Vážení pánové! Zdržování rozvoje měšťanských škol je velkou úhonou hlavně pro chudší venkovský lid. Na Zábřezsku vím o dvou školách; jedna jest úplně postavena, druhá ve stadiu budování, ale nemůže se v nich učiti, protože obec, ve které tato škola je, nemůže převzíti náklad na její vydržování. Je naprosto nutno, aby několik újezdních obcí, tedy celý újezd mohl lehce školu vydržeti a také všechny obce by měly z této školy prospěch.

Prosím vás tedy, věnujte této otázce pozornost a vydejte co nejdříve zákon dávno připravený o újezdních školách měšťanských, aby venkov náš nebyl ochuzen kulturně a chudší jeho část také existenčně. Beztoho měšťanské školy jsou ohrožovány tím, jak se zachází s učitelstvem měšťanských škol. Prohlédnete-li si statistiku měšťanských škol, najdete, že jsou na venkově měšťanské školy, kde třeba pouze zatím jen ředitel má zkoušku pro měšťanskou školu a všechno ostatní učitelstvo je výpomocné, na čas potřeby přidělené a bez zkoušky.

První a nejdůležitější věcí pro každou školu jest učitel. Nemáme-li dosti připraveného učitelstva, zabíjíme ten typ školy. Tento typ je praktický a potřebný. Ale proč nedělají učitelé zkoušky? Protože zkouška ta je nákladná, velmi pracná a protože za ni učitel docela nic nemá. Tu je zákon zabijákem rozvoje školy. Tomu můžeme věnovati trochu pozornosti.

Vážený senáte! Četla jsem kdysi znamenitou studii jednoho historika o zchudnutí Španělska a historik dokazoval, že to byl špatný daňový systém a pochybné zákonodárství, které přivedlo kvetoucí tuto zemi na kraj bídy. Četla jsem jinou studii o zpustnutí italského venkova. V Italii místo pěkných budov, jaké kdysi tam byly, místo krásných vil vznešených Římanů atd. jsou hromady kamení a z kamene narovnány domy bez oken, kde světlo jenom otevřenými vraty vniká, kde není vůbec, prosím, komínů. To udělala ta daň z oken a daň z komínů. Vážení přátelé! Někdy malicherné zákony, nedosti uvážené, mohou míti i vražedný účinek. Proto říkám: Věnujte péči učitelstvu měšťanských škol, odměňte ho za jeho námahu tak, aby aspoň to stálo za to na té škole vyučovati, sice jinak budeme ohrožovati zájmy prostého lidu a budeme mu snižovati vzdělání.

Vážení přátelé! Vždycky bylo duchem našich buditelů, abychom si hleděli školy, abychom hleděli zvyšovati úroveň celého národa. Vážení pánové a dámy! Stalo se, že jsme dostali pochvalu my všichni, celý náš národ, od ministerstva financí, že u nás deflace se uskutečnila, a že se ji podařilo provésti. Proč? Poněvadž u nás bylo vzdělání lidu, který měl tu vlast rád a dovedl pochopiti dosah toho díla a dovedl také nějakou okamžitou oběť přinésti k hospodářskému blahu státu. Rozeznávají se republiky - teď jsou republiky v modě - presidentské a parlamentární. To je malé rozdělení. Musíme rozeznávati republiky s občanstvem vzdělaným a s občanstvem nevzdělaným. My žádný si nepřejeme poměrů albánských, nepřejme si ve své vlasti poměrů, jakých je v Mexiku anebo v jiných středoamerických republikách. Rozdíl záleží především ve vzdělání občanstva. Chceme-li zajistiti další rozvoj naší republiky, musíme toto vzdělání občanstva podporovati; jak pravím, vzdělání, které je dostatečné pro poddané, není dostatečné, není naprosto dostatečné pro občany republiky.

Tak mně připadá někdy, když slyším ty stížnosti o tom, že jsme překrmeni školami, že jsme daleko předběhli dobu atd. a vyciťuji z toho snahu snížiti vzdělání lidové, že ten lid méně vzdělaný se snadněji ovládá. Poukazuji pouze na Rusko anebo na některý jiný stát, na Bulharsko, Macedonii a pod., že i lidé velmi málo vzdělaní, velmi zanedbaní v ohledu vzdělávacím jsou schopni revoluce a dokonce revoluce velmi nepromyšlené a revoluce takové, která národohospodářský vývoj na dlouhá léta podlomí.

Kdo spoléhá na nevzdělanost lidu, špatně počítá a přepočítá se, vážení přátelé. Kdysi jsem jela s jedním Rusem a ten mně řekl: >Vy myslíte, že u vás k žádnému převratu nedojde?< Já povídala: >Ano, proto a proto atd.< >Ach, to by ti vaši bohatí a mocní musili míti srdce a také trochu rozumu a toho není.<

Kdykoli slyším o obmezování školy, vždycky si myslím: Bohužel není toho rozumu mezi těmi bohatými a mocnými.

Vážení přátelé! Varujme se všeho, co školství snižuje a co vadí jeho rozmachu. To se nám nikdy nevyplatí. Tolik jen mohu říci. Ba naopak musíme se snažiti, abychom doplňovali školu obecnou. Kromě zřízení náležitých újezdních škol měšťanských nechať se zřídí všeobecné školy pokračovací, ne pouze pro živnostníky - což v republice máme jen živnostníky - ne pouze pro obchodníky, ale pro člověka, pro občana. Ať se zřídí tak, aby prospívaly každému rolníkovi jako řemeslníkovi, aby to stavovství nám nevniklo i do vzdělání. To by byla ohromná chyba.

Máme již zákon o školách pokračovacích; jen ho uskutečnit. Proto není potřebí zdržovati a omezovati jej, zejména tam, kde to nestojí velký náklad. Myslím, že je správné, když volám všechny strany, ať pravice, ať levice - jak se to říká: Pomozte nám zvedati a zdokonalovati naši obecnou školu, což je zájmem a prospěchem celého národa! (Potlesk.)

Vážený senáte! Dovolte. Mam ještě jednu kulturní věc, která se nedotýká přímo škol obecných, ale která potřebuje, aby zde byla přednesena. Svého času po revoluci přijali jsme na střední školy řadu učitelů tělocviku z našich krajanů a spoluobčanů, kteří z Ruska musili pro politické poměry utéci. Byli to běženci, ale českého původu. Tito učitelé tělocviku, kteří nemají literního vzdělání takového, jak nynější normy středoškolské předpisují, mají býti propouštěni a vypovídáni nyní po 10 letech republiky, kdy dosáhli stáří namnoze přes 40 let a kdy nemají možnosti uchytit se jinak existenčně. Je to povinností nás, jejich rodáků, je to lidskou povinností, abychom nevyháněli lidi na pokraj zkázy, abychom za to, co dosud s láskou dělali, napřed v Rusku a potom u nás, že mezi naší mládeží šířili myšlenku sokolskou a vzorný tělocvik Tyršův, ponechali je na jejich místech, abychom je nechali dosloužiti, dožíti a jejich rodinám dali pensi. Týká se to celkem asi 40 lidí. Není to ohromný náklad, jehož zatížení navrhuji, je to příkaz lidskosti a pravím: Přimluvte se, podepřete mne v této snaze, abychom vůči těmto svým krajanům vykonali svoji lidskou povinnost! (Potlesk.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má dále pan sen. Tschapek.

Sen. Tschapek (německy): Slavný senáte! Také v tomto roce považuji za svou povinnost, abych jako zástupce německé strany živnostenské zaujal stanovisko k předloženému státnímu rozpočtu na rok 1928 a abych naše stanovisko v té věci objasnil. I když v předloženém rozpočtu shledáváme ještě mnohé, co tužbám a požadavkům německého lidu, německého živnostnictva a obchodnictva úplně nevyhovuje, tož musíme přece uznati, že se rozpočet proti loňskému roku zlepšil. Přesto považuji za svou povinnost, abych poukázal k některým odstavcům rozpočtu a abych přednesl několik přání a stížností obchodnictva a živnostnictva.

Pan ministr financí pokoušel se ve svém exposé po dobu 1 a půl hodiny v senátě objasniti, že jsme nyní došli od schodku k přebytku, že státní rozpočet také formálně je stabilisován. Nalezl dále krásná slova o mnohých a vysokých daních, které mají býti sníženy, vydal výzvu k spořivosti a vystoupil proti přepychu a poživačnosti. Kdyby snížení daní jevilo své účinky již také na státní rozpočet na rok 1928, pak bylo by to uspokojením pro celý střední stav. Ale také předložený státní rozpočet dává poznávati ještě velmi málo o tomto snížení. Poněkud uklidňujícím způsobem působí, že rok 1928 je prvním rokem, jenž jest aktivním, t. j. že má dáti přebytek. Má tedy rok 1928 býti rokem, který po sedmiletém hospodaření se schodkem přináší nyní hospodaření s přebytkem. Doufejme, že tento stav potrvá také po pozdější léta a že projeví své účinky ve snížení daní a dávek.

Hlasovali jsme letošního roku pro reformu zákona o přímých daních v tom vědomí a přesvědčení, že tento daňový zákon má přinésti snížení daní, obzvláště pak malým poplatníkům úlevy, jichž právě tito nejnutněji potřebují. Bylo by bývalo také pro obchod a živnosti trvale naprosto nemožným, snášeti toto zatížení přímými a nepřímými daněmi a vysokými obecními přirážkami. To dokazují zajisté obrovské daňové nedoplatky, jejichž úplné vymožení zajisté jeví se zcela vyloučeným a při kterých bude nutno provésti úlevy a slevy. Mluvil-li pan ministr financí o úsporném systému, pak budiž k tomuto úspornému systému přihlíženo obzvláště u ministerstva věcí zahraničních. Pozoruhodno je zajisté, že skoro všechny státní podniky jsou pasivní, vidíme zde zcela jasně, že se zde namnoze nedostává obchodní kalkulace. Podniky, které se nalézaly dříve v rukou soukromých osob, akciových společností a pod., přinášely namnoze značné čisté zisky, ale jakmile převzaty byly do státní režie, vykazují po zcela krátké době značné úbytky. Mělo by se vycházeti ze zásady, že také tyto státní podniky musí krýti svou veškerou režii, jak tomu jest u soukromých podniků. Nesmí se právě používati těchto státních podniků k tomu, aby se z nich tvořily zaopatřovací ústavy pro jisté vrstvy obyvatelstva.

Poukázal jsem již na veliké daňové zatížení živnostnictva a obchodnictva. Obnos 7.05 miliard, který má býti sehnán na daních, dávkách, poplatcích atd., dokazuje nám zajisté s dostatek, co máme očekávati také v roce 1928. Obzvláště povážlivým jeví se mi to, že daň z obratu zařazena je částkou skoro 2 miliard. To znamená, že jest úmyslem výsledek daně z obratu v roce 1928 zase zvýšiti. Byl bych spíše myslil, že daň z obratu v roce 1928 musila by poklesnouti, kdyby měla míti účinek resoluce, kterou naše strana podala prostřednictvím posl. Stenzla roku loňského a která také byla přijata, resoluce, která směřuje k tomu, aby pro malé živnostníky a obchodníky sjednána byla s úřady, které daň vyměřují, určitá roční částka. Že skoro nikomu není možno tyto daně platiti, vysvítá zajisté také z toho, že mezi příjmy na daních figuruje 70 milionů za exekuce, pokuty a pod. Nedokazuje nám to s dostatek, že velmi mnohým lidem je naprosto nemožno dostáti svým daňovým předpisům? Zdali tyto daňové nedoplatky lze vydobýti bezohlednými exekucemi anebo uloženými tresty, o tom pochybuji. Kdyby se solidně postupovalo povolováním splátek a kdyby se bral zřetel k situaci stavu živnostnického a obchodnického, dosáhlo by se po mém názoru více nežli tím - jak se nyní děje v mé domovině - když nový mladý exekutor chodí od jednoho domu ke druhému a zabavuje dárky k Vánocům, namnoze také způsobem, který odporuje všem zákonitým ustanovením a tím dociluje jen pravého opaku. Exekuční zájem u živnostníků nesmí jíti tak daleko, aby se jim vzal veškerý úvěr, anebo aby se jim zabavovaly i nejmenší prostředky, kterých potřebují ke svému živobytí. Dlužno živnostníkům přiznati jistou ochranu jejich požadavků před nespravedlivými zásahy berních správ, takže by ministerstvo financí mělo vydati nařízení, že by se exekuční zájem u živnostníků pro daňové nedoplatky směl vztahovati jen na takovou část pohledávek, která činí 25% čistého zisku z dodané práce. Zbývajících 75% mělo by zůstati vyňato z exekučního zájmu na suroviny, mzdy, dávky, činži, režii atd. Berní správy počítají také náklad za sepsání exekučních žádostí přesně podle advokátního tarifu. Také v tomuto případě mělo by býti vydáno nařízení, že berní správy nejsou oprávněny počítati za sepsání exekučních návrhů jakéhokoli druhu poplatky, jaké obsahuje advokátní tarif. Tato praxe měla by býti ihned odstraněna.

Při knihovním zajištění daňových nedoplatků musí býti stanoveno, že toto zajištění smí býti provedeno jen tehdy, nemá-li berní dlužník žádného jiného movitého majetku a je-li zde prokazatelně nebezpečí v průtahu. Zákon ze dne 8. října 1924, č. 235 Sb. z. a n., poskytuje poplatníkům výhodu, že v případech zřetele hodných žádati mohou za odpis daňových nedoplatků až včetně do roku 1923. Tento zákon měl by býti rozšířen až na rok 1927. Přesto jsou živnostníci, kteří takovouto žádost podali a namnoze také něco zaplatili, exekvováni pro tyto nedoplatky. Bylo by povinností poukázati berní úřady, aby ihned zastavily tyto exekuce pro nedoplatky až do roku 1923, pro které bylo žádáno za odpis.

Chci se nyní trochu obrátiti na ministerstvo obchodu. Pohlédneme-li na to, co bylo preliminováno pro toto ministerstvo, a srovnáme-li to s požadavky ostatních ministerstev, pak dojdeme zajisté k poznání, že příděly pro toto ministerstvo jsou velice macešské. A přece právě u tohoto ministerstva, které má tak nesmírný význam pro celý střední stav, nemělo by se tak spořiti. Malé zvýšení oproti loňskému roku u položky zvelebování živností je tak nepatrné, že při velikém hospodářském boji, který dnes musí vésti celý střední stav, znamená jen kapku vody na horký kámen. Státní živnostenské radě, zemské živnostenské radě dlužno přikázati větší pole působnosti, nežli jak tomu je dosud. Dlužno však také dbáti jejich dobrozdání a návrhů, bráti je v projednání, a nikoli, jak tomu bylo dosud, přecházeti jednoduše přes jejich popudy a návrhy. Zemská živnostenská rada v Čechách měla by býti obdobně jako na Moravě rozdělena v sekce, a to v sekci českou a německou, které by pak své požadavky a návrhy předkládaly ústřední sekci. Vybudování pokračovacího školství dlužno věnovati mnohem více prostředků a povšimnutí. Pokračovací školství má mimo to býti přikázáno ministerstvu obchodu. Dosavadní úvěry u kapitoly pokračovacího školství nevyhovují v nejmenším tužbám stavu obchodnického a živnostnického. Přejeme si, aby konečně jednou započato bylo s reformou živnostenského pokračovacího školství, které si přejeme a která již dlouho jest ohlašována, a aby tato věc předložena byla parlamentu. Musíme pečovati o to, aby se našemu dorostu dostalo dobrého teoretického a odborného vzdělání, a to dobrým vyučováním v pokračovacích školách, zřízením odborných škol a přičleněním odborného vyučování k pokračovacím školám. Bylo by také uvažovati o tom, když namnoze jsou na venkově učňové, kteří bydlí daleko od města a kterým není možno navštěvovati pokračovací a odborné školy, zdali by nebylo na místě, aby učňům ještě před ukončením jejich učňovské doby v tříměsíčním nepřerušeném kursu dostalo se vyučování, jež by obsahovalo celou učebnou látku živnostenské školy.

Ministerstvo sociální péče vykazuje pro rok 1928 náklad 865 milionů. S tímto obnosem má ministerstvo plniti také veliký úkol péče o nemocné, invalidy a ty, kteří potřebují pomoci. Také tento obnos nevykazuje potřebnou výši pro účel, pro který ho má býti upotřebeno, tak aby všem těmto potřebným lidem jen poněkud spravedlivě mohlo býti vyhověno. Poukazuji zde na situaci našich válečných invalidů, která by novelisací zákona měla býti zlepšena. Je kulturní hanbou, když dnes ještě tito invalidé nedostatečnou podporou jsou nuceni k tomu, aby z almužen si zjednávali živobytí, tím že svoje vady ukazují na ulici. Zde bylo by povinností státu pečovati o tyto největší ubožáky, ze kterých se bez jejich viny stali mrzáci. Že v nejbližší době lze očekávati novelu sociálního pojištění, dlužno uvítati, poněvadž tato reforma prospěje netoliko zaměstnavatelům, nýbrž také zaměstnancům. I když se v této novele nevyhoví všem přáním obchodnictva a živnostnictva, musíme býti spokojeni aspoň s tím, že alespoň naše hlavní požadavky z velké části mají býti splněny. U mnohých pojišťoven ozývají se stížnosti do špatného finančního stavu. U všech těchto ústavů mělo by se zajisté vyhověti přání ministra financí a mělo by se spořiti. Ale že tomu tak u mnohých ústavů není, vysvítá z toho, že ministerstvo sociální péče nařídilo provésti přísnou revisi finančního hospodářství pojišťoven a zakázalo další stavění budov a paláců. To je dosti výmluvné.

Obracím se nyní k zaměstnávání zahraničních pomocných sil v Československé republice. O tom mluvil před tím již kol. Jesser, i musím mu přizvukovati potud, že předpokládám, že tento zákon zde nebude k tomu, aby nás chránil, nýbrž že sjednán bude jen proto, aby od nás vzdaloval německé cizince. Bude-li sjednán takovýto zákon na ochranu domácího trhu pracovního, pak není to pro všechna povolání stejné. Dobrým to bude jen pro taková povolání, kde je s dostatek pracovních sil, jinak vypadá věc u takových povolání, kde je nedostatek kvalifikovaných sil. Poukazuji zde na dámské kadeřnictví, obzvláště v době saisony v lázeňských městech a v místech letního pobytu. Není zde nedostatek kvalifikovaných sil v tomto povolání, ale tyto síly nestačí krýti potřebu po dobu lázeňské saisony. Při udělování povolení činí se však takové potíže a předpisují tak vysoké obnosy, že namnoze není možno je platiti. Když, jak jsem již zdůraznil, dostane někdo povolení k cestě sem, musí zaplatiti obnos, který mu není možno sehnati v krátké době trvání saisony v lázeňských městech. Zákon jedná o obnosech 20 až 1.000 Kč, a ačkoli jsme si stěžovali, předpisují se stále ještě obnosy 300-500 Kč za každého pomocníka, ačkoli nám na naši intervenci v ministerstvu, jakož i od úředníka ústředního úřadu práce bylo slíbeno, že pro tuto krátkou dobu přichází v úvahu nejvýše poplatek 30-50 Kč. Nyní se na radu pana ministra Šrámka obrátili někteří o snížení dávky, uvádějíce důvody, na ministerstvo sociální péče, ale bez jakéhokoli výsledku. Chtěl bych poukázati ještě na jeden nešvar, jenž činí ilusorním povolení, dostati sem lidi z Německa. Tak vidíme na př., že po skončení saisony mohou lidé z Karlových Varů a Mariánských Lázní bez obtíží cestovati do Švýcarska. U nás se ovšem činí uvedené potíže. Zjednati zde pořádek a uvésti na pravou míru poplatky za úřední jednání pro kadeřnické zaměstnance bylo by úlohou ministerstva sociální péče.

K ministrovi veřejných prací chtěl bych se obrátiti s prosbou, aby při zadávání veřejných prací vzat byl zřetel také na německé živnostnictvo. Nežádáme nic nespravedlivého, nýbrž jen to, aby vzat byl zřetel na zájmy německého živnostnictva v německém území. Že ministerstvo veřejných prací odvolalo osnovu zákona o civilních inženýrech, bylo zajisté příkazem povinnosti, poněvadž všichni na této věci zúčastnění stavební živnostníci a stavitelští mistři s veškerou rozhodností proti této osnově zákona protestovali. Deputaci, která dne 7. prosince intervenovala u pana ministra Spiny, dostalo se určitého slibu, že tato osnova zákona v nynější formě nebude projednávána, nýbrž že vypracována bude nová osnova zákona, která má býti projednávána a vypracována s přibráním živnostenských organisací, jakož i odborových organisací, jež přicházejí v úvahu. Doufám, že tento postup bude také zachován a že vyhověno bude přáním těch, kdož přicházejí v úvahu.

Co se týče kapitoly ministerstva vyučování a národní osvěty, nemohu naprosto pochopiti, že zde má nastati omezení nákladu. Měly by přece pro vyučování lidu býti naopak preliminovány mnohem vyšší obnosy nežli jaké nalézáme v rozpočtu. Budoucnost státu, veškerého lidu, leží ve vychování a vzdělání, a nesmí se tudíž také šetřiti prostředky pro tyto věci. U mnohých položek nebylo šetřeno. Tak napadá mně zase výdajová položka pro menšinové školy, která činí 71 milionů oproti 61 milionům roku loňského. Ale pozoruhodné při tom je, že se těchto obnosů používá jen pro české menšinové školy a že pro německé školy nezbývá skoro ničeho. Bylo prokázáno, že se takovéto české menšinové školy zřizují také pro dvě až pět dětí, které namnoze byly sem přibrány z daleka, a byl pak také na německé rodiče vykonáván nátlak, aby své německé děti posílali do těchto menšinových škol. Kde je zde rovnoprávnost? Budou se také roku 1928 zřizovati zase jen české menšinové školy a zůstanou Němci bez povšimnutí? Zde měli by pan ministerský předseda a pan ministr vyučování příležitost, aby splnili průpověď: >Každému, což jeho jest!< Ministerstvo školství a národní osvěty obrátilo se na živnostenské školy pokračovací o dobrozdání stran přeměny trojtřídních pokračovacích škol ve dvoutřídní s desítiměsíční dobou vyučovací. Bylo by přece při takovýchto anketách naléhavě potřebí slyšeti živnostenské korporace, dříve nežli se chtějí provésti takovéto hluboko zasahující změny v živnostenském školství pokračovacím. Proti této přeměně musím se na základě usnesení živnostenských korporací a odborových organisací ohraditi.

Při kapitole >Ministerstvo železnic< musím projeviti názor, že rentability stále více ubývá, čehož příčinou po mém názoru je dopravní nejistota, nepohodlí při cestování a nové technické prostředky cestování. Mělo by se zde pečovati o to, aby ministerstvo železnic něco proti těmto zlořádům podniklo, aniž by ovšem cestující obecenstvo ještě více zatěžovalo. Zde bylo by si věru možno vzíti příklad ze říšsko-německých železnic. Již roku loňského projevil jsem při této kapitole svůj podiv nad tím, že některé tratě a stanice jsou obzvláště zanedbávány. Co je toto příčinou, vymyká se mému soudu. Chtěl bych zde poukázati jen zcela krátce na poměry ve stanici Staré Splavy na trati Praha-Georgswalde. Staré Splavy jsou letním sídlem na Dokském jezeře a v létě výletním místem tisíců turistů. Celé školní třídy přijíždějí se podívati na Staré Splavy. Lze prokázati, že se mnohé neděle u pokladny jízdenek ve Starých Splavech vydá přes tisíc jízdních lístků. Přes to nemají Staré Splavy žádného nádraží, ani ochrany proti nepohodě, takže cákající obecenstvo vystaveno je zlobě počasí. Také žádného záchodu nemá stanice Staré Splavy, což přece při čilém ruchu obzvláště v létě dlužno označiti za velice nehygienické. Přes dlouholetou námahu obce nebylo dosud možno, aby Staré Splavy dostaly nádraží a záchod. Bylo by na čase, aby ministerstvo železnic odstranilo tento nedostatek. Také o nebezpečných dopravních poměrech na stanicích Chřibská-Rybniště a Česká Lípa jsem se zmínil již roku loňského, a je věru zázrakem, že se na těchto stanicích nepřihodí ještě více neštěstí, nežli tomu již bylo. Také vlakům, které ráno o 6. hodině jezdí z Mimoně do České Lípy a vozí sta školních dítek a dělníků, měla by se věnovati větší pozornost, aby tito, jak se tak často stává, nemusili jezditi na této trati ve studených, tmavých vagonech.

Při ministerstvu národní obrany vyslovuji očekávání, že od nynějška bude na syny živnostníků při osvobozování od vojenské služby brán větší ohled nežli v minulých letech. Praxe, která dosud panovala posílati totiž domů ty, kteří byli vylosováni, nemůže býti označena za nejlepší. Došlo v posledních letech k nespravedlivým případům, že synové vdov, které jich naléhavě potřebovaly k vedení obchodu anebo živnosti následkem úmrtí otce, musili svou služební povinnost vykonávati dále, kdežto jiní mladí lidé byli určeni losem, posláni domů a pak doma nemohli nalézti žádnou existenci a žádnou práci.

Dospívám-li ke konci svých vývodů k tomu, abych zcela krátce promluvil o politickém stanovisku své strany k vládě, prohlašuji, že jsme se připojili k aktivistickému směru, že jsme však nikdy neměli na mysli to, co nám tak často vytýkají ostatní německé strany, totiž zradu na německém lidu, nýbrž naopak, že jsme se svou spoluprací snažili pracovati pro německý lid a vyzískati, co bylo možno. Že naše stanovisko za nynějších poměrů bylo dobré, to vysvítá také z posledních obecních voleb, při kterých moje strana mohla vykázati značný úspěch. Držíme se zásady, kterou si stanovila naše strana: zdravým hospodářstvím k síle lidu! A tohoto hesla budeme se vždy držeti. I když uznáváme, že se v uplynulém roce leccos pro německý lid zlepšilo, pak není to stále ještě v žádném poměru k počtu Němců v této republice a k jejich výkonům. Pan ministerský předseda Švehla stanovil heslo >rovní mezi rovnými<. Doufám, že toto heslo také provede, jak si je myslil. Bude tudíž úlohou jeho vlády pečovati o to, aby také Němci měli táž práva jako Češi. Zde dosud nemáme důkazu o tom, že toto ujišťování není prázdným slovem. Jestliže sami vůdcové německých oposičních stran prohlašují, že zásadně nezamítají účastenství ve vládě, bude-li jim k tomu umožněna cesta a když dále prohlašují, že hlásají dorozumění od lidu k lidu, pak zajisté také tyto německé strany podaly důkaz toho, že jsou ochotny v tomto státě spolupracovati, bude-li také Němcům dáno to, co jim patří. Při této příležitosti chci také projeviti potěšení z toho, že také nový předseda klubu německé národní strany mluví pro dorozumění se německých stran mezi sebou a že otevřeně prohlásil, že by chtěl překlenouti rozpory, které bohužel ještě mezi německými stranami existují. Jsem přesvědčen, že mluvím ve smyslu své strany, když jeho volání po spolupráci uznávám a pravím: Je-li toto volání míněno poctivě, a shledají-li se všechny německé strany, pak se také moje strana zcela rozhodně připojí k přání pana dr Roscheho.

Když jsem zde krátce přednesl přání a stížnosti, doufám, že v příštím rozpočtu bude k nim přihlédnuto, i prohlašuji z toho důvodu, že budeme hlasovati pro rozpočet na rok 1928. (Potlesk.)

Místopředseda Böhr: Slovo má pan sen. Chlumecký.

Sen. Chlumecký: Slávny senát! Najsmutnejšie kapitoly vo štátnom rozpočte Československej republiky sú desiata a sedemnásta, to je školstvo a národná osveta a sociálna pečlivosť. To sú dve Popelky medzi druhými svojimi hýčkanými sestrami. Pre národnú osvetu a sociálnu pečlivosť macocha buržoazia nemôže mnoho venovať, poneváč jej vlastné dietky, národná obrana, byrokracia, policia, korupcia a klerikálna posluhovačka všetko spotrebujú pre seba. Čo nepohltne moloch militarizmu a žralok klerikalizmu, to rozdelí buržoazia medzi svojich reprezentantov, zástancov, sluhov, svojich filozofov, učencov, národohospodárov, diplomatov a zbytok dá do pokladieň svojich zkrachovaných bánk, na volebný fond svojich strán a na rôzne druhé korupčné fondy. Tak ako sa buržoazia veľmi netrápi o to, môžu-li váleční poškodenci vyžiť alebo nie a bezohľadne snižuje im ďalej a ďalej tu skúpu almužnu, ktorú im z pokladne vypláca, do ktorej sama nič nedáva, tak aj šetrí na školstve a národnej osvete a netrápí sa o to, je-li po dedinách dostatočný počet škôl, učiteľov alebo nie. Najmä na Slovensku sú žalostné pomery, čo sa týka školstva; tam sú ešte dediny, v ktorých nemajú učiteľov. Tak môžem na pr. poukázať na obec Donovaly v podtatranskej župe, kde je vyše 100 školou povinných detí, ale tento rok ešte sa tam nevyučovalo, lebo nemajú učiteľa. Čítať a písať sa tedy mladá generácia v Donovaloch nenaučí, ale je postarané o to, aby sa naučila modliť a pánov zamestnávateľov milovať a veriť, že na druhom svete je to veľmi krásne. Farára tam majú. To sa ešte nestalo, aby na Slovensku zostala jedna dedina celý rok bez farára. O takéto svetlo minister národnej osvety postará sa vždy svedomite.

Taktiež obce Polhora a Maša v okrese breznianskom nemali vyše jedného roku učiteľa a len teraz uprostred novembra dostali v Polhore, kde je viacej ako 100 školou povinných detí, učiteľku. To sú neudržiteľné pomery. Na jednej strane sa peniaze z pracujúceho ľudu vytlačené rozhadzujú marnotratne na všetky možné darobné účely a na druhej strane nieto dostatočných prostriedkov na výchovu dedinskej mládeže, nieto prostriedkov na slušné honorovanie učiteľov, aby mohli bez starosti sa venovať svojmu vysoko dôležitému povolaniu. Pracujúci ľud, z mozolov ktorého celý štátny aparát je vydržiavaný, má nárok na to, aby jeho dietky dostaly dobrú školskú výchovu, čo je len vtedy možné, keď učitelia s láskou vykonávajú svoju povinnosť.

Na Slovensku máme veľa církevných škôl a taký učiteľ na církevnej škole je úplne odvislý od farára. On si to na žiadny pád nesmie pokaziť s farárom. Tento vo vedomí svojej moci považuje učiteľa za svojho poníženého služobníka. Farár má 10 ráz tak veľké príjmy ako učiteľ. S pedagogického hľadiska pozerané, je to nanajvýš smutný zjav. Akú že autoritu môže mať taký dedinský učiteľ u školskej mládeže, keď táto vidí, aký veľký pán je ten pán farár s jeho >učenosťou< oproti mizerne platenému učiteľovi, ktorý musí byť organistom a polovičným kostolníkom, aby sa mohol najesť. Pravda je síce, že v stredoveku bol na tom učiteľ ešte horšie, že musel byť aj hrobárom a musel zvoniť, ale dnes by on mal predsa len v civilizovanom štáte stáť vo vyššej hodnosti, vo vyššej úcte, ako človek, ktorý síce dlhšie sedel vo školskej lavici, ale ľudu nič cenného nedáva, nič mu neosoží, bez ktorého by sa svet docela dobre krútil - ba lepšie krútil. Ako drze vytrčuje u nás klerikalizmus rohy, je vidno z toho, čo vravil posl. páter Stašek v poslaneckej snemovni, keď sa jednalo o úhrade pre učiteľské platy. On vravil: Obyvateľstvo velmi ťažko by nieslo v dnešnej dobe drahoty a vysokých cien, aby novými dávkami, určenými pre učiteľské platy, bola drahota ešte zvyšovaná, a to tým skôr, že značná časť obyvateľstva nesympatizuje so smery, ktorými veľká časť učiteľstva na našich národných školách je ovládaná a pre ktoré dnes panuje medzi občianstvom a učiteľstvom mnoho nechutí, odporu, áno priameho nepriateľstva. Je to jedno z najväčších nešťastí nášho národného života, že občianstvo pozbudlo úcty k veľkej časti nášho učiteľstva a vidí v ňom nie už, ako tomu bývalo prv, svojho radcu, vodcu a otca, ale svojho odporcu a nepriateľa.<

Veľká časť občianstva na dedine ide za farárom, to je pravda. Pod jeho vlivom stoja všetky staré baby a chlapi analfabeti, ktorí sa dajú ľahko poštvať od farára proti pokrokovému učiteľovi. Ale tiež je pravda, že veľká časť občianstva, a síce tá rozumejšia, nevidí dnes už vo farárovi svojho radcu, vodcu a otca, ako to kedysi bývalo, ale vidí v ňom zástupcu vykorisťovateľov, vidí v ňom svojho najväčšieho nepriateľa, ktorý ho vždy len ukľudňuje, utišuje a napravuje, aby pre pánov usilovne a zdarma pracoval, že dostane za to odmenu od pánaboha. Platiť na kongruu, to podľa pátera Staška obecenstvo ťažko nenesie. Ono to robí s radosťou pri dnešnej drahote! Toho istého názoru je aj minister národnej osvety; zvýšenie kongrui vraj stálo >málo<, len 41 miliónov. Pravdepodobne je klerikálom 41 miliónov ešte málo. Oni budú mať apetít na ďalšie prilepšenie a vymôžu si ho pri dnešnom reakčnom režime. Keby sa bolo polepšilo učiteľom národných škôl o 41 miliónov, bolo by bývalo prospešnejšie pre národ a vlasť; nemusely by byť na Slovensku obce bez učiteľov, za čo by sa mohol minister Hodža hanbiť. Pán Hodža ale, ako sa vyslovil, hanbil by sa len vtedy, keby náš štát nedával peniaze ruským kontrarevolucionárom. Je to zvláštny patron, ten pán minister národnej osvety! Páter Stašek vyprával v poslaneckej snemovni strašné veci: >Mládež na našich školách se učí: není Boha, neni duše, neni života posmrtného, neni rozdielu mezi človekom a zvieraťom.< Že kňazi nechcú, aby ľud poznal pravdu, je pochopiteľné. Oni predsa z hlúposti ľudu žijú. Rozdiel medzi človekom a zvieraťom je - páter Stašek nemusí štvať staré baby proti bezvercom - a síce ten, že človek stojí ohromne vysoko nad všetkými ostatnými živočichmi rozumove. Aj opica stojí rozumove vysoko nad kravou a mohla by byť uražená, keď ju páter Stašek postaví do jednej kategorie s kravou, alebo dokonca s blchou. Páter Stašek sa zhrozil nad tým, že v učebnici dejepisu pre prvú triedu stredných škôl dr Pešek vykladá hneď na prvej strane, že prví ľudia žili v korunách stromov, jedli surové mäso a bránili sa zubami a nechtami ako zver, a to pred stotisícmi rokmi. Jemu natľkli do hlavy, že boh stvoril človeka pred pomerne krátkym časom a že tento hneď vyzeral tak, ako dnes civilizovaný Európan vyzerá, len že nemal šatstvo a živil sa len jablkami a hruškami zo stromov, ktoré boh sám pre neho zušľachtil. Surové mäso nejedol, ale hneď vedel oheň si urobiť a varil a smažil ho a boh mu dal do ruky hotovú ližicu, aby mohol civilizovaným spôsobom polievku jesť. Tak si to predstavuje páter Stašek a negramotné staré baby. Moderná veda však dokazuje docela niečo iného. A svet pokročil už tak ďaleko, že výzkumy geológov majú v ňom väčšie porozumenie, ako výzkumy teológov. Nech sa neopovážia klerikálovia školu zneužívať pre vychovávame indolentných abonentov na posmrtnú blaženosť. Robotníctvo nenechá si svoje deti ohlupovať. Ako je vidno zo zprávy výboru rozpočtového, priznáva naša buržoazia docela otvorene, že chce mládež vo škole i mimo školy tak vychovávať, aby jej bola vštiepená úcta k zákonom, ktoré ona vydáva proti ľudu, a aby kapitalistický štátny poriadok držala za ten najlepší. Proletárskej mládeži má byť i naďalej a vo väčšej miere znemožnené cvičiť vo federovaných telocvičných jednotách, lebo mládeži vraj nemá byť vštepovaná nenávisť na miesto lásky k bližnému. Buržoazia chce nahovoriť robotníctvu, že Sokoli a Orli vychovávajú mládež k láske k bližnému a hlavne pracujúcemu, triedne uvedomelému proletariátu.