By bolo v záujme veci, keby sa tieto vady nezabaľovaly takou formou referátov, z ktorých nič nevyverá, ale keby sa presne ustálil ten, kto to alebo iné zapríčinil, potom patrične potrestal a k poučeniu druhým sa vec aj uverejnila, poneváč zaobalenie a vykrúcanie skutočnej udalosti má za následok, že si patriční nie veľmi lámu svoju hlavu, keď pri katastrófe takejto príde o život desať, alebo pätnásť ľudí, čo, však je ľudí dosť.

Aby si nikto nemyslel, že pri mojich horejšich výtkach žiadam hádam poukázať na jednu, alebo na druhú stranu, takýto úmysel som nemal, prizerám na vec nie ako straník, ale ako človek, zatracujem takéto pokračovanie každého železničiara, či je v tejto, alebo v inej strane, je on a má sa citiť človekom, ktorý má hájiť v prvom rade ľudský život a to má byť jeho prvou ľudskou povinnosťou.

Pri kapitole 21., to jest pri rozpočte ministerstva financií žiadam poukázať na konečné obnosy výdajov a príjmov, keď spomínam, že ačpráve všeobecné šetrenie spomína sa vždy zo strany tohoto ministerstva, vidíme, že tohotoročný celkový úhrn výdajov ministerstva financii je oproti lanskému rozpočtu, to jest tohoročnému rozpočtu vyšší o 50,739.863 korún. Spomínam tento fakt len preto, poneváč by sa mi zdálo byť správnym pokračovaním, keď vždy prehlásené sporenie by sme videli v prvom rade pri ministerstve tom, ktoré dbá o sporenie a ktorému sme zato veľmi povďační.

Viem, že na moje prehlásenie jednotliví rezortní referenti by mi dokázali, že nebolo možné rozpočet sostaviť ináč, poneváč potrebné výdaje musia byť zaokryté. To uznám, ale z druhej strany musím podotknúť, že príjmy následkom zlepšenia daňovej morálky budú rozhodne vyššie a že pri tabákovej režie by sa dalo ešte veľmi mnoho ušetriť, to si nedám odškriepiť, ako aj to, že keď je bernou reformou práca berných úradov zjednodušená, môže sa aj v tomto ohľade očakávať značné sporenie, čo by bolo príkladom pre ďalšie rezorty štátnej správy.

Nie malý obnos by sa usporil, keby sa s finančným úradníctvom nerozhadzovalo tak, ako sa to robí, že dnes je ten, alebo onen berný, alebo finančný úradník na x miesto preložený bez toho, aby sa uvažovalo, či tento úradník následkom tohoto preloženia neutrpí-li značnú škodu, načo o krátku dobu hodia ho zase inde a štát pri tejto hračke nič nerobí, iba vypláca ohromné cestovné účty, ktoré musia činiť ohromné obnosy, pritom ale podkopávajú dobrú vôľu týchto úradníkov, ktorým mnohokrát zlé jazyky zapríčinily túto kalváriu.

Neviem si pritom predstaviť zásadu nemožného pokračovania, keď český úradník žiada sa dostať zo Slovenska do Čiech a to z vážnych dôvodov. Nadarmo prosí a lamentuje, nadarmo mu pomáhajú k tomu slovenskí politikovia, nedaj Bože, nehnú s ním ani za svet, ako by to bol zločin českého úradníka preložiť do Čiech, kde on má svoj domov. Azda chránia týmto krokom to, alebo iné miesto pred slovenským úradníkom, ktorý by bol tiež k tomu schopný a vedel to miesto podobne zastávať?

Zo zprávy výboru rozpočtového poslaneckej snemovne vytrhnem len jednu vetu a to je, že u nás sa postupuje podľa zákona a predpisov, nejaké neodôvodnené nadržovanie určitým poplatníkom neexistuje.

Toto krásne prehlásenie žiadam podporovať tým, keď prosím celý aparát nášho finančníctva o jedno, a síce, nech pri vykonávaní svojej povinnosti aj v tom chudobnom poplatníkovi vidia takého človeka, ako je ten boháč, ktorý sa vie a má možnosti hájiť sa aj pravotárom, a ktorému vyhovieť daňovej povinnosti je nie tak ohromne ťažko, ako tomu mizerákovi, ktorému berie exekutor nemilosrdne aj tú poslednú jalovicu. Prosím teda nič iné, len to, aby sa poplatnícka nosnosť ustáľovala vždy individuelne a nie dľa paragrafov, ktoré nie vždy sú na mieste.

V zpráve rozpočtového výboru poslaneckej snemovne pri rezorte tomto hovorí sa, čo aj pán minister financií opakoval, že náklad 5 milionov korún uvedených pre mincovňu v Kremnici nebude slúžiť ku postaveniu mincovne v Prahe, ale len pre iný účel, teda vyzerá vec tak, že mincovňa v Kremnici ostane. Čítal som prejav p. ministra, keď prehlásil, že síce teraz sa vzdáva myšlienky postaviť v Prahe mincovňu, ovšem bude ďalej pracovať, aby túto myšlienku neskoršie uskutočnil.

Následkom tohoto prehlásenia musíme počítať s bojom, ktorý rozhodne povstane, akonáhle bude chcieť p. minister financií siahnuť na mincovňu v Kremnici, poneváč som presvedčený, že nenajde sa ani jeden člen Slovák Národného shromaždenia, ktorý by sa nevrhnul oproti takýmto chúťkam celou vážnosťou, poneváč každá koncentrácia musí uznať hranice.

Medzi Čechmi a Slovenskom mnohí Česi, ktorí po prevrate sa k nám dostavili a neporozumeli mentalite slovenskej, zapríčinili mnoho zlého svojou netaktickou a neodôvodnenou povahou a len veľkou námahou vážnych naších vedúcich sa podarilo kus utíšiť ten rozruch, ktorý ovládal celé Slovensko, je teda vôbec nepotrebné, aby takouto otázkou, ako je mincovňa, ten nepokoj, ktorý tak mnoho nám škodil, na novo bol roznecovaný a šírený.

Kým by som ohľadom tohoto rezortu moje poznámky zakončil, musím ešte podotknúť otázku vyrovnania vzájomných požiadaviek a záväzkov s cudzinou, hlavne požiadaviek tunajšich obyvateľov týkajúcich sa Maďarska. Ako to vidím, tieto požiadavky boly spísané podľa vládneho nariadenia č. 224/1924. Tento súpis je v súčtovácom úrade, vec je ale dnes ešte neriešená, čo zapríčiňuje ohromnej masse tunajších obyvateľov nielen nepríjemnosti, ale neopísateľnú škodu, poneváč mnohým, v dobe prevratovej tuná požičané peniaze ležia dnes skoro 10 rokov v Maďarsku, úrok od týchto peňazí stále rastie, robí to dnes už značný obnos, a nie som istý, či obnos, ktorý sa týmto ľuďom z Maďarska dostane, stačí-li na zaokrytie vysiaceho dlhu.

Toto riešenie je označené ako pripravené, to nestačí, v záujme nášho obecenstva treba všemožne usilovať sa vec konečne vyriešiť definitívne.

Nežiadam sa zaoberať s ďalšími rezortami štátnej správy dľa predloženého rozpočtu a finančného zákona, poznámky, ktoré som učinil, neurobil som preto, aby som v najmenšej miere chcel význam rozpočtu znesšiť, poneváč nám predložený rozpočet tak po stránke formálnej, ako aj po stránke správnej má veľký význam. Podobný význam mal štátny rozpočet, ktorý sme mali v ruke pred rokom. Vlastnosti tohoto minulého rozpočtu sú v terajšom len viac a viac zdokonálené, poneváč sa dá tento rozpočet ľahko prehliadnuť, jednotlivé rezorty sú v detailoch speciálne znázornené, čo všetko len k tomu je potrebné, aby ten, kto sa zaoberá s rozpočtom, mohol sa úplne vhlbiť do tohoto rozpočtu a si získať to presvedčenie, že tento rozpočet je natoľko aktívny, že do príjmov sú nezahrnuté obrovské daňové nedoplatky, tak že tým je len zvýšená aktivita tohoto rozpočtu a my môžeme byť istí, že budúci rok nemôže sa stať v našom štátnom finančníctve nič takého, čo by znemožnilo rovnováhu nášho finančníctva.

Uznám, že aj tento rozpočet je nie dokonalý, je to tak, že dokonalú vec sme nie vstave urobiť, len stále zdokonaľujeme našu prácu, ale musíme z druhej strany uznať, že práca, ktorou bol rozpočet zhotovený, zaslúži každú pochvalu. Dobré poznámky, ktoré padly, slúžia k tomu, aby boly pri budúcom rozpočte upotrebené, nakoľko by slúžily k zdokonaleniu budúceho rozpočtu a tým k povzneseniu blahobytu národa a štátu.

Pevne verím, že zdokonaľovanie štátnych rozpočtov bude v budúcnosti pravidelne dľa terajšieho systemu pokračovať, že sa všetko to odstráni, čo vyvinovaniu našej bratrskej lásky hatilo a preto, ako člen klubu senátorov republikánskej strany zemedelského a maloroľníckeho ľudu s tohoto miesta prehlašujem, že budem pre rozpočet na rok 1928 hlasovať.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dále má slovo pan sen. Wagner.

Sen. Wagner: Vážený senáte! Ujímám se slova, abych promluvil k rozpočtu ministerstva spravedlnosti, abych objasnil panující poměry v československé justici, poukázal na nedostatky a uvedl některé náměty k nápravě. Za Rakouska justice byla popelkou a tato rakouská tradice přenesena byla i do naší republiky. Nespokojeni jsou soudcové, nespokojeni jsou státní zástupci, nespokojena i široká veřejnost i odborné kruhy s naší justicí do styků přicházející.

Odkud tato nespokojenost vyvěrá? Odpověď je krátká a jasná: z přemíry úkolů, které dnes na soudce se kladou, z nedostatečného počtu soudců a z jejich naprosto neuspokojivého hospodářského postavení. Několik suchých cifer věc objasní.

Tedy především pokud se týče systemisace. V obvodu pražského vrchního zemského soudu je systemisováno 1.155 míst soudcovských, z toho je obsazeno 1.024 míst, zůstává neobsazeno 131 míst; v obvodu moravsko-slezského soudu systemisováno 554 soudcovských míst, obsazeno 486 míst, zůstává neobsazeno 68 míst; v obvodu bratislavského vrchního zemského soudu systemisováno 313 soudcovských míst, obsazeno je 275 míst, zůstává neobsazeno 38 míst; v obvodu soudní tabule v Košicích systemisováno 265 míst, obsazeno je 216 míst, zůstává neobsazeno 49 míst; míst státních zástupců je neobsazeno 11.

Mimo to sluší uvážiti, že část soudců trvale je přidělena nejvyššímu soudu v Brně, jiná část státním zastupitelstvím, dále že jistá část soudců je nemocna vážnou a vleklou chorobou a má proto delší dovolenou a že konečně jistá část soudcovských čekatelů koná službu vojenskou.

Tyto suché cifry zřejmě dokazují, že soudcové skutečně soudící vykonávají nadlidskou práci a že jen s největší námahou a nebezpečím pro své zdraví zdolávají rok od roku množící se soudní agendu, která zejména pro pokleslou poválečnou morálku - a to zdůrazňuji - je velmi svízelná a vysilující. Tento citelný nedostatek soudců a ohromné úkoly, které se na soudce kladou, mají za následek úplné tělesné i duševní vyčerpání soudců.

Uvedu několik případů. U sedrie v Bratislavě tabulární soudcové Janďourek a Havle ve své kanceláři stiženi byli záchvatem mrtvice, jemuž také kol. Janďourek, můj dobrý známý, podlehl.

23. listopadu 1926 dr Koloman Descy v Bratislavě, tabulární soudce, ve své kanceláři postižen byl šílenstvím; tamtéž následkem přepracování ve své kanceláři náhle ochuravěli rada zemského soudu Kukule a vicepresident sedrie dr Kavečka. V Pardubicích 11. ledna 1927 přímo ze své kanceláře do nemocnice dopraven byl soudce dr Urban. V Králově Městci přednosta okres. soudu, rada vrch. zemského soudu Šandera dopraven do sanatoře v Podolí, president obchodního soudu Srb v Praze, když mu zrušili jeden senát a nedali náhradu za ochuravělého vrch. radu Lošana, následkem přepracování musil odejíti na zdravotní dovolenou. V Litoměřicích zešílel 31. ledna 1927 státní zástupce dr Adámek, v Jihlavě soudce Jaroslav Dvořák skočil s okna kanceláře a smrtelně se poranil.

Vrch. rada Vrtal v Českém Těšíně následkem přepracovanosti upadl v trudnomyslnost a podřezal si krk. Vrchní rada dr Josef Řezníček u obchodního soudu v Praze zešílel a v sanatoři krátce nato zemřel. Státní zástupce Král v Bratislavě omdlel při projednávání známého Gbelského procesu. V Olomouci rada vrchního zemského soudu Štrébl zachvácen byl při jednání srdeční slabostí a klesl na soudní chodbě v bezvědomí do náručí svého zapisovatele.

V Hradci Králové po onemocnění rady vrchního zem. soudu Vinkláře nebylo možno pro nedostatek soudců obsaditi přestupkové oddělení. V Kutné Hoře nejsou již dlouhou dobu obsazena místa tří soudců, takže službu u okres. soudu tamtéž vykonávají toliko 2 soudcové místo původních 5 a později 4.

U četných krajských soudů nelze sestaviti senáty, votanti se shánějí po celém soudě a tím chod práce se přirozeně zdržuje.

Nelze se pak diviti, že soudcové náhradní jsou nuceni ustanovené již roky a přelíčení odvolávati, že strany i svědci přicházejí k soudu nadarmo a přicházejí tak o drahý čas i peníze na cestu k soudu vynaložené. Vším tím rychlé vykonávání práva je ohroženo a obchodníci i řemeslníci, kterým záleží na tom, aby liknavý dlužník byl co nejdříve přinucen k placení, majitelé domů nebo nájemníci, kteří mají zájem o to, aby co nejdříve byl vyřízen sporný poměr, dlouho a dlouho jsou nuceni čekati na konečný rozsudek. Samozřejmo, že v řízení trestním prodlužují se zbytečně vyšetřovací vazby. Stejně také trpí svědci, kterým záleží na tom, aby rychle byli vyřízeni a nemusili dlouho čekati. Důsledek těchto desolátních poměrů, zaviněných jednak nedostatkem soudců, jednak neobsazováním uprázdněných soudcovských míst, je ten, že objevily se stížnosti do pomalého vyřizování soudních záležitostí. Tak v městské radě pražské dr Langer stěžoval si do neobsazování soudcovských míst u pražských soudů. Ústředí obchodních komor, jakož i obchodní a živnostenská komora v Chebu stěžují si do těchto neudržitelných poměrů. Také advokátní komora v Praze zabývala se těmito desolátními poměry u soudů a jen jediná kompetentní instance, to je ministerstvo spravedlnosti, je k těmto stížnostem hluché a slepé.

Agenda soudní den ode dne vzrůstá, následkem poválečných poměrů k normálnímu vyřizování nestačil by ani plný systemisovaný počet soudců. Jednání u soudů vlivem tísnivých bytových, majetkových a hospodářských poměrů, jakož i vlivem pokleslé morálky je neobyčejně svízelné, namáhavé a vysilující. Není se pak co diviti, že tím trpí i chuť k práci, jakož i výkonnost a že mezi soudci, těmito nejloyálnějšími státními občany, panuje stísněnost a živelní nespokojenost s panujícími poměry.

Stížnosti soudců týkají se následkem těchto neudržitelných poměrů jednak právě provedené systemisace, jednak platového systému zákonem č. 103/1926 zavedeného.

Pokud jde o systemisaci, dovoluji si upozorniti na tyto závažné okolnosti. Základem systemisace je t. zv. bodový systém. Každý soudce musí zpracovati ročně určitý počet bodů. Za Rakouska normální byl počet 1800 bodů. Nyní vyžaduje se na jednoho soudce 2.500 bodů, které za 7 až 8hodinové pracovní doby zdolati má soudce normálních schopností a značné píle. O vhodnosti tohoto bodového systému, který soudcovskou práci hodnotí řemeslně kus od kusu a přehlíží, že soudcovská činnost je vědecká, nebudu dnes pro krátkost času mluviti, dovodím však z několika případů, které mám po ruce, že i provedená systemisace tomuto bodovému systému neodpovídá a že u jednotlivých soudů systemisace vypadla daleko hubeněji, nežli by bodový systém předpokládal.

Tak zemský civilní soud v Praze vykazuje za dobu od 1. září 1926 do 31. srpna 1927 bez absencí asi 136.300 bodů pracovních. Mělo by tudíž u tohoto soudu býti systemisováno 55 soudců, jest jich však systemisováno toliko 51. Exekuční soud v Praze, o kterém mluvil zde již kol. dr Procházka, vykazuje za tutéž dobu 51.000 pracovních bodů. Mělo by býti u tohoto soudu systemisováno 21 soudců, ve skutečnosti jest jich systemisováno toliko 14, takže na jednoho soudce zde připadá 3.671 bodů.

Okresní soud pro vnitřní město vykazuje 58.000 bodů. Mělo by býti u tohoto soudu systemisováno 23 míst soudců. Ve skutečnosti je jich toliko 19. Na jednoho soudce připadá tu 3.042 bodů. Okresní soud v Karlíně vykazuje 22.000 bodů. Mělo by býti systemisováno 9 soudců, jest jich ve skutečnosti toliko 6. Na jednoho soudce připadá tu 3.744 bodů.

Zemský trestní soud v Praze vykazoval v r. 1924 přes 112.000 pracovních bodů, v r. 1925, 1926 stoupl počet bodů přes 192.000; mělo by býti u tohoto soudu systemisováno 52 soudců, ve skutečnosti jest jich jen 44. Stejně je tomu skoro u všech soudů venkovských. V Brandýse nad Labem podle bodového systému mělo by býti systemisováno více jak 6 soudců, ve skutečnosti jsou tam jen 4 soudci a tak to jde stejným směrem napořád.

Systemisace míst tedy soudce úplně zklamala. Sám pan ministr spravedlnosti v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny prohlásil, že ho systemisace u soudů neuspokojila. Kde tedy hledati viníka, když resortní ministr za systemisaci nebéře odpovědnost? Nelze přece všechnu vinu svaliti na onu podařenou meziministerskou komisi, na onu anonymní společnost, která si osobila právo rozuměti a rozhodovati s konečnou platností o systemisaci ve všech oborech státní služby. Zde konečné slovo promluviti musí parlament.

Stejně vážné námitky jsou proti platovému systému, zavedenému zákonem č. 103/1926.

Stejnoměrné zacházení s ostatními odbory konceptní služby lze nalézti jen, pokud jde o činovné a výchovné.

Nejvyšší stupnice služného (automatického) činí u soudců 36.900 Kč, u akademických úředníků jiných skupin bez zvláštního, mimořádného postupu 49.000 Kč, tudíž o 12.000 Kč více. Každý přednosta administrativního a finančního úřadu I. instance dožije se tedy platu 49.000 Kč, kromě činovného a výchovného, kdežto soudce sborového soudu I. instance, který kromě automatického platu 36.900 Kč požívati může nejvyššího funkčního služného 6.300 Kč, končí s ročním platem 43.200 Kč kromě činovného a výchovného.

Při tom rozhodujícím je to, že jen 10 procent soudců může dosáhnouti hodnosti soudců II. a III. stolice, lépe placených. Na manifestační schůzi českých i německých soudců a státních zástupců, která konána byla dne 4. prosince t. r., bylo si stěžováno mimo jiné do nedostatečnosti systemisace míst s vyšším funkčním služným a bylo ciferně doloženo, že na př. v obvodu brněnského vrchního zemského soudu bylo v r. 1913 v bývalé VI. a vyšší hodnostní třídě 63 soudců, tedy 9.3%, v r. 1925 v týchž hodnostních třídách 170 soudců, tedy 16%, kdežto podle nynější systemisace je ve vyšších stupnicích funkčního služného - korespondujících s bývalou VI. hodnostní třídou a třídami vyššími, celkem 36 soudců, tedy toliko 6.3%.

Ale ani nejvyšší soud v Brně není platově saturován. Z 32 radů nejvyššího soudu má 23 soudců vyrovnací, do pense nezapočítatelný přídavek, převyšující u jednotlivce i 9.000 Kč ročně.

Pro tento náš nejvyšší soudní tribunál navržena bylo k systemisaci 60 soudců, systemisováno toliko 40, takže bylo nutno, aby práce byla zdolána, přiděliti tomuto soudu 18 soudců mimo systemisovauý stav, což přímo odporuje zásadám v platovém zákonu č. 103/1926 stanoveným.

Ale ani tak není tento soud náležitě dotován. Výkonnost jeho členů již stupňovati nelze a není tedy divu, že tento prací tak přetížený soud má, pokud jde o historické země, i desetiměsíční resty.

A ještě příspěvek k t. zv. paritě soudců a jiných konceptních úředníků. V Čechách u finančních úřadů systemisováno je v platové stupnici I. až III. 15.31% míst, soudců ale v korespondujících stupnicích I. až V. funkčního služného systemisováno je toliko 5.97%, tedy o 9.34% celkového počtu míst méně.

Při 1.155 systemisovaných soudcovských místech mělo by býti systemisováno podle percentuelního poměru úředníků ve stupnici I. až V. funkčního služného 177 soudcovských míst, je jich ale systemisováno v těchto stupnicích toliko 69, tedy proti konceptním úředníkům finančním o 108 méně.

Nepatrné zvýšení základního automatického platu soudcovského je vyváženo daleko příznivější systemisací finančního konceptního úřednictva. Zvláště těžce postiženi byli platovým zákonem přednostové okresních soudů do 4. oddělení, kteří mají stejné funkční služné jako přidělení a jim podléhající referenti a důsledek toho jeví se v tom, že nelze pro nedostatek uchazečů obsaditi místa přednostů těchto okresních soudů. Spravedlivé by bylo, aby alespoň polovina těchto přednostů povýšena byla do VI. stupnice funkčního služného, jako i za Rakouska část přednostů okresních soudů byla povýšena z VIII. do VII. hodnostní třídy. Tento v pravdě kritický nedostatek soudců má také za následek, že jednotliví soudcové při návalu práce, kterou nelze zmoci, jsou nuceni v soudním řízení porušovati - ovšem bona fide - jisté formality procesních řádů, aby jednání urychlili, aby skoncovali jednání a předešli tak katastrofě, jež by nastala, kdyby nevyřízené spory stále se hromadily. Tedy uvedu některé věci, které u soudů se dějí, ačkoliv odporují přímo zákonu.

Výslechy trestní, výslechy v dožádání, konají soudcovští čekatelé, ačkoliv podle zákonů k tomu oprávněni nejsou a nemají kvalifikace. Přípravné spisy v civilním řízení před sborovými soudy a před samosoudci se nečtou a zná je toliko předseda. Senáty tříčlenné pracují ve třech dílech, každý ze soudců samostatně pracuje o jednom procesu a teprve, když jsou hotovi, tito tři soudcové se sejdou a rozhodují o věcech a procesech, které ani neviděli a neslyšeli a o nichž nemají ani ponětí. Není pochyby, že se v těchto případech jedná o porušení procesního zákona a o porušení úřední povinnosti, ale děje se tak z ideálních pohnutek, aby obnoven byl normální chod justiční mašiny. Ministerstvo spravedlnosti o tom ví a tím, že soudcovská místa neobsazuje, přímo nutí soudce, aby zásady procesního řízení porušovali. Ministerstvo spravedlnosti také nehledí, aby nějak odpomohlo těmto nezdravým poměrům. Nejtíže tyto poměry nesou ovšem soudcové sami, kteří jsou si vědomi, že jsou povoláni k tomu, aby konali spravedlnost a nikoli mechanicky vyřizovali kusy. Jejich snaha nese se také k tomu, aby nastal u soudu takový stav, aby zachovávány byly úzkostlivě, přísně a svědomitě zákony a aby tak i v nejširších masách lidových pozdvihnuta byla úcta před zákonem.

Jako příslušník českého národa nemohu bez poznámky přejít národnostní poměry u soudů v Československé republice. Podle sdělení p. ministra spravedlnosti, které učinil v rozpočtovém výboru posl. sněmovny, z celkového počtu soudců 2.770 je celkem 1.877, t. j. 67.6% národnosti československé, 695, t. j. 25.1% národnosti německé, 121, t. j. 4.3% národnosti maďarské, 51, t. j. 2.1% národnosti ruské a 26, t. j. 0.9% národnosti židovské. (Senátor Hubka: Poláci nic?) Žádného nemáme.

Mám za to, že tento poměr neodpovídá národnostnímu rozvrstvení obyvatelstva Československé republiky vzhledem ke slovanským národům a že tudíž při přijímání soudcovských čekatelů má býti větší zřetel vzat na uchazeče slovanské. (Hlas: Řada soudců německé národnosti neumí vůbec jazyk státní.) Ano, a působí v čistě českých krajinách, v Kutné Hoře, Čáslavi, Něm. Brodu, Žamberku, a ještě řadu soudů bych mohl vyjmenovati.

Zejména je žádoucno spravedlivější národnostní složení brněnského zemského soudu, kde u zemského civilního soudu bez presidenta je polovina soudců německé národnosti. Také u tohoto soudu má v dohledné době dojíti k přesunům a přál bych si, aby se při těchto přesunech nemluvilo o německé državě, jak tomu bývalo za Rakouska.

Stejně neudržitelné poměry u ohromné většiny soudů v republice panují v ohledu stavebním a hygienickém. Soudy jsou umístěny ve starých nedostatečně vypravených budovách, úřední místnosti jsou tmavé, malé a nedostatečného počtu, soudcové pracují stísněni a spravedlnost vykonávají i na chodbách, jako na př. u bratislavské sedrie. Stejně je tomu tak u nejvyššího soudu v Brně, kde radové pracují na chodbách. Stejně tak u pověstného okresního trestního soudu na Cejlu v Brně, kde nelze pro nehygienické poměry vydržeti a u řady jiných soudů, zejména v českých městech. Místnosti tmavé, nedostatečně osvětlené a nečisté. Může se pak člověk diviti, když na př. se stalo, že advokáti v Novém Městě nad Váhem se nabídli přednostovi soudu, že budou si na osvětlení soudu ze svého přispívati?

Upozorňuji zejména také na neudržitelný stav, ve kterém se nachází okresní soud v Kutné Hoře.

I za Rakouska byl nedostatek soudců; rakouské vlády pak odpomáhaly nedostatku soudců tím způsobem, že zmenšily počet členů senátu ze 4 soudců na 3.

V Československu šlo ministerstvo spravedlnosti ještě dále a zřídilo u sborových soudů první stolice instituci samosoudců, nejprve v trestních a pak i v civilních záležitostech právních a svěřilo těmto samosoudcům rozsuzování záležitostí, které dotud patřily do pravomoci senátů.

Ohrazujeme se proti této instituci samosoudců a zejména proti dalšímu rozšiřování jich pravomoci, poněvadž nikdo nebude pochybovati o tom, že strany, které hledají práva, mají větší záruku právní bezpečnosti a spolehlivosti, rozhodují-li se jich záležitosti ve vícečlenném senátě, než u samosoudce. (Sen. Hlávka: Prügelpatent je ještě horší!)

Trvale soudcové si stěžují do stálého odkládání obsazování uprázdněných míst, kteréžto neobsazování má za následek jednak nesnesitelné a nelidské přetěžování soudců úřadujících, jednak zdlouhavější vyřizování soudních záležitostí. Žádáme právem, aby všechna neobsazená místa byla bezodkladně obsazena. Zkušenost ukazuje, že na sliby nelze ničeho dáti, že justiční správa jeví v této věci nepochopitelnou lhostejnost a že snad čeká, až přijde katastrofa a úpadek, aby teprve pochopila, že v naší justici je opravdu zle. Při tom ovšem odmítáme způsob, jakým justiční správa hodlá si zabezpečiti déle sloužící soudce tím, že od uchazečů na vyšší místa vyžaduje reversy, že po svém povýšení budou ještě určitou řadu let sloužiti třebas by měli vyslouženo a třebas by byli překročili 60. rok svého věku.

Varujeme justiční správu, aby při nastávající úpravě diet nezkracovala dosavadní chudičké výměrky tak, aby soudcové při služebních úkonech mimo úřad předsevzatých ještě na svá hotová vydání dopláceli.

Dožadujeme se toho, aby z interkalářů, které jistě dosahují v justici ohromných sum, byly soudcům vyplaceny remunerace ovšem ve výši odpovídající vykonané práci a námaze, a nikoli holé almužny, jak to bylo loňského roku, kdy soudcové na vánoce obdrželi 50 až 150 korun.

Ohrazujeme se proti tomu, aby vůbec i jen mluveno bylo o odnětí volebního práva soudcům (Výborně!), aby tak oklešťována byla občanská jejich práva v demokratické republice samozřejmá, a to tím spíše se ohrazujeme proti tomu, ježto soudcové sami i plebiscitem rozhodli nezadávati svých práv občanských za problematickou čočovici nějakých úlev daňových.

Přejeme si ovšem, aby do úřadů a soudů nebyla zatahována politika, zejména aby nebyla také obsazována místa podle politických zájmů stran, vidouce, že zatahováním politiky do úřadů a soudů jsou zájmy státu i jeho obyvatelstva v nejvyšší míře poškozovány.

Žádáme, aby vláda neprodleně realisovala resoluci senátu ohledně odškodnění soudců bývalé V. hodnostní třídy u sborových soudů I. stolice a ohledně přednostů okresních soudů do 4 oddělení.

Trpce neseme, že ženy s úplným právnickým vzděláním nejsou do soudních a vůbec do konceptních služeb státních přijímány, a vidíme v takovémto postupu justiční správy přímo porušení ústavního zákona, který mezi pohlavím nerozeznává a zaručuje stejná práva občanská mužům i ženám.

Pro krátký čas, který je mi vyměřen, nemohu podrobněji probírati dále další soudci nezaviněné poměry našeho soudnictví.

Dovoluji si jen ještě upozorniti na resoluci, která na manifestační schůzi všeho soudcovstva dne 4. prosince t. r. spontánně českými i německými soudci i státními zástupci byla přijata.

Soudcové bez rozdílu národnosti burcují svědomí naší veřejnosti a všech odpovědných činitelů, konstatují v ní, že naše soudcovské poměry jsou kulturního státu nedůstojny a že vedou nezbytně ke zhroucení našeho soudnictví, ježto při nedostatečném obsazení soudů nemohou dodržovati veškeré předpisy platných procesních řádů, což justiční správa netoliko zná, ale i přímo žádá.

Uznáváme plnou měrou tyto žaloby československého soudcovstva a žádáme spolu s nimi, aby konečně v 9. roce Československé republiky uzákoněna byla soudcovská pragmatika ústavním zákonem přímo nařízená.

Důležitost soudcovské pragmatiky oceňuje všechna veřejnost a její hodnotu pro spořádané poměry ve státě ocenil též nedávno sjezd německých právníků 6. června 1927 v Liberci konaný. Sjezdu tomu předsedal pan ministr spravedlnosti a za jeho předsednictví sjezd tento prohlásil, že soudcovská pragmatika má soudcům z povolání zajistiti ústavně jim zaručenou soudcovskou neodvislost a toho lze dosáhnouti jen tím, že soudcům v rámci státního organismu poskytnuto bude zvláštní postavení, že upraveny budou jejich stavovská práva a povinnosti a že podstatně zlepšeno bude jejich hospodářské postavení, čímž se zajistí soudcovský dorost a zastaví útěk soudců ze soudcovské služby. Na jedné ze soudcovských schůzí přirovnána byla naše justice k obrazu, který svého času podáván byl v jednom filmu. Římská mnohoveslice poháněná na rozvlněném moři přikovanými otroky k šílené rychlosti hortátorem, řítí se k neznámému osudu; klesající otroci jsou házeni přes palubu.

Tak řítí se i loď naší justice k neznámému osudu, poháněna je soudci na rozbouřeném moři poválečného života; soudcové přikováni jsou k svému osudu a jejich představení nutí je do stále šílenějšího tempa bez ohledu na jejich síly a zdraví.

Nikdo neví, jak tato jízda skončí, nelze mlčeti, dlužno včas varovati.

Caveant consules, ne quid detrimenti res publica capiat. (Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Franciscy. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Franciscy (maďarsky): Vážený senát! Parlamentným zvyklostiam protiví sa reč, ktorú tu mal pán sen. Pocisk. V celej svojej reči zaoberal sa kritikou položenia a vnútorných pomerov Maďarska, a tedy zasahoval do vnútorných záležitostí Maďarska, čo je neprípustué voči štátu, s ktorým žije Československo v miernom pomere a udržuje s ním diplomatické styky, a je to polutovaniahodným prekročením hraníc práva prejavu medzinárodného a parlamentného. Keby bola pravdou len jedna stotina toho, čo tu pán sen. Pocisk povedal, musely by byť diplomatické styky medzi Maďarskom a Československom prerušené. Z celého radu tvrdení pozostávala táto reč, a to jednak zakrivením jednotlivých skutočností a jednak bez akýchkoľvek dôkazov. Takýmito prejavy lzä osočovať pomery niektorého štátu, avšak nie objektivne kritizovať. Ja nepôjdem za pánom sen. Pociskom na to pole, na ktorom sa pohyboval on, a svojou poznámkou chcel som len poukázať na nezvyklý a nemožný spôsob jeho reči.