Bude tu docíleno jednak více spravedlnosti, ale zejména rovnoměrnosti přirážkového systému a tím bude umožněna soutěž živnostnictva těch obcí, kde bylo přirážkově přetíženo. Proto my toto omezené zatížení jednoho stavu vřele vítáme a očekáváme od něho ozdravění poměrů vůbec. Ale my také žádáme, aby se nám dostalo ochrany i na jiném poli. Jsou-li chráněny jiné stavy - a my jim to nezávidíme, každému to přejeme - a třídy, pak budeme žádati také ochranu my. Nám by nestačila a nemohla stačiti ochrana jednostranná, my se dožadujeme ochrany všestranné. Je potřebí, aby se zabezpečila existence našeho živnostníka, aby se mu zabezpečila práce. My s takovým opatřením přijdeme a jsem už dnes zvědav, jak se zachovají ty strany, které ve svém programu mají boj proti velkokapitálu. Tato ochrana, toto zabezpečení práce, bude nahrazeno státu větší poplatní schopností.

Kol. Pekárek v poslanecké sněmovně uvedl klasický případ velké poplatnosti firmy Baťa, která zaplatila chrudimské obci za r. 1923 26 Kč. Pan Baťa, jak již to má ve svém zvyku, podal do všech novin prohlášení, v němž píše: "Není pravda, co mluvil posl. Pekárek v parlamentě 2. prosince t. r. o naší daňové poplatnosti u srovnání s poplatností obuvníků. Tvrdí, že obec Chrudim obdržela 26 Kč za r. 1923 a za léta 1924 až 1927 nic. Zaplatili jsme za tuto dobu bernímu úřadu v Chrudimi 9212 Kč 83 hal., z toho zaplatili jsme bez vyzvání a předpisu 5000 Kč jako zálohu."

To je stylisace pro nemyslící lidi. Ten, kdo si toho všimne, vidí, že kol. Pekárek mluvil o poplatnosti firmy Baťa k obci chrudimské. Pan Baťa se přiznává sám tímto prohlášením, že skutečně platil velice málo, že platí daleko méně než každý malý živnostník. Přiznává, že od r. 1923 až do r. 1927, tedy za 5 roků, zaplatil všech daní 9212 Kč 83 hal. Tedy za 5 roků zaplatil v Chrudimi všech daní 9212 Kč 83 h. (Sen. Modráček: To není pravda! - Výkřiky.) Tu to sám pan Baťa přiznává. A když to sám přiznal, je to pravda. Ale když posuzujete poplatní schopnost takové veliké firmy a když si vezmete to za měřítko malého živnostníka, jsem přesvědčen, že malý živnostník, ten nejmenší obuvník v Chrudimi, zaplatil za ta léta více, než velká firma Baťa, ačkoli malý živnostník se nijakým způsobem nemůže rovnati tomu ohromnému obratu, který firma Baťa v takovém městě dělá. Tu vidíme, kde máme ty daňové defraudanty, a sem by měl obrátit pan ministr financí svou pozornost.

Ale máme oprávněnou obavu, aby amerikanisování výroby nekončilo velikou katastrofou. Už dnes zotročuje se vedle živnostnictva také dělnictvo, které má tam sice 8hodinovou zákonitou dobu pracovní, ale v takovém závodě a la Baťa musí svůj denní úkol vyplniti, kdyby mělo dělat třeba 10 hodin. (Sen. dr Karas: Úřednictvo také!) Je ku podivu, že povolané kruhy si toho nevšimnou. Při tom zotročení, které tam dnes je, jsem přesvědčen, že proti těmto mým vývodům donutí Baťa dělnictvo, aby dalo nějaké prohlášení. (Sen. Hampl: To udělal několikráte!)

Všechen ten rozmach je založen na nestejnoměrném zatížení. Velký kapitál se svými finesami dovede se této povinnosti vyhnouti a tak většina břemen je naložena na bedra malých a středních vrstev.

Vážení, vedle těchto neochotných platičů kapitalistů uniká ovšem státu na druhé straně mnoho u těch, kteří podporují kolektivní obchod. V rozpočtovém výboru jeden kolega z oposiční strany stěžoval si, že prý živnostníci nepochopili ještě náležitě družstevnictví. Já jsem mu tam zrovna odpověděl, že by to bylo neštěstím pro stát, neboť tím okamžikem, kdy živnostnictvo pochopí náležitě, co je družstevnictví, ztratí stát na daních a dávkách ohromné obnosy, poněvadž je dokázáno, že právě tato družstva svými bilancemi dovedou se vyhnouti poplatnosti a tak ovšem budeme snad v budoucnu musit je kopírovat i my. Proto jsme žádali přítomné ministry, aby nedoháněli živnostnictvo k těmto krokům, poněvadž by to bylo na újmu celého státu.

Při tom ohromném přetížení pořád se tvrdí - velmi zhusta to slyšíme - že prý živnostnictvo jako zprostředkovatel je zdražovatelem. Bohužel, že tento názor osvojili si i ti, kteří by jej míti nemohli, kdyby si uvědomili, že na těchto vyšších cenách participuje v největší míře stát a samosprávné svazky.

V rozpočtovém výboru bylo také jedním kolegou vzpomenuto živnostníků. Horoval tam pro stav živnostenský. Vážení, nám nepomohou nijak slova, nám pomohou jen skutky. Jestliže někdo mluví o živnostnictvu, jako by chtěl mu pomoci, ale při tom, prosím, má všechno, co má na sobě, tovární výroby, pak nám ta krásná slova nejsou nic platná. Jsou to jenom slova, která mají působiti na venek, jsou to jenom slova, kterých je užito z agitačních důvodů.

Uzákoněním některých předloh byl dán podnět ke tvrzení, jako by nynější vládní většina dělala politiku proti malému lidu. Názor ten je nesprávný. My, kteří jsme jednak vyšli z těch nejchudších tříd - my se za to nestydíme a jsme na to hrdi - a kteří také malého člověka chrániti vzali jsme si za svůj úkol, nikdy bychom se nepropůjčili k takové politice a také bychom nikdy takovou politiku nedělali. Jdeme za upravením hospodářských poměrů a poněvadž se nalézáme na přelomu od politiky stranické k politice sledující dobro všech, pak nelze takovou politiku označovati jako politiku jednostrannou.

Včera pan kol. Klečák postavil se plamennými slovy proti novelisaci sociálního pojištění, žádal zachování nynějšího zákona o sociálním pojišťování. Vývody, kterých včera užil, slyšeli jsme již v rozpočtovém výboru. Já pro nedostatek času nechci se touto otázkou obírati, jenom na jedno bych si dovolil upozorniti, že takovými argumenty, jakými se pracuje proti novelisaci sociálního pojištění, se zákony nemají a nesmějí dělati. Jestliže se užívá strašáků a donucovacích prostředků, jestliže se, prosím, hrozí, to, myslím, není parlamentní práce, to není to pravé přesvědčení o nutnosti zachování, nebo řekněme, přesvědčení proti novelisaci nějakých nových zákonů.

Nikdo z nás nechce dělnictvo v žádném případě poškoditi. Ten úmysl zde není, my za tím úmyslem také nejdeme, prosím... (Sen. Kučera: A co těch 750.000, co bude vyloučeno z pojištění?) ... Řekl vám to pan ministr dr Šrámek, to jste si mohli dobře všimnouti, že tomu tak není. To je jen v novinách. (Sen. Kučera: A co předloha?) V té předloze to už není. (Sen. Kučera: Tak si ji přečti!) Já myslím, že ty jsi ji dobře nepřečetl. Pan ministr dr Šrámek vám to vyvrátil, že to tak není. Vážení, my nechceme v žádném případě poškoditi dělnictvo! (Sen. Kučera: Ale chcete ho vyloučiti z pojištění!) Vůbec ne, poškoditi dělnictvo! (Sen. Kučera: Ale je v předloze!) Ale dokaž mi to, že to není pravda. Ten úmysl zde není. Ta vládní většina nejde za tím, aby poškodila dělnictvo, a žádá-li se novelisace, pak to, prosím, není v neprospěch dělnictva, nýbrž v jeho prospěch. V tom je veliký rozdíl.

Vážení přátelé! Svého času neméně plamennými slovy dokazoval sen. Klečák, jaké zatížení sociální pojištění přináší jednotlivým závodům, jenže se mu stal omyl, on totiž si vzal za měřítko nejlépe prosperující závody z celé Československé republiky a la Smíchovský pivovar, Cukrovarnická společnost, atd., atd. Neuvedl však ani jednoho ševce, ani jednoho krejčího, ani jednoho truhláře, který na periferii nebo ve venkovském místě pracuje s jedním nebo dvěma zaměstnanci. (Výkřiky sen. Havleny.) Nechci se zde příti, vždyť nám zde nejde o to, abychom se silnými argumenty překřikovali, zde jde jen o věc.

Tvrdím, že my nikoho poškoditi nechceme. Živnostník, který pracuje s jedním nebo 2 zaměstnanci, je tím sociálním pojištěním nesmírně zatížen. Ukázal jsem zde na zatížení daní z obratu. Ne menším zatížením je sociální pojištění. Podívejte se na nás, na samostatné podnikatele. Nesmíme si ani dovoliti hlásiti se k tomu sociálnímu pojištění, poněvadž bychom na ně nestačili finančně. Nemáme k tomu prostředků, vždyť těžko sháníme finanční prostředky na zaměstnanecké pojištění.

Tvrdím, že nynější vládní většina nemá úmyslu, poškoditi dělnictvo, a zejména my, kteří pocházíme z nejchudších vrstev, bychom se k takové politice nepropůjčili. (Sen. Havlena: Vy to prosadíte!) To uvidíme. Dnes jsme měli příležitost projednávati novelisaci zákona o stabilisačních bilancích. Vezměte laskavě na vědomí, že zákon ten byl předmětem dlouhého jednání, kterému bylo přítomno 11 advokátů s panem ministrem dr Englišem v čele a přece se stal omyl. Nemůžete tedy tvrditi, že zákon o sociálním pojištění je tak dokonalý, že se na něm nic nesmí měniti. (Sen. Jaroš: Má se na něm měniti, ale ne tou předlohou!) To je věcí dohody. Myslím, že nějakým způsobem k upravení toho zákona dojdeme.

Vrátím se ještě k jedné kapitole. Tvrdí se totiž, že prý některé zákony byly příčinou zdražení životních potřeb. Setkáváme se s tím na všech schůzích, čteme to v novinách a slyšíme to i s této tribuny. (Výkřiky.) My za tu politiku odpovídáme, poněvadž jsme pro to hlasovali.

Mám zde úřední doklad státní statistiky, kterou jsem si k tomu účelu zvláště dal udělati. Z té vidíme, že roku 1925 spotřebovala pětičlenná dělnická rodina 740 a v 10. měsíci 727, tedy že ten index klesá. Naproti tomu v Německu r. 1925 byla jednotka 143 a dnes je 147. Není tedy pravda, že zákony, které byly uzákoněny přičiněním nynější většiny, by měly nějaký vliv na zvyšování cen životních potřeb.

Slavný senáte! Z vývodů, které jsem zde uvedl, lze poznati, že nynější vláda dělá politiku správnou a že jen taková politika může naše poměry urovnati a pozvednouti životní úroveň všech našich občanů a že jen taková politika může přinésti ozdravění a zlepšení. Proto budeme tuto vládu podporovati hlasováním pro tento rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Hütter.

Sen. Hütter (německy): Slavný senáte! Většina našich voličů, kteří nás přede dvěma lety pověřili zastupováním svých zájmů a zájmů německého lidu, velice by se podivila, kdyby mohla viděti, jak se zde debata o státním rozpočtu - nejdůležitější to právo veřejných zastupitelských korporací - snižuje téměř k bezvýznamnosti, neboť se mluví skoro před prázdnými lavicemi, a jen někdy zabloudí některý odpovědný ministr na krátkou dobu na své místo, aby vyslechl, co mu zástupcové lidu chtějí říci na obhajobu zájmů voličstva. Řečnická doba omezuje se na minuty, a pan předseda senátu dívá se vždy starostlivě na řečnický pult, když řečník má před sebou poněkud obsáhlejší svazek dokladů. Bylo by skoro uvažovati o žertovném návrhu jistého kolegy v tomto domě, aby totiž řeči byly hotově odevzdávány a aby se každý spokojil jen počátečními a konečnými větami. K tomu zdá se také, že zavedena jest oficielní dozorčí služba při řečech německo-nacionálních senátorů, neboť mohli jsme přece pří řeči kolegy dr Brunara konstatovati, jak pan místopředseda byl rozčileně informován, že podle mínění jistých pánů na české straně řečnické obraty jako "donucovací pracovna" a "činžovní dům" již obsahují státu nebezpečné názory, a že dlužno volati k pořádku. K znamenitým programovým vývodům našeho klubovního předsedy nemám, co bych připojil. Chtěl bych tudíž omezené doby řečnické použíti jen k tomu, abych přednesl několik přání a stížností německého obyvatelstva.

Zamýšlená školská autonomie našeho ministra školství dýše předbřeznovým duchem a znamená mocný krok nazpět a zhoršení dosavadní školské správy. O nějaké národnostní samosprávě našeho školství není ani řeči, a obavy, které se ozývaly svého času při příkrém odmítnutí návrhů německého parlamentárního výboru pro školství, jeví se nyní plně odůvodněnými. Odmítáme již dnes rozhodně tuto ohlášenou předlohu, která by dala zmizeti poslednímu zbytku samosprávy našeho školství, a uchopíme se příležitosti, abychom ji při parlamentárním projednávání s uvedením důvodů potírali. S dalšími školskými otázkami zabývali se zevrubně moji klubovní kolegové Schollich a Hartl. Chtěl bych jen ještě pana ministra školství upozorniti na to, že není dále přípustno, ponechati okresní školní inspektory s inspekčním obvodem dvou a tří okresů a často s více nežli 200 podřízených učitelů bez pomocných sil, když mimo to jsou přetíženi zbytečným často haraburdím statistik a výkazů, a když tím vzdalováni jsou od své vlastní činnosti. Jsou mi známy případy, kdy se inspektoři zhroutili pod tíhou práce, poněvadž si při svědomitém konání svých povinností nemohli dopřáti ani nejmenší dovolené. Na druhé straně musí důležité osobní spisy často po celé měsíce zůstávati nevyřízeny ke škodě školy a jejího učitelstva. Zde jsou úsporná opatření na nepravém místě.

Bída našich staropensistů volá do nebes. Od mnoha měsíců a let doufají a čekají na skrovnou výpomoc, která jim již tak dlouho je slibována, a počítali nyní jistě s tím, že tento malý dar dostanou alespoň na vánoční stůl. Na místě toho dostávají dnes ohlášené "vládní komuniké". Stále nová zklamání k mnohým jiným, kterých se již musili dožíti. Patří k tomu již silné nervy, viděti vždy znovu a pozorovati bídu našich staropensistů, ale pan ministr financí, bohužel, patrně tyto nervy má. Utěšování není žádným chlebem. Stejné povinnosti, stejná práva. Náš boj proti této křiklavé sociální nespravedlnosti neustane dříve, dokud nebudou splněny oprávněné požadavky po úplném naroveň postavení všech pensistů.

Také v oboru železnic stížnosti neustávají. Český hypernacionalismus železničářů přeložených do německého území stále ještě neutuchá, a kde jen možno, jedná se plánovitě proti jazykovému zákonu, který sám o sobě dává německému obyvatelstvu velmi skrovná práva. Nelze jednoduše porozuměti, proč jen u rychlovlaků, i když jen tak mimochodem, nalézáme také německé nápisy, u osobních vlaků však, které projíždějí naším německým územím, vyloučeno je každé německé slovo. Což vyhlášky, zákazy a tabulky o směru vlaků platí jen pro české cestující, kteří příležitostně jedou s sebou? To jsou ve znamení česko-německé vlády malicherné šikany, které by konečně jednou měly ustoupiti rozumnému názoru o požadavcích dopravy.

Naše čekárny nejsou často vytopeny vůbec anebo nedostatečně. Předpotopní petrolejové lampy hoří dnes ještě na mnohých nádražích, i když v bezprostřední blízkosti jest položeno elektrické vedení a když mnohé obce se dokonce zavazují, že ponesou část nákladu instalace, ačkoli nelze pochopiti, proč máme něco darovati státu, který přece má po ruce miliony a miliardy pro jiné účely.

Propočítání nákladních tarifů na postátněných místních drahách, ke kterému stále ještě nedošlo a které již dávno mělo býti provedeno, je kapitolou pro sebe a skandálem, který dlužno také jednou s tohoto místa vytknouti. Proč nepřiznávají se obyvatelstvu bydlícímu při některé místní dráze stejná práva jako těm, kteří bydlí na hlavní trati? Proč zdražují se jim důležité životní potřeby, v prvé řadě uhlí, úmyslně tím, že se odkládá vydání průběžných sazeb? Prokázal jsem svého času v jisté interpelaci, že tím, že se nedostává nákladních sazeb, ceny uhlí se na mnohých místech nespravedlivě zvyšují o 250-334 Kč na vagoně. Tak znenáhla přichází zase k platnosti doprava nákladu vozem a automobily, a dráha naříká, že klesají příjmy z dopravy nákladů. Jako nespravedlnost pociťováno je také vybírání penále - každá hodina stojí 3 Kč - v neděli za nesložené náklady na železnici, poněvadž přece v neděli lze jen těžko sehnati pracovní síly.

Silnou osobní dopravu v severočeské nížině bylo by lze snáze zdolati brzkým zavedením motorových vozů anebo autobusů na kolejích a tím na př. také na místní dráze Rumburk-Krásná Lípa-Herrenwalde-Mikulášovice zjednati lepší vlaková připojení. Tím bylo by zajisté v prvé řadě poslouženo také našemu dělnictvu, které by se snáze dostalo na své pracovní místo a odtud zpět. Působí to na mne v naší horečné době také způsobem zcela podivným, když se činí tolik potíží nově zamýšleným automobilovým liniím. Zdravá konkurence může také našim drahám jen prospěti. Rušné nádraží Chřibská-Rybniště na trati severní dráhy není přes dlouholeté naléhání obyvatelstva a přese všechny sliby železniční správy stále ještě přestavěno a zmodernisováno. Měly by tu snad býti směrodatnými národnostní důvody a počítá se také dále s tím, že obyvatelé německé nížiny jsou neobyčejně dobromyslní lidé?

Přál bych panu ministrovi železnic a jeho rádcům, jak se to také jednou stalo našemu panu místopředsedovi, aby se jednou v trapné tísni proplétali se svými zavazadly za deště a sněhu mezi pěti přijíždějícími vlaky skrze sta spěchajících a o svůj život se obávajících cestujících, aby přes prkna stoupali nahoru a dolů a hledali si potom s obtížemi svůj vlak. (Sen. Hartl [německy]: Zato tam kvete kapesní krádež!) Naše železniční správa, která již tak často byla varována, nese plnou odpovědnost za všechny nehody, které se na tomto nádraží udály a ke kterým ještě dojde.

Opětovné, politování hodné a těžké nehody na křižovatkách dráhy a silnice v obvodu města Rumburku měly by železniční správu pohnouti konečně k tomu, aby vážně uvažovala o přemostění železničního tělesa.

Dlužno jednou obzvláště posvítiti si na kapitolu: stavby nádraží Ebersbach v Sasku, Georgswalde, zastávka Philippsdorf: tři nádraží několik kroků od sebe vzdálená, aby proti velkorysosti železniční správy na saské straně postaveno bylo jednání naší železniční správy, které hraničí již na směšnost. Snad mi bude brzo možno posloužiti zde názornými skizzami a fotografiemi.

V úzké souvislosti s našimi pohraničními poměry musí býti opětovně konstatováno, že jen naše vláda nese vinu na tom, když také v novém roce smíme posvátné hranice státu překračovati jen s pěkně ověřeným pasem a zapsaným visem. Odstraňte konečně jednou všechna ustanovení, která vadí cestování a zjednejte mírové poměry! Nepotřebujeme také žádných zatěžujících ustanovení pod titulem "ochrana domácího trhu pracovního" anebo cestou nového zákona o pasech s jeho mnohými "může" a omezujícími ustanoveními pro "státu nebezpečné cesty do ciziny".

Přistupuje-li ke všem těmto zákonitým omezením svobodného státního občana v demokratickém státě ještě libovůle jistých radů okresních politických úřadů, jak tomu je na př. ve Varnsdorfu, kde vedle nezákonitých výnosů o dvoujazyčných nápisech na hostincích nastupuje všeobecný neodůvodněný zákaz nošení barev, zastavení jízdy automobilem, zákaz divadelních pohostinských her, omezení svobody tiskové, při pořádání schůzí a slavností nyní také ještě zostřená policejní hodina pro každého bez rozdílu, pak zbývá pramálo z ústavní svobody státních občanů. Kladu-li panu ministrovi vnitra na srdce, aby přece jednou provedl zasloužené povýšení a přeložení tamního správce úřadu, plním horoucí přání veškerého obyvatelstva tohoto okresu.

Velice nemile pociťují malé obce množící se vojenské ubytování tím, že spojeny jsou s tím zvláštní výdaje pro obec, které těžce zatěžují obecní rozpočet. Malá obec Zeidler měla v letech 1922, 1925, 1926 a 1927 ubytování trvající po celé dny. Proti náhradě výlohy se strany vojenské správy ve výši 1360 Kč 32 h stály výdaje obce částkou 3941 Kč 70 h, takže této malé obci vznikly tímto ubytováním výdaje 2581 Kč 38 h. Jak přijde takováto malá obec k tomu, že si musí dát uložiti takováto břemena?

Panu ministrovi financí bych radil, aby na místě našich nynějších daňových knížek, které jsou nesrozumitelné jako skutečné snáře, ve kterých se nikdo více nevyzná - často ani samy berní úřady - vydal obchodnicky přehledné záznamní knížky a aby podle toho zavedl také v daňovém účetnictví zjednodušení a přehlednost.

Zákon o obecních financích, na kterém se proti naší vůli usnesla nynější vládní většina, bude brzy potřebovati novelisace, poněvadž se velmi brzo dostaví neudržitelné poměry. Naše obce budou nuceny hledati nové prameny daní a budou tím obyvatelstvu ukládati nová břemena. Vedle zvýšení činžovních dávek, vodného, kanalisačních poplatků, má také nastoupiti poplatek za odvážení smetí, takže počítati dlužno se zvýšením nájemného průměrně o 30 až 45%. Zvýšení poplatků jatečních, hřbitovních, poplatků za úřední jednání u obcí bude následovati. Dávky za hru v karty a kibice pocítí citelně naši hostinští. Na místě daňové úlevy nové zatížení daněmi.

Mnoho set válečných uprchlíků, kteří bydlí v území republiky, čeká ještě dnes na nějakou náhradu ztráty na majetku, která jim vznikla bez jejich viny. Byla jim poskytnuta jen ve smyslu vládního nařízení ze dne 5. října 1920, čís. 566 Sb. z. a n., příslušnou smíšenou komisí u zemských správ, která pro tento účel byla zřízena, zálohou výpomoc, která ovšem hradí jen malou část vzniklé škody. Po dlouhé námaze podařilo prý se nyní nahraditi ruským válečným uprchlíkům částečně škody, které u ministerstva věcí zahraničních ohlásili, i byla k tomuto účelu vládou povolena částka 50 milionů Kč, která v nejbližší době má býti vyplacena bankou českých legií. K úhradě tohoto obnosu zařaděna bude ročně částka 10 milionů Kč do státního rozpočtu. Chci míti za to, že mezi ruské válečné uprchlíky zařaděni budou také českoslovenští státní občané, kteří svého času bydleli v dnešním polském území.

Dlužno také energicky žádati, aby konečně byl dokončen návrh zákona na novelisaci pensijního pojištění soukromých zaměstnanců, a aby předložen byl zákonodárným sborům. Bylo by vlastně samozřejmou povinností příslušných ministerstev, t. j. ministerstva sociální péče a ministerstva vnitra, aby odstraněny byly poměry, které celý tento veliký stav vydávají ve stáří a v případě invalidity v šanc největší bídě a starosti, největší nouzi. Anebo považují páni ministři za dnešní doby pense od 100 do 180 Kč měsíčně, nikoli snad týdně, za postačující, aby celou rodinu ochránily před smrtí hladem? Při těchto "pensích" je zcela samozřejmo, že se zaměstnanec, pokud ještě může nějakou práci vykonávati, snaží, aby zůstal ve službě, anebo, když již béře takovouto hladovou pensi, aby si ještě jinde zjednal nějaký vedlejší výdělek. Že se takovýmito poměry celé postavení zaměstnanectva nesnesitelným způsobem přiostřuje, porozumí ten, kdo ví, jak sama o sobě velikou je nezaměstnanost v tomto povolání. Od celé řady let snaží se soukromí zaměstnanci v průmyslu a obchodě, aby žádostmi k ministerstvům, podávanými interpelacemi atd., přivodili konečně novelisaci zákona o pensijním pojištění a tím přizpůsobení k dnešním změněným poměrům. Dodnes byly tyto snahy, bohužel, marny. Není naprosto dále přípustno, aby se tak macešsky zacházelo se stavem, který jako spojovací článek mezi manuelní prací a podnikatelstvem na jedné straně, jako zprostředkovatel mezi výrobcem a spotřebitelem statků na druhé straně poctivě plní důležité hospodářské a sociální povinnosti a úkoly. Stát přece na př. vybíráním poplatků ze služebních smluv od soukromých zaměstnanců velmi dobře projevil, že ví o existenci tohoto stavu, avšak dosud jen tak dalece, pokud se mluví o braní. Při tom soukromí zaměstnanci nechtějí snad nějaký dar od státu, neboť vědí velmi dobře, že od pensijního pojištění mohou očekávati jen to, co seženou na příspěvcích. Chtějí tedy jen zákon, který jim při vyšších příspěvcích přináší vyšší důchody. Myslím, že méně přece již nelze žádati, a ani toho nebylo lze dosud dosíci. Chtěl bych pány ministry upozorniti na to, že na sebe každým dalším průtahem berou nejtěžší odpovědnost. Anebo jest jim snad lhostejno, když zaměstnanci, kteří po celý lidský věk věrně plnili svou povinnost, ve stáří hynou se svojí rodinou v bídě a nouzi, jedině proto, poněvadž několik směrodatných osobností nemělo naprosto žádného sociálního porozumění? Dřívější vytáčky, že statistické šetření není skončeno a pod., dnes rovněž neplatí. Nyní záleží jen ještě na dobré vůli pánů ministrů! V každém případě je trpělivost soukromých zaměstnanců vyčerpána, i žádají tito nyní s veškerým důrazem, aby tato věc konečně jednou byla vyřízena.

Chtěl bych letmé svoje pohledy na hospodářský život ukončiti několika ciframi z předloženého rozpočtu, které naši rovnoprávnost vůči českému lidu staví do pravého světla. Přes všechno zastírání ve státním rozpočtu můžeme přece v mnohých kapitolách konstatovati zlé poškození 3¹/₂ milionu Němců při celkovém počtu obyvatel 13.6 milionů v tomto státě, což musí býti tím více nápadné, ježto také podle českého zjištění téměř polovinu veškerých daní platí němečtí státní občané v republice. Z 9.83 milionů Kč v rozpočtu ministerské rady, v tom 8 milionů Kč pro nepředvídané výdaje, nepřijde zajisté ani haléř k dobru Němcům v republice. Příznačno je, že vláda zamítla resoluci, která žádala, aby parlamentu vydán byl počet o použití disposičního fondu. Částky 26.6 milionů Kč, jakožto disposičního fondu ministerstva věcí zahraničních používá se ve smyslu protiněmeckém. Ve stavebním programu ministerstva železnic nenalézá se ani jediná trať v německém území pro elektrisaci, ačkoli je preliminováno 25.056 milionů Kč. Také z částky 128.386 milionů Kč, určených pro běžné stavby, připadá jen málo milionů na německé území. Naléhavé stavby nádražní zase nemají býti započaty. Z 27.77 milionů Kč na dokončení staveb v rámci ministerstva pošt spadá jen 1.5 milionů Kč do německého území, ze 12.6 milionů Kč pro novostavby poštovních úřadů jen 1.2 milionů Kč. Pro sanační fond peněžních ústavů je k disposici 50 milionů Kč, jen pro české peněžní ústavy. Z prostředků ministerstva zdravotnictví a sociální péče na potírání nakažlivých nemocí a tuberkulosy dostávají německé organisace obnosy tak směšně nepatrné, že to vůbec nestojí za srovnání. Z obnosu 2.2 milionů Kč pro tělesnou výchovu obdržel německý hlavní výbor pro tělovýchovu 40.000 Kč, t. j. 1.8%. Z částky 23.034 milionů Kč, věnované péči o mládež, obdržely německé zemské úřadovny pro ochranu dětí a péči o mládež méně nežli 5%. Pro oživení a podporu živností bylo do rozpočtu zařazeno skoro 7 milionů Kč, z čehož německé živnostenské organisace neobdržely dosud ani haléře. Pro oživení cizineckého ruchu zařazeno bylo 1.4 milionů Kč. Roku 1927 obdržely německé svazy 7.8%. Podobné poškození německého obyvatelstva spatřujeme v rozpočtu ministerstva zemědělství. Pro podporu pěstování brambor bylo celkem zařazeno jen 110.000 Kč, právě tato nepatrná položka ukazuje jasně, že zbývá velice málo pro podporu pěstování brambor, které shledáváme převážně v německých pohraničních krajinách, kde toto pěstování mimo to je silně ohroženo rakovinou bramborů. Pro nákup zemědělských strojů zařazeny jsou 2.7 milionů Kč. Žádost blahodárně působící německé poradny pro nákup zemědělských strojů za skrovnou subvenci byla loňského roku ministerstvem zkrátka zamítnuta.

Pro meliorační fond povoleno bylo 30 milionů Kč. Použití tohoto fondu je však úplně odňato vlivu německého odboru zemědělské rady.

Ministerstvo veřejných prací, v jehož čele stojí pan ministr dr Spina, zařazuje mezi jiným pro subvencionování české letecké společnosti 11.85 milionů Kč, pro stavbu elektrických hydrocentrál 22.6 milionů Kč. Německý podíl činí celek 150.000 Kč.

Pro vodní stavby, projekty a příslušné subvence zařazeno je 68.729 milionů Kč. Podíl prací v německém území činí celkem 548.000 Kč. Pro vybudování vodních cest věnováno je 39.45 milionů Kč. Podíl německých území rovná se nule. Na podporu lodní dopravy věnováno bylo 8.2 milionů Kč, Němci neobdrží ničeho.

Pro stavby v Praze použito bude celkem 61.498 milionů Kč, na stavby v německém území, které mimo to skoro všude dostávají čeští stavební podnikatelé, připadají 3.7 milionů Kč. Pro stavby ministerstva školství obsahuje státní rozpočet 96.634 milionů Kč, z toho pro německé školy 1.976 milionů Kč.

Ministerstvo školství preliminuje celkem pro university 32.151 milionů Kč, z toho pro německou universitu 4.9 milionů Kč. Pro školy a kulturní styky s cizinou 14 milionů Kč, pro německé kulturní styky ani haléře, pro podporu hudby 5.974 miliony Kč, z toho obdrží jen německá hudební akademie roku 1927 120.000 Kč.