To jest jen několik cifer, které dýší "rovnoprávností". A tu má v německém obyvatelstvu vzrůstati láska k tomuto státu! Naše oprávněné stížnosti do odstrkování ve všech oborech neumlknou přes všechny smířlivé ministerské řeči, po nichž nenásledují žádné skutky. Předložený státní rozpočet opětovně neukazuje žádné dobré vůle k navázání národnostní spravedlnosti a k stejnému zacházení s menšinami, které z donucení patří k tomuto státu, a proto tento rozpočet zamítáme. (Potlesk senátorů něm. strany národní.)

Místopředseda Böhr: Slovo má nyní pan sen. Ad. Scholz.

Sen. Ad. Scholz (německy): Slavný senáte! Již v poslanecké sněmovně poukazovali agrární zástupcové jak německé, tak také české národnosti na krajně skrovnou dotaci pro podporu a zvelebení zemědělství. S jedním jeho odvětvím však jedná vláda přímo jako s popelkou, a tím je pěstování lnu. Tato tak cenná vláknitá rostlina pěstuje se jak v německé, tak také na české straně jen ve vyšších polohách. Jsou to tudíž na obou stranách právě nejchudší zemědělci, kteří se tím zabývají. Již při předloze o ochranných clech mohli jsme viděti, že jedině len to byl, který zůstal bez ochrany. Jako odškodnění za to, že se nedostalo ochranného cla, došlo tehdy k úmluvám mezi rolníky, obchodníky, přádelnami a vládou, které obsahují nejmenší míru toho, co by zadrželo zkázu pěstování lnu. Ačkoli tyto úmluvy byly ve vzájemné dohodě protokolovány, nesplnily ani přádelny, ani vláda těchto podmínek. Pěstování lnu je životní nutností horského sedláka. Na jeho půdě, která má málo ornice, není mu možno pěstovati některý ušlechtilý druh obilí, kdežto právě len je velice beznáročný, pokud jde o živiny. Vidíme a pozorujeme, že pěstování lnu a dotyčný průmysl od 30 let v našem státě valem klesá. Kdežto dříve lidé nosili nejen lněné prádlo, nýbrž také lněný oděv, ba rolníci platili mzdu čeledínům většinou hotovým plátnem, dnes se od toho úplně upustilo. Dříve byly jen výrobou lněných kapesníků zaměstnány desetitisíce dělníků. Stolní prádlo stalo se většinou zbytečným tím, že zavedeny skleněné a mramorové desky, kdežto ubrousek nahrazen je skoro úplně papírem. Námořnictvo a vojsko mělo samo takovou potřebu plátna, že naše přádelny a tkalcovny po celé měsíce do roka mohly pro ně pracovati. Kdežto dříve stát a země ve svých ústavech používaly jen plátna, je dnes vypisováním konkursů pevné a trvanlivé zboží vylučováno, zatlačováno i nahrazováno bavlnou a papírem, zkrátka brakem. Každý stát se dnes snaží, aby domácí výrobu podle nejlepších sil podporoval, což o tomto státě říci nemůžeme. Tak shledáváme, že na př. Anglie vynaložila na zřízení bavlněných plantáží v Sudanu již 8 milionů liber, to jest 1.300 milionů Kč. Národnostní uvědomění Američanů probudilo se tou měrou, že přes velice drahé pracovní síly zřizují hromadně přádelny na bavlnu, aby vypěstěné zboží sami zpracovali. Ba slyšíme o sovětském Rusku, že přistupuje k tomu, aby svůj len od původního stavu až do hotové tkaniny samo zpracovalo.

A jak to vypadá u nás? Obor zemědělství a také průmyslu, který zde byl odedávna a kdysi zkvétal, je nyní přímo zanedbáván a ochromen. Kdežto v Rusku, ve všech baltických státech a obzvláště v Polsku pěstování lnu následkem tamní podpory rok od roku stoupá, kleslo toto u nás ze 70 na 21¹/₂ tisíce hektarů. Ale také tato osevní plocha znamená ještě další existenci desetitisíců rolníků. Tato plocha jest ještě větší nežli osevní plocha v Belgii, Francii, Německu, Holandsku a v Irsku, které jsou daleko za námi. Ano, kdyby naše vláda domácímu pěstování lnu věnovala tutéž péči jako ostatní státy v Evropě, ihned by osevní plocha dosáhla bývalé rozlohy. Jak podporoval náš stát dosud výrobu lnu? Roku 1927 částkou 300.000 Kč a pro rok 1928 zařazena je částka, jediná skromná částka 600.000 Kč.

Chci ukázati, jakým příkladem jdou před námi jiné státy.

Německá říšská rada povolila na rok 1926 a 1927 po 9 milionech říšských marek, to je po 72 milionech Kč. Z toho připadá na podporu pěstování lnu 24 milionů Kč a na opatření strojního zařízení pro lepší vypracování 48 milionů Kč. Každý sedlák obdrží tam na 1 ha osevní plochy bezúročnou půjčku 800 Kč, za každý metrický cent odvedeného lnu peněžitou částku 32 Kč. Anglie povolila roku 1925-1927 na podporu pěstování lnu ročně 6.5 milionů Kč, Baltické státy povolily 4%ní úvěry všem pěstitelům lnu. Malé Irsko povolilo v letech 1925-1927 po 3.5 milionů Kč. Ba musíme se přímo hanbiti, když slyšíme, že sovětské Rusko povolilo ročně 400 milionů Kč na podporu pěstování lnu.

Čteme-li tyto číslice, vidíme teprve, že náš stát neučinil poměrně vlastně praničeho, to projevuje se nejen v poklesu pěstování lnu, nýbrž také v nastávajícím úpadku mnohých družstev pro zpracování lnu. Projevuje se to tím, že stávající továrny na zpracování lnu a pazderny mají tak zaostalé zařízení a stroje, že nemůžeme udržeti stejný krok s cizinou, ba ani se západními zeměmi.

Dříve, nežli se obrátím na vládu, jakým způsobem má povznésti pěstování lnu, chci jí dokázati, že za všech okolností dlužno dávati přednost lnu před bavlnou.

Kdo je dnes jediným odběratelem plátna? Anglie a Amerika. Tedy státy, které jedině vyrábějí bavlnu, nepoužívají pro vlastní potřebu svého vlastního výrobku, nýbrž plátna, kterého si nevážíme. I když je plátno při nákupu 2-3násobně dražší nežli bavlna, jest jeho trvanlivost 4-5krát větší. Bavlna se po krátkém čase opotřebuje, stává se nevzhlednou, kdežto plátno lety ještě získává na vzhledu. Koho známe jako nejlepší obchodníky světa? Angličany a Američany. Ti jistě nevyhodí zbytečně ani haléře. Ti by si desetkrát rozmyslili, vydávati svůj vlastní výrobek a kupovati náš výrobek za drahé peníze, kdyby nevěděli, že při tom znamenitě pochodí. Jak bylo by lze zvelebením pěstování lnu zlepšiti také naši obchodní bilanci? 300.000 vřeten pracuje ve státě, která by byla s to zpracovati na 450.000 q lnu, kdežto dnes se vypěstuje jen 120.000 q lnu, takže se u nás při plném zaměstnání přádelen musí dovésti asi 330.000 q lnu. Těchto 330.000 q representuje dnes cenu celých 462 milionů Kč, kterážto suma putuje do ciziny navždy, a kterou by při jisté podpoře mohlo si vydělati také domácí zemědělství, čímž by se obchodní bilanci ulevilo skoro o ¹/₂ miliardy. A jestliže pro rekonstrukci lihovarů věnoval stát po osm roků ročně 4 miliony, pak je jen spravedlivo, poněvadž pěstování lnu dlužno oceniti rozhodně výše nežli výrobu alkoholu, aby také pro příští léta věnována byla na podporu pěstování lnu alespoň stejná částka.

V ocenění těchto okolností prosím, aby pokud možno dalekosáhle splněny byly tyto požadavky pěstitelů lnu:

1. pro potřebu státu a země stanoveno budiž dalekosáhlé používání lněných tkaniv z vlastních surovin - průkaz provenience - na místě bavlny a juty. Je to také v zájmu domácího lnářského průmyslu. I když některé resorty poukazují k tomu, že z ekonomických důvodů dlužno používati levnějšího tkaniva, lze proti tomu namítati, že dobré lněné zboží vykazuje větší trvanlivost, takže levnější nákup jest jen zdánlivý. Jako poplatníci mají pěstitelé lnu dále právo žádati od vlády, aby se jim neztenčovala možnost sehnati peníze na dávky a aby se domácímu trvanlivému zboží dávala přednost před zahraničním brakem.

K podávám ofert pro veřejné dodávky smějí však býti oprávněny jen takové firmy, které prokazatelně odebírají přiměřeně veliké množství lněné příze z úředně ustanovených přádelen. Lnářská komise sestávající ze zájemníků a úředníků sestaví potom podle předložených výkazů o absolutní a relativní spotřebě domácího lnu pořadovou listinu přádelen, které přicházejí v úvahu jako dodavatelé příze. Kontrolu celé akce prováděla by komise shora zmíněná.

2. Zařízení třecích a potěracích strojů na len potřebuje vesměs rekonstrukce, poněvadž od doby jejich trvání nebylo možno provésti větší investice, a nynější zařízení pro dnešní poměry nevystačí. Obzvláště nutno provésti opatření ve směru hygienickém pro dělníky, postaviti moderní stroje na místě strojů opotřebovaných, provésti rekonstrukci nedostatečných zařízení pro vysoušení atd. Podle dotazníku, zaslaného družstvům pro pěstování a zpracování lnu, nutno provésti u každého zařízení pro tření lnu rekonstrukci, která bude vyžadovati průměrného nákladu 100.000 Kč. Tyto výdaje nelze však sehnati bez nebezpečí pro existenci družstev. Dá-li vláda stejně jako při rekonstrukci lihovarů k disposici po několik let jen částku 3-4 milionů Kč, pak bylo by lze snadno provésti rekonstrukci družstevních závodů pro tření lnu i sanaci těžce ohrožených družstev pro zužitkování a zpracování lnu.

Za třetí: Přílišné zatížení pro družstva tvoří vyměření daně z obratu. Ministerstvo zemědělství se žádá, aby působilo k tomu, aby odstraněno bylo dvojí zdanění. Družstva pro pěstování lnu mají jen za úkol, vyrobiti ze lnu, členstvem dodaného, výrobek na trhu přijatelný, začež hradí jen vzešlou režii. Dosud musí daň z obratu platiti pěstitel lnu a mimo to družstvo za týž výrobek, aniž došlo k nějakému obratu, ježto družstvo se zabývá jen zpracováním. Daň se tedy platí dvakrát. Proto vyslovují pěstitelé lnu požadavek, aby daň z obratu pojata byla jen do celkového paušálu a dále aby družstva pro zpracování lnu byla osvobozena od placení daně z obratu. Dále se žádá, aby těm družstvům, kterým daň z obratu byla předepsána a pro která dodatečný předpis daně znamená nebezpečí úpadku, tato daň byla prominuta. Tak na př. obdržela družstva pro pěstování lnu v Chrobolech a ve Vítkově, která měla za to, že družstvo pro pěstování lnu jest jen institucí pro zušlechťování lnu, dodatečný předpis za leta 1921 až 1926, který pro tato družstva může znamenati zkázu. Tento případ dokazuje, jak naléhavým je požadavek úplného zrušení daně z obratu u družstev pro pěstování lnu, z kteréžto příčiny vyslovujeme ještě jednou prosbu, aby ministerstvo zemědělství naléhalo u ministerstva financí na splnění kladených požadavků.

Svaz německých pěstitelů lnu v sudetských zemích spatřuje v těchto třech požadavcích základní podmínky udržení domácího pěstění lnu a je přesvědčen, že slavná vláda, obzvláště ministerstvo zemědělství, po prozkoumání těchto požadavků uzná jejich oprávněnost.

Musím se obzvláště zmíniti o našich bolestech stran meliorace půdy. Podle slov pana ministra zemědělství musili bychom se domnívati, že se stát bude snažiti, aby zemědělství pokud možno vycházel vstříc, aby, jak to dnes činí každý stát, učinil se úplně nezávislým v zásobování chlebem a masem. Možným to jest, avšak teprve tehdy, až statisíce hektarů, které dnes ještě leží ladem, budou meliorovány. Kdo dnes v prvé řadě melioroval půdu? Sedlák v nížině, lhostejno zda to byl Němec nebo Čech. Mohl tak činiti, poněvadž žije v lepších poměrech a poněvadž mohl převzíti každé risiko. Mohl tak činiti tím spíše, ježto stát po převratu nikterak neskrblil subvencemi. Dnes, kdy konečně proniklo poznání rentability u horských sedláků, dnes, kdy tito sedláci následkem vysokých sociálních a daňových břemen nuceni jsou každou píď půdy obdělávati intensivně, zmenšuje stát rok od roku udělování subvencí. V tom nelze nikterak poznati pravé demokratické jednání, i žádáme, aby právě horskému sedláku v této příčině projevována a také dokázána byla největší ochota. Shledáváme, že se vyplácení splátek povolených subvencí stále více protahuje. Stává se, že meliorační družstva za objekty dávno postavené musila platiti tolik na úrocích, kolik po letech dostávají jako dávno povolenou subvenci. Takovýmto vleklým tempem výplaty stává se cena subvence ilusorní. Neříká se nadarmo: dvakrát dává, kdo rychle dává. Země a stát byly by povinny říditi se podle toho.

V žalostné situaci nalézají se naše okresní silniční správy a v žalostném stavu všechny okresní silnice. Připouštím, že říšské silnice byly snad ještě méně schůdné. Ale stát k udržování silnic nepřispíval takovým způsobem jako okresy na své silnice, čímž se okresy v posledních letech zakrvácely. Dnes, kdy se zákonem o obecních financích béře okresům možnost přispívati stejným způsobem jako v dřívějších letech k udržování silnic, musily by se všechny okresní silnice proměniti přímo v močály, kdyby se ze silničního fondu nedostalo okresním silnicím stejného podílu jako státním silnicím. Mohl bych státní a okresní silnice srovnávati s vnějším vzhledem a vnitřní cenou. Vnitřní ceny musíme si vážiti alespoň tolik jako vnějšího vzhledu.

Největší nespokojenost v oboru zemědělském musíme také my projeviti s prací pozemkového úřadu. Jestliže od vstupu Němců do vlády nastalo sotva patrné zlepšení, nemůžeme se s tím nikterak spokojiti, a také se s tím nespokojíme, musíme vládu také varovati, aby bez dohody s námi nezačala s vyvlastňováním lesů. Jeden z našich požadavků záleží také v tom, aby nám poskytnuto bylo zastoupení v pozemkovém úřadě samém, jaké nám přísluší. Kdyby vláda tento náš požadavek nesplnila, pak musíme míti za to, že se zničující kritika, která zjevně a ještě více anonymně směřuje proti pozemkovému úřadu, a která obsahuje množství korupčních afér, zakládá na pravdě a že se proto obáváte toho, že by Němcům bylo možno nahlédnouti do těchto temných poměrů.

Další naše stížnosti v oboru zemědělství přednesli moji kolegové v poslanecké sněmovně.

A nyní slovo k vysoké politice. Rovní k rovným - také my přiznáváme zjevně, že se toto tak krásné, tak vznešené slovo, které před rokem s tohoto místa promluvil pan ministerský předseda, do dnešního dne ještě neuskutečnilo, také my doznáváme, že to je dodnes pouhý slib, že dodnes vidíme sotva znatelné splnění toho, co se zde řeklo před rokem. A když přesto stojíme ve vládním táboře, osvojujeme si to, že hájíme němectvo alespoň tak jako německá oposice. Kdo zvolil pravou cestu, to nemůžeme posouditi dnes my, to však nemohou posouditi také druzí, to bude moci posouditi teprve jednou potomstvo. Chtěl bych zdůrazniti, že také naše strana si z celého srdce přeje dohody s oposičními německými občanskými stranami, ale musím zdůrazniti: toto dorozumění musilo by býti myšleno také zjevně a poctivě, musilo by býti pravé. A když přede dvěma dny předseda německé strany národní dr Brunar s tohoto místa prohlásil, že vždy, kdykoli zde hledáno bylo jakési sblížení s vládními stranami, vždy působí tajemné síly, aby toto sblížení rušily, tu musím věru říci: tyto tajemné síly musí se nacházeti více v jeho táboře nežli v našem. Neboť, dokud se ještě může státi, aby onen triumvirát z poslanců německé národní strany si to dovoloval, aby na př. nějaký Schollich, Kallina a nějaký Koberg vždy znovu opakovali proti naší straně nejinfámnější a nejsprostší obvinění, aby nám nejinfámnějším způsobem mohli spílati, je zajisté něčím samozřejmým, že nemůžeme míti za to, že se poctivě snaží dojíti s námi k nějakému dorozumění. A nechť našemu klubovnímu předsedovi Windirschovi sebe více spíláte, nechť zuříte a nadáváte, jedno je zajisté pravda, že za všechna svá slova, která promluvil, může také pravdivě a zjevně odpovídati. Jisto je, že v naší době, v době demokracie, více než kdy jindy má přednost brutální násilí před právem. Za poměrů, které v Evropě trvají ještě v náš neprospěch, odmítáme proto po zkušenostech prvních pěti let rámusovou politiku vzájemného potírání obou národností a snažíme se ve vzájemném sblížení utvořiti schůdnou cestu, na které bychom se cítili doma a která by nám také poskytla záruku, že udržíme domácí hroudu. V každém případě mohli jsme v uplynulém roce pozorovati již jisté sblížení. Každý rozumný Čech - existují také nerozumní - musí dnes při patrném vzestupu Německa, při skutečnosti, že ze tří stran jsme obklopeni Německem, a že naše hospodářská situace závisí od Německa, dospěti k poznání, že naše plná rovnoprávnost nebude na prospěch jen nám, nýbrž hlavně na prospěch celému státu. V tomto očekávání a s tohoto stanoviska, že by nám bylo možno přispěti k budoucímu blahu obou národností, chceme se zasazovati a hlasovati pro tento státní rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Teschner.

Sen. Teschner (německy): Slavný senáte! Vlastně mělo by se jako oslovení říci prázdný senáte. Neboť prázdný sál dokazuje, jak veliký je zájem na projednávání nejdůležitější otázky, totiž vyřízení státního rozpočtu. Mluvíme zde tedy jen pro protokol, resp. pro noviny, nikoli však pro zvolené členy slavného senátu. To musím předeslati.

Přikročujeme-li my Němci k posuzování státního rozpočtu tohoto státu, jsou pro nás směrodatnými dvě směrnice, jež předepisují jednak národnostní opatrnost, jednak právní cit v našem nitru. Tyto směrnice lze vyjádřiti dvěma otázkami: 1. je rozpočet poctivý?, 2. je spravedlivý? K prvé otázce jsme, bohužel, nuceni, poněvadž od trvání parlamentu v tomto státě ještě ani jediný rozpočet nebyl poctivý, ježto fikce národního státu poctivého rozdílení státních příjmů nepřipouštěla, ba nemůže připustit, poněvadž neslovanští obyvatelé státu musí přirozeně býti považováni za inferiorní, má-li chorobná myšlenka trvati právem. Jestliže se obyvatelům státu, kterým se na základě domněle demokratické ústavy přikládá jméno "státních občanů", předpisují sice stejné povinnosti, ale upírají stále znovu stejná práva, jestliže se vylučují ze spravedlivého podílu na tom, co poskytli, pak lze s dobrým důvodem říci, že ani poctivost, ani spravedlnost nestály u kolébky, když za samého spolupůsobení německých stran toto umělecké dílo zastírání a klamání bylo tvořeno. Dokud v československém státě nebude upuštěno od posavadního systému potlačování jedné části a umělého hýčkání části druhé, budou se všechny další rozpočty musit pojiti k předcházejícím, bude se musiti každoročně odehrávati před našima očima a před očima ostatního světa totéž divadlo a zástupcové státního národa a s nimi spojené německé vládní strany nejen vydědí ostatní národy v tomto státě, které se nečítají k státnímu národu, nýbrž zbaví je všeho, nač by podle svých výkonů a podle svého významu měli právní nárok: totiž nárok na spravedlivé rozdílení a použití státních peněz také pro ně, jejich kulturu, jejich hospodářství a jejich sociální zařízení. Že rozpočet není poctivým vůči veřejnosti, to je vůči občanům ve státě i vůči cizině, bylo již v debatách v poslanecké sněmovně nezvratně prokázáno, neboť byly obrovské položky takovým způsobem přesunuty a zastřeny, že nemůže vzniknouti poctivý, pravý obraz o výdajích. Musíme se již podrobiti velmi kruté námaze, v bludišti rozpočtu srovnávati číslo za číslem s čísly roku loňského a s vynalézavostí detektiva prošťárati všechny kanály a kanálky, které pohlcují obrovskou sumu devíti miliard. Pak ovšem dospějeme k obrazu, který nám Němcům znovu dokazuje, jak s námi zlaté české srdce zachází více nežli macešsky. Vezmeme-li však při tom v úvahu, že tři německé strany pracovaly letos spolu na definitivní úpravě, že tyto strany, vědomy jsouce sobě skoro 50%ní poplatní síly sudetsko-německého lidu, neměly síly a odvahy žádati poctivost a spravedlnost, pak musíme toho hluboce litovati.

S české strany se vždy zdůrazňuje, že zájem státu žádá, aby se jednalo tak nebo onak. Nikoli. Zájem českého lidu - a v tomto dokazujete, že lid skutečně také ve vašich očích jde ve všem v prvé řadě - je pro vás jedině směrodatným, a všechny české strany kryjí tím názor pana dr Kramáře, že Československá republika byla, jest a zůstane národním státem Čechů. Když na př. náklad na vojsko, o jehož významu a nutnosti můžeme býti různého názoru, uveden je částkou 1.400 milionů, ve skutečnosti však činí 2.323 miliony, tedy skoro jedna miliarda zůstává zastřena, pak nebude nikdo chtít tvrditi, že to je spravedlivé, že to je poctivé, poněvadž tak malý stát s 13.6 milionů obyvatel nelze ponechati s vojenským břemenem 170.8 Kč na jednoho obyvatele, kdežto naproti tomu na kulturní a sociální účely se vydává mnohem méně. Lloyd George řekl dne 24. října 1927 ve své řeči: Naše odzbrojení vůči poraženým národům, o kterém jsme v mírové smlouvě slavnostně mluvili a které jsme slibovali, nemůže zajisté býti zváno takovým a zaručiti bezpečnost Evropy, když na jednoho vojáka v Německu s 63 miliony obyvatel, ve Francii s 42 miliony obyvatel připadne 20 vojáků, v Československé republice s 13.6 miliony obyvatel připadnou 4 vojáci ve zbrani, když poražené národy mají 250.000 mužů, kdežto bývalí nepřátelé na pevnině mají 10 milionů ve zbrani. Je spravedlivo, když Československo oproti hospodářsky nepoměrně silnějšímu Německu, které mimo to vykazuje počet obyvatelstva pětkrát větší, čtyřikráte silněji je zatíženo mužskými silami, odňatými hospodářské a produktivní práci? Tato okolnost a nesmírné náklady na vojsko vybízejí ještě v jiném směru ke kritice, když proti tomu postavíme nepatrný obnos, který je věnován veřejnému zdravotnictví, sociální péči, školství, vůbec kultuře a sociálním potřebám. Váleční poškozenci, válečné vdovy a sirotci čekají, bohužel, zase marně na zmírnění svého postavení, důstojníci staré armády trpí dále hlad, a staropensisté mají obdržeti jen jakousi splátku na svoji pohledávku u státu. Zde bylo by těchto milionů věru lépe použito.

Duševní a mravní výše a význam státu budoucnosti - a Československo počítá se již dnes ke vzorným státům budoucnosti - nebudou nikdy měřeny jen podle jeho vojska, nýbrž v prvé řadě podle zdatnosti jeho občanů, která závisí od jejich vzdělání, mravu, smýšlení, jakož i jejich pracovní síly, resp. pracovního výkonu. Bude tudíž třeba měřiti stát podle jeho péče o své občany, podle jeho péče o kulturní a sociální účely. Tato péče musí však býti poctivou a spravedlivou vůči Čechům, jak vůči Němcům a Maďarům, neboť ti všichni jsou prvotním živlem, ti všichni jsou nositeli státu. Jak to v té příčině vypadá ve státním rozpočtu, má ukázati několik příkladů. Prohlásil jsem zde opětovně, že přes své vědomě lidové smýšleni považuji myšlenku lidskosti za poslední stupeň cíle našeho veškerého vývoje. Avšak nemohu opominout se otázati, jak to, že podpora ruských a ukrajinských uprchlíků na rok 1928 vyžaduje sumu, která dosahuje 31 milionů. Nebylo by bližším pečovati o vlastní národy ve státě, nežli deset roků po vypuknutí ruské revoluce dávati k disposici tak obrovské sumy pro tamní uprchlíky, kdežto ubohé oběti 4. března 1919, vdovy a sirotci nevinně usmrcených... (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu ze dne 15. prosince 1927 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) ... dnes ještě chřadnou bez jakékoli podpory od státu? Jak dlouho ještě má páliti tato otevřená rána? Jak dlouho zamýšlí stát, také dále ještě od Němců s poloviny vydržovaný, pomáhati jednostranně cizincům, trpěti, aby ve vlastním státě bída a nouze nezmírněny mohly vznášeti svoje obžaloby? Má-li ministerstvo národní obrany pro Olympiadu k disposici 102.000 Kč, proč obdržel německý svaz turnérů pro svou velkou tělocvičnou slavnost v Ústí pouze směšnou částku 10.000 Kč, ačkoli se snaží vytvořiti svou prací užitečný německý lidský materiál, který na konec bude přece také vhod panu ministru národní obrany? Ministerstvo sociální péče a ministerstvo zdravotnictví věnovalo německým účelům celých 40.000 Kč pro všechny tělocvičné a sportovní svazy, sjednocené v Ústředním svazu, t. j. 1.8% veškerého nákladu, ačkoli nám Němcům by příslušelo alespoň 3.5%. Péči o mládež a organisacím pro péči o mládež věnováno je 36,690.000 Kč, ze kterých pro nás vypadá 6 milionů, kdežto pomoc Rusům pohlcuje 31 milion Kč, tedy právě tolik, jako péče o vlastní mládež všech národů ve státě. Pro cizinecký ruch, který se obzvláště v německém hornatém území vyvíjí nejživěji, je zde 1,004.000 Kč, z čehož na nás vypadá 110.000 Kč a k čemuž pro všechny německé turistické spolky přistupuje ještě 30.000 Kč. Ale skoro jednoho milionu se používá k posílení českých putovních spolků, utvořených k účelům počešťování, v jejich boji proti našemu německému horskému obyvatelstvu. Prostředky věnované stavbám železnic a projektované elektrisaci činí 240,446.000 Kč. Co vypadá z toho na naše německé uzemí? Jedině položení druhé koleje k Litoměřic do Střekova. Neukazuje to, že německé území vzato bylo sice s radostí jako dojná kráva do celkové prostory státu, avšak že tu není patrně žádného zájmu pro jeho další vydatnost, když na příklad srovnáme nádraží v německém území s nádražími v českém území - pomýšlím v prvé řadě na přímo neudržitelné poměry na nádraží ve světovém lázeňském místě Karlových Varech, na nádraží v Chomutově, špínou prosáklé, které také co do dopravy již nevyhovuje, na Teplice atd. - tu pozoruje zajisté každý nepředpojatý, že jsme v každém směru pastorky republiky.

Sanační fond 50 milionů mezi výdaji ministerstva pošt připadá vesměs českým institucím, německé neobdrží ani haléře, a s velikými tirádami obzvláště v boji o obecní volby ohlašovaná sanace šluknovské spořitelny... (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu ze dne 15. prosince 1927 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) ... se neustále odkládá k nejzazšímu konci. Celková pomoc, poskytovaná zemědělství ve státě, rovná se pomoci Rusům. Kde zůstávají naši ubozí němečtí horští sedláci a domkáři, kteří s nesmírnou námahou ze skrovné půdy vyrvou to, co tělo potřebuje, při tom musí platiti daně a těmito daněmi zúčastniti se velkodušných a velkorysých darů, jež stát poskytuje cizincům, ačkoli jejich vlastní úděl by potřeboval podpory. Všechna čest ochotě pomáhati, ale nemělo by zde platiti přísloví "košile bližší nežli kabát"? Nedovedeme-li haléřů, vydobytých z potu těchto těžce zápasících sedláků v horách a v lesích, použíti lépe nežli k tomu, abychom cizozemským studentům a studentkám zjednávali příjemný život v Praze, pak musí vzniknouti myšlenka, že těchto 31 milionů není ničím jiným, nežli sumou na propagandu pro všeslovanské účely. Má to býti přípravou k tomu, aby inteligentní příští národní Rusko tomuto státu bylo zavázáno pomáhati při vedení boje proti němectvu v Evropě? Tuto otázku svědomí měl by nám vlastně zodpověděti dr Kramář, který přes všechna opačná tvrzení stále ještě platí za vynikajícího nositele všeslovanské myšlenky a který se od této myšlenky asi ztěží odtrhne.

Že podpora obchodu a živností v Československu činí sotva polovinu pomocného fondu pro Rusy, který již tak často uveden byl jako příklad, na tuto věc měli by vlastně blíže posvítiti pánové ze živnostenské strany, a pokud jde o zemědělství, pánové ze svazu Bund der Landwirte. Činím tak jen k vůli úplnosti, abych ukázal poctivost a spravedlnost v rozpočtu. Pro veřejné práce věnováno jest 740 milionů Kč. Stavba údolní přehrady, která pro Karlovy Vary jest otázkou budoucího života a osudu, a jejíž projekt byl úplně vypracován, byla zase odložena a pro její uskutečnění nehne se nikdo nežli městská obec a karlovarský okres, oba finančně příliš slabí činitelé, aby s provedením mohli započíti. Nedávno uvedla městská rada Karlových Varů v ilustrované knížce, kterou zaslala všem zástupcům v parlamentě, na paměť poslední katastrofální povodeň z roku 1890, a tím také obrazně předvedla nám strašné nebezpečí, které hrozí tomuto klenotu mezi německými světovými lázněmi, světoznámému městu vřídel. Mají Karlovy Vary propadnouti možné zkáze proto, poněvadž leží v československém státě, poněvadž to jsou německé lázně, německá obec, které přece veškerému lidstvu přináší požehnání? Je přece v nejvlastnějším zájmu také českého lidu, státu, kteří oba jsou hrdými na tyto Karlovy Vary, aby je také pro sebe, pro nemocné lidstvo chránili a tím udrželi. Stavba druhého mostu přes Ohři jakožto přímého spojení mezi horním nádražím a městem je rovněž pohřbena, ačkoli vynikající vedoucí mužové českého lidu svým každoročním pobytem v Karlových Varech se zajisté sdostatek přesvědčili, že tato žádaná novostavba řeší věru otázku, kterou pro bezvadnou dopravu mezi městem a vlastním hlavním nádražím nutno označiti jako ožehavou.

I když se dotýkám také řádného rozpočtu ministerstva věcí zahraničních, pak budiž řečeno, že také zde velikášství a nespravedlnost vyhání květy, které nás Němce na výsost pobuřují. Toto ministerstvo provádí propagandu, která přesahuje všechny meze a všechno, co tu již bylo. Vzpomínám si při slově propaganda na projev jistého Američana, který toto slovo ve spojení s nechvalnou činností ústředních států ve válce označil jako dlouhé ošklivé slovo, které krátce vyjádřeno budiž mnohem zřetelněji, totiž: "lež". [Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu ze dne 15. prosince 1927 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Nové výdaje proti roku 1927 činí 32.8 milionů Kč, úhrnem pohltí ministerstvo věcí zahraničních průměrně 190 milionů Kč, z čehož valná část věnována boji proti nám, sudetským Němcům samým, proti říši, německému Rakousku a Maďarsku. Potřebujete tak nákladnou propagandu? Což nevítězí pravda a spravedlnost sama sebou? Musí se jí pomáhati lží a překrucováním? Věru, musí to již vypadati špatně se základy československého státu, s jejich platností, když vláda se vidí nucena obětovati z tak zvaných důvodů prestiže 32.8 milionů Kč. Malý stát s výdaji pro zahraniční úřad stojí na pátém místě mezi státy světa. Je to v souladu s jeho významem a výkonností? Odbourávati, to je poslední rada. Přestati s velikášstvím, se snahou malého nevolníka pánů Poincaré i Brianda po representaci, smířiti se se skutečností, že tři sousedé, kteří platí za nepřátele, jimi nejsou, naopak. Změňte, pane ministře Beneši, neblahou linii zahraniční politiky, a sumy za neužitečnou propagandu přijdou k dobru plodným tužbám.