Politická svědomitost však žádá, abychom všichni tak mluvili a na všech místech. Státní rozpočet byl sděláván za vedení ministerstva financí odborníky. Potom byl projednáván v ministerské radě, potom projednával jej rozpočtový výbor poslanecké sněmovny, plenum poslanecké sněmovny a rozpočtový výbor senátu. A tu podle zpráv, které vydány byly o tomto projednávání státního rozpočtu, shledáváme, že bylo v poslanecké sněmovně podáno ke státnímu rozpočtu 244 pozměňovacích návrhů a ve výboru senátu 117 pozměňovacích návrhů; čili pánové z klubů oposičních velmi ochotně by zvyšovali položky státního rozpočtu, ale na druhé straně, když přicházejí mezi občanstvo, tvrdí mu, že poplatníci platí vysoké daně, že by takových daní nemusilo býti a že je to vina nynější vlády a nynější koaliční většiny. Naproti tomu vidíme také, že v poslanecké sněmovně určité kluby - t. zv. oposice - hlasovaly proti velmi důležitým položkám státního rozpočtu, ale když tito oposičníci přijdou zase ven, mezi lid a občanstvo, mluví pro to, aby stát přispíval na regulace, aby přispíval na meliorace, oni jsou dokonce také pro to - a dávají odhlasovati za tím účelem resoluce - aby stát stavěl dráhy. To všechno prý může býti ze státních peněz, ale zde, když se jedná o rozpočet důkladně zpracovaný, jsou zásadně proti. Tomu se říká u nich >oposiční politika<. Ale když se na to díváme s prostého stanoviska občanského, není to jistě jednání věcné, tím méně pak upřímné.

Vážení pánové! Náš rozpočet je jistě dokladem uspokojivé situace hospodářské. Uplynulý rok nepotvrdil proroctví oposice, že hospodářská situace se den ze dne horší. A zejména daleko zůstala za skutečností slova pánů senátorů z řad oposičních, kteří loňského roku při projednávání státního rozpočtu ohlašovali vzrůstající hospodářskou krisi. Mluvil k loňskému státnímu rozpočtu na př. pan sen. dr Klouda, který dne 26. října loňského roku při projednávání státního rozpočtu zde v senátě pravil: >Jděte mezi ten náš český lid. Drahota, nezaměstnanost, bytová krise jsou průvodními zjevy, se kterými se shledáváme za každým krokem.< Před ním ještě černěji líčili situaci příslušníci klubu sociálně-demokratického. Bylo to ve čtvrtek dne 21. října 1926, kdy mluvil zde v senátě pan sen. Dundr o politice nynější vlády jako o politice vyvolávající zneklidnění, nespokojenost a boje. A téhož dne 21. října mluvil zde pan sen. dr Soukup o třídním sobectví, o rozpoutaném teroru stran občanských, o kruté krisi hospodářské a o vládě uměle lepené. To bylo ve dnech, kdy pan ministr vnitra Černý na základě úřední statistiky konstatoval, že je na podzim v r. 1926 levněji, nežli bylo v r. 1925. To bylo v době, kdy nezaměstnanost poklesala a kdy můžeme konstatovati, že letošního roku počet nezaměstnaných klesl poměrně daleko více, než v jiných státech.

Zlepšení hospodářské situace konstatuje také bankovní rada Národní banky československé. Ve zprávě ze dne 24. listopadu letošního roku výslovně se praví, že v indexu cen není podstatných změn. Zaměstnanost v průmyslu zůstala uspokojivá. Zaznamenává, že konjunktura v průmyslu je dobrá, aniž by ve většině odvětví patrný byl sklon ke zhoršení. Kurs československé koruny zůstal nezměněn a poptávka po naší koruně na zahraničních trzích potrvala.

To jsou všechno potěšitelné výsledky správného státního hospodaření a jsou důkazem, že nebyly odůvodněny ony škarohlídské projevy, jimiž se měla vyvolávati oposiční nálada v dělnictvu a v pracujících vrstvách. Jestliže nebyly odůvodněny loňského roku, tím méně jsou odůvodněny letos, a kdo se dívá bez předpojatosti na správu našeho státu a jeho finanční hospodářství a chce je kvalifikovati po pravdě, musí říci, že hospodářské vyhlídky naší finanční správy i celého národního hospodaření jsou dobré a je tu plně oprávněna naděje, že se v budoucích letech dospěje k výsledkům ještě lepším.

Vážení pánové, dovolte, abych při této příležitosti reagoval na některé výroky, které byly předneseny jednak v debatě a jednak v rozpočtovém výboru.

Řečník, který mluvil přede mnou, pan sen. dr Brunar, tvrdil zde ve své řeči, že z německých krajů plynou peníze do čsl. státní pokladny. A že nic anebo moc málo se vrací nazpět. K tomu nutno říci, že tyto, řekl abych, okolnosti nebo poplatní zjevy nesouvisejí nikterak s národností. Jestliže doly nebo jiné velké podniky nalézají se v rukách německých, je přirozeno, že musí tyto podniky a majitelé nebo držitelé jich platiti také z nich daně. Ale nemají o to zásluhu jenom ti němečtí držitelé jejich, ale po pravdě nutno říci, že na prosperitě těchto podniků má také veliký kus zásluhy jak české, tak i německé dělnictvo těchto krajů.

Dále zde hovořil pan sen. dr Brunar o korupčním hospodářství ve státním pozemkovém úřadě. Je překvapením, že on, jako právník, může zde pod ochranou imunity přednášeti taková paušální obviněni. Ale ještě více překvapuje, že pan sen. dr Brunar mluví o státním pozemkovém úřadě jako o korupčním úřadě, a že páni z jeho klubu a jeho kolegové do tohoto státního pozemkového úřadu chodí na intervence, aby žádali splnění svých požadavků. (Výborně! - Slyšte!) Jestliže je to státní pozemkový úřad, pak tak mravokární a ctnostní občané nemají do takového úřadu choditi. (Výborně!)

Při projednávání státního rozpočtu, a to při položce ministerstva zemědělství, vytýkala senátor strany čsl. socialistů paní Plamínková, že musíme záviděti zemědělství, které prý je ve státním rozpočtu velmi bohatě dotováno. Ukazovala na jednotlivé položky v rozpočtu ministerstva zemědělství a velmi nekrytě dávala najevo, že neuznává, aby stát do té míry podporoval zemědělské podnikání. Jsem přesvědčen, že by s tímto názorem paní sen. Plamínkové nesouhlasili ti drobní zemědělci, kteří jsou ve straně čsl. socialistů organisováni, poněvadž právě ti nejdrobnější zemědělci, právě domkáři a malozemědělci dožadují se toho, aby dostalo se jim v době, kdy dostali půdu, také podpory pro jejich hospodářské podnikání.

Vážení pánové, z rozpočtu ministerstva zemědělství toliko jediná položka byla letošního roku zvýšena, a to položka na podporu hospodářských strojů. V loňském rozpočtu, který sestavovala úřednická vláda, dostalo se ministerstvu zemědělství na tento účel celkem 400.000 Kč. To byla částka, která musila býti rozdělena mezi 6 zemědělských rad resp. jejich odborů, totiž český a německý v Praze, český a německý v Brně, pro zemědělskou radu ve Slezsku a pro zemědělskou radu pro Slovensko. Je tudíž patrno, že dotace pro jednotlivou korporaci vypadající byla tak nepatrná, že veliký počet žádostí o podpory na stroje byl zamítnut. Při tomto stavu nemohl český odbor rady zemědělské na r. 1927 ani vydati vyhlášku na podpory jiných strojů, vyjma secí. Nemohl se toho ani odvážiti proto, poněvadž podle nařízení ministerstva financí musí býti každá žádost, podávaná dnes na zemědělskou radu, kolkována 5 Kč kolkem a přílohy 1 Kč kolkem a kdyby byla zemědělská rada vypsala, že přijímá tyto žádosti, bývala by byla podána celá řada žádostí s určitou nadějí, že budou zamítnuty, a to veliké vydání na kolky bývalo by bylo zmařeno. Proto s díkem kvituji, že položka ministerstva zemědělství na subvencování nákupu hospodářských strojů byla oproti loňsku zvýšena letos na 2,620.000 Kč, čímž umožněno bude drobným zemědělcům, zejména těm, kteří nabyli půdy v pozemkové reformě, aby mohli si podati žádosti o podpory na hospodářské stroje s tou nadějí, že budou příznivě vyřízeny a podpora udělována v takové výši, aby opravdu byla vydatným příspěvkem k nákupu hospodářských strojů.

Vážení pánové! Se státním rozpočtem souvisí také otázka vybírání přímých daní. Máme daňovou reformu, tedy zákon, a ten záleží na praktickém provádění, aby státu dostalo se, co mu patří, ale na druhé straně aby poplatník nebyl přetěžován povinnostmi - zdůrazňujeme - aby také nebyl přetěžován formálními předpisy. Ty tiskopisy a formuláře, které se posílají na berní správy a na berní úřady, jsou sice odbornicky velmi důkladně zpracovány, mají odbornický styl, ale jsem přesvědčen, že v mnohých svých bodech jsou pro berní úředníky hotovým rebusem. A je-li tomu tak u úředníků, tím více jsou postiženi poplatníci, kteří mají takové tiskopisy vyplňovati. Jsem toho mínění, že finanční správa hodně zapomíná, že naši venkovští lidé, domkáři, rolníci, živnostníci, že to nejsou lidé studovaní a vedle toho že nejsou vůbec s to vyrozuměti, co se na různých těch tiskopisech žádá, když otázky na nich jsou vyjádřeny tak neobvyklými výrazy nebo obraty, které náš venkovský člověk celý rok neslyší. Proto při této příležitosti vznáším apel na ministerstvo financí, aby přizpůsobilo všechny tiskopisy a t. zv. přiznání zájmům nejširšího poplatnictva. Otázka předpisování a vymáhání daní musí dostati ten jednoduchý, abych tak řekl, obchodní ráz. Toto máš dáti, toto jsi dal a teď máš pokoj. Zjednodušením těchto předpisů ulehčí se také berním úředníkům, protože přestane to stálé docházení a obesílání poplatníků na berní úřady a berní správy a poměr poplatníka vůči státu nabude docela jiné formy. Naši lidé dají státu, co mu patří, ale předpisování daní, vymáhání jich a donucování k vyplňování různých formulářů, dělání různých těch soupisů a přiznání nesmí činiti dojem sekýrování poplatníků, protože poplatník je zde proto, aby splnil vůči státu svou povinnost, a nikoliv, aby si lámal hlavu, jak všechny ty tiskopisy vyplní, právě tak, jako berní úředník nemůže časově stačiti, aby tu spoustu vyplněných přiznání a tiskopisů zrevidoval a na základě zodpovědění nesčetných otázek správný předpis daňový udělal. Krátce řečeno: Méně papíru, méně komplikovaných dotazníků a předpisů a bude více peněz a více klidu mezi nejširšími vrstvami poplatnictva. (Výborně!)

Vážený senáte! Můžeme s dobrým svědomím říci, že letošní státní rozpočet je dalším úspěchem nynější vlády a všech stran tvořících nynější vládní koalici. Když jsme projednávali zákon o celní reformě, bylo předhazováno parlamentním zástupcům československým i německým, že jsme se spojili jen ze zištných důvodů a koalice že se rozpadne hned, jakmile bude předloha odhlasována. Když se tak nestalo, prorokovali zástupci stran oposičních, že se tak stane při nejbližší předloze povahy politické.

Projednávali jsme předlohy vojenské - a koalice trvala dále. Na to zase prohlašováno bylo ústy oposičních řečníků, že při nejbližší předloze, kterou byla reforma veřejné správy, ztroskotá koalice na otázkách administrativních. I toto dílo přijato bylo všemi hlasy nynější koaliční majority. A letošního roku, když vládní většina uskutečnila takovou řadu významných zákonů, najednou slyšeli jsme v poslanecké sněmovně řeči z oposičního tábora, že musí býti nynější vládní většině vypovězen ten nejostřejší boj, a stane-li se novela k sociálnímu pojištění zákonem, že bude přervána niť poměru k ostatním stranám, pokud jde o součinnost v budoucnosti.

Vážení pánové, koalici, o které jste před dvěma lety toto tvrdili a které loňského roku páni senátoři dr Soukup a Dundr prorokovali její rozpadnutí a pravili o ní, že je to souručenství tak nahodilé, tak slabé, tak chatrné, tak slepené, najednou této koalici vyhlašujete nejostřejší boj...

Není správné, když naše oposiční strany mluví o povznesení parlamentarismu, o státotvornosti, o demokracii, a na tribunách Národního shromáždění hrozí se těmi nejostřejšími bojovnými prostředky mimo parlament. Nikde a v žádné koaliční straně nejedná se a nemluví se proti dělnictvu. A z našich koaličních stran nebyl učiněn ani jediný projev v tom smyslu, aby se vládlo proti dělnictvu. Jsem přesvědčen, že dělnictvo je v tomto státě nejenom významnou, ale tak vyspělou složkou, že dalo by přednost práci klidné a tvořivé a že je nasyceno planou oposicí.

Ale mám pevné přesvědčení, pánové, že i čas tyto rozpory překoná. A mám pevnou naději, když se vytvořila nynější většina za účasti německých občanů, když nazval tento moment pan president Masaryk historickým okamžikem, že přijde ještě jeden radostný okamžik, že všichni, kteří se hlásíme k tomuto státu v této síni, ať Češi, či Slováci, či Němci, všichni jako zástupci pracujícího lidu vytvoříme jednu velikou majoritu národa a že tak nejlépe splníme úkol, k němuž nás lid svou důvěrou povolal a tak splníme požadavky, které lid od nás žádá. Končím. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Pocisk.

Sen. Pocisk: Slávny senát! V súvislosti s našou zahraničnou politikou a tiež politikou vnútornou chcem vo svojom referáte v hrubých obrysoch poukázať na niektoré zjavy , ktoré sa musia každému, kto ich sleduje od vydobytia našej samostatnosti, v príkrom svetle objaviť.

Je treba poznať a objasniť faktá, kedže ich následky a vlivy denne môžeme pozorovať v republike a hlavne na našom Slovensku. Je to práve Slovensko, ktoré od založenia našej samostatnosti ustavične je znepokojované, a slovenský ľud nemôže sa venovať zvýšenou mierou konsolidačnej práci, ktorú rozhodne má zapotreba. Táto nervoza a nekľud je dľa môjho názoru zapríčinená tiež aj čiastočne našími vnútropolitickými pomerami, ale hlavne pomerami zahraničnými, ktoré sú stupňované v poslednej dobe tak zv. Rothermereovou akciou, vyvolanou maďarskými vládnymi a pod vlivom vlády stojacími kruhami.

Kto mal príležitosť aspoň len čiastočne prečítať si dejiny starého Uhorska, ten nemôže byť ani v najmenšej pochybnosti o tom, že rok 1914 je len opakovaním dejín a osudu Maďarska. Maďarská oligarchia a bohatá šľachta pri každej takejto dejinnej príležitosti hladela využitkovať situáciu vo vlastnom záujme a išla cez mŕtvoly maďarského národa a brodila sa v jeho krvi. A preto není v dejinách bývalého Uhorska a tiež aj v dnešnej Máďárii jediného mravného momentu, ktorý by oprávňoval maďarskú panujúcu triedu ku hegemonii obyvateľstva a územia, ktoré bolo mierovými smlúvami nástupnickým štátom pričlenené. Je len pochopiteľné, že maďarská aristokracia a džentri nemôže sa ani po deviatich rokoch uspokojiť so svojim osudom, poneváč bola navyknutá neobmedzene vládnuť nad 20milionovým národom, z ktorého mu zostalo len 7^l/₂ mil. a nad územím 320.000 km², z ktorého ztratila 230.000 km². Maďarskej aristokracii a ostatnej panujúcej triede nejedná sa len o ztraty maďarského obyvateľstva, ktoré počíta maďarská úradná štatistika na 3 miliony Maďarov a ostatných za iné národnosti, ale jedná sa jej hlavne nie v menšej miere o ztratené veľkostatky a tým o veľký zdroj prijmov, z ktorých maďarská aristokracia bezstarostne žila a za hranicami utrácala. Celá Rothermereovská akcia není nič iné, ako dostať nazpäť svoju starú moc a svoje bohatstvá, aby aj naďalej slovenský ľud a ostatné národnosti mohli hospodársky, kultúrne a sociálne zotročiť. Toho dôkazom sú dnešné zavládnuvšie pomery v Maďarsku.

Považujem za nutné s tohoto miesta zdôrazniť, že je našim šťastím, že sme mali od samého začiatku existencie našej samostatnosti v zahraničnej službe tak výtečných a prezieravých mužov, poneváč len tak bolo možno čeliť rafinovanej a všetkými prostriedkami vyzbrojenej maďarskej diplomacii, ktorá už po čas vojny a hlavne po ukončení tejto používala všetkých prostriedkov, aby zachránila integritu starého Uhorska. Že maďarská aristokracia a jej diplomácia mala svoje prsty a svoj vliv tiež aj na vpád maďarskej rudej armády na Slovensko, je dôkazom článok, ktorý napísal maďarský publicista Evžen Varga v súvislosti s maďarskou zahraničnou politikou v komunistickej ročenke nazvanej >Jahrbuch für Wirtschaft, Politik und Arbeiterbewegung< z r. 1922 a 1923, kde píše na str. 1018 počiatky komunistickej diktatury v Maďarsku, v súvisloati tejto píše o druhej periode zahraničnej politiky komunistickej vlády v Maďarsku. Píše doslovne: >Druhá perioda zahraničnej politiky maďarskej bolševickej vlády tvorila ofenzivu proti Československu za oslobodenie Čechmi obsadeného územia severného Uhorska. Ofenziva viedla k dobrému úspechu a skoro celé horné Uhorsko museli následkom toho Česi vyprázdniť. Ale medzi vojskom maďarským objavila sa nespokojnosť a protirevolučná agitácia zo strany maďarského meštianstva a sociálnej demokracie. Na to prišla Clemenceauova nota, dľa ktorej bolo žiadané zastavenie ofenzivy. Na to ofenziva bola zastavená a maďarská rudá armáda ustúpila za demarkačnú čiaru.< Ďalej popisuje Varga ofenzivu rumunského vojska proti maďarskej rudej armáde, ktorá mala za následok, ako nám je všetkim známé, pád komunistického režimu v Maďarsku. Toto bola dľa môjho názoru druhá etapa, ktorá po krátkodobej demokratickej a republikánskej vlády Károlyiho a socialistov končila pre maďarskú panujúcu triedu so značným úspechom. Samozrejme, že s týmto úspechom nemohla sa uspokojiť maďarská aristokracia a pripravovala tretiu etapu, t. zv. Karlov puč, ktorá mala maďarskej oligarchii priniesť konečného výsledku i za tú cenu, že by bol ohrožený býval len tak krátkou dobou zabezpečený europský mier. I v tomto prípade mala naša republika nesporné zásluhy, poneváč prekazila výtečne sosnovaný program maďarských vládnucích kruhov a hlavne maďarskej aristokracie. Je len pochopiteľné, že maďarské vládne kruhy a hlavne maďarská aristokracia to našej republike nemôže odpustiť a preto si sosnovala nový rafinovanejší program, ako je na príklad Rothermereova akcia a iné rôzné zahraničné propagandy a hlavne propaganda na našich hraniciach medzi naším, maďarským a tiež aj slovenským obyvateľstvom.

Naša verejnosť počuje a čítá veľmi mnoho o Maďarsku a o jeho neplechách proti mierovým smluvám trianonským, ale dozvedá sa pri tom veľmi málo konkretného o skutočných pomeroch a o mravnej atmosfére u tohoto nášho súseda. Preto sa obávam, že menovite tu v srdci štátu, ďaleko od hraníc maďarských uplatňuje sa sklon k istému zjednoduovaniu maďarského problému. Vec sa posudzuje zo stanoviska veľkej svetovej politiky a kladie sa otázka, či má usilie maďarskej vlády a jej rôznych vládnych činiteľov o reviziu mierových smlúv nádej na úspech za terajších pomerov medzinárodnych. Po druhé sa uvažuje materiálna a vojenská situácia maďarská a počíta sa, či Maďarsko, omedzované až do tohoto roku medzinárodnou kontrolou vo svojom zbrojení, môže sa v dohľadnej dobe odvážiť násilneho pokusu o zmenu trianonských hraníc. A poneváč obidve tieto úvahy pri svedomitom odhadovaní všetkých skutočností dopadajú pre Maďarsko dosť nepriaznive, je československá verejnosť naklonená podceňovať nebezpečie, ktoré nám z Maďarska hrozí.

Jestli ale sledujeme maďarské pomery z blízka a ak si všímame myšlienkové prúdy maďarských vládnych a mimovládnych činiteľov, nemôžeme vidieť nebezpečie len v úsilí o smiernu revíziu trianonskú, alebo o vojenskom pokuse o obnovenie starého Uhorska. Menovite my Slováci, ktorí sme poznali Maďarsko pred vojnou, bedlive sledujeme rôzne zjavy v prítomnej dobe a vidíme jasne, že taktika maďarská není tak jednoduchá, aby sa obmedzila len na tieto dva body. Výpočty maďarských vedúcich činiteľov sú o mnoho rafinovanejšie. To si musí uvedomiť naša politická verejnosť zvlášte a naše vládne kruhy tiež.

Musíme si v prvom riade uvedomiť, že situácia, do ktorej priviedol túto maďarskú vládnu vrstvu trianonský mier, znamená, že pre ňu naprosto je nesnesiteľný dnešný stav. Kto pozná len trochu predválečné Uhorsko, vie, že v ňom t. zv. stredné a nižšie vrstvy ľudu boly z politického rozhodovania úplne vylúčené. Politická moc v Maďarsku bola a je ešte dnes ovládaná výlučne privilegovanými vrstvami a to hlavne vrstvou pozemkovej a úradnickej šľachty, kleru a príslušníkov vojska. Tieto vrstvy, rozdelené len podľa osobných a rodových záujmov a pohnútok vo dva tábory, vládny a opozičný, využívaly odjakživa bezohľadne svojej vládnej moci v starom a v dnešnom Maďarsku výlučne ku svojim egoistickým účelom. Vláda a opozicia, sedemašesťdesiatníci a neodvislí, sa v tomto svorne striedali a mali rozdelenú úlohu na politickom javišti podľa toho, ako to vyžadovaly vnútorné pomery a politika bývalej rakúsko-uhorskej monarchie. Celá uhorská hospodárska a sociálna politika a jej zákonodarstvo slúžilo len záujmom tejto rnalej vrstvy vládnucích kruhov. V celej Europe známé maďarské voľby boly len k tomu, aby upevnily vládnu moc v rukách maďarskej oligarchie. Nižšia vrstva sedliackeho, robotníckeho a remeselníckeho obyvateľstva a menovite početné nemaďarské národnostné menšiny, slúžily len k bezohľadnému vykorisťovaniu. Vládnuca vrstva maďarská predstavovala maďarský národ tiež aj v medzinárodnej politike a vo svetových stykoch kultúrnych, ona šírila slávu zdánlive moderného maďarského parlamentarizmu starej maďarskej ústavnosti a zdánlive vysokej kultúrnej hodnoty.

Trianonským mierom sa ovšem základna tejto parádnej stavby maďarskej medzinárodnej reprzentácie podstatne zúžila. Oslobodené národné menšiny uživajú teraz prírodných pokladov veľkej čiastky územia bývalého Uhorska ku svojmu kultúrnemu a hospodárskemu rozkvetu. Maďarské vládnuce kruhy veľmi dobre vedia, že ztrata týchto menšín ohrozila populáciu a početný rozmach maďarského národa. Značná čiastka agrárnych magnátov prišla pozemkovou reformou v nástupnických štátoch o veľkú čiastku svojho majetku. Tým hospodárska a finančmá základna maďardkého štátu sa podstatne zmenšila a tým prišly vládnuce vrstvy o veľkú čiastku svojho zisku, ktorý maly pred tým pomocou svojej politickej moci. Keďže pred tým veľká čiastka maďarskej šľachty a ostatných majiteľov ohromných latifundií a ostatných výrobných vrstiev upadla následkom neekonomického hospodárenia a neobvyklého života nad svoje pomery, a musela hľadať zaopatenie vo službe štátu a iných verejných inštitúciach, je teraz situácia o to horšia, že maďarský štát značne zmenšený nemôže umiestniť toľko neproduktívnych síl vo svojej administrative a samozrejme nemôže ich ani umiestňovať v inštituciách bývalej dualistickej monarchie. Aj tí, ktorí neutrpeli doteraz materiálnych újmov, ťažko nesú skromnú rolu, ktorá pripadá maďarskému štátu dľa jeho zmenšenej veľkosti na medzinárodnom forume a ktorá nijako nezodpovedá velikášsky založenej maďarskej povahe.

V každom prípade zmenšenie maďarského štátu ťažko sa dotklo egoistických záújmov vedúcej vrstvy, ktorá práve tak po uzavretí trianonského mieru, ako aj pred tým je jedinou držiteľkou politickej moci v Maďarsku. Najťažie ale nesie maďarská šľachta a vládnúce kruhy trianonský mier hlavne v tom, že ani v tomto oklieštenom Maďarsku necítí sa táto vládnuca vrstva vo svojich politických poziciach dosť pevnou. Zatiaľ čo okoličné štáty, menovite Československá republika, poskytujú svojou demokratickou ústavou účasť na vládnej moci najširším vrstvám ľudovým a prevádza na ich nátlak rôzné sociálné reformy, vládne v Maďarsku pomocou zastaralého volebného poriadku len malá skupina magnátov, plutokracie a kleru. Pokračujúca konsolidácia nástupníckych štátov na demokratických základoch zmenšuje stále vyhliadku na úspešnejšie iredentistické hnutie medzi obyvateľstvom nástupníckych štátov, ktoré pred tým patrilo ku korune sv. Štefana. Z uvedených dôvodov je pochopiteľné, že hospodárska konsolidácia demokratické ustanovizne hlavne západných štátov Europy veľmi prenikave posobia na široké vrstvy obyvateľstva dnešného Maďarska, ktoré sú ako politicky tak aj hospodársky nesmierne utlačené. Preto maďarská aristokracia, ktorá chce i naďalej zachovať svoju nadvládu nad pracujúcimi vrstvami, má z tohoto hľadiska pred demokratickými ustanovizňami súsedných štátov a hlavne našej republiky nesmierny strach, poneváč sa bojí, že i v Maďárii pracujúca trieda, posílená zo zahraničia, bude dôrazne požadovať väčšie politické, hospodárské a sociálné práva a urobí koniec ešte dnes panstvu privilegovaných vrstiev v Maďarsku.

Slávny senát! Nech mi je dovolené na krátko uviesť niekoľko dát a podeprieť tieto moje tvrdenia a síce len dátami, ktoré sa udály v poslednej dobe v Maďarsku. Ako vám je známé, v prvom rade zastavila maďarská vláda jeden z najpokrokovejších maďarských časopisov, našu >Népszavu<, a uvalila proti našim súdruhom budapeštianskym v poslednej dobe 300 procesov. Ja budem čítať tak, ako z maďarských časopisov sme to prevzali a uverejnili v našich slovenských, hlavne >Robotníckych novinách<.

Článok z 30. novembra t. r. (čte): >Horthyovská Pešť zažila v stredu, čo už nepovažovala za možné. Sociálne-demokratické robotníctvo peštianské previedlo veľkú spontánnu demonštraciu proti terajšiemu režímu.

Tento režím sa domnieval, že už úplne zotročil robotníctvo tak, že toto vôbec nie je schopné prejaviť svojú vôľu k životu. Ale sociálna demokracia v Maďarsku zapustila korene príliš hlboko a pracovala príliš dlho, a tak robotníctvo i po hrobitovnom kľude niekoľko rokov schopilo sa znova k obrane.

Podnetom k demonstrácii bola tá okolnosť, že práve v stredu bolo tretie výročie zákazu kolportážneho práva sociálne demokratického deníka, súdružskej >Népszavy<. Je to len časť perzekucie soc. demokratického hnutia v Maďarsku.

Veď >Népszava< má už vybavených na 300 tlačových pravôt, jej redaktori odpykali si už celkom 26 rokov žalára, na pokutách zaplatilo sa 51.656 pengö (výše 258.000 Kč), viac ako 300 procesov je ešte v behu.

No, pri tom sú pomery v Maďarsku také, že kým magnáti, veľkostatkári, vedeli vyhnať ceny životných potrieb o 42%, boly mzdy robotníctva stlačené o 21%, ačkolvek vždy boly mizerné. - Tento režim terorom vedel si v parlamente zadovážiť väčšinu, že je v ňom len 22 poslancov oposičných a 233 poslancov vládnych, z nich 43 veľkostatkárov a 51 úradníkov župných a štátnych, tedy od režimu priamo odvislých. Je to režim, ktorý vydržuje v dnešnom Maďarsku 4 univerzity, ale ponecháva 1¹/₂ miliona analfabetov. Za to drží 1055 rodin magnátskych, 38% veškerej maďarskej úrodnej pody. Taký Esterházy z nich má svoj majetok v chotároch 158 obcí, čo znamená, že všetky tieto obce sú siedlami otrokov od neho odvislých. To je režim, ktorý Horthy a Bethlen udržujú za každú cenu.

Ale tento stav je dnes už neudržiteľný, lebo napriek všetkým perzekúciam maďarské obyvateľstvo sa dozvedá, že všude na svete inde je lepšie a že nikde inde už niekoľko jednotlivcov nemôže na základe rodového privilegia zotročovať a vyssiavať miliony ľudí.<

To je, vážený senáte, len malou ukázkou, ako sa dnes vládne v Maďarsku a čo by očakávalo nás Slovákov, keby maďarská aristokracia už či tou lebo inou formou, či už vpádom svojim maďarským vojskom, ktoré rozhodne Maďaria má, alebo zmenou mierových smlúv, Slovensko alebo jeho čiasť dostalo znova do Maďarie.

Ja by som mal ešte spústu takých citátov, ale nechcem slávny senát pertraktovať s týmito citáty. Koho zaujímajú, môže si prečítať v denných časopisoch maďarských.

Hlavne tento moment padá na váhu v pomere k našej republike. Maďarskí politikovia sa tým ani netaja, že maďarske úsilie musí byť namierené v prvom rade proti Československej republike, poneváč pozície maďarského ľudu sú u nás - vďaka dôslednej demokratickej ústave - pomerne najlepšie, takže za niekoľko málo rokov nebude vôbec možno počítať z tejto strany na akúkoľvek revíziu terajšich hraníc. Naopak sociálny postup našej republiky a tiež aj Slovenska, na ktorom práve Maďarsku najviac záleží, bude za niekoľko rokov tak značný, že bude pôsobiť priťažlive i na obyvateľov, ktorí zostali v hraniciach dnešného Maďarska. Voči Jugoslavii a Rumunsku, kde sa maďarským menšinám nevede tak dobre ako u nás, je podľa názorov maďarských politikov na trianonskú revíziu vždy času dosť, poneváč tam iredentistická nálada pohraničného obyvateľstva bude môcť byť udržaná i na ďalej.

Dnešný stav Maďarska, ako som už uviedol, je pre maďarské vládné kruhy nesnesiteľný a preto musíme počítať zo strany maďarskej, že práve z týchto dôvodov bude použité každého prostriedku, aby dnešný stav za každú cenu bol pre nich priaznive zmenený. Regulárna vojanská akcia není v tejto dobe mysliteľná, poneváč kontrolná komisia medzispojenecká práve nedávno odišla a riadne vybudovaná a vyzbrojená armáda nedá sa len tak zo zeme vydúpať. A preto maďarské vládnuce kruhy vrhly sa na propagandu, a to jak doma, tak za hranicami používajú všetkých prostriedkov presvedčiť vlivných zahraničných činiteľov o neudržiteľnosti trianonskeho mieru a docieliť tohoto smiernou cestou. Nesmieme sa ale oddávať iluziam, že maďarská vláda čaká, až touto propagandou a akciou Rothermerovou bude niektorá veľmoc pre túto revíziu skutočne získaná. Úspech tejto propagandy zo strany Maďarov je sústavne pripravovaný celou radou premyslených akcií, v ktorých síce na vonok není ovšem zúčastnená sama maďarská vláda, ale ktorá obstaráva rafinovaným spôsobom celý rad súkromných korporácií s jej podporou a vedomím.

Pre úspech tejto propagandy považuje maďarská vláda v prvom rade za účelné, aby maďarské obyvateľstvo ani na chvíľu nebolo ponechané v kľude a rezignácii nad terajším stavom a hlavne aby sa v ňom nešírila a neupevňovala pacifistická nálada, ale aby v maďarskom obyvateľstve bola stále udržovaná bojovná nálada, ktorá má vyvrcholiť v tom, aby dnešné hranice boly zmenené a Maďarsko dostalo nazpät svoje odtrhnuté územia. Táto umele vybičovaná nálada, udržovaná hlavne rôznymi ilegálnymi organizáciami, je pestovaná v tej miere, aby mohlo, jestli to bude zapotreba, prísť i k násilnému a samovoľnému porušeniu dnešných hraníc vpádom nezodpovedných ilegálnych formácií na odtrhnuté - dľa maďarskej terminologie - >obsadené územie< a hlavne na územie nášho Slovenska. Tohoto spôsobu dosť osvedčeného použili Maďari od prevratu už niekoľkráť, ako sme to videli poslednú dobu na pr. v Burgerlande, alebo minulý rok v apríli v prípade chystaného prepadnutia československej hranice v okolí Balašských Ďarmotov. Jak je známo, že tedy niekoľko mladíkov organizovaných vo spolku >Ochrancov rassy< utvorilo tajnú organizáciu nazvanú >tygria divizia< a chceli na veľkonočný pondelok násilne vtrhnúť na československé územie. Akcia táto bola však dvoma členmi organizácie predčasne prezradená a znemožnená zatknutím všetkých členov. Účastníci boli vtedy postaveni pred maďarský súd a na oko odsúdení ku smiešnym trestom dva až tridenného väzenia, poneváč sa >previnil proti maFelföldy žiadal obžalovaných, aby svoje >vlastenectvo zachovali na dobu pozdejšiu a vhodnejšiu.< Za to ale jeden z udavačov - Preussner - dostal dva roky väzenia, poneváč sa previnil proti maďarskému štátu a proti národnej cti<. (Slyšte!)