Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníkovi, panu sen. dr Mazancovi.

Sen. dr Mazanec: Slavný senáte! Návrh zákona, který právě projednáváme, není z těch obecných všedních.předloh zákonodárných, ale znamená kus záslužné činnosti zákonodárné. Veliký zájem, který vzbudil v celé veřejnosti, dokazuje, že jde o dílo veliké a významné, o dílo, které bylo připravováno a na němž bylo pracováno od převratu řadou nejlepších našich odborníků za součinnosti kruhů výrobních a průmyslových. Když zde ze zprávy výborové se dovídáme, že sněmovna poslanecká z 53 schůzí rozpočtového výboru projednala tuto vládní předlohu, pak skoro bychom v duchu dali za pravdu důvodové zprávě, která praví na str. 2., že ťjalk výsledek jednání poslanecké sněmovny má senát před sebou dílo zákonodárné, jaké podle nynějších poměrů a okolností nelze již lépe upraviti.Ť

Z toho bychom snad mohli, my členové senátu, souditi, že na věci samotné nedá se ničeho měniti. My také nemáme zájmu, abychom ve věci něčeho měnili. Ale jako na útěchu senátu zase praví důvodová zpráva hned na další straně, že za daných poměrů nutno považovati osnovu zákona ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou za zákonodárné dílo tak upravené, že nelze dnes na něm ničeho měniti, aneb je doplniti a že nutno ponechati případné budoucí novelisaci zákona, jakmile nastane potřeba jeho změny, neb doplňku, a že proto v následujícím odstavci rozpočtový výbor senátní může s plným oprávněním navrhnouti senátu, aby osnovu zákona přijal ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou.

Slavný senát mně promine, když budu konstatovati tento fakt, který myslím, že je jedním z těch málo radostných svědectví o nedůstojném postavení senátu vůči poslanecké sněmovně. Proto zase nikoho nepřekvapí, když se konstatuje dále v důvodové zprávě, že rozpočtový výbor senátu projednal těmto návrh zákona v 9 schůzích výborových, kdežto rozpočtový výbor poslanecké sněmovny zabýval se osnovou v 53 schůzích, ačkoliv v důvodové zprávě se uvádí, že bylo by zde ještě mnoho podnětů na změnu, nebo doplnění zákona. Osnova tato stala se předmětem dosti vášnivých útoků se strany oposičních zástupců v poslanecké sněmovně, a přiznávám opravdu, že nechápu proč. O tom přece není pochyby, že návrh má do sebe velké přednosti, na které nesmí nikdo zapomínati, kdo chce kritisovati. Má ovšem také své vady, ale ty vězí docela jinde, než je hledají mluvčí oposičních stran. Já přijdu k těmto výtkám a docela otevřeně řeknu, co považuji za největší chybu celého -našeho finančního systému a finanční prakse a co právě touto zákonnou předlohou, která se jmenuje reformou daní naší soustavy, se nedeformuje. Z hlediska, ze kterých tato berní předloha vychází, jsou naprosto správná ústavně, finančně, národohospodářsky i sociálně. Každý, kdo chce věc posuzovati objektivně, musí přiznati, že tato osnova skutečně znamená pokrok proti stavu dosavadnímu. Což není pokrokem, když se již tímto návrhem zákona unifikuje u nás dosavadní zákonná roztříštěnost, dosavadní různost zákonodárných předpisů na Slovensku v zemích historických, kdy se dále kodifikují a v jeden zákon svádí všechna zákonná ustanovení, týkající se daní přímých, když musíme přece jen přiznat, že se tu provádí spravedlnost v odstupňování právě těch daní, které dosud byly vyměřovány příliš materielně a zastarale jako celá daň pozemková, daň všeobecná výdělková, daň domovní třídní. A konečně, což není pokrokem, slavný senáte, když finanční správa, dává slevu půl miliardy na daních? Kdo je hlouběji obeznámen naším výrobním, hospodářským a průmyslovým životem, ten musí bezpodmínečně uznati, že tento stav daní, jaký byl po převratě u nás a jaký jsme převzali od Rakouska a jaký potom byl ještě zhoršen po převratu, byl neudržitelný. Já si dovolím uvésti jeden případ z mnohých - a takových případů jsem měl v rukou celou řadu - aby bylo viděti, jak neprozíravě si počínala naše finanční správa při zdaňování průmyslových podnikli. Mám na mysli podnik, který je společenstvem podle zákona z r. 1873, s výrobním kapitálem 300.000 K. Tato společnost zaplatila za obchodní rok 1917—1918 při čistém zisku 86.000 K 77.000 K daně. R. 1918 až 1919 při zisku 104.000 Kč 80.000 Kč daně. R. 1919 až 1920 při čistém zisku 210.000 Kč zaplatila 60.000 Kč daně a konečně v r. 1920 až 1921 - to byl poslední rok před tím, než se upravila ta maximální hranice pro výdělkovou daň — zaplatil při čistém zisku 190.000 Kč 206.000 Kč daní.

Tedy prosím, já nevím, jakým způsobem můžeme takový postup naší finanční správy ospravedlniti. To znamená nejenom znemožnění výroby a podlomení veškeré podnikavosti, ale to znamená také z ohledů sociálních vzrůst nezaměstnanosti. Myslím, že dnes nebude.nikdo o tom pochybovati, že bylo ještě naším štěstím tenkráte, že stav v okolních státech byl tak neutěšený, že i státy byly jaksi v rozvratu a že jsme neutrpěli větších pogrom při takové naší finanční situaci.

Takovéto zdanění zmámená, slavný senáte, také útěk kapitálu do ciziny. Dostal jsem před několika dny zase informaci o jedné velké firmě, která má dvě továrny, jednu na Slovensku a jednu na Moravě, a tyto dvě továrny zrušil zde majitel a přestěhoval jednu do Maďarska, druhou do Jugoslávie, Snad není naši veřejnosti ani známo, jakým benevolentním způsobem přichází právě maďarská vláda vstříc takovýmto podnikům. Dává pozemky zadarmo, dává 20 let osvobození od všech daní, dává subvence na stavbu továrny. Pak se ovšem nedivte, že.podnik průmyslový raději se rozloučí s naším státem a odchází za hranice,.než by zde pracoval, nebo prostě se dřel jenom na státní daně.

A já bych velmi apeloval na státní správu finanční, aby při daňových odpisech vzala právě na ty minulé poměry ještě zřetel. Nestačí jenom říci si, že teď uděláme čáru přes to, co bylo, že nastane nová doba, ale že ty věci staré, které bolí a pálí, nedovedem vyříditi a odstraniti. Kdo nedovede udržeti průmyslové podniky při životě, provádí velmi špatnou politiku finanční, národohospodářskou a sociální. V takovém případě ovšem musíme říci: Pryč s fiskalismem!

Já též nechápu, když se mluví o slevách na daních, proč finanční správa se tolik brání, aby také slevovala daň obratovou. Daň obratová je nejtíživější, a není správné, když pan ministr financí prohlásí, že daň obratovou je povinen platiti obchodník, poněvadž, když ji neplatí, je to zpronevěra daní. Vážené shromáždění! Já nevím, jak se vy na to díváte, ale měl jsem příležitost pozorovati při nákupech, jak se na tu obratovou daň dívá obecenstvo. Když k obchodníkovi přijde dáma, a je to dáma z nejlepších pražských kruhů, a obchodník jí na účet připíše 2% obratové daně, tu řekne mu docela klidně: ťTo neplatím, poněvadž tam a tam u té konkurence to dostanu lacině ji.Ť Není možno říci, že ten, kdo tuto daň neodvádí, děla to z důvodu, že by tuto daň chtěl zpronevěřiti. To jsou důvody jiné, a nelze se dívati šedivou teorií na zjevy hospodářského života. Já bych rád viděl, aby naše finanční správa si počínala s trochu více porozuměním pro praktický život. Zde nám nepomáhá šedivá teorie. Život je jiný, prakse je jiná a finanční správa se musí této praksi přizpůsobiti..(Sen. Modráček: S křížkem po funuse!) Snad, ale řekneme si to aspoň tady.

A když mluvím o těch odpisech, dovolím si upozorniti ještě na jednu věc. Stávají se případy, a nejsou to zase případy snad vzácné, že se nedoplatky daní na základě podaných rekursů sice odpisují, ale účtárny berních správ nevyrozumí o tom včas zúčtovací oddělení, které pak vede exekuce na provedené odpisy daní, zejména také knihovním zajištěním těchto nedoplatků, a nejednou se stalo, že takovým způsobem, docela bezdůvodným a často nenapravitelným, ničí se úvěr obchodníků. Tedy dáváme-li se strany ministerstva financí 500 mil. na odpisy daní a nesleví se při tom na odpisech, o kterých jsem se zmínil, nepomůže nám to v našem hospodářském životě. A zrovna tak nám velmi málo pomůže, když dáváme sice půl miliardy na odpisech, když snad hledáme, jak stojí v důvodové zprávě, náhrady v nových zdrojích štábních příjmů, pak ovšem nemůžeme poplatnictvu přinésti žádné úlevy.

Není dobře možno počítati jen s reservami daňovými, které máme. Máme jich ještě snad na 5 nebo 4 miliardy, já nevím. Podle výročních účtů za r. 1924 bychom měli 4 miliardy těchto daňových reserv. Ale varoval bych, abychom byli velmi optimistickými. Když chceme udělati tabula rasa, když chceme postaviti náš hospodářský a finanční život na zdravou základnu, musíme počítati s tím, že tyto reservy nedostaneme. A bylo by značně optimistické, kdybychom myslili, že, jak je to zde v důvodové zprávě uvedeno, nám pomůže ta ťlepší technika při ukládání daní, pozvednutá morálka poplatníků při přiznávání daní, zejména u daně důchodové, dále povznesení naší průmyslové výroby a přirozený rozvoj našich poměrů hospodářských za trvajícího světového míru, může vyrovnati uvedený úbytek na státních příjmech během několika letŤ Nemůžeme na ty reservy spoléhati, poněvadž by takové vymáhání starých nedoplatků znamenalo namnoze zruinování celé řady existencí. Socialistický tisk vytýkal často za těchto jednání jak v poslanecké sněmovně, tak i v senátě, že se dávají úlevy daňové ve prospěch kapitalistů a že se má daněprosté minimum zvýšiti. (Sen. Dundr: To je přání také vašich dělníků!) Právě snahou vrstev pracujících má býti jako v Německu, kde jsou docela jiné poměry, aby každý daně platil, třebas by platil daň dosti minimální. Ale již to vědomí povznáší. Ne snažiti se, aby bylo u nás co nejvíce lidí, kteří spadají pod daněprosté minimum, nýbrž aby bylo u nás co nejméně lidí, kteří pod daněprosté minimum spadají. Velmi krásně je to také vystiženo v důvodové zprávě a s tím také plně souhlasím, že to jsou skutečně nejen tedy státně etické momenty, které k tomu vedou, nýbrž že to jsou přímo důsledky ze zásad demokratických vyplývající. (Sen. Dundr: Cožpak ten dělník neplatí jiných daní v největší míře?)

Potěšitelný pokrok je také v té okolnosti, že předmětem zdanění podle této osnovy stává se hospodářský celek, tedy ne tak, jak tomu bylo dosud, že se předpisuji daně z každé provozovny, z každé dílny, která vůbec samostatné existence nemá, která je v naprosté jednotě s hlavní provozovnou. Tak např. předpisuje se obchodníku s vozidly zvláštní daň z krámu a z garáže, tedy z něčeho, čeho vlastně nutně potřebuje k provozování své živnosti. Zrovna tak je tomu u firmy instalatérské: z dílny, kterou ovšem nemůže míti tam, kde má krám, třeba na hlavní třídě v Praze, předpisuje se mu ještě z dílny samostatná zvláštní výdělková daň a to zvláštním platebním rozkazem. Tento návrh zákona nesporně zmámená prospěch a pokrok, ale není to ještě celá reforma finanční. Nedotýkám se otázky systému. Myslím, že systém finanční měniti nemůžeme, poněvadž je příliš vžitý a poněvadž se příliš osvědčil, než abychom na systému mohli zejména nějakým násilným způsobem něco měniti, a nebylo by to ani žádoucí. Ale něčeho jiného chci se zde dotknouti. Za nejdůležitější považuji jedno — a to je také úhelný kámen celé finanční reformy, ovšem dosud také kámen úrazu — to je t. zv. dekretální řízení. Co je to dekretální řízení? Jak známo, naše finanční zákonodárství jest opřeno o zákon z r. 1896. Tedy více než 30 let je v praksi hlavní finanční zákon, který tenkráte znamenal ohromný pokrok, který znamenal v souboru také s ostatními reformami zákonodárnými, které jsme tehdy prováděli, skutečně významnou etapu v našem zákonodárném životě. Tento zákon z r. 1896 jest plně opřen o zákon německý, byl přímo opsán z německého zákona. Ale to, co bylo v německém. zákoně nejdůležitější a na co tam kladli největší váhu, u nás nepřevzali. Naše rakouská vláda — a já bych si přál, abychom aspoň v té věci se trochu odrakouštili, abychom nedělali těch chyb, které se dělaly v Rakousku — chtěla si ponechati právo, rozhodovati o poplatníku. To udělala tím způsobem, že dala finančním úřadům právo, aby samy přezkoušely a rozhodovaly o přiznání poplatníka. V tom vidím největší kámen úrazu a důvod, proč u nás není možno vybudovati berní morálku. My ji nevybudujeme, dokud neodstraníme dekretální řízení. Do té doby nemůžeme mluviti o nějaké berní morálce u nás.

Ovšem vláda si chtěla ponechati to právo, rozhodovati o přiznání poplatníka. Ale na druhé straně, když se tenkráte o tom jednalo v říšské radě, poslanci si vymohli, že se musí poplatníku sděliti pochybnosti o jeho přiznání. A to se děje dekretem. Proto se to řízení jmenuje dekretální řízení. Spočívá na dvou principech: předně je poplatník povinen učiniti přiznání, ale berní správa je povinna tomuto přiznání nevěřiti. Z toho následuje celé jednání. Teď se mu dá dekret, kde se upozorňuje na ty a ty pochybnosti. Nebudu zabíhati do podrobností, konečně z prakse ty věci také znáte. Přijde odhadní komise, tam se o těch věcech mluví. Málo kdo je trochu informován. Jeden řekne: ten vypije tam a tam několik plzeňských a proto není možno, aby měl tak malý příjem, musí míti větší. Dá se mu větší příjem. To jsou případy, které bych mohl i jmény doložiti. Jeden pan referent a dokonce přednosta vyměřovacího úřadu prostě dělal věc tak, že před částku, která byla poplatníkem přiznána, postavil jedničku anebo na konci postavil nulu. A to se mu dalo dekretem, ať se hájí, ať dělá, co umí. Ovšem z toho nastal ten nepřátelský poměr mezi finančním vyměřovacím úřadem a poplatnictvem.

Mluvíme-li o berní morálce, myslím, že jsme na chybné cestě, nedovedeme-li jíti ke kořenu. Kořenem je dekretální řízení. Dokud je nedovedeme odstraniti, neděláme žádnou pronikavou finanční reformu. (Sen. Zimák: Hlasovat proti a je to!) To si nerozumíme. Ten návrh, který zde byl podán, je velmi dobrý, poněvadž má dobré věci, ale předpokládám, že konečně ministerstvo financí dojde také k tomu poznání, že radikální náprava může záležeti jen v tom, aby dekretální řízení bylo zrušeno. Postavte celý ten poměr poplatníka k berní správě na zdravý základ. Ten poplatník přiznává a kolikráte poctivě. Já jsem měl takových případů celou řadu v ruce, že přiznávali poctivě podle svého nejlepšího vědomí. Jestliže tam byla nějaká nepatrná diference, tedy nebyla rozhodující. Přiznali všechno, co přiznati považovali za svoji povinnost. Jsou ovšem případy, kde se to neděje, ale berní sprána mu nevěří. Při-zná-li 50.000, řekne si: ťTen člověk přiznává sám 50.000, ten musí míti alespoň třikráte tolik, 150.000 Kč.Ť A takovým způsobem provádí se celý odhad a takovým způsobem jednají také odhadní komise, tak jednají k tomu přibraní znalci a tak se rozhoduje. Poplatník je úplně v rukou berní správy. A to považuji za naprosto nemravné, nemorální. Nemůžete zvednouti berní morálku, když poplatníka a také berní vyměřovací úřad nepostavíte na poctivou základnu, aby jeden druhému věřil. Když to jde v jiných státech, když to jde v Německu, proč by to nešlo n nás? Neříkám nic proti ustanovením trestním, ta mohou zůstati, snad by se mohla ještě zostřiti, ale berní správa musí věřiti poplatníkovi, chce-li vychovávati ho k berní morálce.

V těchto dnech jsem dostal do ruky případ — a takových případů dostáváme každý z nás stále celou řadu — 70letého obchodníka, který je sám s manželkou těžce nemocnou, s příručím a sluhou, vede všechny věci a knihy sám svědomitě, nemá žádného krámu, má jen v mezaninu sklad zboží a prodává šrouby a hřebíky. Přihnali celkový obrat 1 a ¹/₂ mil. Je to starý člověk, bezdětný a nemá žádného zájmu na tom, aby stát nějakým způsobem ošidil. Berní úřad, vyměřovací úřad z těch 1¹/₂ mil. udělal 4 miliony a z toho mu předepsal daň státní 314%, daň obratovou a daň z příjmu, dohromady na 102.000 Kč a to mu předepsal na 4 roky zpátky. To není ojedinělý případ, takových případů máme celou řadu. Uvádím to proto, aby si finanční správa byla dobře vědoma toho, chceme-li udělati tabula rasa, chceme-li, jak se pan ministr vyslovil, zahájiti novou dobu, musíme také s tím starým zúčtovati a nesmíme staré neblahé věci přenášeti do nové doby. Jinak budeme zase v tom starém nepořádku a zmatku, v jakém jsme byli.

Mám zde druhý doklad, který jsem dostal právě včera. Jde o přiznání jednoho pražského nakladatele. On přiznal podle svých knih z budov a ze samostatného podniku příjem a berní správa mu zvýšila příjem ze samostatného podniku o více než 150% a přidala mu ještě důchod z majetku kapitálového, o kterém však ten člověk nic neví, a vyměřila mu to hned na tři roky zpátky. Žádal, aby mu byl sdělen základ vyměřovací. Na to dostal tento připis: ťNa Vaši žádost podanou toho a toho dne, sdělujeme s Vámi, že příslušná odhadní komise základ vyměřené daně stanovila následujícím způsobem pro každý z těchto roků: Z budov 3.000, ze samostatných podniků 119.000, z majetku kapitálového 700.Ť Kde jsou tu jaké podrobnosti? Jak ten člověk z toho může býti moudrý, jak se může informovati, jaká je vyměřovací základna? To je odpověď vyměřovacího úřadu, a ten nemůže také jinou odpověď dáti, poněvadž tam jiného podkladu nemá. Kromě toho vyměřena mu byla daň obratová. Sám udává obrat na 480.000 Kč, t. j. přesně podle knih. Berní vyměřovací úřad mu to zvýšil na 800.000 Kč a z toho mu vyměřil daň obratovou 116.000 Kč za ta 3 léta.

To jsou věci, které se nevyskytují ojediněle. V tisíci a v tisíci případech máme všichni těch zkušeností dosti. To je, prosím, ta naše berní morálka! A já bych si přál, když u příležitosti této daňové reformy mluvím, abychom si byli vědomi toho, a zejména naše finanční správa, že bez daňové morálky u nás nebude daňová reforma a nová doba, o které se mluvilo.

Naše daňová morálka je trojí. Je to morálka poplatníka vůči státu. Ta morálka je celkem dobrá a byla dobrá po převratu a byla velmi dobrá ještě v roce 1919, když se u nás dělaly soupisy. Vy víte, že tehdy po převratu bylo u nás nadšení, že se mělo té doby využíti k tomu, abychom svoji finanční politiku postavili na zdravý základ. Bohužel, to se nestalo. Pak je morálka poplatníkova vůči berní správě. Ta je bídná, a není ani jinak možno.

Pak je zase morálka berní správy vůči poplatnictvu. A tu bych řekl, že není žádná. Jde o to, aby nebyla ničena důvěra poplatníkova v berní správu ve vyměřování, celý ten náš finanční aparát, který si toho věru nezaslouží, aby byl takovým způsobem v důsledku špatných předpisů, anebo naprosto nemožné prakse stavěn v očích poplatnictva do tak odiosního postavení. Úřednictvo finanční koná svoje povinnosti úřední, řekl bych, až do úpadu, pracuje velmi pilně, velmi svědomitě a opravdu si nezaslouží těch kopanců, které kolikráte dostává. Nebudu o těch věcech mluviti, je to v prvé řadě věc, která spadá do resortu ministerstva financí, aby se postaralo o to, aby naši všichni finanční úředníci, kteří mají co dělati s vyměřováním daní a poplatků, byli finančně neodvislí. Je to ohromná věc a musíme si býti také toho vědomi, co to znamená, učiníme-li finančního úředníka finančně neodvislým. Já si vzpomínám těch bojů, které byly vědem u příležitosti platových zákonů státně-zaměstnaneckých o ty jednotlivé kategorie, a vždycky jsem to cítil jako velmi těžkou výtku, když přicházeli právě úředníci finanční a berní a stěžovali si, že jsou oproti druhým odstrkováni a poškozováni. Jako soudce potřebuje neodvislosti soudcovské, tak také finanční úředník potřebuje naprosto té neodvislosti finanční. To je ohromná věc. Nechci o tom mluviti, možná, že máte zkušenosti své, já mám také zkušeností celou řadu. Víte zajisté, co to znamená, vystaviti úředníka nebezpečenstvím, kterých není málo a která nejsou lehká.

A nyní ten úředník má prováděti vedle všech těch prací, kterými je zahrnut a kterými byl od převratu jistě velmi bohatě zaplaven, ještě depurační akci za 6 až 10 let. To jsou strašné nedoměrky, o kterých se též pan ministr zmínil zde ve slavném sboru, že je ke zpracování na 8 milionů aktů. Nevím, kolik dnes jest aktů ještě volných, ale představte si 8 milionů aktů nevyřízených! To jsou akta první instance, akta vyměřovací, akta rekursní, Jakým způsobem se může tato depurace dělati a jak se dělá? Znám ty fermany, které se dávají referentům, jednotlivým úřadům, berním správám, berním úřadům: to a to musí býti vyměřeno, tolik do té odhadní komise bude vyměřeno. Tam se mluví ne o stech, ale o tisících.

Přišel ke mně jeden referent, kolega vrchní rada, který byl přeložen do oddělení jedné berní správy pražské. Tam mu bylo přiděleno 20.000 ťrestůŤ. A s tím má býti hotov do konce roku. Nevím opravdu, jakým způsobem to bude možné, když ještě do týdne o těchto restech má podávati zprávy, aspoň nějaký seznam, aby bylo viděti, kolik toho vypracoval a kolik toho ještě je. Při největší snaze a pilnosti může do takové odhadní komise, která se koná 4krát až 5krát do roka, dáti — jako to posledně udělal — 256 rekursů. Spočítejte, že to bude trvati 25 let, než by s těmi nedoměry byl hotov. A Takou ohromnou úsporu by to znamenalo, kdyby toto depurační řízení bylo odstraněno! Berní úředník pak vůbec neví, co s tím má dělati. Přijme to, jak to poplatník udá, vyměří to, to je věc velmi jednoduchá, a dál se o to nestará. Jestliže ten poplatník něco přiznal falešně, pak jsou zde trestné cesty, pak se může proti němu zakročiti, jako se to dělá v Německu. Ale v Německu se v prvé řadě poplatníku věří a tam je také docela jiná výchova k té veřejné a finanční morálce než u nás. Ale my nikdy nevychováme našich lidí, dokud si neřekneme, že je potřebí radikálního řezu: zrušiti depurační řízení. Co si slibujeme od toho? Především zvednutí berní morálky. Dále to znamená úspora personálu. Pochopíte, že se úředníci nebudou obírati jednotlivými fassemi, nebudou se v nich šťourati, nebudou se volati znalci a odhadní komise. To všecko prostě odpadne. Na základě toho, co poplatník udá, daň se vyměří. To znamená 50% úspory personálu, odpadnou odhadní znalci a náklad odhadních komisí, zejména na venkově. Odpadnou také miliony odvolání, která se musí zase projednávati touž cestou,"jako se projednává vyměřování daní. V našem finančním systému je princip, že o rekursech daňových rozhodují finanční úřady v I. instanci, v II. a III. instanci zase finanční úřady. V Německu je to zařízeno docela jinak. Tam mají laické soudy, které jsou od finančních orgánů úplně neodvislé a které rozhodují o rekursech. Zjistí-li se, že rekurs byl odůvodněný, když strana jenom nějakým dílem zvítězí při rozhodování tohoto soudu daňového, pak nese útraty stát, v obráceném případě nese útraty strana. Tím odpadá také přetíženost úřednictva. A konečně výhoda tohoto zrušení dekretálního řízení je také ta, že máme všechny daně včas vyměřeny. Myslím, že je to ohromná výhoda, podíváte-li se na statisíce nevyřízených věcí, které tam leží několik let. Jak ten poplatník k tomu přijde, aby měl platiti daň za 3, 4, ano i 10 let zpátky? Jakým právem k tomu přijde za to lajdáctví berních úřadů, nebo berní správy?

A teď úředníci. O jednom jsem se již zmínil. Zmíním se teď o druhém. Má náhodou rayon na Malé Straně, ta má několik velkostatků. Teď mu šéf řekne: ť Já chci, abyste mi dal do příští odhadní komise 1.000 vyměřovacích aktů.Ť On si vzal jeden akt, na dva prsty tlustý - byl to náhodou jeden velkostatkář, který měl 4 panství, ve kterém v každém měl lihovar, pivovar, cukrovar, rybníky, lesy atd. Jak s tím může býti hotov ten úředník do odhadní komise? Tak si vzal na to znalce. To mně vypravoval, to je fakt, který tu uvádím. Znalec mu povídal: ťTak, jak to přiznává, jeden milion Kč je máslo, ale dejte mu 3 miliony KčŤ — Dobře, ale poněvadž se mu to zdálo trochu libovolné, zavolal si druhého znalce, který řekl: ť Jeden milion je málo, tři miliony je moc, udělejte to na polovic a dejte dva miliony.Ť — Tedy, prosím, takovým způsobem se dělají odhady a do takových rukou je vydán poplatník ve svém nejživotnějším zájmu, který znamená jeho celou existenci! A že se při tom často uplatňuje konkurence, o tom, myslím, není žádné pochybnosti.

Tedy tvrdím tolik: celý tem to systém je nemravný, podkopává berní morálku a bylo by potřebí jednou se odhodlati k energickému činu a odstraniti tento kořen zla. (Sen. Hubka: Odvolací senáty jsou tytéž! Jak to bylo za stara, bude to zase!) Ano, právě to já vytýkám. Já budu hlasovati pro, poněvadž jsou tu věci, které jsou skutečným pokrokem, ale není to ještě všechno, co od berní reformy čekám. Ale spoléhám také na prozíravost ministra financí, že ještě v příští době nám předloží také návrh na zrušení tohoto dekretálního řízení. To by byla skutečná demokracie, taková, jak o tom mluvil pan president ve svém poselství. To není jen demokracie v politickém životě, nýbrž také demokracie ve finančním životě. Demokracie všude, v celém životě a zejména také demokracie při ukládání daní. Tu bychom měli poplatníka zabezpečeného. Víme, že nebude vydán jenom na pospas jednostranné berní a finanční správě. (Předsednictví převzal místopředseda Böhr.) A já bych si skutečně přál, abychom tímto způsobem dovedli posíliti berní morálku. Jsem přesvědčen, že jí můžeme posíliti jen tenkráte, budeme-li vycházeti ze zásady, že poplatníkům se má věřiti, dokud se berní správa nepřesvědčí, že ji podvádějí.

Chtěl bych uvésti ještě několik poznámek k tomu zákonu. V čl. 7. se uvádí, že úložky do fondů a reserv ze zisku roku 1926 (1925/26) pokládají se za zdaněny. Tedy na základě tohoto ustanovení mohou akciové společnosti, které ještě bilance za r. 1926 valným hromadám nepředložily. učiniti úložky do fondů a reserv, které budou pokládány za zdaněné. Jak se zachová berní správa ke společnostem, které ukončily berní rok 31. prosincem 1926 a neznajíce ustanovení tohoto nového zákona, neměly možnost takové úložky ze zisku 1925 a 1926 do reserv zaúčtovati? Tím přicházejí do výhody společnosti, které si bilance za 1926 ještě nesestavily a valným hromadám ke schválením nepředložily, kdežto společnosti, které svou bilanci za 1925 a 1926 sestavily a valným hromadám ještě před koncem 1926 ke schválení předložily, této výhody by využíti nemohly. Bylo by tedy jen docela spravedlivé, aby také těmto společnostem bylo povoleno provésti příslušnou úpravu dodatečně při sestavování bilance za rok 1926/1927.

A pak ještě poznámku k §u 78, lit. e). Tam se jedná o určitých věnováních nezdanitelných. Myslím, že by se ministerstvo financí.nemělo stavěti proti tomu, aby zejména příspěvky, věnované chudým, na př. vánoční dar, nemocnicím a jiným humanitním ústavům, slepcům, epileptikům, hluchoněmým, mrzáčkům atd. byly uznány jako položky odpočitatelné, neboť se tím ulehčuje pokladně státní, že nemusí na takové humanitní účely sama přispívati. Myslím, že není třeba býti tak fiskalistním, nehumanním a nesociálním, aby berní správy naše tato věnování ještě zdaňovaly.

Slavný senáte! Končím. Není pochybnosti, že návrh zákona tak, jak předložen je usnesením poslanecké sněmovny je zdravý a dobrý. Proto může senát s dobrým svědomím k němu svůj souhlas dáti. Ale opakuji. Opravdovou reformu daňovou provedeme podle mého pevného přesvědčení teprve tehdy, až finanční správa se odhodlá zrušiti t. zv. dekretální řízení. Až to provedeme, oddechne si poplatník. poněvadž bude zbaven všech šikan se strany vyměřovacích úřadů. Oddechne si také finanční úředník, poněvadž se přestane topiti v těch milionech nevyřízených aktů, a konečně oddechneme si také my, členové Národního shromáždění, na které obrací se poplatník pronásledovaný se svými stížnostmi. Proto apeluji na pana.ministra financí: Zde zasáhněte silnou rukou! Pryč s dekretálním řízením! (Potlesk.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má dále pan sen. Lukeš.

Sen. Lukeš: Slavný senáte! Přihlásil jsem se ke slovu teprve teď ke konci debaty, protože, ačkoliv je debata u konce, žádný z předešlých pánů řečníků nepromluvil obšírněji o osnově zákona, jenž se týče limitu přirážek a zvláštního fondu, ač právě tento zákon pro obce a okresy je veliké důležitosti. Přípravy a projednávání tohoto zákona, na kterém se pilně zúčastnila též naše samospráva, vyžádaly si mimořádné námahy a píle. Bez stanovení maximální výše autonomních přirážek neměla by daňová reforma valné ceny, neboť stížnosti právě do přirážek, jež jsou více než třikráte tak veliké, jako přímé daně a činí skoro 6 miliard, jsou veliké a bez vyrovnávacího fondu, zvaného nyní zvláštního fondu, nemohly by býti přirážky zase limitovány. Stanoviti maximální výši přípustných autonomních přirážek, působnost a dotování zvláštních fondů bylo obtížné a vyžádalo si mnoho práce. To proto, aby jednak další hospodářství obcí nebylo podvázáno, a jednak, aby ze zvláštního fondu nebyly honorovány obce a okresy, které namnoze vlastní vinou a nešetrností upadly do dluhů. To ovšem ostatním obcím a okresům, kde se šetřilo, nemohlo býti lhostejno. Z dat, jež byly ve výboru při projednávání této osnovy zákona předloženy vysvítalo, že po převrate hlavně zadlužovala se města a průmyslové obce se správou složenou z většiny socialistické tak, že jen pokud se týče Moravy, má 70 průmyslových obcí celkem dluhů přes 900 milionů a všechny ostatní obce dohromady ani ne 200 milionů. Důležito bylo, že při vypracování tohoto zákona, pokud se týče vyrovnávacího fondu, bylo prosazeno, aby vzat byl zřetel při dluzích obce na to, zdali tyto dluhy povstaly z vydání t. zv. investičních, jako jsou pozemky, stavba domů, zřízení různých podniků, nebo jestli povstaly ty dluhy způsobem jiným. Celkem můžeme říci, že tyto obtížné otázky, jak pokud se týká stanovení výše limitu, tak i pokud se týče zvláštního fondu, byly dosti šťastně vyřízeny. Nelze ovšem mluviti o nějakém spravedlivém, nebo ideálním vyřešení, ale přece jen to, co bylo možno v zájmu státu a poplatnictva, se stalo. Proto má tato předloha z projednávaných daňových předloh největší důležitost pro naše obce a jejich.hospodářství. Naše autonomie se však obává, že její dosavadní hospodářství a podnikání bude tímto zákonem podvázáno, že nebude potom moci splnit úkoly na ni kladené, jak v ohledu hospodářském, tak sociálním a kulturním a čteme proto v různých časopisech, zejména stran socialistických, že je to předloha zpátečnická, nekulturní. Z toho důvodu také bylo jak při projednávání zákona ve výboru, a tak i mimo výbor nejvíce útoků proti této předloze podnikáno. Zvláště obávají se obce toho, že si nebudou moci poříditi ani to. co skutečně bude nutno, oč zůstaly pozadu při své šetrnosti, zejména pokud se týče zřízení vodovodů, elektrifikace, stavby škol, vybavení jich potřebnými vyučovacími pomůckami, stavby cest a j. Tomu však slavný senáte tak není. Účelem tohoto zákona je v prvé řadě šetřiti jednak všechno občanstvo tohoto kterého autonomního celku, aby úpravou hospodárné správy nebylo příliš zatěžováno vysokými přirážkami a dávkami, jak tomu skutečně dnes jest a jednak, aby uleveno bylo naší výrobě, aby byla na světovém trhu konkurence schopna. Dokud hospodářství a tedy i přirážky autonomních celků, hlavně našich obcí budou se pohybovati v přípustných sazbách v §u 1 tohoto zákona uvedených, a to pokud se týče přirážek zemských do výše 160%, okresních mezi 110 až 150%, obecních mezi 200 až 300% a v obcích magistrátních mezi 310 až 450%, pak bude mít správa autonomní jako dosud plnou volnost ve svém hospodaření a není potřebí ani žádných stížností, ani rekriminací. Když však autonomní celky nevystačí s těmito přirážkami a obecními dávkami, jež podle potřeby již zavedly, nebo zavedou, a budou činit nárok na příspěvek z vyrovnávacího fondu v §u 10 uvedeném, pak teprve se uplatní moc dozorčích úřadů tak, že rozpočet budou přísně zkoumati, zdali všechna vydání v rozpočtu uvedená jsou potřebná a účelná a zdali tedy výdaje jsou plně odůvodněny, či zdali nejsou nutné a mohly by se té doby odložiti. Toho se naše autonomie obává, avšak žádný řádný hospodář se kontroly obávati nemusí. Ani, pokud se týče školství, jak jsem četl, že prý je to předloha nekulturní, a že naše školství bude poškozeno, toho není potřebí se obávati. Školní rozpočet bude vřaděn do obecního rozpočtu jako ostatní potřeby obecní. O jeho úhradu jest v zákoně též postaráno. Máme ustanovení §u 20, v němž výslovně stojí, že se mohou i nové zápůjčky uzavírati, jež vyžadovati budou více než 50% přirážkové základny, když jde o opatření úhrady na vydání nutná, způsobená vyšší mocí, nebo nařízením nadřízených úřadů. A to jsou právě většinou věci, o které naším obcím jde. Z vyšší moci vznikají povodněmi škody na cestách, mostech, ohněm zase na domech a pokud se týká nařízení nadřízených úřadů, to jsou zase: stavby našich škol, vodovodů, nemocnic a jiné podobné. Tedy je v tomto zákoně pamatováno i na tyto mimořádné případy, aby se získala potřebná úhrada.

Nejdůležitějším ustanovením tohoto zákona je, jak jsem se již zmínil, právě ustanovení o zvláštním fondu, dříve zvaným vyrovnávacím, kterým se limitování umožňuje. Bez zvláštního fondu není možno limitování přirážek.

Z tohoto zvláštního fondu budou dostávati obce a okresy na úhradu předně těch výdajů, k nimž jsou podle zákona a z různých právních titulů povinny, a v druhé řadě rozdělí se zbývající obnos na další nároky obcí a okresů pro účelná vydání, která nejsou kryta ani přirážkami u obcí do 300%, u okresů do 150%, u magistrátu do 450% ani předepsanými dávkami, jež byly obce, resp. okresy povinny zavésti.

Aby příspěvky ze zvláštního fondu spravedlivě mohly býti rozděleny a autonomní celky mohly participovati na tomto fonde, musí zemské výbory, jež zvláštní fondy v jednotlivých zemích budou spravovati, prozkoumati rozpočty obcí a okresů, jež o příspěvek zažádají, případně je úpravou snížiti a zjistiti takto celkový požadavek. Naproti tomu zjistí se obnos, který bude zvláštnímu fondu k disposici. Pak uspokojí se v prvé řadě, jak jsem se již zmínil, nároky obcí a okresů, k nimž jsou tyto podle zákona a z právních titulů povinny, pak přijde úhrada nákladů účelných, kdy přednost budou míti výdaje účelnější a otce finančně slabší. Jak bude asi veliký tento zvláštní fond? Zvláštní zemské fondy budou celkově dostávati ročně podle odhadu, jak je podle zákona zjištěn, asi 366 mil. Kč, a to na dani domovní a třídní okrouhle 12.5%, zvláštního příspěvku podle §u 105, odst. 2. na přímých daních 1.5% 34,200.000 Kč, dále část obecních přirážek všeobecné a zvláštní dani výdělkové okrouhle asi 10 mil. Kč, příděl daně z obratu a přepychu 160 mil. Kč a konečně podle §u 11 příděl od státu z daně obratové a přepychové do 140 mil. Kč a města Praha zvláště k tomu ještě 10 mil. Kč. Při seriosním provádění tohoto zákona postačí tyto zvláštní fondy ke krytí nekrytých schodků přezkoumaných rozpočtů obecních a okresních, neboť výše zvláštního fondu byla tak stanovena, aby řádné, avšak zároveň úsporné hospodaření obcí tímto zákonem neutrpělo. Není proto důvodu, aby peněžní ústavy, jak se to děje, jak mně bylo z více stran sděleno, v těch případech, kde jde o nové zápůjčky, sistovaly obcím a okresům povolení zápůjček, neboť uvědomí-li si, že vlastně v první řadě bude použíti tohoto zvláštního fondu ke krytí jejich povinností, tedy placení úroků a amortisace, nemají pak peněžní ústavy příčiny, aby obcím a okresům nové zápůjčky odpíraly. V jisté výhodě budou ovšem obce a okresy, které uzavřely, nebo uzavřou zápůjčky před účinností tohoto zákona, t. j. před 1. lednem 1928, neboť pak úrok a umořování, jež bude náležeti v těchto případech, kde bude žádán příspěvek ze zvláštního fondu, mezi nároky, jež v prvé řadě budou respektovány.

V obcích, jež budou chtíti participovati na zvláštním fondu, bude nutno zavésti předem různé, jak to v zákoně stojí, potřebné dávky. Není potřebí, aby obce zavedly všechny dávky v zákoně z r. 1921, čís. 329 uvedené, nýbrž toliko dávky potřebné. Samo sebou se rozumí, že každá obec zavede takové dávky, které shledává vzhledem ke své velikosti a poplatnosti občanstva za účelné a potřebné. Dávky, z nichž některé budou nuceny obce, žádající o příspěvek z fondu, zavésti, pokud je nezavedly: konsumní, ze zábav, za ohledání dobytka, při vystavení pasů, za prohlídku dobytka, při porážce, vodné, kde je vodovod. stočné, za elektrický proud, kde je elektrické osvětlení, z přírůstku hodnoty (což jest již všeobecně zavedeno), karetné, z nájmu za přechodné ubytování, kde jsou letní byty a j. Bez těchto dávek by dnes finance obecní nevystačily a odůvodněny jsou též všeobecným hlasovacím právem, kdy též povinností obcí a okresů je potřebí nésti všemu občanstvu.

Nenáviděná daň z domácích porážek, jež nadělala mnoho zlé krve a jejíž sazba není v poměru k práci a evidenci, kterou vyžaduje, bude konečně zrušena. Vzhledem k uvedenému není potřebí se tedy limitu autonomních přirážek obávati, jisto však je, že budou působiti k tomu, aby se v obcích a okresích šetřilo a aby byly rozpočty rigorosně sestavovány.

Až se zase bývalá šetrnost vžije a obce a okresy budou zbaveny dnešních tíživých břemen, nebude potřebí zákon tento dále nechati v působnosti, neboť důvod jeho existence pak přestane. Přál bych si, a to je důležito, má-li býti účelu zákona dosaženo a má-li býti spravedlivý, aby v zájmu venkova a zejména zemědělců, zemské výbory při stanovení směrnic pro poskytování příspěvků ze zvláštního fondu postupovaly tak, aby měly náležitý zřetel na obce finančně slabé a takové, které byly velmi hospodárné, aby na potřebné výdaje poskytly jim ze zvláštního fondu tolik, kolik nutně potřebují, aby dohnati mohly v ohledu hospodářském, sociálním a kulturním, oč za jinými obcemi zůstaly jen proto pozadu, že chtěly zůstati obcemi vzornými se vžitou šetrností.

Poněvadž zákon, jímž se upravuje finanční hospodářství autonomních svazků, je pro stát stejně nutným jako daňová reforma, kterou vlastně tento zákon doplňuje, bude republikánská strana pro všechny daňové předlohy i pro tuto hlasovati.

Ke konci jen bych vyslovil přání, které jsem zde již od více řečníků slyšel, aby daňová reforma skutečně co nejvíce pozvedla daňovou morálku, které se nám tolik nedostává. Přeji si, aby poplatníci konečně viděli ve státě našem svůj stát a souhrn všeho občanstva našeho. A podle toho pak, aby přiznávali své příjmy a bilancovali pravdivě a poctivě. Dnes bohužel v mnohých případech tomu tak není. A je mi líto, že s tohoto místa musím ještě se vrátiti k některým zjevům, o kterých již minulý rok jsem zde mluvil, jak nebere se ani ohled na sebeoceňování některých závodů, které na př. platí daleko větší remunerace vánoční, než platí daní. Uvedl jsem zde celou řadu různých podniků, mezi nimi třeba jeden ve Vítkovicích, dal vánoční remunerace 20 mil., ale daně platí pouze 3¹/₂ mil. Kč. Uvedl jsem zde též podnik z Fryštátu, který platí daně 20.000 Kč ročně, ale svému řediteli dal na vánoce 400.000 Kč remunerace. Těchto dat bych mohl uvésti více a také jsem je ministerstvu financí sdělil, aby úředníci finanční také na toto sebeoceňování měli náležitý zřetel, poněvadž já v tom nic nevidím jiného, než správné ocenění vlastního zisku, když kdo může platiti tak velkou remuneraci, tedy jistě může podle toho věděti, že má platiti poměrně větší daň.

Konečně bych vyslovil přání, aby tam, kde je potřebí finančních úředníků, skutečně byli dáni, neboť dnes je všeobecná stížnost, že proto je výměra daní tak zpožděná, a ne dosti správná, že na tu práci úřednictvo finanční nestačí. Mohl bych též uvésti celou řadu případů, že ještě není vyměřena a zaplacena u velikých poplatníků ani dávka z majetku, nebo že více závodům po několik let nebyla vůbec předepsána daň. Tyto závody mají umělce na sestavování bilancí, a kdyby měly naši finanční úředníci prozkoumávati spousty bilancí tak dovedně a velmi uměle sestavených, vyžadovalo by to měsíce času. To nemohou dělati naši finanční úředníci proto, že jich není dosti a že ještě z počtu, který tu byl, bohužel, restrikčním zákonem více jich ubylo. Aby dostatečný počet finančních úředníků byl, je potřebí, aby byli za svou obtížnou a odpovědnou, nepříjemnou práci též honorováni, neboť musíme uvážiti, že právě tito úředníci nemají žádných vedlejších příjmů, komisí, a mají-li na takové nevděčné práci často přes čas pracovati, tedy jisté je oprávněno, aby dostali tolik, aby měli slušnou existenci. Konečně, poněvadž se opakují stížnosti proti některým úředníkům, pokud se týká předepsání daní, tedy myslím, že by bylo dobře, aby při provádění této reformy tam, kde stížnosti jsou, přeložením oněch úředníků nastalo zlepšení. Když se ty věci stanou, když morálka bude pozvednuta, myslím, že i finanční zákony, které projednáváme, budou jak státu, tak všemu občanstvu k prospěchu. (Potlesk. — Výborně!)

Místopředseda Böhr: Debata je skončena. Předsednictvu byly podány k projednávaným předlohám pozměňovací a resoluční návrhy. Prosím, aby byly přečteny.