A nyní k našemu nejsvětějšímu statku, k německé škole. Můj soudruh v povolání, poslanec Simm, zastupoval již jak v rozpočtovém výboru, tak také v plenu poslanecké sněmovny naše zásadní stanovisko ve školské otázce formou důraznou, věcnou a ušlechtilou. Nebylo by k tomu ničeho připojiti. Ale poněvadž číslice mluví silněji nežli slova, chtěl bych také zde na příkladech ukázati, že jest pravdivým mé tvrzení o nepoctivosti a nespravedlnosti vůči nám Němcům. Když pro universitní účely připraveno je 32.151 mil. Kč, Němci pro tři vysoké školy však obdrží jen 4,918.000 Kč, pro universitní stipendia preliminováno je 717.700 Kč, Němci však obdrží jen 108.000 Kč, když sociální péče pro studující obnáší 10,536.000 Kč, z čehož my dostáváme ubohých 250.000 Kč, ačkoli právě němečtí studující na vysokých školách studují za těžších poměrů, pak musí poslední optimista, který se domnívá, že by mohlo býti lépe, svinouti plachty, musí se učit chápati, že se nám, Němcům může dostati plné spravedlnosti jen tehdy, uskuteční-li se obstarávání naší vlastní domoviny, úplná autonomie pro sudetské Německo, nebude-li naše poplatní síla plynouti skoro výhradně ve prospěch státního národa, nýbrž podle spravedlivého, poctivého klíče ve prospěch nás samotných. (Předsednictví převzal místopředseda dr Brabec.) Pro kulturní styky s cizinou má stát 14 milionů Kč, z čehož na německé styky nepřipadá ničeho. K čemu také snažiti se o styk s kulturou německých barbarů a Hunů, která přece Čechům dala všechno, co také je učinilo kulturním národem? K čemu chrániti německé umění, obzvláště výtvarné umění, před jeho odumřením? Metznerbund, který shromažďuje všechny věhlasné německé umělce tohoto oboru, odbývá se žebráckou částkou 5000 Kč, a přece je zde pro takovéto účely k disposici 1,767.000 Kč. Otázka zřizování německých učelišť, změna poměrů na stávajících vysokých školách zůstává pro nás akutní, zavdává vždy znovu příčinu k oprávněným stížnostem. Jak dlouho má náš národ ještě čekati, až vznikne vysoká škola obchodní a hospodářská jako část německé techniky, až báňská fakulta německá přičleněna bude k technice? Kdy budou učiněny kroky, aby vznikla německá vysoká škola lesnická, zvěrolékařská fakulta, vysoká škola pro výtvarné a průmyslově užité umění? Kde zůstává konečně vysoká škola tělocvičná pro obě národnosti? V souvislosti se všemi těmito školskými otázkami si dovoluji otázati se vlády, kdy konečně započato bude s prováděním obou resolucí, jež přijaly obě komory k zákonům č. 103/26 a 104/26, aby totiž upraveny byly právní poměry a materielní postavení okresních školních inspektorů, poněvadž tato kategorie státních úředníků a také veškeré učitelstvo obecních a měšťanských škol ve státě má živý zájem na tom, aby tato po celá léta nerozřešená právní otázka byla zákonitě upravena, neboť s ní úzce souvisí celá řada otázek, které se týkají veškerého učitelstva - obsazování míst - která zasahuje dokonce do oboru středoškolských učitelů, poněvadž velká část okresních školních inspektorů pochází z jejich řad a také nadále z jejich řad bude brána.

Last not least, otázka školské autonomie! Pan ministr Hodža mluvil v rozpočtovém výboru senátu o své zamýšlené školské samosprávě. Směrnice, které dosud vešly ve známost, nepřinášejí toho, co chceme viděti uskutečněno ve školské samosprávě, ba co ministr sám již byl slíbil. Mělo by prvého dobrého náběhu býti zase jen využito, jako propagandy, aby se cizině namluvilo, že Němci jsou nenasytní, věčně nespokojení a reptaví? Ustanovením o okresních školních radách stran národnostních menšin, o místních školních radách a jejich zřizování pro národnostní menšiny, kterážto ustanovení ponechávají zřizování těchto školních rad výlučně zemské školní radě, konečně ustanovení o zemských školních radách samotných nejsou tím, co jsme očekávali. Původní projevy pana ministra budily naději, že při řešení této pro nás Němce vysoce důležité otázky povstane útvar době přiměřený. Jsme v této příčině opětovně trpce, trpce zklamáni a vidíme, že zápas o školu je znovu prodloužen.

Celkový výsledek svých vývodů musím shrnouti v ten smysl, že my Němci v předloženém státním rozpočtu neshledáváme ničeho z poctivého, upřímného poznání a tím také uznání svých oprávněných požadavků a přání, ba že byli jsme přesvědčeni o pravém opaku. Domnívají-li se vládní strany, že nás v boji o naše práva vyhladovějí, pak nechť důkladně prozkoumají včerejší slova člena mé strany, sen. dr Jessera. Poměry budou silnějšími nežli česká ničivá vůle, a čím později se dostaví poctivá dohoda, tím větší bude škoda pro oba národy. Pro nás sudetské Němce jedno jest jisto: československý stát stojí a padá s Němci. Hleďte, aby trval, aby se klidně dále rozvíjel, také ku blahu českého národa a jeho budoucnosti. O naši budoucnost nemusíte se obávati. (Souhlas a potlesk.)

Místopředseda dr Brabec: Dalším řečníkem je pan sen. Reyzl.

Sen. Reyzl (německy): Slavný senáte! Do skupiny, o které jednáme, spadá také obor, který má plniti sociální úkoly tohoto státu. Zkoumáme-li nyní, zdali tento obor sociální úkoly také skutečně plní, tu můžeme konstatovati: tento obor neplní sociálních úkolů, nýbrž systematicky snižuje sociální dávky v tomto státě. Chci se nyní zmíniti o několika těchto sociálních věcech a vynasnažím se prokázati, že při dnešní vládní většině následkem jejího složení vůbec zde není a nemůže býti snahy po splnění sociálních úkolů, které by tento stát měl, a které takřka existencí tohoto resortu vůči veřejnosti projevuje.

Předložený rozpočet poskytuje nám obraz, na který veliký vliv vykonávají zákony, které jsme v poslední době vyřídili, a to v první řadě berní reforma. Tato berní reforma, která hluboce zasahuje do hospodářského života našeho státu, předložena nám byla naším ministrem financí jakožto komplex, který obsahuje řešení mnohých otázek. Při tom, jak náš ministr financí zná finanční otázky a při jeho opatrném stanovisku bylo nápadno, že berní reformou bylo tak silně zasáhnuto do života našich obcí, neboť právě to úzce souvisí s plněním sociálních úloh v našem státě. Berní reforma béře našim obcím zkrátka skoro všechny prostředky. V jedné části berní reformy, a to v tak zv. zákoně o finančním hospodářství samosprávných korporací béřou se obcím prostředky, a jen zdánlivě se tak zv. dotačním fondem zjednává náhrada. Jestliže se již tehdy, když vyšla berní reforma, znalci našeho státu vyslovovali v ten smysl, že tento zákon v této své formě nemůže existovati, jestliže se tehdy ministr financí vyjádřil velmi nejasně o budoucnosti obcí, tož vidíme teprve v poslední době tento obraz jasný a úplný. Pan ministr dnes prohlašuje: uvidíme ke konci rozpočtového roku, kde se čeho nebude dostávati a kde je čeho potřebí. Část tohoto poznání ministra financí ukazuje se ve přípravách k nařízení o obecních dávkách. Máme za to, že pan ministr financí již na počátku prací pro berní reformu věděl zcela dobře, jak to dopadne a dopadnouti musí. Neboť berní reforma, jak se nám představuje, nemůže naprosto býti úplným dílem, berní reforma, která obcím béře finanční prostředky a jako náhradu tvoří vyrovnávací fond, o kterém se již při jeho objevení vyjádřili odborníci, že daleko nedostačí, aby kryl schodky obcí a okresů, což ministr financí sám musí doznati. Tato reforma s tímto fondem byla skutečně jen prostředkem k tomu, aby se nám zákonodárným sborům sypal písek do očí. Neboť jsem přesvědčen: kdyby již při podání berní reformy byl býval obraz tak úplný, jak jej máme dnes před sebou obzvláště následkem zamýšleného nařízení o obecních dávkách, pak byla by se část dnešní vládní většiny obávala hlasovati pro berní reformu. Neboť na př. voličstvo německých vládních stran bylo by se nejdříve zarazilo, kdyby již tehdy bylo vědělo, jaké následky bude míti berní reforma, jaké nepřímé dávky bude třeba předpisovati v obcích. Chtějí-li obce žíti, pak bývalo by bylo přijetí berní reformy velice pochybným. Teprve nyní, kdy berní reforma je pod střechou a účinky se počínají jeviti v nesnázích obcí, ukazuje se nám pravá povaha, pravý obraz této berní reformy v předloze nařízení o obecních dávkách, které má býti brzy vydáno.

Místopředseda dr Brabec: Pane senátore, račte prominouti, že Vás přerušuji. Předešlý pan řečník sen. Teschner, jak jsem zjistil ze stenografického protokolu, užil ve třech případech výrazů, pro které jsem nucen jej volati k pořádku. Řekl především v souvislosti: "... während die anderen Opfer des 4. März 1919, Witwen und Waisen der unschuldig Getöteten durch die Schuld der čechischen Soldateska Gemordeten..." Ve druhém případě mluvil o "Raub durch die Nichteinlösung der Kriegsanleihe" a ve třetím položil otázku: "Und wird nicht das Ausland durch die Propaganda des Herrn Dr Beneš ... belogen?"

Pro tyto výrazy volám pana sen. Teschnera k pořádku.

Prosím, pane senátore, račte pokračovati.

Sen. Reyzl (pokračuje): Chtěl jsem těmito vývody konstatovati jen jedno, že naše podezření jest odůvodněné, že celá berní reforma ve skutečnosti nebyla žádnou reformou - neboť berní reforma byla by se musila podle dřívějších názorů pana ministra financí vztahovati v prvé řadě na odstranění hospodářských daní, obchodních daní a daně z obratu - že tato berní reforma naopak nechce býti ničím jiným nežli prostředkem, aby darem, který se poskytuje poplatníkům přímých daní, břemeno úbytku pro státní finance přesunuto bylo na daně nepřímé, jak se to již jeví v zamýšleném nařízení ministerstva o obecních dávkách. V hospodářské radě, kde se o tomto nařízení jednalo, prohlásil náš bývalý předseda senátu pan prof. Horáček, že toto nařízení je protiústavní. Také my máme za to, že musíme zde dnes konstatovati, že toto nařízení skutečně daleko přesahuje rámec nařízení. Je novým daňovým zákonem. Kdyby osnova nařízení nabyla platnosti, pak by politický úřad měl skutečně dohlédací právo nad obcemi a mohl by jim předpisovati, jaké dávky musejí zaváděti.

Nyní k dotačnímu fondu. Působilo na mne velmi podivně, když jsem při čtení jistého komunálního časopisu o rozpočtech různých měst a obcí skoro pravidelně musil nalézti vracející se pasus: "Schodek činí tolik a tolik set tisíců nebo milionů, jejichž náhrada se požaduje od dotačního fondu." Nevím, čemu se mám diviti více, zdali snad naivnosti našich městských správ, které se skutečně domnívají, že z tohoto dotačního fondu, jenž činí asi čtvrtinu schodku v obcích a okresech, bylo by lze krýti tyto schodky. Ministr financí vám již řekne čistou pravdu; až vyjde nařízení, uvidí obce, co budou musit činiti. Budou nuceny čekati bezvýsledně na dotaci z tohoto fondu, budou nuceny zavésti tyto dávky.

Proč to všechno říkám, když mluvím k rozpočtu sociální péče? Poněvadž právě tato věc nejcitelněji se dotýká otázky, o které chci mluviti, totiž sociální péče v tomto státě. Dodnes mnohé obce činily to, co ve skutečnosti měl činiti stát. Kde byly silné socialistické vlivy anebo většiny, tam učiněn byl alespoň pokus vybudovati trochu zanedbanou péči o chudé, aby starý dělník, když nemůže dále pracovati a dopraven bývá do své obce, nemusil tam alespoň zemříti hladem. Podle berní reformy a prováděcího nařízení, které nyní k tomu přistoupí, totiž nařízení o obecních dávkách, bude nyní obcím naprosto nemožno plniti skutečné sociální úkoly. Staré poměry zhoršeny budou ještě tím, že vysílení staří dělníci, kteří přijdou na obec, v mnohých vesnicích budou nuceni choditi zase dům od domu, aby konečně některého dne nalezeni byli mrtvi v některé stáji anebo v silničním příkopu. Předevčírem zemřela v Praze jistá žena hlady. Může-li se to státi v Praze, v metropoli státu, že žena, která stojí pod ochranou sociální péče města Prahy, přímo zemře hlady, můžeme si lehce představiti, jak to bude vypadati v obcích, ve kterých vládnou naši agrárníci a křesťanští sociálové, kde dnes již péče o chudé stojí na velmi primitivním stupni.

O sociální péči v našem státě je v ministerstvu sociální péče špatně postaráno. Přihlédneme-li blíže k rozpočtu, shledáme snahu státu, aby se na venek jevil jako činitel, který skutečně má sociální porozumění. Podíváme-li se však na věc blíže, shledáme, že stát dokonce všechny pense, které platí státní podniky, hromadí v sociální péči. Od roku 1923 anebo 1924 zavedli jsme v našich státních podnicích komerční vedení. Tyto podniky mají býti vedeny obchodnicky. Máme za to, že pense z těchto podniků nemají nic společného se sociální péčí. Jsou požadavkem vůči podniku, a podniky musí se starati o pense; to se sociální péčí státu nemá nic společného.

Obáváme se, že když budeme státu činiti výtky, že se nestará o sociální péči, mohlo by se na nás zvolati, že stát vydává na sociální péči tolik a tolik milionů. Zde je na př. výdaj pro ruskou emigraci, o čemž mluvil také řečník přede mnou. Nenahlížíme, kterak náš stát, který nedbá sociální péče o vlastní obyvatele, vydává tolik milionů pro příslušníky cizích států. Musí tu býti hlubší politické příčiny, a jistě se nemýlíme, spatřujeme-li je v tom, že podstata dnešní zde panující reakce rovná se podstatě této staré, z Ruska vypuzené reakce. Ale potíráme to co nejostřeji a protestujeme co nejostřeji proti tomu, aby se našich daňových peněz používalo k podpoře těchto bělogvardějců a reakcionářů.

Nařízení, připravované o obecních dávkách, obsahuje nehorázné věci. Mělo-li by tak, jak bylo předloženo hospodářské radě, nabýti moci zákona, předpisuje dávku až 50 korun z každé místnosti, tedy z každé kuchyně, komory atd. Rozvažte si to, jaký to nesociální čin budou zde obce nuceny prováděti na rozkaz úřadů, budou-li musiti každé domácnosti dělnické na základě rozkazu úřadů předpisovati takovouto dávku. Je tam stanoveno, že byty, které stojí méně než 200 korun činže, mají býti osvobozeny od této dávky. Toto ustanovení zní jako výsměch. Páni v pražských vládních kruzích patrně vůbec nevědí, že takovýchto činží vůbec již není, že dnes činže také ve starých domech, kde bydlí dělníci, jsou mnohem vyšší. Mohl bych uvésti případ, jaká bytová lichva se provozuje v našem dobrém křesťanském městě Šluknově. Znám dílnu jistého mistra kolářského. Tato dílna byla tak špatná, že kolářský mistr hledal pro sebe jinou místnost. Vlastník domu, velmi starý muž a velmi dobrý křesťan, který má ve své zahradě státi kříž, kde po celý rok hoří t. zv. věčné světlo, tento vlastník domu pronajal nyní dílnu jistému dělníku. Dělník musil si sám místnost rozděliti, vestavěti tam kuchyni, obíliti, postaviti tam kamna a musí nyní platiti tomuto dobrému křesťanskému muži ročně 800 korun činže. Místnosti, která byla příliš špatná pro dílnu, používá se nyní jako bytu pro rodinu, také dvouleté dítě je při tom. Zde vidíme, jak vypadá politika v oboru bytové péče. Jako protivu k tomu můžeme uvésti požadavek našeho křesťanského sen. dr Ledebura, který žádal zmenšení ochrany nájemníků. Jedno bude správné, že totiž p. sen. dr. Ledebur nebude potřebovati žádné ochrany nájemníků. Také ostatní pánové ze strany, kteří zde sedí, nebudou asi potřebovati žádné ochrany nájemníků, ale ochrany nájemníků potřebuje velmi mnoho příslušníků a voličů této strany. Postaráme se o to, abychom rozšířili tento výrok pana sen. dr Ledebura v kruzích dělníků, kteří dnes ještě dávají své hlasy této straně.

V této předloze vyslovena je také přípustnost vodní dávky ve výši 10%, dále se tu jedná o jatečných poplatcích, hřbitovních dávkách, dávkách za úřední jednání obcí a o t. zv. dani hráčů a kibiců, tedy vesměs o nepřímých dávkách, které zatěžují namnoze převážnou většinu chudého obyvatelstva ve městech. Víme přece, že takovéto vodní dávky majitel domu ihned přesune na nájemníky a že tudíž celkem neznamenají nic jiného nežli nové zatížení širokých vrstev obyvatelstva. Berní reforma není tedy ničím jiným nežli prostředkem k tomu, aby se dar, kterého se dostalo velikým t. zv. přímým poplatníkům slevami na dani z příjmu a na výdělkové dani, na druhé straně dostal zase domů přesunutím nepřímých dávek na chudé obyvatelstvo. Tomu se u nás říká berní reforma.

Poukázal jsem již v rozpočtovém výboru na proměnlivost našeho pana ministra financí, poukázal jsem na rozpor, který zde je mezi teorií a praxí našeho pana ministra financí. Pan ministr financí nedovedl ve své odpovědi vyvrátiti toto mé obvinění. V praxi činí náš pan ministr financí pravý opak toho, co líčí jako cíl své finanční politiky. Pan sen. Ledebur pronesl zde řeč, kterou bychom mohli označiti takřka za oposiční řeč, ačkoli bude hlasovati pro tuto předlohu; ačkoli hlasoval s sebou pro všechny tyto zákony, tlumočil zde požadavky německých stran a hrál si na skutečného zástupce německého lidu. Myslím, že toto divadlo, které hrají na této straně, brzo nalezne svůj konec. Německé obyvatelstvo začíná pomalu chápati, co na této politice je, na této aktivistické politice, jaký prospěch přinesla německému lidu. Když se nyní tito pánové domnívají, že německému obyvatelstvu touto hrou nasypou písku do očí, pak sami přivedeni budou ad absurdum tím, že jejich skutky odporují tomu, čeho se domněle zastávají. Pan ministr financí udal jako hlavní důvod zákona o finančním hospodářství obcí špatné hospodaření v obcích. Nechci se zde dále o tom šířiti, chtěl bych poznamenati jen jedno: roku 1923, když se konaly volby do obcí a všude přinesly socialistickým stranám ztráty, mluvilo se ve všech měšťáckých listech o vítězství občanských stran. Nyní tyto občanské strany hospodařily od roku 1923 do dnešního dne a dnes mluví pan ministr financí o špatném hospodářství v obcích. Musela by tedy výtka postihnouti nikoli socialistické strany, které od roku 1919 do 1923 hrály velikou úlohu v obcích, nýbrž ty, kteří roku 1923 dobyli velikého vítězství nad dělníky. Ale to všechno je vlastně jen povídání. Tímto zákonem měl býti pokus ukončen, tímto zákonem nemělo se dosíci ničeho jiného nežli toho, aby byla úplně podvázána činnost dělnických stran, které se na základě práva spoluurčení hlásily v obcích ke slovu. Poněvadž však nelze socialistické zástupce z obecních zastupitelstev vyhoditi, vytvoří se zákon, kterým se má obcím znemožniti, aby provedly nějaký sociální čin.

V souvislosti s tím chtěl bych promluviti ještě o něčem, co vrhá velmi příznačné světlo na naši dnešní vládu. Intervenoval jsem sám před více než jedním rokem u ministra veřejných prací Spiny stran stavby silnice v Krásné Lípě. Krásnou Lípou vede státní silnice. Krásná Lípa má sociálně-demokratickou většinu. Dosud nalézá se tato silnice v takovém stavu, že povozy někdy po ní nemohou vůbec jezditi, že tam došlo již k mnohým nehodám, neboť silnice je srázná. A ačkoli obec Krásná Lípa prohlásila, že jest ochotna přispěti velikou částí nákladu, nedostává se stavba silnice kupředu. Snad je přece něco pravdy na tom, čeho jsme se doslechli oklikou. V německých aktivistických stranách ozvaly se prý hlasy, že Krásná Lípa tuto silnici nedostane, poněvadž tam právě jsou ve většině sociální demokraté; to je zajisté jakýsi druh pomsty za to, že Krásná Lípa má socialistického starostu.

A nyní chtěl bych poukázati ještě k jedné okolnosti, která je také známkou nedostatečné péče o široké masy obyvatelstva. Jsme v poslední době svědky útoků na ústavy, které odedávna platily za nejvlastnější pole působnosti dělnictva. Víte, že nemocenské pojištění založilo dělnictvo. Kdyby si dělnictvo nebývalo vytvořilo nemocenské pojištění samo, myslím, že by ho dosud nemělo. Nemocenské pokladny vytvořilo tedy dělnictvo. Teprve když stát se tomu nemohl vyhnouti, vzal je pod svou ochranu, ale přece ponechal dělnictvu samosprávu v těchto ústavech. V posledních letech však podniká reakcionářská vláda, kterou dnes máme, pokus, aby tyto ústavy vyrvala dělníkům z rukou. Myslím, že to je velmi nebezpečné počínání. Ukazujete právě tím dělnictvu, jak se to má činiti, když jiného chceme připraviti o jeho právo. Dělníci tomu velmi dobře porozumí. Kolega posl. Schäfer poukázal v těchto dnech v poslanecké sněmovně na to, že, když se mluví o těchto sociálních potřebách pro dělnictvo, podnikatelé a většinové strany činí vždy tak, jako by jen oni měli co mluviti a jako by dělnictvu do toho ničeho nebylo, jakoby podnikatelé měli nésti celé břemeno. Je zbytečno opakovati, že ve skutečnosti všechna tato břemena nesou dělníci. Přesune-li se jednou nějaké břemeno zdánlivě na podnikatele, přesune se přece zase nepřímo na dělníky a podnikatelé jsou vlastně jen těmi, kteří dávky státu předávají.

Tyto útoky na samosprávu nemocenských pokladen a pojišťoven ukazují tedy tak správně povahu dnešní vlády. I když ministr Spina vyřkl větu, že dnešní vláda není protisociální, nýbrž jen protisocialistická, pak mu to dnes zajisté nikdo více nevěří. Přijdou-li k nám do Československa návštěvy různých zahraničních korporací, pospíší si naši předáci vždy, aby těmto deputacím ukazovali naše nádherné úspěchy na poli sociálním. Ale neřekne se jim ničeho o tom, že se chystáme také poslední zbytek této sociální péče u nás dělníkům vzíti.

Obdržel jsem v těchto dnech dopis od jistého okresního spolku německých lékařů. Připomínám, že se mezi těmito lékaři nenalézá ani jeden sociální demokrat. V tomto dopisu se praví: "Podle vládní předlohy, kterou má býti pozměněn zákon o sociálním pojištění, mají býti zrušeny obligátorní svazy nemocenských pojišťoven. Jsme povinni poukázati na nebezpečí, které hrozí rozpuštěním těchto svazů v ohledu národnostním. To má býti specielně adresováno na německé aktivistické strany. Zdá se nám, že zrušením zamýšlena je centralisace veškerého sociálního pojištění, čímž omezena býti má disposiční volnost nemocenských pojišťoven na nejmenší míru, což zajisté není v zájmu zdravotních, sociálních a národnostních požadavků německého lidu. Dosavadní zvyklost ukázala, že od pražského ústředního ústavu nemůžeme očekávati žádné ochrany svých lidových práv a že nepotrvá dlouho, kdy také němečtí lékaři zbaveni budou svých práv v jazykovém ohledu a připraveni budou o svá místa, jak tomu již jest u německých úředníků."

Tedy okresní spolek lékařů tuší právem, že zamýšlené ustanovení o rozpuštění obligátorních svazů směřuje k tomu, aby němečtí lékaři byli připraveni o svá místa a aby tak důležité části německých krajů vysíláním českých lékařů byly počeštěny. Ale v tomto rozpuštění obligátorních svazů spočívá ještě mnohem těžší nebezpečí pro dělníky. Víme, jaký účel plnily tyto svazy, že mnoho tisíc dělníků vděčí těmto svazům za své vyléčení, poněvadž ony to byly, které vytvořily různé léčebné ústavy, i podniká se tudíž zde svévolný a nerozumný útok na tyto ústavy z pouhé zášti proti dělníkům a jen ze snahy vymýtiti vše, co vypadá jako sociální zlepšení.

Kapitolou pro sebe je péče o válečné poškozence. Měl jsem příležitost býti přítomen několika sjezdům válečných poškozenců. Bylo by velmi potřebí vám, pánové, předvésti obraz o tom, jak tam sedí pohromadě sta válečných poškozenců ve své bídě, a jak si stěžují do toho, jakým způsobem stát s nimi zachází. Vidíme-li to, zmocní se nás skutečné rozhořčení. Místo aby stát konal svoji povinnost a aby těmto lidem pomáhal, pomýšlí jen na to, aby péči o válečné poškozence zmenšil a aby politováníhodné lidi ponechal jejich osudu právě tak, jak to stát činí u pensistů, se kterými se jedná podle t. zv. taktiky vymření. Stát čeká sám s nejnutnějšími opatřeními, poněvadž počítá s tím, že tito ubožáci dříve nebo později vymřou a že se pak tohoto břemena zbaví.

Při poradě v rozpočtovém výboru bylo pozorovati zvláštní věc. Když jsme debatovali o některém resortu a našimi požadavky, které považujeme za nutné, vehnali některého ministra do úzkých, pak zůstala vždy jeho posledním útočištěm, když nevěděl nic jiného, výmluva na ministra financí, který odpírá prostředky. Víme, že tato vláda vtiskuje ministrovi financí svou pečeť, a mohli bychom to také obrátiti a říci, že ministr financí vtiskuje vládě svou pečeť. Ale, pánové, s těmito výmluvami dlouho se nevystačí. Má-li některý resortní ministr skutečně vůli vytvořiti ve svém oboru, ať je to sociální péče nebo jiný obor, něco skutečně dobrého, pak musila by mu tato výmluva na ministra financí uvíznouti v krku. Přebírá-li některý ministr skutečně odpovědnost za svůj resort, musí býti také s to, aby přesvědčil ministra financí o tom, že určité výdaje učiněny býti musí. Tam však, kde by byla na místě opatrnost a spořivost, jako u výdajů za ruskou emigraci, nevidíme z toho ničeho. Jen jeden ministr si nestěžoval na ministra financí, totiž ministr národní obrany pan Udržal. Odpovídal velmi obšírně na všechny dotazy a přání, ale neměl žádné příčiny stěžovati si na ministra financí. Pochopitelně, neboť víme přece, že zákonem o ozbrojovacím fondu toto ministerstvo opatřeno je prostředky, že si věru nemůže stěžovati na ministra financí.

Dnes mohli jsme čísti v měšťáckých listech, že prý v otázce novely k sociálnímu pojištění napětí poněkud polevilo. V měšťáckém tisku líčí se to tak, jako by vládní strany chtěly vyjíti oposici vstříc. Ale věc má se jinak. Víme z bezpečného pramene, že odpor proti tomuto nesmírnému zhoršení sociálního pojištění je také v některých koaličních stranách velmi silný. Tisíce dělníků v řadách křesťanských sociálů nejsou přece tak zaslepeny, aby nepostřehly směr kursu. Bouří to v řadách těchto stran na všech stranách a proto si vůdcové netroufají provésti tento neslýchaný útok proti sociálnímu pojištění dělníků jedním rázem, a věc se tedy vyličuje tak, jakoby většinové strany chtěly vyjíti oposičním stranám vstříc. Nebude-li zde použito prostředku, který jest u předloh zákonů všeobecně obvyklý, totiž bezpodmínečného probičování, pak stane se tak jen z ohledu na vlastní voliče ve vlastních řadách. Snad dožijeme se toho, že až uplyne měsíc a voličové budou od křesťansko-sociálních poslanců a senátorů dosti preparováni - v kostele se vyhrožuje ztrátou spasení - že pak na konec křesťansko-sociální poslanci a senátoři budou také hlasovati pro tuto předlohu, jak ji dnešní reakcionářská vláda připravuje, a jak ji zajisté chce prosaditi.

Nyní k otázce péče o nezaměstnané. Můžete se upamatovati, že jsme v minulých letech, dříve nežli byl zaveden gentský systém, musili velmi mnoho vydávati ze státních prostředků pro nezaměstnané. Krise, kterou jsme prodělávali, byla tak nesmírná, že státu nezbylo než financovati tuto péči o nezaměstnané. Sta milionů byla spotřebována a byl zde tudíž nátlak zavésti gentský systém, čímž bylo lze největší část břemene přesunouti na organisace, což se také stalo. Dnes nalézáme v rozpočtu ministerstva sociální péče náklad asi 20 milionů pro nezaměstnané jakožto příspěvek k podporám, jež poskytují organisace. Dnes, kdy přece již nemůžeme mluviti o tak příliš špatné konjunktuře a kdy stát by mohl následkem lepšího rozvoje obchodu věnovati trochu více peněz pro sociální péči, zařazuje do rozpočtu žebrácký obnos 20 milionů Kč pro péči o nezaměstnané. Nechci vůbec mluviti o stížnostech, které se z organisací denně ozývají proti provádění gentského systému. Vláda a ministerstvo sociální péče jsou tak liknavými ve vyřizování, že organisace vykazují ročně desetitisíce na ztrátě úroků, a refundace děje se tak pozdě a s takovými šikanami, že organisace již uvažují o otázce, zdali by se neměly raději vzdáti státní podpory. Gentský systém, jak se nyní provádí, nemá nakonec jiného účelu nežli rozšiřovati stále více a více moc vlády na organisace. Vydávají se nejpodivuhodnější předpisy, které v zákoně naprosto nejsou odůvodněny, a šikanování organisací na všechny možné způsoby jest na denním pořádku.

Pamatuji se, že jsme již roku 1922 v rozpočtovém výboru přijali resoluci, kterou jsem podal a která jedná o otázce ženských továrních inspektorů. Tato resoluce vybízela vládu, aby v krátké lhůtě předložila parlamentu osnovu zákona, podle kterého se zavádějí ženské tovární inspektorky. Dnes se tato resoluce dávno ztratila, vláda se o to nestará a my můžeme asi říci, že od dnešní vlády nikdy nemůžeme očekávati uskutečnění užitečné a praktické myšlenky zavedení ženských továrních inspektorů. To je známkou nikoli protisociálního stanoviska vlády, o kterém ministr Spina mluvil v jisté schůzi.