zřízením bezmezné policejní moci v reformě správy, má býti korunována zničením sociálně-politických vymožeností, k čemuž novela o sociálním pojištění znamená jen první krok. To všechno dělají německo-měšťácké strany s sebou; za velice pochybný dar dvou ministerských křesel, pochybný v každém směru, a také ve směru osobním, snesly morální znehodnocení těžkého boje, který Němci musí vésti za národnostní rovnoprávnost, za tento pochybný dar potupily jméno Němců v očích všech (Potlesk stoupenců.), netoliko Němců, ježto Neněmci právem budou moci poukazovati k tomu, že pro trochu ochoty byl vydán na pospas předmět zápasu, který byl označován za tak svatý. Po celá leta předstíraly tyto strany zápas za rovné právo národů, a nyní takovéto zřeknutí se posledních zbytků autonomie, která tu zůstala v obcích a v okresních zastupitelstvech! Tyto strany vstoupily do vlády bez nejmenšího zabezpečení podmínek národnostní existence, marně, poněvadž myslily, že aktivism se tomuto zabezpečení přiblíží, poněvadž psychologicky a politicky se domnívaly, že toto přiblížení podporují. To nám připomíná trochu výrok starého světáka, který řekl: Nemohu-li tančiti s pannami, - stanovisko poměru Švehlova k vládním stranám — tož tancuji s nepannami, při čemž věru nechci vládním stranám osvědčiti jejich politické panenství. Tyto strany se tomuto zabezpečení nepřiblížily.,a kdo zná dějiny vlády tohoto státu a kdo zná elastičnost, hybnost a equilibristiku nynějšího šéfa vlády, může si představiti, že tento nynější stav vlády s nynějšími vládními stranami... (Sen. Niessner [německy]: Ten je pěkně napálil!)... ano, on je pěkně napálil — není vybudován pro věčnost, a že, až tato fáse uvnitř četných vládních fásí v československém státe pomine, že pak nezbyde nic jiného, nežli kocovina a nepatrné morální ocenění stran, které takovýmto způsobem operovaly s nejdražším předmětem zápasu Němců. My němečtí sociální demokraté, s jejichž mezinárodností a beznárodností měšťácké strany povždy vyřizovaly svůj celý boj. my dopouštíme se tohoto velikého zločinu, že i nadále v souhlase se svými zásadami vytrváme z pevného přesvědčení, že to znamená smíření a skutečné sblížení národů, když, pokud jde o správu státu a uspořádání národnostních poměrů, vytrváme na půdě, jak jsme to theoreticky již ve svém programu před 30 lety projevili a zač jsme se po celou tu dobu zastávali.

Slavný senáte! Tato předloha zákona je částí celku oné politiky, proti kteréž bojovati jsme učinili svým úkolem z důvodů politické morálky, ale také z důvodů pravých zájmů všech národů tohoto státu. a v souhlase s tímto úsudkem, s tímto chápáním věci, jakéž máme o celé politice, jejíž část tvoří tato vládní předloha, prohlašuji, že jsme odhodláni hlasovati proti této protisociální. protikulturní, proti této předloze, která vzešla z potřeb vládní většiny. (Potlesk senátorů něm. str. soc. dem.)

Místopředseda dr Krčméry: Následujúcim rečníkom je pán sen. Šturc, dávám mu slovo.

Sen. Šturc: Slavný senáte! Zpravodaj v poslanecké sněmovně posl. pan dr Hnídek zahájil svou řeč těmito slovy: ťPane předsedo, dámy a pánové! Přistupujeme právě k projednávání jednoho z nejdůležitějších zákonů, který znamená mezník v hospodářském životě naší republiky.Ť Přesto, že sám referent uznává tento zákon za tak důležitý, přece se nezasazoval o to, aby toto uznání důležitosti bylo projeveno zákonodárnými sbory. Nikdo z vládní většiny se nepřičiňoval o to, aby zákon tak důležitý byl postoupen k diskusi národům tohoto státu. Ale naopak vládní většina spěchá, aby tento zákon co nejrychleji byl v zákonodárných sborech projednán, aby národové tohoto státu neměli příležitost důkladně se zákonem tím, pokud je pouhou osnovou, se seznámit. Minulý týden sice zde pan ministr financí vykládal, že všecky stavy a.třídy měly možnost o této osnově se vysloviti, ba tvrdil zde, že i dělnické organisace tuto osnovu zkoumaly. Věřím, že osnovu tu zkoumali zástupcové kapitalistů, jako zástupcové bank, uhlobaroni, cukrbaroni, velkozemané atd. Avšak nemám chuť věřit, že by tuto předlohu byli zkoumali poctiví zástupcové dělnictva a jestliže přece měli možnost tuto osnovu zkoumati, pak nemohu věřiti, že by mohli poctiví zástupcové dělnictva projeviti souhlas s touto předlohou.

Tedy opakuji, že zákonu tomuto se nevěnuje tolik pozornosti a péče v zákonných sborech, kolik by zasluhoval. Je to samozřejmé, že zde nemá nikdo mnoho chuti tuto předlohu zákona studovati, protože každý je přesvědčen, že to, co ráčil říci referent v rozpočtovém výboru, je více než svatá pravda: ťNa osnově této se zde nesmí ničeho měniti!Ť Pánové, nemyslíte, že tento sbor je zde institucí pro zbytečné záležitosti? Nemyslíte, že by bylo rozumné, aby tento sbor likvidoval?

Dříve panská sněmovna, nebo dnes anglická sněmovna lordů byly a vždy jsou instituce zastupující něčí zájmy, ale zde tomu tak není. Panská sněmovna zastupovala zájmy dvora a dynastie. Tak v jiných státech jest úkolem vyšší sněmovny hájiti zájmy dynastie. Taková panská sněmovna měla a v jiných zemích má právo zastaviti usnesení poslanecké sněmovny. Když panská sněmovna projednávanou osnovu neschválila. nemohla být předložena k podpisu nejvyššímu vládci. Vždyť členové panské sněmovny byli jmenováni z milosti boží panovníkem, aby korigovali jednání sněmovny, totiž alby korigovali činnost volených zástupců obyvatelstva. Členové vládní většiny se snaží, aby zakryli svoji snahu, že tímto zákonem převalují nejtěžší břemena na bedra chudého lidu. Členové vládní většiny se snaží vyvolati ve veřejnosti dojem, že tato daňová předloha přinese prospěch i malým živnostníkům a malorolníkům, stane-li se zákonem. My toto popíráme a tvrdíme, že tato předloha zákona je ve svém celku namířena proti chudému lidu vůbec a, jak výše jsem řekl, pomoci této předlohy se převalují nejtěžší břemena na třídy nejchudších, a to ve formě přímé i nepřímé. Pan dr Hnídek se holedbá, že tímto zákonem se sejme s výroby zatížení, které brzdilo a znesnadňovalo naší výrobu a konkurenční schopnost.

Také v tom se mýlí ti pánové, a to proto, že neuvažují o tom, že, nemaže-li se stroj, tak se zničí a stane se neschopným k další produkci. Také dělník náš, který se v celém.světě osvědčil jako výborný pracovník, stane se neschopným k plnění žádaného výkonu, nedáme-li mu to. čeho je potřebí, aby nahradil své fysické, ale také duševní síly, které při práci upotřebil.

Polemika musila by vésti příliš daleko, a my jsme přesvědčeni o tom, že pány z vládní většiny nepřesvědčíme žádnými důvody. A kdybychom je i přesvědčili, oni mají ťbefehlŤ: ťNa zákonu tom se nesmí nic měniti, ten musí zůstati, tak jak vyšel z poslanecké sněmovny, a basta.Ť

Vážení pánové a dámy! Myslím, že vládnoucí strany úplně zapomněly na to, že v případě, kdy se žádá od chudého lidu, aby nesl tak těžká břemena, že se mu musí dostati také kompensace, alby lid viděl, že je zde režim, kterým snaží se ve státě vládnouti spravedlivě. Totiž myslím, že by lid měl viděti, že se vládne všem stejně a že se také všem stejně měří. Ale my tu vidíme právě opak. Ti, kdož veřejně pronesli požadavky těch, kteří nejvíce potřebují úlevy a posílení, jako buřiči byli posíláni do kriminálů. Místo, aby přednesené stesky a obžaloby se zkoumaly, zavádí se vyšetřování pro ohrožení naší drahé republiky. Musím říci: ťnaší drahé republikyŤ, poněvadž nám to přichází velmi draho, že mnozí vlastenci říkají ťnaše milá republikaŤ. My tu jejich převelikou lásku musíme draze zaplatiti.

Uvážíme-li, že v téže době, kdy nynější vláda olupuje široké masy o občanská práva, vojáky zbavuje volebního práva, protože jsou mladí, ač jsou dosti staří, aby zájmy státu svými životy hájili, a také chudým dělníkům se zamýšlí uloupiti velmi mnoho na těžce dobytých právech tím, že se zamýšlí zvýšiti věkovou hranici a delší pobyt. Proto se domnívám, že těmito methodami si vláda a vládnoucí kruhy důvěry lidí nezískaly. Tam, kde vláda nepožívá důvěry, tam, kde se dožívá lid zklamání i v těch osobách, ke kterým pohlížel jako zbožný ke svým světcům, tam nemůže vláda očekávati věrné a obětavé služby. Naopak vláda, není-li slepá, musí viděti, že lid bude nucen hledati cestu ke svému osvobození.

Poněvadž dnešní vládní režim se snaží chudé třídy zotročiti, nadělati z dělníků nevolníky, musejí pánové uznati, že tímto okamžikem si odchovají rebely a odbojníky. Tak jako padly tyranie, které prováděla šlechta, tak padnouti musí i nynější tyranie. Pánové jistě znají mnohé artikule bývalé milostivé vrchnosti, již Bůh lidu ustanoviti ráčil, ve kterých se dočítáme: Bůh stanovil vrchnost, aby poroučela, a chudé, aby poslouchali. A dále: Bůh dal vrchnosti meč, aby mohla ztrestati neposlušné poddané. Tedy myslím, že jsme zde proto, abychom každému násilí a teroru bránili. Naši voličové od nás právem žádají, aby zákony, zplozené za naší součinnosti, platily pro všechny stejně, aniž by se dělaly pro někoho výjimky.

Každá naše řeč zde i jinde pronesená je prohlašována za štvaní, ač konstatujeme jen to, co se v republice děje, a zatím se proti dělnictvu a dělnickým institucím se všech stran štve. Uvedu jen malý obrázek:

Družstevní hnutí dělnické v době nynější celně-kongruové koalice je až do nepříčetnosti pronásledováno. Pánové myslí, že to nenáviděné družstevní hnutí dělnické udolají a zničí, aby zde nebylo naprosto nikoho, o koho by se široké vrstvy dělničte mohly opříti v dobách šíleného zdražování životních potřeb i v dobách tatových, kdy běží o zájmy dělnických konsumentů. Vyšetřování družstev a jednotlivých obyvatel po vesnicích i městech četníky, zda jsou členy konsumního družstva, zda nakupují, jsou takřka na denním pořádku. Po prodejnách našich konsumních družstev chodí individua, která kupují citron, housku, krabičku sirek, aby pak dělala udání, že v té které prodejně bylo prodáno nečlenovi. Nejvíce ovšem postižena jsou družstva železničních zaměstnanců, kterým odebrány byly všechny výhody dopravní na jeden až šest měsíců, ale v žádném případě nedozvěděly se správy družstev jediný případ, kde by byly z prodeje nečlenovi usvědčeny. Po prodejnách železničního konsumního družstva na Masarykově nádraží obchází úředník Obchodní a živnostenské komory z Prahy. Že pánové mají dosti peněz na vyhazování, svědčí, že prý nakoupil v prodejně v České Třebové nějakou maličkost, ačkoliv personál prodejny o tom ničeho neví. Jiný zajímavý případ. Jedna prodejna tohoto družstva je v Pečkách. Do Peček přijede elegán, který z kluků, kteří si hrají před prodejnou konsumu, jednoho si zavolá a pošle do konsumu pro krabičku sirek. Jelikož hoch je synem člena konsumního družstva, nemůže přirozeně skladníkovi, který ho velmi dobře zná, napadnouti, že by se ho měl zeptati, pro koho krabičku sirek kupuje. I toto je prý důvodem, aby se této prodejně vzaly dopravní výhody, ačkoliv úplně neprávem. Korunou všeho toho, co proti družstevnímu hnutí v poslední době bylo podnikáno, je návrh zákona o zvláštní dani výdělkové. Tento návrh znamená, že máme u nás dvoje družstva, na jedné straně zemědělská a živnostenská, která jsou od zvláštní daně výdělkové osvobozena za určitých předpokladů, naproti tomu družstva dělnická, která musí daň platiti. Daňová předloha proti dobám dřívějším znamená značné zhoršení, a to potud, že zdaňována jsou všechna družstva bez rozdílu, ať jsou to družstva malá, či velká. Dříve všechna malá družstva, která byla t. zv. společenstvy zvýhodněnými, t. j. omezovala svoji činnost pouze na vlastní činnost, byla osvobozena od daně výdělkové v tom případě, neměla-li čistého zisku 6000 Kč. A takových družstev je v naší republice dobře 70%. Vedle toho nepodléhala dani výdělkové družstva na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Nyní budou daň výdělkovou platiti všechna společenstva bez rozdílu, ať jsou malá, či velká, a to podle návrhu rozpočtového výboru 2‰ ze splacených závodních podílů. Je přízračné pro nazírání vládnoucích stran na všeobecně uznávanou prospěšnost dělnických družstev, že jsou papežštější, nežli sám papež. Ministerstvo financí v původním návrhu navrhovalo 1‰. Ale pánům nestačí 100% zvýšení daní pro družstva dělnická, oni starají se o to, aby v každém případě, kdy se jakýmikoliv okolnostmi zjistí, že družstvo prodalo krabičku sirek nečlenovi, má mu býti tato ťvýhodaŤ vzata a družstvo zdaněno daní druhou, která je 2—5% z dosaženého čistého zisku.

Je nutno ještě upozorniti na to, že zdaňování družstev v té výši, jaká je předepsána, jest jednou z nejnespravedlivějších daní vůbec, a to z těchto důvodů: Soukromý podnikatel vykáže ve svém obchodování zisk a po zaplacení daně výdělkové a daně z příjmů zbude mu ještě vždycky tolik, aby mohl kavalírsky žíti, anebo zbytek zisku zastrčiti do kapsy. Jiný případ je ovšem u družstev. Družstvo není vypočteno na zisk, ale při obchodování nemůže svoji kalkulaci tak říditi, aby rozvaha roku obchodního rovnala se nule. Z vykázaného zisku zaplatí družstvo úroky z podílů, které mu dali členové, zaplatí také dividendu v tom poměru, v jakém členové, hlavně u konsumního družstva, odebírali zboží, anebo u výrobního družstva pracovali. A vezmeme-li za základ, že takové družstvo, které musí platiti daň podle výše zisku 2—5% z tohoto s připočtením všech započítatelných položek, zaplatí na dani výdělkové 50 až 60% svého zisku, který však již nemá, neboť jej vrátilo svým členům zpět. Tedy těmito opatřeními se ženou družstva ke zkáze.

Také velmi mnoho se křičelo, že dělnická družstva byla podporována vládou. Dovolím si poukázati na tuto podporu. Všem družstvům byly dány t. zv. sanační titry za 350 mil. Kč. Zdůrazňuji, že všem družstvům byl výše jmenovaný obnos rozdělen takto: zemědělská družstva obdržela 171.5 mil. Kč, dělnická družstva 150.5 mil. Kč a živnostenská družstva 28 mil. Kč. K tomu dlužno připomenouti, že dělnická družstva utrpěla ohromné ztráty vyhlášenou mobilisací proti Maďarsku. Zemědělská družstva žila stále v dobré konjunktuře a živnostenských družstev je nepatrný počet, ale přece se štvalo proti vládě, že podporuje dělnické družstevní podniky. Ale ani slovem se nikdo nezmínil o tom, že banky, spořitelny a záložny obdržely daleko větší obnosy, a to i v takových případech, když špatně hospodařily, i když se jim dobře vedlo. Živé banky, tak nazýváme ty, jimž se dobře vedlo, obdržely na sanaci 700 mil. Kč, padlé banky 300 mil. Kč, spořitelny 150 mil. Kč a záložny 100 mil. Kč. Celkem 1.250 mil. Kč obdržely peněžní ústavy a jen 350 mil. Kč veškerá družstva.

Přecházím k jádru této osnovy. Třídní ráz berní reformy vysvítá zcela jasně nejen z ustanovení o jednotlivých daních, nýbrž i z ustanovení trestních. Budu sledovati jednotlivé paragrafy této kapitálové reformy, abych ukázal, jak daleko tížeji doléhají ustanovení trestní na chudáka než na bohatého, a že v berní reformě je spravedlnost dokonale třídní. § 187 mluví o trestu vězení, který může býti uložen vedle peněžité pokuty. A tu hned vidíme, že trest na malé zkrácení daně bude nepoměrně větší, než na veliké zkrácení, neboť za sebe nepatrnější zkrácení může býti uložen trest až do 3 měsíců, zatím co zkrácení o 190.000 Kč bude potrestáno vězením nejvýše do jednoho roku. Při známé benevolenci, s níž vycházejí dnes soudy vstříc bohatým a která bude ještě zvýšena v nalézacích i odvolacích senátech, podle tohoto zákona budou trestáni chudí daleko více a tíživěji než bohatí, aby byla povznesena berní morálka, o níž se při projednávání těchto ustanovení ve výborech tolik mluvilo. Ustanovení, které je výlučně pro chudé, je § 196, který mluví o náhradním trestu věžemi. Podle tohoto paragrafu nastoupí trest vězení od jednoho dne do 6 měsíců v případě, že peněžitá pokuta bude nedobytná. Tedy nemajetný člověk, který nebude míti ani tolik, aby zaplatil pokutu, bude seděti až půl roku v kriminále, zatím co boháč klidně zaplatí pokutu a zůstane na svobodě. Rovněž toto ustanovení je nejvýš nespravedlivé a jeho třídnost vynikne, když podle 2. odstavce tohoto paragrafu si vypočítáme, že chudým bude počítáno 50 Kč pokuty za jeden den svobody, kdežto tomu, komu by byla předepsána pokuta 90.000 Kč v nejhorším pro něj případě, počítal by se den vězení za 500 Kč, tedy právě desetkráte tolik. To znamená, že zákon je tu proti nemajetnému desetkráte přísnější, nežli proti bohatému.

Avšak velice zajímavá jsou ustanovení §u 199, která jaksi ukazují, na čem spočívá celý dnešní zákon. Zatím co každému by se zdálo správným, aby v daňových věcech, předpisech a řízeních byla připuštěna co možná největší veřejnost, která by zajistila správnost předpisů i rozhodování v ostatních případech, vidíme, že § 199 stanoví velice přísné tresty pro každého, kdo by prozradil něco z tajemství řízení v daňových věcech. Hrozí se tu nejen trestem do 3 měsíců a pokutou do 10.000 Kč, nýbrž i vyhazovem státním zaměstnancům. Tedy úředník, který by prozradil něco z těch korupčních svinstev při předpisu daní, jichž jsme byli svědky v posledních letech, nejen že bude trestán pokutou a vězením, nýbrž bude i zbaven existence. Toto ustanovení by mělo býti dokonale oznámeno všem pracujícím lidem Československé republiky, aby věděli, co se zase chystá, jak se zase buržoasie pojišťuje proti tomu, že by se snad široké vrstvy pracujícího lidu, platící ze svých nepatrných mezd daň ze mzdy, dověděly o tom, jak nepatrné daně platí buržoasie a jak šikovně se vyvléká z povinnosti daňové. A 2. odstavec tohoto paragrafu dokonce zdvojnásobňuje trest vězení, to je až do 6 měsíců, a pokuty zvyšuje na 15.000 Kč pro toho, kdo by zneužil okolností, týkajících se výdělečných, nebo důchodových poměrů poplatníkových, jež jsou patrny ze zápisů k veřejnému nahlédnutí vyložených ve veřejném shromáždění, nebo obsahem tiskopisů k nevražedným útokům na poplatníka, daňovou komisi, nebo jejího člena. To znamená, že zamezuje se tu jakákoliv kritika postupu daňové komise a že otvírají se tu dokořán dveře každé korupci a protekci.

Ukázal jsem již napřed, jak rozdílně budou trestáni bohatí a chudí. Avšak v jednom případě je berní reforma pro mravnost bohatých i chudých, a to v §u 206. Podle tohoto ustanovení promlčuje se trest na zkrácení daně do 4 let bez rozdílu, činí-li zkrácení 10 Kč, nebo jeden milion Kč. Tu je vládní většina pro úplnou rovnost. Zatím co pro nepatrné zkrácení daně je promlčecí lhůta 4 let velice dlouhá, je pro veliké zkrácení daně krátká, neboť, jak ze zkušenosti je známo, právě při velkém podnikání lze velmi snadno, nepozorovatelně dosáhnouti zkrácení daně, a vzhledem k obtížnosti kontroly je tu doba 4 let nepatrnou. Zatím co všude v trestním řízení je promlčení odstupňováno, zůstává v berní reformě jednotná lhůta. V čí prospěch a v čí neprospěch, jsem již uvedl. Ale i v řízení pro přestupky podle tohoto zákona je viděti snahu, ztížiti drobným poplatníkům možnost obhajoby, neboť podle §u 210 může ministerstvo spojiti několik ukládacích okresů v jediný trestní okres a určí jeden z vyměřovacích úřadů, aby pro celý trestní okres prováděl trestní vyšetřování a vydával trestní nálezy. Vytvoření takovýchto velkých trestních okresů bude míti ten smysl, že malý poplatník bude se ztěžka moci dostaviti a bude souzen a odsouzen v nepřítomnosti, zatím co zámožný, i když sám nepřijde, opatří si podle §u 220 právního zástupce, na nějž chudí nebudou míti peněz. Kromě toho nalézací senát je vytvořen tak, že vždy bude tu míti plné pochopení příslušník buržoasie, neboť jediný přísedící-laik bude jmenován podle §u 211 finančním úřadem druhé stolice z kruhů poplatníků, a jsem přesvědčen, že ani v jednom případě nebude to dělník, malý živnostník, nebo malozemědělec, nýbrž že to bude vždy příslušník vládnoucí třídy, buržoa.

Odsouzený je dále nucen nésti útraty, jak stanoví § 222. Opět je tu rovnost: bohatý bude míti stejně velké útraty jako chudý. Pak k trestu vězení je povinen nahraditi též útraty výkonu tohoto trestu. Zákon nestanoví, co se stane v případě, nebude-li odsouzený míti prostředků k náhradě těchto útrat. Zdá se, že si bude musit tyto útraty odseděti.

Dovolte, abych se ještě zmínil o vymáhání daní podle tohoto zákona, neboť do jisté míry spolu souvisejí trestní ustanovení a vymáhání daní. Když ne formálně, tedy tím, že vymáhání daní je hotovým trestem na ty chudáky, kteří nebudou míti dosti peněz, aby včas daně zaplatili. Nezaplatí-h dlužník do 15 dnů po upomínce, bude provedena exekuce. Upomínka však není ani nutná, neboť § 344 dovoluje, aby místo doručení upomínek se upomínání dalo vybubnováním, nebo vyhláškou. Tak se zajisté stane, že dlužník se ve velmi mnohých případech o upomínce ani nedozví, a přijde na ně exekuce, a to nejen sám berní exekutor, nýbrž ten může si vzíti na pomoc četníky a dokonce i vojsko, a exekuce může býti provedena v neděli, ve svátek, v památný den, jakož i v noci. Tedy budeme svědky nových dragonád, až budou četníci a vojsko v noci přepadati osady a vymáhati takto daně. Soudruzi Bodnár a Reščuk podali tu v senátě již dvě interpelace o tomto provádění exekuce na Zakarpatské Ukrajině. Ve dvou případech došlo tam ke krveprolití, když četníci v noci surově přepadli vesnici, odváděli krávy a těžce zranili rozespalé venkovany, bránící svůj majetek před lupičskými nájezdy. Berní reforma zavede tedy tyto stabilisační metody i do historických zemí, aby ukázala obyvatelstvu, když kapitalistická vláda chce, že dovede si daně vydříti nejsurovějším a nejbezohlednějším způsobem z pracujícího lidu. Proto nemůžeme dáti souhlasu této předloze. (Potlesk.)