Dnes už ustal i tento pán: teraz balamúti Ameriku. No páni tam za hranicami neustali ani dnes a najnovšie videli sme v Slovenskom Meste pod Šiatrom provokáciu, kde na vrchu pniacemu sa zpoza hraníc na Slovenské Mesto pod Šiatrom veľkými elektrickými lampami vzkazovali nám: >Nem, nem soha< a v samom meste maďarskom na mori zástav viditeľná bola velká čierna začiatočná litera >trianoni<. Ministerstvo zahraničných vecí a národní obrany by malo pozornosťou sledovať takéto provokatívne pohyby už či civilné alebo vojenské a byť vždy na stráži celistvosti nášho Slovenska.

Moja strana a každý jej prívrženec stojí za nedotknuteľnosť trianonskej smluvy (Výborně!) a vlastným životom ochrání každú piaď slovenskej zeme. (Výborně!)

V mojej reči dnešnej chcem sa zaoberať s položkami rozpočtu, ktoré bijú špeciálne do očí a ktoré postavené sú na úkor živnostníctva a obchodníctva. Medzi položkami je položka ministerstva pre zásobovanie ľudu, ktoré ministerstvo je už dnes štátnou zbytočnosťou a ktoré pohlcuje predsa len peknú sumu niekoľko milionov. Zvlášte do očí bije výdavok 4 mil. 98.500 Kč pre úrady na potieranie úžery, tak ako i položka >občianska kontrola vo veciach zásobovacich< 17.500 Kč. Tiež položka: Príspevok k nákladom sboru pre občiansku kontrolu vo veciach zásobovacích 20.000 Kč a akcia zľavňovacia Kč 450.000. Toto sú vyhodené peniaze dnes, keďže máme slobodný obchod a konkurencia sama stláča ceny až na minimum zárobku a tak tieto položky slúžia na to, aby udržali sa ľudia úplne zbytoční a nepotrební, ale len na prenasledovanie i tak dosť ubitého stavu živnostensko-obchodníckeho súci. Ja by som si želal z uprímného srdca, aby v budúcoročnom rozpočte položky tieto ako i výlohy osobné a vecné s položkou 6,262.180 Kč úplne zmizly a tak, aby tomu zaťaženému národu i týmto sa obľahčilo.

Tak i pri ministerstve soc. pečlivosti pod položkou >Živnostenská inspekce< funguje výdavok 4,797.966 Kč ako í podpora konzumným družstvám delníckym 150.000 Kč dnes nemá oprávnenosti, aby štátny rozpočet obťažovala. Čo sa týka ministerstva železníc, prial by som si, aby do života uvedený bol našimi slovenskými podnikami tak túžobne očakávaný jednotný tarif. Zaiste mojím vrúcnym želaním by bolo, aby pri zadávkach a dodávkach stavieb, budov, tratí, tunelov, mostov, viaduktov, pražcov, uhlia a všetkých potrieb venovaná bola pozornosť slovenským záujmom, ač práve terajšie vedenie ministerstva železnic urobilo v tomto ohlade nápravu, než pociťovali sme to pred jeho predchodcami. Na tento čas v stavbe železníc na Slovensku prejavilo toto ministerstvo uspokojujúce porozumenie pre Slovensko.

Ministerstvo verejných prác, kap. 14, lit. 15, stavby budov a kúp a realít pre potreby civilnej štátnej správy: Položka príspevky obcí a žúp na stavbu budov: Čechy 1.000 Kč, Slovensko 56.500 Kč. Keď povážime to ohromné rozpiatie, o koľko viacej stavieb stavia sa v Čechách než na Slovensku, kde obce prispely 1.000 Kč a koľko menej než v Čechách stavia sa na Slovensku, kde obce musely prispeť 56.000 Kč, toto je vo štátnom rozpočte v mojich očiach pre budúcnosť tiež dôkladnej nápravy hodno. Pri tomto ministerstve dovolím si upozorniť na ten neudržiteľný pomer, že ľudia poctiví, snaživí, usilovní sú vháňaní zrovna do zúfalého stavu a tým, že za ich vykonané práce nedostávajú ani po rokoch na nesčíselné urgencie, výdavky obrovských obnosov na cestovnom, svoje peniaze a tak hatení sú v ďalšom pokračovaní svojich živností a podnikaní a ich rodina a oni sami hľadia istej záhube a biede v ústrety. Mám prípad, ktorý je snáď špecialitou u nás, že na stavbe jedného gymnázia vyučuje sa už druhý rok, podnikateľ podal svoj konečný účet dávno a učtáreň potrebovala jeden mesiac na konštatovanie toho, že dve položky nie sú podfajfkované červenou ceruzkou, lež len čiernou. Nuž toto sú zrovna vypočítané snahy zabiť a zničiť takého podnikateľa. Ja žiadam, aby v tomto ohľade rázna náprava zjednaná bola, aby na budúce členovia zákonodarných sborov nemuseli sme chodiť s takýmito krikľavými prípadami pred fórum zákonodarných sborov a takto verejne domáhať sa nápravy. Mnohí malí remeselníci boli nútení pre takéto pokračovania straniť sa štátnych prác.

Čo sa deje na Slovensku v jednotlivých berných správach s vymáhaním zastaralých daní, to v mnohých prípadoch postráda citu ľudskosti. Referenti a úradníci berných správ - česť výjimkám - zachádzajú s našimi živnostníky a obchodníky ako s nepriateľmi a poškoďovateľmi a nie ako s poplatníkmi štátu. Ponôs na podobné zachádzenie doniesol som do ministerstva financií hodne a v jedinom prípade musel som prezentovať, aby presvedčil som, 13 kusov predvolania k súdu na jeden deň, kde tento referent žaloval poplatníkov a vlastne on sám mal za jeho chovanie sedeť na lavici obžalovaných. Nečudujte sa, že ľudia pýtajú smrtonosnú zbraň a obracajú proti sebe, aby spasili sa od persekúcií a prenasledovania daňových úradov, ale páni moji, kto môže garantovať za to, že nestanú sa i také smutné zjavy, že ten revolver obráti v prvom rade na toho, kto vháňa ho do toho až konečne potom obráti túto zbraň proti sebe. A tu by sme sa mali zamysleť a povedať všetci, najmä ale sám pán minister financií, že to ďalej takto nejde. Náprava je tu potrebná a bije už ozaj dvanásta hodina, aby táto náprava prišla tak včas, aby predišlo sa prípadom, ktoré prípady mrcha svetlo vrhaly by zpoza hraníc na našu otčinu.

Ministerstvo financií by malo už konečne prijsť k tomu náhľadu, že keď vinou berných úradov nepredpisovaly sa dane vtedy, keď by poplatníctvo si tieto dane zaplatiť bolo mohlo, nemožno šmahom v jeden jediný rok požadať od ľudí veľké miliony na zastaralých daniach vtedy, keď platidlo valutárne je o mnoho vyššie, cennejšie, hľadanejšie a konjunktura obchodná u nás, obzvlášte ma Slovensku pod všetkou kritikou. Ak nechceme zabiť hospodársky celé desiatky tisícov existencií, čo by mohlo ohroziť pokladňu nášho štátu, zničením týchto desať tisícov poplatných jednotiek, musí ministerstvo financií dozráť k tomu názoru, že vezme do povahy valutovú diferenciu medzi dnešným a vtedajším časom, na podklade tomto vyrúbené dane sníží a upraví podľa vtedajšiej valutárnej hodnoty a umožní tieto sníženia dane na vtedajšiu valutárnu hodnotu splácať v maličkých viacročných splátkach tak, aby to nezaťažovalo prevoz dnešných živností a obchodov, a to bezúročne.

Takto docieli pán minister financií, že to poplatníctvo mu tieto dane do haliera zaplatí, ale exekúciami, priratovaním úrokov z úrokov a licitovaním dosiahne práve opaku.

Nemožno pri malých obchodníkoch a živnostníkoch dožadovať zaplatenie do konzekvencií posledného haliera v tú dobu, keď jedinej firme ministerstvo toto odpúšťa 32 miliónov na zastaralých daniach, ako to verejne novinami prešlo a ako to videli sme v minulosti, robilo sa u viacerých veľkých podnikov.

Žiadam tedy pána ministra financií dôrazne, aby s malým obchodníctvom a živnostníctvom zachádzal aspoň tak, ako s veľkým priemyslom. Keď on odpustí 32 mil. Kč na daniach malému obchodníctvu a živnostníctvu, zachráni tisíce drobných poplatníkov a istých to poplatníkov štátu s celými rodinami.

Všetko živnostníctvo a obchodníctvo na našom Slovensku plným právom očakáva od pána ministra takéhoto zachádzenia. A ja držím za svoju povinnosť sa o takéto zachádzanie zaň primlúvať.

Firma Baťa tisne sa nám na Slovensku s jej filiálkami a správkárňami už i do dedín, aby konečne i tam podryla existenciu ubohých obuvníckych majstrov. Kam toto siaha? To je zrovna už pozoruhodné a vymstí sa to v krátkej budúcnosti, preto bude mi vítaný návrh zákona, ktorý naša strana podala a ktorým zamedzíme rozpínavosť veľkokapitálu a veľkopriemyslu. Počul som, že je to vraj štátnym záujmom udržať veľkovýrobu odevníctva, ale podľa môjho zdania je to slabým záujmom štátu, keď, nedaj bože, vypuknutia války, ktorá podľa predpovedí vojanských kapacít rozhodnutá bude v povetrí, a prijde nepriateľský aeroplán nad Zlín, hodí niekoľko bomb na podniky tieto a my, majúc znivočený firmou touto celý obuvnícky stav, zostaneme na bojišti jednoho pekného dňa s bosou armádou. Dnes svetí zlínska továreň tak ako keď jedným rozvratom zažneme elektrické svetlo svietiace tisícami a tisícami žároviek, ale do toho skočí malinká porucha a nastane tma. A tak i ten nepriateľský aeroplán môže byť takou poruchou a nastane tma v tejto veľkovýrobe. Budeme museť hľadať a budeme márne hľadať sviečočku malého živnostníka - obuvníka, čo by do tejto nastalej tmy posvietil. Tanie mi na mysli ubožiak, obuvník v Banskej Štiavnici, ktorému na dane predané bolo celé jeho imanie, pozostávajúce asi ze 100 párov bagančov s drevenými podošvami z poválečných rokov. Riadnej obuvi nemohol vyhotoviť pre konkurenciu Baťovi podobnú. Tak i v Lučenci zhabali obchodníkovi celý jeho sklad v cene asi 350.000 Kč. Tento obchodník dával bankovú garanciu, vlastne jeho brat 100.000 Kč na dane, vzdor tomu vypredali ho a utržili okolo 40.000 Kč, čím ho zničili, ztratili 60.000 Kč hotových peňazí a dnes, poneváč ľud zásobil sa z lacného predaju licitačného, ostatní obchodníci nemajú komu predávať a stoja zo založenýma rukama vo dverách obchodov.

Ba či by podobne pokračované bolo proti veľkovýrobe?

Pri tejto príležitosti dovoľujem si upozorniť pána ministra financií na nasledujúcu vec:

Pred poldruha rokom urgoval som udanie vo veci švindlu siahajúce do miliónov a po dnes nedostal som odpovedi, ako táto záležitosť stojí, prečo je už veľké roky umlčovaná, snáď tiež len preto, že týka sa to veľkokapitálu. By som si želal, aby pán minister nazrel v dohľadnej dobe na koreň tejto záležitosti.

V našom rozpočte ministerstvo financií skupina 2. správa štátnych podnikov oddiel 2. štátna mincovňa v Kremnici položka 21. obsahuje sumu 5,000.000 Kč, ktoré majú byť obrátené na prvú polovicu nákladu na stavbu mincovne v Prahe, ktorá narobila toľko ruchu v celej našej republike, a ktorá položka stáva sa konečne zbytočnou v našom rozpočte, keďže pán minister financií sa hospodársky skupine zástupcov slovenských z obidvoch zákonodarných sborov vyslovil, že stavať mincovňu v Prahe nebude. Konečne pán minister bude môcť týchto 5 miliónov Kč na potrebnejšie ciele štátnych potrieb obrátiť, a ja so zadosťučinením konštatujem, že prvopočiatočný pohyb proti novej mincovni vyšiel z miestnej organizácie živnostensko-obchodnícko-stredostavovskej v Kremnici a že bol zdarom korunovaný. Úfam, že nabudúce nenapadne nikomu zbytočne vyhazovať miliony na novú mincovňu, keďže máme starú, osvedčenú, vyše 600 roční mincovňu v Kremnici, ktorá i v budúcom čase postačí i pre niekoľko štátov takýchto peniaze raziť, ako je naša Čsl. republika.

Ministerstvom pošt a telegrafov robí sa prekážka obci Pukancu ohľadom telefonického spojenia tejto národnej bašty živnostensko-obchodníckej so svetom a žiadajú sa od neho nemožné garancie. Prial bysom si, aby i z ohľadu strategického táto obec bola okamžite telefonickou linkou spojená.

Čo sa týka živnostenského pokračovacího školstva, prial by som si, aby bolo na ne pamätované aspoň v takých merítkach, ako na pokračovacie školstvo roľnické. Nehovorím to preto, že by som snáď závidel roľníckemu stavu jeho možnosti vzdelania, ale keď povážime, že i živnostensko-obchodnícky stav nenie menej cennejším stavom, ako je stav roľnický, plným právom očakávať môžeme, že jeho dorastu budú dané možnosti k nadobudnutiu vzdelania ako dorastu roľníckemu.

Čo je pre historické zeme akadémia vied a umenia, to je pre Slovensko Slovenská Matica. Vedľa toho má ešte široký program ľudovýchovný. Dosavádna štátna subvencia 150.000 Kč nepostačuje, Slovensko si želá, aby Matica Slovenská mohla dosiahnuť a rozvinúť sa k platnosti svojho programu. S radosťou konštatovať môžeme, že Matica Slovanská i v doterajšom stave sa potešiteľne rozvíja, ale je všeobecným záujmom národa slovenského, aby 10. výročie republiky pre takúto slovenskú ustanovizeň znamenať mohlo dôstojný rok napred. Mám vedomosť o tom, že len inštalovanie matičnej knižnice, ktorá je z najvzácnejších sbierok v republike, stálo 240.000 Kč. Ku príkladu vydanie Riznerovej bibliografie, čo je tiež dôležitou potrebou kultúrnou, pohltí ľahko jednoročnú subvenciu. Taktiež vydanie dvoch - troch kníh tiež vyrovná sa jednoročnej subvencii a tak sa veľmi snažne primlúvam za prajné vybavenie mojej žiadosti, ktorú som pred poldruha rokom na ministerskú radu zaslal, o zvýšenie štátnej subvencie pre Maticu Slovenskú na 250.000 Kč ročne.

Bude to požehnaná investicia štátu, ktorá ponesie hojné úroky pokoleniam slovenského národa.

Slovenské Národné museum v Turč. Sv. Martine dostalo 15.000 Kč ročne štátnej

subvencie. Čo je tiež len omrvinka spadlá z plného stola. Keď povážime, že toto bola jediná, maďarskou vládou povolená slovenská ustanovizeň, ktorá každoročne na svoje valné shromaždenia shromažďovala do srdca Slovenska Turč. Sv. Martina tých málo slovenských ľudí, v ktorých vtedajšia maďarizácia nebola v stave zadrhnúť slovenské národné povedomie a títo pod aegidou valného shromaždenia schádzali sa tým cieľom, aby utužili a posmelili sa ku ďalšej borbe proti nátlakom maďarským, dnes dostáva malicherných 15.000 Kč ročnej subvencie. Toto museum má také cenné sbierky národopisné a iné, že robia obdivu učencov najvzdelanejšich národov Európy, ktorí toto museum navštívili, a navštevujú. Mnohé sbierky nemôžu vyjsť na svetlo sveta, nakopené sú v bednách pivnice a povaly skromnej budove museálnej. A keď povážime, že bude museť príjsť správa musea k stavbe novej budovy museálnej, aby rozložiť mohla nasbierané poklady slovenského národa a keď k tomu vezmeme tú okolnosť, že slovenské národné museum má za povinnosť vyhrabávať a nakupovať na históriu a vývin Slovákov sa vzťahujúce predmety, aby shromaždil ich pred oči tak národa, ako i vzdelaného sveta, čo je tu malicherných 15.000 Kč ročnej subvencie?

Pomoc a výdatnejšiu pomoc požadujem pro Slovenské národné museum v Turč. Sv. Martine.

Tých strastí, tých bolestí, tých potrieb na naše Slovensko by som vám mohol nie v rámci jednej krátkej senátnej reči povedať, ale siahať by mohly i na celé dni a noci.

V úfnosti, že môj hlas nebude hlasom volajúceho na púšti, ale že mojim skromným slovám bude porozumené a náprava čo najskôr príde, hlasujem za rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Dále má slovo pan sen. Jaroš.

Sen. Jaroš: Vážený senáte! Žádný nepřítel této vlády a koalice nemohl by popuditi dělnictvo a nemajetné vrstvy proti ní více, než činí ona sama. Dělá to dojem, jako by posice této koalice byla pevná. Pan kol. sen. Kroiher to nedávno tady říkal, že to manželství uzavřené je manželstvím z rozumu a že bude míti dlouhé trvání. Ale samy vládní koaliční listy se dívají na to manželství pesimisticky. Tak jeden z nich 8. prosince napsal, že diskuse o možnostech nahraditi dnešní koalici nabývají forem, které další úspěšné činnosti dnešní koalice k dobru sloužiti nemohou, a čím více se všechny ty diskuse a polemiky vedou, tím zřetelněji že se ukazuje, že i dnešní seskupení vládních stran není ani manželstvím z lásky, ani manželstvím z rozumu, nýbrž že je to manželství z donucení, v němž žádná strana necítí se dokonale šťastnou a spokojenou. Jaký div, že možnost rozvodu chápe se v takových okamžicích spíše citem, než rozumem a že rozum přichází při tom vůbec zkrátka.

Ale přesto počíná si dnešní koalice v postupu proti dělnictvu velmi odhodlaně. Když vešel zákon o starobním a invalidním pojištění v účinnost a počala se proti němu v lůně koaličních stran prováděti agitace, když se nabádalo, aby zaměstnavatelé neplatili a protestovali tak dlouho, dokud si nevynutí rozhodnutí o neplacení nedělí a svátků, a když konečně rozhodl správní soud ve prospěch zaměstnavatelů, což přivodilo ztrátu pojišťovnám 100 mil. Kč ročně, nehnula vláda ve prospěch pojišťovacích ústavů prstem. Pojišťovací ústavy ztratily 100 mil. Kč snížením příspěvků, dalších 100 milionů neúčtováním nedělí a svátků a vedle dosavadních povinností získaly nové se starobním a invalidním pojištěním.

Pro případné ztráty bank a peněžních ústavů dělal se zákon. Zkrachované spořitelny a záložny se sanují, na instituce pojišťovací pohlíží se stále nenávistně, byť sebe lépe plnily své poslání. Důsledek této protilidové a protisociální politiky odnáší dělnictvo. Již dnes některé pojišťovny chtějí zastaviti různá zařízení léčebné péče, jako zubní ambulatoria, jenom proto, že jsou po utrpěných ztrátách pasivní.

Vláda, které stav pojišťoven není neznámý a které pojišťovací rada pamětním spisem poskytla velmi cenný materiál, přichází s novelou, která přesvědčuje dělnictvo o třídní nenávisti, a bude-li přijata, zdiskredituje náš parlamentarismus docela. Tážeme se, jakým právem vyhazuje vláda novou předlohou jeden milion lidí z pojištění? Co chtějí pánové dáti v náhradu ženám a dětem domáckého aneb saisonního dělnictva, kterému berou pojištění, když manžel nebo otec zemře? Tážeme se: Budou za nového zákona Englišova obce způsobilejší k řešení chudinské otázky? Anebo je to strach, že by pak nebylo dosti zemědělských dělníků? Je naše zemědělství skutečně na tom tak zle, že by neuneslo zatížení, které v sousedním Německu nesou již 30 roků? Jaký zájem má konečně rolník anebo průmyslník, aby nebyl pojištěn domácí tkadlec, cvokař, perleťář, obuvník nebo krejčí? Vláda si nedala ani tolik práce, aby v úvodu k předloze řádně vyjádřila, kdo je vlastně saisonním dělníkem.

Podle odůvodnění budou to lidé pracující při setí, žních, vinobraní, česání chmele, cukrovarští dělníci atd. Kdo tyto dělníky chce z pojištění vyloučiti, ukazuje jenom, že nemá dostatek sociálního smyslu, ale projevuje také naprostou neznalost poměrů. Máme desetitisíce dělníků, kteří pracují výhradně na sezónních pracích a kteří jdou z jedné saisonní práce do druhé, kteří jsou v létě na poli při setí, řepách, žních, česání chmele, v cukrovarech atd. Ti budou pracovati během roku na 5 neb 6 různých zaměstnáních, ani v jednom nebudou však zaměstnáni 90 dní a proto je také žádný nepojistí. Ale jaké jsou to důvody, kterými se vylučují z pojištění domáčtí dělníci? Pojištění činí prý administrativní potíže a zaměstnavatelé dávají pak přednost dělníkům, kteří se zaměstnávají domáckou prací jen příležitostně. Koho může zaměstnávati na př. faktor, který dává do práce cvočky? Jenom kováře. Pro tkaní prádla tkalce, pro výrobu knoflíků soustružníka, pro šaty krejčího atd. Tedy vezme-li do práce jiného, musí ho nechati stejně znovu pojistiti.

Zákon dále ustanovuje, že u dělníka, je-li zaměstnán nejméně 6 dnů v týdnu, nebo méně než 30 dnů v měsíci, určuje se pro něho mzdová třída tím způsobem, že výdělek se dělí sedmi nebo třiceti. Důvodem pro toto ustanovení Byla prý ta okolnost, že dosavadní zákonné ustanovení bylo příliš tíživé pro zaměstnance proto, že z celé mzdy měli platiti příspěvky plné. Zdánlivě velká starost o dělníky přestává tím okamžikem, jakmile dělník onemocní. Zaměstnanec, který pracoval 10 let a byl pojištěn na Kč 36 denní mzdy ztratí zaměstnání buď zastavením výroby, propuštěním z práce, anebo úmrtím zaměstnavatele a je nucen ohlížeti se po jiném. Poněvadž práce v oboru není, pracuje nějaký den na odklizení sněhu a dostane za tři dny práce Kč 48, které se podle návrhu dělí sedmi, takže je pojištěn ve druhé třídě na Kč 8 denní mzdy. Onemocní-li a je nezpůsobilým, má nárok na denní podporu Kč 4.80. Jelikož se však podpora za prvé tři dny ani neděle nevyplácí, dostane na podpoře za celý týden 14.40 Kč. Pánové, kteří mají strach, aby pojištěnec nezaplatil z Kč 48.- vydělané mzdy 5.60 Kč, zcela klidně snesou, když v prvém týdnu nemoci dostane 14.40 Kč, v dalším pak 33.60 Kč podpory. Z uvedeného je zjevno, koho vlastně ušetřiti poplatnosti má předloha na mysli. Plných 40 roků byli u nás dělníci pojištěni na denní mzdu a teprve v republice dělí se mzda za odpracované dny sedmi. Horší bude, když bude pracovati dělník jeden den a rozdělí se mzda na 7 dílů, poněvadž pak nebudeme míti kategorii vůbec pro tu nepatrnou mzdu, která na ten den přijde, do které bychom ho dali. Poněvadž oceňování naturálních požitků menším penízem nemá jiného účelu, než umožniti zaměstnavateli placení nižších příspěvků, a nemocní budou tak nuceni hladem, aby se brzo uzdravili. Je přirozené, že v předloze se uvádí, že se tak děje proto, aby čeledi na příspěvcích se ulevilo. Pohleďme, jak v číslicích při onemocnění ta úleva vyhlíží. Kočí podle mzdy náleží pojištěním do třídy III. a poněvadž má deputát, zvýší se jeho pojištění na třídu VI., čili je pojištěn na Kč 24 denní mzdy, při onemocnění béře Kč 14.40 denně podpory, anebo Kč 100.80 týdně. Podle osnovy, která zvyšuje pojištění za naturálie jenom o jednu třídu, bude pojištěn ve třídě IV. na Kč 16 mzdy a dostane podpory Kč 9.60 denně anebo 67.20 týdně. Dostane tedy o Kč 33.60 méně na podpoře než podle dosavadního zákona, a vyčerpá-li celoroční podporu, bude zkrácen o 1.756.80, když se počítal rok 365 dní anebo měsíc 30 dní. Podle návrhu ušetří čeledínovi, když je schopen práce, Kč 10 měsíčně na příspěvcích, v době nemoci bude zkrácen o Kč 144.60, když se počítá měsíc 30 dní, na podpoře. V případu delšího onemocnění nedostane dělník naturálie a bude trpět hladem a nedostatkem. (Místopředseda dr Brabec převzal předsednictví.)

Jak to vyhlíží s reformou starobního a invalidního pojištění při sníženém příspěvku, ukázal již ve sněmovně bývalý ministr sociální péče dr Winter a také v různých publikacích tvůrce pojistně technické a matematické části prof. Schönbaum. Pojištěnci měli býti chyceni na vnadidlo nižších příspěvků při stejných nebo dokonce vyšších rentách. Trik byl sice včas prohlédnut, ne však zažehnán. Až nastane nápad rent, tu teprve se projeví zdravotní stav našich pojištěnců doby poválečné, z nichž 30% je zamořeno tuberkulosou. Za takového stavu věcí je povážlivo měnit úhradový systém bez odborníků, kteří na předloze původní pracovali. Je to nejenom hazardováním se zájmy pojištěnců, ale přímo zločinem.

Pojišťovny zákonem č. 221 byly postaveny pod dozor Ústřední sociální pojišťovny, a pokud je možno sledovat, snaží se Ústřední sociální pojišťovna úkol na ni vnesený plnit. Děláme opak, než činily dříve politické úřady. Podle předlohy mají dozor nad pojišťovnami vykonávati také politické úřady. Tedy vracíme se opět do Rakouska. A při této příležitosti je potřebí říci, kdyby v pojišťovnách nebyli lidé poctiví, že mohly být za dřívějšího dozoru pokladny vykradeny úplně. Jakým balastem byl takový dozor, ukázalo se v době války, kdy vyživovací příspěvky, rekvisice, branci, zaměstnávali politické úřady do té míry, že si na pokladny pro nával práce vůbec nevzpomněli.

Vyloučením dělníků mladistvých do 16 let z pojištění bylo spácháno několik škod najednou. To se dělalo ovšem opět bez statistických dat a nezkoumalo se, může-li se státi mladistvý dělník v tomto věku invalidním. Mladí lidé s disposicí k tuberkulose onemocní v tomto věku uvedenou chorobou nejvíce v továrním povolání, kde je hojně prachu. A nejsou to řídké zjevy. Zejména v době poválečné, kdy do továren přicházejí děti, které v době války trpěly podvýživou. Těchto mladých lidí zemře dost v mladistvém věku po předcházející několikaleté neschopnosti ku práci. Ti všichni budou zbaveni nejen rent, ale také možného vyléčení na útraty Ústřední sociální pojišťovny, když celoroční podporu v nemocenské pojišťovně vyčerpali. Při projednávání zákona č. 221 zdůrazňoval prof. Schönbaum, že pojal mladistvé dělníky proto do pojištění, aby dosavadní generace nemusila nésti plně důsledky světové války ve vysokém pojistném a aby také na budoucí generaci část břemen válečných byla přenesena. Vyloučení mladistvých je nejen poškozením vyloučených, ale také ohrožením rent dospělých v budoucnu.

Nedovedeme pochopiti, proč jsou vedle učňů vylučováni z invalidního starobního pojištění také tovární dělníci; tvrdí-li se u učňů, že se mistrovi dlouho nevyplácí proto, že neumí pracovati a spíše pokazí, nelze to říci o továrním dělníkovi, jehož práce je manuelní a často na jeden úkon omezena. Takový dělník za několik hodin aneb za týden pracuje jako starý dělník. Těchto mladistvých lidí bude daleko více, než jak udává důvodová zpráva. (Sen. Ant. Novák: Za 14 dní!) Za 2 hodiny umí některou práci. Jděte do kartonky, kde má v ruce hůlku, takto dělá zboží anebo stojí u mandlu. Je celá řada úkonů, které umí za 20 minut.

Má-li pojišťovna v Praze takových dělníků 8%, budou venkovské pojišťovny v sídlech přádelen a tkalcoven vykazovati procento vyšší. Důvodová zpráva praví, že těchto lidí je 144.000, já však tvrdím, že jest jich nejméně ¹/₄ milionu. Připočteme-li k tomu domácké a sezonní dělníky, můžeme říci vším právem, že pojištění starobní a invalidní je přímo ohroženo.

Při projednávání zákona před 3 lety jako důvod proti sociálnímu pojištění uváděno, že Ústřední sociální pojišťovna zthesauruje kapitály, které budou v hospodářském životě chyběti. Tytéž strany, z jejichž lůna podobné názory vycházely, vyšším úročením chtějí ztížiti, aby reservy U. S. P. se vracely do hospodářského života zpět. Ale co horšího, oni na tomto nejistém a pohyblivém terénu staví budoucnost důchodů. Ještě horší je postup vlády a koalice ve věci správy pojišťoven. Všude, kde dělají zákony sociální s hlediska, že pracující dělník je ten, kdo riskuje, že riskuje zdraví, život, mnohdy osud rodiny, poskytují v takových ústavech dělníku zastoupení, aby nemohl býti majorisován. Aby nebyl v obavě, že nad ním v době nemoci nebo neštěstí je někdo silnější, než lidé jeho cítění a aby se tedy nemusil strachovati, že jeho oprávněný nárok bude zamítnut. Při ²/₃ zastoupení, které trvalo 40 let, a po změně zákona z r. 1919, ve kterém provedena změna v tom smyslu, že v představenstvu je 8 dělníků a 2 zaměstnavatelé, v dozorčím výboru 8 zaměstnavatelů a 2 dělníci, ukázalo se, že hospodařeno bylo dobře, že vedle povinnosti k pojištěncům uspořeny mnohde milionové reservní fondy.

Občanské strany, které až dosud mají veškeré hospodářské instituce ve svých rukou a žárlivě střeží, aby jim tam nikdo nepovolaný nevnikl, chtí ovládnouti instituce sociální docílením většího zastoupení. Nevedou je k tomu žádné pohnutky ideální, nýbrž ta okolnost, že platí polovici příspěvků. Z parity příspěvků vyvozují paritu zastoupení. Stále se zapomíná, že podnikatel riskuje v podniku kapitál, kdežto dělník velmi často i zdraví. Proto nesmí se viděti v příspěvku oběť a dobrodiní, nýbrž povinnost. Dělník musí býti pojištěn, protože přináší risiko, a zaměstnavatel pojištěním zbavuje se důsledků onemocnění, poranění nebo zabití dělníka. Při paritním zastoupení, i když bude předsedati dělník a toho si pánové majíce většinu vyberou, budou míti zaměstnavatelé v představenstvu majoritu. Tato většina bude rozhodovati o podporách a léčebné péči, a je-li při větším zastoupení pojištěnců domnění, že rozhodování děje se k většímu prospěchu nemocného, oč více jich bude při rozhodování nepříznivém pro dělníka tam, kde je zaměstnavatel v převaze. Dělníky nikdy nezbavíte pocitu, že zaměstnavatelé ve snaze příliš spořiti, pojištěncům ublíží. Pakli jsme v předešlém zákoně přiznali zaměstnavatelům celý téměř dozorčí výbor, bylo to důkazem, že si přejeme, aby finanční hospodářství právě druhým interesentem bylo revidováno. A tak, jako dáváme převahu zaměstnavateli v orgánu dozorčím, poněvadž polovinou přispívá, a má příspěvky svěřeny, než je pojišťovně odvede, tak také je požadavkem spravedlnosti, aby o dávkách pro pojištěnce rozhodoval sbor z většiny dělníků neb pojištěnců se skládající. Naše majetné vrstvy dívají se na sociální instituce ne jako instituce pro sociálně nejslabší, nýbrž podle toho, kdo je řídí, nebo ovládá. Je-li to politický odpůrce, ať sociální demokrat, český socialista nebo komunista, je potřebí učiniti opatření, aby jeho vliv byl znemožněn nebo zmenšen. Když v letech devadesátých vyhráli socialisté několik pojišťoven, zaváděly se pojišťovny zapsané, do nichž stahoval se všechen aktivní živel, který okresním pojišťovnám byl urván. Po převratu domnívali se agrárníci, že síla socialistického hnutí tkví v pojišťovnách a proto musily býti založeny pojišťovny zemědělské. Pražským zaměstnavatelům některým nekonvenovala ustanovení o služebných, proto musila býti založena pojišťovna zajišťovací. A to všechno je dnes ještě podnikáno po letech slavných slibů, že občanské strany přejí dělnictvu pojištění. Zhoršením pojištění páší občanské strany velikou křivdu a ani snad si samy neuvědomují, jak velký příkop tvoří mezi dělnictvem a sebou. Ale na tom není dosti. I v lůně jich samých je více a více nespokojenců. Orgán strany, k níž náleží nynější ministr sociální péče, nenapsal nic více a nic méně, než toto: >Ve všech státech, kde bylo sociální pojištění dříve zavedeno, byl s počátku odpor proti němu. Vždy, když se na něco má platiti a hned se něco nedostává, vzbuzuje to nelibost a nedůvěru.

To je psychologicky odůvodněno. To by také měli věděti všichni odpovědní činitelé, kteří znají duši lidu. Je proto velmi nezodpovědné, demagogické, využívati těchto psychologických momentů a štváti lid proti sociálnímu pojištění, jak se to namnoze děje. Nedivíme se agrárníkům a politickým živnostníkům, ale překvapuje, že i někteří činitelé, kteří přece dobře vědí, že mají podle programu povinnost hájiti zásadu pojištění, mluví o něm tak, jako by odsuzovali celý zákon vůbec. My, kteří jsme od prvopočátku pro sociální pojištění pracovali s přesvědčením, že chceme zabezpečiti pracujícím vrstvám životní podmínky v době stáří a neschopnosti ku práci, velmi trpce neseme tyto počiny.<