Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Následujúcim rečníkom je pán sen. Dundr. Prosím, aby sa ujal slova.

Sen. Dundr: Slavný senáte! Všeobecnému volání po snížení daňových břemen, stupňovanému rok od roku, vyhověla konečně vláda a předložila osnovu zákona o přímých daních. Tento návrh doprovází vláda, resp. ministerstvo financí, poukazem na řadu důvodů, zejména pak na potřebu unifikace zákonodárství, kodifikace velmi rozptýlených norem, nutností provésti v přímých daních důsledky stabilisace měny a konečně potřebou přizpůsobiti soustavu přímých daní daňové únosnosti.

Předložená osnova zákona nesplnila očekávání občanstva tohoto státu. I když v odůvodnění jednotlivých ustanovení osnovy nutno spatřovati snahy po snížení břemen daňových, zvláště těžce doléhajících na pracující vrstvy obyvatelstva tohoto státu. nelze říci, že bylo náležitě dbáno zásady nejen daňové, nýbrž i sociální spravedlnosti. V důvodové zprávě, doprovázející původní předlohu zákona, byla přiznána tato daňová a sociální nespravedlivost dosud v platné soustavě daňové, avšak k jejímu odstranění nedostávalo se vládě, tím méně pak vládním stranám potřebné odvahy. Praví-li se v důvodové zprávě, že ťotázka rozvrhu břemene daňového je problémem po výtce sociálním a politickýmŤ, pak jsme povinni říci, že řešení této otázky nynější vládní většinou dělo se pod zorným úhlem jejich politických názorů, diktovaných v převážné míře — nejmírněji řečeno — naprostým nepochopením sociálních a hospodářských potřeb nejširších vrstev lidových. Třídní stanoviska politických stran, tvořících vládní většinu, zvláště stran agrárních, vyplývající z jejich stavovských a hospodářských interesů, tak se podstatně lišících od zájmů dělnické třídy, projevila se nejenom při projednávání osnovy zákona, nýbrž i v nevěcném odmítání všech pozměňovacích návrhů které zvláště poslanci sociálně-demokratičtí v poslanecké sněmovně předkládali.

Nehodlám poukazovati na tendence, uplatňující se v hospodářské politice nynější vládní většiny. Stačí konstatovati fakta. Podle předlohy zákona o reformě přímých daní nastane jeřích snížení, zatím co v minulém roce došlo k pronikavému zvýšeni daní spotřebních. A bylo již otevřeně prohlášeno, že případný úbytek v pokladně státní bude nahrazován. a. doplňován daněmi nepřímými a spotřebními. Těmito úmysly se nikterak netají některé vládní strany, spatřujíce v této hospodářské politice nejúčinnější prostředek k ozdravění poměrů a patrně také ke stabilisaci našeho hospodářského života. Je to cesta úplně nesprávná. Bude-li zachována, nepovede ke snižování hospodářských číslic a nepřivodí klidu. Každé zvýšení spotřebních daní, ne-ní-li doprovázeno zvyšováním důchodů, mezd a platů, nebo stlačováním cen životních potřeb, má za následek snižování úrovně nejširších vrstev, a v době jenom poněkud hospodářsky příznivé, hospodářské a sociální boje. Bvla-li v platné daňové soustavě nespravedlnost, zůstává zachována. Ve vládní důvodové zprávě se přiznává, že, zatím co daň důchodová byla nepoměrně zvyšována, neboť byla přizpůsobována změněným poměrům měnovým, u daně pozemkové a domovní tomu tak nebylo. Praví se: ťDaň pozemková neměla tedy způsobilosti přizpůsobovati se samočinně rostoucím číselným výnosům půdy a stávala se při rostoucích peněžních výnosech méně a méně tíživou.Ť A tento stav se nijak nezměnil ani v poválečných letech. Přiznává to důvodová zpráva slovy: ťTíživost daně pozemkové a daně domovní je poměrně menší, nežli byla před válkou.Ť Zcela jiný poměr nastal u daně důchodové. Dokazuje se, že ťv nejnižších sazbách se jeví daň z příjmu proto tíživou, poněvadž jest existenční minimum daně prosté příliš nízké.Ť Když právě na tuto skutečnost zástupci pracujících vrstev upozorňovali, dožadujíce se změn, které by odpovídaly životním zájmům pracujícího lidu a byly rovněž v souhlase s duchem moderního bernictví, nebylo jejich hlasů dbáno a vládní většina, těžící z nynějšího stavu a politické konstelace, provedla dílo, odpovídající jejímu nesociálnímu nazírání a třídním politickým tendencím. Proto potvrzujeme, i když nepřehlížíme některé změny, že zákon o přímých daních je zákonem politickým, a že řešení otázky rozvrhu daňového břemene má všechny známky zaujatosti a stavovského nepřátelství nynější vládní většiny k širokým vrstvám pracujícího lidu. Vysvítá to také z toho, že vládní strany nepředložily jediného návrhu, jímž by zmírněna a zlepšena byla ustanovení zákona o srážkové dani důchodové. Neočekáváme, že by senát Národního shromáždění provedl změny zákona ve smyslu našich přání. Utvrzuje nás v tomto poznání zpráva výboru rozpočtového, ve které se praví: ťAvšak za daných poměrů nutno považovati osnovu zákona ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou za zákonodárné dílo tak upravené, že nelze dnes na něm ničeho měniti aneb je doplniti a že nutno ponechati případné budoucí novelisaci zákona, jakmile nastane potřeba, jeho změny nebo doplňky.Ť Ačkoliv je zákon označován za ťdílo tak upravenéŤ, přece jenom připouští se potřeba změny. Proč tudíž, když tyto změny jsou předvídány -— a to také vládními stranami — nepřikročí se ihned k jich provedení, zvláště když jejich nutnost v zájmu daňové a sociální spravedlnosti jsme již dokázali.

Bylo-li nám tudíž řečeno, že senátem nebudou na zákonu provedeny žádné změny, nemůže nás to odvrátiti od našeho předsevzetí, abychom své stanovisko hájili a správnost našich návrhů obhajovali. Avšak nejenom to. Máme povinnost tlumočiti zde smýšlení a nálady širokých vrstev dělnické třídy, k jichž potřebám jenom ve skrovné míře bylo přihlíženo. Tím více musíme tak učiniti, je-li nám známo, že z činnosti této vládní většiny nevzešel ani v jediném případě prospěch dělnictva a, jak všechny známky ukazují, ani napříště nevzejde.

To není nedopatření, nýbrž zřejmý úmysl dokázati vrstvám lidovým, že stát je nástrojem třídních a stavovských snah. Tato politika, jejíž důsledky se objevují v životě hospodářském, sociálním, kulturním a politickém. kontrastuje s politikou demokratického, moderního státu. Jsme si plně vědomi, že stát musí býti a že jeho obyvatelé musejí podle svých sil k jeho zajištění a rozvoji přispívati. Sociálně-demokratické dělnictvo dokázalo přesvědčivě, že má zájem na zdravém životě tohoto státu. Konalo své povinnosti s bezpříkladnou svědomitostí v době, kdy nejvíce strádalo a trpělo, zatím co mnozí z těch, jež se domnívají, míti dnes tento stát v pachtu, se obohacovali a na výsluní hospodářských statků, poctivou prací dělníků získaných, se vyhřívali. Kdy a v jakém rozsahu přispěly k zabezpečení státu vrstvy, jichž mluvčím je nynější vládní většina? Co vykonaly pro stát měšťácké strany německé? A jak se až do nedávné doby chovali slovenští klerikálové? A dnes tyto strany, jež se ke státu neznaly v nejtěžších dobách, společně s českými měšťáckými stranami provádějí protidělnickou politiku a chystají se ničiti výsledky práce sociální demokracie.

Používáme proto této příležitosti, abychom varovali před politikou, kterou provádí politické strany nynější vládní většiny. Nejde nám pouze o to, abychom tuto politiku kritisovali a na její následky upozorňovali, nýbrž abychom její nebezpečí odhalovali. Členové této vládní většiny si patrně neuvědomují, jaké nálady prochvívají masami pracujícího lidu, vidí-li, jak se briskují jejich potřeby a jak se odpovídá na jejich požadavky. Víte, pánové, jakým směrem ženete vývoj poměrů v tomto státě? Což nejsou vám dostatečným poučením zjevy nedávné ještě minulosti? Což ničemu jste se nenaučili? Neopíjejte se nynější svojí přechodnou politickou mocí. Vaše vládní většina, kterou srazily dohromady jenom nenávist k socialismu, sobectví a choutky panovačné, nemá ideových a mravních pojítek, jichž je potřebí k vážné a seriosní práci.

Vaše vládní souručenství, nazvané jedním ze nástupců agrárního klubu ťmanželstvím z rozumuŤ, má velmi značné nedostatky, a jak před krátkou dobou jsme se přesvědčili, i povážlivé trhliny. Nesvědčí o pevnosti tohoto vašeho ťmanželství z rozumuŤ vleklé spory ve vašich řadách, k jichž výrazu došlo před volbou presidenta. republiky. Jedno je pojítko, které vás ještě udržuje pohromadě. Je to odpor proti hospodářským a sociálním požadavkům dělnické třídy a nepřátelství k socialismu. Jestliže jste mohli ještě před rokem, zvláště vy, pánové z tábora české buržoasie, vysvětlovati a hájiti svůj postup hospodářskými zájmy státu a tak zakrývati skutečnou podstatu svého snažení, nyní tak již činiti nemůžete. Pracující lid a všechny pokrokové elementy v tomto státě poznaly, že vaše politika je nedemokratická a protisociální. Vy to také přiznáváte a dokazujete bez jakéhokoli zakrývání. Jestliže při projednávání zákona o přímých daních přecházíte přes všechna oprávněná a hospodářsky odůvodněná přání zástupců dělnictva a malého lidu městského a venkovského, dokazujete, že nynější vládní většina vědomě a úmyslně opustila zásady, jichž dbali budovatelé tohoto státu a ti, kdož v nejtěžších letech válečných tento stát nebezpečím úskalí politických a hospodářských zmatků se zdarem vedli. (Místopředseda dr. Brabec převzal předsednictví.)

Smutné je, že mnozí pánové z českého vlasteneckého tábora zapírají svoji poněkud lepší minulost a dokonce snad se za ni hanbí. Napsal-li jeden z členů tohoto zákonodárného sboru v ťNárodních ListechŤ, že určité zjevy idealisovali úmyslně a zveličovali úmyslně, pak nejlépe charakterisuje nejen sebe, nýbrž i stranu, jejímž jménem vystupuje. Nemůže nám proto nikdo vytýkati, tvrdíme-li, že idealisovala-li a zveličovala-li tato strana některé zjevy úmyslně, činí podobně i nyní, označuje-li reformu přímých daní za dílo dokonalé, spatřujíc v této taktice jenom východisko z nouze, aby snad později mohla opět od něho utéci a svoji minulost zapírati. Nikdy nám neimponovali lidé a politické strany tohoto druhu. Ladí-li dnes své politické struny ostřeji proti socialismu a dělnictvu, jsou nám lhostejní, poněvadž jsou ve své bojovné póse směšní. Tak posuzujeme výrok zástupce národně-demokratické strany, který před několika dny na veřejné schůzi v Praze prohlásil, že boj národně-demokratické strany proti socialismu je v zájmu národa. Věříme, že tento boj je v zájmu národně-demokratického národa, snad i v zájmu vysoké hierarchie a bohatých agrárních zemanů, avšak nikoliv v zájmu skutečného národa, jímž jsou nejširší vrstvy lidové, které svojí prací, svojí početností a významem jsou nejpevnější oporou demokratického státu.

Nás jenom překvapuje, že stejný boj proti socialismu, ovšem na opačné frontě, vedou naši komunisté. Tato strana vlastně její vedení při každé příležitosti snaží se vystupovati proti demokratickému socialismu a přívalem hrubých útoků zahrnuje ťsociálpatriotyŤ, jimž přináleží největší zásluha za'úspěch dělnické. třídy v tomto státě. Známe příčiny tohoto postupu komunistické strany. Dělnictvu neimponují více gesta revolučního romantismu a neplodného radikalismu. My jsme byli vždycky nepřáteli planého radikálničení, v němž představitelé komunistické strany u nás nalezli zalíbení. Toto stanovisko zaujímá převážná většina dělnictva tohoto státu. Nepodařilo-li se komunistické straně za celou dobu její existence získati do svých řad než pouhých 150.000 příslušníků všech národností a do odborových organisací asi 200.000 dělníků, pak je tím podán přesvědčující důkaz o neplodnosti komunistických hesel a nesprávností jejich taktiky. Převážná část organisovaného dělnictva v tomto státě nejde s komunistickou stranou. Naopak, nesouhlasí s jejich taktikou a odmítá rozhodně její metody. (Sen. Hlávka: Vy děláte politiku v kavárnách!) O těch kavárnách by neměli mluviti ti, jimž veřejně bylo vytýkáno, co v kavárnách za různými účely provádějí. (Sen. Hlávka: V továrnách!) Pokud budou továrny, tam má dělnictvo nekomunistické převážnou většinu, jak se ukazuje při volbách do závodních výborů, a na tomto faktu nikdo ničeho nezmění.

Jestliže jsme zde slyšeli z projevu kol. Toužila výtky a útoky adresované ťsociálpatriotůmŤ, odmítáme je s největší rozhodností. Za nás a naši stranu mluví vykonaná práce (Hlasy: Ale, ale!) Za své jednání odpovídáme příslušníkům strany a uvědomělým dělníkům, nikdy ne však komunistické straně a jejímu vedení, které, což plyne z jejího organisačního uspořádání, musí prováděti rozkazy a usnesení III. Internacionály. (Hlas: A vy druhé!) Přiznávám, že jsou podstatné rozdíly mezi taktikou druhé a třetí internacionály. (Výkřiky sen. Hlávky.) Je to viděti na tobě kolego Hlávko, poněvadž sociální demokracie dala také tobě výchovu, že jsi se zvrhl, to již ovšem není věcí sociální demokracie. My jsme učili dělnictvo přemýšleti, vážně pracovati a plnili socialistickou výchovu, činili jsme ho schopným hospodářských, sociálních a politických zápasů. V sociální demokracii každému příslušníku přiznati je právo spolurozhodovati. Není bezduchým nástrojem, nýbrž cenným činitelem. Co však jste učinili vy?

Budu citovati projevy vašich vedoucích lidí. (Sen. Hlávka: Daňová reforma!) Já k tomu přijdu. Do jejího vedení, jak prohlásil před 2 roky podle Rudého Práva ze dne 23. dubna 1925 na schůzi rozšířené exekutivy III. Internacionály v Moskvě dr Šmeral, vetřela se ťindividua ztrativší pod nohama pevnou půdu revolučního přesvědčeníŤ a ve které se vyskytovaly ťpřípady styků s policií, zkaženosti mladých lidí a mravního rozkladu.Ť V této straně, kde se žádá od dělníků, aby bezpodmínečně poslouchali, kde střízlivý a od běžného revolučního smýšlení se lišící názor je považován za těžkou chybu a zločin, stále je místo pro prázdné radikálničení. To jsme slyšeli i zde v projevech jednotlivých komunistických senátorů. Nám vytýkají, že postup vládní většiny kritisujeme a svojí činností snažíme se na půdě parlamentarismu mařiti jednání celně kongruové česko-německé vládní majority. A co jsme zvěděli z prohlášení zástupců komunistické strany. Jakými cestami chtějí zabrániti postupu reakce. Radikálními a ostrými slovy, dále pak jednotnou frontou pracujícího lidu. Známé příčiny této, velmi málo radikální taktiky. Dr Skála ve své poslední brožurce dokazuje, jak neschopná je tato strana a jak neprospěšné jsou její metody. Nikdo nemohl odhaliti prázdnost radikalismu komunistické strany tak, jako dr Skála, jemuž při příjezdu polského min. předsedy Skrzyňského bylo vytýkáno jako těžké provinění, že neuvítal zástupce polské vlády. Tedy, pánové, ještě před několika měsíci byl Skála vaším nejlepším člověkem a od té chvíle, co přestal poslouchati komanda několika jedinců, je zrádcem, ač mnohý z vás a z vašeho vedení pracovitostí jemu se nevyrovná. (Hluk, — Výkřiky komunistických senátorů. — Sen. Hlávka: Pokud nám měšťáci nadávají, děláme to dobře!)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím o klid! Neračte vyrušovati řečníka!

Sen. Dundr (pokračuje): Můžeme proto zástupcům komunistické strany upřímně doporučiti: v těžkém boji, který dělnická třída vede v tomto státě za základní podmínky své existence a zachování demokratických řádů, je jenom poškozováním zájmů pracujících vrstev, postupuje-li komunistická strana způsobem, z něhož má radost jen spojená česká a německá buržoasie. Nedovede-li komunistická strana jiným způsobem zastříti chaos ve vlastních řadách, od něhož není daleko k rozkladu, než nevěcnými útoky na ťsociálpatriotyŤ, jak jsme zde bezpočtukráte slyšeli, dokazují nejen svoji slabost, nýbrž i neschopnost a bezmocnost. Nám sociálním demokratům neuškodí a reakci jenom posílí.

Po všem tom podivně vyhlíží vaše strana, když v téže době, kdy nás zahrnuje pomluvami a útoky, vybízí nás ke společnému postupu proti reakci. Kde je zde důslednost, kde je zde logika? Posíláte pozvání poslaneckého klubu, ale naši dělníci jsou na tolik rozumní, že na vaši demagogii, na vaše prázdné jednání v žádném případě nevejdou. Podivný společný postup! A to adresuji, pánové, vám. Společný postup předpokládá loyalitu a seriosnost. A právě tyto vlastnosti vedení vaší strany chybějí. Jste nejsilnější dělnickou stranou, jak prohlašujete. A co jste vykonali v zákonodárných sborech, co jste vykonali v továrnách a v dílnách pro dělnictvo? S jakým výsledkem skončily vaše akce a zápasy? Experimentujete a vháníte dělníky do propasti, zatím co vy jste mimo, vědouce, že vám se nemůže naprosto nic přihoditi. Vaše síla, o které mluvíte a o které píšete, vaše síla, toť Potěmkinovy vesnice. Silní jste pouze ve slovech, na řečnické tribuně, anebo v časopisech. Ve skutečném životě a v zápase s nepřáteli dělnické třídy projevujete jen neschopnost a slabost. To jsem považoval za nutné na vaši adresu říci po těch projevech a útocích, jimiž bezdůvodně zahrnuta byla naše strana, jejíž činnosti a výsledkům její práce vaše strana v žádném případě vyrovnati se nemůže.

Naše strana a její zástupci při projednávání daňové reformy učinili vše, aby nevhodná a nepříznivá ustanovení tohoto zákona byla pozměněna. Leč jejich úsilí bylo marné. Domáhali se při jednání o důchodové dani, všeobecné i srážkové, zvýšení daněprostého minima. Toto přání bylo věcně odůvodněno. Ovšem, bylo-li vodítkem vládní většině zachování platného daňového systému, který označován byl za neudržitelný a změněným poměrům již neodpovídající, nejsme překvapeni zamítá výru chováním vládních stran. Vládní strany zamítaly všechny snahy, aby od daně osvobozena byla taková částka, již k uhájení existence je potřebí. Toto důsledně hájené stanovisko uplatňovali jedině tam, kde šlo o zaměstnance, podrobené důchodové dani. U příslušníků bohatých vrstev zemědělských a průmyslových a v četných jiných kategoriích našeho občanstva osvobozeny byly od daní daleko větší částky, nežli je ke slušné existenci potřebí.

Pan ministr financí ve svém prohlášení uvedl, že zavádíme progresi daňovou a že zvláště u daně důchodkové dochází ke snížení o 40%, u daně srážkové dokonce o 50%. Uznáváme, že důchodová daň bude proti dosud platným sazbám daně z příjmu snížena. Avšak i v tomto snížení je velmi pronikavý rozdíl. Zatím co dělníkovi celoročně zaměstnanému snižuje se daň o několik desetikorun, v nejlepším případě o několik set korun, získávají vrstvy bohaté snížení, jdoucí do tisíců, desetitisíců, ano i statisíců. Stejné procento snížení důchodové daně má naprosto nestejné účinky. Neodpovídá proto skutečnosti tvrzení, že malí gážisté a dělníci získávají nejvíce výhod, zvláště, když nyní poskytnuté výhody zaplatili zvýšenými daněmi spotřebními. Vždyť jenom na zvýšené dani z cukru o 60 hal. na 1 kg při spotřebě 29 kg na hlavu a rok zaplatí pětičlenná dělnická rodina o Kč 85.— více, a jaké zatížení pro takovou dělnickou rodinu znamená zavedení pevných zemědělských cel, není třeba nijak zvláště dokazovati.

Proto byl plně odůvodněn náš požadavek, aby daněprosté minimum bylo zvýšeno. Správnost jeho uznávali i jiní činitelé. Poukazují pouze na jednání poradního sboru pro otázky hospodářské, jemuž nikdo nebude upírati smysl pro věcné řešení hospodářských otázek.. Avšak jsou zde ještě jiné důvody, které mluví pro naše přání. Před několika dny byl uveřejněn úřední index velkoobchodních cen, z něhož lze seznati, jak vysoké jsou ceny životních potřeb ve srovnání s cenami r. 1914. Z něho seznáme, že v květnu t. r. činí indexní číslo potravin rostlinných 1.056, živočišných 893 a průmyslových výrobků 1.021. Průměr činí 988. Z toho lze seznati, že ceny životních potřeb jsou nyní proti r. 1914 bez mála desetkráte vyšší. A když naproti tomu si uvědomíme, že mzdy dělnické, platy zřízenců a úředníků jsou proti r. 1914 zvýšeny pětkráte, maximálně 7kráte, pochopíme, jak nejenom snížena je životní úroveň pracujících vrstev, nýbrž jak sociálně nespravedlivá je daňová reforma, která, u srážkové dlaně důchodové zvyšuje daněprosté minimum pouze 6 a ¹/₂kráte.

Jestliže r. 1914 podléhal osobní dani z příjmu zaměstnanec, vydělávající 1.600 Kč ročně, to jest 30.80 Kč týdně, musilo by nyní, přihlížejíc ke zvýšení cenového indexu, obnášeti daněprosté minimum 15.797 KČ ročně, anebo 303.80 Kč týdně, a nikoli 10.036 Kč ročně, nebo 193 Kč týdně. Pak bylo by možno mluviti o daňové spravedlnosti. Nutno však ještě k jiným důležitým okolnostem přihlížeti. Velmi často je našimi politickými odpůrci poukazováno na jiné státy, zvláště pak na státy, které na poli sociální politiky nepřihlížely k sociálním potřebám pracujících vrstev. Tyto státy jsou vzorem naším občanským politickým stranám a jich se dovolávají, jde-li o odstranění, nebo zhoršení některých revolučních vymožeností dělnické třídy. Shledává se kde jaký argument, aby se dokázalo, že jsme předstihli ostatní státy, a že je příkazem ťprozíravé politiky našeho státuŤ, abychom na poli sociálně-politických reforem nejenom zabrzdili, nýbrž těmto státům se přizpůsobili. Je příznačné, že se tímto vodítkem neřídil s měšťácké strany při daňové reformě, zvláště u daně důchodové. V důvodové zprávě je snesen bohatý materiál. Tak se tam uvádí, že v Německu je daněprosté minimum stanoveno na 1.300 marek, převedeno na naši měnu 10.400 Kč. Není tudíž velkých rozdílů. Ale německý zákon přihlíží ve svých ustanoveních již k manželce, jednomu a druhému dítku při poskytování úlev. Náš zákon pomíjí tuto důležitou zásadu a poskytuje snížení teprve u 3 příslušníků domácnosti. Zatím co v Německu dělník, pečující o manželku a 2 příslušníky domácnosti, je podroben dani důchodové při příjmu 13.440 Kč, náš dělník za těchže podmínek je zdaněn při příjmu 11.544 Kč ročně.

Nejtvrdší ustanovení zákona o srážkové dani důchodové spočívají v §u 35. Přiznáme-li, že podle tohoto zákona dojde k určitému snížení důchodové daně, zvláště u zaměstnanců celoročně zaměstnaných, musíme vytknouti tvrdost ustanoveni §u 35. K jakým důsledkům bude docházeti, osvětlí několik případů. Dělník ženatý, bezdětný, pracující po celý rok, s výdělkem 220 Kč týdně zaplatí na dani důchodové 52 Kč. Naproti tomu dělník, který bude pracovati za výdělek 190 Kč pouze 20 týdnů, vydělá 4.940 Kč, kterýžto příjem by dani důchodové nepodléhal, a dalších 26 týdnů bude nemocen a dostane na nemocenské podpoře příplatkem podle §u 1154 b) všeob. obč. zák. Kč 4.420, zaplatí podle §u 35 zákona ¹/₈% z 4.940 Kč a 1% ze 4.420 Kč, t. j. Kč 50.37. Jest možno v takových případech mluviti o daňové spravedlnosti? Jest možno v takovém případě u dělníka, který bude půl roku, nebo déle požívati podpory, který za normálních poměrů by srážkové dani důchodové nepodléhal, který v nemoci potřebuje více péče a prostředků, než když je zdráv — jest možno v takovém případě mluviti o daňové spravedlnosti, jest možno mluviti o spravedlnosti sociální? Přesto, že na tuto tvrdost zákona poukázali věcným způsobem zejména poslanci sociálně demokratičtí, nedošlo k jeho změně, a nemůže se proto nikdo diviti, jestliže dělnictvo — a nejen dělnictvo, které tu zastupujeme, nýbrž i dělnictvo křesťansko sociální a také to dělnictvo, které ve žlutých organisacích národní demokracie organisuje.... (Sen. Miller: Vy jste byli žlutými za Rakouska!) My jsme.nebyli žlutými, ale vy jste byli žlutými, poněvadž jsme měli velice vzorný příklad žlutého vlastence a který se nerozpakoval v žádném případe velkou rakouskou vlast hájiti, pro všechny protilidové a jiné předlohy hlasovat. Tedy neračte, pane kolego, o tom žlutém mluviti, poněvadž na Vás je to přišité jako na nikoho jiného. Ne osobně na Vás, ale na stranu.

Tedy přesto, že jsme na všecko poukazovali, nedošlo k jeho změně... (Sen. Miller: Ale z vás nebyl nikdo zavřen!) O tom si promluvíme příležitostně. Nemůže se proto nikdo diviti, jestliže dělnictvo, poukazujíc má tvrdost tohoto ustanovení, nemůže býti spokojeno a vytýká zákonu protisociálního ducha. Při tom nechceme ukazovati na tu okolnost, že zaměstnanci srážeti se bude daň 'každý týden, nebo každý měsíc, zatím co u ostatních občanů dani podléhajících bude vyměřována daň podle celoročního příjmu. Jedné důležité okolnosti nebylo dosud vzpomenuto. Vytýká se z různých stran defraudování daní. Tyto výtky nemohly se týkati dělníků a zaměstnanců vůbec. Nikde nebyl a nebude skutečný příjem tak přísně střežen a zachycen, jako u zaměstnanců. Zde byli nápomocni berním správám v plném rozsahu zaměstnavatelé, kteří nejenom příjem dani podléhající. nýbrž i jiné příjmy, jako cestovné a stavební přídavky, berním správám oznamovali. Tak přesné a spolehlivé kontroly neměly berní správy u žádné jiné kategorie poplatnictva a občanstva.

Máme v tomto směru bohaté zkušenosti. Když počátkem r. 1926 sjednali zástupci dělnictva s ministerstvem financí — a to nebyli jenom zástupci dělnictva státotvorných socialistických stran, v tom směru se také exponovali i zástupci komunistického dělnictva přesto, že je to dnes popíráno — že na úhradu nedoplatků daňových i běžné daně r. 1926 bude dělnictvu srážeti z týdenního výdělku vyššího než 141 Kč 2.8%, přesvědčili jsme se, že této povinnosti dělnictvo v převážné míře dostálo. Zde se ukázalo, že dělnictvo má smysl pro povinnost ke státu. Překvapuje nás proto, když ještě v této době docházejí jednotlivých dělníků platební rozkazy berních správ a předpisuje se jim osobní daň z příjmu, ač tyto závazky převzaté splnili, nechávajíce si ³/₄, nebo celý rok ze svých týdenních výdělků tuto stanovenou částku zaměstnavatelem srážeti. Máme ještě další smutné zkušenosti. V četných případech bylo proti dělníkům. malým živnostníkům a domkářům bezohledně postupováno. Mám zde jeden případ. Jde tu o válečného poškozence, jenž ztratil na výdělečné schopnosti 70% a jenž k svému nepatrnému důchodu, z něhož svoji 5tičlennou rodinu uživiti nemůže, přivydělává si jako mrzák s krajním napětím sil správkami obuvi 5, nebo 6 Kč denně. Tomuto ubohému válečnému poškozenci, malému živnostníku, vyměří berní správa v Jičíně vysoké daně, a poněvadž splácí jenom po 10 nebo 50 Kč a nemůže splatiti celý obnos najednou, podá berní úřad v Libáni návrh okresnímu soudu, aby bylo povoleno nucené zřízení práva zástavního. A když tento ubožák, který si namnoze vydělá 5 až 6 Kč denně ke své invalidní rentě, jest již podruhé postižen berním úřadem v Libáni, nelze se diviti, když tak bezohledně a bezcitně, a já bych řekl, v četných případech zákonu odporujícím způsobem se postupuje proti nejchudším a nejvíce potřebným.

. Bylo by si přáti, aby také berním správám i berním úřadům dostalo se pokynů. Přiznávám, že některé berní úřady, nebo správy, mají úředníky na svém místě a ve svém čele, na slovo vzaté, dbalé svých povinností, ale jsou jiné, kde rozhoduje třídnictví, sociální nenávist a kde, jak pan kol. Miller včera řekl, přihlíží se k politickým legitimacím. U sociálních demokratů to není. Vy jste to adresovali na jiné místo. Jestliže se tu a tam jeví krajní odpor u občanstva, má na tom značnou část viny řízný postup některých finančních orgánů, zvláště vidí-li drobní lidé, jak se vychází vstříc v mnohých případech průmyslovým kapitalistům, jak se jim odpisují statisíce a miliony dlužných daní, zatím co malému člověku, dělníkovi a živnostníku, nebo domkáři pro několik desítek, nebo set korun dlužných daní prodává se skrovný majeteček.

Nebylo-li vyhověno oprávněným požadavkům, tlumočeným v poslanecké sněmovně sociálně-demokratickými poslanci, pak považovali bychom za nutno, aby prováděcím nařízením byla tvrdost některých ustanovení zákona zmírněna. Podle §u 29 zákona ustanoví vládní nařízení, které služební požitky na úhradu služebních výdajů, po př., jakou měrou, nejsou podrobeny dani a její srážce. Vládní nařízení musí býti jasné a každou pochybnost vylučující. Je nemyslitelno, aby do služebních požitků byly započítány montážní přídavky dělníků, pracujících mimo závod. Rovněž tak nelze včítati do služebních požitků náklady cestovného. Jsou pracovní odbory, kde zaměstnaní dělníci pracují za velmi nepříznivých zdravotních, nebo jiných poměrů, a kteří k zajištění výkonu své práce potřebují nezbytně určitých opatření, vyžadujících zvýšených nákladů. Jsou zaměstnanci, kteří při své práci zničí pracovní oděv, obuv a pod. daleko více, nežli zaměstnanci jiných odborů. K těmto mimořádným a výjimečným poměrům mělo by vládní nařízení přihlíželi a stanoviti pro takové zaměstnance zvláštní úlevy.

Také ustanovení zákona o požitcích jednorázových, které budou podrobeny srážce při jich výplatě, je v každém směru neudržitelné. Představte si dělníka, který bude míti týdenní výdělek Kč 180. Koncem roku na podkladě kolektivní smlouvy bude mu poskytnut jednorázový přídavek ve výši 200, nebo 300 Kč. Dělníku tomu srazí se z tohoto jednorázového přídavku 50 hal., nebo 2.50 Kč, ačkoliv by zdanění nepodléhal. Je pravda, že, jde-li o obnos větší než 2 Kč, může dělník žádati, nedosáhl-li daněprostého minima, vrácení tohoto obnosu, ale který dělník to bude činiti? A tak se to má s přeplacenými daněmi vůbec.

Považuji ještě za tvrdé ustanovení, které se velmi těžce dotýká velmi značného počtu zaměstnanců. Zákon stanoví, že k srážkám, a to v dvojnásobné výši částek v §u 30 uvedených má dojíti od 1. srpna t. r. nebo prvním výplatním dnem po 1. srpnu t. r.

Slavný senáte! Je nutno si uvědomiti, k jakým důsledkům toto ustanovení povede. Přihlížejme při tom ke skutečnosti, která vyplývá z daných poměrů, v nichž se nacházela značná část tohoto státu v minulém období. Představte si, že budeme míti sta i tisíce dělníků, kteří byli a budou 20 až 30 týdnů bez zaměstnání. Nyní nastoupí mnozí z nich 1. srpna zaměstnání za hodinovou mzdu 5 Kč 20 hal. Bude to činiti za týden 249.60 Kč. Podle zákona měla by býti zaměstnanci sražena částka Kč 50, avšak protože je tu stanoveno, že to má býti dvojnásobek této části, srazí se v tomto případě zaměstnanci, jenž bude pracovati za týdenní výdělek 249.60 Kč od 1. srpna do konce prosince na dani 66 Kč. Rozpočteme-li výdělek tohoto zaměstnance na celý rok, bude činiti Kč 5.241.92, nedosáhne tudíž daněprostého minima, a berní úřad bude povinen tyto neprávem sražené daně dotyčnému zaměstnanci vrátiti. Ale máme ještě jiné případy, které se tu mohou vyskytnouti. Měli jsme velmi značné procento dělníků, kteří od 1. ledna ještě v této době pracují 24 až 32 hodin týdně. Představte si zaměstnance, který po 30 týdnů od 1. ledna t. r. do 31. prosince bude pracovati 32 hodin, za kteréžto období vydělá si v týdnu 166.40 Kč. Nebude tudíž podléhati srážkové dani, ale tím, že od 1. srpna bude pracovati celý týden, vydělá si 249.60 Kč, srazí se mu 66 Kč, ačkoliv, spočítáme-li jeho výdělek za omezenou dobu pracovní a za pilný týden pracovní, dosáhne za rok 10.233.92 Kč, z čehož vyměřená srážková daň činila by 26 Kč. A tomuto zaměstnanci za 22 týdnů srazí se 66 Kč. Tedy bude potřebí opět vraceti. Dlužno si uvědomiti, jak těžko se dostávají z berních úřadů přeplacené daně zpět, jaké proceduře bude zde mnohý zaměstnanec vystaven, s jakými potížemi se namnoze setká a oč také zatížena bude opět agenda berních úřadů a berních správ. Toho je si třeba všimnouti! Kdyby si byla většina poslanecké sněmovny, která také podpírá vládu, vědoma zvláště obtíží, jež se dotýkají nejen socialisticky uvědomělého dělnictva, ale i zřízenectva a úřednictva, na jehož organisování domnívá se míti zejména národně-demokratická strana patent, pak by v tomto znění jednotlivých. paragrafů vládní většina souhlasu nedávala. Tedy nemůžeme býti spokojeni se zákonem z důvodů politických, ale zejména také z důvodů sociálních a hospodářských. Tento zákon má na sobě pečeť nejen nynější vládní většiny, nýbrž i nynějšího vládního režimu. Proto ať se tvrdí se kterékoliv strany cokoliv, i my přiznáváme zákonu určité zlepšení, ale přece jen zákon neobstojí před věcnou kritikou vedenou a určenou zřetely sociálními. Přiznáváme správnost jednomu ustanovení v důvodové zprávě, že každý občan si má býti vědom, že má ke státu, který ho chrání a jeho duševní i tělesný vývoj podporuje, určité povinnosti.Ť

Jestliže stát opravdu pečuje o kulturní, duševní, tělesný, hospodářský a sociální vývoj tak, jak odpovídá nejpočetnější třídě obyvatelstva státu, má plné právo ukládati povinnosti, ale při tom musí rovněž vycházeti ze zásady, že povinnosti mohou odpovídati jen silám a schopnostem těch vrstev a toho občanstva, které stát tvoří. Vidíme-li však, že se při té péči o občanstvo měří dvojím loktem, jejž také podporuje a smaží se rozšířiti nynější vládní většina, že se na př. postupuje proti podporování nezaměstnaných dělníků tím, že se jen několika stům, anebo tisícům přiznává určitá podpora, zatím co na druhé straně — nechci říci plýtvá — ale podporují se nejen jedinci, nýbrž i skupiny hospodářsky silné, aby ještě byly silnější, aby ještě větší útisk mohly vykonávati, pak nemůžeme mluviti o tom, že by stát tu konal ke každému stejně a ve spravedlivé míře své povinnosti.

Jakým způsobem je pečováno o byty a o zaopatření práce těm, kdož zaměstnání hledají a za žádných okolností je náležití nemohou? Jsme si vědomi toho, že mají tu býti splněny povinnosti a že každý občan má přispívati podle svých sil ke hrazení nákladů, spojených s veřejnou správou. A to souvisí se správným rozřešením otázky spravedlivého rozvržení daní. A my nemůžeme, díváme-li se ona výtěžky přímých a nepřímých daní, mluviti o tom, že by v tomto státě daně rozvrženy byly spravedlivě. Již tu bylo dokázáno kol. Modráčkem, oč se zvýšil výtěžek pozemkové daně r. 1925 proti r. 1913. O 50 milionů. A oč stoupla daň důchodová — z příjmů? Ze 27 milionů na 1247 milionů. A na této dani důchodové má velmi značný podíl dělnictvo, zřízenectvo a úřednictvo. (Výkřik.) Zase musíte přiznati, že na té druhé kategorii daní spotřebních a nepřímých má největší podíl ta nejširší vrstva lidová, pracující lid, jemuž, poněvadž neplatí tolik přímých daní, které vy ještě na něho přesunujete, chcete odpírati rovné a stejné volební právo do obcí.

Slavný senáte! Podepisuji plně, co zde bylo zdůrazňováno. Reforma přímých daní není spravedlivou sociálně. Vedle přímých daní jsou tu daně, které těžce postihují obyvatelstvo, a to adresuji našim politickým živnostníkům. Když si kol. Thoř stěžoval na těžké břemeno daně obratové, pak se jen tážeme s tohoto místa. proč nepřispěli společně s námi a oposičními stranami ke zmírnění této daně z obrajtu, proč nepřispěli také národní demokraté, proč v té době, kdy v ostatních státech daň z obratu je zrušována, nebo v jednom státě na 1% snížena, naše vládní většina loni v prosinci odhlasovala zákon beze změny, spokojujíc se jen všelijakými sliby, které v žádném případě provedeny nebudou? Tedy nestěžujte si na daň z obratu, neukážu tře na její tíživost, když sami jste si přáli, aby se zachovala ještě na další 3 roky. A já bych řekl, že naši živnostníci vedou stejně důsledný boj proti dani z obratu, jako ho vedou proti kapitalistům. To je tentýž boj. Proti dani z obratu mluví, ale hlasují pro ni! Proti kapitalistům průmyslovým mluví, odsuzují jejich politiku kartelní atd., ale v jednom táboře, v jedné frontě proti dělnické třídě a proti socialistům postupují! Proto takové rozhořčování postrádá mravního podkladu, nemá věcného opodstatnění, a já bych řekl, že takové rozhořčování nemá daleko k politické demagogii.

Slavný senáte! My ukazujíce na nesprávná ustanovení jednotlivých zákonů, tvořících soubor označený zákonem o přímých daních, jsme si vědomi toho, že nynější vládní většina našim žádostem, našim požadavkům vstříc nevyjde. Uplatňujeme-li požadavky pracujících vrstev, chceme-li, aby se v tomto státě prováděla také na poli daňovém politika sociální, spravedlivá, víme, že tím chráníme chudé a nemajetné, že tím chráníme hospodářsky slabé. Dbáme-li, aby tento hospodářsky slabý člověk ve státě měl práci, aby měl co jísti, aby neklesal pod tíhou daňových břemen, pod tíhou daní spotřebních, nepřímých i přímých, pak víme, že tím konáme svou povinnost a že tím v praktickém životě uplatňujeme nejen svůj socialistický a sociálně-demokratický program, nýbrž i nejčistší a nejkrajnější idealismus. Proto by měla každá státní správa a zejména státní správa moderního demokratického státu přihlížeti k těmto vrstvám a jich potřebám. Vidím-li, jak jsou tu briskovány věcně, hospodářsky odůvodněné požadavky pracujících vrstev, nejenom dělníků, nýbrž i domkářů a malých živnostníků, vidíme-li, jak se přechází přímo bezohledně přes všechno to, s čím přicházejí strany oposiční, vidíme-li, že se i ve schůzi rozpočtového výboru uplatňuje diktát, který není důstojný stran vědomých si vážnosti svého poslání, vidíme-li nejenom tuto politiku, nýbrž i její výsledky, nedivte se, že se snažíme a že v tom snažení budeme pokračovati, abychom odhalili podle našeho přesvědčení vaše nesprávné jednání a abychom také přivodili stav, který způsobí brzký pád tohoto režimu, který není zdravý demokratickému státu a který není a nemůže býti zdravý pracujícím vrstvám lidovým. (Potlesk senátorů strany čsl. soc. dem. a čsl. strany národně-socialistické.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku panu sen. Kalčokovi.

Sem. Kalčok: Slávny senát! Nemôžem mlčky prejsť prez tak vážnu osnovu zákona. ako je táto, kde sa jedná o povinnosť každého jedného poplatníka, by bom nepoukázal nielen na povinnosť poplatníka, ale aj na povinnosti štátu voči poplatníkovi. Každý poplatník tohoto štátu je vedomý toho, že štát bez platenia daní sa udržať nedá, na druhej strane však musí mu byť daná možnosť, aby tieto dane splácať mohol a proti nesprávne vyrubeným daniam týchže jeho žiadostí tiež vyhovené bolo. A tu si dovolím poukázať, že nakoľko štát svoje dane žiada, nie úplne sa stará o to, by hore spomenutým správnym požiadavkom poplatníka tiež vyhovené bolo.

Náš štát prevzal asi ¹/₃ pôdy bývalej rakúsko-uhorskej monarchie a ²/₃ tejže priemyslu. Slávny senát! Keďže uznávam, že ako nový štát musel s počiatku s rozličnými ťažkosťmi bojovať, nemôžem uznať, aby sa ten priemysel, zvlášť ma Slovensku bol musel odbúravať, ale áno, malo sa starať o to, [by ten priemysel tejto menšej oblasti primerane aj na ďalej kvitnul a štát svojich poplatníkov i naďalej udržal.

Slávny senát! Pozrime len na Nemecko, ktoré po válke ako porazený štát teritoriálne veľa ztratilo, predsa vedelo svoj veľký priemysel udržať tak, že to zariadilo na 30% vývoz a nie ako u nás na 70%?. Nemecko začalo pracovať, by svoju plodnú zem čím racionálnejšie zveľadilo a takto svoj priemysel aspoň z väčšiny doma umiestiť mohlo. a my sme sa o to málo starajúc započali zvlášť na Slovensku nie s veľadovaním pôdy, ale z parceláciou, a to s politickou parceláciou. Nechcem sa zmieniť o tom, ako sa odmeňovali jednotlivci a jednotliví korteši od politických strán parcelačnou pôdou, ale chcem len poukázať na to, že toľko trpel a trpí ešte aj dnes pod týmito priemysel. koľko trpí nieľen robotníctvo tohoto priemyslu, ale aj robotníctvo poľnohospodárske. Mohol bych uviesť prípady, kde sa dialo, že jednotlivec dostali 700 aj viac honov do triedy v prvej triede pôdy, ktorý ani pluh nepoznal a na miesto toho, čo by pôdu obrábal. nemal ani záprahu, najal si alebo keď mal 10 párov, s týmito 10 páry obrábal týchto 10 honov. Ráčte uvážiť, koľko ztraty utrpel ten priemysel, ktorý by mohol byť umiestený na tomuto hospodárstve, koľko škôd utrpelo robotníctvo, ktoré nemohlo byť tak zamestnané, koľko utrpel štát, keď ztratil toľko poplatníkov. Niesom nepriateľom parcelácie, ba naopak je to pre ľud a pre štát a tu si dovolím podotknúť aj pod štátnym dozorom racionálne obrábanie pôdy, štát nech sa postará o vzorné malé a stredné hospodárstvo so štátnom podporou a tak to bude kvitnúť nielen robotníctvu, ale aj priemysel. Však je to zrejmé, že -pri racionálnom hospodárení upotrebené sú tie najmodernejšie hospodárske stroje, umelé hnojivá, slovom aj chemický priemysel a pri tom aj druhý priemysel, keď len roľník bude mať svoj väčší dôchodok, budú aj jeho nároky väčšie, takto tiež podporí priemysel a tie dane, ktoré ten štát potrebuje, bude tiež ľahčie snášať. Týmto spôsobom budeme v stave väčšie procento nášho priemyslu doma umiestiť. nebude odkázaný ani robotník svoj chlieb v cudzine vyhľadávať a štát nadobudne nových poplatníkov.

Tuto však musíme byť toho presvedčenia, že obchod a priemysel je nie čisto nacionálny, ale internacionálny. Ale práve pod týmto rúškom zaniklo u nás na Slovensku najviac podnikov, keď sa kričalo, že je tam cudzozemský kapitál uložený na miesto toho, že by bolo postarané p zamenenie tohoto cudzozemského kapitálu, postaráme bolo. o zamknutie podniku. Nepopieram, že jednotlivé fit my z Čiech a Moravy nemalý a nemajú z tohoto nič, ale štát má rozhodne ztratu. Koľko daní ztratil takto štát pri zaniknutí týchto rozličných podnikov či u podnikateľov či u robotníkov a ešte musí prispievať podporou nezamestnaných, čo by tiež bolo odpadla.

Slávny senát! Preto hovorím, že obchod a priemysel je nie nacionálny, ale internacionálny nakoľko sa dá umiestiť tuzemský kapitál, nech má prednosť, keďže ale toho niet, na zbohatnutie jednotlivcov a jednotlivých firiem štát u robotníctva trpieť nemôže. Povinnosť štátu je podporovať každý životu schopný podnik, keď ináč nie, i so štátnou subvenciou a aj zo sľavou daní. Nakoľko štát pri takomto podnikaní na jedinej strane ztratí, o toľko viac na druhej strane nadobudne. A práve tu uvádzam znova dva ohrozujúce prípady, kde majú byť znova dve továrne na Slovensku zatvorené len preto, lebo sa štát o ne málo stará. Sú to továrne v Lučenci, jedna na hospodárske stroje a druhá na emailovaný riad. Lučenecká hospodárska továrňa v normálnom čase zamestnávala 500 až viac robotníkov a dnes už len 130 ba aj títo majú byť prepustení. Táto továreň r. 1919 po čas bolševického vpádu ztratila 1¹/₂ miliónu Kč a nie je dnes toho, kto by túto škodu hradil. Má daňovej rcštancie asi 250.000 Kč, čo jej tiež veľké ťažkosti robí a keď sa uchádzala o výmaz daní vzdor tomu, že bola všetkými miestnymi inštanciami čo najvrelejšie odporúčaná, bola zamietnutá a takto jej životaschopnosť zarazená. To isté sa stalo aj s továrňou na smaltovaný riad, Sterlicht a spol. v Lučenci, ktorá je najstaršou továrňou na Slovensku, po čas bolševického vpádu utrpela asi 1 mil. korún škody, zamestnávala asi 700 robotníkov a dnes už len 160, ktorým tiež hrozí výpoveď. Keď podala žiadosť o škrtnutie dávky z majetku na 600.000 Kč, bola tiež zamietnutá. A teraz sa pýtam, slávny senát, či ministerstvo financií tieto dane. keď firmy obidve úplne zaniknú, obdrží? Nie, naopak nielen že neobdrží, ale ešte doplatí, lebo dodal, dokiaľ je podnik v pohone, ešte je výhľad na splátky, ale akonáhle zanikne, zostane bezcenný a štát môže len, keď to tak musím menovať. prevziať vyplácanie almužny pre nezamestnaných robotníkov.

Úctivé prosím pána ministra zahraničia, by spomenutým firmám táto boľševická Škoda dotiaľ, dokiaľ zúčtovanie s Maďarskom prevedené bude. keď ináč nie ako štátna pôžička na menšie úroky poukázaná bola. Keď mohla byť poukázaná náhrada, neviem spomínať miesta a osoby, za ztratené zámky v boľševickom vpáde, keď dostala jednotlivá osoba 30.000 Kč, prečo by nemohla dostať firma, ktorá zamestnáva asi 1000 rodín. Taktiež žiadam ministerstvo financií, aby na základe zákona č. 235 znova podaným žiadostiam vyhovené bolo.

Dovoľujem si ešte poukázať, že obe firmy sú života schopné a malý by objednávky cudzozemské; len s boľševickým vpádom zapríčinené finančné a daňové pomery ich hatia v ďalšom prospešnom účinkovaní. Nielen na továrne a na racionalizovanie poľného hospodárenia sa má brať zreteľ, ale štát má použiť každej príležitosti investície. či stavania železníc, či regulácie potokov a riek, vodovodov, ciest, elektrizácie atď., nie robiť ťažkosti, ako to robí likvidačné oddelenie ministerstva financií, kde žiadosť obce Žarnovica, ohľadom regulácie potoka 2 roky čaká na vybavenie. To isté je so žiadosťou obce Horné Opatovce ma stavbu vodovodu u ministerstva zemedelstva.

Nejdem sa ďalej a týmito nesprávnosťami jednotlivých úradov zaoberať, len ešte musím poukázať na jeden krikľavý prípad generálneho finančného riaditeľstva pri zamietnutí apelácie roľníkov ohľadom dôchodkovej dane v obci sv. Kríža. R. 1920 bolo vyberanie dane z obratu na jarmokoch zastavené a táto daň ako z odpredaja dobytka paušalizovaná. Vzdor tomuto na udanie četníkov občania Sv. Kríža boli ako obchodníci s dobytkom odanení. Podali apeláciu, ktorú generálne finančné riaditeľstvo aj prijalo a ich od tejto nesprávne vyrubenej dáme oslobodilo. Medzi tým však im vyrubili ako obchodníkom daň dôchodkovú, takže, ako ráčite vidieť, jeden a týž poplatník musel za jednu trikráť daň platiť, daň paušalizovanú a daň z obratu ako obchodník a daň dôchodkovú. Keď podali u generálneho finančného riaditeľstva apeláciu — nebudem sa zmieňoval o mene dotyčného pána, do ktorého rezortu táto vec patrila — ovšem tieto apelácie boly zamietnuté a bolo uvedené, že to všetko bolo braté do ohľadu pri komisii.

Slávny senát! Aby som čistý obraz mohol dať nielen pánu ministrovi financií, ale celej verejnosti, udávam nasledujúce:

Pri projednávaní dane z obratu, t. j. pri paušalizovaní tejže, boly dané pokusy pri finančnej komisii vo Zvolene, že okres Sv. Kríž má čistý dôchodok z jedného katastrálneho jutra Kč 450. Naproti tomu v obciach okolo Levíc je uvedená na 550 až 600 Kč. Úroda Sv. Kríža na jedno jutro je 5 q, Levíc 11 q. Myslím, že je toto dosť markantný obraz spravedlnosti voči jednotlivým poplatníkom. Ten, komu sa urodí 5 q na jednom jutre, má letí a 100 Kč menší dôchodok, ako ten, komu sa urodí na jednom kat. jutre íl q. Nejdem sa s týmito ozaj krikľavým "príkladom ďalej zaoberať, kde ten chudobnejší má platiť viac, ba tu jeden a ten istý dôchodok je trikráť odanený a druhý len raz, ale aj to o polovinu menej. Je možné, že by v jedinej obci bolo 36 roľníkov, ktorí obchodujú dobytkom?

Mohol by som ešte viac prípadov uviesť. Nekonám to jedine preto, poneváč zákon nový v budúcnosti takéto krikľavé nesprávnosti snáď vylúči. Nielen prípady, ale i nesprávnosti. Keďže aj zákon tento ešte nezodpovie úplne tým (požiadavkám Slovenska, ktoré by najprv malý byť riešené ako aj jeden z pánov predrečníkov sa zmienil ohľadom katastru a pozemkovej knihy, predsa istá záruku máme aj v tomto ohľade, keď sa súpis pozemkový u iných daní ako pred tým ma tvárnosti miesta stane, že týmto neprávnostiam predídeme. Tiež viem, že táto vec bola dosť priaznivým spôsobom riešená, keďže ministerstvo financií dalo ten sľub, že s prevádzajúcim nariadením bude na to zreteľ bratý, že daň pozemková bude ako aj dosiaľ na takých místach vyrubená pri prítomnosti obecného zastupiteľstva. Taktiež bolo prisľúbené, že notárom, prez to, že súštátni úradníci, bude umožnené. aby sa s apeláciami pre chudobný ľud zaoberali. Z týchto dôvodov, ako i preto, že zákonom týmto budú stužené dáme nielen roľníkovi, ale aj obchodníkovi a priemyselníkovi, pre zákon tento hlasovať budeme. (Potlesk.)