Víme, že od této vlády v tomto ohledu ničeho nelze očekávati, že tato vláda dnes hřeší na to, poněvadž počítá s tím, že dělnictvo pro svou roztříštěnost je jakékoli akce neschopno, a poněvadž se vláda domnívá, že v přítomné době může provésti všechny své reakcionářské nápady, které má, a že všechna svá přání může dostati pod střechu. Snad se však toto všechno nedostaví, snad si přece dělnictvo tím, že vláda luk příliš napíná, uvědomí sílu, která v něm jest, a snad přece vládě zhatí její plány. Můžeme klidně tvrditi, že poslední obecní volby byly již známkou toho, že počíná svítati v řadách dělnictva, které se dalo heslem o sociální péči přetáhnouti do řad měšťáckých tříd, a snad není daleka doba, kdy brzo nadejde konec slávy většiny měšťácké vlády.

Dotkl jsem se tak několika otázek, které se týkají ministerstva sociální péče, a mohl bych uvésti ještě celou řadu věcí, které v pravém světle ukazují, že se sociální péče nezvyšuje, nýbrž snižuje, a že jsou tu snahy, aby nyní zhoršením sociální péče, snížením ochrany nájemníků atd., z dělníků stali se zase heloti, jakými byli před desetiletími. Neklamte se, pánové, to se nepodaří! Po válce stal se z dělníka zcela jiný činitel, také jiný kulturní činitel, který ví, co jako člověk od lidské společnosti má požadovati, a on zajisté od tohoto požadavku neupustí. (Potlesk německých soc. demokratických senátorů.)

Místopředseda dr Brabec: Dále uděluji slovo panu sen. Stržilovi.

Sen. Stržil: Slavný senáte! V poslanecké sněmovně důkladně projednaný státní rozpočet na r. 1928 byl předložen i nám do senátu ke schválení. Máme proto příležitost jako léta jiná o něm se vysloviti a snad i podrobiti jej kritice.

Celkem můžeme říci, že předložený rozpočet je v každém ohledu pečlivě, přehledně, jasně a podrobně sestaven, a to na podkladě naší hospodářské nosnosti. Oproti roku letošnímu, 1927, neshledáváme v něm skoro žádných velkých diferencí, jako to bylo v letech prvních, popřevratových. Z toho můžeme usuzovati, že nynější, k projednání předložený státní rozpočet je ustálen a že snahou vlády bude, aby tato nynější jeho výše 9¹/₂ miliardy nebyla překročena, nýbrž aby byla ještě snížena.

Vydání pro r. 1928 činí 9.536 milionů Kč a je oproti roku loňskému o 200 mil. Kč menší. Dále uspokojuje nás i po té stránce aktivity, neboť, odpočítáme-li od příjmu 9.562 mil. Kč vydání 9.536 mil. Kč, shledáme se s přebytkem 26 mil. Kč, tedy o 6 mil. Kč větším, než roku letošního. Při tom je potřebí připomenouti, že uvedený státní příjem v rozpočtu je oproti roku letošnímu ještě o 100 mil. Kč nižší, neboť je přizpůsoben nové daňové reformě. Porovnáme-li, jak dalece jsou na jeho výši zúčastněny jednotlivé resorty, shledáme, že na prvém místě je ministerstvo národní obrany, jehož vydání činí 1.400 mil. Kč, tedy 14.68%, na druhém místě ministerstvo školství s 893 mil. Kč, na třetím ministerstvo sociální péče s 865 mil. Kč, na čtvrtém ministerstvo veřejných prací s 714 mil. Kč, na pátém ministerstvo vnitra s 648 mil. Kč, na šestém ministerstvo spravedlnosti s 299 mil. Kč a teprve na sedmém místě ministerstvo školství se 216 mil. Kč, tedy 2.26%. Pak přicházejí teprve ostatní resorty. Jak často se nám předhazuje z oposičních stran a v jejich časopisech, že nynější vláda se svou většinou je reakční, zaostalá, že nemá pochopení pro kulturu a sociální otázky, ač přece je viděti z tohoto rozpočtu jasně, že už na druhém místě je ministerstvo školství a národní osvěty a na třetím ministerstvo sociální péče. Řekl jsem, že ministerstvo zemědělství je teprve na sedmém místě a vzhledem k svému významu je pravou popelkou mezi těmi všemi skupinami státního rozpočtu. To se děje od prvopočátku, ač velice často slyšíme, že zemědělství je základem státu. Po této stránce nebýváme všemi uznáváni a podporováni. Byli jsme toho také svědky při projednávání našich důležitých otázek, jak otázky celní, tak daňové reformy i při jiných příležitostech.

Zvýšení rozpočtu ministerstva zemědělství v r. 1928 o 11¹/₂ mil. oproti roku letošnímu je nepatrné, a já bych řekl, že je to jen náhrada a odčinění chyby za provedený škrt v rozpočtu letošním, kde byl rozpočet ministerstva zemědělství o 11.3% snížen oproti r. 1926. Toto snížení nesmí se budoucně v ministerstvu zemědělství opakovati, naopak, zde má a musí býti snaha všech, aby státní správa podporovala zemědělství co nejvíce, a to ve všech jeho oborech a odvětvích, abychom se stali soběstačnými a nebyli odkázáni stále na dovoz z ciziny. Tato snaha je také u států jiných, i u těch nejprůmyslovějších, kde zemědělství nejen že se béře dostatečně v ochranu, ale v každém směru je co nejvíce podporováno. A jak zvýšíme tuto produkci zemědělskou a co máme podniknouti, když chceme, abychom se stali soběstačnými a nebyli odkázáni na cizinu? Toho docílíme jen fedrováním novodobých výzkumů zemědělských, propagací nabytých zkušeností jak praktických, tak i teoretických. Vědění toho může si zemědělec osvojiti vzděláním, školou, a po této stránce musíme doznati, že ministerstvo zemědělství koná, pokud může, svou povinnost a sleduje velice pilně veškeré školské výsledky a poznatky. Máme sice v republice dnes 260 vyšších i nižších škol zemědělských. (Sen. Kučera: Kolik žáků?) Vzdělání na vyšší nebo střední škole nemůže si však... (Sen. Kučera: Kolik žáků?) Já vám to, pane kolego, řeknu. Vzdělání na vyšší nebo střední škole nemůže si každý dopřáti, neboť není každý tak dobře situován, aby mohl po 2-3 neb 4 roky vydržovati synka nebo dceru na škole. A jestliže v poslední době poukazováno bylo na špatnou a nepatrnou návštěvu v těchto středních školách, není to snad z nepochopení pro tuto kulturní věc, ale příčina vězí v nepříznivých poměrech v zemědělství, neboť prodělávali jsme těžkou krisi zemědělskou, a to nejen cenovou, ale i odbytovou, po které dostavil se kritický rok, kde živelní pohroma stíhala pohromu, takže zemědělci nezbývalo ani na ty nejnutnější potřeby v hospodářství. Mimo to byly v těchto nepříznivých letech předpisovány z doby snad poněkud lepší daně za několik roků najednou, ze kterých ještě dnes nemohou zemědělci vybřednouti ven, a vidíte proto také mezi zemědělci ty velké nedoplatky na daních, které jsou teď právě důrazně vymáhány.

My chceme, aby také děti našich malozemědělců a hospodářských pracovníků mohly školu navštěvovat a osvojiti si aspoň nejnutnější vědomosti pro veřejný a praktický život. K účelu tomu mohou však sloužiti jen naše lidové školy hospodářské, a já vítám, že byl rozpočet na podporu tohoto školství pro r. 1928 zvýšen o 600.000 Kč, takže dosáhl výše 4,200.000 Kč. Pro příště však naprosto nestačí tento peníz na lidové školy, neboť rozvoj jejich je na postupu. Dnes máme v republice 918 lidových škol, které navštěvuje 38.801 žáků (Výkřiky sen. Kučery.) Je však nutno vybaviti školy tyto také nutnými potřebami a pomůckami učebnými.

Jako o toto školství lidové, je ještě větší zájem o pořádání různých zemědělských kočovných a specielních kursů a proto žádáme, aby tuto akci ministerstvo zemědělství v každém směru co nejvíce podpořilo. Stanovená dotace 800.000 Kč sotva však stačí pro tento úkol a bude se musiti proto v příštím roce tato dotace zvýšiti.

Též zemědělskému výzkumnictví je potřebí věnovati největší pozornost. Vždyť jen na podkladě pokusů a výzkumů můžeme docíliti nejlepších a největších úspěchů, a to jak v pěstování plodin, tak i v chovu dobytka. Letošní položka 17,042.257 Kč k účelu tomuto věnovaná zdá se sice dosti značnou, ale daleko nestačí pro tento důležitý odbor.

Zvláštní zřetel je potřebí věnovati našemu pokročilému a osvědčenému hospodářskému strojnictví a motorisaci. Je potřebí podporovati toto odvětví vzhledem na nedostatek pracovních sil v našich zemědělských podnicích, a to vypisováním soutěže na různé stroje hospodářské.... (Sen. Šturc: Máme spousty nezaměstnaných!) .... jenže k nám nechtějí bohužel do služby chodit a odměňovati výrobce o hospodářských výstavách a konkurenčních závodech. Našim drobným zemědělcům je pak potřebí umožniti pokud možno koupi těchto strojů, a to udělením dostatečných podpor. Dotace k tomuto účelu, a to jak pro nákup strojů, tak pro vypisování soutěže strojů a pro strojnictví je však nízká - činí 2,770.000 Kč - a bude se musiti potřebám přizpůsobit.

Pokud se týká t. zv. zvelebovací akce polního a lesního hospodářství, musíme doznati, že snaha ministerstva zemědělství byla pokud možno zvýšiti jednotlivé dotace a že se tak také stalo proti roku letošnímu. (Sen. dr Witt: To věřím!) Ale přesto podpora tomuto účelu věnovaná je v některých těchto odvětvích nepatrná. (Výkřiky komunistických senátorů.) Na příklad na bramborářství je věnována položka 150.000, a je to přec na podporu pro ty kraje nejchudší, pro ty kraje horské. (Sen. Šturc: Na těch palácích v Něm. Brodě je to vidět!) Podpora našemu lnářství věnovaná, která byla sice dvojnásobně zvýšena oproti roku letošnímu na 608.000 Kč, sotva stačí, chceme-li opět naše lnářství povznésti tak, aby náš horský zemědělec mohl se věnovati pěstování této průmyslové plodiny, která je mimo to ještě beze cla. Položky určené na pěstování polních rostlin 235.000 Kč a pícniny 185.000 jsou také nepatrné.

Právě tak je to i s podporováním našeho ovocnictví, zahradnictví a zelinářství. Na toto důležité odvětví našeho zemědělství je pamatováno dotací jen 380.000 Kč. Ve všech těchto třech oborech, v ovocnictví, zahradnictví a zelinářství jsme soběstačnými a přebytky naše můžeme vyvážeti a také hojně vyvážíme. Je potřebí také zapodpořiti vydatně toto odvětví, a to jak po stránce zakládání nových sadů a vysazování stromořadí, tak i v pěstování zeleninových květin a semen, za něž dáváme ještě mnoho a mnoho peněz do ciziny, ač podmínky pro jejich pěstování u nás jsou daleko příznivější než jinde. Zde je potřebí také věnovati pozornost obchodní stránce tohoto odvětví, a to úpravě a třídění ovoce i zeleniny, a to nejen pro export, ale i pro náš konsum. Vždyť tuto úpravu draze platíme cizině, ač máme daleko lepší kvalitu ovoce a zeleniny. To vše lze podpořiti jen dostatečnými dotacemi.

Velmi rádi vidíme, že ministerstvo zemědělství má nejlepší úmysl podpořiti naši produkci živočišnou, t. j. chov veškerého dobytka. Spočítáme-li veškeré tyto dotace k účelu tomuto věnované a porovnáme-li je s dotacemi letošního roku, shledáme, že je sice zvýšena o 1,570.000 Kč, ale to jistě nestačí, abychom náš chov pozvedli na předválečný stav a abychom se stali v této produkci všestranně soběstačnými a nebyli stále svědky těch velkých dovozů dobytka k nám z ciziny. Uvažme, že jen roku loňského bylo k nám dovezeno vepřů živých, vepřového masa, sádla a slaniny za 836 mil. Kč. Stejně tak je tomu u dobytka hovězího. V roce 1926 bylo dovezeno k nám z ciziny 77.009 kusů dobytka a dovoz tento, ač je na sestupu, přece neblaze působí na naše dobytkářství a budeme musiti po této stránce se postarati o náležitou a dostatečnou ochranu a také o dozor a přísná opatření veterinární. Těmito nedostatečnými opatřeními zdravotními zavlékli jsme k nám slintavku a kulhavku, která se stále ještě tu a tam vyskytuje, dále mor vepřového dobytka, který dnes velmi povážlivě řádí v některých našich krajinách. V posledních 2 letech, hlavně po katastrofálním roce 1926, řádí v našem chovu hovězího dobytka i koní řada nemocí, z nichž zejména sluší uvésti u hovězího dobytka motolici jaterní, u koní pak tak zv. žďárskou nemoc. Tyto nemoci a zkažená píce, sklizená roku 1926, zavinily velké ztráty na hospodářském zvířectvu, což postihlo také nepřímo samostatné naše svépomocné pojišťovny dobytčí a jejich ústředí "Zajišťovací svaz místních dobytčích pojišťoven", a to takovým způsobem, že bez velmi značné pomoci se strany ministerstva zemědělství bylo by jeho trvání ohroženo. Žádáme proto, aby pan ministr zemědělství blahovolně zařídil, aby co nejvyšší peníz poskytnut byl tomuto svazu k jeho dalšímu udržení a tím i udržení místních pojišťoven. Ovšem očekáváme také, že zákon o živelním pojišťování bude co nejdříve zákonodárným sborům předložen k projednání.

Na mlékařství byla také zvýšena podpora ze 3 mil. Kč na 5,250.000 Kč. To vším právem, neboť mlékařství, které utrpělo válkou a neblahými poměry poválečnými značné ztráty, je u nás již na postupu a celé naše hospodářství se nese za produkcí mléčnou, když pouhé vykrmování dobytka se dnes nevyplácí.

Chceme-li se však státi soběstačnými v produkci zemědělské vůbec, musíme největší zájem věnovati zemědělsko-technické úpravě půdy, čili, jak jinak říkáme, melioraci.

Ministerstvo zemědělství má ovšem ve svém rozpočtu na meliorace 11,100.000 Kč a příspěvek k melioračnímu fondu 30 mil. Kč, ale to daleko nestačí k tomuto nejdůležitějšímu úkolu. Vždyť je potřebí odvodniti v Československu aspoň 2 mil. ha půdy. Výsledky a zkušenosti potvrzují, že po odvodnění se zvýší výnos našich hospodářských plodin o 40 až 80%, podle druhů plodin. Podle toho nechť se posoudí, jakými výnosy by se mohlo pochlubiti naše zemědělství, a to nejen v produkci rostlinné, ale i živočišné. My nejenom že bychom se stali v produkci rostlinné soběstačnými, ale mohli bychom ještě vyvážeti, specialisovati se na určité zemědělské produkty exportní, jako je ječmen, oves a j. Vzestup těchto melioračních podniků je sice značný, ale se zřetelem ke skutečné potřebě nepatrný, a to pro nedostatečnou podporu státní. Podpora státní se uděluje našim melioračním družstvům v Čechách nejvýše do 25%, což je částka vzhledem k nynějším všeobecným drahotním poměrům velmi malá. Stát měl by si vzíti příklad ze zemského výboru moravského, kde uděluje se na tyto meliorační práce a projekty podpora vyšší od 30%.

Dlužno také podotknouti, že podpora tato se po čase státu vrátí, neboť po melioraci se zvýší také bonita půdy a tím i základ daňový.

Bylo by však záhodno vzhledem k nedostatečné výši značně zvýšiti příspěvek na meliorační fond. Že celý tento problém má ministerstvo zemědělství na mysli, je patrno z prohlášení pana ministra zemědělství dr Srdínka v rozpočtovém výboru, a to o nutnosti zřízení státního fondu vodohospodářského. Prohlašuji, že rádi vítáme tento návrh s přáním, aby osnova tohoto zákona byla co nejdříve předložena zákonodárným sborům k projednání.

Důležitou je též zvýšená položka v rozpočtu ministerstva zemědělství na podporu našeho zemědělského dělnictva, na zprostředkování práce a odměňování čeledi za dlouholetou věrnou službu. Je záhodno přispěti těmto našim zemědělským pracovníkům podle možnosti ke zlepšení jejich existence, a to zvláště v těch krajích chudých, kde zemědělec sotva kryje nejnutnější platy a potřeby z výnosu svého hospodářství a nemůže svoji čeleď dosti často tak honorovati, jak by toho zasluhovala.

Probral jsem tedy jen stručně a letmo ty některé kapitoly našeho ministerstva zemědělství, neboť vím, že i druzí moji kolegové budou se tím rozpočtem zabývati. U příležitosti projednání státního rozpočtu tak přednášíme, co nás tíží, co máme na srdci a na mysli, v jaké míře je potřebí podniknouti nápravy v tom či onom směru, ať už po té stránce národní, kulturní, sociální nebo hospodářské.

Je to sice důležité, a řekl bych i žádoucí, ale přece jen určité věci, nesouvisející s rozpočtem, mohly by býti stručnější a nemusily by takto prodlužovati jednání rozpočtové. Co totiž shledáváme při tomto jednání? že se vede celá dlouhá debata o těch návrzích, které mají přijíti v nedaleké době k řešení. Tak jako loni přenesla se debata o celní otázce do rozpočtové debaty, tak i letos přenáší se kritika a debata o novelisaci sociálního pojištění. Nechci se touto otázkou proto zabývati, ač musím prohlásiti, že naše střední zemědělské a živnostenské podniky a jejich zaměstnanci toto veliké zatížení déle nesnesou. Z jakých důvodů a proč se tak musí státi, sdělíme zde u příležitosti projednávání této novelisace, a myslím, když bude při tom více pochopení, porozumění a méně demagogie, že nalezneme cestu, abychom učinili toto břemeno snesitelnějším, a to jak pro zaměstnavatele, tak i pro zaměstnance.

Chci zmíniti se ještě o jednom, a řeknu snad nejdůležitějším odvětví naší zemědělské výroby. Je to naše řepařství a cukrovarnictví, které prodělává těžkou krisi. Tato krise nedotýká se jen nás zemědělců, řepařů a tohoto hospodářského průmyslu, ale i veškerého průmyslu vůbec a obchodu zvláště. Nechci se zmiňovati vzhledem k omezené době o příčinách této krise, ale chci jen připomenouti a požádati touto cestou naši vládu, aby hleděla co nejvíce a nejdříve přispěti k vyřešení této důležité otázky a hleděla zabrániti zkáze tohoto našeho důležitého odvětví, které zachránilo svým bílým zlatem po převratu celý náš hospodářský život. Záchrana je možná snížením spotřební cukerní daně a zvýšením konsumu.

Dovolte mi, abych poukázal ještě na jednu důležitou věc. Vítám vřele prohlášení pana ministra železnic Najmana ve schůzi rozpočtového výboru v poslanecké sněmovně, ve kterém zdůrazňoval nutnost osobní dopravy silničními autobusy tam, kde není dostatečného spojení železničního. Bojím se však, aby tyto autobusy nesloužily jinému účelu, neboť, jak ze zkušenosti ze svého okresu vím, autobusové spojení vyhovuje velmi dobře poštovním úřadům, ale naprosto ne obecenstvu, které, když se chce včas dostati na místo, musí choditi po autobusové lince pěšky. V mém okresu vysokomýtském je zavedeno autobusové spojení z Vysokého Mýta do Skutče. Na této trati, která je velmi frekventovaná a také aktivní, leží celá řada obcí, t. zv. Lužecko, vesměs přes 2 hodiny cesty vzdálených nejen od svého okresního sídla, ale i od dráhy. Občané z této oblasti mají dosti často co činiti s úřady okresními ve Vysokém Mýtě, kam se však nedostanou dříve autobusem, až po 10. hodině dopolední. To je již příliš pozdě a proto musí podnikati občané tuto cestu pěšky. Z Vysokého Mýta nejede autobus až po 6. hod. večer, a poněvadž je každému čas drahý a nechce nečinně trvati celé odpoledne ve městě, musí jíti zase pěšky domů. Již několikráte žádali občané tohoto kraje, by zaveden byl na této trati ještě jeden autobus, který by vyhovoval občanstvu tak, aby dojížděl ráno do Vysokého Mýta před 8. hod., než začne také vyučování, by mohly dítky nemajetných rodičů navštěvovati školu střední a v poledne jeti zase zpět. Jízda tato by se jistě vyplácela a stát by z toho měl prospěch a vzdálené obce byly by tímto způsobem spojeny se světem.

A když mluvím již o těchto odloučených vzdálených krajinách, chci poukázati ještě na jednu pro obce a občany důležitou, prospěšnou a nutnou potřebu a nutné zařízení. Je to spojení telefonické. Jak rády by sobě obce zavedly telefonické spojení do svých obcí a měly tak možnost vyříditi si nutné menší záležitosti, ať již s úřady nebo jednotlivci. Ale domáhají-li se tohoto účelného zařízení, shledávají, že to podniknouti nemohou, a to ne snad pro zřizovací náklady, nýbrž pro příliš velké zvýšení hovorného. Já mám příklad sám ze své vlastní obce. Zažádali jsme o telefonické připojení. Náklad nebyl velký, který jsme mohli a byli bychom ho podnikli, 7800 Kč. Ale měli jsme se zavázati, po 10 roků že budeme platiti zvýšené předplatné 2184 Kč a vzdálenostní přirážku 672 Kč. Obec to ovšem nemohla podniknouti proto, poněvadž při základu daňovém 1760 Kč musila by počítati jen na účet hovorného 160% přirážku obecní. Žádáme proto, aby ministerstvo pošt a telegrafů snížilo toto hovorné na nejmenší míru a umožnilo tak zavedení telefonického spojení těmto všem vzdáleným a odstrčeným obcím.

Projevil jsem ve své řeči některé tužby a přání, a to jak ve příčině rozpočtu, tak i v zájmu našeho venkova. Učinil-li jsem v rozpočtu na r. 1928 některé výtky a pozastavení, musím přece jen konstatovati, že jsme s tímto rozpočtem spokojeni, a prohlašuji jménem strany, kterou zastupuji, že budeme proň hlasovati, neboť máme také plnou důvěru v nynější koaliční vládu. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Ďurčanský.

Sen. Ďurčanský: Slávny senát! Nám Slovákom, najmä nám zo slovenskej ľudovej strany často vytýkajú s mnohých strán, že prichádzame s obžalobami. Áno prichádzame, ale máme k tomu aj príčinu, lebo každý, kto nestranne pozoruje slovenské pomery, uzná, a bolo to uznané i s najvyšších miest, že na Slovensku sa dialy a dejú sa i dosiaľ mnohé neprístojnosti a nepravosti a krivdy, ktoré potom vyvolávajú veľa nespokojnosť a trpkú rozhorčenosť. A túto nespokojnosť a trpkú rozhorčenosť nenapravíme mlčaním, lebo jedno múdre slovenské porekadlo hovorí, že nemému diaťaťu ani vlastná matka nerozumie.

Tedy tu krivdy a nesprávnosti musíme odkryť, ak chceme ich napraviť. Ale kde? Keď to robíme na verejných ľudových shromaždeniach hovoria nám, že tým ľud štveme a ešte viac rozhorčujeme. A keď to urobíme v časopisoch, nakoľko ich neškrtne kruté pero cenzorovo, povedia to isté. Ovšem najsprávnejší spôsob je jednotlivé nesprávnosti súkromne a dobroprajne sdeliť príslušným úradom, vrchnostiam a tam hľadať nápravu. Tu z vlastnej zkúsenosti hovorím, že tie vrchnosti ponosy vypočujú, nad krikľavým prípadom sa i pohoršia, sľubujú okamžite nápravu, ale na nápravu darmo čakáme, týždne a mesiace, ba aj rok. Všetko ostáva pri starom. A tak zbýva nám tedy len táto cesta, aby sme tu pred tvárou slávneho senátu predniesli svoje sťažnosti. A keď to robíme, verte mi, slávny senát, že máme pri tom dobrý úmysel. My svoj slovenský národ milujeme a strachom trnieme o jeho budúcnosť a jeho budúcu existenciu. Slovenský národ za českú a slovenskú republiku žije a v nej žiť chce. To je naše vlastenecké krédo. Aspoň tak vlastenecké, ako tých pánov spomíname, ktorí o našom vlastenctve pochybujú. Lenže my toto vlastenectvo na Slovensku toľko na jazyku nenosíme a pre hmotný zisk nevyužitkujeme ako oni. A práve preto, slávny senát, my to ťažko nesieme, keď vidíme, že vzmáhajúcou sa nespokojnosťou na Slovensku sa oslabujú základy našej republiky. My si prajeme, aby základy tie boly upevnené. A ako dobrý lekár dobrou diagnózou lieča chorobu, tak my poukázaním na príčiny nespokojnosti usilujeme sa túto nespokojnosť odstrániť.

Slávny senát! Aj ja pri prítomnej debate rozpočtovej za povinnosť si držím na niektoré krivdy a nesnesiteľné daňové bremená, ktoré náš ľud slovenský ničia a do záhuby prinášajú bez rozdielu stavu, poukázať. A to z tých dôvodov, že náš ľud slovenský všetky svoje povinnosti koná v oči štátu a tak celkom oprávnený je sa toho dovolávať, čo mu patrí.

Slávny senát! Finančný zákon nám prináša menší rozpočet na r. 1928 o 13 miliárd ako bol rozpočet z r. 1922. Ale pri tom sa obávam, že náš ľud ani tento sniesť nebude môcť, lebo nielen priame dane ničia daňujúci ľud, ale i dane nepriame a daňové reštancie náš ľud ničia a preto tu by bola potrebná náprava, čím prv, kým ľud neocitne sa na mizine. A tu by som navrhoval, aby tieto boly preskúmané a v tom páde, keď by s tým mal byť poplatník existenčne zničený, nech sú odpísané, aby sa to už do nekonečna neodťahovalo a ľud, jeho platebnú neschopnosť nezaťažovalo.

Slávny senát! Dávka z majetku a prírastku na majetku zničila úplne náš ľud a náš ľud ešte dnes nebude môcť tie hrozné dane platiť, ktoré v minulosti ho zaťažovaly. Ako príklad, ako sa vyrubujú u nás dane z dôchodku a z prírastku na majetku, uvádzam toto: V Kamennej Porube je jeden roľník menom Jozef Hodás, ktorý má 7 katastrálnych jutár poľa a 10 jutár lesov a hory. Tohoto úbožiaka odanili na 34 katastrálnych jutár a urobili mu 8000 Kč dávky z majetku a prírastku na majetku. S dotyčným bol som na finančnom úrade v Bratislave a v Žiline. (Místopředseda Klofáč ujímá se předsednictví.) Poukázal som, že zaplatil na to 7000 Kč a viete, čo mi tam hovorili? Pán senátor, to je pre kočku! Tu vám ukážem výťah, ako nespravodlive bol odanený. Šacujú mu kone - tu je vyrozumenie - 6000 Kč a jedno žriebä na 25.000 Kč. Od tohoto odanenia apelácie nieto. Na koniec povedali, že keď chce, aby apeloval na najvyšší správny súd. Pánovia, to je neprípustné, keď finančné úrady spravily hlúposť, aby potom úbohý roľník musel hľadať svoju pravdu na najvyššom

Ďalej, vážení pánovia, chcem poukázať tiež na nesnesiteľné bremená daňové, ktorými boli roľníci bez rozdielu odanení, a to chybne odanené boly dôchodky od jedného katastrálneho jutra, a to v kraji krmivovom, kde na 25 jutár vykazovali, že má 8 katastrálnych jutár zasieť jačmeňom a ovsom, na ktorom sa má na každom jutre urodiť 4 metráky, na jednom katastrálnom jutre má sa urodiť 60 metrákov zemiakov a 10 jutár že majú byť pasienky a lesy a 6 jutár úhor, okrem toho že má chovať 4 kusy rožného statku, z čoho má predať za 2500 Kč statku a ešte mimo toho 30 kusov oviec. Toto úradné triedenie, hodnotenie a zisťovanie úrody na papieri vyníma sa veľmi pekne, ale v praktickom živote je neprevediteľné. Nech sa nikomu nezdá, že týmto svojom konštatovaním do rozpakov chcem priviesť odborné hospodárske znalosti vypracovateľa smerníc, ale ako som povedal, chyba je v šacovaní, ktoré následkom toho obsahuje mnoho nespravodlivostí a omylov. Týmto len na niekoľko zarážajúcich prípadov chcem ukázať. V krajine repnej a obilnej úradné triedenie celkom bez povšimnutia nechalo úrodu krmiva. Či možno na majetku 25 kat. jutár vydržať 10, či vlastne 12 kusov statku, vzaté k pestovaniu krmiva? To isté platí pre kraj zemiakový a krmivový, kde okrem chovu rožného statku majetok obťažený je držaním 20 až 30 oviec.

Absurdné toto položenie ešte makateľnejšie sa vyníma pri väčších majetkoch, 50, 100, 200 a 500jutrové majetky pomerne k 25 jutrom predpisujú chovať taký počet statku, že ich umiestenie pre nedostatok stajní a krmiva je takmer vylúčené. Na 500jutrovom majetku okrem 80 kusov zápražného statku predpísaný je chov 400 oviec, čo akiste veľa starostí spôsobí gazdovi.

Na veľkostatku, keby sa obrábalo intenzívne, približne dalo by sa docieliť predpísanej úrody, ale i to znemožňuje pozemková reforma, ktorá si so dňa na deň prispôsobuje práva na dobre vypracovanú pôdu.

Osvetlenie celkovej úrody postavené je tak rapsodicky, povedal by som svojvoľne, lebo rád by som videl maloroľníka, stredného gazdu a veľkostatkára, ktorý na rok predpísanú úrodu nahromadí za tri roky, do zúfalstva vedúce ťarchy stíhajú daňujúcich tohoto dnešného základu dôchodkovej dane. Nech hovoria číslice, pri ktorých spatrení každému vyjde na čelo krvavý pot, chytí sa hlavy a v šialenom chaose číslic a v hrozných vidinách svojej rozpálenej fantázie uvidí blížiace sa svoje úplné znivočenie. A to všeobecný čistý zisk z jedného katastrálného jutra takto vypočítali nám na dôchodkovú daň, že v repovom kraji na 25 katastrálnych jutár má mať všeobecný čistý zisk 1317 Kč, čo činí ročne 32.925 Kč a 5000 dôchodok zo statku činí 37.925 Kč. To by mal čistý výnos z 25 jutár. To je nemožné. A od toho treba odpísať daň dôchodkovú a válečnú prirážku 2633 Kč 40 h. Mimo toho sú všetky iné dane pridelené k tomu. Ďalej, pri 50 jutrách majetku je ten istý všeobecný čistý zisk, čo činí 65.850 Kč, dôchodok zo statku 10.000 Kč, takže úhrnný dôchodok činí 75.850 Kč, takže by bol majiteľ odanený 7093 Kč 80 h. Tedy 10% už z toho čistého zisku by bral štát. A tak vážení pánovia, poďme ešte ďalej. Pri 500 katastrálnych jutrách výnos, keby takto robili, by bol 758.500 Kč a čistý dôchodok, od ktorého by mal platiť, je 190.632 Kč dane. Pánovia moji, toto sú pomery neudržateľné, aby toto gazdovia sniesli. A podobne je taká nesprávnosť i v obilnom kraji zemiakovom i krmivovom kraji, takže keby sa toto nezmenilo, gazdovia a hospodári sa octnú na mizine.

Ďalej na vypočítanom výkaze cieľom zjednodušenia označoval som priemerný dôchodok jedného katastrálneho jutra. Platiť sa majúca dôchodková daň v kraji zemiakovom a krmivovom nevykazuje veľkých rozdielov. To si treba tak vysvetliť, že dôchodok z chovu oviec ustálili na horibile dietu 200 Kč ročných čistého príjmu. Páni moji, to je smiešne, a to na takomto istom základe i chov ošípaných mohol by sa považovať za zvláštny prameň. Tu máme to šťastie, že vypracovateľom smerníc chvála bohu ušla z pozornosti táto okolnosť.