Místopředseda dr Brabec: Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu sen. Kučerovi.

Sen. Kučera: Máme-li posuzovati předlohu o organisaci politické správy a předlohu zákona o volbách zemských a okresních zastupitelstev s hlediska zájmů dělnické třídy, musíme si přiznati, že obě předlohy nejsou ničím jiným, než novým řetězem, jímž má býti dělnická třída ukována a spoutána v další otroctví a nevolnictví ve prospěch buržoasie a majetných tříd v tomto státě. Jako již dříve schválené zákony, vzetí volebního práva vojákům, zostření služebních vojenských předpisů, daňová reforma, znamenají upevnění moci buržoasie v tomto státě, tak i obě tyto předlohy nemají jiného účelu, než aby moc politická a tím i hospodářská v tomto státě byla i na další doby pro buržoasii zajištěna a zachována. Buržoasie městská i agrární, která se přes válečnou dobu dopouštěla na pracujících vrstvách těch největších křivd a násilí, po převratu snažila se koketovati se socialismem, aby proletariát svedla s revoluční cesty, jíž ubírala se veliká revoluce ruská. Byla si dobře vědoma své slabosti a bezmocnosti oproti proletariátu, poněvadž se nemohla opírati o bajonety vojáků, četníků a policie, ježto tento mocenský aparát ne měla dosud řádně vybudovaný a zorganisovaný. Proto její násilí směřovalo k tomu, aby nespokojené pracující vrstvy v tomto státě byly utěšovány nadějemi, že Československá republika bude státem, v němž bude se vládnouti na podkladě nejširší demokracie, a že u nás v tomto státě má dělnictvo možnost cestou klidného vývoje dosáhnouti toho, co prý musili dělníci v Rusku dobýti násilím a krveprolitím. Přiznejme si pravdu, že dělnictvo u nás bylo socialistickými stranami v tomto směru vychováváno a ujišťováno, že na půdě tohoto státu klidným vývojem může pomocí demokracie dobýti politické moci a tím i moci státní a utvořiti z tohoto státu stát socialistický. Byli socialisté a dosud i jsou takoví, kteří dodnes věří, že je možno cestou klidného vývoje, cestou demokracie a cestou parlamentu, třeba i spoluprací s buržoasií, dobýti státní moci a tím snad i zbudování socialistického státu. Zapomínají však při tom, že buržoasie nejen u nás, ale i ve všech státech, kde dosud vládne, dobrovolně své moci se nevzdá a že bude nutno vésti s buržoasií zápas nejen na půdě parlamentu, ale i mimo parlament, a to týmiž prostředky, jichž ona k udržení a k nabytí své moci používá. Socialisté u nás, zejména ti, již oproti nám stále vyzdvihují, že jsou státotvorní, velice nemile nesou, když my jim otevřeně prohlašujeme, že je nutné, aby v zájmu pracujících vrstev v tomto státě bylo hnutí socialistické vždy pamětlivo svého třídního stanoviska a hledělo masy proletářské vychovati pro třídní boj bez všech ohledů na zájmy buržoasie tohoto státu, která sice dovede o sobě říkati, že nezná tříd v tomto státě a že její snaha směřuje k tomu, aby prý byl zajištěn blahobyt všem vrstvám, zejména pracujícím, ale jejíž politika není ničím jiným, nežli třídní politikou majetných vrstev oproti vrstvám pracujících, na jejichž bídě zakládá svůj blahobyt. Ostatně myslím, že socialistické strany v tomto státě mohly se již samy přesvědčiti za období jednoho roku, v němž vládne nynější koaliční většina, že buržoasie česká i německá jest jednotná oproti pracujícím vrstvám, že jí ani nenapadne, aby se ohlížela na potřeby pracujících vrstev, ale že veškerá její snaha směřuje k tomu, aby pro budoucnost měla zajištěné svoje dnešní posice a aby se i napříště obešla bez služeb anebo spolupráce stran socialistických, byť by ji sebevíce ujišťovaly blahovolnou oposicí, státotvornou oposicí a spoluprací na půdě tohoto státu. Buržoasie tohoto státu dává přece zřejmě na jevo, že nehodlá již dělati žádné kompromisy a ústupky socialistickým stranám, ale že půjde svou vlastní cestou, ať se to socialistickým stranám líbí a nebo ne. Myslím, že tohle by mělo býti ponaučením a vzorem pro socialistické strany tohoto státu, aby se již i ony postavily na půdu třídního boje a vzdaly se všech kompromisů s buržoasií, která to s nimi nikdy upřímně a poctivě nemyslela. Ona vás sice stále ujišťuje, že nemá nic proti demokracii a tím méně proti lidu, ale celá její činnost není ničím jiným, než prací ke zbídačení pracujících vrstev a jejich pomalé zbavování jakéhokoliv vlivu na správu obcí, okresů, zemí a později i státu. Každému třídně vědomému socialistovi musí býti přece jasno, že nynější vládní většina dosud nevyčerpala všechny prostředky, jež chce proti pracujícím vrstvám míti připraveny cestou zákona, aby mohla buditi na venek zdání, že ona nedělá proti těm vrstvám nic jiného, než co jim zákony demokratické republiky dovolují.

Tak jako dříve dovedla buržoasie spoutat síly socialistických stran poukazováním na stát, nutnost jeho udržení a vybudování, tak i dnes dovede klamati lid poukazováním, že nejde jí o odbourávání demokracie a o zákony, jež by měly sloužiti proti lidu, naopak ona se snaží dokazovati, že těchto zákonů je potřebí, aby prý v republice zavládl pořádek a snad i blahobyt. 8 roků dovedla buržoasie zakrývati svoje původní úmysly a snahy, aby nabyla času zorganisovati státní aparát v duchu svých třídních zájmů a když nabyla tolik moci a síly, nastupuje boj proti pracujícím vrstvám a tím proti socialismu. Ale i dnes je tak neupřímná, že zakrývá pravou podstatu předlohy zákona o organisaci politické správy a zákona o volbách zemských i okresních.

R. 1920 byl schválen zákon o župním zřízení, který měl již v sobě za součinnosti socialistů zárodek dnešní snahy předložených zákonů, totiž zrušení samosprávy a sloučení její se správou státní. Ovšem ve 20. roce věřili ještě někteří socialisté, že u nás půjde vývoj demokracie kupředu a rychlým tempem a že toto sloučení samosprávy se státem nebude znamenati zavádění vlády státní byrokracie, ale naopak byli toho domnění, že sloučení těchto úřadů bude znamenati zdemokratisování dosavadní státní správy, která by toho skutečně tehdá i dnes měla velice potřebí. Ostatně i naše buržoasie v letech popřevratových pořád neměla ještě jistoty, jak bude vypadati Evropa a jaké ty státní formy v okolních státech se uplatní a udrží. Nebylo dosud žádné jistoty, jak vytvářejí se poměry, zejména v sousední říši německé, a tu musila česká buržoasie před veřejností hráti si na demokratickou, pokrokovou a dokonce i trochu na socialistickou a proto odůvodňovala a uznávala tehdáž nutnost reformy veřejné správy.

Můžete si vzíti do ruky důvodovou zprávu k zákonu o veřejné správě, která byla vydána. Tam jsou věty, které by svědčily o tom, že česká buržoasie je opravdovým pokrokem. Na př.: ťVeřejná správa má býti postavena na základy demokracie a občanstvu má býti zabezpečen vliv na veřejnou správu a poskytnuta možnost vyvíjeti širokou činnost pro hospodářský a kulturní pokrok obyvatelstva.Ť Tedy jistě tato věta znamenala, že naše buržoasie má smysl snad pro široké potřeby lidu a že sama uznává, že státní aparát je potřeba zdemokratisovati. Dále: Spojení státních úřadů se živlem občanským, to je se samosprávou, může přinésti pro občanstvo jen užitek, poněvadž občanstvo bude nabývati vlivu na rozhodování státních úřadů. Dokonce prý povolává se občanstvo k rozhodující činnosti ve správním soudnictví dosud nikde neuskutečněném. Tedy samospráva prý v našem starém slova smyslu vykonala svůj úkol v celku skvěle a bude v historii vždy její činnosti a úspěchu vděčně pamatováno.

Takto mluvili v roce 1920 o samosprávě. Ovšem že zákony pozdější nijak nesvědčily o tom, že by samospráva měla opravdu tu důležitost u československé buržoasie, a bohužel, že ani socialistické strany nedovedly vystihnouti toto nebezpečí.

Tedy správa státní a občanstvo jsou sobě velmi odcizeny. Dvojí kolej, státní a samosprávní, je prý velmi nezdravá a je nutno svésti to na kolej jednu, tedy sloučiti samosprávu a správu státní v jeden celek. Známá rivalita mezi správou státní a samosprávou působí prý poruchy ve správě veřejné. Není tu mezi nimi vzájemné harmonie a proto prý bylo úmyslem zákona o župním zřízení, aby ta harmonie mezi samosprávou a správou státní tu byla, totiž aby ta nedůvěra občanstva ve státní úřady, která byla u nás zakořeněna za starého Rakouska, vymizela. Ale řekněme si upřímně, že naše republikánské úřady se ani dost málo nenamáhaly, aby si získaly větší důvěry než ve starém Rakousku, naopak včera jsme tu slyšeli živnostenského senátora Trčku, jak si naříkal na řádění berních úřadů a nerozumné jednání. Prosím, vládní senátor tu označoval jednání státních úřadů jako jednání nerozumné. Myslím, že toto vysvědčení si naše státní úřady mohou dáti za rámeček, když jim je dal senátor z vládní partaje. Kdybychom to řekli my komunisté, řeklo by se, že to je demagogie, ale když to řekne zástupce vládní partaje, snad to musí býti pravda.

Politická správa byla prý příliš centralisovaná a způsobovalo to její pomalost a těžkopádnost. To je nesporné, ale musíme si přiznati, že ta pomalost a těžkopádnost se vleče v naší státní správě dále. Mně samotnému se stalo jako obecnímu starostovi, že jsem dostal haldu spisů starých několik roků. Šlo asi o 15 korun, ale spisy ty chodily již 6 roků po úřadech a já jsem tehdy v 19. a 20. roce byl tak smělý, že jsem připsal poznámku, že jsem se domníval, že v republice ten starý šiml rakouský zcepeněl, ale že on zatím mrška se prohání po úřadech republikánských vesele dál, a že toho nechápu. Za to mi byla udělena důtka pro nevážnost k vyšším úřadům, poněvadž prý se nesluší kritisovati jednání nadřízených úřadů. My tedy jako obecní úředníci jsme povinni jen poslouchati a plniti rozkazy shora.

Tehdáž také ta zpráva uznávala, že zemská politická správa jest úžasně přetížena, tedy že je nutno tu centralisaci decentralisovati, ulehčiti její práci. V r. 1918 bylo pouze v Praze 445.609 podání. Tedy prosím, jenom u zemské politické správy, a v Brně bylo podání 328.607 za jediný rok. Teď si představte: U nás dojde ke sloučení obou správ, a poněvadž tam budou míti tytéž číslice, ne-li vyšší, bude to znamenati podle pánů z vládní většiny pokrok. To bude znamenati urychlení úředního jednání. Nedovedu to s tohoto stanoviska chápati, že by tyto předlohy znamenaly opravdu nějaký pokrok.

ťSnaha o reformě v tom smyslu, aby lid nebyl pouze poddaným objektem své správy, nýbrž sám svým správcem.Ť To je také jedna věta, tehdáž odůvodněné předlohy, věta, která sice vypadá krásně, ale ve skutečnosti kromě toho u nás nebylo nic uděláno.

ťŽivel občanský buď ve smyslu demokratisace správy v úřadech těch co nejvydatněji zastoupených rozsahem a způsobem takovým, aby výhody spolupůsobení živlu laického došly co nejvíce uplatnění. Přednost živlu laického záleží v tom, že zná dobře místní poměry a potřeby, je tedy s to, aby správu podporoval, iniciativně ji kontroloval a také zakročoval.Ť Tehdy tedy pánové uznávali, že by bylo potřeba trochu laického živlu do státních úřadů přivésti, aby ty byrokraty, kteří neznají než teorii, mrtvou literu zákona a neznají skutečného života, poučil, jak praktický život vypadá.

Dnes se poměry změnily. Za několik roků jest živel laický uznáván za méně cenný, který není schopen, aby ovládal samosprávu, kterou ovládal dodnes. Mino to bylo uznáváno, že prý úřad vzdálený a veliký pozbývá příslušného zájmu, pro rozmanité úkoly je nehybný a pokulhává za danými poměry.

V tom mají pravdu, a já myslím, jestli pokulhával ve 20. roce, že dnes ve 27. roce pokulhávají ty naše státní úřady ještě více. Nezměnilo se tedy u nás v tom směru nic, aby zde byl nějaký důvod, že je třeba provésti reformu v tom smyslu, jak je navrhována.

Naproti tomu se uvádělo, že prý župa je rozhodně bližší obyvatelstvu, orgánové župní budou prý míti bližší styk s obyvatelstvem, větší znalost jeho potřeb atd. a že s hlediska národnostního župy prý umožní národnostem v tomto státě, aby v jednotlivých župách vždy podle daných potřeb zájmů svých hájily. Pánové tedy i tehdy uznávali, že je třeba řešiti otázku národnostní, ale dnes již otázka národnostní pro ně je vyřešena tím, že Němci vstoupili do vlády a sedí snad na ministerských křeslech. Tak si představují u nás čeští i němečtí měšťáci vyřízení národnostního problému!

Župní zastupitelstva mají omezenou kompetenci právotvornou, ježto mohou vydávati prováděcí předpisy k zákonům v Národním shromáždění usneseným.

Tehdy se dávala určitá pravomoc župám, aby mohly vydávati vládní nařízení, dnes to tam tak není, dnes všecka vládní nařízení se vyřizují vládou, a to v tak velikém rozsahu, že to zaráží i právníky, kteří se zabývají naší ústavou.

Z těchto ukázek je zřejmé, že zákon o župním zřízení měl býti zlepšením dosavadního stavu i přes to, že zde nebyla zachována do důsledků zásada demokracie, ježto náčelníci župní i okresní nepodléhají volbě, nýbrž vláda si je podle zákona měla věnovati. O dnešních vládních předlohách nelze ani dost málo říci, že znamenají zlepšení dosavadního stavu, naopak tyto obě předlohy jak po stránce policejního práva, tak i po stránce občanských práv znamenají naprosté zrušení občanské svobody i odbourávání občanských práv. Podíváme-li se opět na vývoj a postavení, zejména obecní samosprávy od převratu až do dnešní doby, musíme si přiznati, že u nás po nabytí státní samostatnosti ztratila samospráva naprosto svůj význam pro buržoasii a že i socialistické strany podlehly sugesci buržoasie a nikterak se nesnažily, aby samospráva jak po stránce hospodářské, tak i po stránce politické nabyla větší moci a významu, jak by jí plným právem přináležel. Socialisté obou směrů nepostřehli toho velikého nebezpečí pro socialistické hnutí a tím pro zájmy pracujících vrstev, jaké tu hrozí dělnické třídě tím, bude-li u nás soustavně pracováno k zesílení státní moci na účet samosprávy. Snad byly toho domnění, že mají-li spoluúčast ve vládě státu, není třeba věnovati pozornosti vývoji poměrů, zejména v obecní samosprávě, a proto jsme byli stále svědky, jak význam samosprávy je v republice soustavně snižován.

Vezmeme nejprve situaci samosprávy po stránce hospodářské. Obce i okresy, které měly pochopitelně po válce daleko větší úkoly, znehodnocením valuty a i vyčerpáním upisováním válečných půjček stály ve veliké finanční tísni, a státní správa zaplavila je požadavky a úkoly, které znamenaly pro tyto svazky nové finanční zatížení, ale zdroje příjmů zůstaly na výši předválečné.

Je tedy samozřejmo, že za takového stavu spěly tyto samosprávné svazky k finančnímu bankrotu, z něhož je nemohla zachrániti novela zákona o přechodné úpravě finančního hospodářství, jež zaručovala těmto svazkům příděly od státu z daně obratové, přechodně z daně pozemkové a z daně domovní. Tento zákon nemohl již zachrániti finance obcí i okresů, ježto tyto byly postiženy odpisy přeplacených přirážek, a i slevami daní různým velkým poplatníkům. Nebudu o té věci se rozšiřovati, ježto již při daňové reformě bylo o této věci šíře promluveno.

Teď podívejme se na vývoj obcí po stránce politické. Zavedením všeobecného práva hlasovacího podařilo se socialistickým stranám ve veliké části obcí docíliti socialistické většiny a v ostatních četného zastoupení. S tímto faktem předem česká buržoasie počítala a proto do novely zákona o obecním zřízení v r. 1919 prosadila zřízení finančních komisí. Na pohled zdálo by se, že tato finanční komise nemá tak velikých práv, aby mohla snad usnesení obecního zastupitelstva korigovati. To je sice pravda, ale přes to měli jsme spoustu případů, že členové finančních komisí z kruhů nesocialistických domnívali se, že mají právo kontrolovati každé jednání obecní rady i obecního zastupitelstva a dokonce dávati direktivu těmto sborům, co v obci smějí a nesmějí dělati. Dalo to úřadům samosprávným, okresům i zemím dosti práce, než různí ti protestanté z finančních komisí byli poučeni, kam až jejich pravomoc sahá. Obce byly za republiky připravovány o práva, jež jim dříve náležela a podle platných zákonů dosud náleží. Po převratu trvalo to několik roků, kdy právo povolovati taneční zábavy v obcích osvojily si okresní politické správy. Zdá se to sice malicherností, ale přes to bylo to omezení pravomoci obce, a teprve po jejich protestech bylo jim toto právo opětně přiznáno. Obcím bylo nepřímo odňato právo místní policie a trestního senátu tím, že přestupky polního pychu byly všeobecně oznamovány okresním politickým správám a tyto vynášely v této věci trestní nálezy. Později uplatnil se dokonce způsob udávati tyto přestupky okresním soudům, protože tyto ve svých rozsudcích vynášely rozsudky, jimiž obžalovaní byli zbavováni volebního práva. K tomu ovšem ministerstvo vnitra značně přispělo tím, že byly u nás samostatně rozšiřovány četnické stanice a páni velkoagrárníci žádali na politických správách zřizování četnické stanice v každé větší obci, a ministerstvo vnitra jim ochotně vyhovovalo. Já sám jsem z obvodu, kde dříve byla jedna četnická stanice o třech mužích, dnes v tomto obvodě jsou četnické stanice o devíti až dvanácti mužích. Podotýkám, že jsme 20 km vzdáleni od Prahy, že tedy u nás nelze to odůvodniti cikánskými bandami, ale jest u nás silná strana komunistická a i druhé strany socialistické, tedy pánové chtějí míti bezpečnost ne před zloději, ale před námi. Tím se stává, že dnes agrárníci ve mnoha obcích protestují proti zřizování polní policie, protože jim ji vykonávají zadarmo na účet státu četníci, a to bezohledněji než některý polní hlídač. Zajímavé srovnání pro naše úsporné snahy ve státě! Státní správa poštovní nechce zřizovati autobusové linky dopravní, poněvadž se nevyplácejí, dokonce ředitelství pošt zrušilo některé poštovní úřady, že prý příjem z provozu pošty nekryje náklady s jejím udržováním v místě. Představte si teď takové místo, kde byla zřízena četnická stanice, která jistě vyžaduje větších udržovacích nákladů než poštovní úřad! Jak se mají na tuto úsporu dívati občané i z vládních partají? Myslím, že příliš příznivě ne. Jest ještě jiný způsob, jak byly obce připravovány o výkon polní policie. Ve mnoha obcích rolníci mají svou vlastní honitbu a oznámí jednoho nebo více z nich co polního hajného; aby byl vzat do přísahy co přísežná stráž, a ve skutečnosti vykonávají ve službě hajného funkci polních hlídačů a okresní politické správy jim ochotně vycházejí vstříc, berou je do přísahy a také jim ten odznak stráže veřejné bezpečnosti vydávají. Podle nynější prakse má takový hlídač u soudu větší věrohodnost a jako ťúřední osobaŤ větší ochranu před zákonem, než obyčejný občan, tedy již dnes znamená to zneužívání zákona v polní policii. A teď si představte, že předloha zákona o organisaci politické správy ve čl. 4. odst. 2. dává těmto lidem ještě daleko větší možnost šikanování a pronásledování! Mimo to učiníte si představu, že velkostatkáři i zbytkoví statkáři nevybírají pro tyto funkce lidi zrovna inteligentní, naopak jsou jim milejší, jsou-li násilné a hrubé povahy. Politické úřady jistě po této stránce nezkoumají jejich schopnosti, snad si nejvýše vyžádají vysvědčení zachovalosti, vezmou je do přísahy a lidé tito jsou úředními osobami, požívajícími větší imunity než poslanci i senátoři v tomto státě. Trestní senáty obecní ztratily naprosto ten význam, jaký by mohly a měly míti pro potřebu občanstva, ježto tam, kde mají socialisté většinu, odpírají zejména vrstvy majetné dostaviti se na obecní úřad a tím každý pokus o urovnání sporů, zejména mzdových a služebních v zemědělství, je zmařen a oni odkazují zpravidla postižené na okresní soud, kde se v těchto mzdových a služebních sporech zase odkazují na paritní komise, zřízené při okresních politických správách.

Zde právě je nejlépe viděti, že zákon o pracovních soudech měl by býti již uzákoněn a pojato i zemědělské dělnictvo do působnosti tohoto zákona. Nechci se pouštěti do rozboru trestně-policejních ustanovení zákona od úvodního ustanovení až do čl. 13., ježto tyto zde jistě byly a budou podrobeny náležité kritice, zejména po stránce právní. Přesto však cítím povinnost, zmíniti se o nich se stanoviska třídního. Pánové z koaliční většiny by nám rádi a zejména veřejnosti namluvily, že tato předloha není dílem reakce a zpátečnictví, naopak že znamená pokrok a zlepšení, a kol. Trčka dokonce zde prohlašoval, že je to ťpoctivá demokracieŤ. Pánové, já jsem přesvědčen o tom, že s tou poctivostí demokracie u nás v republice to dopadá asi tak, jako s tou poctivostí některých děvčátek od Prašné brány a možná že budou ještě některá z nich protestovat proti tomuto přirovnání.

U nás v kruzích vládních úředníků a vládních poslanců chce se každý špatný zákon, každá loupež na občanských právech a každé násilí se strany buržoasie proti pracujícím vrstvám přikrýti pláštíkem demokracie. Ve všech vládních novinách, i v rozhlase radia stále se mluví, že snaha státu a vládní většiny nese se k tomu, aby zabezpečena byla demokracie, blahobyt lidu, a zatím tento lid zmírá podvýživou, hlady, na tuberkulosu, drahota stoupá a nezaměstnanost vzrůstá a vláda a vládní většina nedělají nic jiného, než aby se před tím hladovým nezaměstnaným proletariátem zabezpečily trestně policejními ustanoveními, jež jsou v podstatě horší, než pověstná císařská nařízení a Prügelpatenty z doby největší reakce v Rakousku, z doby Bachovy. I právníci vám dokazují, že tyto Prügelpatenty byly hodně mírnější než dnešní předloha zákona, ač byly vydány před 17 roky. Při kritice těchto policejních ustanovení vzpomínám výroku kol. dr Witta a z ústavně-právního výboru, jenž řekl: ťKdybych byl ještě konsulem italské ho státu, neváhal bych zaslati tyto předlohy Mussolinimu, aby jich mohl použíti pro své fašistické metody.Ť U nás ovšem vládní většina a samotná vláda neříkají. ťfašistické metodyŤ, u nás se tomu říká ťklidný vývoj demokracie, výchova k demokraciiŤ; a najdou se i lidé, kteří mají smělost, že to nazývají poctivou demokracií. Pánové, tyto zákony nejen že nejsou demokratické, ale jsou hrází proti jakékoliv demokracii a mají ten účel, aby opravdová demokracie v tomto státě byla vůbec znemožněna. Jak chcete mluvit o demokracii, když dáváte právo okresnímu hejtmanu, aby suspendoval všechna občanská i politická práva občanů, když vydáváte občany nejen v moc státních úředníků, ale i v moc každého polního hlídače, který má možnost z osobní zaujatosti zničiti existenci zachovaných občanů?

Proto rušíte samosprávu obcí po stránce finanční, snad další etapu jejího zrušení ještě máte v reservě, proto rušíte úplně samosprávu okresů a házíte i župní zákon do starého haraburdí, ač u nás v Čechách jste se vůbec nepřesvědčili o jeho účinnosti, a to všechno z důvodů, že máte u nás plná ústa demokracie, ale opravdové demokracie, kde lid by sám vládl a rozhodoval, se obáváte a abyste byli pojištěni pro budoucnost a zachovali si nynější državu ve státě, potřebujete obou těchto zákonu, aby vaše vláda byla trvale zajištěna a vy jste mohli vládnouti pod firmou demokracie proti lidu. Kdyby vám opravdu šlo o to, aby demokracie, to jest lid, rozhodoval o svých věcech sám, musili byste mu přiznati právo rozhodování a ne pouze právo poradní. To by byla pravá demokracie, i kdyby byly třeba sloučeny samosprávné úřady se státními a rozhodující by tu byla vůle lidu a ne vůle úředníků státních. Pak by také nebylo odporu v širokých vrstvách lidových proti takovému zákonu, který by zajišťoval svobodné rozhodování lidu v otázkách veřejné i vnitřní správy. Takové demokracie se ovšem vy, pánové, bojíte a proto podle toho vypadá volební řád do zemí i okresů. Nejen že zvyšujete hranici věkovou a délku usedlosti, ale vy jmenujete si do zemí a okresů jednu třetinu členů sami a tím vlastně si děláte výsměch z demokracie. Vám podle tohoto volebního řádu stačí získati při volbách 25 až 30% hlasů a máte v těchto institucích zajištěnou většinu. Tedy předloha volební dává nám záruku, že netřeba se nám v budoucnosti obávati hlasů komunistů či socialistů, protože i kdyby tito dosáhli 75% hlasů, budou míti v okresích i zemích méně zástupců, protože vládní strany mají možnost jednu třetinu členů si najmenovati bez jakékoliv volby. A byste právě tuto hlavní podstatu volebního řádu zastřeli, zastíráte tuto skutečnost tím, že říkáte o živlech občanských, že jest jim třeba odborníků a znalců, aby jejich usnesení prý odpovídala potřebám okresu i země. Tato vaše výmluva je hodně neupřímná, protože každý, kdo v samosprávě pracuje a pracoval, může nám dokázati, že obce i okresy, tím více země, měly dostatek odborníků a že jistě vždycky jejich radami se řídily. Dáváte špatné vysvědčení našemu občanstvu, když je snižujete jakožto živel negramotný, nevzdělaný, který musí státi pod dozorem odborníků a pod komandem státní byrokracie. Stejně tak jste neupřímnými i vůči vašim vlastním lidem, kteří vás volili a jsou toho domnění, že budete hájiti zájmů jejich.

Je samozřejmé, že v důsledcích provedení tohoto zákona budou ty okresy, jež nemají v místě sídlo okresní politické správy, postupně zrušeny a tím nejen samosprávný úřad okresu, ale i berní úřady a postupně snad i okresní soudy. Kdybyste dělali otevřenou upřímnou politiku, byli byste již dali do zákona ty okresy, jež mají býti zrušeny, a uvedli celou organisaci správy, jako to bylo při župním zákoně, kdy každý okres byl zařazen do své župy a kde bylo označeno sídlo župy. Ale vy jste si byli vědomi, že byste byli vyvolali ve svých vlastních řadách tak živelný odpor, že by předloha zákona nemohla býti uskutečněna, anebo byla-li by i uskutečněna, mnohá vaše politická partaj by prodělala vnitřní krisi, jež by oslabila posice dnešní vládní většiny. Dnes ještě okresy, jež budou brzy zrušeny, utěšují se nadějí, buď že budou dále zachovány a dostanou když ne politickou správu, tedy aspoň exposituru této a vlastně ještě získají. Do konce jsem zaslechl od jedné deputace, že se jim říká: Prosím vás, nelamte si s tím hlavu, s těmi okresy, to s nimi může dopadnout zrovna tak jako s těmi župami! Oni tvoří zákon a tam před lid mi docela otevřeně říkají, že tomu sami nevěří, že ten zákon provedou. A je zajímavo, že titíž poslanci, kteří hlasují pro tento zákon ve všech důsledcích, které okresy ruší, vodí deputace na státní politické úřady, aby nebyly tyto okresy rušeny. Prosím, takovou politiku dělají, partaje vládní a když jim řekneme, že je to politika nepoctivá, že je to švindl, jsou pro to uraženy.

Vy je v této naději udržujete tím, že dnes vodíte deputace těchto okresů na státní úřady se suplikami, aby byly zachovány, ač dobře víte, že zákon aspoň z důvodů úsporných minul by se cíle, kdyby mělo býti aspoň části okresů vyhověno a zřízena tam ještě sídla okresních politických správ. To je ta vaše upřímnost i vůči vlastním lidem, že jím nesmíte otevřeně říci, jak daleko budou sahati důsledky nynějších zákonů.

My komunisté jsme si dobře vědomi, že nynější předlohy i ty, jež jste již dříve si schválili, jsou nám diktovány vaším třídním zájmem a mají sloužiti za oporu proti nespokojeným pracujícím vrstvám. Vy jste si dobře vědomi, že politická i hospodářská situace nejen u nás v republice, ale v celé republice stává se den ze dne horší. Válečné nebezpečí svou hrozivostí ohrožuje celou Evropu. Konsolidace kapitalismu evropského nebylo dosaženo a není naděje, že tato konsolidace se podaří. Ohromné armády nezaměstnaných dělníků vzrůstají nejen u nás, ale i v celé Evropě. Drahota stoupá a tím stoupá i bída v dělnických vrstvách a hromadí se ohromná síla nespokojenosti s dnešním politickým řádem, který dává některým lidem tolik prostředků, že mohou i bez práce užitečné pro společnost lidskou žíti v přepychu a blahobytu a zatím ti, jichž prací udržována je dnešní společnost, žijí život otroků a nevolníků. (Předsednictví převzal místopředseda Böhr.) Harmonie práce s kapitálem, o níž mluví snad jen měšťáci, jest věcí nemožnou. Sociální rozpory se přiostřují a vaše hospodářská politika přináší rozčarování i do řad dělníků socialistických, kteří věřili, že v tomto státě je možno cestou klidného vývoje a cestou-demokracie dobývati ne jen snad denních požadavků dělnické třídy, ale cestou demokracie že možno dospěti i k socialistickému státu. Myslím, že nemůže dělníkům nikdo lépe a názorněji vyložiti podstatu a smysl naší demokracie, která se zakládá na matematickém objevu, že 25% je více než 75%. V demokracii totiž menšina má se podrobiti většině, ale vy jste vaší demokracií dokázali, že většina t. j. 75% voličů musí se podrobiti menšině, t. j. 25% voličů, poněvadž oni jsou vládní strana a mají právo vládnouti a většina má právo a povinnost demokraticky poslouchati. Proto chápeme ten váš spěch, abyste měli zákon schválen, ježto se domníváte, že tím zastavíte vliv socialismu a vzrůst komunistické strany a tím i příchod sociální revoluce. Pánové buďte pamětlivi, že běh dějin určují hospodářské podmínky a poměry v jednotlivých státech. Vy nemáte schopnosti ani vůle, abyste ty světové problémy hospodářské vyřešili. Poměry tyto nezastaví se ani u vašich policejních nařízení a ani nynější předlohy nemohou zabrániti tomu, aby i dělnické hnutí ve všech státech nebylo svedeno též na jednu kolej, a to na kolej třídního vědomí a třídních zápasů pracujících tříd proti buržoasii, a jako vy provádíte stále třídní boj proti pracujícím vrstvám, usnadníte a urychlíte spojení proletariátu ku společnému zápasu pro jeho osvobození. (Výborně! - Potlesk senátorů strany komunistické.)