Vytýkali jste nám rakouským Němcům před válkou právem, že nerozumíme znamení doby, že jsme na svůj tehdejší vliv pohlíželi jako na nedotknutelný majetek, kdežto přece vývoj věcí bral se v tom směru, aby malým národům dal svobodný vlastní život. Je pravda, tato výtka jest oprávněna. Ale my můžeme vám dnes tuto výtku vrátiti. Národy jsou dnes emancipovány z tak zvaného německého panství, mají svůj vlastní život, ale vy, pánové, odpíráte vlastní život tak zvaným menšinám, které pro náhodnou hranici staly se početními menšinami. A přece vývoj nezůstává státi u roku 1919. To je červená nit, která se táhne vaší politikou: zvěčniti pokud možno poměry z roku 1919. Proti vývoji, proti změněným vlivům nemůžete se uzavříti, je to marná námaha, marná práce, kterou si děláte. Úloha budoucnosti zní: uznání národů jakožto individualit, jakožto politických těles se životním právem každého tělesa na volný vývoj. Ale nadto sloučení těchto malých jednotek ve vyšší jednotky, aby plnily nové veliké úkoly, jež nám ukládá budoucnost. Žádná změť národů, nýbrž dobře uspořádaná kytice. V nejzazší budoucnosti snad spojené státy evropské, v blízké budoucnosti Svaz států středoevropských. (Potlesk stoupenců.)

Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Slovo má ďalej pán sen. Sechtr.

Sen. Sechtr: Slavný senáte! Ujímám se slova taktéž k rozpočtu. Zvláště chci poukázati jako minulého roku na rozpočet ministerstva zemědělství. Opravdu, probíráme-li v rozpočtové předloze všechny položky tohoto ministerstva, shledáváme, že jsou nejmenší a - musím říci - nejvíce odstrčené vedle ministerstva obchodu. Mám za to, že toto ministerstvo má zrovna tak důležitý úkol jako ministerstvo sociální péče, které všechny t. zv. státotvorné oposice vychvalují a na něž nedají ničeho dopustiti, avšak na ministerstvo zemědělství i ony vrstvy, kterým má sloužiti, ještě útočí. Mam za to, že akce ministerstva zemědělství je dosti důležitá již v tom ohledu, že má podporovati u nás chov zvířeny, totiž masa, po kterém pánové z oposice nejvíce volají. Totiž oni volají po bramborách, ale na maso myslí. Mám za to, že ministerstvo zemědělství má dosti těžký úkol, když má vyhověti volání nesčetného počtu drobných zemědělců po podpoře strojové a když taktéž z tohoto ministerstva dělí se i jiní příslušníci a chodí tam i ti, kteří jsou v dnešní oposici, orodovat, aby z toho také měli dotace, resp. aby i jim něco bylo dáno.

Přál bych si, kdybychom napříště shledali obrat k lepšímu. Kolega Olejník to zde zdůraznil, že alespoň letošního roku volání loňského roku bylo částečně vyslyšeno a že byla zvýšena o 4 miliony dotace ministerstva zemědělství. Ale to je málo proti ministerstvu sociální péče, které disponuje 800 miliony; oproti ministerstvu zemědělství jistě je to velká cifra.

Přál bych si, aby taktéž ministerstvo obchodu mělo zlepšení, aby mohlo dostáti svým povinnostem ohledně maloživnostníků alespoň v tom případě, aby mohlo propagovati maloživnostnictvo na výstavách, aby malý živnostník mohl ukázati svoji práci na výstavách, na trhu, kde by mohl uvésti svoje výrobky. Mnohdy bývají to výrobky prvotřídní, avšak pro nedostatek finančních prostředků nemůže je uvésti na přetřes, nýbrž je odkázán na činitele druhé, a to je v prvé řadě ministerstvo obchodu a živností, které by v tomto ohledu mělo opravdu svůj úkol vykonávati, ale bylo by potřebí, aby pánové také nějakou částku k tomu věnovali. Pánové z oposičních stran ponejvíce obírají se pozemkovým úřadem a veškerý nezdar, který se v tom jeví, svádějí na tento pozemkový úřad. Ale jak je nám, kteří do toho pozemkového úřadu tak často přicházíme a setkáváme se právě s těmi pány, kteří zde na ten pozemkový úřad útočí a tam hledí, prosím, co možná největší kvotu půdy strhnouti na sebe a dáti těm, kdož se alespoň částečně hlásí býti jejich straníky. Já bych vítal s mé strany, kdyby se odhodlalo předsednictvo pozemkového úřadu vydati statistiku oněch pánů, jež orodovali pro zbytkové statky, aby je dostali jejich straníci. Jistě bychom také nezůstali v tom štychu, jak je to neustále na nás ukazováno a tvrzeno, že je pozemkový úřad náš a že také v tomto pozemkovém úřadě provádíme pozemkovou reformu. Na příklad Praha dostala 6.000 ha půdy, prosím, nedala ani píď půdy z toho drobným zemědělcům, ani zahradníkům, kteří jsou tak důležitým elementem pro tak veliké město jako je Praha. Naopak ještě Praha, prosím, zrušuje stávající zahradníky a dělá z toho určitá skladiště a pronajímá to těm, kdož v těchto skladištích jim dají větší obnosy; je-li libo, mohu posloužiti číslicemi, resp. jmény těchto dvorů, které město Praha získala. Získala je z pozemkové reformy lacino a za drahé peníze je prodává a mám za to, že pozemkový úřad nestál zde pro to, aby sanoval něčí dluhy, nýbrž státní pozemkový úřad je zde pro to, aby pomohl drobným zemědělcům a zahradníkům v jejich existenci.

Vážené shromáždění! Co bude letošního roku ukončeno z pozemkové reformy? Bude to 923.395 ha půdy a z toho bylo 518.218 nabyvatelů a v této akci přídělové zahrnuto je 305.350 nabyvatelů, drobných zemědělců. A nejsou to jen naši drobní zemědělci, jsou to drobní zemědělci, kteří se hlásí ještě dnes do partají socialistických a do partají, které dnes zde vytýkají různé a různé věci pozemkovému úřadu, a jsou to lidé, kterým prostřednictvím naším i jejich byla půda přidělena. V tomto ohledu jestli pánové by chtěli utíkati od té odpovědnosti resp. by řekli, my s tím plně souhlasíme, když to dostali drobní lidé, já jim mohu posloužiti ještě druhou cifrou, a týče se to také toho a má to velký význam ohledně útoků na cla. A to vaše družstva, pane doktore (obrací se k sen. dr Wittovi): dostala 30 zbytkových statků ve výměře 3.190 ha! (Sen. dr Witt: Kolík dostali vaši zbytkaři?) Já odpovím na to, pane doktore, ještě; prosím, vašich 13 družstev dostalo 1.010 ha. Ale nejzajímavější je při tom, že tato družstva likvidují. A mohu posloužiti ještě dále, jakým způsobem bylo měřeno nám drobným zemědělcům na vaše intervence a jakým způsobem bylo měřeno těmto družstvům, jež dostala tyto zbytkové statky. Jen namátkou poukáži na jeden velkostatek, který máte v držení. Jsou to Kostomlaty o výměře 220 ha půdy. Přídělová cena byla 1,300.000 Kč. Na to nebylo nic zaplaceno, naopak ještě se za tento objekt dluhuje 1,742.000 Kč. (Sen. dr Witt: Ještě více!) Ano, půjčili ještě více. Ale to není vinou pozemkové reformy, nýbrž stalo se to na intervenci, kterou jste tam prováděli. (Sen. dr Witt: O těch zbytkařích!) To jsou ti zbytkaři. (Sen. dr Witt: Vaši!) Ale chtěl bych říci, jestliže nám dnes vytýkáte, že ti zbytkaři byli naši - to jsou lidé, kteří se té půdy ujmuli a věděli velmi dobře, že tu půdu budou držeti a předají ji těm, kteří z nich zůstanou, resp. svým dětem. (Sen. dr Witt: I se zámkem!) Ale na druhé straně vy jste dvory brali proto, že jste počítali, že budete s nimi kšeftovati. Zde je viditelné číslo: Na 11 dvorech prodělala sociálně-demokratická družstva vámi vedená 1,759.000 Kč a vy neustále tvrdíte, že není potřebí cla. Zde je viděti, že ten člověk, který za půdu nic nedal, byl do tak krásného objektu uveden, ještě prodělal, kdežto o nás, kteří jsme musili půdu zaplatiti, myslíte, že žijeme v blahobytu, že nám něco padá s nebe, anebo že něco dostáváme laciněji. Tak vypadá ve světle vaše pravda, kterou provádíte zde a ve světle pravda, kterou provádíte venku.

Dnes jsem četl večerník zase třetí partaje a tam stojí o té čínské revoluci a dále, že bude nastolena vláda dělníků a rolníků. Dělníků proto - a je to tam výslovně - aby měli maso, a ti zemědělci, rolníci, aby měli půdu. Česky přeloženo, aby měli dělníci maso a zemědělci práci. Tak jsem si to česky vyložil.

Vážené shromáždění! Chtěl bych, když už ta Praha dostala tak veliké objekty, aby přihlížela také k tomu - a já plně chápu, že je potřebí, aby Praha nebyla tak škatulkovitě zastavena - aby v ní bylo také světlo a vzduch, totiž podle rčení některých pánů, aby tu byly plíce; ale mám za to, že bez těch plic, resp. žaludků, které by ti zahradníci na té drobné půdě, kdyby jim byla poskytnuta, obdělávali, by se špatně dýchalo a že je nutno vedle plic obstarati žaludek; a to by se stalo těmi zahradníky. V tomto ohledu bychom mohli říci, že ve státním rozpočtu by se uhradila určitá položka, kdybychom to nemusili objednávati z ciziny a měli všechno vyrobeno zde, naopak kdybychom ještě mohli do ciziny vyvážeti. Včera jsem dostal zajímavý článek do ruky, a to: >Zvěřina se vyváží do Německa.< Tu stojí celá lamentace nad tím, že prý se vyvážejí do Německa husy, stál prý 12 Kč l kg a nyní prý přišly až na 17 Kč. Kdo myslíte, že pěstuje husy? Máte za to, že je pěstuje ten sedlák nebo ten zbytkař, jak je nám neustále vyčítáte? To pěstují ti drobní zemědělci, kteří jsou zapsáni ve vašich organisacích, a je viděti, jakým způsobem se útočí proti práci našeho drobného zemědělce a jak to s tím drobným zemědělcem myslíte upřímně a jak by dopadlo volání po jednotné frontě, jak by dopadla vláda rolníků a dělníků. Tu jsou dokumenty, ty mluví za všechno a jistě náš drobný zemědělec si rozmyslí, aby se dal vašimi svody zlákati.

Vážení! Je-li přece nějaká půda dána zahradníkům v Praze, je to za určitých náramně pěkných podmínek a náš zahradník v Praze může opravdu na takové podmínky přistoupiti jen tenkráte, když by měl záruku, že už bude míti zaseto, nebo že bude míti tak teplo jako v Italii, nebo že bude moci sklízeti dvakráte do roka. (Sen. Šturc: Třikrát!) Prosím, v Praze máme pachtovní podmínky, na kterých je viděti, že je sdělávali lidé vašeho rázu, kteří nerozumějí zemědělské výrobě ani za mák. Totiž podle toho nápadu všeobecných pachtovních podmínek u pražské obce připouští se také výpovědní lhůta osmidenní a ta je tak často dávána, že je přirozeno, že zemědělec a zahradník mající pozemky na takovou lhůtu výpovědní přistoupiti nemůže, poněvadž by nemohl náležitě investovati do půdy, ježto by přišel jistě ke škodě.

Vážení, Praha na jedné straně žádá, aby byla sanována tím, co přináleží drobnému lidu, ale na druhé straně vyhazuje miliony na zbytečné věci. Pražští zahradníci volají, aby odpadky, které zde vůbec nikdo nepotřebuje a které jsou balastem Prahy, jim byly věnovány, aby jim bylo umožněno hospodařit. Ale přesto, že se našli zemědělci, kteří chtějí Prahu tohoto balastu zbaviti, našli se v Praze páni, kteří chtějí za 40 mil. Kč postaviti v Praze krásnou spalovací stanici, aniž by přihlíželi k tomu, je-li to pro zemědělství potřebno čili nic. (Sen. Hubka: Vždyť vám Praha platí 15.000 Kč měsíčně!) Budete nám je musiti vyplatiti, pane kolego! (Sen. Hubka: Praha si postaví spalovací pec!) Ano, za 40 mil. Kč z kapes poplatníků. (Předseda dr Hruban ujímá se předsednictví.)

Jestliže páni zde hovoří o různých a různých nesrovnalostech a útočili tu na př. na ministerstva, která jsou tak důležitá pro zemědělství a živnosti, já bych zase mohl ukázati, jak to vypadalo v ministerstvu sociální péče v té době, když byl ministrem socialista. Vila bývalého sociálně-demokratického ministra na Vořechovce, kde byly udány tři místnosti, má nyní 12 místností. (Sen. Dundr: Jmenovat!) Pan Srba, prosím. (Sen. Dundr: Na Vořechovce, blázníte?) Mimo to je tam kuchyň a jiné místnosti. Tento pán si to mohl postaviti, poněvadž měl v téže době od státu 250.000 Kč ročně příjmu. Myslím, že není mým úkolem útočiti, ale mám za to, pánové, že v tomto ohledu, máte-li něco, je nutností, abyste se také ohlédali na sebe, jestli ten druhý nemá také to, co by vám mohl pověděti v tvář. (Sen. Dundr: To je vyložená nepravda!) Tu je to hotovo. Na př. je zde zase jedna nesrovnalost a poněvadž vím velmi dobře, že kolegové budou mluviti o tom širším okruhu - kolegové z Prahy to tak neznají, jako já - obral jsem si právě za úkol ukázati na tuto nesrovnalost, která je zde a která je opravdu příliš křiklavá. Vítám projev pana ministra veřejných prací, že zákon o státní regulační komisi je nedostatečný a že je potřebí, aby byl přeměněn a doplněn. A proč, pánové? Poněvadž regulační zákon jedná o nás bez nás. Byl jsem přítomen na schůzi regulační komise, kde jsem apeloval, aby byly ty zelené pásy, které tam byly oznámeny, brány tak, aby místo těch stromů a křovin byly připuštěny pastviny a zahradnická pole. Bylo poukazováno, že nemůžeme stavěti tak, jako na Žižkově, že prý je to tam zeškatulkováno a příliš zastaveno a že je to nezdravé. A co se dnes dovídáme? Že na Žižkově Rajská zahrada, která byla jediným regulativem, jediným zdravotním místem, má býti zastavěna, a když jsme se podívali dobře do toho zeleného pásu, viděli jsme, že všechna půda, která patří Praze, má býti zastavěna a z pozemků našich drobných i větších zemědělců že má býti udělán zelený pás, půda bezcenná, ze které musili oni zaplatiti předem jako za půdu stavební, a na druhé straně nyní, když má k tomu dojíti, na základě toho dělá se zelený pás. Proto vítáme projev pana ministra veřejných prací a doufám, že bude regulační komise změněna v tom smyslu, že zemědělci kolem dokola Prahy budou také v této komisi zastoupeni, poněvadž to je nesporné, aby tam byl také ten, který má právo - svůj majetek a svoji budoucnost hájiti. (Sen. Hubka: To se odšoupne Václavské náměstí?) Pane kolego, o Václavské náměstí tady nepůjde, tam nemáme co dělati, tam půjdete vy nejvýše demonstrovati proti státu, ale my jistě ne. (Sen. Hubka: Demonstrovati proti vám!) To budu věřiti plně, poněvadž demonstrujete v novinách a při každé příležitosti.

Pozemková reforma v tomto ohledu neuspokojila naše drobné zemědělce kolem Prahy, poněvadž, jak jsem již pravil, sebrala to Velká Praha a na naše zemědělce nezbylo ničeho, naopak, ještě jim bylo zhoršováno tam, kde měli vydržené právo dlouholetým nájmem a měli půdu dostati podle zákona, jenž byl vydán, ale nedostali ji, poněvadž měla přednostní právo Velká Praha. Jestli myslíte, že bude tak velká jako Londýn, jste na velkém omylu a mohl by nám jistě potvrditi pan ministr zahraničí, že máme hodně daleko do toho, abychom zastavili tak velkou plochu jako Londýn, že nám plně stačí to, co tu máme, a že budeme ještě v budoucnosti něco odbourávati. Když nic jiného, tak alespoň ty chyby, které jsme zde udělali na začátku. (Sen. Časný: To je hanba pro republikánskou stranu, že historické Praze vyčítá ty pozemky, které dostala! To je hanba, hanba, hanba!)

Předseda (zvoní): Prosím, neračte vyrušovati!

Sen. Sechtr (pokračuje): Dobře, pane kolego, já jenom poukazuji na to, že právě ti pánové, kteří dělají takové chyby, nejsou oprávněni to vytýkati. A zde jsou fakta. Já bych prosil místo té >hanby<, abyste mně to vyvrátil, bych tomu věřil, ale tímto způsobem nikoli. (Výkřiky odporu.) Já vás ubezpečuji, že je to pravda. (Sen. Pichl: Štvete neodůvodněně!) Neštvu nic. Věřil bych, že zelené pásy jsou nutné a potřebné, ale aby byly tak účelné bez ohledu na to, přes kterou půdu to půjde, to ne. Ne, pánové, aby to jenom šlo přes tu půdu, která je zemědělců drobných a větších a aby se vyhýbalo té půdě, která patří městu Praze. A je podáno nesčíslné množství protestů proti tomuto řádění regulační komise u ministerstva veřejných prací. (Sen. Šturc: Teď jsi plival nahoru a sliny padají na tvoji hlavu!) Jen když, pane kolego, nepadne na tebe. Mně mohou uhoditi, ty bys si to přál.

Vážený senáte! Mám vyměřeno jenom 20 minut. (Sen. dr Witt: Protestujeme, to je málo!) A kdybych hovořil dál, jistě bych připravil svého kolegu o debatu a já bych to nerad udělal. Hlásal jsem spravedlnost a také spravedlivým chci býti. A prosil bych vás o jedno, dočkám-li se toho. Vy se staráte příliš o to, abychom my agrárníci se nedočkali toho, poněvadž bylo řečeno, že by bylo velmi dobře, aby pomocí socialismu zesílila lidová strana na úkor zemědělců. Ale vy se mýlíte. Vždyť zase ti zemědělci v lidové straně by byli a zase byste musili jíti proti nim, poněvadž tak, jak jednáte dnes, neděláte rozdílu mezi zemědělci-lidovci a mezi námi, zemědělci-republikány. Ale přál bych si, abyste měli větší pochopení a smysl pro práci a spravedlnost zemědělského lidu, abyste také v budgetu ministerstva zemědělství ode dneška za rok sami dali popud k tomu, aby tam byla větší dotace, aby drobní zemědělci a drobní živnostníci mohli býti příslušnými institucemi podporováni.

Neodpovídá to naší představě, ale jsme aspoň dosud spokojeni s tím, že je to k pokroku a stabilisaci tohoto státu a proto budeme hlasovati pro rozpočet. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je paní sen. Reichstädterová. Dávám jí slovo.

Sen. Reichstädterová: Vážený senáte! Po vzrušující řeči týkající se stavovských zájmů chci věnovati několik vět záležitosti nám všem společné a pro celý stát svrchovaně důležité, totiž obecnému školství. Naše školské tužby byly po vzrušení, po revoluci, poněvadž válkou utrpěla obecná škola veliké úhony. Z naší školy, která byla vyhlašována téměř za dokonalou, nebo aspoň postačující době, vycházeli nám analfabeti, neboť za války většina učitelů sloužila ve zbrani a zbytek musil rekvírovati obilní zásoby a podobně, takže se v některých školách po měsíce neučilo. Vycházeli nám, jak jsem se přesvědčila sama zkouškou, analfabeti, lidé, kteří neuměli počítati a neměli primitivního vzdělání, požadovaného na člověku praktickém, neinteligentním. Podobně tomu bylo ve městech, neboť tam byly školní budovy přeměněny na nemocnice, anebo přizpůsobeny potřebám vojenským, takže škola byla odstrčeným pariem. Rakouská dřívější škola nebyla docela na výši doby. Kdo srovná 300 let staré dílo Komenského, velikou Didaktiku s tím, jak vypadala naše škola rakouská, musí říci, že jsme v Rakousku Komenského ideí nedosáhli.

Co jsme udělali my v našem novém státě? Právě my učitelé s radostí jsme vítali převrat a doufali jsme, že se napraví všechno, že se skutečně naše školy změní, že se uskuteční Komenského svět. ideál. Ale nedošlo k tomu až dosud. Co naše Národní shromáždění učinilo pro školství obecné, bylo opravdu jen chudým přištipkováním. S velkým zájmem slyšeli jste včera řeč pana finančního ministra. Byla to řeč přesvědčivá, živá, a myslím také poctivá svým duchem. Myslím, že p. ministr mluvil skutečně to, co měl za vnitřní pravdu. Poukazoval velmi hezky na spojitost zájmů státních, a skutečně my nikdy nechceme své školství rozšiřovati přepychově, abychom ohrozili jiné instituce národní. Když my, učitelé, jsme měli první sjezd porevoluční, byl to president republiky, který krotil naše tužby poukazováním, že bez peněz nedá se poříditi řádná reforma školy. My učitelé opravdu jsme se uskrovnili krajně. Čekali jsme, až náš dělník bude míti dosti místa, až jeho mzdy budou dostatečné, až všechny důležité instituce národní budou opatřeny. Tedy pro školu nedělalo se skoro nic, neb aspoň velmi nepatrně. Nemohu tedy dobře pochopiti, odkud se béře nyní v našich politických stranách přesvědčení, že, pokud školství se týče, jsme bohatě opatřeni a že dále nebudeme musiti nic většího ve školství dělati. Je to příliš důležitá stránka našeho veřejného života - školství. Neklamme se falešnými předpoklady. Nejsme náležitě opatřeni. Budeme musiti dělati pro školu pořád. Naše snažení, které nám vnukl veliký otec národa Palacký - osvětou k svobodě - nesmí ustati ani na chvíli. Máme jako konkurenta národ vysoce kulturní. Vidíme poražené Německo a Rakousko, jak se snaží o zdokonalení svého školství. Rakouská hlavní škola, kde pod obnovením starého názvu dává se nový demokratický duch, je veliké dílo. Co se Němců týče, dosavadní školská reforma německá mohla by nám býti, jak dnes vypadá, spíše výstrahou. A já to uznávám jako velikou ctnost německé státotvornosti, ale myslím, že ty návrhy na rozdělení škol podle zájmů a církví se neuskuteční, neboť by to bylo podkopáváním státu, ničením toho velkého státotvorného díla, které sleduje německý národ po staletí. Já tomu nevěřím a proto varuji, aby ani u nás se neděly návrhy podobného druhu.

Varuji před tím, aby se škola stala předmětem politických diskusí, aby byla škola zatahována na niveau politických bojů, které kolikráte zůstávají pod náležitou kulturní úrovní. Škola nepatří žádné straně, škola je společnou záležitostí národa, jí se celý národ stará o svou budoucnost. Škola nám musí býti svatou, než abychom jí zneužívali k politickým bojům, a musíme tříbiti a usměrňovati své různé názory, ale nesmí se to státi ve škole a školou. Před svatým prahem školy musí se zastaviti každá politická nebo jiná spolková nebo stranická instituce. Politická strana jest ovšem důležitým projevem života národního, ale je to efemerní zjev, kdežto národ chce dlouho žíti, a škola, kterou žije budoucnost národa, musí nám býti v tom směru svatou. (Místopředseda Böhr přejímá předsednictví.)

Vážení pánové! U nás na Hané vypráví si lid prostonárodní drastickou anekdotu, jak cigán se hádal s cigánkou a v rozvášnění popadl každý jedno své dítě a bili se těmi dětmi. My se nesmíme práti našimi dětmi, škola je doposud lidu svatou a musí zůstati i politikům svatou.

Před několika měsíci otvírali jsme státní menšinovou školu na Šternbersku. Zúčastnily se jí všechny politické strany svými parlamentními nebo senátními zástupci a zúčastnily se jí tisíce, ba desetitisíce lidí. To je největší znamení, čím jest škola českému národu. Je mu programem, je mu společnou záležitostí. Proto politika - pryč od prahu školy!

Nesmíme školu zanedbávati. Jsme pod tlakem finančních poměrů, musíme se uskrovniti, ale nikdy nesmíme si mysliti, že máme předskok ve škole, na dlouhá léta. Naopak musíme mnoho doháněti, aby aspoň časovým naléhavým potřebám učiněno bylo zadost. Mám strach, že už dnes jsme mnoho ztratili, že jdeme zpět a že těžko něco zaplatíme. Já mám strach, vážení pánové, že bolesti srůstu s národem slovenským, který byl tisíc let pod otroctvím národa maďarského, těžce poškodí naše kulturní záležitosti. Není vinou bratří Slováků, že byli školsky nevzdělaní, školsky zaostalí. Lid je velmi nadaný a má velkou chuť nás následovati, jak mi kdysi řekl slovenský učitel: >Nebude to trvati ani 30 let, než dospějeme na ta místa, kde jste nyní vy.<

Ale já mám strach přesto všechno. Ten vítr, který vane tam ze Slovenska, ze sousedství Maďarů, není našemu školství příznivý ani zdravý. Rádi jsme vzali na vědomí, že pan ministr školství Hodža nemá v programu udržovati nějaké zpátečnictví na Slovensku. Naopak vyslovil dobrou vůli co nejdříve školu zreformovati tak, aby se škola slovenská mohla rovnati škole naší. Ale přece jen zákon o správě školní a školských úřadech čpí velice silně zpátečnictvím. Kultura je vždy důležitější, silnější a mocnější, než sebe lépe zorganisovaný policejní pendrek. Škola by trpěla násilím, škola roste a prospívá svobodným duchem, který se do ní vloží, a proto jménem naší strany protestuji, aby se škola omezovala, ať je to čímkoli, co by ji brzdilo. Proti tomu musím protestovati. Tyto bolesti srůstu Slovenska s námi musí býti vyjádřeny rychlým tempem vývoje na Slovensku - a my jsme ochotni k tomu všemožně pomáhati - a nikoli zpožděním vývoje u nás. My jsme jedině nuceni zachovávati ostrý a rychlý krok ve školství. Jsme sousedy a řekla bych do jisté míry kulturními a hospodářskými soupeři vysoce kulturního národa německého. Maďaři ještě dnes brání se 8leté docházce do školy, kdežto Němcům nikdy nestačil počet škol, jak jsme tu dnes slyšeli. U nás se říká, že Němci mají předskok ve středních školách a slyšeli jsme, jak p. sen. Polach domáhal se zde většího počtu středních škol, kdežto u nás jsme slyšeli od našich lidí, co se týče středních škol, že jsme na dlouho zásobeni, že spíše ještě budeme musiti některé zavříti. Vážení pánové! To by byla hanba pro československý národ a doufám, že k tomu nedojde. Proti vnitřní reformě střední školy, proti zpraktičnění jejího vývoje rozhodně se nestavíme, ale nikdy neřekneme, že vzdělání je dost nebo přespříliš. Rozhodně ne.

Ale já věnuji vlastně svou řeč jen škole obecné. Lituji velice, jak se o obecné škole nyní píše. Píší primitivové, pedagogové, řekla bych, sadisticky založení, kteří truchlí po tom, že nejsou rákoska a mučící nástroje uvedeny opět do škol, a říkají, že výchova, která není provázena tělesnou bolestí, není nikterak trvalou. Takové nesmysly by se neměly 300 let po Komenském u nás do tisku uváděti. Posmívají se různým psychologům a pedagogům, kteří studují dítě. Copak známe dítě a člověka do té míry, aby nebylo třeba věnovati mu pozornost? Já jsem starou učitelkou. Mýma rukama prošlo mnoho dětí a nikdy jsem nepostrádala tělesných trestů, nikdy jsem takového trestu neužila a jsem přesvědčena, že bych byla dítě urazila, kdybych tak otrockým způsobem byla v dětech vychovávala otroky.

Škola naše musí býti svobodna a prosta všeho nátlaku. U mne slovo >svobodná< neznamená >protináboženské nebo proti určité vrstvě lidí založené<, ale myslím naplnění ducha, který na základě rozumového rozvoje vychovává svobodné lidi podle kulturních prostředků a ne pomocí mučících nástrojů.

Vážení pánové! Je v tom nebezpečí pro zdravý vývoj celého maroda, jak se nyní o školství píše a debatuje. Kdybychom náležitě rozmýšleli, viděli bychom, že jsme blízko sobě a že jsme dějinně v mnohých otázkách byli jednoho smýšlení. Vzpomínám na nedávný kulturní program strany agrární od sen. Smrtky, který byl velikým kulturním pracovníkem agrárním. Poznala jsem ten program a skutečně mohu říci, že byl na značné kulturní výši. Bylo by ohromnou chybou, kdyby nynější rolnictvo docela zapomínalo na své dřívější smýšlení, že bylo vždy počítáno, nebo hlásilo se také ke stranám pokrokovým.

>Osvětou k svobodě!< je skutečně drahý odkaz našeho otce Palackého. Toho se musíme držeti. Škola osvobodila rolníka z robot a škola také osvobodila celý náš národ z poroby. Musíme si vybudovati takovou školu, která by určila společnou, neodvislou dráhu našemu národu podle jeho hluboké povahy a nesporně velikého nadání. Musíme si vytvořiti školu svou, čehož jsme dosud neučinili, a škola obecná, která je vrcholně demokratickou, je první naší potřebou. Co tak tak stačilo pro rakouské poddané, nemůže rozhodně vyhovovati republikánským občanům. Vždyť je každý republikán odpovědným tvůrcem a budovatelem státu, potřebuje tedy lepšího vzdělání rozumového i citového a my musíme tomu napomáhati bez rozdílu politických stran.

Ale ještě aspoň za jedno prosím. Jsou-li opravdu naše finance v takovém stavu, že nepřipouštějí, abychom svou školu dobudovali řádně, tedy aspoň školu nekažme a její přirozený vývoj nezdržujme. Rozhodně si nepřejme nikde zájmových stran a takových škol, jak o nich Německo se míní usnášeti, které by byly na základě určitého světového názoru; takže by mohly býti školy katolické, protestantské, ale také školy komunistické a jiné. To by byla zásadní chyba, to by znamenalo děliti stát a připravovati jeho úpadek. Škola musí býti pojítkem občanů státu a stranictví nemůžeme do školy zanášeti už z jednoduchého předpokladu daného prostým rozumem. Jak mohu vychovávati dorost pro stranu, která možná nebude existovati? Vývoj jde přes strany a proto nemůžeme jej petrifikovati školou. To by bylo svrchovaně nerozumné.

Škola musí býti tmelem státu a doufám, že také bude, neboť náš národ měl, řekla bych, více štěstí než rozumu. Často po tuhé debatě a velkých rozporech rozhodli jsme se pro to, co bylo rozumnější a národu prospěšnější, a doufám, že se to stane také nyní.

Škola obecná má ohromný vliv na duši člověka, poněvadž právě v tom mladém věku je mozek tvárlivý, a jak se říkalo dříve, duše lidská je nepopsaná tabule, na které se lehko a trvale zaznamenává. Přesvědčila jsem se o tom nesčíslněkráte, když jsem viděla stopy u lidí 60letých, kteří nezapomněli básničky Vocelovy a jiných básníků dávno v literatuře překonaných, kteří i ty názory své školy a dokonce i vychovatelské názory školy přejali. Viděla jsem, že babička vychovává docela ve smyslu někdejší školy své dítě a pod. Škola působí trvalým dojmem na rozvoj národa. Musíme tedy moderní školou dáti lidu vše, čeho potřebuje, i když nemůžeme vybudovávati nové školství, nebo dosavadní přebudovati, vždyť jsme nuceni šetřiti, pokud se týče počtu žáků. 70 žáků ve třídě - to je továrna, to není žádná výchova. Ale prosím, my učitelé se uskrovníme, co můžeme, ale nezabíjejte nám docela jeden typ školy. Je to škola měšťanská, která se nazývá také lidovou universitou. Škola měšťanská poskytuje vrcholné vzdělání lidu. Ale jak nyní to stojí, jest ohrožován vzrůst školství měšťanského na venkově. Marně voláme po zákonu o zřizování újezdních měšťanských škol, které bude nyní nutno ihned zřizovati. Zákon je hotov, byl již několikráte opravován a venkovské obce těžce trpí, že újezdní školy měšťanské nemohou býti zatím ještě zřizovány. Vážení pánové! Viděla jsem na dvou školních slavnostech, co znamená pro venkov měšťanská škola pro celé okolí, jaký hospodářský rozmach a rozkvět znamená. Nejsou to jen výhody ethické a kulturní, jsou to docela výhody hospodářské. Půda není s to, aby v našich bohatě zalidněných krajinách vyživila všechno obyvatelstvo. Vždycky z rodiny četnější dětmi musí někdo na studie, nebo do úřadu nebo se musí státi dělníkem a pod., ale bez školy měšťanské není nyní možno dosáhnouti žádného podúřednického místa, místa policejního strážníka, pomocnice při porodu a pod. To je zkrátka mez, kterou musí každý, kdo nemá majetku a chce nějakou poněkud slušnou existenci, dosáhnouti.